Takigakure no Sato

pro **Hitomi Yamada** Thu Aug 29, 2013 2:05 pm

First topic message reminder :

Vodopád je orientační bod, podle kterého jednoznačně trefíte do Takigakure.
Do Takigakure nemusíte šplhat, jelikož se nachází na skále, ale stačí najít jeskyni, díky které se dostane přímí do vesnice. Konec této jeskyně tvoří zároveň bránu vesnice, kde hlídají stráže. Budova Takikageho se nachází uprostřed vesnice. To najdete lehce dle obrovského stromu uprostřed vesnice.
V Takigakure také teče takzvaný Hrdinský pramen, který je produkován jednou za sto let. Když se ho někdo napije, desetinásobně se mu zvýší chakra.
Takikage je příjemný starší muž. V této vesnici se post dědí z generace na generaci. Ichidaime Takikage byl Kobuki, Nidaime Takikage Shibuki, Sandaime Takikage Nobuki, Yondaime Takikage Nanami, Godaime Takikage Haji, který je zároveň nynějším Takikagem.

pro **Akuma Saito** Thu May 14, 2015 1:52 pm

Akuma Saito

Odpověď, ze které jsem nedostal vlastně žádnou odpověď. Dozvěděl jsem se jen velmi pramálo, ačkoliv mi sám naznačil, že toho ví mnohem více. Stejné odpovědi jsem často pokládal já sám, potom se mnozí divili, že jsem jim neodpověděl na jejich otázku. Odpověděl, ale nepřímo.

Vůbec se mi odsud nechtělo odcházet. A už vůbec jsem zrovna tady nechtěl dělat problémy. Pochopil jsem, že by mi asi stejně nic jiného nezbylo. Musel bych se s vůdcem vesnice tak či tak setkat. Inu položil jsem vidličku vedle talíře, exnul jsem pohár vody a na stůl za kapsy vysypal peníze. Bylo to víc, než na kolik bylo toto jídlo dobré, ale nebyl jsem skrblík. Nasadil jsem si masku zpět, prokřupal prsty a usazen na svém místě hleděl na toho ninju.

Yin: "Může to být past. Být tebou, za hospodou ho zabodnu, oberu ho o věci a mizím do kovárny. Pak už se tu nikdy neukážu."

Já: "Nepřišel jsem nikoho zabít Yine. Přišel jsem si pro zbraň, se kterou budu moct získat svoji čest zpět..."

Řeknu si v hlavě s Yinem a pozoruji onoho Shinobiho. Neměl jsem dobrý pocit, neměl jsem dobrý pocit z celé této vesnice už u vchodu. Nakonec jsem však jen kývl hlavou, zvedl se i s batohem, který jsem si hodil na záda, a promluvil.

Asi nakonec stejně nemám na výběr co...? Prohodím řečnickou otázku a čekám na svého nového průvodce, který by mě nyní mohl ukázat cestu ke svému vůdci. Takto důležité věci jsem mohl probrat stejně jenom s ním, nikdo jiný mi na to odpovědět stejně nemohl. Neměl jsem se čeho bát.

Jakmile tedy vyrazil onen muž, vydal jsem se za ním, očkama jsem však sledoval, zda-li se kolem mě neděje něco podezřelého.

pro **Shinobi** Thu May 14, 2015 4:12 pm

Saito zjavne veľmi rýchlo pochopil, v akej situácii sa to vlastne nachádza. Navzdory tomu, že to ninja z Takigakure zámerne nepovedal priamo, je možné tvrdiť, že až do preukázania jeho neviny bol Akuma neoficiálnym zajatcom dediny. Bolo teda rozumné, že sa rozhodol neklásť odpor. V opačnom prípade by bol totiž s najvyššou pravdepodobnosťou bez váhania označený za hrozbu a zavčasu eliminovaný. Za predpokladu, že sú jeho úmysly ale naozaj čisté a chystá sa naďalej spolupracovať, sa nemusí ničoho obávať. Jeden z dôvodov, prečo sa Takigakure útoku Hakuei nepoddala, je práve ten, že má veľmi dôveryhodný spôsob na odhaľovanie zradcov.
"Ak vás to poteší, môžem sa zaručiť za to, že náš aktuálny vodca je zhovievavý muž, ktorý by vám bezdôvodne za žiadnu cenu neublížil. Jeho nebezpečnú stránku majú možnosť poznať len nepriatelia. Ak nie ste jedným z nich, určite neodídede sklamane."

Po nejakej chvíli si Akuma s najvyššou pravdepodobnosťou všimol, že sa neblížia do centra dediny, ale namiesto toho mieria do odľahlejšej zalesnenej časti. Znamená to teda, že ho tajuplný ninja z Takigakure úmyselne vedie niekam inam, aby sa ho mohol v tichosti zbaviť?
"Len aby sme si to ujasnili. Ak ste si mysleli, že pôjdeme k tomu obrovskému stromu uprostred dediny, ste na omyle. Po neúspešnom atentáte sme nášho vodcu presunuli na bezpečnejšie miesto. Nechystám sa vás podviesť, ani nič podobné," vysvetlil muž vopred v snahe vyhnúť sa akýmkoľvek nežiadúcim nedorozumeniam. Dá sa mu ale veriť? V tejto chvíli Akumovi asi už nič iné ani nezostávalo.

"Tak sme tu," prehovoril ninja po pár minútach cesty, odhaliac prítomnosť akejsi útulnej rezidencie. Ak sa mu Akuma po celú dobu rozhodol dôverovať, určite nemusel byť sklamaný. Všetko totiž nasvedčovalo tomu, že sa naozaj jedná o miesto, kde by aktuálny vodca dediny skutočne mohol sídliť. Ešte pred vstupom si navyše mohol povšimnúť, že pred hlavným vchodom postávali dvaja vysoko postavení shinobi, zrejme na úrovni jounina. Určite v tejto oblasti ale nebudú ani zďaleka jediní. Predsa len bola ostraha v poslednom čase dosť zvýšená. Akumov sprievodca Kirigakurčanovi naznačil, aby chvíľu počkal, pričom sám podišiel k spomínaným strážcom a v tichosti sa s nimi o niečom zhováral. Hodina pravdy nastala.
"Rozumiem," prikývol ninja niečomu súhlasne a zatiaľčo jeden zo strážcov vstúpil do budovy, on sám sa vrátil naspäť k Akumovi, oznámiac mu, nech ešte chvíľu vydrží. Po tomto drobnom zdržaní sa už konečne obaja bez akýchkoľvek ďalších problémov dostali dovnútra.

