Re: Les

pro Ayame Takahashi Sat Jul 20, 2013 9:13 am

First topic message reminder :

Les se nachází za hradbami a ohraničuje zadní část Tsukigakure. Hradby jsou v tomto místě zvlášť vysoké, aby se dalo snadněji (za)bránit útokům ze zalesněného okolí.
Na okraji je les celkem řídký, ale čím dál jdete, tím starší a větší jsou tu stromy, které propouštějí minimum světla.
V lese se také nacházejí různá zvířata.

pro **Kaya** Sat Aug 22, 2015 3:45 pm

Chcela som hlavne kľud a miesto, kde sa mi nepodarí naraziť na žiadnych ľudí, aspoň som si teda myslela, že práve toto je ono. Mala som si na pláne zatrénovať a začať sa učiť techniku, ktorú som už použila ale už sa mi nie jeden krát stalo, že som ju použila sama proti sebe. Bola dom dosť ďaleko od Hidea aj Pilliki, ak tu ešte teda sú, lebo som šla proste iným smerom. Keď už som si našla vhodnú čistinku najprv som sa rozhodla v prečistenie vlastnej mysle meditáciu. Sadla som si uprostred tej čistinky. Sedela som v tureckom sede a nerozmýšľala nad ničím. Možno som ani nevedela meditovať ale veľmi dobre sa mi pri tom relaxovalo, keď som na nič nemyslela a mala som pri tom možnosť sa započúvať do okolia.

pro **Akasuna no Pilikka** Sat Aug 22, 2015 5:02 pm

Příliš mě nepřekvapilo, co mi oznámil. To, že ho poháněla nenávist a touha po pomstě, že ta snaha zabít Sadaa mu dovolila plně rozvinout potenciál oné techniky. Moc dobře jsem věděla, že pomsta a nenávist jsou jedny z nejlepších motivací, že člověka nutí pokračovat, nevzdat se, dokud nedosáhne kýžené pomsty. I já tohle dřív cítila, ale snad právě proto jsem nechtěla, aby mě někdo tak viděl. Cesta nenávisti nebyla mou cestou. Netvrdím, že jsem nezabíjela, nebrala životy,.. ale cítila jsem tíhu viny, ty palčivé myšlenky, že jsem zmařila další lidský život. To proto jsem nechtěla dál pokračovat v pomstě proti Reině. Nechtěla jsem zneuctít učení mého otce a babičky a vydat se na scestí. Smutně jsem se pousmála. "Znám ten pocit. Pomsta, nenávist, šílenství.. nejde to ovládnout. Jenže jsou i důležitější věci. Nevadí, že jsi tu techniku zvládl jen z touhy zabít ho. Jsem si jistá, že ji jednou použiješ na ochranu druhých.. a tehdy bude tvá nenávist vykoupena." usmála jsem se. V to jsem věřila. Že má touha ochránit a znovu vystavět Sunu z popela bude tou ctností, která vykoupí mé hříchy.
Když se posadil a objal mě, ztuhla jsem. Překvapilo mě to, i když jsme měli jakousi dojemnou chvíli. Nebylo to nepříjemné, naopak, jen.. Uvědomila jsem si, jak mi nějaký vřelý projev náklonnosti chyběl. Dovolila jsem si vykašlat se na všechny ostatní věci a prostě ho k sobě láskyplně přitiskla. Hřálo mě, co řekl.. že zůstane. Po měsících samoty jsem znovu cítila tu sladkou jistotu, že mé starosti i radosti, vzestupy a pády se mnou bude sdílet někdo, koho si vážím a mám ho ráda. "Zůstaň.." bylo nakonec to jediné, co jsem s hlavou zabořenou do jeho ramene řekla. Víc nebylo třeba.
Nakonec jsem se na něj jen zářivě usmála a vstala ze země, na které jsem doteď klečela. Písek jsem cítila úplně všude, na holých kolenech, dlaních i vlasech a byl to naprosto povznášející pocit. Pocítila jsem touhu navštívit Sunu, třeba jen na moment moct znovu cítit horké pouštní slunce, vidět zlatavý písek táhnoucí se v nekonečných dálkách, vesničany zahalené v šátcích.. tak moc se mi stýskalo po domově. V Hideovi ale přetrvával kus mé minulosti.
"Harry by byl fajn.. můžeš chodit?" nedělalo mi problém dostat ho do vesnice, stačilo by pár chakrových vláken. Věděla jsem, že je unavený a vyčerpaný a hraje si na hrdinu, však jsem taky plánovala ho doma hned uložit. Těšila jsem se na to. Budeme se dívat a chroupat popcorn a všechno bude prostě normální. Natáhla jsem k němu ruku a usmála jsem se. Byla jsem ráda, že se vrátil a zůstal.

