Kancelář Tsuchikage

Dorazil jsem s obětí do kanceláře Tsuchikage. Zaklepal jsem, vešel a Sarutobiho hodil na zem. Jeden had ho pevně svázal a zakousl se do jeho těla.
"Tsuchikage, mise byla neúspěšná..Kyuubiho jsem nezískal, ale mám tohohle špeha.."

Sen Sarutobi

Aj keď som mal znížený zorný uhol vďaka opičej maske na tvári, všímal som si všetko čo sa okolo dialo, až keď sme vošli do kancelárie som pochopil, o čo s tu všetko jedná. Únos Kyuubiho, Hebi jeho prechod cez bránu akoby bol doma, a to zbrojenie, bol som možno dosť ľahkovážny ale hlupák som určite nebol. Po dopade na zem som sa trochu pookrial, a aj keď som bol zviazaný, dokázal som sa dostať aspoň na kolená, nie ale kvôli rešpektu ale kvôli mojim slovám adresovaným Tsuchikágemu. „Už je mi to jasné, Tsuchikage~sama, týmto vás v mene Konohy a našej viery zatýkam. Poučím vás o vašich právach, máte jediné právo, držať hubu, a ešte právo na telefonát a vlastného právnika. Ak vlastného nemáte, bude vám pridelený a ja vám prisahám že vám nájdeme toho najhoršieho aký len môže byť..“ Dokončil som svoju reč, úprimne vážne, bez stopy po srande, akoby som slová adresujúce Kágemu naozaj myslel vážne.

"Konoha a měla spojence. Byla tam Mizukage a její ANBU," zavrčel jsem a pak se Sen vzepřel. Omotal jsem ho hadím ocasem a přimáčkl k zemi. "Buď na zemi, tam také patří Konoha.." pak jsem se otočil k Tsuchikagemu.
"Použil bych Nagata a jeho rinnegan na výslech, ale to bych ho zabil, může se nám hodit. Nemáš tady nějaké ninji ovládající výslechové genjutsu?"

"Našel jsem lék na tvé potíže," připlazil jsem se blíž k Jurovi. "A také jsem se chtěl zeptat, jak pokračuje zbrojení, nebudeme se moci spolehnout na edo tensei, po čase se rozpadnou.."

Sen Sarutobi

Skôr ale ako sa Shinobi dotkol môjho čela, ruku som si stihol ešte silnejšie, aby som napol povrazy v podobe hadov, ale netrhli sa. Nezničil som ich, namiesto toho som pohľadom prešiel na Daisukeho, ktorý ma mal vypočúvať. „Ešte stále máš šancu sa vzdať, ak to urobíš, obviníme ťa len z násilnej spoluúčasti a tvoj trest bude takmer nulový. Premysli si to skôr ako kvôli tvojmu rozhodnutiu bude tento starý muž za tebou nútený zomrieť..“ Dokončil som, ale keďže tento tuhý korienok sa nemienil vzdať, ruky som spojil do jednej jedinej pečate ktorú som okamžite zmenil na.. „Kuchyiose no jutsu!“ Ozvalo sa kanceláriou, rana ktorú som si pred Hebim porezal sa otvorila, a len trošku krvi stačilo na spätné povolanie Takera, ktorý tentoraz dlhým nožom prerezal hada, chytil ma a prehodil ma cez okno, kvôli úteku. Hneď nato zamával a zmizol v obláčiku dymu.

Ušklíbl jsem se. "Jak si Tsuchikage přeje," udělal jsem několik pečetí a zmizel.

Vyběhla jsem schody jako blesk. Několikrát jsem předtím sice zabloudila a nedivila bych se, kdyby mě za ty zmatky dole už honilo nejméně deset ANBU, ale byla jsem tady. A přesně sem jsem, ostatně, chtěla. Usmívala jsem se jako sluníčko.
Doufám, že ten Kage bude alespoň sexy.
Ani mě samozřejmě nenapadlo zaklepat a prostě jsem vrazila do nejbližší místnosti.
"Konban..." zarazila jsem se. Prázdný sklad.
Se sklopenou hlavou a mírně v depresi jsem zavřela a zamířila výš, kde jsem zaklepala na dveře kanceláře Tsuchikageho.

