Bojiště před Konohou - západ

First topic message reminder :

ohromné prostranství na kterém se bude odehrávat slavná bitva, která se zapíše do historie.

rozdělení divize:

Sen Sarutobi

Nech už som aj patril k Shinobim ktorý nepoužívali veľmi hlavu, čo mi moja prchkosť ani nedovoľovala. Taktiež som bol príliš mladý a neskúsený ale určite som blázon nebol aby som sa nechal len tak ľahko zmagnetizovať po tom čo urobil Lucy. Aby so mnou nahadzoval ako s nejakou prašivou opicou? Nie, pretože len čo som posledný krát udrel do zeme, tvoriac pod sebou ohromný kráter nie malých rozmerov, ozval sa puk ako keď sa zruší klon a v dyme namiesto mňa ležala na zemi opica. Nebola až tak v dobrom stave ale postačilo to nato aby som ho dokázal presvedčiť o mojej blbosti. Donútil som ho podceniť ma, keď sa za ním ukázali ohromnou rýchlosťou letiace podpálené Shurikeny ktoré som zapálil za pomoci ohnivých techník. No len čo sa pokúsil ich proste magnetizmom odhodiť, až po napálení do jeho chrbta pochopil o čo sa jednalo. Neboli z kovu. Nemohol ich zmagnetizovať kým boli z dreva. Zmagnetizovaný Takeru zmizol v obláčiku dymu, kým ho nepovolám späť, ja sám so svojím pravým telom som sa objavil neďaleko. Tentoraz ale inak, tentoraz z maskou. Tentoraz ako jeho pravý súper. Tentoraz nie ako blblec za ktorého ma považoval. Prišiel na radu pravý súboj, ktorý som musel ukončiť skôr ako mi môj zdravotný stav neroztrhá svalstvo na mikročastice.

Sen Sarutobi

Bolo mi už od začiatku jasné, dotknúť sa ho bude moja samovražda. Množstvo útokov ktoré dokázal zmariť ako mojej opici, tak isto aj Lucy ktorú som v tomto smere bral za ešte viac skúsenú mi len napovedalo o akého schopného súpera ide. Tiež mi bolo jasné už dopredu, že mojou úlohou v tomto boji nebude poraziť ho, nie to nie. Svoje schopnosti vložím na ukázanie slabín jeho schopností aby ich ostatný dokázali využiť proti nemu. „Héj, užívateľ mastných vlasov, zatýkam ťa. Máš právo držať hubu, čokoľvek povieš ma môže nasrať a ver mi, to sa ti nevyplatí. Tiež máš právo na jeden telefonát, ale z nedostupnosti siete o to právo prichádzaš, a aby som nepozabudol, máš právo na advokáta. Ak si nejakého nedokážeš nájsť a ja sa o to postarám, dostaneš toho najväčšieho primitíva v Konohe, takže je šanca že mňa.. Toto je moje posledné varovanie, okamžite si kľakni na zem a neodporuj našej presile..“ To som už mal ale ako on v ruke zloženú pečať, no o akej presile som hovoril?

Sen Sarutobi

Netrvalo dlho ale konečne zaútočil aj on sám. Tým že ukladal okolo seba veľký počet zlatého prachu buď považoval nutnosť brániť sa alebo sa schyľovalo k niečomu, čo mi môže ešte rozcuchať už nie tak dobre pracujúce svalstvo. Nemohol som počítať s pomocou Takera, preto pre tento moment som zvolil taktiku dlhšieho zdržiavania len kvôli pomoci ktorá mierila k Lucy. Nevedno či so to zvládal nejako uvedomovať keďže nebol senzibil, ale neďaleko Lucy sa objavila ďalšia opička, malá, že by sa vám zmestila do ruky ale s nástrojmi ktoré mali dosiahnuť toho čo mala. Bolo tam oceľové lanko, pár kunaiov a shurikenov. Neboli ešte ním zmagnetizovaná a tak isto ani opica blížiaca sa k Lucy. Pomaly a potichu. Prach ktorý na mňa poslal, som ešte nejako dokázal zvládnuť uhýbať sa ale naveky to nebude mať zmysel. A o akej presile som to hovoril? Vytvorením pečate na Kage Bunshin som vytvoril nadmerné množstvo klonov, sčítajúcich od 20 a vyššie. Tí mali teraz za úlohu rozmiestniť sa okolo neho, každý zo zapnutým Kaimonom. Ešte chvíľu a moje telo sa zrúti, musel som to odhaliť čo najskôr.