"Ospravedlňujem sa za vyrušovanie, godaime-sama, ale ako sa k vám už asi dostalo, domnievam sa, že by ste si radi vypočuli tohoto mladého muža," preniesol ninja pokorne.
"To je v poriadku, Itsuki-san. Dobrých hostí nie je nikdy dosť," reagoval naňho s úsmevom muž obklopený dvomi ďalšími jouninmi a fialovovlasou sekretárkou. Nebolo najmenších pochýb o tom, že sa jednalo o aktuálnu hlavu dediny, Hajiho.
"Vítam ťa v Takigakure, ninja z mlžnej. Uvedomujem si, že toho na teba môže byť dneškom už priveľa, ale chcel by som ťa požiadať o to, aby si mi prerozprával úplne všetko, čo máš na srdci. Som samé ucho," vyzval ho k slovu.

Ak Akuma venoval pozornosť aj ostatným prítomným, mohol si všimnúť, že pohľady každého z nich boli na ňom. Za zmienku ale stála predovšetkým fialovovlasá mladá žena, ktorá bez váhania utvorila pečať a zbystrila svoje zmysly na maximum, priblížiac sa k Saitovi zo všetkých najviac.
Usohakken no jutsu, zaznel v jej mysli názov jej špeciálnej techniky, následkom čoho sa spod jej krátkych rukávov vyhrnuli veľmi tenké nite, námatkovo pripomínajúce jiongu. Tieto nite prešli k nohám návštevníka z Kirigakure, ale nezdalo sa, že by mali nejaký ofenzívny zmysel.
Už je to nejaká doba, čo som to videl naposledy. Tajná odroda nášho kinjutsu, situovaná v nervovej sústave užívateľa, Usohakken (うそ発見, detektor klamstiev). Nech to už znie akokoľvek neuveriteľne, godaimeho sekretárka s ich pomocou dokáže s maximálnou presnosťou detekovať čo i len najmenšiu odchýlku od pravidelného srdcového rytmu a prúdenia chakry kohokoľvek, koho sa dotýkajú. Ani naši najlepší ANBU to nie sú schopní zakryť dostatočne na to, aby neprekukla ich klamstvá. Trúfam si tvrdiť, že nejestvuje nikto lepší v jej obore.

pro **Akuma Saito** Thu May 14, 2015 8:40 pm

Akuma Saito

Když jsme procházeli skrz vesnici do zalesněné části. Čuchal jsem problém. Měl jsem v rukách podivné svrbění. To znamenalo, že jsem měl opět chutě sáhnout po zbrani. V mé situaci to však asi nebyl úplně nejlepší nápad. Pokud bych však neměl na výběr, nehodlal jsem zemřít bez boje. Vybojoval bych si zpět alespoň trochu mé cti, kterou jsem ztratil. Sice mě upozornil na to, že se mi nic nestane, ale i tak. Nevěřil jsem jim tak stejně, jako oni nevěřili mě. Moje nedůvěřivost pokračovala až do té doby, dokud jsme nedošli k oné budově.

"Uf, chvíli jsme se o sebe skutečně bál..." Řekl jsem si v duchu a zahleděl jsem se na onu budovu. U vstupu stáli dva strážci, ale věřil jsem, že jich tu bude mnohem více. Sám mi přece říkal, že Takikageho teď hlídají Ti nejlepší z Taki. Čekal jsem na místě a jen jsem přemýšlel, co mám vlastně přesně říct. Tady jsem si nemohl dovolit nic pokazit, tady určitě ne. Musel jsem si v hlavě utřídit myšlenky, uklidnit se a s pevným krokem vyrazit dopředu... hned jak mě vyzvou.

Měl jsem dostatek času na to si vše pořádně rozmyslet. Proto jsem se cítil vyrovnaný, když jsem šel i s mým průvodcem dovnitř. Už jsem ani tak neměl strach. Bylo od mého průvodce velice pozorné, když mě uvítal před hlavou vesnice. Alespoň to udělal za mě. Hluboce jsem se před vůdcem vesnice uklonil a chystal se promluvit, zastavilo mě však činění jeho sekretářky. Asi bych se jejich vůli stejně neměl bránit, měli nyní navrch. Nechal jsem jí teda dodělat její techniku a pak až jsem promluvil.

Mockrát Vám děkuji, že jste mě přijal. Přišel jsem z Kirigakure a jsem člen ANBU jednotek, profesní číslo devět. Přišel jsem sem kvůli objednávce. Jedná se o zbraň, o které bych však rád mluvil až s kováři. Je to zbytečné zdržování. V hospodě se ke mě připojil váš Shinobi, jenž se mě začal vyptávat na podrobnosti o útoku na Kirigakure. Sám toho moc nevím. Bojoval jsem u brány, když všechno teprve začínalo a skončil jsem dříve než se boj někam posunul. Na podrobnosti jsem se však ve vesnici neptal. Vím jen o jednom muži, který byl při útoku na Kirigakure... Byl to tento muž! Řeknu nahlas a v mojí ruce svírám náčrtek s podobiznou Takaa. Byl to ten samý muž, který mě okradl o moji čest. On byl důvod, proč jsem se nemohl ukázat doma. Nezemřel jsem při obraně své vesnice, moje vlajka stála vlála, ale byla značně poškozená. A já to tak nechtěl nechat. "Hloupé blábolení. Měl bys vytáhnout zbraň a ukončit život těm červům!" Zakřičel v mé hlavě Yin, který byl z tlachání značně rozčílený. Teď se to však vůbec, ale vůbec nehodilo. Našeptával mi, ale už jsem si na něj zvykl. Byl něco jako otravný agresivní bratr. V minulosti jsem mu podléhal až moc. Od útoku Hakuei se však všechno změnilo.

