Hranice země Ohně

V jeskyni
Ne, tu mlhu nesnáším, ale nějak si s ní poradím. Vodu přece ovládám. Zavřel jsem oči a můj hadí ocas zasyčel. Had se orientuje podle teploty, nepotřebuje zrak. Natáhl jsem ruce a celé mé tělo se začalo měnit na hady. Všechny hady jsem poslal k východu jeskyně a jeden největší had začal být širší a širší.

Nagato zamrzal, ale nebylo to tak jednoduché. Z epicentra jeho těla se soustředila velká čakra a než zamrzl úplně vypustil Shinra tensei.

V jeskyni bylo slyšet obvyklé kapání vody, ale taky hadi, kteří se zde plazili. Hadi v jeskyni.. to tu mají jeskynní hady? Podivil jsem se a sledoval v mlze toho spoutaného týpka. Kdo by chtěl dostat v jeskyni plné hadů Kyuubiho ven ? Nějakej perverzní milovník hadů a devítiocasých? Chce snad devítiocasého hada? Počkat .. hadi .. bijuu.. Kabuto! Ale vždyť by měl být po smrti, takže to je hloupost, musím počkat, třeba se ukáže.

S výbuchem jsem nepočítala. Totiž, než vůbec zamrzl, zvedla se obrovská vlna síly. ,,Co se to.." podívala jsem se Nagatovi do očí. Byla jsem poměrně blízko jeho, tudíž jsem ránu dostala pořádnou. Odhodilo mě to asi půl metr  nad zem a zároveň o několik metrů dál od něj. K jeskyni jsme vyšli z lsíku, takže se stromy kolem nás rozprostíraly. Jeho Shinra Tensei mě odhodila do stromu, do kterého jsem zády narazila. Rána byla fakt velká. Po zádech jsem se svezla na zem. Nejspíš jsem si vyrazila dech, protože jsem ho nemohla popadnout. Vykašlala jsem trochu krve. Seděla jsem na kolenou a rukama se opírala o zem. Momentálně mě zajímalo, abych popadla vyražený dech.

Sen Sarutobi

Skôr ako Kabuto stihol dokončiť svoju pečať a úplne vytrhnúť Kyuubiho z toho úbohého chlapca ktorý to ani nemusel prežiť, skôr než priložil ruku k dielu, pocítil nával prudkého vzduchu a tlaku na hrudi kedy bol odkopnutý späť do rohu miestnosti. Než sa ale stihol spamätať z riskantného ale dosť prekvapivého útoku, jaskyňu kde bol zvalil dym, a len čo utíchol jeho pohľad sa presunul na trojicu osôb v maske. Jeden z nich som bol ja, v opičej maske a dlhou tyčou v ruke. Ďalší mal masku líšky a bol to Anbu z mojej jednotky ktorá sa stratila. Prežil a ako jediný nebol povolaný za Edo tensei o ktorom som nemal ani páru. A kto bola tretia osoba? Tá nemala zvieraciu masku ale skôr ľudskú, moja opica, Takeru sama, ktorý sám slúžil v radách Anbu. Všetci traja sme stále povedľa Kyuubiho Jinchuurikyho a držali nad ním stráž, nedovoliac mu sa ho o i len dotknúť.Dnu sme sa dostali vďaka Anbu jednotke, Kitsu, ktorý ovládal doton.

Nagato se ke mně blížil, v tu chvíli to vypadalo opravdu zle. Místo toho, aby mi ublížil, mi podal ruku a vytáhl mě na nohy. Dýchala jsem už téměř normálně, jen mě strašně bolely záda. Koukala jsem na Nagata jak zjara, když na mě začal mluvit. S tou bolesti v zádech jsem toho mocc mohla dělat. Ninjutsu na Edo tensei nefunguje. Setřela jsem si z pusy krev a díky ní si přivolala svou oblíbenou zbraň.
,,Yuki...až nebudu moct, je to na tobě." dostala jsem ze sebe. Yuki jen přikývla. Já jsem se i přes bolest rozeběhla proti Nagatovi a útočila na něj pomocí své zbraně a taijutsu. Své pohyby jsem stále zrychlovala, až jsem na bolest na chvíli zapomněla. Věděla jsem však, že takto mi to vydrží jen chvíli.

Kso co to je ?! zacpal jsem si uši hned, co jsem uslyšel ty nepříjemné vibrace zvuku. Myslel jsem, že si utrhnu uši, jak nepříjemné to bylo. Se zavřenýma očima jsem se plazil směrem k východu, podle cesty, kterou jsem si pamatoval. Musím od toho co nejdál, snad to přestane, ať je to, co je to. Najednou jsem však uslyšel ránu a vibrace zmizeli. Podíval jsem se ke Kyuubi týpkovi a všiml si lidí, došel jsem tedy blíž a posadil se na kámen, abych na ně měl výhled, seděl jsem ve stínu, takže mi byli vidět jen oči. Sledoval jsem, co se děje.

