Re: Les

pro Ayame Takahashi Sat Jul 20, 2013 9:13 am

Les se nachází za hradbami a ohraničuje zadní část Tsukigakure. Hradby jsou v tomto místě zvlášť vysoké, aby se dalo snadněji (za)bránit útokům ze zalesněného okolí.
Na okraji je les celkem řídký, ale čím dál jdete, tím starší a větší jsou tu stromy, které propouštějí minimum světla.
V lese se také nacházejí různá zvířata.

pro Kaomi Sun Jul 21, 2013 8:42 pm

Došla jsem až do lesů pro ty vzácné bylinky do nemocnice. Bez tak to byla D-rank mise, mě to bylo upe jasný, co by se mi taky při sbírání bylinek mohlo stát! S odporem jsem šla dál, hlouběji do lesa, kde byla spíš tma, ale já jsem se nebála! Teda, byla jsem podělaná až nevím kde, ale snažila jsem se být silná. Když jsem ty bylinky našla, začla jsem se trhat, nějak hezky a dávala jsem je postupně do krabičky kterou jsem u sebe měla. Nebyli to moc velké rostlinky, ale i tak, krabička byla větší, takže jsem měla takový pocit že to bude přesně akorát. "Super Kaomi, chceš B-rank misi a ona tě pošle sbírat byliny...No to jí teda nedaruju, ta si mě nebude přát, fakt že ne." Nafoukla jsem tváře a a uraženě sbírala dál...

pro Anonymní Mon Jul 29, 2013 8:07 pm

Už se vytratily i poslední zbytečky denního světla. Větvemi pohnul vítr a nad Kaomi zašustily listy.
V temnotě lesa se rozlehlo křupaní lámajících se větviček. Po chvíli ustalo, namísto toho se zahýbal nízký stromek. Ozvalo se tiché zapískání a směrem ke Kaomi vyskočila veverka černá jako noc. Moc se neohlížela a rovnou se dala na úprk pryč. Z koruny borovice se vzneslo hejno ptáků.
Bylo ticho jako v hrobě narušované jen tichým funěním, které neustále nabývalo na síle.

pro Kaomi Mon Jul 29, 2013 8:17 pm

Začínalo se stmívat až na konec svět osvětloval jen měsíc. Docela jsem se bála, navíc když vyskočila ta veverka, zapištěla jsem jak malá holka! Rychle jsem si vzala košíček s bylinkama a jen rozklepaně čuměla na keř, ze kterého vycházelo to funění. Pomalu jsem se přiblížila a keř odklonila. Myslela jsem si že omdlím, jenže když jsem uviděla toho malého roztomilého medvídka, no spíš medvídě, skrčila jsem se a důkladně si ho študovala...byl tak roztomiloučký!

pro Anonymní Mon Jul 29, 2013 8:28 pm

Na Kaomi se upřela dvě obrovská tmavě hnědá kukadla. Medvídě bylo očividně dost vyděšené, nikdy žádné takové podivné zvíře, jako bylo to před ním, nevidělo. Celé je to holé, jako mláďata myší, jenom na hlavě to má kupu chlupů. A na sobě to má nějaké divné věci. To asi aby tomu nebyla zima, když nemá žádnou srst. A je to mnohem větší. Co když se ho to rozhodlo sežrat?
Když se trochu probralo z šoku a rozhýbalo ztuhlé končetiny, začalo pomaličku couvat. Kdo ví, jestli to na něj náhodou neskočí.
Kde je máma?

pro Kaomi Mon Jul 29, 2013 8:34 pm

Bylo to tak moc roztomilý a vlastně tak moc chlupatý že jsem se divila že na zdejší zvířata ještě nepoužili šampón, děsně to malý chlupatý smrdělo! Když začal couvat, zamračila jsem se a utíkala za ním. "Hele ty koule hnědýho čehosi, čekýtej na mě smráďo malej!" Snažila jsme se ho chytit, ale neviděla jsem si ani pod nohy proto jsme často zakopla.

pro Anonymní Mon Jul 29, 2013 8:44 pm

Když ho to stvoření začalo pronásledovat, medvídě vydalo vystrašený zvuk a s hrůzou v očích se rozeběhlo pryč, dál do nejtemnější části lesa. Už je to tady. Už ho to chce sežrat. Za chvíli to začne vrčet, vytasí to drápy, zaryje mu je do jeho maličkého tělíčka a dlouhými ostrými tesáky ho roztrhá na kusy. Mamíííí!
Na krátkých medvíděcích nohách se mu neutíkalo zrovna dobře, každou chvíli o něco zavadilo, spadlo a muselo se zvedat. Po každém pádu to bylo těžší a těžší. Jediným jeho štěstím bylo to, že i jeho pronásledovatel neustále zakopával. A to měl docela dlouhé nohy. Musí být pořádně nešikovný...
Netrvalo dlouho a medvídě dorazilo před ústí široké jeskyně. Už jen kousek. Před vchodem ovšem zakoplo o kámen a proto se do jeskyně vkutálelo jako hnědá chlupatá koule a zmizelo Kaomi z očí.