Prý se tento muž nachází ve vašich Bingo knihách. Zajímalo by mě, kdo to vlastně je. Odkud je a co všechno umí. A ještě mě tíží jedna věc. Slyšel jsem o vašich problémech s Kusagakure. Chci Vám pomoct. Mám v tom tak trochu i své zájmy... A to je asi vše, co na srdci mám.

Dokončím svůj proslov a čekal na výsledek. Nelhal jsem, ačkoliv mě Yin v jedné chvíli dost znervózňoval. Možná i ona sekretářka mohla jeho hlas slyšet... chladný, krutý a nelítostný. Nelhal jsem jim však ani v jednom. Pod maskou jsem se usmíval, ačkoliv se to teď asi moc nehodilo...

pro **Shinobi** Fri May 15, 2015 12:48 pm

Prítomní shinobi si pozorne vypočuli Akumove slová. Niet divu, že sa v mysli nejedného z nich objavili drobné pochybnosti, ale všetci si veľmi dobre uvedomovali, že úsudku Hajiho sekretárky jednoznačne možno dôverovať. Záverečný posudok preto prenechávali v jej schopných rukách.
Zvláštne. Tlkot jeho srdca je napriek stiesnenosti situácie, v ktorej sa nachádza, pravidelný. Nezdá sa, že by mal dôvod byť čo i len trochu nervózny, a predsa... súdiac podľa toku jeho chakry mám dojem, ako keby som analyzovala nie jednu, ale až dve rôzne osobnosti zároveň. Časť z neho pôsobí neobvykle pokojne, ale pod kľudným povrchom sa akoby skrýva niekto ďalší, znateľne agresívnejší. Neklame, o tom niet pochýb, ale... analyzovala sekretárka dôkladne.
"Hovorí pravdu," zhodnotila fialovovláska verbálne, venujúc však svojmu zamestnávateľovi podozrievavý pohľad, ktorý naznačoval, že si predsa len nie je stopercentne istá.

Viem dobre, na čo myslíš. Z toho, čo sa nám zatiaľ podarilo zistiť, všetko nasvedčuje tomu, že svojim obetiam Hakuei vymývajú mozgy. Nemôžeme si preto byť absolútne istí len na základe tvojej schopnosti, ale... pomyslel si vodca dediny, následkom čoho návštevníkovi venoval úprimný úsmev.
"Za svoj život som už mal možnosť hľadieť do očí nejednému zradcovi. Nech sa však už na teba pozerám akokoľvek, rozhodne v tebe žiadneho z nich nevidím. Máš moju dôveru," objasnil na úvod Haji svoje stanovisko.
"Muž, o ktorom hovoríš, je v ninja posvetí známy pod menom Takahana. Verím tomu, že by mal v súčasnosti mať niečo cez 33 rokov. Je to veľmi mocný ninja, ktorý sa okrem neobyčajných schopností preslávil najmä svojou vypočítavou chladnou povahou."

"Hovorím to nerád, ale dôvod, prečo sa jeho meno nachádza v bingo knihe každého nášho vyššie postaveného shinobiho, je práve ten, že sme ho pomohli stvoriť. Neviem, čo všetko o tom vieš, ale pred 26 rokmi sme podobne ako mnohé menšie národy čelili potenciálnemu zániku. Vtedajší radikálnejší členovia rady sa domnievali, že znovuzrodenie jedného z našich najvýznamnejších a najsilnejších kinjutsu poslúži ako dokonalý odstrašujúci prostriedok, vďaka ktorému sa vyhneme snahe mocností zabrať naše územie. Žiaľ, ako to už býva, boli úspešnejší, než sami dúfali. To malo za následok, že nad ním Takigakure stratila kontrolu. Odvtedy svoju moc pravidelne zneužíva mnohými nelegálnymi praktikami. Istý čas bol údajne aj členom Shuuketsu, ale aktuálne to vyzerá tak, že z neznámych príčin prešiel k Hakuei. Je nám veľmi ľúto, že to dopadlo takto. Cítim sa čiastočne zodpovedný za to, že vám Takahana spôsobil tak veľké problémy, preto som ochotný podať vám všetky informácie o jeho technike, jiongu, ktoré máme, s výnimkou postupov k jej stvoreniu, samozrejme," vysvetlil vodca dediny, mysliac všetko z toho, čo povedal, vážne.

"Prosím, nelám si hlavu tým, čo si sa zrejme dopočul od našich právom nervóznych občanov. Z vlastných skúseností odhadujem, že aktuálna pravdepodobnosť vojenského konfliktu s Kusagakure je menej než 20%. Som presvedčený o tom, že aj keby sa nás naozaj chceli zbaviť, tak skoro k tomu nedôjde. Ubezpečujem ťa, že robíme všetko preto, aby sme zostali o všetkom informovaní a pripravení na najhoršie. V prípade núdze som ale veľmi rád, že máme spojencov, na ktorých sa môžeme obrátiť," dodal Haji opäť s úsmevom, následkom čoho poslal Akumovho dosavadného sprievodcu po nejaké zvitky, pravdepodobne týkajúce sa Takahanu. Aby toho ale nebolo málo, rozhodol sa, že ešte niečo predsa doplní.
"Ozaj, aby som nezabudol. Keď si už kvôli svojej novej zbrani ušiel toľký kus cesty, odporúčam ti zájsť za Sadamunem. Obvykle prijíma len zákazky pre našich vlastných krajanov, ale som si istý, že v tvojom prípade urobí výnimku. Itsuki-san ťa za ním istotne rád zavedie," dohovoril zhovievavo, vyslúžiac si nepekný pohľad od svojej sekretárky.

pro **Akuma Saito** Fri May 15, 2015 4:56 pm

Akuma Saito

Ulevilo se mi, když mě uznali jako nevinného. I když jsem jim byl celou dobu, nyní na to měli "důkaz". Pod maskou se mi objevil široký úsměv, takový lišácký. Vyšlo mi to, získal jsem jejich podporu a mohl jsem z nich čerpat informace, které mi sami poskytli. Měl jsem obrovskou radost. Srdce mi nadšením zaplesalo. Schoval jsem náčrtek zpátky k sobě.