pro **Sabaku no Hideo** Sat Aug 22, 2015 5:33 pm

Pre mňa to bol ale zvláštny pocit. Ona síce už nespočetne krát zobrala niekomu život, ja som nikdy nikoho nezabil. Nedokázal som to. Samozrejme, keď som chránil Sunu pri útoku, tak som isto zranil veľa ľudí, nikdy som sa ich nesnažil zabiť a tak. Tak môj piesok ostal čistým pieskom bez jedinej kvapky krvi. Metaforicky, inak bola kompletne zasiahnutá krvou Sadaa po tomto súboji. Ktorý taktiež prežil, avšak žralo ma že prežil. Niečo vo mne ho chcelo zabiť, netušil som čo. Nevedel som že niečo také v sebe mám. Ten hnev. Tá pomsta.
„Ja sa s tebou stavím že až niekedy použijem tú pyramídu na obranu niekoho iného, tak ho s ňou nechtiac zabijem. A seba taktiež. .“ Pousmial som sa a rozhliadol sa po okolí. Bolo to zvláštne, toľké mesiace na cestách, toľké roky bez nej a predsa sa zdalo akoby to bolo len včera, čo sme spoločne s Yoko a Pilikkou spoločne trénovali vzadu na dvore. Ani som nechápal ako mohlo šťastie hrať tak v môj prospech. Ale to prišla ešte posledná rana tohto večera, keď ma ešte tuhšie ale jemne objala a zašepkala mi to. V ten pocit akoby som bol o mnoho kíl ľahší, akoby mi niečo spadlo zo srdca, akoby mi ho zvieral obrovský kameň ktorý sa teraz uvoľnil a padol do prázdnoty, preč odo mňa. Stratili sme Sunu, stratili sme domov a predsa teraz keď som tu tak sedel a cítil jej hlavu na mojom ramene, prvý krát po tak dlhom čase som sa cítil znova doma. Takže to bola pravda. Že domov nie je tam kde máte dom, ale je tam, kde na vás niekto myslí.
„Okey, myslím že toto bolo presladené až moc..“ Zaškeril som sa keď sa odo mňa odtiahla, nemohol som si to odpustiť, túto poznámku, a nahodil bolestivú grimasu, pretože som sa pohol až príliš prudko a tak som na malý okamih pocítil každú nedoliečenú ranu na mojom tele. Na chvíľu sa ozval sykot, ale na otázku či dokážem chodiť som ani neváhal odpovedať. Okamžite som sa pokúsil vstať, načo som potreboval asi desať pokusov, pretože som skončil aj tak na zemi po chvíli. Nakoniec som sa ale vysúkal na nohy a nahodil drsný výraz.
„Už si sa bála že ma budeš musieť ešte dokonca niesť čo? Nato nejsi dostatočne božia..“ Vyplazil som na ňu jazyk, načo to so mnou fakt prudko zavrávoralo a ja som skončil znova s plnou držkou piesku na zemi. Chvíľku nato som sa zdvihol, vykašliavajúc všetok ten piesok z úst, snažiac sa vyčistiť si jazyk, akoby som úplne zabudol že mám kompletnú kontrolu nad všetkým pieskom.
„Tak fajn.. z mojej božej moci.. ti dovoľujem mi pomôcť..“ Zanadával som si, bolo to trápne takto sa pred ňou zložiť na zemi, akoby som bol nejaký obyčajný človek!

pro **Akasuna no Pilikka** Sat Aug 22, 2015 6:51 pm

Jen jsem se usmála. Zranění chráněné osoby nebo nejlépe sebe samého, to bylo přesně to, co na něj sedělo. Po tom dramatickém Hideovi nebylo ani památky, zase přede mnou byl můj malý student, který dělá hlouposti a reaguje tak zbrkle, až se jeho počínání obvykle obrátí proti němu. Jako tehdy v kanceláři. Tehdy poprvé.. Malý, blonďatý kluk s očima chladnýma a děsivýma, tak typickýma pro jeho dědu. Nepředstavil se, jen přiběhl a zakřičel, že mě porazí. Znovu jsem seděla za svým psacím stolem a nechápavě na něj koukala, snažíc se pochopit situaci. Rozeběhl se s křikem hodným válečníka a pak.. pak zakopl a na kolečkovém křesle prosvištěl kanceláří. Musela jsem se usmát.
Beze slov jsem ho mlčky pozorovala. On mě k tomu, aby se přizabil, vážně nepotřeboval. Docela pobaveně jsem se ušklíbala, jak se pokoušel vstát a hrál si na tvrďáka. Pořád byl dítě, ať se tvářil jako dospělák sebevíc. S pozvednutím obočím jsem přihlížela, jak obědvá písek, ani nic na to neřekla. To až potom. Tyčila jsem se nad ním jako bůh Pomsty. "Kdo že není dostatečně boží? Pošetilý malý bratře.. jediný, kdo je tu boží, jsem já.. a jestli se chceš dostat domů, měl bys to uznat." sladce jsem se usmála, i když podtón jakési ďábelské aury se mi vznášel kolem hlavy. Z mé tváře mohl vyčíst jediné - myslela jsem to smrtelně vážně.

pro **Sabaku no Hideo** Sat Aug 22, 2015 7:10 pm

Samozrejme, napriek tomu že som o niečo podrástol a áno, aj ju prerástol, dospel som, aspoň vzhľadovo a naučil som sa dosť vážnosti, aby som už ako malé dieťa nerobil voloviny, to bol fakt. Ale aj tak, niekde hlboko vo vnútri mňa bolo to dieťa, ktoré bolo stále bláznivé a vždy vystrájalo. Bol to fakt ktorý by nezmenili žiadne toky času. Správal som sa dospelo, keď bolo treba, ale práve pri nej som nebol schopný. Nemohol som byť vážny, vždy som sa pri nej odviazal a vždy som sa pri nej cítil ako to malé dieťa, ktoré malo svoju staršiu sestru, ktorá sa o neho starala a on.. no on robil hlúposti, ktoré ho obvykle dostali do prúseru. Na okamih som ale preglgol, keď som ju zahliadol tak desivo stáť nado mnou. Na dosť dlhý okamih som sa prestrašil, to áno. Kto aby nie? Keď tak tam hrozivo stála so všetkou mocou nado mnou, pričom jej sladký úsmev len zakrýval jej pekelné myšlienky, pri ktorých by ma isto najradšej mučila všetkými zlými spôsobmi, kto by sa sakra nebál? Iba blázon. A že ja som bol strašne veľký blázon.
„Moja malá kawai staršia ségra.. kým dosiahneš božskosti akú mám ja.. To sa nikdy nestane.. Pamätaj si túto chvíľu, pretože to aký som boží práve teraz zatieni teba samotnú..“ Povedal som po chvíli a môj vystrašený pohľad zrazu vymenil naozaj odvážny pohľad plný odhodlania, načo som sa znova snažil postaviť na nohy. Nie že by mi to šlo, nešlo mi to. Trvalo to celých 10 minút, kým som kapituloval a znova sa zvalil do piesku, pričom som pohliadol na ňu.
„Dohodneme sa že sme rovnako boží?“ Spýtal som sa.