pro Kaomi Mon Jul 29, 2013 8:52 pm

Viděla jsem fakt velký klový. Byla tma a netušila jsme ani kam jdu, jen jsem to medvídě sledovala po zvuku a slyšela že taky zakoplo. I tak jsem nebyla schopna ho dohonit, až do doby co jsem se dostala před jeskyni. Počkat...to bylo medvídě, takže to znamená že... Podívala jsem se před sebe a ztuhla jak poleno...Samozřejmě že to znamenalo že medvídě asi bude v blízkosti medvědice.

pro Anonymní Mon Jul 29, 2013 9:42 pm

Z jeskyně se ozvalo temné, hluboké a dlouhé zařvání ještě znásobené ozvěnou v jeskyni. Netrvalo dlouho a ozvalo se tiché našlapování a škrábání drápů na kamenitém podloží.
O chvíli později se z jeskyně vynořilo opět ono medvídě, ovšem tentokrát vedle něj stál dvakrát tak velký medvěd. Už od pohledu ještě nedospělý, ale rozhodně žádné tintítko.
Upřel na Kaomi tvrdý pohled svých tmavých očích, medvídě se mu stále tisklo k boku.
Očividně si staršího medvěda přisvojilo jako svou matku. S podivem ovšem bylo, že jeho 'velký bráška' se netvářil, jako že mu to vadí.
Medvěd opět vydal výhružný zvuk, ohrnul pysky a jak to tak medvědi dělají, celou Kaomi poprskal.

pro Kaomi Mon Jul 29, 2013 9:51 pm

Stála jsem tak nehybně jak socha, absolutně jsem se nemohla pohnout. Tak moc jsem se bála že to prostě nešlo. Sice vylezlo medvídě, jenže vedle něj už bylo o něco větší medvídě! Vykuleně jsem na něho zírala a když mě poprskal, strach mě úplně přešel. "No fuj! Měl by sis koupit zelený Orbitky, ty páliví víš ne? Bože to bude má smrt." Dala jsem si ruku před nos a podívala se na toho medvěda. Pořád jsem byla dost vystrašená a proto jsem na něho čuměla jak pako a myslela jsem si že omdlím.

pro Anonymní Tue Jul 30, 2013 12:29 pm

Medvěd už se připravoval, že se proti tomu podivnému stvoření s rozklepanými koleny rozeběhne. V tom to na něj ale cosi rozhořčeně zakuňkalo a netvářilo se to tak vyděšeně. Pak to udělalo pohyb přední packou a dalo si ji před čumák.
Na dlouho to medvěda z míry nevyvedlo, vykročil dopředu a výhružně se zvedl na zadních nohou.
V tu chvíli měla Kaomi štěstí, že se z lesa vyřítilo totálně zmatené a splašené divoké sele a řítilo se přímo k nim. A tak medvěd, místo toho, aby svou mohutnou tlapou trefil to podivné stvoření před ním, sejmul mladého divočáka. Ten se bez šance odkutálel stranou.
Jakoby o dívku před sebou náhle ztratil zájem, medvěd se vydal ke skolené kořisti, chytil ji do zubů, věnoval Kaomi pohled, který říkal, ať se raději o nic nepokouší a odebral se do své jeskyně. Očividně to nebyl zrovna nadšenec do dalšího boje.
Medvídě ještě chvíli stálo v ústí a Kaomi pozorovalo, ale nakonec se rozhoupalo a vydalo se za svým starším bráchou.

pro Kaomi Tue Jul 30, 2013 3:17 pm

Čuměla jsem s otevřenou pusou na to jak to prase sejmul. No tý vado! Nejdřív když si stoupnul na zadní jsem si fakt myslela že mě sežere a ostatky pošle do vesnice, ale místo toho prase? No zážitek! Někdo by si myslel že dávno omdlím, jenže bála jsem se až tak že jsem na to ani neměla energii, vlastně na to ani energie nejde, jednoduše jsem byla tak vykolejená že mě to hned přešlo. Chtěla jsem je ale vidět znovu! Jenže jsem se do jeskyně neodvážila, co kdyby tam byl ještě větší medvěd a řafnul mě. Ne, to ne. Právě proto jsem si vzala bylinky a odešla. I tak jsem ale měla v plánu se sem vrátit až bude světlo, navíc si sebou vezmu nunčaky, kdyby náhodou něco!