Já: "Yine? Už známe jeho jméno. Není to super?"

Yin: "Úžasné, alespoň budeš vědět jméno toho, kdo tě zabije. Já bych bez toho nedokázal přežít..." Odpověděl mi Yin znechuceně. Nebylo po jeho, tak si to na mě vyléval. Ale mě to bylo jedno. Byl něco méně než já. Já byl skutečný, on pouze přízrak našeho klanu, který byl udělován jen těm nejlepším. Není totiž pravidlem, že v sobě každý člen klanu Saito má Yina. Toho dostanou pouze Ti, jež jsou dostatečně silní na to, aby ho unesli. Pokud ho zvládnout, získají výhody, které je dělají SKORO (Ne úplně -.-) imuními vůči Genjutsu. A to byl důvod, proč ho v sobě mám. Dařilo se mi ho ovládat. A to už je krok vpřed.

Mockrát vám děkuji za vaši vstřícnost, Vám všem děkuji. Informace, které jste mi zatím podal mi dali to nejdůležitější, jméno toho muže. Zabil totiž někoho, kterému barbarsky vytáhl srdce z těla, soudím podle díry v hrudníku, kterou v něm zanechal. Musím ho osvobodit, jednou provždy. A pak se zbavit Takahana. V naší rodině je čest vším. A pokud nepoložíme v boji o záchranu vesnice život a utečeme, svoji čest ztrácíme... A já ji chci zpět. A musí mi ji vrátit ten, co mi ji vzal, Takahana... Zajímavé jméno. Řeknu, ale spíše to bylo pro mě než pro ně. Tak trošku to mohlo působit, že jsem mluvil sám se sebou, ale to není tak úplně pravda! Chtěl jsem je obeznámit s mojí situací, ale víc jsem ji chtěl připomenout sobě. Můj průvodce odešel ještě mezitím, co vůdce mluvil, takže jsem tu na něj stejně musel čekat, dokud nedojde se svitky s Jiongu, bez nich jsem nemohl jakkoliv pokračovat v plánování jeho smrti.

"Informace, to je klíč k úspěchu... nebo jak to ten vyšinutý blázen říkal..." Řekl jsem si v duchu. Toto jsem při tom boji slyšel. Nevím z čích úst to vyšlo, ale z mých rozhodně ne. Ještě jednou jsem se uklonil před vůdcem a až poté jsem pokračoval.

Kdyby vaší vesnici hrozilo nebezpečí, bude mi ctí Vám pomoct pane. Jste ke mě až příliš shovívavý, čím to je? Proč jste toho pro mě udělal tolik, i když mě neznáte? I když o mě víte jen pramálo? Dáváte mi tajemství vaší zakázané techniky, sháníte pro mě výjimečné kováře, kteří normálně pro soukromníky nedělají... Co za tím skutečně je? Zeptal jsem se. Shovívavost, jakou mi tady projevoval jejich vůdce bych se v Kiri asi nikdy nedočkal. Byli jsme tvrdá vesnice, kde si musíte vše vybojovat a nedostanete nic zadarmo. Příklad, pro zbraň, jakou si tu chci nechat vyrobit mi nikdy poslal neposlal, musel jsem si sem přijít sám. Nevadilo mi to, naopak. Ale zajímalo mě, jestli by to bylo stejné, kdybych byl Shinobim z Takigakure a chtěl bych něco z Kirigakure. Neznal jsem to, co tu ke mě projevovali. Přišlo mi to až příliš dobrosrdečné a na to jsem nebyl zvyklý... ale byla to příjemná změna. Pokud za tím nebyl jiný úmysl... pak už by mi to dávalo smysl větší...

pro **Shinobi** Fri May 15, 2015 7:17 pm

Akumova podozrievavosť bola celkom na mieste. Ako to už svojim nevrlým pohľadom naznačila aj samotná fialovovláska, Haji bol vskutku zhovievavý viac než by si aj ona sama želala. Pravdou ale je, že aktuálny veliteľ dediny bol už odjakživa tvrdý na svojich protivníkov, ale zároveň veľmi láskavý na všetkých ostatných. Žiadny skrytý zámer v tom podľa všetkého nájsť nešlo.
"Necháp ma zle. Keby som plánoval pokračovať vo výskume jiongu, pravdepodobne by som ti toľko informácii o tej technike nezdelil. S výnimkou mojej sekretárky, ktorej verzia je však diametrálne odlišná, je Takahana posledným ninjom, ktorú ju používa. Pravdou je, že by som si zo všetkého najviac prial, aby čo najskôr upadla do zabudnutia. Nie som veľmi pyšný na to, čo sme stvorili. Ako som už povedal, to, že ste museli čeliť Takahanovi, je čiastočne aj moja zodpovednosť," obhajovala hlava dediny svoje zchovievavé chovanie.

"Bývali časy, keď som bol o čosi konzervatívnejší, ale po tom všetkom, čím si nielen naša, ale predovšetkým vaša generácia musela prejsť, mám vo zvyku riadiť sa prostým heslom. Každý, kto nie je mojim nepriateľom, je priateľ. Je v záujme mojom, i samotnej Takigakure, aby som sa pokúšal udržiavať čo najlepšie vzťahy s národmi, ktoré k nám nechovajú nevraživé pocity. Ak k tebe ale mám byť úprimný, možno je v tom predsa o niečo málo viac," zastavil sa Haji z ničoho nič, objasniac svoj postoj k situácii.

