Kancelář Kazekage

First topic message reminder :


Zde úřaduje Hachidaime Kazekage, Akasuna no Sasori. Pokud není přítomen, kancelář se zamyká a je zabezpečena pastmi. Na zemi přede dveřmi a před okny jsou pečetě, fungující jako alarm. Pokud vstoupí někdo nepovolaný zabezpečí kancelář a přivolá stráže, ze zdí se vysunou trubky s uspávajícím prachem, který je čirý a nelze jej rozpoznat, pokud nemáte doujutsu! Pečeť dokáže odjistit jedině Kazekage.

"Medová oáza," tentokrát znuděný pohled. Už to chtělo nějakou akci.

Fajn hneď tam vyrazím. Otočil som sa a odišiel z kancelárie. Pred tým som však pozrel na toho týpka čo mi otovril dvere a nahodil zlý pohlad.
(PRESUN)

"Mrtvý? Říkal jsem, že ho chci spíše živého. Nešlo to jinak?" neměl jsem emoce, kdybych je měl, tak bych zuřil. Vstal jsem a pomalu došel k ní. Čekal jsem na odpověď a rozhodně by si měla vybrat správnou odpověď.

"To je mi jedno, měla jsi ho přivést živého!" pravda byla taková, že jsem zuřil. To děvče by měla děkovat, že se stala jinchuurikim.
"Jak jsi ho zabila?"

"Pokud to jinak nepůjde, ale sama jsi řekla, že to šlo. Rozdrtila?!" vytřeštil jsem obě oči.
"Chtěl jsem si z něj udělat lidskou loutku, teď mi bude do mé kolekce chybět..Musím ho něčím nahradit, řekl bych že Shukakuho jinchuuriki bude skvělá náhrada."

"Dej mi ANBU masku," natáhl jsem ruku a klepání ignoroval.
"Jsi podmínečně propuštěna, bez nároku na odměnu. Tři dny.."

Pche. Otevřel jsem dveře a posadil se do křesla. Nebyl jsem v nejlepším rozpoložení, takže neremcat, nebo se bude zabíjet. Krvavá Suna, zajímavý nápad.

Dosel jsem k budove Kazekageho. No kdyz jsem se podival malem me trefilo.
No to si ze me delaji snad srandu ne???? pomyslel jsem si.
A na konec jsem se vydal po schodech stale se opirajici o svou hul nakonec jsem dosel ke kanclu a zaklepal na dvere. A cekal az se dostavi i Amaru.

"Dobry klidne bezte dovnitr ja cekam na svou kolegini. Takze bezte nevim jak dlouho to bude trvat."
"Snad se zase nekde neztratila.Probehlo mi misli. Nakonec jsem se zase posadil a jen znudene cekal az se Amaru dostavi

"Dobrý den," přeměřil jsem si ho od hlavy až k patě. "Předpokládám, že jsi ze Sory, už jsem dostal vzkaz. A pokud sis nevšiml, bylo otevřeno, takže je to v pořádku," zamumlal jsem a čekal, co z něj vypadne.

"Je mi líto, ale musím si to pořádně promyslet. Tato technika je dědictvím po mé babičce Chiyo," zlost na jinchuuriki ze mě náhle vyprchala.
"Navíc by záleželo i na tom, na koho by ta technika byla použita a kdo se jí naučí."

"Vím o vašem poslání, ale nikdo jiný než vy, tu techniku mít nebude. To mi musíte slíbit a nechat si dát prokletou pečeť na svůj jazyk." pověděl jsem mu svou podmínku.

Ať jsem šla jak rychle jsem mohla, vždycky mě Hikaru předběhl. "Hele, rychlonožko, co kdybys to zkusil bez tý pomocný hole!!" Přestala jsem si jeho rychlosti všímat a cestou k budově Kazekageho pozorovala místní stavby. Vždycky jsem se sem chtěla podívat a teď jsem konečně mohla. Doufám, že tu budeme moct chvíli zůstat... A pak jsme už stáli před budovou Kazekageho. Obrovská kopule postavená z pískovce (asi). Otevřela jsem pusu a vykulila oči. Sugooiiiiiiii!!!!!! *O*

Po chvíli jsem zavrtěla hlavou a vstoupila do budovy. Vyšli jsme po nádherných schodech - ne tak vysoko, jako v Konoze. Došli jsme až ke dveřím samotné kanceláře. Naštěstí všude byly cedulky, takže jsme se sem dostali snadno. Dveře byly otevřené, přesto jsem na ně radši zaklepala, protože v místnosti už někdo byl. Byl to ten muž, kterého jsme potkali u brány. Ani jsem si nevšimla, že by kolem nás procházel! Upravila jsem si vlasy a čekala na povolení k vstupu.