Západní hranice Oto no Kuni

pro **Killunia** Fri Aug 15, 2014 11:56 am

Cesta vedoucí mezi lesy. Nachází se na západní hranici Oto no Kuni. Jedná se o poměrně důležitou obchodnickou stezku, která spojuji západní země s Oto no Kuni a hlavně s Kaminari no Kuni.

pro **Killunia** Fri Aug 15, 2014 12:18 pm

Dorazili jsme k hranicím. Tato stezka byla jediné místo, kudy procházely karavany, takže rozhodně tady bylo místo, kam je chodili přepadávat ti ninjové z Iwagakure no Sato. Zastavila jsem tedy svou výpravu a počkala jsem, než nastane úplné ticho. Chvíli jsem čekala a rozhlížela se okolo, jestli náhodou nikoho nezahlédneme. Zatím nic. A tak jsem se tedy pustila do práce, přestože jsem neuměla vést lidi.
"Dobře, jsme na místě. Jelikož se nám ti ninjové s vojáky neukáží okamžitě, spíše až ve chvíli, kdy tudy bude procházet nějaký obchodník s karavanou, musíme najít vhodné místo k utáboření. Budeme tady čekat třeba i dny, než se objeví..." Nepřinášela jsem tedy dobré zprávy, avšak při takových misích by na ně měl být člověk připravený. "Každopádně, všichni buďte připravení na střet. Může nastat kdykoli..." Nebylo totiž vyloučeno, že se nás nebudou chtít zbavit ještě dříve, než tudy vůbec nějaká karavana projede. Rozdělila jsem jim tedy úkoly a sama jsem přivolala Makiho.
"Copak potřebuješ?" otázal se.
"Stejnou věc jako s těmi bandity. Zapamatuj si co nejpřesněji tohle místo. Pak se dostaň k Sarthasovi a popiš mu tohle všechno kolem. A až tě znovu přivolám, ať se sem co nejrychleji vydá." Malý drak přikývl a já jej nechala dělat svou činnost. Nechtěla jsem ho rozptylovat. Místo toho jsem se tedy ujala sbírání dřeva na oheň. Určitě tu nechceme klepat kosu, až se setmí.
No, zajímalo by mě, jak tohle celé dopadne... prolétlo mi hlavou. Věděla jsem, že mám zodpovědnost za celý tým. Pokud se něco stane někomu z nich, ponesu za to následky já. A ať nedají bohové, aby někdo z nich přišel o život. Doufala jsem, že si všichni uvědomili důležitost situace. Každá zbrklost je může připravit o to nejdůležitější, ale zároveň také nejkřehčí.

pro **Ayame Nekotatsu** Sat Aug 16, 2014 2:02 pm

Hledala jsem vhodné místo, kde bychom se mohli utábořit. S nikým jsem se nebavila.
Tohle je taková otrava, pomyslela jsem si. Všude byly kořeny. Samozřejmě jsem zakopla.
"Au," vydala jsem ze sebe. Chvíli jsem seděla na zemi, a pak se zvedla. "Jasně, spadni, jako bys to potřebovala," říkala jsem si pro sebe. Očistila jsem si z oblečení, co se dalo, a pokračovala jsem.
Po pár minutách hledání jsem to vzdala a začala jsem se vracet k sestře. Cestou jsem posbírala pár větví na oheň. Přišla jsem k ní a sedla si na zem. "Čau," povzdychla jsem.

pro **Killunia** Sat Aug 16, 2014 3:45 pm

Už jsem držela v náručí docela dost dřeva, aby nám to vystačilo na dnešní noc. A to už jsem přicupitala má sestra s dalšími větvemi. Sedla si a tvářila se dost otráveně. Vypadá to, že ji tato mise moc nebavila, ale pokud chce někdy dosáhnout výš než na rank genina, tak se musí trošku snažit. Mě ty mise také příliš nebaví.
"Čau," odpověděla jsem jí nezúčastněně. Mezitím se vrátili tři další genini. Bylo dobré, že se zdržovali ve skupinkách. Alespoň něco dobrého je napadlo.
"Našli jsme kousek odtud docela hezké místo na utáboření," řekl jeden. Během cesty se nám představil jako Ichiro a měl fialové vlasy a zelené oči. Ze všech těch dětí se tvářil asi nejdospěleji. Na jeho informaci jsem přikývla a nechala jsem ho, aby nás tam zavedl. Sestru jsem vzala násilně za ruku a táhla jsem ji za sebou. Půjde s námi, ať se jí to líbí, nebo ne.
Dorazili jsme k malé skalce. Bylo z ní dobře vidět na pěšinu, zároveň se její plošina nenacházela příliš vysoko na to, abych z toho měla strach. Také tu byl malý převis, pod který bychom se dokázali schovat. A místa pro nás sedm se tu nacházelo také dostatek. Složila jsem tedy větve, které jsem držela, a začala jsem vytvářet ohniště.
"Kde je Akemi s Yorim?" zeptala jsem se, když jsem očistila střed skály od lístků a dalších hořlavých věcí. Pak jsem začala skládat kameny do kruhu.
"Prý šli hledat něco k jídlu," odpověděl Ichiro. Přikývla jsem.
"Tak snad nešli daleko," zadoufala jsem tiše a odfrkla jsem si. Když se mi podařilo naskládat prkna do tvaru pyramidy, zapálila jsem vnitřek a nechala jsem oheň rozhořet. Ti tři se mohli divit, jak jsem to udělala, ale byla jsem si jistá, že předpokládali, že to mělo nějakou souvislost s mou levou rukou, která byla neustále pod vlivem Killuniho.