pro **Akasuna no Pilikka** Mon Aug 24, 2015 8:13 am

V duchu jsem sama nad sebou kroutila hlavou. Ještě před chvílí byl skoro mrtvý a teď se hádáme, kdo z nás je víc boží? Staré zvyky člověk prostě nezmění. Právě ta skutečnost, že už není v ohrožení života, že se vůbec vrátil a je v pořádku, že tu zůstane, ve mě probouzela staré, bezstarostné já, které mělo chuť se smát a stát všemu špatnému čelem. Ten blažený pocit volnosti mě celou naplňoval radostí. Staré rány člověk nezacelí, nezapomene na ztrátu, neuteče bolesti, ale to neznamená, že se s nimi nemůže smát a cítit znovu šťastný. Nechci strávit celý život ve výčitkách. Své chyby už zpět nikdy nevezmu.. můžu se je jen pokusit napravit a doufat, že tím alespoň něco změním. .
Znovu jsem se usmála, když jsem sledovala jeho marné počínání. "Dobře.." kývla jsem nakonec s jakýmsi pochybovačným podtónem. Byl to takový ten výraz jako "moudřejší ustoupí" nebo něco v tom smyslu. Znovu jsem k němu natáhla ruku, ale tentokrát jsem nečekala, až se chytí, sama jsem ho vzala za paži a vytáhla ho na nohy. "Hlavně už pojď, slíbila jsem Yume, že se hned vrátím." ušklíbla jsem se a přehodila si jeho ruku přes rameno, což nejspíš působilo docela komicky, když byl o hlavu větší než já. No co, já nebyla žádná křehulka! Přidržovala jsem ho a pomalu se vydala z lesa.

pro **Sabaku no Hideo** Mon Aug 24, 2015 8:23 am

Nakoniec ustúpila, čo bolo moje jediné šťastie, pretože už chýbala len chvíľka kým, to že je rovnako božská ako ja, by som okamžite odvolal. Našťastie sa vzdala, pretože, povedzme si to na rovinu, nebol schopná konkurovať niekomu ako som ja. Predsa len som bol oveľa viac božský a ona to pochopila, preto sa podľa všetkého okamžite vzdala. To že vo vnútri mňa bola ona oveľa lepšia, neznamenalo, že to je pravda. Už len podľa všeobecných pravidiel sveta, to takto fungovalo. Rovnice gravitácie, fyzikálne zákony, Sabaku no Hideo je najviac boží, no proste, tak to vo svete fungovalo a práve Pilikka to musela akceptovať.
„Som rád že si to vzdala a konečne uznala že som lepší..“ Poznamenal som, ale nezasmial som sa na tej komickej situácii, ktorá vzápätí vznikla na základe toho, že ako menšia osôbka musela vláčiť kus hory akým som bol ja. Predsa len bola žena a ja som bol vskutku dostatočne vysoký a vyšportovaný muž. Bolo to totiž pre mňa ponižujúce, hlavne v momente keď som na nej takmer zaspával. No čo, oddych sa bude hodiť.

pro **Akasuna no Pilikka** Mon Aug 24, 2015 9:03 am

Věnovala jsem mu jeden z těch sladkých úsměvu naivní malé holky, který jsem používala jako dítě, abych něco dostala. Ne, že by to fungovalo na babču, ta byla za všech okolností věrna svým pravidlům a sladkostech až po jídle, ale docela obstojně to zabíralo na Daikiho, aby mi dal nějaká cukrová písmenka. Teď jsem ale nic nepotřebovala, jen jsem mu chtěla názorně ukázat, jak moc je chudáček naivní. "Nepleť si pojmy a dojmy." konstatovala jsem a jako by náhodou ho dlaní maličko stiskla na jedné z ran na jeho těle. Nepochybně ho to musela bolet. Možná jsem byla na všechny milá a hodná, ale uměla jsem být i zákeřná a škodolibá. "Ups.. promiň." věnovala jsem mu další milý úsměv. Byl stejný jako dřív, naivní provokatér. Co s ním měl člověk dělat.
Vzhlédla jsem před sebe. Těšila jsem se domů. Podle všeho zase chvilku nezažiju soukromí a ticho, ale to nevadilo. Bude to zase jako dřív.

~Přesun~

pro **Sabaku no Hideo** Mon Aug 24, 2015 9:09 am

Bolo mi jasné čo po takomto úsmeve príde. Akoby som ju už dosť dlho nepoznal, v nej som čítať vedel ako z knihy. Síce aj ja som sa správal trochu ako blb, to čo urobila som teda nečakal. Bolo to od nej tak zákerné, že ani moja samotná hrdosť mi nedovoľovala sa vzdať. Síce mala navrch, to bola pravda, ale v momente ako mi pritlačila dlaň na jednu z mojich rán, namiesto sykotu som sa len usmial.
„Ako ale bol to vážne dobrý pokus, chibíku..“ Prehovoril som, načo som od nej odvrátil provokatívne tvár. Jeden by si myslel že som skončil, to nebola pravda. Keď už nevidela moju tvár, otvoril som dokorán ústa akoby som kričal od bolesti. Samozrejme, nekričal som, nevyšiel zo mňa ani hlások, zato zo mňa vyšlo pár kvapiek sĺz, načo som ústa zatvoril, rovnako ako oči a v tichosti som sa nechal niesť až k nej domov. Radšej, pretože keby som teraz prehovoril, tú bolesť by z môjho hlasu ľahko vycítila.