"Zožiera ma pocit, že sme po sebe zanechali monštrum ako je Takahana a ani si ho nemôžeme dovoliť dolapiť. Niekoľkokrát sme sa ho pokúšali vypátrať a eliminovať, ale nikdy nás nepostretol úspech. Aktuálne nie sme v situácii, kedy by sme si mohli dovoliť pokúšať sa i naďalej. To však neznamená, že ma teší, že sa s od nás ukradnutou technikou potuluje po svete a prispieva zločineckým organizáciám. Teraz, keď si však už urobil nepriateľov aj z Kirigakure, verím tomu, že sa ho skôr či neskôr spoločnými silami zbavíme. Niet preto divu, že ak existuje čokoľvek, čo pre to môžem urobiť, je mi potešením pomôcť," dovysvetľoval na záver, následkom čoho sa po krátkej chvíli vrátil Akumov sprievodca aj s požadovaným zvitkom. Ak už návštevník z mlžnej naozaj nemal nič viac na srdci, zrejme prišiel čas rozlúčiť sa.

pro **Akuma Saito** Sat May 16, 2015 8:53 am

Akuma Saito

Yin:" Takže vytvořit bordel a uklízení nechat na ostatních. Jak originální. Nejradši bych mu omlátil tu ženskou o hlavu a poté je oba předhodil tomu kr**novi."

Já: "Pomlč. Kirigakure stvořila taky taková monstra a vypořádali se s nimi jiné vesnice... A nemluv na mě pořád. Nemám na tebe čas!"

Yin: "Nemáš čas...? A jak by se Ti líbilo se nevyspat, kvůli nočním můrám hmmm?"

Já: "Nevyhrožuj. Už si chci taky užít akce, ale nebudu si zlost vylévat na spojencích. A nebudu jim přičítat chyby, které dělá každý. Ty jsi taky chyba klanu, stejně Tě ale pokaždé probudíme v těch výjimečnějších."

Dokončím rozhovor uvnitř sebe s Yinem a přikývnu hlavou na znamení toho, že rozumím. Yin mě začal zase pěkně štvát. Věděl jsem, co bude brzy následovat. Opět se pokusí napadnout moji mysl. A zase mu budu muset vzdorovat, jako v té Takahanově pasti. Potřeboval jsem tedy rychle odejít. Nechtěl jsem tu předvádět scénu. Kdybych ho tak už zkrotil a ovládl, život by byl mnohem jednodušší.

Chápu. Budu se snažit očistit tento svět od jeho existence, i za cenu svého života. Než však odejdu, chtěl bych se ještě zeptat na jednu věc. Co jste udělali s těly členů Hakuei, kteří zaútočili na Takigakure. Potřeboval bych totiž ještě jednu věc. Takahana byl imunní vůči mým Genjutsu. Nemohl jsem ho chytit do Genjutsu. Jsem si však jistý, že sám od sebe se z Genjutsu neuvolňoval. Neměli na sobě něco zvláštního? Tetování? Vypálenou ránu? Cokoliv, co Vám přišlo zvláštní?

Zeptal jsem se ještě ke konci. Tohle bylo to poslední, co jsem potřeboval vědět. Kdybych totiž prolomil jeho tajemství uvolňování z Genjutsu, poměr sil v boji by se trošku otočil v můj prospěch. Samozřejmě jsem si vzal také svitky, které mi donesl můj milý průvodce, kterému jsem poděkoval a držel jsem je v ruce, protože jsem neměl čas si sundat batoh. Jistě si je prostuduji a poté je vrátím. Už by jsem měl ke kováři jít, ale potřeboval jsem svoji poslední odpověď a byl jsem ochoten na ní počkat, dokud ji nedostanu.

pro **Shinobi** Sat May 16, 2015 10:56 pm

Tesne predtým, než sa Akuma definitívne rozlúčil s hlavou Takigakure, padla ďalšia otázka na záver. Jej zodpovedanie ale nebolo tak jednoduché. Bolo vidno, že aj sám Haji zvažoval, čo má návštevníkovi vlastne povedať. Napokon sa však s povzdychnutím vyjadril celkom jednoznačne.
"Neočakávam od teba, aby si to všetko niesol len na svojich vlastných bedrách. Nech sa už rozhodneš postupovať akokoľvek, prosím, buď opatrný. Takahana nie je súper, ktorého je možné poraziť férovo. A čo sa tvojej otázky týka... povedz mu to, Miyuki-chan."
"P-povedz mu to? Čo myslíte? Nie som si úplne istá, či je to vhodné rozoberať," prejavila menovaná sekretárka isté znepokojenie, ale v konečnom dôsledku nemala veľmi na výber.
"Nič sa neboj a povedz mu to, všetko. Za týchto okolností nemá zmysel nechávať si to len pre seba. Čím viac dedín o tom bude vedieť, tým lepšie," vydal Haji neoblomne.

"H-hai, godaime-sama. Asi máte pravdu," zhodnotila oslovená Miyuki a konečne prerušila svoju zvláštnu techniku.
"S ľútosťou vám oznamujem, že na telách eliminovaných Hakuei nebolo vôbec nič zvláštne, čo by mali všetci do jedného spoločné. V záujme extrahoť nejaké tie informácie sa nám ale úspešne podarilo získať prístup do hlavy jedného zajatcu. To, čo sme objavili, nás však pomerne dosť zaskočilo," vysvetľovala Hajiho sekretárka nepretržito.
"Keď analyzujete niečiu myseľ, je nevyhnutné konvertovať požadované informácie do čitateľnej podoby. To sa obvykle prejavuje vo forme obrazov či zvitkov. Každopádne..."

