Cvičiště 2

pro **Assasin Senju** Sat Jul 13, 2013 7:21 pm

First topic message reminder :

pro **Azurashi Shiniko** Fri Jul 17, 2015 9:24 pm

Azurashi Shiniko

Dle všeho jsem je přerušil u říkání intimních věcí, či nějakých tajemství. Nějaký malý kluk mě ihned poznal, no byl jsem skvělá celebrita - vrah. Vzal jsem si od něj jednu rýžovou kuličku, poděkoval a usmál se. "Říkejte mi Azurashi nebo Azu, nejsem zas o tolik starší." Neznal jsem jejich jména, takže jsem prvně musel začít se svým. "Vy jste?" Úsměv mi vážně moc nešel, ale dejme tomu. Malá dívka nasadila velmi nemilé tempo konverzace a nazvala mě exotem, u ANBU se váš sluch výrazně zlepší, takže jsem tohle slyšel a ihned jí propíchl pohledem. "E-Exot?! To jsem si nezasloužil!"

pro **Haki** Sat Jul 18, 2015 8:12 am

Během tréninku jsem se po nich stále poohlížel, ale nedával jsem tomu váhu, spíš mě zajímalo co se stane.Po chvilce jsem se rozhodl, že začnu trénovat s kunai.
Cvičiště 2 - Stránka 17 11bpx8z

Trénink to byl dopravdy těžký, zpočátku mi to vůbec nešlo, ale postupem času jsem se stále zlepšoval.Během jednoho ze seskoků jsem uslyšel nečekané zvýšení hlasu.,,Co to?!'' řekl jsem si a zapomněl jsem, že padám střemhlav dolů a spadl jsem na zem. před dopadem jsem si stihl před obličej dát ruce, ale i tak to pěkně bolelo.

pro **Killunia** Sat Jul 18, 2015 12:38 pm

Není lepší činnosti nežli tréninku. Však díky tréninku jsme rychlejší, silnější, schopnější. A i proto jsem na toto cvičiště nepřišla, ale přiletěla - protože se musím naučit udržet svá křídla déle. Cestu jsem si všemožně prodlužovala, snažila jsem se udržet ve vzduchu déle, přestože jsem začínala pociťovat bolesti na tygrovaných křídlech. Chodila jsem za limity svého těla, protože jinak by si příště nenavyklo na delší užívání něčeho, co nemá trvale.
Když už jsem to nakonec nemohla snést, dosedla jsem na pevnou zem uprostřed cvičiště a nechala jsem křídla i se svým ocasem zmizet. Kdyby si mě někdo všiml ještě za letu, uviděl by křídla podobná dračím či netopýřím, jen měla na sobě srst bílého tygra. Neobvyklé, že? A co teprve ocas, který vlastně skoro navazovat na kostrč? Ten zase působil jako hybrid ještěřího a kočičího (byl široký jako ještěří, ale skoro tak ohebný a tvarovatelný jako kočičí), přičemž bíle tygrovaná srst byla zakončena černým chumáčem chlupů, podobně jako to bylo u lvů. Podivný vzhled, že? No, a teď se to ještě ke všemu vypařilo během vteřiny, jako by to nikdy předtím neexistovalo. Tedy spíše to zmizelo v plamenech, ale to je vedlejší.
Rozhlédla jsem se kolem sebe a protáhla jsem se, až ta zbroj na mně skoro zachrastila. Dnes tady byla spousta lidí, což mi poslední dobou připadalo trochu neobvyklé. Někdy mi totiž připadalo, že i v Konoze to zeje prázdnotou, kamkoliv se podíváš.
"U všech draků, on je tam ten... schizofrenik..." povzdechla jsem si v mysli směrem ke svému vnitřnímu draku. Ten se jen tiše zasmál. Doufala jsem, že Azurashi není takový superčlověk, že slyší i duševní konverzace. Snad v ANBU nikdy nikoho takového nevycvičili. Upřímně řečeno, doufala jsem, že si mě nikdo nevšimne a začala jsem se věnovat taijutsu a nintaijutsu - používala jsem tedy mimo jiné i techniku Hi no Nami, což sice mohlo přitáhnout něčí pozornost, ale mně to bylo úplně jedno.