~Presun~

pro **Akemi Kagayaki** Mon Aug 24, 2015 9:30 pm

Moje cesta zpět za mým cílem vedla tudy. Procházela jsem lesem a narazila na ženu? Nejspíš asi ano, křivky na jejím těle mi to potvrdily. Seděla v tureckém sedu a nejspíš meditovala. Prvně jsem nevěděla, jestli je z Tsuki, nebo je někdo, kdo se jenom poflakuje kolem. Prohlédla jsem si jí však ještě lépe a jen jsem se pousmála. Má schopnost dedukce se občas opravdu šikla. Nevypadala totiž jako kdyby chtěla útočit na vesnici, právě naopak, jako kdyby se na nějakou dobu snažila zmizet od vší společnosti tam uvnitř. Musela nejspíš těžce snášet společnost, pokud jí bylo až příliš, to mě teď ani netrápilo. "Zdravím." Řekla jsem jejím směrem a pousmála se. Snažila jsem se začít poněkud mile, to mi možná dělalo trošku problém, ale lidi na vás pak lépe reagují. To jsem se teda alespoň za ty roky naučila. Viděla jsem, že má u sebe katanu a mě by menší pauza ani neuškodila. "Jmenuji se Akemi. Vím že to je troufalé, ale vždy jsem si chtěla vyzkoušet boj s uživatelem kenjutsu, pokud ti to nevadí." Zazubila jsem se do široka. Bylo mi to trošku trapné, ale potřebovala jsem prostě zabít čas a toto by se šiklo, nabrat nové zkušenosti s někým, kdo bojuje s katanou. Alespoň budu moct do příště vědět, jestli se těmto lidem vyhnout, nebo ne.

pro **Misha Haybushi** Mon Aug 24, 2015 10:11 pm

Nakonec jsem se rozhodl že nechám boj jít přirozenou cestou bez jakékoliv mého zásahu. Sadao se o všechno postaral a potom odešel pryč. Hideo přežil i přesto že bojoval s posledních sil. Bylo mi to opravdu jedno jesli žije nebo je mrtvý. Sadao chtěl jeho smrt ale já proti muži který používal písek vůbec nic neměl. Byl jsem rád že se to obešlo bez mojí pomoci. Celé to bylo rychlé a než jsem se nadál byl jsem někde kde jsem být nechtěl. Přišel jsem si natrhat byliny, potom jsem sledoval boj a než jsem se nadál tak jsem byl přímo uprostřed dění. Celkem dobře strávení čas odpočinku. Myslím to ironicky, nemohu mít chvilku klidu bez boje. Vytáhnu květiny abych se ujistil že jsem nic neztratil. Byliny se zatím celkem vysušili ale použitelné jsou pořád. Znova si je schovám do pláště a seskočím ze stromu. Čas vyrazit zpět do vesnice. Na čerstým vzduchu jsem si užil dostatečně. Směřuji po cestě která vede přímo do vesnice Tsukigakure. Za chvilku zmizím mezi stromy. //přesun

pro **Kaya** Tue Aug 25, 2015 9:25 am

Okolie bolo tiché, až na šumenie lístia stromov a sem tam menší pohyb nejakej malej zvere. Počula som všetko, čo sa okolo mňa šustlo a cítila každý jemný závan vetríka, ktorý sa stihol dostať pod brnenie. Počula som, ako sa sem niekto blíži, vďaka prasknutí nejaký vetvičiek. Oči som neotvárala až do doby, než na mňa prehovorila. Aj tak to vidieť nemohla, lebo som mala na hlave svoju helmu. Pozdravila a hodila po mne jej požiadavku. Bez slova som sa postavila a skontrolovala všetky katany, či sú na svojich miestach, ak neboli, tak som ich tam dala. "Tiež zdravím." Preniesla som veľmi chladným ale nie nepriateľským hlasom. Očami som si ju prezrela od hlavy až po päty. Už len z pohľadu som vedela, že jej telo nieje až také silné a určite to bude bojovníčka pomocou shinobi techník. "Briem to na vedomie ale musím ťa varovať, ak ťa náhodou zraním nechcem za to brať následky. To isté platí, ak by si zranila ty mňa, nebudeš niesť žiadne následky." Tým pádom som jej vlastne dovolila, že na mňa môže ísť naplno bez toho, aby sa stranila svojich schopností. Ak chcela boj, tak nech je teda poriadny. Veľmi dlho som nebojovala a toto by bola veĺmi dobrá rozcvička aj tak som sem prišla trénovať. Ruku som priložila ku katane, ktorá bola čisto červená. Mala som na pláne použiť práve túto katanu aj keď aj ostatné dostanú možnosť. "Oh, aby som nezabudla...volám sa Kaya." Môj dialekt ani tón hlasu sa stále nezmenil a ja som už mala zaujatý bojový postoj. Jej vzdialenosť bola tentoraz dostatočná na to, aby som jej prekazila prípadné pečate. Bola som veľmi rýchla ale to asi mohla očakávať, keďže som sa zameriavala len na boj pomocou svojho tela a katán.