"... nech sme sa už snažili akokoľvek, nepodarilo sa nám získať nič použiteľné. Všetky údaje boli divne sprehádzané a vo výsledku nedávali žiadny zmysel. Bolo to takmer ako akási nevyriešiteľná šifra. Niečo také mohol spôsobiť len úmyselný zásah zvonku. Táto domnienka sa potvrdila, keď som osobne odhalila stopy po akejsi pečati, ktorá nemala fyzickú formu. Neviem si to vysvetliť inak, než že sa niekto veľmi nadaný vo fūinjutsu pohrával so zajatcovou pamäťou a za nejakým účelom ju zdieľal. Ak je Takahana naozaj členom Hakuei, je vysoko pravdepodobné, že prešiel rovnakou procedúrou. Možno to bol aj dôvod, prečo naňho nefungovalo genjutsu, ale tým si nemôžem byť istá," zhrnula Miyuki stručne podstatu odhaleného problému. Tieto informácie prekvapili dokonca aj samotného Akumovho sprievodcu, takže bolo zrejmé, že neboli verejne dostupné všetkým shinobi.

pro **Akuma Saito** Sun May 17, 2015 9:30 am

Akuma Saito

Zjištění Takikageho sekretářky mě poněkud překvapilo. Nikdy jsem něco takového neviděl. O to spíš jsem to chtěl prozkoumat. A hlavně přijít na to, jak dokáží odolávat mému Genjutsu. Měl jsem spoustu nápadů, jak na to přijít. Ty bych však měl prodiskutovat s Mizukagem, aby nevyvolal nepotřebné problémy. Jestli však byla pravda to, co fialka říkala, bude to asi na dlouho.

Děkuji vám za informace, které jste mi poskytli. Udělám všechno proto, aby se tyto informace dozvědělo co nejvíce lidí, aby věděli, s kým a s čím mají tu čest. Ještě jednou Vám mockrát děkuji za vaši vstřícnost. Již Vás nebudu déle zdržovat. Ať se vaší vesnici daří a nechť vzkvétá. Kdyby jste někdy potřebovali něco Vy, v Kirigakure máte dlužníka. Teď bych se už rád vypravil za Sadamunem. Řeknu s dávkou dobré nálady a potěšení. Informace, které jsem zde získal se mi budou hodit v budoucnu. Na těchto informacích totiž můžu s pomocí Kiri začít stavět vyšetřování a sbírat další informace. Pokud by se nám podařilo zjistit všechny tajemství Hakuei, měli bychom nad nimi diametrálně větší výhodu. Podíval jsem se na svého průvodce a čekal jsem, než mi ukáže za Sadamunem cestu. Pochopitelně bych se při odchodu ještě jednou hluboce uklonil.

pro **Shinobi** Mon May 18, 2015 8:41 pm

Vzhľadom na to, že rozhovor bol už na konci, nezostávalo nič iné, než sa definitívne rozlúčiť s návštevníkom z Kirigakure. Predsa len si už viac pravdepodobne nemali veľmi čo povedať.
"Rád som pomohol, mladý ninja. Opatruj sa," dodal Haji na záver starostlivo, následkom čoho Akuma spoločne so svojim sprievodcom opustil priestory budovy. Cieľová destinácia bola jasná.
Takže Sadamune-san osobne, hm. Priznávam, že som za ním nebol už poriadne dlhú dobu. Nie že by som sa mu snažil úmyselne vyhýbať, ale z nejakého dôvodu "ju" skrátka nemôžem vystáť, pomyslel si Itsuki, predstaviac si stretnutie s istou nie práve najjednoduchšou osobnosťou.
"Ešte než tam dorazíme, asi by si ste mali vedieť jednu vec. Sadamune-san nepatrí k našim tradičným kováčom. Nie som si úplne istý, prečo vás godaime-sama poslal akurát k nemu, ale... povedzme, že má svoj vlastný štýl," naznačil Akumov sprievodca stručne.

"Je to niečo, čo k nám priniesol z cudziny. Bývali doby, keď sme neboli v tomto obore dvakrát najlepší. Nerád by som prezrádzal naše techniky boja, ale povedzme, že sme si nikdy nijak zvlášť nepotrpeli na prepracované zbrane a kvalitnú zbroj. Keď nad tým tak uvažujem, tým ste boli známejší práve vy z Kirigakure, nie snáď? Aj preto ma prekvapilo, že ste údajne ušli takú diaľku len kvôli výrobe zbrane," vysvetľoval Itsuki zároveň s chôdzou.
"Každopádne, ako som už naznačil, Sadamune-san nepochádza z Takigakure, preto by vás mohol prekvapiť jeho výzor. Na nič sa ho ale, prosím, nepýtajte. Nie je to ten typ človeka, ktorý by sa s radosťou vykecával o svojej minulosti. Ak mám byť úprimný, nikto z nás vlastne ani nevie, čo ho sem pred rokmi priviedlo."

Netrvalo dlho a návštevník z Kirigakure sa aj so svojim sprievodcom priblížil k ďalšej budove, prekvapivo ešte stále v lese, aj keď podstatne viac na okraji. Človek by možno očakával, že sa niekto tak zdanlivo významný bude nachádzať viac v centre dediny, ale pravda bola zjavne iná. Ak Akuma nazrel bližšie, mohol si povšimnúť, že šlo skutočne o kováreň, aj keď nie tradičnú. Ako aj predtým Itsuki Saita požiadal o to, aby chvíľu počkal, následkom čoho sa šiel sám porozprávať s majiteľom. Predsa len bolo vhodné vysvetliť danú situáciu. Kirigakurčan sa tak nevyhol ďalšiemu čakaniu, ktoré tentokrát zabralo prekvapivo o dosť dlhšie. Možno si aj chvíľu myslel, že sa už ani nevráti, zvažujúc, že sa za ním pôjde sám pozrieť, ale ak bol namiesto toho trpezlivý, napokon sa predsa len dočkal. Po vstupe do budovy mal teda konečne možnosť naživo spoznať pravdepodobne najlepšieho človeka vo svojom obore z celej vodopádovej dediny.

"Vitaj, mladý muž," vydal zo seba Sadamune hlbokým hlasom, ktorý k nemu vskutku dokonale pasoval. Bol to totiž navzdory svojmu očividne už vyššiemu veku veľmi obrovský a statný muž, ktorý si na prvý pohľad zaslúžil rešpekt. Akumovu pozornosť ale takmer určite zaujala aj ďalšia osoba, doberajúca si Itsukiho.
"Hohoho! Tak sa priznaj, "statočný shinobi"! Koľko ľudí ti dnes stihlo padnúť za obeť? Koľko že len neúprosných kriminálnikov a vrahov na vlastnej koži pocítilo Itsukiho vodnú čepeľ?"
"P-posledné dni som len strážil pri bráne," priznal ninja rezignovane, uvedomujúc si, že už dlho nemal poriadnu misiu.
"Heeee? Nuuuudaaaa... a ešte aj v tom si vyviedol mizernú prácu," reagovalo rozpustilé dievča pri pohľade na Akumu.