Přesun

pro Kaomi Fri Aug 02, 2013 10:35 am

Znovu jsem došla až do lesů, přímo do místa kde jsem byla i tehdy na bylinkách a vydala se cestičkou až k jeskyni, kde jsem se zastavila a poškala na toho kluka. Med jsem si nechávala v ruce a podívala se na něj, když přišel. "Ok. Jenom jediný problém je v tom, že jsou dva, to jsem ti asi ještě neřekla no." Pramínek vlasů jsem si dala za ucho a dělala jakoby to byla úplně normální věc, taky docela byla. Bylo to jen medvídě a jeho starší brácha, nebyla to takový pohroma.

pro Kaomi Sun Aug 11, 2013 8:08 pm

Ještě chvilku jsem si řekla že počkám na toho puberťáka, ale pak mě to přestalo bavit a tak jsem se do toho pustila sama. Otevřela jsem med a na chvilku si ho položila na kámen, abych si stihla ulomit nějakou větev. Tu jsem potom potřela medem a strčila jí z půlky do jeskyně, abych ho vylákala ven. No jo, jenže to jsem ještě netušila, co budu dělat pak. No, improvizace nebude snad problém.

Po nějaké chvilce jsem ucítila že za ní něco tahá a tak jsem postupovala pomalu dozadu. Nečekaně vyšel nějaký malý medvídek, asi ten, kterého jsem před tím potkala. "Konečně...Ty jsi ale roztomilý chlupáč." Usmála jsem se na něj, když tak spokojeně olizoval med z větve. Myslela jsem si, že vyleze i ten větší, ale z nějakého důvodu tam zůstal zalezlý, nebo tam taky nebyl. "Já? To nejsem, jsem strašlivý medvěd, boj se mě!" Rychle jsem pustila větev a podívala se na to medvídě, zdálo se mi to, nebo opravdu promluvilo?! Pustila jsem udiveně větev a koukala na to medvídě s otevřenou pustou, jak si to po dvou kráčí ke mě a vrčí, měl to být asi řev. Čím víc se ke mě blížil, tím jsem dělala malé kroky zpět, až jsem zakopla o kámen a bouchla se škaredě do hlavy. Medvídě hned přestalo a přiutíkalo ke mě. V tom se ale z křoví vynořil jeho velký bratr. Viděla jsem o rozmazaně, ale jeho řev jsem slyšela dost dobře. Strhnula jsem a nemohla se ani hnout. V tom ten velkej a strašnej medvěd ale taky promluvil. "Jsi v pořádku?" Optal se mě úplně na pohodu, ale já začala strašně pištět a zvedla se jakoby nic. Oba dva se na mě dívali dost divně, jako na nějakého cvoka. Já nikdy ještě nezažila, že by medvědi takto ve volné přírodě mluvili. "Omlouvám se, nechtěl jsem tě vyděsit, jmenuju se Kenai...a toto je Koda." Ukázal na to malé medvídě a usmál se na mě. Nějakou dobu jsem si myslela že jsem se zbláznila, nebo že mám úpal, ale byla to skutečnost. Trošku mi z hlavy začala téct krev, což bylo na bílých vlasech dost vidět. Kenai mě hned chytil za kabát a nesl až k jednomu prameni. "Umyj si to." Nařídil a já jak střela jsem si vzala z kapsy kapesníček, namočila ho a začala si ránu oplachovat. Hned jak jsem to měla hotové, jsem se na něj podívala. Nic jsem neříkala, byla jsem docela v šoku. "Jen klid...My ti neublížíme." Zařehňal se Koda a hned si sedl svému bráškovy na hlavu. "Jak se jmenuješ?" Optal se mě hned po tom co si sedl. "Ka-...Kaomi" Po chvilce jsem se konečně vzchopila a dokonce se i pousmála. Nějakou dobu jsme si povídali...Byla to dost dlouhá doba, zjistila jsem o nich spoustu věcí a i oni o mě. Mohla jsem tu být dost dlouhou dobu a pomalu se začínalo i stmívat, až byla úplná tma. "Už musím jít." Podívala jsem se na oblohu. Ano, chtěla jsme si je původně ochočit, ale když jsem zjistila že jsou si blízcí i s lesem, nemohla jsem jim to udělat. Vstala jsem a pomalu odcházela pryč....
"Ne, počkej!" Doběhli oba za mnou i s Kodem, kterého měl na zádech. "Když víš že jsme Kuchiyose, můžeme být tvojí?" (epický až na zvracení -,- xD) Nemohla jsem uvěřit tomu co řekl, jasně že jsem chtěla! A moc. Sedla jsem si Kenaiovi na hřbet, před sebe si dala Kodu a šli jsme směrem do vesnice, kde by snad v Archívu měl být nějaký svitek z jejich kmene na Kuchiyose!