Vešla jsem a zůstala jsem na něj zklamaně hledět. 
Tak ten není moc sexy.
Alespoň ne pro mě, vždyť jsem byla tak mladá! Okamžitě jsem však změnila plán. Starší lidé mohou mnoho naučit. Šíleně jsem se usmála a vysekla jsem mu velmi hlubokou poklonu, při které jsem k němu natáhla dlaň se s návrhem mírové smlouvy.
"Drahý vůdce Kamenné vesnice," začala jsem. "Jménem své nadřízené Tsukikage Ayame Takahashi a své vesnice Tsukigakure no Sato vám přináším mírovou smlouvu, kterou bychom rádi s Iwagakure uzavřeli."
Stále jsem zůstávala v předklonu a čekala, zda svitek z natažené dlaně převezme.

Považovala jsem za dostatečný pozdrav úklonu, ale zřejmě ji bral jako nedostatečnou. Zadívala jsem se na ANBU a naklonila hlavu na stranu.
Wau, v Iwě se na slušné vychování opravdu dbá.
"A na co jste typ?" zeptala jsem se naprosto nevinně. "Měla jsem za to, že typ, co uzavírá smlouvy, nemůže být Kage."
Nehledě na přítomnost jiných shinobi jsem zastrčila svitek zpět do své tašky. Když o něj nestojí, tak jim ho tu nenechám, škoda papíru.
Vzápětí jsem si všimla, že zdejší ANBU nemají zcela identické masky s těmi našimi. Rozšířili se mi oči a okamžitě jsem se k jednomu přitočila.
"Jů, mohu si ji zkusit?"
Když neuzavřu smlouvu s ním, můžu alespoň s jedním z jeho lidí. 
"Ale jsem to nezdvořák," šibalsky jsem mrkla. "Mé jméno je Yoko, drazí přátelé, Yoko Uzumaki!"

Ten ANBU byl docela nezdvořák, vůbec mi neodpovídal! Zamračila jsem se na něj odhodlaná mu tu masku sebrat. Reakce Tsuchikageho mě však zarazila a já jsem mírně zbledla. Zemřít nemohu, co naplat, to bych nezískala slávu. Překvapeně jsem se na něj otočila a snad poprvé v životě mi došla slova. V té chvíli jsem však ucítila jen tvrdou ránu, která mě omráčila, a mé tělo se stalo zcela bezvládným.

Kazetsuchi se vydal svou cestou, já jsem šel do kanceláře sám. Zaklepal jsem a vešel bez vyzvání. "Tsuchikage, zdravím," ušklíbl jsem se. "Sora no Daimyo chce za tu techniku smlouvu o neútočení a osobní kontakt. Mě ji nedala. Taky jsme s Ogim zabili dva jouniny,"

Uzumaki!? "Subarashii!"
"Mají vyjímečnou čakru a vyjímečnou výdrž. Myslím, že bychom jí mohli využít k rozpoutání války, z jaké je vesnice?" zeptal jsem se dychtivě.

"Tsukigakure? Tak to je ještě lepší," pousmál jsem se, můj hadí ocas se ke mě stočil a já ho rukou pohladil po jeho šupinaté hlavě.
"Pokud si dobře pamatuji, tak Yonbi stále nemá hostitele. Což znamená, že toho můžeme dobře využít. Můžem zapečetit do Yoko Yonbiho a vypustit ho v Tsuki. S tím, že použijeme čtyřhranou pečeť a časovanou pečeť. Tu načasujeme a aktivujeme sami. Pak, co bude Yonbi běsnit, bychom mohli do Tsuki vtrhnout," sdělil jsem mu svůj nápad. Byl jsem prostě hlava.