"Ako som povedal už predtým, tento človek je-" "Kde si nechal Natsuki-chan?" "Č-čo tým myslíš?" "Myslela som, že spolu chodíte." "Už som ti predsa povedal, že to tak nie-" "Ale minule som vás spolu videla." "Ako som sa snažil vysvetliť, to bolo-" "Nie že by som si myslela, že vám to vydrží. Natsuki-chan má na viac!" "Nemalo nám čo-" "Tak čo, už si dostal Hakuei?" "Pred chvíľou som ti povedal, že musím byť len pri bráne-" "Očividne nemusíš, keď sa so mnou máš čas vykecávať." "Rozhodne tu nie som kvôli-" "Heeeee?! To je od teba tak chladné!" "Ani som..." ťažko povedať, ako dlho by táto debata ešte pokračovala, nebyť toho, že si Sadamune z ničoho nič odkašľal, skoro ako keby sa snažil naznačiť, nech dajú konečne priestor návštevníkovi. Nedopadlo to však úplne tak ako chcel.

"Ahooooj! Prepáč, že som ťa tak bezohľadne ignorovala! Som Mayumi, ale postačí, ak mi budeš hovoriť Mayu-chan! A kto že si ty? Jak sa voláš? Odkiaľ si k nám prišiel? Je tam pekne? Určite krajšie ako tu. Nie že by som si neužívala nádherný výhľad na vodopád, ale aj to časom omrzí, no nie? Zaujímaš sa o naše remeslo? Ak áno, si na správnom mieste! Môj dedko je jednoznačne najlepší v tom, čo robí! Nie že by som chcela osočovať ostatných kováčov, to rozhodne nie, ale s prihliadnutím na to, že- prepáč, nepustím ťa k slovu, čo? To je v poriadku, neber si to osobne. Robím to vždy. Som ja ale blbá, čo? Nie som zvyknutá na návštevy! Sem nikto nechodí, a pritom sme tak priateľskí..." zavalila podľa všetkého Sadamuneho vnučka Akumu nespočetne veľkým množstvom informácií a otázok, že to zrejme sotva stíhal spracovať, zatiaľčo mu nepretržito triasla rukou na uvítanie.

pro **Akuma Saito** Fri Jul 10, 2015 10:40 am

Akuma Saito

Jen jsem se uklonil a potom jsem společně s Itsukim vyrazil za Sadamunem. Celou cestu jsem mlčel a přemýšlel, co všechno vlastně od té zbraně čekám. Chci aby byla z nejtvrdšího materiálu na Světě? Aby byla chakrovodivá? Aby byla tak tenká, že ji okem jen těžce spatřit? Ozubená čepel? Nyní jsem měl poslední možnost rozhodnutí o tom, jak má zbraň bude vysněná. Bylo jasné, že se nebude jednat jen o obyčejnou skrytou čepel. Na to jsem byl až moc hrdý, nosit u sebe zbraň bez historie nebo významu, to nebyl můj styl. Každý můj kunai měl svůj příběh, včetně katany na mých zádech.

Jedním uchem jsem mezitím poslouchal Itsukiho, ale druhým to šlo ven. To co jsem postřehl je jen to, že se Sadamuna nemám na nic ptát a že není odsud, to je vše.

Lesem jsme se prodrali až na jeho okraj, kde jsem měl opět čekat. Nějak jsem si už zvykl na to, že tady mě nic jiného než čekání na povolení ke vstupu nečeká. Trvalo to déle než když jsme šli k vůdci vesnice, což bylo poměrně divné, to je kovář více než vůdce vesnice? Těžko povedať.

"Chránič na pravé ruce z byčí kůže s hroty, uvnitř skrytá čepel, délka 25 centimetrů, šířka čepele 3 cm. Kov pevný, pružný a reagující s chakrou. U hrotu zpětné háčky pro způsobení drastičtějšího zranění... To zní docela dobře, ale šel jsem až moc daleko, abych přišel jen s jednou čepelí... Co takhle otáčecí systém chrániče? Po otočení jiná čepel, otrávené jehličky, vystřelovací hrot na lanku? ÁÁÁ. To je dilema." Řekl jsem si v duchu, zatímco jsem čekal na Itsukiho. Nechat si vytvořit takovouto zbraň by bylo nadmíru uspokojující. Promnul jsem si venku spokojeně ruce, a hleděl do dálky, přemýšlíc nad tím, že bych se zašel podívat, kde se Itsuki zdržel. Řekl jsem si, že mu dám ještě pár minut a pak za ním půjdu a rozhodl jsem se naštěstí dobře, brzy na to přišel. Společně s ním jsem tedy vešel do kovárny.

Když jsem slyšel zvučný hlas statného, silného, ale postaršího muže, jen jsem zíral. Skutečně nevypadal jako někdo odtud. Vypadal jako seveřan, o kterých sem četl jako dítě. Jen jsem udiveně hleděl na onoho muže, že jsem si skoro nevšiml ani mladší dívky, která tu byla taky, té si však jistě stačil stihnout Itsuki, vlastně jsem ji ani Itsukiho nevnímal. Ten kovář mi byl až moc povědomí, určitě jsem ho někde viděl. Jen jsem nevěděl kde. V Kirigakure však obrázek tohoto muže párkrát visel na zdech, proč? To nevím, byl jsem ještě malý, číst jsem neuměl. Možná byl hledaný, možná reklama na jeho služby, kdo ví? Jisté bylo, že ty oči se na mé dívají nyní stejně, jako kdysi z toho plakátu.