pro **Ayame Nekotatsu** Sun Aug 17, 2014 12:59 pm

Potom, co mě sestra násilím odtáhla (což vůbec nebylo potřeba), jsme dorazili ke skále s převisem. Killunia začala rozdělávat oheň. Naskládala kameny do kruhu a klacky do pyramidy a zapálila to svojí rukou. Sedli jsme si k ohni a vtom přiběhli dva z našich geninů, kteří šli prý hledat jídlo. Přinesli několik bobulí a veverku. Pak odešli hledat něco lepšího.
"Chudák veverka," řekla jsem potichu. Najednou jsem začala potřebovat na záchod. Zvedla jsem se a řekla jsem: "Hele já musim jít vykonat potřebu, takžeee..." Rychle jsem odběhla někam do lesa a udělala jsem, co jsem musela.
Vrátila jsem se, a seděli tam už i ty dva genini a nad ohněm se opékal zajíc. Sedla jsem si a zeptala se: "A teď čekáme?"

pro **Killunia** Sun Aug 17, 2014 1:35 pm

Brzy se vrátil genin s lékařskou chuuninkou, která nás měla pouze kontrolovat (ale kdo bude kontrolovat, že nás jen kontrolovala, že?). Podařilo se jim získat pár bobulí, ale ty stačily sotva pro jednoho, a pak veverku. Ještě byla živá, a tak se ihned vydali na pokračování lovu. Když se sestra zmínila o odchodu na záchod, stekla mi po hlavě anime kapka.
Vážně? A to to musí říkat nahlas? proběhlo mi hlavou. Skryla jsem si obličej do dlaní a přemýšlela, co udělám se svou milovanou sestřičkou, až se vrátí. První ale přišla dvojice a v ruce drželi zajíce. Vykuchali jsme jej (z čehož mi nebylo zrovna dvakrát dobře) a začali jsme jej opékat. To už dorazila i má sestra a skupinka byla kompletní.
"Teď už budeme jen čekat," kývla jsem na její dotaz. "Nic jiného nám nezbývá..." Povzdechla jsem si a přitáhla jsem si kolena k tělu. Tedy alespoň tak, jak to šlo a jak to bylo s tou zbrojí pohodlné. "Zajímalo by mě, jak dlouho nám tahle mise bude trvat," přemítala jsem nahlas a dívala jsem se do ohně. Byl to takový prázdný, bezcílný pohled.
"Musíme ti taky vyléčit ta křídla, než se dostaneme do boje," navrhl Killuni. Jen jsem přikývla. "Myslím, že na dočasné fungování bude stoprocentně stačit obyčejná lékařská technika." Znovu jsem přikývla a otočila jsem se na Akemi.
"Akemi-san, potřebuji, abys pro mě něco udělala. Vím, že ti to spotřebuje chakru, ale věz, že to rozhodně nebude zbytečné..." Blonďatá dívka přikývla a počkala si, co pro ni mám. Nechala jsem si tedy narůst křídla a ocas (bez něj to nejde). Geniny to trochu překvapilo, s chuuninkou to ale naštěstí nijak nehnulo. Roztáhla jsem blány, jak nejvíce to šlo (a jak musely být roztažené za letu) a nechala jsem ji, ať prozkoumá vážnost těch trhlinek.
"Myslím, že když takhle pár minut vydržíš, tak nebude problém je zacelit. Jsou docela malé," řekla a pustila se do práce. Seděla jsem pořád ve stejné poloze, nehýbala jsem se. Svaly na křídlech mi začaly tuhnout, ale věděla jsem, že nesmím povolit.
"Co jsi zač?" zeptal se Ichiro. "Co máš za sílu, že máš křídla a umíš vyvolat oheň i bez chakry?" Nebyl ani tolik vyděšený, jako zvědavý.
"Drak," zněla má strohá odpověď. "Mám v sobě draka." Mluvila jsem o tom, jako by se nejednalo o nic zvláštního. "Což mi připomíná, že jsem vám to měla ukázat už hned, protože mám plán, jak překvapit shinobi z Iwy, až se s nimi potkáme..." A zatímco se má křídla léčila, já jsem se jala do vysvětlování. Že připravím místo obklopené hořlavinami, které utvoří kruh. V dané chvíli je zapálím a jakmile si budu jistá, že se nemohou ninjové dostat ven, si zahraji na nestvůru. Jednou ten svůj název "monstrum" snad i uplatním.
Šlo mi hlavně o to, aby se netvářili příliš překvapeně, až se objeví znovu ta křídla a až s Killunim začnu sdílet ovládání těla - každý si vezme jednu polovinu. Snad to také bude dost efektivní.