//Přesun

pro **Hokori Mai** Wed Aug 14, 2013 8:36 pm

Pomalým krokem jsem se blížil ke hradbám Tsukigakure no sato, nesouc na pravém rameni Yoko. Zaútočit takto z boku by mělo být více nenápadné než od rány, a tak jsem to ryskl tudy. Cestou jsem se stihl obléct do mého pláště Tsuchikageho, čim jsem tak trochu skrýl mou identitu... respektive tvář. "Když nastal čas, by s mírem skoncovati zas. Vyšla Iwa hrdinná a nebude to práce nečinná. Chaos a válku rozpoutati." Promluvil jsem, a pak se vznesl na výšku desíti metrů nad hradbami. Poté jsem si to namířil vzduchem do vesnice... bylo samozřejmostí, že vesnice bude mít nějaké zabezpečení, a tak jsem byl v pozoru. Pečet na Yoko začala žhnout a já si byl vědom, že mi nezbývá mnoho času. Ve povětří jsem narazil na hromadů lístku Irisu, které jak se zdálo okolo vesnice nepoletují bezdůvodně. Kvůli čemu se mě zmocnil pocit, že o nás již vědí. Ještě jsem, ale ani nedoletěl za hradby a začalo to... řádění Gobiho. Rychle jsem Yočino tělo položil na vrcholek jedné z hradeb a čekal.

pro **Bijuu** Wed Aug 14, 2013 9:03 pm

Yoko tělo začalo vřít. Bylo to tím, že jsem byl velmi rozzuřenný, něco mě dovnitř velmi drasticky zapečetilo a pak mě to násilně chtělo dostat ven. Mě! Mocného Son Gokua opičího mudrce!
Yoko pečeť se roztrhla a já byl volný a velmi rozzuřený. Teď poteče láva..Napřáhl jsem se na zadních a začal bušit do hrudi.

Můj řev vybil několik oken v okolí. Les Kyuubi_no_Yoko___Attack_by_Aeris85

Vydal jsem se do centra vesnice.

pro **Assasin Senju** Wed Aug 14, 2013 9:09 pm

Neměl jsem v úmyslu jít lesem, ale hlavní branou. Pocítil jsem podivné sevření, které dokázalo způsobit jen čakra bijuu. Běžel jsem k tomu místu a co jsem neviděl.
YONBIHO!
Vytřeštil jsem oči a odkryl svůj sharingan. Poskládal jsem pečetě a připravil se na techniku.

pro **Hokori Mai** Wed Aug 14, 2013 9:21 pm

Byla noc, a však bez žádných hvězd. Temnoo-temná obloha v které doslova zářil měsíc. Gobi byl již na svobodě, a tak to začalo. Gobiho řev, ktery se nesl větrem po celé vesnici, zněl nenávistně. Jeho temná stránka se očividně dostala na povrch, a jak se zdálo chystala si to s vesnicí náramě užít. V důsledku toho to se bránicí Tsukigakure no sato shinobi mohli cítit zoufale. Jak přece jen proti něčemu takovému mohli vyrazit? V oddáli jsem spatřil shinobiho, který zaujal mou pozornost. Pokud mne zrak neklamal jednalo se o samotného Hokage. Uchechtl jsem si, a pak se vzduchem přesunul nad něj. "Je na čase se zbavit špíny, která nastolila tento pomíjivý mír." Promluvil jsem, vznášejíc se zhruba pět metrů nad Assasinem. Assasin mohl spatřit můj plášt Tsuchikageho, který vypovídal za vše.

pro **Assasin Senju** Wed Aug 14, 2013 9:29 pm

Chystal jsem se vyslovit jméno techniky na potlačení bijuu, ale někdo na mě promluvil.

