Hostinec Zlaté oko

Zasmál jsem se nad tím trochu hlasitě když se hned trefila do černýho. Jaká to náhoda, že to uhodla. Popravdě se to tak skutečně stalo, měl jsem takový dar slyšet emoce i na takové vzdálenosti i když jsem nevěděl komu přesně patří a zaměřovalo se to především na ženy. " Máte naprostou pravdu. Je to skutečně to první " Řekl jsem hrdě a znovu se pousmál. Začínal jsem se bavit a kupodivu jsem se ještě tolik nerozjízděl. Že by se mi měnila osobnost u vybraného typu žen? Pozastavil jsem se nad touto zvláštní myšlenkou a dumal nad tím celou dobu. Možná můj zamyšlenej výraz mohl vypadat i vtipně, takže by se mohla i ona rozesmát.

A jéje, že by další komediant? Přesně tohle mě napadlo, když přišel známý naší nejčerstvější zákaznice. Podal jsem jí saké, které si objednala a povzbudivě se na ni usmál. Řekl bych, že nemít sourozence může být v mnoha případech dokonce výhra.
"Nebojte se. Něco mi říká, že vás čekají lepší zítřky. Ale až zítřky." dodal jsem polohlasně a spíš pro sebe, když ten blonďatý shinobi zamířil k nám. Poté jsem vyplnil i jeho přání a nalil mu něco tvrdšího. Takzvaného Bílého medvěda. Verze našeho podniku byla však proslulá tím, že obsahovala více vodky, než bylo obvyklé. Pro zoufalce, kteří přišli zapomenout to byl téměř legedární nápoj, také díky tajné přísadě.

Dále jsem se věnoval i ostatním zákazníkům. Nebylo jich mnoho, protože minimálně jeden se odebral do říše snů. Vládla tu uvolněná atmosféra. Nemohl jsem si pomoci, ale navzdory tomu, že jsem většinu času hleděl jinam, tak mé uši naslouchaly pouze tomu jedinému rozhovoru. Měl jsem co dělat abych neprotočil oči nad hemzy toho blonďáka. Neušlo mi, že Akemi i přes přítomnost známého tu a tam věnuje milý pohled i mé maličkosti. No jistě. Srovnává, boduje a hodnotí. Ani já jsem se nepřestával usmívat. Bavil jsem se vskutku zajímavými představami.

" Bingo " Odpověděl jsem Akemi na její otázku a vypadl jsem z toho přemýšlení. Avšak ta druhá mě prudce hodila na dno a já odpověděl sklesle a depkou. " Nula " To jasně dávalo odpověd i ohledně Atsuky. Bohužel to tak bylo, v Kumo jsou ženy jinačí a nezaberou na šarmantní řeči. Přesto jsem to ale nevzdával a vždy se z toho nějak otřepal. Možná na normální ženy to zabíralo, ale na kunoichi jaksi ne. Stále jsem tam však byl skleslej a naříkal si pro sebe.

Povzbudivá slova ženy však uměla Sanjiho znova postavit na nohy a tak nebylo překvapením, alespoň pro Sanjiho, že prudce vstal s hrdým postojem. " Já to zvládnu " Udělal jsem pak takový bojový pokřik a vypadalo to jako by mé tělo vzplalo. Stávalo se tak často když jsem byl vysoce motivován, stejně jako při mém prvním setkáním s Atsukou, kdy svou aurou sundala všechny shinobi, ale já jsem došel až k ní. Každopádně tu ale Atsuka nebyla a já tu byl s Akemi. Ten barman se zřejmě musel smát, jelikož jsem si už předtím všiml jeho výrazu ve tváři. Trochu se mi to nelíbilo, ale je to chlap, takže mi může být víte kde.