pro **Reina Kana** Tue Aug 19, 2014 9:47 am

Dráček letěl dlouho než našel tu, kterou hledá. Nebylo to těžké její aura zářila na kilometry daleko. Přistál Killunii na rameni.
Má paní vám vzkazuje, že se máte neprodleně vrátit do vesnice kvůli důležité misi. Do večera se máte hlásit na cvičišti. řekl a stále seděl na rameni. Nezmizel. Nesměl. Musel je obě přivést zpět.

pro **Killunia** Tue Aug 19, 2014 10:55 am

Naše vyčkávání nepřinášelo žádné ovoce. Stále se tu nic neukazovalo a já měla pocit, že tady ztvrdneme. Ten pocit se ale ztratil ve chvíli, kdy ke mně přiletěl malý dráček a sedl si na mé rameno. Prý máme jinou misi. Takže to tady balíme. Nechtěla jsem nechávat své draky v přesvědčení, že jsem v boji, tak jsem okamžitě přivolala Makiho, který se tvářil zmateně.
"Co se děje? Proč nebojujete?" zeptal se udiveně.
"Tahle mise nám končí. Sarthase využijeme jako expres do Oto, protože je velký a rychlý. A jsem si jistá, že unese sedm lidí..." Pár minut jsme tedy počkali, dokud se neobjevil můj sedm metrů vysoký černý drak. Usmála jsem se na něj. "Potřebujeme svézt," řekla jsem mu. "Do večera musím být v Oto a ty mi můžeš dát ještě trochu času navíc..."
"Sice to nemám moc rád," začal černý drak, "ale co bych pro tebe neudělal..." Oba jsme se rozesmáli. Genini na nás civěli jako bacil do lékárny. Asi nedokázali zpracovat fakt, že jsem se s tak nebezpečným tvorem, jakým byl tento šupinatý ještěr plný ostnů a rohů, bavila jako s bratrem. Ale to nevadilo. Sarthas nám tedy připravil cestu, po níž bychom na něj mohli vylézt. Jakmile jsme se všichni pevně drželi, vzlétl a vydal se směrem k Oto.

(já + ségra přesun)

pro **Kuro Sakai** Fri Oct 31, 2014 3:53 pm

Cesta od brány byla vlastně celkem klidná, ani jsme nepotřebovali nějaké povolení a tak jsme šli celkem nerušeně. "Kuro Sakai" řekl jsem klidně a dál jsem pokračoval po vyznačené stezce. Po cestě mezi námi panovala spíš takové trapné ticho. Tedy aspoň mě to tak připadalo. Ne že bych si potřeboval vylévat srdíčko, ale když jdou takhle dva sami,...
Po lesní stezce jsme dorazily na hranice Kaminari no Kuni a Oto no Kuni vlastně jsme vyčkávali na karavany s pracovníky, co pomohou s rekonstrukcí Kumogakure no Sato. Dneska jsem už měl dost těch stavařů, tesařů, kameníků a lidí vůbec. Jen při pomyšlení na to se mi na tváři objevil podrážděný výraz, ale pod maskou to nemohlo jít vidět.
Měl jsem ale docela divný pocit když jsme stáli jen tak uprostřed lesní stezky na hranicích s Oto. Přece jen všude okolo byl les a tak jsme museli být maximálně ostražití před útoky nepřátel. Ale třeba se dneska už moc nenadřu a nakonec žádný nepřítel nepřijde. Bohužel moje optimistická stránka byla vlastně prakticky mrtvá a byl jsem spíš zarytým pesimistou a realistou. Takže jsem počítal vlastně i s tou nejhorší možností.

