Kancelář Kazekage

First topic message reminder :


Zde úřaduje Hachidaime Kazekage, Akasuna no Sasori. Pokud není přítomen, kancelář se zamyká a je zabezpečena pastmi. Na zemi přede dveřmi a před okny jsou pečetě, fungující jako alarm. Pokud vstoupí někdo nepovolaný zabezpečí kancelář a přivolá stráže, ze zdí se vysunou trubky s uspávajícím prachem, který je čirý a nelze jej rozpoznat, pokud nemáte doujutsu! Pečeť dokáže odjistit jedině Kazekage.

Gakido byl důležitý, pro tento boj. Kakashi sledoval pozorně a hodnotil situaci. Gakido musel být bojeschopný, zvedl proto do vzduchu ruce a začal pohlcovat čakru, všechny čakrové útoky dokázal pohltit. Z Danzového shurikenu se stal obyčejný shuriken který se neškodně zabodl do Edo tensei těla a Raikage Gakida odhodil, svou rychlostí se nemohl měřit, mohl jsem jen doufat, že Raikagemu vysaje raiton kolem jeho těla, aby zpomalil jeho rychlost.
Kakashi použil své dojutsu a shurikeny odstranil pomocí Kamui. Vzal do své ruky s raikiri kunai a hodil ho na Mei, mířil přesně, přímo mezi hlavu a tělo.

Kazekage
Bylo však příliš pozdě útočit na Mizukage. Nyní když stihla aktivovat svou techniku Kakashiho kunai mlha rozežrala, stéjně tak jako by ho někdo ponořil do nějaké kyseliny. Co se Gakida týče. Ve chvíli, kdy byl zaneprázdněn odsáváním chakry z Raikageho techniky, který se pořád řítil proti němu, Danzo poskládal další pečetě.
Za Gakidem se objevil Baku, který okamžitě aktivoval svou ultimátní techniku XD, začal odsávat vzduch. Tato technika, která funguje jako takový výsavač měla však větší úžitek než si dokoli mohl myslet. Gakido nebyl schopen odsát chakru z více technik najednou, a tak byl vystaven Bakuově technice, která ale zároven Raikageho opět zrychlila v důsledku toho, že byli oba taženi Bakuovým vysavačem stejným směrem. Raikage se navíc tomuto vysávání nevzpíral... nechal se přímo nést k Gakidovi ze svou smrtelnou ránou. Tato technika měla taky za následek to, že Mizukaginu mlhu smíchala se vzduchem, který Baku vysával, a tak se zvětšila 100 krát pravděpodobnost, že Kakashi i Gakido příjdou do styku s touto technikou...

Kakashi měl jednu jedinou možnost, teda, ve skutečnosti měl několik tisíc možností, ale vybral si jednu.
"Katon: Goukakyu no jutsu!"
Vzduch je sice silnější než blesk, nicméně vzduch posiluje Oheň. Gakidou byl edo tensei, on to přežije.
Ohnivá koule se smíchala se vzduchem a s Mizukaginou mlhou, co všechno se stane smícháním této mely nevěděl nikdo. Jisté bylo, že oheň popálí baku dostatečně, aby zmizel.

Kazekage
Ve chvíli kdy Kakashi použil katonovou techniku, jsem věděl, že bude zle, a proto jsem okamžitě jednal. Neznát reakce technik svých loutek s dalšími technikami, by bylo pro loutkaře, jako jsem Já, nebezpečné. Když se smíchala Kakashiho technika s Mizukaginou následovala obrovská exploze. Naštěstí jsem stihl všac odvolat všechny své loutky, čím jsem se však bezbranně odhalil svému nepříteli. Ten však této chvíle pravděpodobně schopen využít nebyl, a to protože se nacházel v ohnisku této ničivé exploze. Mě nezbývalo nic jiného než se rychle uchýlit do pozdaí a čekat, co bude dál. V Nagatově případě se musely zničené sféry obnovit pomocí sféry další. Něco mi ale říkalo, že tohle bude jiné...

