TRÉNINKOVÉ PROSTORY

pro **Kagayaki Rin** Fri Aug 02, 2013 8:43 pm

First topic message reminder :

pro **Seishin Yuna** Tue Feb 18, 2014 11:36 pm

"Pochybujem, Katashi..." S trpkým výrazom v tvári som strhla z krku náhrdelník so svetielkujúcim rúžovým meteoritom a roztvorila dlaň. "Ničí ma jeho radioaktivita." Zabrblala som a stisla ho v ruke. "Obávam sa, že už nie je možné zachrániť ma. Nech už chcem akokoľvek prežiť, každé jedno využitie tejto chakry môže byť mojim posledným momentom v živote." Sklopila som pohľad. "Ale som rada, že mi chceš pomôcť." Bozk som mu opätovala a voľnou rukou zašla do jeho vlasov.

pro **Katashi Aokawa** Tue Feb 18, 2014 11:42 pm

"Nám se to povede... vím že si myslíš že je to nemožné, ale já věřím že je to možné! Nesmíš mě tu přeci nechat samotného, neměl bych pak důvod na tomhle světě vůbec žít!" zašeptal jsem trochu ustaraně. Podíval jsem se na náhrdelník a pak zase na ní. "Uvidíš že spolu se nám podaří najít něco co to alespoň zpomalí... a pak od té doby, budeme spolu hledat něco co to zastaví úplně" dodal jsem s úsměvem a opřel si její čelo o to svoje. "Říkal jsem Ti... vždy budu stát při Tvém boku! a snažit se Ti pomoci ze všech sil!"

pro **Seishin Yuna** Wed Feb 19, 2014 4:50 pm

Jeho slová do mňa vliali novú silu. Silu na to, aby som bojovala proti svojmu osudu, ktorý mi nepraje nič dobré. Tak ja teda budem bojovať a usilovať sa o to, aby som prežila čo najdlhšie. Moja matka má predstav si 46 rokov. A žije. Jemne som sa usmiala. Ale ona ten náhrdelník odvrhla a prenechala ho mne. Spomínaný náhrdelník som stisla v ruke ešte viac. Ale ja to nemôžem urobiť. Bohužiaľ. Navyše je už neskoro. Mama jeho používanie zastavila včas, ale...Ja nie. Aj keby som sa na to vykašľala, skôr či neskôr ma jeho účinky dostihnú a ver mi, že to potom dosť na prd. Videla som, ako umierajú ostatní. Asi by som spáchala samovraždu, pretože pri tom človek prežíva strašné muky. Sklopila som pohľad a odtiahla sa od neho. Náhrdelník som si odložila do vrecka.

pro **Katashi Aokawa** Wed Feb 19, 2014 8:38 pm

"No vidíš... a Ty se dožiješ i 50 a více!" usmál jsem se na ní. Pak jsem jí dále poslouchal. "Nemluv takhle... už několikrát jsi mi říkala jak nebezpečné je používání té vaší chakry... že se to nedá zastavit když už je pozdě, ale já tomu stejně věřím... věřím že přijdeme na způsob jak to zpomalit bez toho aniž bys jí přestala používat... vím že mi asi nebudeš věřit, ale uvidíš... až se nám to povede tak já Ti řeknu tu větu.. "Já Ti to říkal"... a pak už bude všechno dobré" řekl jsem jí s úsměvem a přitáhl jí opět k sobě. "Dobře?"

pro **Seishin Yuna** Mon Feb 24, 2014 2:41 pm

Snáď. Jemne som sa usmiala, bola som fakt rada, že tak vo mne verí. Bolo to také...Povzbudzujúce. Ale stále ma to neprinútilo prestať myslieť na fakt, že zomriem. Čoskoro. Sama som to cítila. Ale to teraz radšej nechám tak. Objala som ho, hlavu som si oprela o jeho hruď a dívala sa na oblohu, popritom som premýšľala, čo mama a bratm asi teraz robia. A čo by na Katashiho povedali?