Utíkala jsem podle instrukcí Hokageho. V dálce jsem viděla bojující Mizukage a někoho, kdo mi byl velmi povědomí. "Shaaannaroo!" křikla jsem a rozeběhla se, abych mohla pomoci.

Sen by mě stihl odkopnout, ale díky senin módu jsem se dokázal na poslední chvíli vyhnout. Vyskočil jsem ke stropu a přemýšlel. Boj v jeskyni byl obtížný, musel jsem jeskyni zničit.
____________
Nagatovi z ruky vylezla černá tyč, kterou se kryl před útoky Mizukage. Bylo to velmi obtížné. Byla rychlá a začal se objevovat limit edo tensei.
____________
Néé..Nenechám, aby Nagato zmizel! Za Nagatem se objevila rakev a uzavřela ho. Nagato zmizel. Já jsem položil ruce na strop jeskyně.
"YAMATA NO JUTSU!" ječel jsem, jako by mě na nože brali. Jeskyně byla najednou malá a začala se rozpadat. Hlavy Yamata no Orochi celou jeskyni rozbili.

Poskakoval jsem mezi padajícími kameny a čekal, kdy se jeskyně přestane rozpadat. Kso, ta jeskyně byla dost velká koukam.. Najednou jsem se octl venku z jeskyně, podíval jsem se na hady v místě kde byl vchod, byli rozmáčknutí na padrť. Koukám, že tu má někdo sebevražedné sklony. Čekal jsem až opadne prach, abych se mohl podívat, co zničilo jeskyni.

Nezastavila jsem se a bušila jsem do Nagata dál. Najednou ale zmizel. Je pryč? Ne, jen ho zase povolal zpátky...Gomenne, Nagato-san.... Zhroutila jsem se se vyčerpáním i bolestí. Kdyby nebylo Yuki, která se postavila vedle mě, spadla bych. Takhle jsem jí dopadla na velkou, měkkou ťapku. Zaslechla jsem někoho za sebou. Během chviličky jsem ji poznala. To jen ona měla takhle růžové vlasy.
,,Zdravím, Sakura-san." pousmála jsem sem se. V tu chvíli se jeskyně začala bortit.
,,Daisuke! To ne!" vykřikla jsem a chtěla se do jeskyně vrhnout. Yuki mě ale nepustila.
,,Zemřeš, když se k tomu přiblížíš." namítla.
,,Jenže..Daisuke..." zamumlala jsem a sledovala bortící se skálu. Nakonec jsem zahlédla.
,,Daisuke!" zakřičela jsem na něj se slzami v očích.

Sen Sarutobi

Všetci sme s údivom sledovali tú horu bielej pokožky, obrovského hada s mnoho hlavami ako si ničí strom nad sebou. Okamžite ako doletel prvý kus kameňa k nám, rozpŕchli sme sa do strán snažiac sa vyhnúť kameňom ktoré vypadávali z rozboreného stropu. Vďaka tomu som ale pocítil čerstvý vzduch, Takeru ani na okamih nezaváhal a okamžite odskočil od jednej z hláv len aby sa jej vyhol a dostal sa k Mizukáge aby ak bola náhodou vyčerpaná jej pomohol. Stojac vedľ Sakury a Mizukáge, s palicou v ruke sledoval ako Daisuke mizne. Bojovať s opičou mrštnosťou, tento had si vybral zlého súpera, nečakajúc, Kitsune sa pokúšal dostať čo najďalej aby po ukončení sérii pečatí vytvoril pod Yamatou obrovské bahno, ktoré mu malo zabrániť sa hýbať. A čo ja? Pokúsil som sa dostať k chlapcovi s Kyuubim, len aby som mu pomohol z okovov.

Chtěla jsem se připojit k Mizukage a Nagata uzemnit, ale zmizel. Byl povolán zpět. Kdo ksakru kromě Hokageho ovládá Edo tensei?" Velký had, ne, přímo hydra se drala z jeskyně ven.
"Přežije to, ale Mizukage-sama, vy jste zraněná!" sundala jsem si rukavice a přiskočila k ní. Položila jsem na ni své ruce a začala jí léčit.
"Používáte Hyoton, že ano? Uzavřete toho hada do velkého ledového vězení a vezměte si mou čakru!" palcem jsem ukázala na pečeť na čele.

Jedna hadí hlava si nenechala vzít Kyuubiho. Byl příliš důležitý a byl jsem tak blízko! Chňapla po Senovi a snažila se vzít Kyuubiho. Tělo se začalo propadat do bahna, když v tom jsem uvnitř Osmihlavé hydry použil ukradnuté kekkei genkai klanu Iwatsuchi. Bahno ztvrdlo v kámen a pak prasklo.

Přiskočil jsem k Senovi, abych mu pomohl získat zpět Kyuubiho, ale v tom na nás ta hadí hlava zaútočila a nenechala si kyuubiho vzít. "Useknu tomu hlavu, vem toho kluka, hned jak to uříznu, kdo ví jestli se to pak zase nedá dohromady." dořekl jsem a jakmile se tak stalo, složil jsem pečetě na Futon: Shinkuha a vypálil několik vln vzduchu. Vlny zkrouceného vzduchu, které narazili na jedno místo hadího krku jej pomalu řezaly.