pro **Seishin Yuna** Fri Oct 31, 2014 4:25 pm

Konečne sme boli na mieste. Niekde tu by mali prechádzať tí robotníci, práve preto som sa musela pripraviť, ak by ozaj nastalo to prepadnutie. Spod trička som vytiahla náhrdelník s fialovým, žiariacim kúskom meteoritu, ktorý bol predovšetkým základom pre moje techniky.
Bez neho by som svoju špeciálnu chakru nemohla využívať. Pustila som ho teda a vytiahla si najprv jednu katanu, potom senbony a rôzne iné zbrane, ktoré som natrela svojimi jedmi. Bola som špecialista na jedy, niet sa teda čomu diviť, že som ich mienila normálne využívať v boji.
Jednalo sa o jedy hlavne smrteľné a nervové. Mala som pri sebe i protijedy v prípade, že by som nechtiac zasiahla trebárs Kura a podobne, prípadne by som si spôsobila zranenie sama.
Len čo som dokončila svoju prácu, oprela som sa chrbtom o strom a nahlas si povzdychla. Nečakala som, že človek, ktorý dokáže byť tak drzý k najvyššie postavenej osobe v dedine, bude celú cestu mlčať. Prehovorila som tichým tónom, avšak nie tak tichým, aby to nezačul.

pro **Kuro Sakai** Fri Oct 31, 2014 6:41 pm

Už chvíli jsme stáli na hranici u cesty a Yuna si začala připravovat její nářadíčko. Opřel jsem se zády o strom vedle ní a po očku jsem pozoroval její přípravu. Jedy hmm? Způsob boje, který ovšem perfektně vystihuje ženy. Zákeřný. Ale i přes můj nezájem o vnější svět jsem byl docela zvědavý co Yuna umí. Však přijde čas, kdy mi to ukáže. Jediná moje příprava spočívala v tom že jsem složil několik pečetí. Yuna si mohla všimnout že si rozhodně nemohla všimnout o jaké pečetě se jednalo. Na pečetích jsem si za mlada lámal prsty už od doby kdy jsem nastoupil na akademii.
Když na mě Yuna promluvila tak jsem se pod maskou jen nepatrně usmál, jestli mě pozorovala tak si toho mohla všimnout. "Drzý?" zeptal jsem se skoro pobaveně. "Myslíte že si snad Raikage zaslouží o něco víc respektu než například Vy, slečno Seishin?" řekl jsem jen tak mimoděk a nejspíš jsem byl celkem zaujatý co se týče lidí ve vedení vesnice. Nenápadně jsem změnil její otázku abych se vyhnul odpovědi. Nic jsem proti Yuně neměl a na druhou stranu jsem si nechtěl vytvořit jakékoliv pouto. Ať už přátelská či snad jen týmová pouta jsou vlastně slabina a ona jako ANBU to musela moc dobře vědět. Tím jsem ale nevylučoval týmovou práci.
"Měl jsem obavy že by jste si mě příliš zamilovala" odpověděl jsem jí nakonec se smíchem a můj sarkasmus kopl do zobáku i ptáka co letěl kolem. Ale mohla si to vyložit jakkoliv. Vtip, Arogance, Narcismus. Ovšem vůči Yuně jsem byl poměrně milý, na moje poměry.

pro **Seishin Yuna** Fri Oct 31, 2014 8:55 pm

Na perách sa mi objavil úškrn. Samozrejme. Vy snáď máte iný názor? Opýtala som sa na oplátku. Zaregistrovala som, že som akosi nedostala odpoveď, akú som chcela a trochu sme odbehli na inú tému, ale neriešila som to už radšej. Mal svoj dôvod, prečo mi neodpovedal priamo a nemienila som sa mu v tom rýpať.
Vidím, že vám sebavedomie nechýba. Odlepila som sa od stromu a trochu sa prešla, prezerajúc si okolie. Široko ďaleko nebolo ani živej duše. Nebola som senzibil, nevedela som vycítiť chakru druhých. Teda, vedela, ale len u tých, ktorých som poznala a ktorých chakru som si zapamätala. Takto som ich mohla vystopovať kdekoľvek. Špeciálna schopnosť Kujaku Myōhō. Škoda, že si táto schopnosť vyžadovala obrovskú daň.
To ticho ma ubíja. Zamrmlala som a zamračila sa.