pro **Haki** Sat Jul 18, 2015 1:17 pm

Při svém pádu jsem si udělal nepěkný šrám vedoucí od brady až těsně pod levou klíční kost, krev z toho tekla poměrně dost.Nikdy jsem si s sebou netahal, žádné obvazy, přišlo mi to zbytečné.Porozhlédnul jsem se po cvičišti a mé oči zpatřily někoho nového, překvapilo mě, jak přiletěla, nikdy jsem nic takového neviděl, ani jsem o tom neslyšel.Chvíli jsem jí pozoroval jak trénuje, ale po čase mi došlo, že tu ránu opravdu potřebuju ošetřit.Pomocí Shunshinu jsem se během jejího úderu dostal před ní a její útok zablokoval.Mám rád dramatické nástupy.Kouknul jsem se na ní a s úsměvem řekl:,,Nemáš prosímtě nějaké obvazy navíc?''Poté jsem se trošku zasmál a promnul jsem si vlasy.

pro **Killunia** Sat Jul 18, 2015 1:49 pm

Chlapec měl štěstí, že jsem zrovna nedělala úder levou rukou, která byla stejně jako křídla a ocas obalena srstí bílého tygra. Prsty nebyly zakončeny nehty, ale černými drápy. Další věc, která tak nějak vybočovala z obvyklého lidského vzhledu byly i úzké, kočičí zornice v zelených očích, stejně tak výrazné špičáky dole i nahoře.
Podívala jsem se na něj. Můj výraz nebyl zrovna příjemný a bylo poznat, že se mi nelíbilo, jak mě vyrušil. Jeho "dramatický nástup" mi přišel neuvěřitelně hloupý - tedy v tom smyslu, že byl skutečně riskantní. Co kdybych ho zasáhla levou rukou? Nebo kdybych zrovna vrhala před sebe nějaké plameny? To snad to dítě neumí přemýšlet? Neumí si vážit svého života?
"Ne, nemám obvazy. Nenosím s sebou takovou... zbytečnost. Své rány si přímo vypálím, čímž se zacelí rovnou a nevykrvácí, nicméně předpokládám, že tak bolestivou proceduru podstoupit nechceš," odpověděla jsem na jeho otázku chladným tónem. "A příště bych si být tebou raději dvakrát rozmyslela, jestli má kvůli tomu cenu vyrušovat někoho cizího v zápalu boje," dodala jsem a založila jsem ruce na prsou.
"Jsi na něj ještě docela hodná..." podotkl Killuni v mé mysli. Lehce jsem se ušklíbla. "Já bych mu řekl, ať si hledí svého a ať nedělá zbrklosti, jako třeba tohle. Nikdy neví, jestli je ten člověk silnější než on." Ach ano, můj dokonalý ohnivý drak by byl samozřejmě ještě upřímnější a ještě hnusnější. Asi by bylo zajímavé sledovat reakci toho kluka, kdybych na něj vyvalila Killuniho slova. Já jsem se zatím rozhodla ho varovat, přestože jsem nepoukazovala na sílu své levé ruky, která zjevně vládla nějakou nadlidskou silou, protože cokoliv, co zasáhla, se roztrhalo na kousíčky, a to i kameny či poměrně slušně velké kusy země.
"Ještě něco chceš, nebo můžu pokračovat?" zeptala jsem se ho nakonec a jen stěží jsem v sobě zadržela otrávený povzdech.

pro **Haki** Sat Jul 18, 2015 2:51 pm

Po tom zablokování jsem si v duchu řekl ,,Ta má ale sílu.''Ale ránu jsem ustál.,,No, no tak teda nevadí, děkuji''Pak jsem se jí letmo koukl do očí a trošku jsem se začervenal.Pak když jsem slyšel její reakci na mé bytí zde, tak jsem udělal jen otrávený obličej a sám pro sebe jsem si řekl: ,,Suchar jeden.''A vydal jsem se po svém k té skupince lidí.,,Nemáte prosím nějaké obvazy navíc?'' jen jak jsem to dořekl, tak mi po z rány začala vytékat krev až znepokojivě rychle.