Sen Sarutobi

Sám o sebe som sa podľa všetkých udalostí postavil dozadu za moje klony. Tým pádom som vlastne stál za mojimi klonmi v tureckom sede sledujúc stav klonov rozmiestnených v okolí. Každý z nich sledoval piesok obklopený jeho pokožkou, ani jeden z nich nebol pripravený nejako poriadne bojovať na blízko. To nemali v pláne, kým nedokončí originál sediaci za nimi, čím sa kryl svoju premenu do Wuju stylu. S ním už bolo možné ako rozbiť jeho obranu, tak sa aj brániť pred zmagnetizovaním, ohňom ktorý vtedy naberal pri otvorenom Hachimone obrovských rozmerov a sily.

Sen Sarutobi

Skôr ale ako dosiahol prach mňa, môjho originálu, skôr ako ma dokázal zabiť, prepichol ma. Naozaj ma prepichol a ja som nebol schopný dokončiť svoju techniku. Zlatý prach ma totálne.. Keď si už Jishaku myslel ako ma dostal a ako skončil jeho súper, ozval sa znova puk a klon ktorého doteraz považoval za originál zmizol. Bolo jednoznačné že zo strachu pred magnetizmom nebudem riskovať a stiahnem sa za ohromný počet klonov určených na moju ochranu. To ale som nebol ja. Nikdy som nebol opatrný typ, vždy som rád hazardoval zo svojim zdravím a rád som bol pár krokov pred súperom, keď v momente ako klon zmizol a Jishaku prišiel o všetku svoju obranu v diaľke, pričom jediné čo mu ostalo bol prach na jeho brnení, taktiež sa ozval praskot za ním, keď ohromnou rýchlosťou vyprodukovanou mojim Hachimonom a Wuju stylom, kedy sa moja rýchlosť a sila drasticky zvýšila, nasledovaná ohňom pokrývajúcim moje telo. Nepochybne som sa ukryl medzi klonmi, a len čo prišiel jeho útok, vo víre dymu som sa stratil. Už dávno som pochopil akou technikou sa dá od magnetizovať na malý okamih telo, preto v zostávajúcich zvyškoch mojich klonov som to vytvoril, to isté čo práve vyvádzala moja opica s Lucy, a sám som okamžite vstúpil do Wuju módu. Nato som nepotreboval dlhé hromadenie ako to robil klon, bol len návnada. A práve v tento moment moje údery za pomoci ohňa a tlaku znásobených mojou rýchlosťou a silou, trieskal som do jeho tela bez pocitu strachu zmagnetizovania ma čo, bolo v tomto stave takmer nemožné. Cítil som ako sa mi trhá zvyšné svalstvo, ako pomaly upadám do bezvedomia, napriek tomu oblohu ťali opičie výkriky, oheň pálil cestu ktorú som si tvoril medzi ním a mojimi trasami, udieral som ako zbláznený do každého kúsku jeho tela, v pološialenstve. Posledné čo som mohol pre nich urobiť, než sa vyberiem do ríše snov.

Sen Sarutobi

Ja som bol out už v okamihu keď som spustil Wuju mod, možno to malo extrémne regeneračné účinky ale pustil som sa do boja príliš skoro a moje telo už viac nemohlo vydržať zranenia spôsobené v boji s Torom. Skôr ako som si všimol že schránka padla a bola zničená som upadol s roztrhaným svalstvom do bezvedomia. Jediné čo zahliadol bol môj pevnú úsmev na tvári z dobre odvedenej práce. Wuju mod skončil tak isto ako ja, odpadol som v domnienke že som ho porazil. Bol to úchvatný nepriateľ a možno prvý ktorý ma prinútil počas boja tak tuho premýšľať. Keby som bol na vrchole síl, tento súboj by sa stal pre mňa nezabudnuteľným. V jednom som mu musel poďakovať. V jeho schopnostiach.