pro **Kuro Sakai** Fri Oct 31, 2014 9:25 pm

Vy snad máte jiný názor? eh? trochu mi cuklo oko po tom jak se na mě při tom zatvářila. "To bych to asi neříkal." řekl jsem skoro uraženě, ale nebyl jediný důvod proč to nějak zdůvodňovat. Přece jen kdo jsem já abych ostatním kázal co si mají myslet. Člověk může dělat co chce, ale všechno nakonec skončí tak, jak to někdo předem napsal. Svádět věci na nadpřirozeno,.. kam jsem to dopracoval.
"Copak nemáte ráda sebevědomé muže?" trochu zvědavě jsem se zeptal. Ovšem ani ne tak jako bych s ní flirtoval nebo něco takového. V hlavě mi zase létali různé fantasmagorické teorie. Přece jen Yuna byla mladá a každý starší chlap dostane chuť na mladé maso jednou za čas. Ale já se ptal spíš jako takovej fotřík, ještě se zeptat jestli už měla kluka a byl bych jasnej.
Potom jsem se zamyslel a trochu jsem zbystřil. Zaposlouchal jsem se do ticha, které bylo až podezřele velké. Skoro jako kdyby tady nic nežilo. Ani vítr nefoukal, ani ptáci neprozpěvovali. Přichází něco? "Není to ticho podezřelé?" zeptal jsem se, žádného nepřítele jsem necítil. Každý shinobi se dostane do té části kdy dokáže vycítit přítomnost jiných aniž by byl senzibil.

pro **Seishin Yuna** Fri Oct 31, 2014 9:51 pm

Usmiala som sa viac menej pre seba a viac sa k tejto téme nevyjadrovala. Jeho ďalšia poznámka ma ale zaskočila, preto som naňho krátku chvíľu čučala ako na zjavenie. Ak vás to tak zaujíma, nemám vyhradený typ muža, ktorý by sa mi mohol páčiť. Čiže vám na vašu otázku neviem priamo odpovedať, pretože to, či sa mi sebavedomie na danom človeku páči, záleží i od jeho ďalších vlastností. Sebavedomia u mužov som si za svoj život prežila viac než dosť, predovšetkým u jedného Uchihu, ktorý bol tak sebavedomý, že si zmyslel, že môže mať aj viac žien na raz.
Pri tejto myšlienke som si povzdychla. Nič viac som už k nemu necítila, keby sa chcel ku mne vrátiť...Asi by som mu vrazila jednu do huby a kopla ho medzi nohy. Úchyl jeden. Je. Odvetila som na jeho otázku a opäť sa rozhliadla. Ruku som premiestnila na rukoväť katany. Musela som byť pripravená. Nepredpokladala som ale, že sa tu tá banda tupcov objaví skôr než tí pracovníci.

pro **Kuro Sakai** Fri Oct 31, 2014 10:15 pm

Když na mě "čučela jako na zjevení" lehce jsem poodkryl masku a pousmál se na ní poměrně sarkasticky.
"Možná že bych se na takové věci neměl ptát ženy, kterou znám sotva jménem." řekl jsem omluvně a trochu se jí zadíval do tváře. Sledoval jsem detaily, mimiku, pohled a všiml jsem si že je trochu zamyšlená a její povzdechnutí značilo že to nebude nic pěkného. Ozval se ve mě takový záchranářský pud, kdy jsem lidem pomáhal z rozpaků. Jak dlouho už jsem něco takového nedělal. Už to bude déle jak 5 let. Zeptat se na něco co jí trochu zlepší náladu nebo rychle změní myšlenky. Na co bych se mohl zeptat, hmm? Co jí vedlo k práci ANBU, to asi nebude o moc lepší. Co se stalo? pochybuji že by se o tom se mnou chtěla bavit.
"Máte ráda kočky?" vypadlo ze mě a po chvíli mi došlo že jsem to opravdu řekl nahlas. "E-e-em.. zapomeňte na to" místo toho jsem se dostal do rozpaků tentokrát já a na chvíli jsem zapomněl na ostražitost. Ještěže jsem měl masku protože jsem byl rudej jako jahoda.

pro **Seishin Yuna** Fri Oct 31, 2014 10:59 pm

Hmm. Vyšlo zo mňa. Nechcela som sa už k tomu vracať. Jednoducho, prestala som žiť v minulosti, začala som nový život. Takto to bude najlepšie. Pre mňa i mojich najbližších.
Kráčala som hore dole ako lev v klietke, bola som viditeľne nepokojná a nervózna. Z ničoho nič. Obzerala som sa po okolí a hľadala čokoľvek podozrivé. Nič. Všade len kľud a pokoj.
Pri jeho ďalšej otázke som sa znenazdajky zastavila a chvíľu sa naňho dívala. Ten chlap ma udivoval čoraz viac. Pery sa mi roztiahli do širokého úsmevu, táto od veci otázka ma pobavila. Nie, to je v poriadku. Mávla som rukou a naklonila hlavu na stranu. Áno, mám rada mačky, ako každé iné zviera. Sú tak nesmierne prítulné a rozkošné. Čo vy? Vykročila som k nemu a zastavila sa asi meter od neho.