pro **Katashi Aokawa** Mon Feb 24, 2014 3:50 pm

"Určitě" zašeptal jsem jí do ucha a usmál se. No, ačkoliv jsem měl pocit že i po tomhle na to nepřestane myslet, tak jsem to nechal raději tak. Chtěl bych jí přesvědčit o tom že se nám to společně povede, a taky jsem tomu věřil, ale nevypadala na to že by o tom teď chtěla ještě mluvit, takže jsem to nechal někde stranou na pozdější časy. Když mně objala tak jsem jen svůj stisk upevnil a usmál se. "Děkuju Ti" řekl jsem a poté jsem zvedl hlavu a podíval se na nebe. "Ty hvězdy... jsou krásné že?"

pro **Seishin Yuna** Wed Feb 26, 2014 4:35 pm

Zaskočilo ma, že sa mi poďakoval. Za čo? Nechápavo som sa naň zahľadela, nič som predsa neurobila, skôr ja by som mala byť vďačná jemu. Pravou rukou som sa dotkla jeho vlasov a usmiala sa. Máš pekné vlasy. Uškrnula som sa, no čo no, bola to pravda. Oveľa viac sa mi páči, keď má chlap dlhé vlasy, než tie nudné krátke, ako sa hovorí, na ježka. Pri jeho poznámke o hviezdach som na ne presunula pohľad a kývla hlavou na súhlas. Máš pravdu. Sú nádherné.

pro **Ken Hiashi** Tue Apr 08, 2014 9:05 am

Tréning- Raiton no Yoroi

Prišiel som na toto miesto, bolo mi jedno či tu niekto je alebo nie. Našiel som si nejakú časť, kde je najmenej ľudí a začal som trénovať. Ako vždy som sa pred tréningom Raiton no Yoroi rozcvičil, lebo by to dobre nedopadlo, posnažil som sa vytvoriť pár slabších raiton jutsu a trochu si ponaťahovať svaly a zabehať si. Úprimne som pochyboval, že by sem prišla aj Rin na pomoc s tréningom, vlastne určite mala zas kopu práce, tak Raiton no Yoroi budem musieť zvládnuť celkom sám, no už ho trénujem dostatočne dlho, tak by som ho naozaj mal vedieť. Potom ako som sa rozbehal a trošku precvičil pomocou niektorých jutsu manipuláciu s raitonom som konečne začal trénovať Raiton no Yoroi, blesky ma znova celého obalili. Raiton z tejto techniky mi už v podstate nič nerobil. Predtým mi popálil rameno a bolelo to celkom dosť. Technika Raiton no Yoroi ale predsa trochu zaťažovala moje telo. Teraz som cvičil skôr zrýchlenie mojich pohybov s touto technikou. Keďže som nikde nemal Raiton no Yoroi aktivované tak dlho ako teraz znova ma začal raiton z techniky dosť páliť, preto som čoskoro si musel dať šlofíka aspoň na pol hodinky. Nechcel som to vzdať, väčšinou som sa vykašľal už ďalej trénovať, dnes som sa cítil však trochu inak. Ako by mi preskočilo. Trénoval som snáď asi večnosť, stále to isté dookola, aktiváciu Raiton no Yoroi a snažil som sa rozbíjať niektoré tie cvičné panáky čo tu boli, nejako mi vypadol pojem o čase a naďalej som trénoval, pokiaľ som sa už naozaj nevyšťavil. Od raitonu som mal na tele menšie popáleniny, chakru som mal dosť nízko. Dostal som sa na jeden strom, našiel si celkom kvalitnú a pohodlnú polohu na odpočívanie a nejako som sa len tak pozeral okolo seba a sledoval ľudí. Techniku som už asi aj zvládol, teraz to už len bude chcieť viac praxe s Raiton no Yoroi na to aby to bolo ako u môjho otca.
Po dlhšom čase tu strávenom som sa rozhodol, že pôjdem do kancelárie.