pro **Soshi** Sat Jul 18, 2015 4:00 pm

Soshi

"Nezáleží na stáří, ale na postavení, Azurashi-sama." řekl jsem.
Když přišel Haki, jen jsem ukázal na mou odloženou ZVN a dál se věnoval jídlu. A je po klidu.

pro **Haki** Sat Jul 18, 2015 4:34 pm

,,Arigatou'' pronesl jsem hned po tom co mi ukázal.Ránu jsem si zaškrtil a ovázal, aby byla v pořádku.Pak jsem si přisedl i s batohem.,,Jsem to ale nezvořák, jmenuju si Haki Takeuchi, těší mě.''Pak jsem si z batohu vytáhl zbytek jídla a začal jsem jíst.,,Je tu docela frmol,'' říkal jsem si.Po tom, co jsem dojedl své jídlo jsem se pouze natáhl a koukal na oblohu a odpočíval.

pro **Soshi** Sat Jul 18, 2015 6:39 pm

Soshi

"Aha...No, já jsem Soshi, tohle je Kameko, Yuki a Azurashi-sama." odpověděl jsem Hakimu.
"Prosím, nabídni si." ukázal jsem na jídlo a nechal ho, ať dělá, jak uzná za vhodné.

pro **Yuki Ōkami** Sat Jul 18, 2015 7:20 pm

V tom se tu objevili další dva to už pro mě bylo moc a ta holka v dali se mi nelíbila. Nebo spise to jak zapáchala.(Neber to osobně.) Přeci jenom já nemela v lásce přelidněné prostředí. A tohle už bylo trosku moc, i na mě. „Pokud mě omluvíte já musím jít na můj vkus je tu přelidněno.“ Proste tohle bylo až moc. Spise jsem cekala jestli Soshi něco řekne, Přeci jen on mě tajemství by znát mel. Takže jsem se pomalu zvedala. A plánovala se projit někde kde nikdo není.

pro **Haki** Sat Jul 18, 2015 7:22 pm

Pozorně jsem si je všechny prohlédl, přece jenom by mohli být mými přáteli, nebo soupeři.Chvíli jsem přemýšlel nad tím, co tu všichni dělají, ale po čase jsem si uvědomil, že je to zbytečné, prostě to nechám plavat.Pak mi nabídl jídlo, jenže já byl už celkem najedený, ale slušnost je slušnost.,,Děkuji'' a nabídl jsem si z každého po málu na ochutnávku.,,Vynikající'' jsem pronesl a utřel jsem si pusu od omáčky.Pak jsem se po nich ohlédl.,,Řeší se tu něco důležitého?''pak jsem si unaveně povzdechl, přece jenom jsem toho dneska udělal hodně.

pro **Killunia** Sat Jul 18, 2015 7:31 pm

Když se mi podařilo toho kluka odradit, ještě chvíli jsem sledovala jeho počínání. Netuším, jak vypadá zaškrcování rány, která se táhne od brady ke klíční kosti, ale zřejmě to nějak jde. Když si to obvázal, zakroutila jsem hlavou a i nadále jsem se věnovala tomu, v čem jsem naposledy přestala. Dařilo se mi nevnímat lidi kolem mě. Neměla jsem důvod poslouchat jejich konverzace.
A tak jsem pokračovala v lehké destrukci všeho možného, co jsem mohla považovat za svůj cíl. Kombinovala jsem své ohnivé útoky s údery levou rukou, které byly opravdu na genina ničivé. Vlastně se ta síla rovnala spíše kagemu než někomu tak podřadnému.