pro **Kuro Sakai** Fri Oct 31, 2014 11:36 pm

Po mojí otázce nastala chvíle ticha a poté se začala usmívat od ucha k uchu a ten trapný moment tak trochu rozsekla. Nejspíš se mi i trochu ulevilo že s toho nedělá velkou vědu a skoro bych na chvíli zapomněl že je ANBU. Možná že jsem tomu přikládal příliš velkou váhu. Když jsem si všiml že ke mě přistoupila blíž, měl jsem takovou tendenci udělat krok zpět, ale zamnou byl už jen strom. Má ráda kočky, hmm. Proč jsem se vlastně zeptal? Moje myšlenkové pochody zrezavělé co se týče konverzace se ženami. Většinou mluvím jen s lidmi co chci zabít já a nebo oni chtějí zabít mě a s nadřízenými. i když dneska jsem mluvil s tolika lidmi že mě začínají bolet mimické svaly.
"Hmm,.." zamyslel jsem se a pokusil jsem se vyhnout očnímu kontaktu tím že jsem přešel o dva kroky od stromu do prostředku cesty. "U mě v baru jsem našel malé kotě. Jestli ho do zítra Yoko neuvaří tak ti ho můžu dát." řekl jsem jí. Ne že bych neměl kočky rád, jejich lhostejnost vůči okolí je mi sympatická. Ale nemůžu se o ní moc starat.

pro **Seishin Yuna** Fri Oct 31, 2014 11:52 pm

Tým, že sa odo mňa vzdialil, som dostala pocit, že si myslí, že ho snáď chcem znásilniť alebo preniesť naňho ebolu. Nevedela som si vysvetliť, prečo tak urobil, nestála som pri ňom predsa tak blízko, že by som mu dokázala spočítať chlpy v nose, nie?
Nesnažila som sa k nemu viac priblížiť, zostala som stáť na tom istom mieste ako predtým. Odrazu ste prešli z vykania na tykanie? Opýtala som sa pobavene. Samozrejme, že mi to nevadilo. Keď mi niekto vykal, cítila som sa o dvadsať rokov staršia. Och, to by bolo super. Rada sa o to mačiatko postarám. Moje správanie sa rozhodne nerovnalo správaniu správneho ANBU. To si musel všimnúť aj on. Bola som jednoducho iná.

pro **Kuro Sakai** Sat Nov 01, 2014 12:20 am

Sám jsem si nevšiml kdy jsem se uchýlil k tykání. Možná že mi to prostě a jednoduše uteklo. Nejspíš jsem pořád ještě tak trochu opilý a tak už ani pořádně nevím co říkám. Něco je nejspíš hodně špatně. Zhluboka jsem se nadechnul čerstvého vzduchu aby se mi trochu lépe okysličoval mozek. Možná že jsem se trochu podcenil když jsem se rozhodl jít na misi nasátý jako houba. No rozhodl, bylo mi řečeno že jsem se rozhodl. Pohledem jsem přešel opět na Yunu.
"Jestli Vám to nevadí" opět jsem přepnul na vykání, když jsem si toho všiml. Ale už jsem se tomu tolik nebránil, přece jen je jedno jestli jí budu tykat nebo vykat. Hluboko uvnitř jsem věděl že takhle nějak to začíná, ať už se to nazývá jakkoliv, ale v tu chvíli mi to přišlo prostě správné. Přešel jsem kolem Yuny velmi blízko a lehce jsem do ní žďuchnul loktem. Ovšem ne nijak tvrdě, spíš jemně jen tak provokativně. "Nepůsobíte příliš jako ANBU a jestli se jen přetvařujete tak vám to jde opravdu dobře." nevině jsem se usmál, což bylo spíše hrané, ale na druhou stranu jsem byl i já výborný herec. "Doufám že mi Sněhulku neutrápíte" řekl jsem tak trochu uštěpačně a znovu se opřel o strom. Jméno koťátka jsem si vycucal z prstu v tu chvíli. Předtím jsem nad tím nepřemýšlel, ale ano,.. bude se jmenovat Sněhulka. Proč? Protože je bílá?