Vnímat onu dívku jsem začal až potom, co se ke mě přivalila a začala mi úmorně třást rukou. Nevěděl jsem, jestli jí chci vůbec na něco odpovídat nebo se s ní nějak bavit. Bylo by však neúctivé ji jen tak poslat do pi.. pryč. Pohlédl jsem na ní svým pronikavým pohledem. Houpající se svíce občas odhalila tajemství, které skrývám pod maskou, zatímco pravé oko zářilo kaštanově hnědou barvou, levé oko bylo zavřené, zapečetěné jizvou, která mi zároveň oko vzala. Kdybych si nyní masku sundal, pravděpodobně by měla noční můry ještě dlouho. Nebylo to tak dávno, co jsem se držel se smrtí za ruku a na mém těle stále zůstávali nějaké následky.

Říkají mi devítka, jsem z Kirigakure. Je tam moc hezky. Přišel jsem z osobních důvodů za tvým dědečkem. Až bude po všem, rád si s tebou popovídám. Řeknu jí a zatímco mi třese rukou, rychle cuknu zpět, aby mi ruka z jejího sevření vyjela a já mohl jít blíže k Sadamunemu. Prošel jsem kolem ní jako kolem vzduchu a šel jsem tedy k onomu muži. Hluboce jsem se před ním uklonil a spustil.

Jak jsem říkal vaší vnučce, říkají mi devítka a přišel jsem z Kirigakure, mám pro Vás totiž objednávku, ne jen tak ledajakou. Jedná se vytvoření složitého systému zbraní v jednom hrániči. To by bylo ještě to jednoduché, to složitější bude tvorba čepelí, čepelí skrytých v chrániči. Nemusíte se bát, vše Vám bude proplaceno až z Mizukageho kapsy, po celou dobu Vám chci navíc být po ruce, kdyby jsem Vám mohl jakkoliv pomoct... Vím že Vás žádám o hodně, ale neděláte to jenom pro mě a Kiri, děláte to pro dobro všech. Ta zbraň má totiž ještě jeden účel..

Řekl jsem, doufajíc v kladnou odpověď Sadamuneho. Touhle zbraní jsem plánoval osvobodit svého přítele, jež nyní musí jako otrok sloužit mase nechutnosti. Zároveň tím musím sprovodit ze Světa ještě jednu bestii. Vytáhl jsem z kapsy papírek, na kterém jsem si přitom čekání na Itsukiho seškrábal požadavky na tu zbraň, políčko cena jsem nechal prázdné, to si určí Sadamune.

Papírek:: 1x Chránič s otáčecím mechanismem z býčí kůže.
1x Čepel- 25 cm délka, 2 cm šířka. Materiál dost tvrdý k proražení i kamene. U hrotu zpětné háčky.
1x Vystřelovací hrot s ocelovým lankem, hrot má opět zpětné háčky.
1x Čepel- 15 cm délka, 1,5 cm šířka, kov pružný a pevný, reaguje s chakrou a podstatou.
1x Čepel- 10 cm, 0,5 cm šířka, kov lehký a pevný. Slouží k nenápadnému usmrcení.

Cena: ??

Pokaždé, co bych otáčecím mechanismem v chrániči otočil o devadesát stupňů, mohl bych využívat jinou čepel. Jak však přimět čepel, aby z chrániče vyjela, to už jsem nechal na Sadamunem.

Zprvu se na to moc netvářil, no Itsuki mu vysvětlil o co jde, takže nakonec i on souhlasil a já byl nucen zde trávit poměrně dlouhou dobu. To však hrálo právě mě do karet. Zatímco se totiž tvořila ona moje vysněná zbraň, měl jsem čas studovat svitek Jiongu, který jsem dostal od vůdce vesnice. Itsuki mě tu po několika dnech již nechal samotného, takže jediný, kdo mi tu dělal společnost byla vnučka Sadamuneho a sám Sadamune. Měl jsem zde vlastní pokoj. Nebyl moc velký, ale měl jsem tam postel a stolek, více jsem si přát nemohl...

Jak dny plynuli, zůstal jsem tu přes měsíc. Poměrně dlouhá doba. No když ke mě ráno přišel upocený Sadamune s onou zbraní v rukách, vyskočil jsem z postele, sebral jsem to a okamžitě jsem si to nasadil na pravou ruku. Bylo to až moc lehké, překvapovalo mě to. Zvedl jsem ruku do vzduchu a prohlížel jsem si onu zbraň. Byla z černé býčí kůže se zdobným šitím bílou nití, zajisté práce paní vnučky. Zhruba uprostřed byl jakýsi kruh, kterým se dalo otáčet, tím se měnila aktuální zbraň. Nejvíc mě dostalo do kolen, když mi Sadamune řekl, že čepele vystřelí, když zasoustředím chakru v předloktí. Bylo to geniální zbraň od geniálního tvůrce využívána geniálním Akumou, tedy mnou!

Mnohokrát jsem se Sadamunemu uklonil, skládal mu poklony a když mi řekl sumu, kolik tato zbraň bude stát... no abych pravdu řekl, ještě že to nejde z mojí kapsy.

Naposledy jsem se s nimi tedy naobědval, přislíbil Sadamunemu, že mu pošlu peníze hned jak je Mizukage pro mě uvolní a že jsem mu dlužníkem. Zvykl jsem si na ně tady, bude mi to tu chybět, ale je čas jít dále, zpátky domů. Nechal jsem u sebe v pokoji na stole svitek Jiongu, aby se pro něj pak někdo stavil, sbalil jsem se.

Rychlým svižným krokem jsem se vydal směrem k bráně a potom obrovskou oklikou až do Kirigakure. U brány jsem se rozloučil ještě s Itsukim, kterému jsem za jeho přátelskost poděkoval a poté se tedy vydal zpátky domů..

Přesun->Tetsu no kuni->Oto no Kuni->Yu no Kuni->Mizu no Kuni

pro Sponsored content

Takigakure no Sato

Takigakure no Sato

Re: Takigakure no Sato

Re: Takigakure no Sato

Re: Takigakure no Sato

Re: Takigakure no Sato

Re: Takigakure no Sato

Re: Takigakure no Sato

Re: Takigakure no Sato

Re: Takigakure no Sato

Re: Takigakure no Sato

Re: Takigakure no Sato

Re: Takigakure no Sato

Re: Takigakure no Sato