(Neberu si to osobně, Yuki, ale musím dodat, že draci mají spíše příjemný než nepříjemný přirozený zápach. ^_^ Ale to nikdo nemohl vědět, nikde se to neřešilo. xD)

pro **Haki** Sat Jul 18, 2015 7:49 pm

Po chvíli mi taky došlo, že je tu krapet přelidněno, tak jsem si akorát sbalil své věci a hodil si tašku na záda.,,Máš pravdu, taky půjdu.''a v tu chvíli jsem se vydal na cestu.Nechtělo se mi rovnou na ubytovku, ještě bylo brzo, tak jsem si dal menší procházku po městě, procházel jsem skrze různé čtvrtě a okolí různých podniků, až jsem se zastavil u Ichiraku.Najednou jsem dostal strašnou chuť na rámen, tak jsem se kouknul do mojí penězěnky, ale ta byla bohužel naprosto prázdná, tak jsem šel dál a takhle jsem se kodrcal po městě asi půl hodiny než jsem došel k ubytovně. /přesun Ubytovna

pro **Soshi** Sat Jul 18, 2015 8:51 pm

Soshi

"Měl by sis zajít do nemocnice..." řekl jsem Hakimu, když odcházel. Ta rána byla ošetřená, ale ne uzdravená.
Mezitím jsem sledoval tu slečnu, co trénovala opodál. A trénovala s...poněkud vyšší energičností, kterou já nikdy nebudu mít. Stejně jako ohromnou sílu. Nelíbilo se mi, jak nebezpeční dokážou být děti už v tak malém věku, kdy nemají rozum. Tedy, já mám co říkat, narozdil od ostatních neničím tělo, ale trhám duši na kusy.

pro **Kameko** Sat Jul 18, 2015 8:58 pm

Ach jo... lidi si fakt neumí hledět svého... pomyslím si a nakonec přistoupím k Soshimu, který sleduje Killunii. Taky soudíš, že má nějaké osobnostní problémy? Takhle do věcí třískat je z hlediska výcviku naprosto zbytečné. Leda by se potřebovala předvádět... což by vysvětlovalo fakt, že přišla na jediné cvičiště, které není prázdné.

pro **Soshi** Sat Jul 18, 2015 9:47 pm

Soshi

"Ale co, bude silnější a vesnice bude více v bezpečí." řekl jsem s nádechem sarkasmu. Jako kdyby svět už takhle neměl moc násilí. Asi půjdu zase do nemocnice opravovat, co "ninjové a hrdinové" napáchali.

pro **Azurashi Shiniko** Sat Jul 18, 2015 11:32 pm

Azurashi Shiniko

Nastal tady zmatek, najednou se tu objevilo až moc lidí, kteří postupně začali odcházet. Ztrácel jsem se v tom, kdo tu se mnou vlastně chce zůstat. Udělal jsem krok směrem ke Kameko a usmál se. "Předtím jsem neměl takový prostor se představit, můžu to napravit?" Narážel jsem se na naše setkání, ještě z doby kdy jsem nemohl pořádně chodit, díky příteli, který na mě šel s 6. bránou Hachimonu. Takový soupeř je velmi nemilý. Nudil jsem se a potřeboval jsem nutnou zábavu.

pro **Hanabii Hyuuga** Sun Jul 19, 2015 12:32 pm

Hned poté co Kamiko odešla uviděl jsem nové přicházet. Přišel chlapík který byl podle mého Jounin.. Poté Killina a Haki, o kterých jsem již slyšel od různých Geninů. Mám takoví dojem že ani jeden zatím nedosáhl postu Chuunina takže jsem si oddechl. Nechtěl jsem aby byl kdokoliv rychlejší než já a proto jsem se nad sebou musel zamyslet a začít o to víc usilovně trénovat. Neustále jsem chtěl poznávat nové lidi a proto jsem se rozešel směrem k Jouninovi kterému jsem se následně představil. Zdravím vás pane. Mé jméno je Hanabii Hyuuga a moc rád bych vás poznal. Usmál se trochu neurvale jelikož neustále přemýšlel nad jedním a tím samým.. "Chovej se vždy zdvořile". Hned poté co se usmál, trpělivě čekal na jeho odpověď.(Azurashi Shiniko)