Litovala jsem toho, že se bojím samurajů dotýkat přímo. Jinak bych si tuto přesilovku užila mnohem víc. Nedalo se však věřit ničemu, a nikomu. Co všechno je tu proboha magnetické? Proč ne třeba molekuly vody ve vzduchu?



Používala jsem jednu Prázdnou dlaň za druhou. Házela kolem sebe kunaie s výbušnými lístky, znemožňovala jim orientaci na bitevním poli pomocí kouřových bomb, používala chakrové senbony, které nejednoho ze samurajů nemile překvapily. Všechno se odehrávalo ve velmi slušné rychlosti, nemohla jsem si dovolit polevit. Musela jsem přece co nejrychleji pomoci ostatním.

Pokud se samurajové rozhodli zaútočit najednou, poznali znovu sílu Kaitenu. Takto jsem zneškodnila poslední početnější skupinku. Konečně proti mě stáli poslední dva. Byl konec. Kombinace Prázdné dlaně, prudkého nárazu o skálu a následného praskotu kostí, mluvila za vše. Vyřazeni, všichni do jednoho. Zbýval mi tu jeden jediný člověk. Jishaku. Otočila jsem hlavu a upírala svůj pohled přímo na něj. Ne na jeho laciné kopie.

Vyrazila jsem za ním a jak se ukázalo, právě včas. Chystal se zaútočit. Musím to stihnout včas...
"Pozor!" vykřikla jsem směrem k Lucy, ale bylo mi jasné, že zvolání jí nepomůže. Naštěstí jsem v onom okamžiku zaujala pozici mezi ní a kunaiem. Ještě v letu jsem se roztočila.


Sen i Lucy tak získali dostatek času pro bezpečný odchod.
"Je mi líto, ale tvůj nepřítel budu přeci jen nakonec já." pravila jsem směrem k Jishakovi. Přemýšlela jsem o tom, zda mě tu čekal tak "brzy", když na mě poslal tak početný dav agresivních samurajů.

A prudce otravných samurajů...

Přemýšlela jsem o tom, kolik triků ještě Jishaku schovává v rukávu. Čekat jsem mohla téměř cokoliv. On pár mých specialit už také zná, na druhou stranu vím jak s ním musím bojovat, abych si to neudělala ještě horší. Zaujala jsem svůj obvyklý bojový postoj a připravila se. Mohla jsem zaútočit, ale bylo mi jasné, že by to bylo aktuálně pouze plýtvání silami. Potřebuju vědět víc. Kde je jeho limit? Mohu to vůbec zjistit? Co se stane pokud se přiblížím? Pokud to neudělám, nezjistím nic...

Možná je načase trochu zariskovat.

Pochopitelně, že mé oči nepřehlédly v čem spočívá zákeřnost jeho útoku. Dráty. Jedna z nejčastěji využívaných zbraní proti Hyuugům. Vážně, každý zná Kaiten, ale málokdo ví, že naše obrana tímto zdaleka nekončí.

Nechtěla jsem se tu namotat jak nějaká přerostlá cívka nití. Můj postoj se během okamžiku změnil. Z mých rukou začala unikat chakra. Přesněji řečeno, jednalo se o jakýsi paprsek chakry s dosahem několika metrů. Každý pohyb mé ruky tedy srazil přilétající zbraně nemilosrdně k zemi bez toho, aniž bych se jich přímo dotkla.



Bohužel jsem neměla tušení o tom, že některé zbraně obsahují výbušninu. První exploze zaznívaly z celkem bezpečné vzdálenosti. Problémy však měly teprve začít. Následovaly další a další výbuchy. Tlaková vlna mě vyhodila z rovnováhy a zvířený prach mě na malý okamžik oslepil. Sice jsem mohla kolem sebe udržovat Shugohakke alespoň poslepu, přesto však pár úlomků a všemožných střepin proklouzlo. Byla jsem bez své absolutní obrany. A pocítila jsem to na vlastní kůži. Zavrávorala jsem. Než jsem začala ztrácet hlavu, uvolnila jsem okolo svého těla slabou vrstvičku chakry. Poslední výbuch se ozval jen pár metrů předemnou. Takže se to ukázalo jako velmi předvídavý krok. Tlak mě odhodil a já jen s velkým úsilím dopadla na všechny čtyři. Chvíli jsem vykašlávala prach, než jsem byla stavu vzpřímit se.