Stalo se přesně to, co jsem očekával. Vžuum..xD
Exploze skončila a Kakashi společně s Gakidou se skládal dohromady, list po lístečku.
Gakidou vytáhl svou specifickou zbraň, bublifuk. "Suiton: Houmatsu no jutsu" přiložil si bublifuk k ústúm a vyfoukl proud nebezpečných bublinek, tyhle nechcete bouchnout. Další sféry nikde..
"Dobrá, Nebavíš mě Kazekage, Suna zažila poslední noc.." prohovořil Kakashi a zvedl se do vzduchu. Začal levitovat a mířil nahoru k nebesům.

Kazekage
Mé obavy se naplnily. Měl jsem dost času na to, abych zjistil proč exploze postavám neublížila. Důvod proč byl pouze jeden-> Edo Tensei. "Nečekal jsem... že tohle ještě někdy spatřím..." Vypadlo ze mě, když se postavy chystaly k dalším útokům... To co mě však zarážeolo bylo to, že jsem v tomto světě neznal nikoho, kdo by byl schopen ovládat Edo Tensei... a to byl problém... nemohl jsem nijak zakročit. Né účinně... má drahá Sunagakure no Sato měla již nejspíš svůj osud zpečetěn... Kdybych je opět zabil... zregenerovali by se... v Suně jsme sice měli shinobi ovládající pár pečetících technik, ale vzhledem k situaci bylo nemožné, aby tyto Edo Tensei s Rinneganem dokázali zapečetit. V této chvíli záleželo na jediném. Dobře zhodnotit situaci a podle toho zakročit. Takže co jsem se rozhodl udělat? Jak to vypadá nejspíš nic... postával jsem tam pořád a pořád až do chvíle, kdy mou postavu nezakryla exploze právě vybuchujících bublinek. "Je mi líto Sunagakure no Sato..." Byl to můj konec? Byl to snad konec velkého Sasoriho z červených písku?

V této chvíli se ostatní sféry zhroutily. Proč? Protože veškerá čakra se soutředila do Kakashiho. Dokonce i mangekyou musel změnit.
"SUNAGAKURE NO SATO....Starobylá vesnice, jejíž osud byl všeljaký, tuto noc zůstala sama, opuštěná svými spojenci. Nyní je bez technik, bez podpory zraněných, bez zásobování...a bez života! Shinra TENSEI!"
Byla to ohromná vlna, nebyla větší, než v Konoze, bylo to tím, že Suna byla menší než Konoha. Útok proběhl v noci, rychle a nemilosrdně.

A nastalo to. Konec této velkolepé vesnice... vesnice jenž vedla svůj boj proti silám temnoty odhodlaně do posledních chvil. Nyní.... nyní na jejim místě se nacházel obrovský kráter, který byl společně s pozůstatkami velkolepé Sunagakure no Sato, postupně přikrýván vrstvami písku. Netrvalo dlouho a písek pokryl opět celé prostranství Sunagakure no Sato nebo spíše toho, co z ní zbylo. Když se však zdálo, že nikdo nepřežil... na okraji kráteru, pod troskami budov se zaačalo něco hýbat a vyhrabávat. Prvně šli zahlédnout ruce, pak hlava, a nakonec zbytek těla. Koho se snad jednalo? Kdo byl schopen něco takového přežít? Nikdo jiný než samotný bývaly Kazekage... Akasuna no Sasori. Jakmile se vydostal na povrch, ohlédl se okolo s slovy: "Myslel jsem si, že tohle nebudu nucen již nikdy použít..."
 Když jsem však spatřil, to co zbylo z MÉ nádherné Sunagakure no Sato... zmocnil se mě hněv, poté nenávist a zloba. Těmto svým pocitům jsem absolutně podlehl.
"Příjde den, kdy Tě pomstím MÁ drahá Sunagakure no sato... příjde den, kdy plivnu do tváře shinobimu, který Tě zničil, a pak mu vlastno ručně podříznu hrdlo..." Mé slova jsem myslel zcela vážně. I když jsem se neutkal s oným dotyčným přímo... zjistil jsem pár důležitých informací o jeho technikách, které mi ho pomůžou najít... Po chvíli jak to je v těchto končinách zvykem nastala písečná bouře, během které se po mě doslova slehla zem (alespoň do chvíle, kdy o sobě nedám opět vědět...)