Poslouchala jsem Sakuru a přikývla jsem. ,,Hai, mám Hyouton..." pousmála jsem se. Sledovala jsem Daisukeho a toho našeho ANBU.
,,Skvěle, hoši. Děkuji, Sakuro, teĎ to zvládnu. Chakry mám dost." nenechala jsem se doléčit a zvedla jsem se. Poskládala jsem pečetě a vydala poslední energii na vyšší rychlost. Vyhla jsem se všem hlavám té příšery a dotkla se toho hada.
,,Hyouton: Hyourou no Jutsu!" křikla jsem. Celá nestvůra začala zamrzat. Vložila jsem do toho co nejvíc chakry jsem mohla. Zamrzalo to tudíž rychleji a led byl mnohem silnější.

Jedna hadí hlava spadla, když ji Daisuke usekl. Asi to byl opravdu konec...I když...Z pod hydry, která zamrzala se dostal ven jeden malý had. Ten se proplazil nepozorovaně kolem a schoval se v zemi.

Sen Sarutobi

Len čo Daisuke dohovoril, v tom momente som skočil k Hideovi, terajiemu Kyuubi no Jinchuurikimu, vzápätí som ho vzal do náručia a len čo mu odsekol hlavu, odskočil som s ním preč, pristávajúc vedľa Takera. Pečať sa ale uvolňovala a my sme potrebovali niekoho kto by ho späť zapečatil.

Poslechla jsem Hitomi, i když nerad. Možná to tak bylo správně, nechtěla jsem se změnit na starou babu. Ale nebyl čas, musela jsem zachránit Hidea! Běžela jsem k Senovi a Kyuubi se dral ven.
Stačila rychlá kontrola, abych věděla, že to nemá cenu. Hideo umíral. Zatlačila jsem rukama na jeho pečeť.
"On umírá, nemohu mu pomoci. Ale musím zatlačit Kyuubiho zpět, dokud je ještě naživu..Zvládá tady někdo pečetící techniky?" vykřikla jsem.

Mezitím ta stvůra celá zmrzla. Vzala jsem kunai, který jsem posílila svou chakrou a vrazila ho do ledu. Ten se roztříštil na kusy. Padla jsem vyčerpaně na kolena. Opět mě zabolelo v zádaech. Zhluboka jsem dýchala, abych to rozdýchala. Byla jsem unavená, tohle na mě bylo moc rychlé.
,,Já umím pečetit." ozvala jsem se, když jsem zaslechla Sakuru. Po čtyřech jsem se doplazila k Hideovi.
Položila jsem dlaně na jeho břicho, kde byla umístěna Kyuubiho pečeť a soustředila do dlaní veškerou svou chakru. ,,Hakke no fuuin shiki." šeptla jsem. Pečeť pomaličku vracela do původní podoby a já doufala že mi chakra nedojde dřív, než to bude hotové. Nerada bych aktivovala pečeť, když jsem to do teĎ zvládla bez ní.

"Mizukage-sama!" vstala jsem a položila své ruce na její záda. Přenesla jsem, co nejvíc čakry jsem mohla. Páni, ta má tah. Pokud to takhle půjde dál, bude ze mě stará babizna.

,,Ještě chvilku.." zašeptala jsem a pečeť se vrátila do původního stavu. uce jsem dala pryč a zhluboka jsem vydechla. Sakuře jsem se vytrhla, věděla jsem, co je ta pečeť zač. Tsunade nám takto mockrát pomohla.
,,Děkuji Sakuro." pousmála jsem se a posunula jsem se kousek od ní. Svalila jsem se na záda a ležela. Bylo to těžší, než jsem si myslela. Kdo sakra umí Edo tensei?! A proč zrovna Nagato?!

Došel jsem k Hitomi a posadil se k ní. Potom co jsem se usadil jsem do ní šťouchnul prstem. "Co tu ležíš jak mrtvolka, neříkej, že už nemůžeš.." usmál jsem se na ní. Ta věc .. vypadalo to jako Orochimarovo.. Kabutovo, co to je sakra zač ? Nebo spíš, co je zač on?

Nemohla jsem Nagata vyhnat z hlavy. Otočila jsem se za hlasem. Pomalu jsem se posadila. Záda pořád bolely. Není divu, když jsem se nenechala vyléčit. Praštila jsem Daisukeho přes rameno.
,,To už nikdy nedělej! Ani nevíš, jaký strach jsem měla!" opřela jsem se o něj a zavřela jsem oči.

"Tím jako myslíš o mě? Ale proč? Ty si myslíš, že mě zastaví pár hadů a padající jeskyně? To by přeci nebyl můj styl." znovu jsem se usmál a objal ji. Snažil jsem se jí obejmout jemně, abych ji nezničil záda. Myslím, že kdyby tam ten chlápek nevlítl, mohl být Kyuubi v háji.. Podíval jsem se na Sena. Vypadá jako obyčený ANBU. pomyslel jsem si.