Na mém těle už byly znatelné škrábance, modřiny a menší rány, ve kterých zůstaly úlomky čert ví čeho všeho. Bylo mi jasné, že vyndat je ze sebe, bude pěkná fuška. Pokud tedy tento souboj přežiju a vůbec se k této bohulibé činnosti dostanu.

Zvedla jsem hlavu a znovu se zadívala na Jishaka. Jeho slova byla téměř neuvěřitelná.

"Arigato." svěsila jsem ruce a přichystala pro další pohyb.

Je čas sehrát na této šachovnici svou úlohu. Pěšáci už byli vyřazeni. Čí bude vítězství? Dáma, nebo král?

Má ruka prudce vystřelila dlaní k nebesům. Téměř ve stejném okamžiku jsem pocítila náraz, který byl skutečně impozantní. Nepocítila jsem ho však pochopitelně na vlastní kůži. Má dlaň totiž seslala techniku chakrové sítě. Kupole kterou jsem vytvořila byla docela maličká, stačila akorát na to, abych v ní mohla zůstat vzpřímená a udělat dva kroky.

Sayuri. Je vidět že jsi byla génius. Pamatovala jsi na všechno.

Než jsem se však se svými díky mohla obracet k nebesům, musela jsem jednat. Síť vydrží sice dost. Ale každým dalším nárazem bude slábnout. Čím silnější rány, tím rychleji mi bude její údržba spotřebovávat chakru. Nemohla jsem si ji nechat napořád. Ale stačilo to na uvolnění mých tenketsu.
"Juukenpo Ichigekishin."



Jishaku si nejspíš musel myslet, že jsem se naprosto zbláznila, přesto jsem měla své důvody proč to udělat. Pamatovala jsem na tátova slova.

Jestliže zná tajemství byakuganu, jistě ho nemůžu překvapit běžnými technikami mého klanu. Je čas vsadit všechno na jednu jedinou kartu.

Svět okolo mě na okamžik neexistoval. Tato technika vyžadovala naprosté soustředění, tím spíše, že jsem se ji chystala poprvé použít přímo v boji. Úder celým tělem odemkl má tenketsu a umožnil tak mé chakře proudit mnohem snáze. Její tok se rapidně zrychlil. Tím pádem byl i o poznání menší problém přidat do ní fuutonovou podstatu ještě uvnitř těla. Byla jsem připravená. Nezbývalo než doufat, že měl táta pravdu. Pokud dodržím správný postup, měla bych své pohyby dostatečně ovládat.

Znovu jsem uvolnila chakru ze svého těla, podobně jako při Kaitenu. Tentokrát to však bylo jiné. Místo modravé záře se objevila čistě bílá. Byl v ní zahalen každý centimetr mého těla. Technika se stala mnohem stabilnější. Vypadalo to, jako kdyby se okolo mě začal formovat vzdušný proud.


"Informace jsou cenná zbraň. Škoda jen, že mají tak zřejmou slabinu."

Síť se rozpadla. Já však nebyla uvnitř. Vypadalo to, že jsem se na místě rozplynula. To však bylo pouhé zdání. Ve skutečnosti jsem se objevila Jishakovi za zády. Překonat tuto vzdálenost a vyhnout se jeho "meteoritům", nebylo v tomto stavu obtížné. Napřáhla jsem se k úderu, který však zůstával bezkontaktní. Mohlo to působit dojmem, že jsem zkrátka minula.



Ano, takový byl tedy účinek techniky Shinatsuhiko. Navýšení pohyblivosti neuvěřitelným způsobem. Fuuton naprosto anuloval jakékoliv tření větru, doslova mi v tomto okamžiku propůjčoval svou sílu a rychlost. Netýkalo se to pouze přesunu z místa na místo, šlo i o zrychlení každého kopu a úderu. Od tohoto okamžiku to však také znamenalo, že nesmím přerušit tok své chakry, nebo se pokoušet o Kaiten. Formovat útočné a obranné techniky můžu tedy aktuálně pouze se svých dlaní. Udržovat tenketsu a proud chakry v rovnovážném tempu není zdaleka tak jednoduché.