S podobným výrazem jsem se pomalu otočil na osobu, která promluvila.
"Tsuchikage..!?" můj výraz se změnil. Byla z něj čišet zlost, vztek a nenávist. "Co to má znamenat!?"bylo celkem zbytečné se psát, ale ovládl mě vztek...Zaútočil na Tsuki, sám, s Yonbim...v noci..jak podlé..

pro **Akio** Wed Aug 14, 2013 9:33 pm

Když jsem vyběhl do ulic, všude panoval chaos a lidé křičeli. A najednou jsem spatřil u zadní hradby města velkou čtyřocasou opici. Zrychlil jsem jak to šlo abych mohl pomoct a když jsem se dostal blíž, viděl jsem na hradbě vedle opice stát chlápka v obleku Kage. Byl hnědý takže to byl určitě Tsuchikage. A proti němu stál Hokage, co to má znamenat?!

pro **Hokori Mai** Wed Aug 14, 2013 9:39 pm

Prohlédl jsem si jej s úsměvem na tváři. Jak se zdálo nebyl dostatečně poinformován, což se muselo změnit. "I když jste na pozici Hokageho chováte se pošetile." Řekl jsem, a pak začal skládat pečetě. Má rychlost skládáni pečetí se od mých mladých let nejpíš hodně nezměnila, a tak jsem při skládáni dodržoval určité temnpo, které nebylo nejpomalejší. "Dovolte mi Hokage-san, abych Vás s nastálou situací seznámil osobně." Jakmile jsem domluvil, doskládal jsem i pečetě. Tu se pod Assasinem začala propadat zem.

Kdo ví? jak hluboko by Assasin spadl, kdyby se mu čtverci o délce jednoho boku desíti metrů nepodařilo uniknout.

pro **Assasin Senju** Wed Aug 14, 2013 9:46 pm

"Tsuchikage," řekl jsem a soustředěně sledoval sharinganem jeho pohyby. Předtím než se země pohnula jsem hodil hiraishin no kunai někam do lesa a objevil se u něj když jsem se začal propadat.
"Nepodceňujte mě," zavrčel jsem. Když teď půjdu a zastavím Yonbiho, tento muž může napáchat více a více škody než dosud napáchal. Navíc vyznává nějakou nebezpečnou ideologii. Musím zachovat chladnou hlavu. Musím ho zastavit, musím věřit Tsukikage a Tsukigakure, že Yonbiho zastaví sami. Zavřel jsem oči a vydechl. Znovu jsem otevřel oči, ve kterých se zračila vůle bojovat. Také jsem skládal pečetě a docela mě otravovalo, že létal. "Suiton: Suiryuudan no jutsu!" začal jsem obyčejnou B technikou, vyplivl jsem na Tsuchikageho proud vody, který se zformoval ve vodního draka.

pro **Hokori Mai** Wed Aug 14, 2013 9:57 pm

Jak se zdálo Assasin byl odhodlán vyhrát, což nastálou situaci moc neulehčovalo, a však tato špína toho to světa nemohla dát samotného Tsuchikageho! Jeho techniku jsem nepodcenoval, a však po logickém uvážení jsem dostal nápad. Přece jsem jen byl shinobi, který se nepouští do něčeho bezhlavě. Když na mě mířil vodní drak jednoduše jsem se vznesl na požadovanou úroven, abych se mu vyhl, a pak složil pečetě a stalo se to co na gifu XD. Vyšlo ze mě šest klonů, které byli rozmístěne stejně jako na gifu XD.

pro **Assasin Senju** Wed Aug 14, 2013 10:11 pm

Nepřekvapilo mě, když se tak jednoduše vyhnul vodnímu draku. Ani já jsem nebyl Shinobi, který se pouští do bitvy, obzvlášť s někým jako je Tsuchikage do bitvy. Jeho schopnosti pro mě byli neznámé. Iwa bunshin? Velice obtížný souboj, pokud je ve vzduchu, já na něj nemám. Poskládal jsem pečetě, něco mě napadlo. Možná, že to není jediná možnost, ale..
"Mokuton: Jukai koutan!"

Les Jukai_koutan_mokuton_by_thebigbosslh-d4i5y42

V této situaci však tlusté větve mířily nahoru, na Tsuchikageho

pro **Hokori Mai** Wed Aug 14, 2013 10:18 pm

Když na mě mířily větvě, využil jsem okolních klonů. Vyhodil jednu kouřovou bombu do povětří, což sloužilo ke vmícháni se mezi ostatní klony. Následně se šest postav rozprchlo do různých stran. Poslední postava, která zbyla na bojišti udělala ale pravý opak. Namířila si to přímou čárou proti Hokagemu. Že by se jednalo o klon? To se uvidí... každopádně si Assasin mohl všimnout, že se postava pohybuje dřív než před tím Tsuchikage.

pro Sponsored content