pro **Seishin Yuna** Sat Nov 01, 2014 12:36 am

Pokojne v tykaní pokračuj...te. Teraz som nevedela, či mu mám vykať i ja. Možno aj hej, zjavne bol odo mňa o čosi starší. Nie som tak stará, aby ste mi museli vykať. Dodala som. Bola som síce už dospelá, ale aj tak.
Prišlo mi zvláštne, že len pred chvíľou sa odo mňa odťahoval a teraz odrazu okolo mňa prešiel v tesnej blízkosti, pričom do mňa ešte aj štuchol. Provokácia, zrejme. Nie ste prvý ani posledný, kto mi to povedal, a bohužiaľ, nie je to pretvárka. Sklopila som pohľad a zadívala sa na svoje topánky. Nemala by som byť ANBU, už len preto, že v sebe prechovávam tú...ľudskosť, ktorú by som správne mala pochovať niekde hlboko vo svojom vnútri. Som až príliš plná citov a empatie. Zvláštne, že? Otočila som sa naňho. ANBU výcvik teoreticky na mňa nemal žiadny vplyv. Nesplnil to, čo by správne mal.

pro **Kuro Sakai** Sat Nov 01, 2014 1:06 am

Poprvé kdy jsem se jí pokusil vyhnout tak jsem byl prostě v rozpacích a nechtěl jsem aby něco poznala. Ovšem fakt, že byla zmatená byl pro mě na jednu stranu dobrý. Však jsem byl radši trochu nepředvídatelný a nikdo není víc nepředvídatelný než když je stále tak trochu v opileckém opojení. Ovšem nic na mě nešlo znát, jelikož jsem měl masku a navíc jsme tu postávali už nějakou dobu a tak jsem byl už docela v pohodě. Spíš jsem se začínal obávat že karavana s pracovníky nedorazí. To by mohl být problém.
Když začala mluvit o tykání a vykání tak jsem se nad tím trochu zamyslel. "No Yuna,..budu ti tykat pokud mi ty nebudeš vykat." řekl jsem trochu nesmlouvavě. "Ani já nejsem zas tak starý, třicítka je hned po dvacítce" řekl jsem s úsměvem a pak si vyslechl její řeč. Nejspíš jsem s ní i celkem soucítil a tak jsem se v jejích slovech tak trochu sám našel.
"Zabít svoje city, svojí lidskost nejde" řekl jsem klidně. Sám jsem si to nikdy nepřiznal. "A být tebou tak to ani nezkouším. Máš před sebou celý život, narozdíl ode mě." zavtipkoval jsem a pod maskou se mi upřímně zvedli koutky úst, ale nebylo to vidět. Ovšem kdo by řekl že jí něco takového řekne člověk s maskou ANBU.

pro **Nukenin** Sat Nov 01, 2014 8:55 am

Pri rozhovore tých dvoch hrdličiek to bolo asi naozaj jediné, čo tu vydávalo zvuk. Až na vietor, ktorý vytváral pomocou stromov šumivé zvuky. Toto ticho prerušil škrípavý zvuk kolies ale aj reči robotníkov, ktorí sa niesli touto cestou. Nakoniec im to trvalo dlhšie sa sem dostať, než predpokladali. Ich zostava pozostávala z 10 pracovníkov a jedného šéfa, ktorý mal takmer všetko u stavieb na starosti. Bol to starý múdry muž, ktorý šiel na čele. V ich spoločnosti mali jedného psa a 4 vozy naložené všetkými možnými surovinami, ktoré sú určené viac menej na stavanie. Než sa nedostali do dostatočnej vzdialenosti od tých Anbu z Kumogakure, tak si ich ani nevšímali. Už už to vyzeralo, že prejdú ďalej a budú ich ignorovať, keď tu ich zastavil starší muž na čele. "Dobrý deň prajem, takže len "Vy" dvaja ste náš doprovod?" Opýtal sa pomerne arogatným hlasom. Bolo vidieť, že ich považuje za menej cenných a myslí si, že nezvládnu ani tú ich ochranu. V okolí nebol ešte žiaden nepriateľ a možno sa stane aj to, že žiadneho nestretnú ale cesty osudu sú nevyspytateľné.

