Kancelář Kazekage

First topic message reminder :


Zde úřaduje Hachidaime Kazekage, Akasuna no Sasori. Pokud není přítomen, kancelář se zamyká a je zabezpečena pastmi. Na zemi přede dveřmi a před okny jsou pečetě, fungující jako alarm. Pokud vstoupí někdo nepovolaný zabezpečí kancelář a přivolá stráže, ze zdí se vysunou trubky s uspávajícím prachem, který je čirý a nelze jej rozpoznat, pokud nemáte doujutsu! Pečeť dokáže odjistit jedině Kazekage.

"Ale stejně by sis měl hlídat, co jíš," protože teď jsem to bral jako výzvu a svým způsobem to bylo i vyznání lásky. Každé ráno dostane k snídani jiný jed. Uvidíme. Připojil jsem čakrová vlákna na jeho tělo a donutil ho, aby se postavil. Nebude se válet v kanceláři.
"Hine, pověz mi, jak mi jde role kazekageho? Dřív jsem je vraždil," Pravda byla taková, že Hine byl jediný můj podřízený, který mě znal i z jiné stránky.

"Vaše starost je dojemná." stále jsem se poťouchle usmíval. Smích mě poněkud přešel, když se ze mě stávala Sasoriho loutka. Byl to opravdu nezvyklý pocit. Ale nechal jsem to být. Věděl jsem, že se mi nestane nic zlého, že je to jenom další z jeho her.

Jakmile jsem získal rovnováhu, vyhledal jsem očima Sasoriho pohled. Na jeho dotaz neexistovala žádná jiná odpověď.
"Nikdo jiný se na tuto roli nehodí lépe. I když vám by slušelo cokoliv." na okamžik můj pohled zjihnul, jako kdybych se opět propadal do jiného světa. Světa poníků... Jedna z mých rukou zůstala volná, tak jsem si na ni provokativně omotal několik smyček chakrového lanka.

Musel jsem se ušklíbnout. "Takového podřízeného, či parťáka jako jsi ty by chtěl každý Kage," kam se hrabe vylízanec Deidara.
"Probouzíš ve mě emoce...Možná ze mě opravdu bude jiný člověk." prošel jsem kolem něj a posadil se na svou židli.
"Páchneš, i pavouci to cítí, máš jich na sobě míň než obvykle,"

Aktuálně jsem věděl o jednom jediném pavoukovi na svém těle. Byl to ten s červenobílejma nožkama, kterému jsem přezdíval - Mazlik. Pravda byla, že celá Suna byla mými pavouky prolezlá a co se týče kanceláře Kazekage, darmo mluvit. Akorát jsem se snažil pavouky schovávat tak, aby o nich Sasori nevěděl.
"I vy ve mě probouzíte emoce." věnoval jsem mu šibalský úsměv, který mohl znamenat jen jediné. Právě dělám něco nekalého. Ano, hrál jsem si s chakrovými lanky, seč mi to jen Sasori dovolil.
"Za ten zápach se omlouvám. Připálené jídlo je prý dobré na krásu. Jedna baba si u mě objednala elixír mládí. Zdá se, že ta spálená bábovka nebyla vhodnou ingrediencí. Zemřela..." povzdechl jsem si naoko tragicky.

Chtěl jsem se rozesmát, ale už jsem byl kazekage. Smích. Musel jsem chránit svůj lid. Lanka jsem uvolnil líným pohybem ruky. "Doufám, že nebyla ze suny, přecejenom, musíš uznat, že naše role je poněkud, rozdílná,"

Na okamžik jsem byl zklamaný. Hrát si s chakrovými lanky a pokusit se na nich umotat uzel, byla má oblíbená zábava. Nicméně zábava přece ještě nemusí skončit. Je tu toho tolik co by se dalo podniknout. Přivřel jsem oči a věnoval Sasorimu další, nepatrný úsměv.
"Kazekage-sama, vy věříte každému vtipu." přišel jsem až k jeho stolu a posadil se na něj. Pozoroval jsem Sasoriho přes rameno, jelikož jsem k němu seděl zády.
"Nezemřela. Ale je tak ošklivá, že vypadá jak mrtvá." pravil jsem naprosto vážným tónem, jako kdybych oznamoval, že Sunagakure ovládli duhoví poníci.

Snažil jsem se zachovat pověstný nezúčastněný pohled, což bylo pořád a pořád těžší.
"Pravda, jsem příliš vážný. To by ji ani nejlepší elexír lásky nepomohl, spíš jed.." Hine byl pořád blíž a blíž, na něco se chystal, ale na co!
"Na co se chystáš, ty uličníku?"

