Bojiště před Konohou - západ

First topic message reminder :

ohromné prostranství na kterém se bude odehrávat slavná bitva, která se zapíše do historie.

rozdělení divize:

Raitonová divize

Jednotka se najednou začala stahovat na rozkaz velitele, který si všiml Nagata. 
"Stáhnout se všichni!" zakřičel arebelové nechali ostatní tam kde byli a stahovali se dál

To co se dělo tam, se tady dělo taky xD

Hm ušklíbl jsem se a soustředil čakru. "Zemřete všichni, nepomůže Vám tahle malá hra. Shinra tensei!" na bojišti se vytvořila smrtící vlna, která smetla všechny shinobi a les před Konohou se ztratil. Nebyla tak silná, aby je to všechny zabilo nebo zničilo celou Konohu, ale jen co se objevila, zanechala po sobě spoušť a velký kráter. Nagato zmizel v rakvi.

Už když můj protivník zmizel, měla jsem pocit, že to špatně skončí. Neji by se z boje nestáhl, ani ten, kdo ho ovládal. A pak se na nebi objevil Nagato a já zbledla. Tohle mi něco připomínalo. Něco, co skončí špatně a co se nesmí stát, protože by to znamenalo, že to na mých rukách bude krev mé divize, kterou nedokážu ochránit. Naprosto mě to ochromilo. Nemohla jsem udělat nic.

Že tam ještě stojím a ještě stále naživu jsem si uvědomila až s Katsuyu u těla. Moje divize měla ztráty, jistě a určitě to zhorší naše postavení. Skupiny budu muset přebudovat, protože lékařská na to sama nestačí a na to nebude čas. A co bylo nejhorší, nevyřídili jsme vlastně zatím jediného protivníka a oni už svedli toto.
"Děkujii, Katsuyu."
Tohle muselo Alliiho neskutečně vyčerpat. Všichni mu dlužíme dík za svůj život. Ale co když se to stane ještě jednou, dopadne to stejně "dobře?" Doufala jsem, že už se to opakovat nebude a toužila po společnosti otce a sestry. Věděli by, co dál. Já ne.
Dobře. Musíš zjistit ztráty...
Pobíhala jsem od skupiny ke skupině. Pečetící jednotka skončila nejlépe, zdravotní už byla na bojišti, ale taky z toho vyšla velice dobře. Ostatní bojovníci už na tom z boje nebyli tak skvěle, obzvláště osmá skupina, která bojovala proti většina jejich armády, ale naštěstí to nebylo až tak zlé, jak jsem předpokládala původně. Nakonec jsem se pustila i do své práce medika, abych co nejvíc pomohla všem zraněným.

Sotva se mi povedlo po nejake dobe se vyskrabat nahoru a to se na me zrovna nalepila Katsuyu.
"Co to sak......." No jenze to uz letela tlakova vlna a ja zase skoncil v te dire. Nakonec jsem se oklepal a rekl. "Diky slimacku mas to u me." Nebyla to urazka bylo to mysleno uprimne bez nejakych narazek nebu urazek.
Nakonec jsem se vydal splhat zase nahoru z diry kdyz se mi to povedlo jen jsem se dival kde je karlik a tentokrat jsem mel v planu to snim ukoncit.

Armády se začaly přesouvat zpět k bráně, kde už byly stany, kde si mohli odpočinout. Já jsem uzavíral skupinu aniž bych něco promluvil. Byl jsem slabý, nedokázal jsem udělat nic. Nepřátelé se sice také přeskupili, ale pravý boj teprve začne. Tohle byla ochutnávka. řekl jsem a bylo mi jasné, že musíme zaútočit dřív. Odešli jsme tedy na své stanoviště.

Zůstala jsem na místě poslední, musela jsem zkontrolovat všechny divize. Byla jsem vyčerpaná, navíc ještě nejen po tomto boji, ale i po misi, ale stále jsem ještě mohla fungovat. A co víc - musela jsem. Zamířila jsem za ostatními k bráně.
Jen ať máme štěstí.

//Přesun

JA sel take k brane. Vsichni se stahly a ja mel noveho nepritele. Nikdo si ze me delat srandu nebude. Nakonec jsem se vydal nakonec to sel k brane znacna nastvany. Deaktivoval jsem Byakugan a sel k brane.
(presun)

Narozdíl od svého táty jsem stále měla dost sil. Pokračovala jsem ve sprintu za Jishakem. Zároveň mi můj byakugan napovídal, že nejsem sama. Ještě je tu jedna osoba, která jej pronásleduje. Neznala jsem ji. Ale podle toho, že nám stačila, jsem tipovala, že bude co se taijutsu týče také velmi zručná. Jishaku byl ke mě aktuálně zády. Vznášel se na písku, ale již jsem ho měla na dostřel.
"Hakke Kusho!"