pro **Seishin Yuna** Sat Nov 01, 2014 11:15 am

V tomto s tebou nemôžem súhlasiť. Zamrmlala som, keď povedal, že mám celý život pred sebou. Ver mi, že nemám. Sama som vedela prečo a zmierila som sa s tým, už dávno. Odrazu som začula nejaký zvuk. Siahla som po svojej katane a bleskovo ju vytiahla. Jej vzhľad bol taký neobyčajný. Na jej rukoväti sa rysovala dračia hlava, obložená krvavými rubínmi. Po celej čepeli sa črtal obrys dračieho tela i so znakmi v inom jazyku. Bola to tá najlepšia a najostrejšia katana, akú náš klan vlastnil.
Keď som zbadala, že sú to len tí robotníci, zapichla som ju do zeme a pozorne ich sledovala. Absolútne si nás nevšímali. Aspoň spočiatku nie. Keď k nám však začal rozprávať pravdepodobne ich šéf, zháčila som sa. Akým tónom k nám rozprával, ma urážalo! Považoval nás za niečo ako podradné tvory, handry a ešte k tomu pochyboval o našich schopnostiach! Dobrý deň. Odzdravila som sa mu neutrálnym tónom, avšak nechýbalo veľa od toho, aby som mu jednu vlepila. Obávam sa, že áno. Je mi ľúto, že o nás pochybujete. Ak je to podľa vás málo a myslíte si, že to zvládnete sami, pokojne môžte pokračovať v ceste bez nás. Vytiahla som katanu zo zeme a prešla okolo neho. Zastavila som sa niekde vedľa karavany, odtiaľ budem môcť dobre kontrolovať okolie.

pro **Kuro Sakai** Sat Nov 01, 2014 11:49 am

Z mého uvolnění mě po chvíli probudily skřípající kola karavan, které projížděli kolem nás. Je pravda že jsme nestáli zas tak nápadně a tak si nás nemohli všimnout z dálky, ale když kolem nás projížděli tak už to bylo zvláštní. Jeden by řekl že by se nepřátelé ani nemuseli moc snažit při tom přepadení. Přece jen jsme snad nevypadali jak nějaký lehký děvy od E59 a tak jsem se chvíli jen ohlížel za projíždějící karavanou, která se zastavila až po chvíli.
Koutkem oka jsem pozoroval Yunu s její katanu, která s těmi krystaly a draky působila trochu kýčovitě. Skoro jako od vietnamce na rohu. A ta elfská hatmatilka po stranách,...pousmál jsem se, ach Yuna. Ale co mě dožralo o něco víc, byl tón jakým se mnou, nebo spíš s námi mluvil muž v čele karavany. Už jen ten nadřazený pohled, jako kdyby si myslel že je něco víc. A to nesnáším.Byl to spíš vnitřní spor v mé hlavě. Zabít či nezabít? Když Yuna začala mluvit udělal jsem malý nepatrný pohyb pravačkou a na tvářičce staříka se objevilo lehké řezné zranění. Byl to shuriken, ovšem arogantní slaboch jako je on v tu chvíli nemohl postřehnout že se něco stalo. Až po nějaké chvíli se mu začala objevovat rudá čára přes ksicht.
"Pořád jsme to my, kdo má Vaše životy v rukou. Na to nezapomínejte." řekl jsem poměrně nepřátelsky a nebýt tady Yuna, tak už je tu pálím zaživa. Obyčejní rolnící,..pche. Přešel jsem po straně karavany do zadní části jejich výpravy a dělal svojí práci odtud.

pro **Nukenin** Sat Nov 01, 2014 12:51 pm

To, ako sa s ním Yuna bavila ho privádzalo k šialenstvu a ešte k tomu ho zranil Kuro. "Čo si to dovoľuješ?! Nemáš ani predstavu s kým sa rozprávaš! Však len skús ešte niečo a zaružujem ti, že vám domy popadajú na hlavy!" Nebolo príliš rozumné si zahrávať s niekým, kto stava domy v dedine v ktorej žijú, lebo sa im to môže vymstiť a tento arogantný človek to mal na pláne aj vyžiť. Urazene sa vybral pred a vytiahol si kapesník z vrecka a priložil si ju na ranu. Karavana sa vydala za ním a robotníci len zarazene pozerali. Tohto človeka nemali radi ani oni ale bol to ich nadriadený, takže ho museli počúvať, lebo ich mohol prepustiť. Viac už sa zo shinobi nebavil. Vytiahol si cigaretu a zapálil si. Ako aj doteraz okolie bolo tiché, ako aj predtým. Zmena, ktorá nastala bola v teplote okolia, lebo sa ochladilo a to pomerne silno, lebo to mohli pocítiť naozaj všetci aj tým, ktorím normálne zima nebýva. V okolí boli totiž dve postavy, lenže obe využívali techniku, vďaka ktorej boli takmer obaja neviditeľný alebo to bola schopnosť len jedného z nich?

pro Sponsored content

Západní hranice Oto no Kuni

Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni

Re: Západní hranice Oto no Kuni