Stále jsem se usmíval, jako kdybych plánoval bůhvíco strašného. Ve skutečnosti jsem neměl v úmyslu vůbec nic. Nicméně Sasori si o to řekl sám. Položil jsem se na záda, takže Sasoriho stůl byl plně obsazen. Nezajímalo mě, jestli ležím na nějakých lejstrech, prostě jsem chtěl pohodlí. Shodou okolností se můj obličej nacházel zhruba v Sasoriho úrovni. Na co že se to chystám?

Natáhl jsem prst a jemně ho šťouchl do nosu.
"Nemám v plánu vůbec nic, to bych si k vám přece nedovolil..." zatvářil jsem se tak nevinně, jak jsem jen dokázal. Atmosféra byla pěkně hustá...

Atmosféra byla tak hustá, že by se dala krájet. "Nedovolil, vůbec by sis nic ke mě nikdy nedovolil, máš přece vůči mě naprostou úctu," měl jsem na stole perfektně seřazené dokumenty a v ruce jsem stále třímal svitek od Daimyo ze Sory. "Tu tvou nevinnost ti nežeru, vidím ti až do tvého žaludku." měl jsem chuť ho shodit z toho stolu. Ale někdo zaklepal.
"Hine, slez ze stolu, až slezeš otevři a vpusť návštěvníka dovnitř," podíval jsem se na něj chladně a ten jeho prst, kterým mě šťouchal do nosu jsem chtěl ukousnout.

Zatvářil jsem se skutečně zhrzeně, stihl jsem na Sasoriho alespoň ještě jednou vypláznout jazyk a poté raději urychleně spěchal ke dveřím. Náhle jsem vypadal naprosto střízlivý a dokonce i duchem přítomný. Otevřel jsem dveře a zběžně si prohlédl příchozího.
"Vítejte." sladce jsem se usmál. Buď to mohl být projev sympatií, nebo takový ten falešný úsměv. To ale náš nový návštěvník zatím těžko mohl tušit. Ono těžko říct, která možnost by byla nebezpečnější.

Byl jsem Hinemu vděčný, když se choval přijatelně. Asi mu dám nějaký darček.
"Zdravím, co tě sem přívádí? A prozradíš mi tvé jméno? Já jsem Hachidaime Kazekage, Akasuna no Sasori," řekl jsem celkem zbytečně. Doufám, že už konečně vytesali mou sochu.

Mezitím co se ti dva ráčili vykecávat evidentně o blbostech, jsem se posadil do malého křesílka poblíž a začal se hnojit v hromadě časopisů, které jsem tam stihl nashromáždit. Kradl jsem je z čekáren různých lékařů, někdy jsem nějaký ten zajímavý plátek čmajzl trafikantovi přímo před nosem. Ale to nikdo nevěděl... Začetl jsem do časáku s názvem Háčkování pro dlouhou chvíli.

(První dojem z mých Shinobi. SUNA JE PSYCHO xD)
"Ale ano, mám misi. Docela naléhavou," vytáhl jsem seznam misí z mého ještě před chvíli super uklizeného stolu. Vrhl jsem na Hineho rychlý a podrážděný pohled, který říkal jasně Tohle si uklidíš. "Tady se ti bude pomoc hodit," a už někdo další klepal. "Dále,"

"Mám pro Vás dva super mise," přeměřil jsem si nově příchozí dívku pohledem. "Vlastně pro Vás všechny,"
skončil jsem pohledem na Hinem.
"Sabaku no Aiko, jedná se o A až S misi. Z našeho vězení utekl Sabaku no Akuma, pouštní démon. Je velice nebezpečný, poslal jsem spoustu jednotek, ale nikdo se nevrátil. Právě se podle nejnovějších zpráv nachází na kraji Medové oázy v poušti před Sunou, tvým ukolem je Sabaku no Akumu přivést živého zpět do Suny. Pokud to nepůjde jinak, zab ho." ukončil jsem svůj monolog dost chladnokrevně.

Nespokojeně jsem se převalil. Můj pavouk mezitím stihl s mou pomocí utkat ubrus s kytičkovým vzorem. Nechápavě jsem zvedl oči od toho úžasného časopisu o háčkování.
Mise? Ale mě se vůbec nikam nechce!

"Nejdřív půjdeš sama, Yuu ještě předím musí udělat něco jiného," řekl jsem, ještě než odešla. "Pokud uspěješ, čeká tě hora jídla, akce - jez dokud můžeš!" zaječel jsem na ni když odešla ze dveří.

Na okno přiletěl jestřáb s dopisem od Sora no kuni

Dopis pro Kazekageho:

"Tvou misí bude pomoci Aiko..Protože si nejsem tak jistý, že to zvládne..Nezapomeň, přivést živého," věnoval jsem mu jedním ze svých chladných pohledů a pak najednou přiletěl jestřáb. Otočil jsem se k oknu, otevřel jej, převzal vzkaz od jestřába a divil se vzkazu.
Hmm, takže vykrádat lékařské techniky..Že by Kisho tensei?