pro **Killunia** Sun Jul 19, 2015 11:28 pm

Najednou jsem přestala v tréninku. Zastavila jsem se na místě a narovnala jsem se. Zdá se, že už mám dost, i když jsem to asi nedávala najevo. Ono kočírovat svou levou ruku, která v sobě drží tolik síly, je poněkud těžké. Nutno přiznat, že se mi to vlastně kočírovat ani nedařilo, pokud tedy vypustím ty údery, kterými jsem stihla "uhodit" vzduch. Nechala jsem za sebou několik menších kráterů, stejně tak i rozbitých klád. Dračí síla je někdy až příliš velká, a to jsem teprve na jejím začátku.
Pomalu na mě začala doléhat ta nepřátelská nálada, kterou jsem cítila od ostatních lidí. Zjevně jsem je neoslnila, přestože mi o tohle vůbec nešlo. Spíš jsem v nich navodila pocit nechuti. Jak... obvyklé. Lidé se na mě dívají špatně a vždycky budou. Však i já sama už se nevidím jako nic jiného než neuvěřitelnou nestvůru, která se snaží přikrýt pod slupkou lidské tváře, přičemž se jí to nedaří.
Nikdy totiž nejsem nic víc než jen člověk, který je odsouzen k věčnému zabíjení a ničení. Zrůda. odporná bytost.
Nakonec jsem si tedy nechala znovu narůst křídla a raději jsem zamířila domů, abych svou nestvůrnou přítomností neobtěžovala ostatní lidi okolo. I když bych se jimi mohla nechat ukamenovat, to bych si zasloužila víc, takhle jen zbaběle utíkám. Zase.

(přesun)

pro **Shizuka Yoru** Mon Aug 17, 2015 4:41 pm

Slunce na obloze zakryl mrak. Byl to ojedinělý úkaz za poslední týdny. Vždycky jen pražilo a nikdy se neschovalo, aby ulevil všemu živému od neúporného horka. Krajina se propadla do mdlého stínu. Listí na stromech šustělo v mírném vánku. Nevídaná změna, která všemu ulevila.
Rychlými kroky přišla na cvičiště. Neměla určený směr, kam jít. Prostě to nechala na svých nohou. A tak tedy skončila na cvičišti. Měli v plánu sem společně zajít, ale dopadlo to jinak. Opět dostala vztek při té vzpomínce. Zaskřípala zuby a zaťala ruce v pěst. Otočila se k bližšímu stromu a začala do něj bouchat pěstmi.
„Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč?“ Opakovala stále dokola s každým úderem. Nehleděla na bolest, jež jí každým kontaktem kůry procházela do těla. Do očí se jí nahrnuly slzy. Rychle zamrkala, aby je zahnala.
Podlomily se jí kolena a spadla do trávy. Ruce držela na stromě, jako by to byl záchranný bod. Zrychleně a hlasitě oddechovala. Po tváři ji stekla slza, kterou nedokázala zahnat. Odkašlala si, aby zahnala sucho v ústech. Musela několikrát polknout pro zahnání onoho sucha.
Zavřela oči a zakroutila hlavou. Takhle na něj vyjet nebyl její styl. Ale vždyť jí slíbil, že bude dávat pozor, tak proč to nedodržel? Bylo za pět minut dvanáct. Coby kdyby…
Silněji než dříve praštila do stromu. Posadila se na paty. „Žádné kdyby!“ Nechtěla ti to připustit. Prostě ne, i kdyby to stálo cokoliv.
Pootočila se a posadila se. Opřela se zády o strom, nohy skrčila a rukama je objala.

pro **Yuki Ōkami** Mon Aug 17, 2015 5:56 pm

Někde opodál jsem usnula. Jakmile jsem se proudila udělala jsem to ze jsem se poradně protáhla a mela v planu trénovat. Došla jsem k místům kde bylo dost stromu to mi vyhovovalo. Vytáhla jsem z pouzdra několik kunai a vyhodila jsem je do vzduchu. Potom jsem se rozhodla použít na kunaie Konoha Senpū Cvičiště 2 - Stránka 17 Konoha-senpu-o