pro **Akemi Kagayaki** Tue Aug 25, 2015 5:43 pm

Bylo fajn, že souhlasila s mou nabídkou. Její slova mě však překvapila, očividně se s ničím jen tak nemaže, což bylo celkem fajn. Moje nevýhoda? Byly jsme v lese, tady nikde nebylo okolo elektrické vedení, které bych využila hned na první úder bez jakéhokoliv ninjutsu. Ale měla jsem možnost si vytvořit vlastní zdroj elektřiny. Podle jejího postoje jsem si troufala říct, že očividně bude ve střehu. Pokud nebyla hloupá, jistě se mě bude snažit znemožnit použít jakékoliv ninjutsu. Moje výhoda? Od malička jsem bojovala s nižší verzí kenjutsových shinobi, proto jsem se musela dokonale naučit taijutsu a mé úhybné manévry stály za to. Dokázala jsem navíc předpovídat pohyby, pokud se nepřítel opravdu nekontroloval a dovolil mi to. Tudíž můj plán byl jasný. Udržovat si od ní vzdálenost a znemožnit jí viditelnost mých ručních pečetí. Díky té helmě, co na sobě měla mi to dávalo o menší výhodu. Její periferní vidění nebylo tak přesné jako to mé, její maska byla tvořena jen několikati otvorama, mezi kterými byly i seky. To mi dávalo tu výhodu. Musela jsem se držet v její viditelnosti tak, aby přes jednu mřížku neviděla plně moje ruce. Očividně po její větě se s ničím nemazala, chtěla to brát naplno. Pro mou smůlu, většina mých technik nebyla omračujících, ale rovnou smrtících. Proto jsem se musela kontrolovat. Samozřejmě, kdyby i ona používala techniky, které jsou určené k zabití, přizpůsobím se. "Těší mě." Pousmála jsem se. Celou dobu jsem koncentrovala chakru do chodidel, proto jsem dokázala uskočit saltem dozadu, abych od ní byla co nejdál. Moje plus? V tom úskoku, kdy jsem byla v saltu jsem jí znemožnila výhled na mé ruce a složila jsem rychlou pečeť. Zatím jsem se rozhodla si Kayu vyzkoušet, jak na tom je, abych dokázala zaznamenat její pohyby, každý krůček a styl boje, kterému bych se mohla přizpůsobit a pak z toho vytěžit co nejvíc.

pro **Kaya** Wed Aug 26, 2015 11:13 am

Nepoznala som štýl boja protivníka ale tipovala som, že bude zameraná na ninjutsu. Ona mala menší problém a to ten, že ja som nebola len tak obyčajný šiermiar a mala som naozaj špecifický štýl boja. K tomu som rýchlosťou mohla byť prirovnaná žltému blesku, takže ak si myslí, že nahromadená chakra v nohách jej pomôže, tak bola na omyle. Aj keď som nemala tak dokonalú techniku, ako mal on bola jej celkom podobná. Aj keď mohla byť dobrá v taijutsu jej rýchlosť a sila tomuto zameraniu neodpovedali. Priblu, ktorú som mala na hlave by som tam nemala, ak by mi robila taký veľký problém s rozhľadom. Je pravdou, že to skresľovalo hlavne moje periferné videnie ale mala som špičkové reflexy a vnímanie okolia. Ja som nemusela ovládať nejaké smrtiace techniky, stačilo ak jej cez hruď prejde katana a má to ten istý následok.
Vyštartovala som veľkou rýchlosťou na svoju protivníčku, takže aj keď uskočila saltom musela byť prekvapená, ako rýchlo som sa približovala. Ona ale spravila naozaj obrovskú chybu. Možno mi znemožnila výhľad na jej ruky ale bola vo vzduchu, kde nedokáže korigovať smer, akým padá, proste spadne tam, kam jej sila, ktorú použila pri odraze dovolí. Ešte keď skákala a zakláňala hlavu do zadu ja som vytiahla červenú katanu a okamžite ďalšiu ktorú som poohodila pred seba a udrela som do pochvy tak, aby nebolo počuť cinknutie.

Suichoku no Narabi. Ozval sa názov techniky v mojej hlave. Predokladala som úhol jej dopadu a preto bola katana mierená práve na miesto, kde by malo byť jej stehno pri dotáčaní toho salta. Nemohla za chrbtom ani vidieť ani počuť, ako sa k nej tá katana blíži a už keď ju zbadá bude mať len pár stotín na zareagovanie. Nemyslela som si, že by dokázala dokončiť pečate tak rýchlo, aby to mohla vykriť technikou. Jediná jej možnosť bude použiť niečo riadne tvrdé na čiastočné odklonenie techniky, čo bude tentoraz z jej úhlu takmer až nemožné. Možno, ak by mala rýchlosť pečatí vysokú, ako sám Itachi a to na päťke určite by to stihla, lebo ten vedel spraviť pečate tak rýchlo, že neboli vidieť ani očami. Aj keby technika nevyšla hneď za ňou som už bežala ja a neskákala som k nej ale práve som mierila na miesto jej dopadu. Je veľmi hlúpe skákať a otáčať sa chrbtom k niekomu, kto je strašne rýchli. Pre takého užívateľa je veľmi ľahké si vás dohnať.

pro **Akemi Kagayaki** Wed Aug 26, 2015 12:21 pm

Můj styl boje vždy předpovídal jistý druh útoku. U Kayi jsem si ale nebyla jistá a proto jsem to pouze typovala. Využití tolikati Katan a být na vyšší úrovni by vyžadovalo větší dávku talentu, než v sobě mají samotní Hyuugovci, nebo lidi z klanu Uchiha. Jsou takové případy, ale já se o tom chtěla přesvědčit. Nebyla jsem hloupá, aby mě napadlo hned při prvním útoku využít nějaké špičkové ninjutsu. Vlastně to bylo úplně primitivní a proto to bylo zároveň tak geniální. Málo kdo čekal od někoho právě tento krok. Využila jsem Kayu a ona dokonale zapadla do toho, oč jsem se snažila.

Její katana byla rychlá, vlastně jsem toto ani nechápala, jak je to možné. Takže přeci jen využívala druh ninjutsu. Mohla však při své technice vidět, jak mě zasáhl a jak mi krev stříkala z nohy, jenže v tom se objevilo *puf*. Ano, Kawarimi no Jutsu. Primitivní E-ranková technika, díky které jsem měla možnost zjistit si toho o ní víc. Já mezi tím byla zalezlá v jednom ze stromů. Právě proto jsem se k ní otočila zády. Aby si myslela, že využívám ruční pečetě, které jsou nějak propracované, i přes to, že na Kawarimi nebyli ani potřeba. Právě proto jsem k ní byla zády, něco tak primitivního by prokoukla ihned. Proto všechny její útoky jak na moje Kawarimi, tak i její útok na místo mého původního dopadu byly zbytečné. Jen jsem cukla koutkem nahoru. Raiton: Kage Bunshin. Zpoza jednoho stromu na ní vyskočili na Kayu dva moji klonové. Samozřejmě mohla počítat s tím, že já už svoje místo pobytu dávno změnila. Byla rychlá, měla věci propracované a její katany byly opravdu skvostem. Jenže jak je známo, katany bývají vodivými. Byly navíc zdrojem elektřiny. Proto by si měla promyslet, jak se těchto klonů zbaví. Protože jeden špatný pohyb a tento boj ovládám plně já. Klony byly zkoordinované a měli jeden prostý úkol. Je však na Kayi, jestli právě pozná mojí záminku těchto klonů.