Presun

pro **Yorimi Sonoe** Mon Apr 14, 2014 4:21 pm

Dorazila jsem na místo setkání. Vypadalo to, že Ken si dává na čas.
A nebo už odešel...
Doufala jsem, že to se nestalo a uvědomovala jsem si, jak by mi to bylo líto. Obzvláště proto, že jsem mu nyní musela říct něco velmi důležitého a nechtěla jsem, aby se to dozvěděl jinak.
Ta zpráva není příjemná. Vím, že to zvládne, ale nechci mu ji říct. O to je to horší, že zatajit ji nemohu a nesmím.
Napadlo mě, jaké by to bylo, kdybych mu nemusela říkat nic. Zatrénovali bychom si, odpočinuli, užili odpoledne. Měla jsem ho poslechnout a být ještě pár hodin nezodpovědnou, odložit podání hlášení. Nebylo by to správné, ale bývali bychom trénovali jako dva Jouninové. Teď proti sobě ale budeme stát jako Jounin a Kage.
Nebyla to žádná velká změna. Ostatně jsem byla Raikage už předtím, jen ve výslužbě. Ale cítila jsem o mnoho větší zodpovědnost a s tímto titulem jsem si nemohla hrát na malou, vyděšenou slečnu, která potřebuje ochránit spíš, než aby šla bojovat do války. Dřív jsem se toho nebála. Dnes ano, ale uměla jsem to zatajit. Jako by se pud sebezáchovy stával silnějším pokaždé, když mi uteče další rok života.
Ironické!
Opřela jsem se zády o jeden ze stromů.
Kéž by ještě přišel...

pro **Ken Hiashi** Mon Apr 14, 2014 4:53 pm

A zas som tu došiel. Už trošku unavený z toho behania, ale predsa sa to vyplatilo, Rin predsa len došla a svoj sľub vlastne splnila, čo ma potešilo, ale trochu jej to trvalo.
"Uff, To mám ale deň. Práve som za tebou bol v kancelárií, keď že si tam mala byť, ale ty si tam nebola a si tu. Asi sme sa nejakou nešťastnou náhodou obišli."
Nahodil som ten ľahostajný úsmev trošku sa natiahol.
"Uhm, takže dalo by sa povedať, že Raiton no Yoroi som sa naučil, nie je to na takej vysokej úrovni ako ten tvoj alebo otcov, ale predsa len začínam."
Pousmial som sa na ňu. Stále som bol nejako optimistický naladený

pro **Yorimi Sonoe** Mon Apr 14, 2014 5:00 pm

Usmíval se na mě. I já se pokusila o úsměv. Poslouchala jsem ho, ale tvářit se optimisticky bylo čím dál těžší. Jindy mi jeho chování vlévalo do žil novou energii, ale dnes mě spíš táhlo hlouběji do smutečních barev.
"Ken-kun..."
Zhluboka jsem se nadechla a nevěděla, odkud začít. To se mi stalo poprvé. Častokrát jsem musela lidem říkat, že jejich blízcí zemřeli, ale nikdy to nebyl někdo, koho znám.
"Zatímco jsme oba byli na misích, tvůj otec... rozbíjel nábytek a do těla se mu dostala s jednou z obyčejných, hloupých třísek infekce a..."
Byl trochu šílený, ale až tak šílený a pro shinobiho potupný konec si nezasloužil.
"...nenechal se ošetřit."
Přesně to mu bylo podobné.
"Je mi to moc líto. Infekce se mu dostala do krevního oběhu a nakonec už nešlo nic dělat..."
Nedokázala jsem mu už říct, že jako Raikage znovu zvolili mě. Jeho otec nahradil mě a teď já nahradila jeho otce, bylo to přirozené, ale...
Není to fér, já vím.

