Cvičiště 2

//Přesun

Přišla jsem tedy K Yoru No moc mě to nějak nevadilo věděla jsem ze mam no proste jiny styl. Přeci jenom. Nakonec mě Yoru zacala léčit a jakmile skončila. „Dekuji. Jak se tedy vlastně jmenuješ?“ Zeptala jsem se ještě jednou.

„Shizuka to je hezké jméno. Mas nějaké sourozence nebo tak něco?“ Nevím, proč jsem se ji zeptala možná, proto ze mě se stýskalo po mem bratrovi ale kdo ví kde jemu konec. Každý se vydal jinou cestou. On Si vybral žít jako vlk ne jako člověk. Ale já v sobe nedokázala popřít ani jednu stránku. Možná to nás rozlisovalo a já nakonec zůstala sama.

Své jméno jsem ji sice už prozradila ale to bylo jedno. „Yuki Ōkami, Můj bratr je někde kdo ví kde po tom, co zemřela naše mama se naše cesty rozešly. I když byl mladší věřím ze je někde v pořádku. Možná ze jsem nikdy nemela jít sem ale jít sním.“ Byla to dost smutna záležitost ale byla to pravda. Moc jsme nikdy nevěřila, co se může stát a teď jsem jen věděla ze je otázkou casu než mě zase najdou. Ale nevzdávala jsme to předem. Věděla jsem ze to možná bude ještě trvat ale taky nemuselo i presto jsem to nevzdala.

Shizuka to myslela dobře. Ale mela jsem pochybnosti. No stěna skopicinama to asi trefila. „Mama by asi nebyla nadšena kdyby věděla co jsem si vybrala za cestu, to vím. Prvně mě sem hnala touha po pomstě ale, něco se ve mě změnilo. Byt tím čím jsem není jednoduché. A o to vice je to jelikož já i můj bratr jsme poslední co dovedeme ……. No řekněme ze to asi zjistíš možná casem pokud budeme kamarádky. Proste mam tajemství za jehož někdo vždy nese tu největší dan. „ Malém jsem ji řekla o svém tajemství, ale to teď by nebylo moudré.

„Možná je na case ti prozradit o čem mluvím. Vím ze je to dost matoucí. Tak pojď prosím zamnou.“ Řekla jsem Shizuce a vydala se hlouběji do lesíku. Spise šlo o to abych mela dost casu se vrátit zpět kdyby se někdo objevil. Pote jsem řekla. „ Zavři oči a slib ze o tom co uvidíš nikomu neřekneš. Už jenom pro tvé vlastní bezpečí.“ Řekla jsem opět a cekala až zavře oči a slíbí, co jsem po ni chtěla.

„Mas pravdu asi si to zatím nechám pro sebe.“
Možná mela pravdu tudíž jsem se rozhodla s tím počkat, než bude jiná příležitost. Nakonec jsem se jen vytratila mezi stromy.(presun)

Koho by napadlo, že dorazíme právě sem, na samotné cvičiště kde každý trénuje své dovednosti a kreativitu. Já sem chodila však kvůli něčemu jinému. Na Hakiho otázku jsem se rozhodla odpovědět, až když jsem odbočila k vodě. " Já? Třeba plavání. " Usmála se a pomalu si začala sundavat boty a ponožky. Byla jsem jen u břehu kde byla vody nejméně a byla jsem v ní po kotníky. " Nejlepší pocit ve všech " Procházela jsem se spokojeně ve vodě a bylo mi jedno jestli se někdo kouká. Voda mě lákala, volala mě a já nebyla schopna odolávat věčně.

Chvíli jsem se pořád ještě procházela u břehu, ale pak Haki navrhl skočit do vody rovnou. " To je docela dobrý nápad. Ještě, že jsem si na sebe vzala plavky předem. Otoč se na chvíli prosím. " Požádala jsem ho slušně a na chvíli vylezla z vody na břeh, kde jsem se vysvlékla do plavek, které jsem měla celou dobu příležitostně na sobě zrovna dneska a pak šla opět do vody hned jak jsem si trochu upravila účes. " Tadááá " Ukázala jsem se v plavkách a pak jsem skočila do vody. Byl to příjemný pocit si takto svlažit tělo. Plavala jsem si spokojeně ve vodě a vyčkávala jestli se Haki rozhodne taky skočit zdali pak někdo taky půjde náhodou kolem a nebude se chtít přidat. Náhoda je blbec a večer se takových prochází spousta a nikdy nevíte na koho narazíte. Ve více lidech by tu rozhodně byla mnohem větší zábava. Byla jsem zvědavá jakou zábavu vymyslí Haki, aby zabavil hyperaktivní Shiranui. Večer nespíš teprve začíná a je jen na nich za jak dlouho skončí, pokud je nepředběhne slunce, které jim oznámí, že už je ráno a to už bude pozdě.

Plavala jsem a plavala, až jsem se rozhodla to trochu zpestřit aby nebyla nuda. Potopila jsem se pod vodu a nebylo mě vidět kde jsem. Pod vodou jsem na různých místech použila Suiton: Mizurappa a přidalo se trochu vody, což zvedlo hladinu a vytvořilo přílivovou vlnu, která mířila na Hakiho. Byla jsem zvědavá jak si s tím poradí. To co však nevěděl, že já jsem hned za tou vlnou. Kdo by tušil, že se vezu na zádech vlny. Nebylo mě však zepředu ani moc z boku vidět. Byla příliš velká na to aby se jí vyhnul když ho voda spomalovala a zase ho mohla docela dost smést daleko. Bylo na něm co udělá. Možná, že se zde někdo i zraní, kdo ví.

" Musíš se umět přizpůsobit. " Zavolala jsem na něj. Chtěla jsem ho totiž jen vyzkoušet jestli to není jen nějakej frajírek. Vlna se pak rozptýlila do řeky a já jsem zase plavala. Plavala jsem k němu trochu blíž, trochu jsem se předtím od něj vzdálila když jsem se vezla na té vlně. Nečekala jsem však, že se jen potopí. Bylo to takové nudné. Čekala jsem něco akčnějšího, ale možná jsem od něj čekala moc. " Trocha adrenalinu neuškodí " řekla jsem když jsem byla u něj.

Poddívala jsem se na to představení co zde předvedl Haki a aby mu nebylo smutno, tak jsem mu s úsměvem zatleskala. Nechtěla jsem ho ještě více ranit a tak jsem se držela s názorem zpátky. " Nikdo není dokonalý, příště to vyjde. " Povzbudila jsem jej a lehla jsem si na záda a jen tak se nechávala unášet po vodě a užívala si ten pocit pohody. Voda mě nadnášela a já mohla relaxovat.

Užívala si tento večer, jenže Haki vypadal nějak sklesle. Nevím co ho mohlo žrát, když to byl tak pěkný večer. Navíc ho nikde sám netráví a má místo toho společnost. " To je. " Odpověděla jsem na  jeho otázku a pak jsem se zase narovnala normálně. Připlavala jsem o něco blíž k němu. " Co se děje? " řekla jsem starostlivě, jelikož to šlo poznat předtím z jeho hlasu a výrazu ve tváři jak je skleslý. Chtěla jsem mu nějak pomoc i když jsem nevěděla jak.