pro **Kaya** Wed Aug 26, 2015 6:02 pm

Je pravdou, že som bola naozaj veľmi talentovaná ale na raz som dokázala používať v rukách len dve katany zo svojich piatich aj keď som sa chcela naučiť nejaký nový štýl ale to určite časom. Tú techniku, ktorú použila, no nebola až taká geniálna, keďže tento rank mohol fungovať maximálne na genina a už ťažko na chuunina, preto aj keď som nevidela pečate veľmi zretlene som zaregistrovala, kam sa vlastne presunula. Jej skrýša pozostávala z obyčajného stromu v ktorom určite dlho neostane. Možno som videla, že sa tam dostala ale bola za kmeňom, takže som už nevidela, čo sa viac dialo. Moja katana sa zarazila do jedného zo stromou, kde ostala zabodnutá. Mala som ešte 4, takže to nebol taký problém. Z toho stromu, kde sa skrývala vybehli dvaja kloni, ktorý sa po mne rozbehli. Ja som urobila to isté ale hodila som do koruny stromu , kde to zašuchotalo ďalšiu obyčajnú katanu a rýchlo som vytiahola do voľnej ruky novú. Už som pri sebe mala len 3 katany. A práve takto som mierila proti klonom a oba som chcela naraz prebodnúť svojimi katanami. Nevedela som, že sú to Raitonové klony, takže som to chcela urobiť. Ak to boli klony museli byť aj slabšie aj pomalšie, lebo nemôžu mať plnú silu, ako užívateľ. Ja som ale mala jeden skrytý plán, ktorý som zatiaľ nechcela prezrádzať. Už práve teraz som na ňom pracovala a bolo len na nej, či ma ho nechá vyonať. Raiton kage bunshin bola chakrovo náročná technika, ktorú dokázal Hatake Kakashi využiť len jeden, maximálne dva krát a už on sám pociťoval následky plýtvaním. Bola som veľmi zvedavá, či sa mi podarí ju prechytračiť a vyradiť už v pár minutách. Teraz som ale už asi stratila pojem o tom, kde by mala byť. Približne som to vedela, lebo som do koruny pri jej presune hodila katanu a kto vie, možno som ju ňou dokonca aj trafila ale to zistím jedine podľa kriku.

pro **Akemi Kagayaki** Thu Aug 27, 2015 2:30 pm

Stále jsem to všechno sledovala z povzdálí a jediná věc, která mi přišla divná bylo to, proč hodila Kaya jen tak svou katanu do koruny stromu. Bylo mi jasné, že to tam nehodila jen tak, aby zaujala jistým způsobem mou pozornost. Já však zůstávala stále ukrytá a mé klony dělali svou práci. Klony stále proti ní šli s úmyslem jí ublížit, nebo tak to alespoň bylo provedeno, aby si to myslela. Přitom to byl přesný opak. V momentě, kdy je Kaya propíchla mohla ucítit jak jí začínají poměrně rychle brnět ruce a její chloupky na kůži se zvedají. To však nebyl hlavní úmysl. Chtěla jsem, aby je propíchla, ale to byl spíš takový bonus.

Pravý důvod byl ten, že ve chvíli, kdy se klony dostaly do její blízkosti s jejími katanami, tak na ně při tom propíchnutí nasadily dva výbušné lístky. Moje výhoda? Klony se začaly rozpadat na obyčejný zdroj Raitonu. Z toho důvodu jsem neváhala a blesky z klonů vyslala na korunu stromu, kam Kaya hodila svou katanu. Rekapitulace by byla taková...Zelektrizování jejich rukou přes katany, ve chvíli, kdy se Raiton "aploudoval" do jejich prstíků, tak se klony začaly rozpadat a Kaya si mohla všimnout výbušných lístků nalepených na čepelých a zbytek Raitonové techniky mířící na korunu stromu, která začala hořet. Jak jsem to dokázala? Jednoduše...Důvod proč jsem se Kayi neukazovala byl zcela jednoduchý. Raiton no Chimera. Má ultimátní technika. Zatím jsem jí však nevyužila v plné síle. Tato technika byla něco mezi Raiton no Yoroi a Jinchuurikim. Díky tomuto jsem dokázaly zbylý Raiton z klonů vypálit na korunu stromu a zároveň seslat elektrické šoky do jejich rukou. Čekala jsem jenom jak zareaguje. Protože takto by mohla přijít o tři své katany. Netušila jsem, co dělá ta katana v koruně stromu, ale bylo až nad míru podezřelé, že ji tam jen tak hodila, z toho důvodu byl strom podpálen. Navíc, tyto klony byly docela náročné, ale pro mě, která měla Raiton ve svém Kekkei Genkai a byla jsem v tomto modu to byla hračka. Raiton byl totiž mou součástí.