pro **Ken Hiashi** Mon Apr 14, 2014 5:16 pm

Hneď od začiatku sa mi to nezdalo, ten tón v jej hlase bol jasné cítiť už od začiatku. Moja energia sa ako by vytratila, taký spôsob akým zomrel môj otec si nezaslúžil. Tá správa bola cela bláznivá, tak sa mi to cele zdalo. Nuž to však vysvetľovalo, prečo som ho tak dlho nevidel, ale prečo mi to nikto iný neoznámil skôr ?
Začal som byť celý pochmúrny a naozaj som tomu nechcel uveriť, ale bola to pravda.
"No... niečo také... som nečakal..."
Asi toto som zo seba dostal, sadol som si na zem a bol ticho. Nejak som si uvedomoval, že som znova sám, bez rodičov, bez rodiny, nikto ...
Z pravého oka mi vytiekla jedna slza, nikdy som moc svoj smútok nedával najavo slzami, preto aj teraz som sa im ubránil, okrem tejto jednej. Bolo mi celkom na nič, to som s ním chcel toho ešte toľko prebrať a teraz tu nebol. Znova som sa postavil pozrel sa do očí Rin.
"A kto sa stal novým Raikage?"
Táto otázka ma napadla. Už bez úsmevu, ale tiež bez nejakého žiaľu, ten som skrýval v sebe... A otec by určite nechcel aby som tu každému ukazoval aký som zničený...

pro **Yorimi Sonoe** Mon Apr 14, 2014 5:23 pm

Sklopila jsem pohled k zemi. Byla jsem ráda, že mám svou vesnici ve svých rukou. Více než ráda, zbožňovala jsem ji! A přesto jsem najednou pocítila prazvláštní, nepříjemnou vinu.
"Watashi..." odvážila jsem se konečně odpovědět na jeho otázku.
Netroufla jsem si ale zvednout k němu pohled jantarových očí. Ten v danou chvíli stud přikoval k zemi.

pro **Ken Hiashi** Mon Apr 14, 2014 5:32 pm

Odpovedala mi na moju otázku, odpoveď bola nakoniec pre mňa upokojujúca. Rin som tak trochu aj veril a dôveroval. Preto som si aj myslel, že sa o dedinu dokáže postarať.
"Tak, aspoň jedna dobrá správa."
Povedal som si sám pre seba a hneď som ju objal. Ani neviem prečo, ale urobil som to, asi som niečo také potreboval. Zasa o chvíľku som ju prestal objímať.
"Oh, Gomene vy ste teraz Raikage."
Pousmial som sa trošku .

pro **Yorimi Sonoe** Mon Apr 14, 2014 5:51 pm

Když jsem ucítila, jak mě objímá, najednou mi bylo o trochu lépe. Každý potřeboval, aby ho jednou za čas někdo objal a mě už to chybělo příliš dlouho. Na tváři se mi objevil menší úsměv. Smutný, lítostivý, ale nejupřímnější, jaký jen mohl být.
"I Raikage potřebuje přátele."
Udělala jsem krok dopředu a napodobila jeho předchozí chování. Přesně to jsem teď potřebovala a věřila jsem, že přesně to po smrti otce potřebuje on.
"Buďme přátelé, Ken-kun," navrhla jsem, zatímco jsem ho pevně objímala, lépe řečeno zatímco jsem měla obličej zabořený v jeho oblečení někde v oblasti jeho hrudi, protože jsem byla jen velmi málo vysoká. "Napořád, prosím..."

pro **Ken Hiashi** Mon Apr 14, 2014 6:07 pm

"Uhm.."
Len takto som zareagoval a a objatie jej opätoval a celkom som si ho užíval a preciťoval ho , predsa len som mal pred sebou dosť zlé obdobie. V tú chvíľu sa vo mne hromadilo mnoho pocitov. Jeden z nich bol ale aj ten, že som získal priateľa, respektívne priateľku. Zároveň som však stratil otca, čo nebolo práve to najlepšie, preto som mal v sebe zmiešané pocity. Už som nevedel ani len čo presne mám v sebe cítiť.
Objatie bolo dlhé, ako to len šlo, potom som sa len mierne pousmial a dodal.
"Ešte že si tu práve ty."