Její úsměv mě docela povzbudil, ale i tak jsem pro ni neměl moc dobré zprávy co chtěla slyšet. Jelikož jsem nebyl s Atsukou dlouho v kontaktu tak vůbec nevím jak se jí daří. Vím jen, že má hodně práce a stala se novou raikage. " No popravdě já jsem byl tak trochu mimo a neviděl se s nikým dlouho. Momentálně je Atsuka hodně vytížená prací. Stala se z ní totiž nová Raikage. Víc toho bohužel nevím, je mi to líto. " Rád bych řekl víc, ale to opravdu nebylo možné. Možná při další příležitosti budu vědět více. Teď jsem si vzal panáka od Akemi a připil si s ní. " Na zdraví "

Na tuto otázku jsem moc nevěděl odpovědět. Žádná totiž se mnou nezůstala tak dlouho abych se skutečně zamiloval, tudíž jsem sice dělal vše proto abych ženám zpříjemnil život, ale zamilování jsem ještě skutečně nezažil. " No abych pravdu řekl, tak ještě skutečně ne. Vždy se snažím ženám zpříjemnit život, ale nikdy jsem se nedokázal opravdu zamilovat, protože mi žádná nedala ani tu šanci. Všichni mě berou jen jako sukničkáře. " Mohlo to vypadat jako, že jsem sukničkář, ale bylo to naopak. Já měl ženy opravdu rád, bral jsem je jako velký úspěch přírody. Jenže se mi nepodařilo ani jednou zamilovat do ženy úplně kvůli neustálému odmítání.

Byl na řadě tanec. To bylo přímo pro mě když jsem zvyklej hodně pracovat nohama. Začal jsem společně s Akemi tancovat jako na nějaké after party. Nečakal jsem, že se toto semele, ale když už tak už. Barman pravděpodobně taky něco sehraje, ale já ho hodlám trumfnout. Hodlám mu nasadit laďku tak vysoko, že ji nepřekoná. Proto jakmile hudba přestala hrát, hodil jsem tam další minci a začala tam hrát přesně ta moje. Pravá šou právě začíná, byl to takovej speciální dárek pro Akemi, když už s tím začala. Nyní se může kochat náramnou podívaná mého tance. Nasadil jsem si na to i speciální klobouk, aby to nějak vypadalo.

Z jejích slov jsem měl upřímnou radost. Podporovala mě i když mě téměř neznala.  Atsuka se ke mě nikdy tak nechovala. Zřejmě každá žena je jiná. Pověděl jsem na její podporu trochu negativně však. " Myslím si, že to dopadne stejně. Atsuka má teď moc práce. A i když ji neměla tak mi ani ten pohled moc nevěnovala. Ty jsi její pravý opak. Velmi milá, podporující a vášnivá. " Pověděl jsem jí upřímně. Opravdu mi přišla jako opak Atsuky. Nejspíš bylo správné, že jsem sem zašel. Takto jsem si s někým nepopovídal už pěknou dobu.

" Tak to se mám ještě stále co učit jak tak poslouchám " Usmál jsem se na venek, ale uvnitř jsem byl trochu smutný. Jelikož u mnohých jsem přestal a ani pes po mě neštěkl. Myslím si, že ani u Atsuky to nebude jiné, jelikož je mi asi souzeno ženy jen obdivovat, ale ne s nimi zůstat. Alespoň tak to do teď bylo. " Tak uvidíme jak to dopadne. Kdyžtak se o tom pobavíme za pár let v tomto baru jak to všechno dopadlo. " řekl jsem trochu sarkasticky, jelikož jsem nevěřil, že by to pro mě mohlo dopadnout dobře. Lidé se jen tak nemění, a Atsuka nevypadala na typ co by změnila názor na mě.

Ještě než si Akemi opřela svou hlavu o mé rameno tak jsem ji učinil nabídku. "  Tak pokud za pár let budeme každý stále sám, tak bychom mohli společně někam zajít. Co myslíš? " Nevím sice kolik by to přesně mohlo být let, ale to si mohla klidně stanovit sama. Následně jsem byl zaskočen její hlavou na mém rameni. Trochu jsem stuhnul a neudělal ani jeden prudký pohyb. Žádná žena si ještě nepoložila hlavu na mé rameno, tak proč si to kazit. Byl to totiž zvláštní pocit. Je to jako být pro někoho oporou, nebo taky jako polštář, záleží jak se na to kdo kouká.

Přijal jsem panáka od Akemi a stejně jako ona jsem ho do sebe kopnul. Málem mě to zvedlo ze židle, ale dal jsem to. Trochu tvrdší alkohol než jsem předpokládal a než jsem zvyklej. Pak se mi však zahleděla do očí a já nedokázal uhnout pohledem. Skoro jako by mě zhypnotizovala, nebo to bylo naopak? Schválně kdo takhle vydrží déle. Ten kdo přihlížel měl asi zajímavý výhled na tento souhrn událostí.