Po čemž jsem kopla tímto stylem do všech kunai. A nakonec jsem si všimla, i když dost pozdě Yoru. Jediné co jsem stihla, bylo hodit Shuriken který odklonil kunai a ten se zapíchl asi tak metr od Yoru. Když jsem dopadla zpět na nohy rozběhla jsme se k Yoru a zděšena se zacala ptat. „omlouvám se jsi v pořádku Já vazně ti nic nechtěla udělat.“
Při tom všem jsem si ani nevšimla ze mam par malých režných ranek na nohách no byl to jen pokus a ten se celkem povedl. Doufala jsem ze se Yoru nenaštve a nepřizabije mě. Já nemela v planu ji nic udělat popravdě jsem si ji nevšimla.

pro **Shizuka Yoru** Mon Aug 17, 2015 7:27 pm

Seděla tam pod stromem a ubírala se myšlenkami. Nemohla uvěřit, že na něj tolik vypěnila. Neměla na to právo, ale prostě se to stalo. Povzdechla si. Musela jim připadat jako nějaká starající se přítelkyně. To ale nebyla pravda. Vlastně ho moc dobře neznala, jen ho prostě léčila a měla strach, aby si nic nepodělal.
Kdesi opodál zaslechla nějaký rachot. Hřbetem ruky si otřela oči a doufala, že nevypadají příliš červeně. Pak si všimla, že na ni míří kunaie. Hodlala je odrazit tím svým, ale nemusela. Ona dívčina, co je na ni poslala, to udělala za ni.
Usmála se na ni. „Měla bys dávat pozor, abys někomu neublížila kvůli své nepozornosti,“ napomenula ji jemně. Pečlivě si ji prohlédla. Uviděla, že má na sobě několik odřenin a škrábanců. „Nechceš to vyléčit?“ Hlavou kývla na její nohy.

pro **Yuki Ōkami** Tue Aug 18, 2015 6:08 pm

„Ještě jednou se omlouvám. Nějak jsem si tě nevšimla. Moc se omlouvám, jmenuji se Yuki Ōkami. Rada tě poznávám. No a to nech tak není to nic vážného.“
Řekla jsem No přeci jenom jsem mela odolnou imunitu. Ale zase jsem mohla byt náchylnější na nemoci zvířat, i když to bylo pouze mé myšlení. A nebyla jsem si jista. Nikdy jsem nemela žádnou zkušenost. Ale co není, může byt. Ale nemela jsem v planu to moc řešit. Přeci jenom.

pro **Shizuka Yoru** Wed Aug 19, 2015 8:31 am

Stále se jí omlouvala. Nechápala, za co. Nic se nestalo a jedna omluva stačila. Kdyby to bylo naopak, nevěděla, co by udělala, ale nejspíš by jí dala co proto. „No jak myslíš, ale až tu skončíš, měla bys jít do nemocnice, aby ti to vyléčili. Není to nic vážného, ale jistota je jistota. A kdyby ses náhodou bála, tak se ptej po mně. Ale jestli už končíš, tak to můžu udělat hned teď a tady,“ navrhla jí dlouze. Ani nevěděla, proč jí to tak dlouze vysvětluje. Prostě by ji měla vyléčit a basta. Z jinými osobami – tedy spíše jednou osobou – by to tak udělala.

pro **Yuki Ōkami** Wed Aug 19, 2015 5:42 pm

„No Tak skončit jsem skončila v podstatě, pokud mas na mysli moření mého těla. Ale pokud mas na mysli návrat na ubytovnu. No tak tam se mi mezi čtyři steny nechce. Přeci jenom na volnem prostranství je mi mnohem lepe. Vzduch vítr a déšť jsou snad ty nejpříjemnější věci, které my zde na tomto světě zůstaly.“ Řekla jsem přeci jenom já budovy nemela moc rada a svůj pokoj zde jsem nesnášela, i když jsem tam moc nepobývala. Ale cekala jsem ze možná bude něco namítat. Přeci jenom já byla zvláštní a hold to jsem byla cela já. I když se mi vlastně ani nepředstavila. Ale možná to byl ten její instinkt medika. Nemusela to říct nahlas stačilo jak se zacala chovat.

pro Sponsored content

Cvičiště 2

Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2

Re: Cvičiště 2