pro **Kaya** Thu Aug 27, 2015 5:49 pm

Práve naozaj veľkú roľu tam hrala tá katana, ktorú som hodila preč. Bolo to celé súčasť toho plánu, ktorý som realizovala. Jej klony sa prekvapivo nebránili a ja som tušila, že za tým niečo bude a práve v tom spočíval môj plán, lebo som tušila, že s tých klonov nevzíjde nič dobré. Tesne predtým, než som ich prebodla som sa teleportovala k tej katane, ktorú som hodila do toho stromu a z neho som mala výhľad na tie dve katany, ktoré tam ostali. Prekvapením ale bolo, že tie katany nepadli na zem ale obe zažiarili, obalila ich chakra a prebodli oba klony, ako keby som ich užívala v ruke. Dokázala som totiž pohybovať katanami bez toho, aby som sa ich dotkla. Problém ale nastal v tedy, keď na ne dala tie výbušné lístky. Tie ako náhle vybuchli, obe katany sa rozleteli a tá červená, ktorá tam bola sa rozletela na ešte viac kúskov, ako tá prvá do celého okolia. Už len 4 katany ... to nevie, koľko ma jedna stojí?! Toto ma pomerne rozzúrilo asi nevedela o tom, že som na ne zarábala naozaj veľmi dlhú dobu, lebo kvalitné katany sú naozaj veľmi drahé a robené jedine ručne. Našťastie som vlastnila dve, ktoré sa robiť nedali. Bola som teleportovaná k stromu, ktorý hore, preto som len schytila katanu a objavila sa spolu s touto u ďalšej katany, ktorú som po nej vrhla, ako prvú, tá čo letela tou neuveriteľnou rýchlosťou a ja som sa zasa vytratila v ďalšom strome. V tom som sa nezastavila a snažila som sa v nejakom ukryť pri čom som neustále menila svoju polohu, aby som možno natrafila na ňu a prípadne sa skryla. Miesto 5 katán, som už mala len 4, lebo mi dve odpálila, čo bolo naozaj veľmi zlé. Takýmto štýlom, by som mohla príjsť aj o zvyšné a rozmýšľala som o tom, žeby som jej to dala preplatiť.

pro **Akemi Kagayaki** Fri Aug 28, 2015 4:57 pm

Od té doby jsem slyšela pouze zvuk katan a zvuk přesouvání se. Netušila jsem, kam se ukryla a proto jsem se to rozhodla co nejdřív zjistit. Bylo by nebezpečné, kdyby se dostala až ke mě. Jen mi cukl koutek úst nahoru. Využila jsem svou techniku Raiton: Bunto. Dodávalo mi to rychlost na úrovni 5,5, což bylo dokonce přes normální limity a moje rychlost by se dala přirovnat k rychlosti dávného Raikageho v modu Raiton no Yoroi. Kaya by si teď měla dátvat obzvlášť velký pozor, protože tato technika mi nezvyšovala jenom rychlost v chodidlech, ale také sílu o 2 body v BOS. Tudíž moje nohy také měly 5,5 síly v bodovém hodnocení. Došlo mi, že své katany využívá k přesouvání se. Stále jsem jí sledovala, jen ve chvíli, kdy se začala přesouvat mezi stromy jsem jí nespatřila a proto jsem se rozhodla následovně. Vytáhla jsem z kapsy drátek a běhala kolem. Moje pohyby by však mohla zaregistrovat jenom kdyby ovládala nějaké doujutsu, nebo by si dávala obzvlášť velký pozor na pohyb větviček, listí a dalších věcí...Bylo jen na ní, jestli si mě všimne nebo ne. Možná jsem dokonce chtěla, aby si mě všimla? Kdo ví. Měla jsem další plán, který kdyby neuspěl, nejspíš bych se musela smířit s bojem na blízko. I když, nedělalo mi to vůbec problém, i přes to jsem se chtěla usvědčit v tom, na co všechno používá své katany a jak dobře je ovládá v boji. Její taktika byla pozoruhodná, bylo mi jasné, že proti ní nebude vítězství vůbec snadné.

pro **Kaya** Sun Aug 30, 2015 1:15 pm

Nevedela som, aké techniky použila, ktoré jej umožnili byť rýchlejšou a silnejšou, čo ma určite v konečnom dôsledku značne prekvapí, lenže sila ani rýchlosť nad 5 možná nieje aj keď je určite jasné, že práve teraz silnejšou bude. U rýchlosti to bude značne diskutabilné, lebo teleport je nad rýchlosťou aj keď má značné slabiny. Tento boj sa len začínal vyvíjať tým správnym smerom, ktorým som chcela, aby sa uberal. Bola som ukrytá v jednom zo stromov do ktorého som sa dostala tiež veľmi rýchlo. Boli sme obe naozaj veľmi rýchle, preto ak sme boli obe v pohybe nepotrebovali sme doujutsu na to, aby sme sa dokázali stíhať. Určite to je o dosť ťažšie a nedokážeme predpovedať všetky pohyby ale mojou najväčšou silou bolo to, že som dokázala sekať katanou tak rýchlo, že to oko ledva zaregistrovalo. To som ale na začiatku nemala ako predviesť, lebo sa ku mne tak blízko nedostala. Dostala som k sebe zasa všetky katany a jednu z nich som držala v ruke. Ostatné boli nalepené na mojom chrbáte a to doslova. Tá katana, ktorú som mala teraz v rukách, vyzerala ako keby bola vytvorená zo skla ale bola tiež takmer nezničiteľná a mala veľmi zaujímavú schopnosť. Niekde tu je, pohybuje sa ... ale neviem kde. Pomyslela som si a oprela sa chrbtom o kmeň stromu, kde som vytvorila zárez. Niečo som tam priložila a zoskočila úplne dole. Okolo môjho tela sa práve niečo zhromaždilo a vykročila som na voľné priestranstvo, kde ma mohla vidieť. Som bojovníčka na blízko, nech je silná, ako chce...nech ma prekoná v rýchlosti ale neuľahčím jej to. Čakala som na mieste odkiaľ na mňa mohla vidieť. Nebola som hlúpa, nestála som tam len tak. Oči, uši a všetky svoje zmysli som mala veľmi dobre vytrénované, preto som vnímala každučké šuchnutie v okolí, aby som bola schopná zaregistrovať jej prípadný útok. Moja katana žiarila vďaka chakre, ktorá ňou pretekala a taktiež aj môj chrbát žiaril. Ak by zaútočila od chrbta bolo by to zaujímavé, bola som zvedavá, či by som sa stihla vôbec otočiť ale až tak som sa toho neobávala. Risk je predsa len niekedy zisk.