pro **Yorimi Sonoe** Mon Apr 14, 2014 7:45 pm

Zhluboka jsem se nadechla a nadhodila úsměv.
"Yosh!" cítila jsem se mnohem lépe.
A co více, chtěla jsem, aby se cítil dobře i on a zapomněl na otcovu smrt.
"Nemyslíš, že by měl člověk, který ovládá legendární Raiton no Yoroi a získal si přátelství Raikage, být víc než Tokubetsu Jouninem?"
Rozhodně by si to zasloužil.
"Jouninská zkouška by pro tebe byla už jen formalitou."

pro **Seishin Yuna** Mon Apr 14, 2014 8:13 pm

Náhle som sa strhla. Prudko som sa odtrhla od Katashiho, dívajúc sa naňho so široko roztvorenými očami, v ktorých sa mi zračilo číre šokovanie. Toto ako ANBU jednotka nesmiem robiť, a už vôbec nie, keď so svojim zdravotným stavom som na tom dosť biedne. Kto vie, ktoré využitie Kujaku Myoho v poradí, bude aj mojim posledným. Prepáč, toto som nemala robiť. Zabudni na mňa, zabudni na všetko, čo sme spolu zažili... Rýchlo som sa postavila a nervózne sa rozhliadala. Och, bože, som taká sprostá. Keby sa to dozvedel veliteľ... Mala by som poriadny prúser. Nehovoriac o tom, že sa tu predchvíľou objavila aj Rin. Zbledla som ako stena. Je mi to vážne ľúto, ale takto to nejde...Zbohom, Katashi...Bolo mi to vážne ľúto. Ľúbil ma, ale to som mu opätovať nemohla. To sa u mňa snažili na ANBU výcviku dosiahnuť - Aby som ľudské city pochovala, potlačila ich a vnímala ich ako slabinu. Sklopila som pohľad. Nemohla som sa naňho dívať. Zdvihla som ešte ruku na pozdrav, na čo som zmizla v obláčiku dymu. (presun)

pro **Ken Hiashi** Mon Apr 14, 2014 8:15 pm

Tokubetsu Jounin som bol už dosť dlho a Rin mala pravdu, už by som mal postúpiť ďalej.
"Yosh, rád by som sa stal Jouninom. Nasledujúcu Jouninskú zkúšku sa skúsim prihlásiť a možno sa mi to podarí. "
Pousmial som sa nad tým. Vážne by som už chcel byť jouninom, nie je to síce veľký rozdiel oproti Tokubetsu jouninovi.

pro **Yorimi Sonoe** Mon Apr 14, 2014 8:18 pm

Pokrčila jsem rameny.
"A nebo tě prostě mohu navrhnout na povýšení, ty předvedeš radě starších, co umíš a povýší tě," dodala jsem.
To mi přišlo jako sice mírně sobecké, ale jednodušší a rychlejší řešení. A taky jsem mu chtěla udělat radost - na přátelství se přece Kage s lidmi nedomlouvá každý den.
Už ta formulace zní divně, Rin!
Ale jako Tokubetsu nemůže být zástupce Kage.

pro **Ken Hiashi** Mon Apr 14, 2014 8:30 pm

"Rozhodnutie je na tebe. Neviem však čo si o tom rada pomyslí.."
Povedal som celkom unavene, vlastne som bol už dosť unavený.
"Už by som mal ísť, potrebujem byť chvíľku sám..."
Povedal som s menším úsmevom.
"Tak ahoj. Zajtra sa dúfam uvidíme."
Mávol som rukou a trošku unavený a zničený z toho čo sa stalo som šiel smerom preč z cvičiska.

Presun

pro **Yorimi Sonoe** Mon Apr 14, 2014 8:35 pm

Nepovedlo se. Nemohla jsem si ale myslet, že ho čímkoli dokážu zbavit smutku ze ztráty milované osoby. Osoby, která mu vdechla život, jakkoli byl jeho otec podivný a snad i blázen.
"Ano, zítra," pousmála jsem se. "A drž se!"
Zmizel mi z očí.
Snad to... nebude bolet příliš...
Poupravila jsem si oblečení a po několika hlubokých nadechnutích jsem se znovu stala vážnou Raikage. Čas na "zábavu" skončil, vzhůru do práce.

