Země vs Oheň!

Země versus Oheň, souboj, dvou kage nejsilnějších vesnic, který se táhne už od dob třetího Hokage Hiruzena a třetího Tsuchikage Oonokiho.
Tentokrát proti sobě stanuli legendární Nanadaime Tsuchikage Juro Hokori a Sennin Nanadaime Hokage Assasin Senju.

Místo, kterému se bude říkat údolí konce v2.

Nejdříve se objevil můj kunai zapíchnutý v zemi, pak jsem se objevil já.
"Kde je ten Tsuchikage? Už tady dávno měl být,"
vytáhl jsem hodinky, dárek od Lucy, abych se podíval na čas.
Foukal silný vítr, který rozevlál můj plášť, diváci mohli vidět záběr na nápis na plášti Nanadaime Hokage.

Bylo to všechno zvláštní, najednou jsme stáli v úplně jiném vesmíru a to se mě můj otec snažil shodit na zem.

"O..otče!? Nééé! Proooč!? Nikdy se k tobě nepřidám!"

Naše hra byla pryč. Škoda, bylo to docela zábavné. Najednou bylo vše pryč a já hleděl na staříká Tsuchikageho. Teda..mladíka.. Poznal jsem to. Už dlouho jsem se zabýval studiem Orochimarových techik a tuhle jsem moc dobře znal. Pak promluvil.
On mě uznal!
"Heh, myslíte?" pak jsem se pozorně podíval na jeho mladý obličej. "Furofushi no jutsu, fushi tensei. Hm, šikovná technika." tím se mé možnosti jak jej porazit zredukovaly. Je prakticky nesmrtelný. Jediná možnost byla zapečetění nebo použití zcela jiné a ničivé techniky.

On to tak nemyslel? Sklopil jsem depresivně hlavu. Jak jsem mohl být tak hloupý. Pak jsem se vzchopil.
"Já s Vámi nechci bojovat Tsuchikage-sama. Můžeme být přátelé, nemůžeme ohrozit vše, za co ostatní bojovali. Naše přátelé, rodinu. Můžete začít znovu." vypadá to, že si však nechtěl povídat. Pokud Vás porazím...
Odskočil jsem a snažil jsem se vyhnout těm odporným koulím. Zřejmě pohltil někoho s Youtonem..
"Suiton: Suijinheki!"vyplivl jsem proud vody a chránil se před jednou koulí, která na mě mířila. Voda se za chvíli ohřála a zchlazený kámen mě škrábl. To pálí to pálí.. udělal jsem ve vzduchu složitou piruetu a poskládal pečeť. Mokuton..
Podemnou vyrašil strom na který jsem dopadl. Měl jsem poskládanou pečeť a nepřestával na Tsuchikageho zírat.

"Nechci Vás zabít," odpověděl jsem mu a pak si všiml jeho ruční pečetě. Soustředil jsem čakru a začal jednat. Viděl jsem jak dal ruce k sobě a jak je pomalu začal dávat od sebe. On mě zřejmě chce zabít. Nejenom zabít, ale zničit. Usmál jsem se. Myslel si, že mě tím dostane. Jenže když jsem přišel tenkrát o sharingan, bylo to vlastně požehnání. Usmál jsem se a zavřel oči. Zahalila mě krychle. Nejenom on přes "prázdniny" zesílíl, ale i já. Jakmile bylo po technice, byl jsem pryč. Možná si mohl myslet, že jsem mrtvý, ale nebyl jsem. Dokázal jsem s Hiraishinem označit místo i předem, tj. poslat na dané místo kunai, dřív, než se tam objevil já. To jsem teď udělal. Jenže má to své slabiny.. Za Tsuchikagem bylo slyšet svištění.
"Rasengan!"Mířil jsem na Tsuchikageho ze vzduchu a doufal, že jej alespoň trefím. Byl jsem nejrychlejší shinobi na světě, ale nebyl jsem si jistý, jestli teď dokážu zničit Tsuchikageho touto A-rank technikou. Byl také dost rychlý a svým Fushi tensei už odstranil limity svého starého těla.

Tsuchikage nezklamal. Jeho technika byla šikovně provedená a vychýlila směr rasenganu. Teď byla řada na mě, abych provedl svůj tah.
Když můj rasengan minul poskládal jsem pečeť a na dně vyrostl strom. Stále jsem padal a tsuchikage začal plyvat lávu. Ksoo. Neměl jsem možnost manevrování, respektive měl několik. Tahle se mi zdála jako nejlepší. Nechal jsem se zalít horkou a nebezpečnou lávou. Poté jsem se otočil a svlékl se z kůže. Pomocí senei jashu jsem se zachytil za kořeny. Má hořící kůže padala dolů a najednou velký jazyk zachytil Tsuchikageho za nohu a hodí jej dolů. Zmocňovala se mě krvežíznivost.
"Zabiju vás a vaše tělo vykuchám.."