pro **Akemi Kagayaki** Sun Aug 30, 2015 7:37 pm

Celou dobu jsem se přemisťovala mezi různými stromy okolo. Byl fakt, že kdyby se v tomto stavu dostala až ke mě, byla by jen otázkou času, která z nás bude rychlejší. Jestli ona a její katany nebo já a moje nohy. Obojí by určitě jednu z nás oslabilo v boji a netrval by vůbec dlouho. To se však nestalo. Já celou dobu obíhala okolo a snažila se jí najít, měla jsem však záložní plán, který uspěl. Protože ve chvíli, kdy si stoupla doprostřed, aby mi byla na očích, jsem se jenom pousmála. Celá tato moje litačka okolo s drátkem totiž nebyla jen tak. Mým tělo proudil Raiton a já se zastavila několik metrů od ní. Samozřejmě nějakou značku na jejím stromě jsem neviděla, ale pokud byl ve vzdálenosti 30-40 metrů od ní, mohla počítat s tím, že její značka jí bude na nic. To jsem však nevěděla. Protože ve chvíli, kdy jsem se těch X metrů od jejího místa stání zastavila i já tak, abych nebyla na očích, jsem využila svou ohromující techniku xD.

Katon: Ryuuka no Jutsu. Řekla jsem si techniku v duchu. Tím že jsem lítala okolo jsem docílila toho, že nespočet stromů v jejím okolí začalo totálně hořet. Samozřejmě jsem se pohybovala tak, aby jakékoliv místo u ní chytlo v plamenech. Touto technikou se mi však zrušila technika Raiton:Bunto. Tudíž moje rychlost i síla poklesla na normální hodnoty. Doufala jsem, že toto jí hodí do situace, ve které si nebude vědět rady, protože já už v té chvíli shromažďovala chakru na svůj závěrečný trik-řekněme i eso-po kterém by její katany padly do jedné. Samozřejmě, že škodu bych jí uhradila. Nechtěla jsem jí však zabít, pouze maximálně přizabít, nebo vážně zranit.

pro **Kaya** Sun Aug 30, 2015 9:37 pm

Stála som na to mieste a čakala som, čo sa stane. Myslela som si, že skôr ma napadne priamo ale moje očakávanie nebolo dosiahnuté. Objavil sa tu silný žiar vďaka ktorému chytlo nespočet stromov. Tam, kde bola moja značka bola vlastne zapichnutá katana, ktorá sa vlastne rozletela preč čo najďalej od ohňa. Nemohla to vidieť určite kvôli ohňu a kvôli tomu, že katanu som dokázala vyslať pomerne ďaleko aj keď som u nej nebola. Problém bol len ten, že asi tak maximálne 10-15 metrou, než sa zapichne do nejakého stromu. Po tom som sa presunula k nej preč od toho ohňa a v tedy som na ňu skríkla. "Som zvedavá, ako ten les uhasíš!" Mal to byť tréning ale nie pri ktorom by sme zničili celý les pomocou ohňa. Ja som ale šla smerom od neho, aby som necítila tak ten žiar pri čom som sledovala svoj chrbát lebo jediná jej možnosť bola, že na mňa zaútočí od chrbta. Nemohla ako vedieť, že som dokázala nechať vzlietnuť katanu a nechať ju odplachtiť preč z jej zamorenej zóny. Ešte vôbec by nemala vedieť, že to bolo u tej značky, ktorá mala slúžiť, ako záchranný bod v prípade núdze, ktorý som už radšej využila teraz. Chcela som bojovať na blízko ale takto som nemohla, lebo sa buď skrývala alebo podpaľovala lesy. Po tom mojom kriku som zasa vyslala katanu niekam preč, pre prípad núdze. Bola som ale celá v strehu a pripravená sa prípadne brániť.

pro **Akemi Kagayaki** Sat Sep 05, 2015 10:08 am

Ve chvíli, kdy na mě křikla jsem se jen pousmála. Ten oheň tu nebyl jen tak, jen opravdu bylo otázkou to, jak ho uhasím. Ale co už, moje vesnice to nebyla a škody tu jsou kolikrát určitě i fatálnější. Ona mi ale dala výhodu, ve chvíli, kdy zařvala jsem poznala odkud to jde. Bylo to troufalé, možná až příliš. Já však byla naprosto v klidu a přesunula jsem se k ní na několik metrů a viděla jí, ona mohla taky vidět mě. "Vaši shinobi určitě mají silné Suitonové techniky, no ne?" Cukl mi koutek úst nahoru a jen jsem tam tak stála. Bylo to nejspíš opravdu zvláštní. Celou dobu se přemisťuji a teď stojím před ní bez jakékoliv zbraně v rukou. Ona byla zaměřená na kenjutsu, boj na blízko. Využívala k tomu jistý druh ninjutsu, proto jsem počítala i s útokem na dálku. Bylo jen otázkou času jak zaútočí a skončí v mé pasti. Protože jakýkoliv její špatný tah by mohl být konečným. Celou dobu jsem se tak potutelně usmívala.

-----------------------------------------------------------------------

Po nějaké době tohoto souboje jsem ho bohužel musela ukončit remízou. Strávila jsem mimo vesnici víc času, než jsem původně chtěla. Musela jsem dodělat své povinnosti, které se v tuto chvíli zdály docela dost neodkladné. Doufala jsem, že mě Atsuka nezabije, že jsem se jí ani za tu dobu neozvala.
"Děkuji Kayo. Bylo mi ctí bojovat s někým, kdo je zaměřený na Kenjutsu. Jednou se znovu setkáme, už jako kunoichi, o kterých se bude ve světě mluvit a náš souboj dokončíme." Zazubila jsem se na ní. Musela jsem odejít, proto jsem složila pečeť a zmizela jsem v obláčku dýmu. Bylo načase se vrátit domů.

Přesun

pro Sponsored content