//Přesun

pro **Seishin Yuna** Thu Apr 17, 2014 12:31 pm

Smerovala som sem. Dúfala som, že tu nikto nebude. Našťastie bolo cvičisko prázdne. Necítila som sa nijako príjemne v Henge Rin. Každú chvíľu mi behalo po rozume, či náhodou na mňa nestriehne v kríkoch, pripravená rozbiť mi hubu. Snáď sa to k jej ušiam nedostane. Zastavila som sa uprostred cvičiska, nenápadne som sa sem tam dotkla taštičky, či ju naozaj pri sebe mám. Mala som tam totiž isté predmety, ktoré k tomuto budem potrebovať. Bude to trochu drastické a pekne tomu Kenovi s tým potrápim psychiku, ale takto aspoň zistím, či má pevnú vôľu a či sa mu vôbec dá dôverovať. Prehrabla som si rukou fialové vlasy a čakala, kým sem dorazí tiež.

pro **Ken Hiashi** Thu Apr 17, 2014 2:47 pm

Došiel som za Rin, nevedel som, čo takého dôležitého mi mala povedať, ale tak bol som celkom ticho a pozeral na ňu.
"Tak?"
Opýtal sa, aby mi to vysvetlila, nemal som potuchy čo potrebuje. Poškrabal som sa po hlave vo vlasoch a nechal ich také strapaté, vlastne som sa ani nepozrel do zrkadla od toho čo som vstal, tak som ani nemal potuchy ako vypadám a momentálne mi to bolo aj fuk.

pro **Seishin Yuna** Thu Apr 17, 2014 3:35 pm

Chvíľu som len tak naňho zazerala, potom som pohľad presunula niekde mimo. Nehýbala som sa hodnú chvíľu. Vyzeralo to, ako keby som na tom mieste zapustila korene a odmietla sa odtiaľ pohnúť. Nebolo to tak, páč som sa po chvíli pohla, obišla som Kena a postavila sa tesne zaňho. V rukách sa mi zaleskol senbon, vytiahla som ho nenápadne, tak aby to nevidel. Postavila som sa na špičky a šepla mu do uška. Vedela som, že naletíš. Ozvalo sa puf. Na mieste, kde predtým stála Rin, sa zjavila žena. Dlhé biele vlasy mala zopnuté v chvostíku, na čele čelenku, na ktorej bol nápis "鬼", čo v preklade znamená démon. Cez oči jej prechádzal hrubý červený pásik. Jej dúhovky i zreničky boli rovnakej farby ako vlasy, splývali s bielkom a tak vytvárali dojem, že ich nemá vôbec. Pôsobilo to pomerne strašidelne.
Prudko som od neho odskočila a milo sa usmiala. Prišla som sa s tebou porozprávať. Naklonila som hlavu na stranu, pozorujúc malú ranku na jeho ruke, ktorú som mu spôsobila so svojim otráveným senbonom ešte skôr, než som Henge Rin zrušila. Bolo to tak rychlé, že to vlastne ani necítil. Že tam niečo má, mohol zistiť až keď mu začala odtiaľ tiecť krv. Týmto mu začal v tele kolovať halucinogénny jed. Nezabíja. Schválne som použila len jeho slabšiu verziu, silnejšiu som využívala jedine vtedy, ak som chcela niekoho prinútiť spáchať samovraždu alebo vytiahnuť z neho nejaké informácie. Tak boli tie halucinácie strašné. Užitočná vecička. Práve kvôli tomu som začala jedy študovať. A nie len ja. Toto používajú mnohí z rad ANBU. Chvíľu ale potrvá, než začne pôsobiť. Mám aspoň dosť času na preskúšanie jeho fyzickej zdatnosti.

pro Sponsored content

TRÉNINKOVÉ PROSTORY

TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY

Re: TRÉNINKOVÉ PROSTORY