Tak jako se slehla zem po Suně, tak se slehlo i po útočnících. Zanechali jen spoušť a zkázu. Objevili se za nimi rakve a zmizeli.
...
Tak...Nic nedokáže tak dobře vylepšit náladu, než zničení vesnice.
Hebi a ostatní zmizeli v plamenech.

Nepřemýšlel jsem dlouho, zda utéct nebo padnout při obraně vesnice. Skrýváním se v uličkách, broděním se v písku a tápáním ve tmě způsobené explozemi a prachem, jsem dorazil až ke Kazekageho budově. Zbyly z ní jen trosky. To poslední, co jsem uviděl, byla ohromná exploze, která se blížila ke mně. Stačil jsem čtyřikrát vytasit meč a poslat chakrovou vlnu proti tlakové vlně, abych ji v místech kontaktu se mnou alespoň trochu oslabil. Pak už jsem se jen skrčil, zakryl si obličej, modlil se ke všem předkům a nechal se vlnou odmrštit...

Několik hodin trvalo, než jsem se probudil pohřben hluboko, velmi hluboko v píscích pod Sunou. Byl jsem dezorientovaný, jen díky masce jsem mohl filtrovat trochu toho vzduchu a meč jsem měl zablokovaný pod vlastním tělem, takže jsem nemohl použít žádnou techniku. Přeci jen jsem začal hrabat směrem, kterým jsem tušil nebe a vysvobození z tohohle suchého, horkého hrobu.

Když jsem spatřil první paprsky žhnoucího slunce, byl jsem už na pokraji sil. "Halo! Haló!" sýpal jsem z plných plic a snažil se hrabat ještě výš. Vypadalo to ale, že mě nikdo neslyší. Že nikdo, vůbec nikdo nepřežil...

Cesta se zdála být dlouhá a neúprosná kdy jsem se naposledy stavovala v Suně. S DAgem jsme letěli nad místem, kde Suna měla být.
"Určitě máš správný orientační smysl, Dagu? Tady nic není." DAg si odfrkl.
"Slétni níž, to není možný tohle."  Sletěl níže a byly vidět jen nějaké ty trosky, ale vše zřejmě už smazané pouštní bouří.
"Leť dál a někde uprostřed přistaň." začínala jsem mít obavy o svého informátora, po přistání jsem sesedla a vydala se procházkou mezi sutinami

Trochu jsem se rozkoukal a uviděl silutetu na nebi, jak se snáší níž k zemi. Došlo mi, že to nebudou pořádkové síly, už jen proto, že postava byla sama. Rozhodl jsem se pro jediné:
Trošku jsem se zavrtěl a opět jsme zapadl do písku. Gravitace udělala své a já byl na další dvě hodiny zavalen. S maskou to určitě přežiju a pokud nepřítel nevidí chakru, určitě mě neuvidí.

Zdá se, že tu nikdo není, někdo vesnici zničil... pronesl Dag a ostražitě se díval také kolem sebe. Zvedal se trochu vítr a vířil tak písek z pouště.
"Zdá se, že ano....Reii?!!!" zvolala jsem jméno svého člověka. Nikde nic nebylo jen písek a .... písek.
"Reii!!!!" pokračovala jsem tedy dál a Dag příležitostně křídly odfoukával z trosek písek.