Namířila jsem Prázdnou dlaň do nebe, přímo na něj.

Zatraceně... copak jí Hokage nepodal informace?

Chystala jsem se zakročit, ale evidentně jsem si musela poradit s těmi samuraji. Obklíčili mě ze všech stran. Přišlo mi to poněkud úsměvné.
"Kolik vás je potřeba na jednu malou holku?" zamračila jsem se a vyčkala na okamžik, kdy byli dostatečně blízko. Někteří již přešli do útoku, který se zdál byl k jejich smůle nezastavitelný. Z těla jsem začala uvolňovat chakru a otáčet se kolem své osy. Samurajové v mé blízkosti mohli cítit, že jejich pohybu je kladen odpor, i když poněkud netypický. Odpor vzduchu. Napřed nebyli stavu dokončit úder, poté mohli cítit, že je odstředivá síla odhazuje směrem ode mě. Nebylo pochyb, jednalo se o Kaiten.

Sen Sarutobi

„Obávam sa že ťa sklamem, ale niekomu to môže byť jedno..“ Po celý čas kedy sa odohrával súboj na západnej fronte Konožského bojového pola o vydobytie si slobody, bola istý čas schovaná postava v neďalekom úkryte tvoreného zo stromu. Postava nemala problém nejako zamaskovať svoju prítomnosť, nie ako člen Anbu jednotiek z doteraz vloženou maskou opice na tvári. Až začínal front prehrávať a podľa slov jej hlavného generála odporu, kde bolo očividné že súboj medzi Lucy a Jishakovi začínal naberať svojho víťaza, ale nie na strane Konohy, samotný užívateľ magnetizmu mohol pocítiť, podivnú bolesť, lokalizovanú na jeho hornej časti hlavy, kedy bol nútený pod náporom obrovskej sily vyvinutej z ohromnej rýchlosti preblesknutia sa priamo nad ním znova vrátiť k zemi, z ktorej práve vstával. Prítomnosť nového súpera mohol zistiť len vďaka senzibilizmu, ale pri rýchlosti, kedy okamžite bez toho aby si skontroloval poriadne silu súpera, otvoril som prvú bránu Hachimonu, Kaimon, a na nepripraveného súpera ktorého obrana mohla byť v prípade že sa tento ťah podarí dosť oslabená. Objavil som sa priamo nad ním a kopancom smerom dole som ho preposlal k zemi, kedy aj moja maska už nebola na tvári. Možno som odhalil svoju tvár, ale spojenie so mnou a Anbu jednotkami nešlo vziať a informácie ktoré mal o mne boli až príliš staré. Ešte z obdobia kedy som bol v Taijutsu úplné pako. Jediné čo mu mohlo napovedať o mojom spôsobe boja bolo moje priezvisko. Po kopanci ale moja obrana dostatočne na jeho protiútok poľavila, po bolestnom zatvorení oboch mojich očí a následne stŕpnutia vo vzduchu pri padaní k zemi. Moje svalstvo bolo stále v stave kedy som sa nesmel prepínať čo som mal vo zvyku neustále, snáď som ale nedorazil a nezakročil neskoro.

Sen Sarutobi

Nikdy nemohol predpokladať akej hodnosti vlastne som. Dalo sa ale predpovedať že boj s ním som už dopredu sledoval, preto takto neuvážene vlietnuť na bojisko a nechať sa zasiahnuť jeho technikou, muselo ísť o nejakého hlupáka ktorého post v Konohe nebol až na takom vysokom rebríčku, nečakajúc že patrí k elite, ako sa hovorí, k Anbu. „A do..“ Jeho útok som okamžite neočakával, preto v momente kedy sa dotkol mojej nohy, alebo sa skôr dalo predpokladať že ja som sa dotkol jeho hlavy, a preniesol na mňa väčšie množstvo čakry pod úmyslom ma zmagnetizovať, odhodil moje telo do diaľky, pričom v tom pokračoval. Takýto epický nástup som nečakal, preto po postavení som znova uzatvoril oči. Tvár mi nabrala podivnú grimasu, vyzerala ako bolestná ale s väčším odstupom času si mohol podľa mojich pochodov niečoho všimnúť. Nech už ma zmagnetizoval, naďalej som sa ho pokúšal doraziť údermi. Nech ma odhadzoval, mohol si všimnúť podivného správania. Tváril som sa bolestne ale ďalej a ďalej sa zdalo že to len hrám. Tentoraz som bol vo výhode, nech už sa zdala moja nepochybne biedna pozícia zlá, v tomto súboji bola váhou aj informácia o oponentovy.