Když byl na cestě zpátky, uslyšel svoje jméno. Bylo mu to divné tak, se chtěl ujistit, kdo to na něj volá. Byl všude prach a nic skoro neviděl. Sakra nějak sem se ztratil jak ve vesnici tak Takeshimu  měl jsem se u nej držet. Kdybych se tak mohl podívat nad ten prach. A zničehonic mu chrstnul prach do obličeje. Začal se dusit a nadávat.  Když to ustalo, objevila se nějaka postava na hoře co se vznášela. Tak se víc přiblížil a uviděl Reinu a začal mávat a přitom se ozval. Má paní tady jsem.  A mezitím se rozhlížel po Takeshim a po něm nebyla ani zmínka.

Ucítil jsem tlak na břiše. Z celé pouště, z celé vesnice, z celého světa si oni vyberou zrovna místo nade mnou. Zbroj naštěstí tlak rozložila, ale i tak bylo velmi nepříjemné nesmět se hnout. Zavřel jsem oči a v duchu začal odříkávat mantru, kterou jsem používal při meditacích. Měla zpevnit tělo a posílit ducha. Hlavou se mi sem tam ale přehnaly i myšlenky na to, že už by mohli odejít.

Otočila jsem se za hlasem,který patřil mému špehovi a vykročila jsem k němu.
"Možná, že není na místě, abych ti vynadala za to, že si nepodal zprávu, kde jsi a musela jsem tě vyhledat. Odčiníš to, když mi řekneš co se tu stalo. Myslíš, že někdo přežil?" rozhlédla jsem se kolem.

Pokorně pokleknul a odpovědel. "Omolouvám se má paní, ale vyskytli se jisté potíže. Ale někdo zautočil na vesnici.  Byl jsem v Knihovně. A pak jsem slyšel jen vybuch a malém mě to zasypalo. Když jsem vyběl ven byl tam ehm.... divný týpek přivolal mnohohlavýho psa, velkýho kraba, zelenýho ptáka a jěstě nosorožce. To je všechno co vím o napadnutý vesnice. Ano mám podezření, že někdo přežil byl jsem mnou v knihovně. Když se to všechno stalo to on mě upozornil a mohl jsem útect. To bylo kdy jsem ho viděl na posled. Pak jsem se stratil v kouři a prachu.  Byl to Samurai má paní. Jeho jméno bylo Takeshi Kenpachi. Ale nevim kde by mohl být." A vyčkával jestli mu odpustí. Nebylo mu to taky moc příjemný, ale co se dá dělat. A očekával dalsí rozkazy.

Tolik summonů to může snad jen rinngan na jednoho člověka. Zauvažovala jsem. Samurai by se hodil do našich řad. Podívala jsem se zpět na Reie.
"Naskoč si letíme zpět do vesnice." rozkázala jsem a mířila si to přímo k Dagovi, který už nastavoval svůj hřbet.

"Ano paní." Jak dala rozkaz přiblížil se k Dagovi a naskočil na hřbet. A začal přemýšlet jestli to Takeshi přežil. "Snad se ještě schlédáme."  Letěli někam na rozkaz Reiny.

/Přesun

/Přesun Reina Kana

Tlak ustal. Ještě chvíli jsem počkal, než jsem se začal pomalu vyhrabávat ze země. Z rozhovoru jsem nic neslyšel, ale tak nějak jsem tušil, že nade mnou stojí více lidí. Rozhlédl jsem se po pusté vesnici a vida, že nikdo není poblíž, jsem se vyhrabal ven. Sundal jsem masku a otřel si obličej, vykašlal jsem trochu písku a konečně jsme vstal. Bylo to až strašidelné. Přestože svítilo slunce a nebe bylo bez mráčku, bylo všude ticho. Bylo slyšet jen hučení větru v rozpadlých ruinách, které ještě před několika hodinami byly vesnicí.
Podíval jsem se na slunce, určil jsem přibližný sever a vydal se pouští za vodou a pomocí...

//přesun