Ulica klanu Terumi

Je to veľká súkromná ulica, ohraničená vysokým múrom, do ktorej sa vchádza veľkou bránou. Vo vnútry sa nachádza množstvo domov, v ktorých bývajú členovia klanu. V strede oblasti sa nachádza veľká budova slúžiaca pre administratívne prvky klanu. Mladý členovia sa tam vzdelávajú a učia používať svoje Kekkei Genkai. Nepovolaným osobám je sem vstup zakázaný.

Pousmál jsem se. ,,Ano došla bys klidně sama, ale chěl jsem se ujistit víš? Nemám moc přátel, lidé mě shazují, a tak se chci aspoň v něčem snažit." sáhl jsem si na břicho a malinko mi klesnul úsměv.Podíval jsem se na Yoko a pousmál jsem se. ,,Mno dobře, kdybys ode mě něco pořebovala, stačí říct. Měla bys odpočívat. Až se uzdraví Hitomi-sensei, tak budeme mít tvrdý trénink." pousmál jsem se a otočil se pohledem na lidi za mnou.Divně se na mě dívali. ,,Tak..já už asi půjdu." řekl jsem jí.

Když se mě zeptala, jesli jsem něco provedl a jestli něco mám pod tričkem, neřekl jsem nic jiného, než: ,,Ale nic tam nemám. Jenom mi zakručelo v břiše." pousmál jsem se, ale jak jsem dal ruku pryč, tak se mi v dlani udělala bublinka, která leťěla přímo k Yoko. Byla to příjemně zahřátá bublinka, takže určitě ucítila, že je to příjemné na dotek. ,,Tady máš ode mě něco. Ta bublinka zmizí, až já umřu nebo když budu chtít, tak ji odstraním." pousmál jsem se. Přece jsem jí nemohl říct, co mám pod tričkem. Kdyby to zjistila, třeba by se mnou už nechtěla kamarádit, ale až přijde pravý čas, tak jí to řeknu. Toho jsem si vědom.

,,Omlouvám se, ale nechci rušit. Půjdu taky na večeři domů. Kdyžtak zítra půjdu trénovat, šla bys se mnou?" optal jsem se a pousmál se když jsem viděl, jak se styděla, že nic podobného neumí. Byl jsem šťastný, protože poprvé někdo se mnou takhle komunikuje, ale co. Už jsem musel jít, nechtěl jsem obtěžovat. ,,Tak já půjdu. Jestli si to rozmyslíš, přijd zítra na cvičiště." pousmál jsem se a pomalu jsem šel pryč. ,,Zatím." rozloučil jsem se a zamával jí.

Když jsem uslyšel, že se tam zítra uvidíme, byl jsem šťastný. Pousmál jsem se a šel domů. Doufám, že se prospí. Vím, jaká je první noc, všechny ty můry. Doufám, že bude v pořádku, ale dal jsem ji Bublinku, která uklidní, takže když se probudí a bude se bát nebo se jí bude něco ošklivého zdát, tak se dotkne bublinky a uklidní se, pousmál jsem se. (přesun)

Došiel som až do časti, kde sídlili ľudia z klanu Terumi. V poslednom čase sa to tu pomerne vyprázdnilo, ale stále to bol môj jediný domov. V rýchlosti som prebehol cez dlhé ulice a vošiel do rodinného domu. Momentálne som tu býval sám, takže chladnička bola poloplná najrôznejších instantných jedál a konzerv. Nič iné sa mi totiž pripravovať nechcelo, na to som bol až príliš lenivý. Niekde hlboko v skrini som vyhľadal tašku a narval do nej takmer všetko čo som mal v chladničke. Jediné čo som tam nechal bol špeciálny xxx rámen, na ktorý som sa mohol tešiť až sa vrátime. S oblečením som sa nijak neštval, pretože na nadchádzajúcu misiu som bol oblečený dokonale. Vždy som chodil v nevýraznom oblečení, pretože som nerád vytŕčal z davu.
Zbalil som si ešte všetky potrebné veci, pričom som sa snažil brať len naozajstné nutnosti a vyrazil som preč.
//presun

Dorazil jsem až do ulic klanu Terumi, kde se za mnou vlastní členové klanu otáčeli když viděli co nesu.  Nebyl jsem pryč desítky let jak bych čekal, trvalo to nějak dva až tři roky. Někteří byli zděšení, že v tak mladém věku už mám své vlastní potomky a někteří se rádi přišli podívat co za uzlíčky štěstí se teletí v košíku, který jsem nesl. Pohled na ty tři andílky byl božský, sice každé vypadalo jinak, ale měli kousek ode mě, takže jsem věděl, že jsou určitě moji vlastní. Trvalo mi celkem dlouho se dostat skrz ulice až do našeho rodinného domu. Trochu jsem se i obával z reakce rodičů, kterým syn přišel ukázat co dokázal za tři roky svobody. Z elitního jounina se stal otec. Bylo to velmi zvláštní když jsem přišel ke dveřím a zaklepal a dveře. Matka se vždy jako první objevila ve dveřích a nemohla věřit svým vlastním očím. Téměř mi tam omdlela, ale naštěstí to ustála. Nevěděla co říct po takové době, nejspíš měla připravena jinou řeč, ale tyto tři překvapení ji zcela omámily. Když jsem vešel dovnitř společně s matkou tak otec byl poněkud odolnější. Ten to ustál s pyšným výrazem. Aneb jaký otec takový syn, že? Měl klidnou povahu a tak spíš než aby mě poučoval tak uklidňoval mou matku. Bylo trochu rušno tento den, ale věřil jsem, že se to přežene. Začal jsem svým rodičům vyprávět krátký příběh o mě a Kaori. Samozřejmě se jim nelíbilo jak to dopadlo, ale vysvětlil jsem jim své pocity dost jasně.

Meč trpělivě čekal na příležitost zmocnit se mě pomocí negativních emocí a myšlenek kdykoliv měl příležitost, a proto se pro Yoko stalo něco neočekávaného. Čekala, že bych ji nikdy neuhodil, ale tentokrát jsem se nechoval tak mile jako vždycky. Přemístil jsem se k Yoko mrknutím oka. Oči mi nachvíli zčernaly kvůli vzteku. Chytil jsem Yoko  za její šaty a vznesl ji do vzduchu. " Co si to dovoluješ!? " Musel jsem se uklidnit abych zde nerozpoutal třetí světovou. Nyní jsou ti tři maličtí má nová rodina. A kdokoli je bude pomlouvat byť i má vlastní sestra tak s nima zatočím. " Ještě jednou něco takovýho řekneš tak se neznám " Pustil jsem ji na zem a poodstoupil. Mé oči se zase vracely do normálu.

Ještě než odešla tak jsem stihl ji něco povědět. " Vím na co myslíš, ale nemysli jen na sebe. Já tu taky nebudu navždy abych tě ochraňoval, nyní mám víc věcí, které chci chránit ať už je mým nepřítelem kdokoliv. " Řekl jsem celkem vážně. Byl jsem to stále já, jen jsem v sobě probudil ochranářský pud jako když rodič chrání své dítě. Proto jsem mohl stáhnout ruku i na svou mladší sestru. Nechtěl jsem to nechat zajít tak daleko, proto se musím naučit kontrolovat tento meč abych už znovu neběsnil a neohrozil někoho jiného. Mohly by na to doplatit i mé vlastní děti.

Vošiel som do štvrti, ktorá bola v Kirigakure no sato vyčlenená iba pre členov klanu Terumi. Mal som tu súkromie, ktoré som teraz potreboval, pretože to, čo som sa chystal spraviť by až príliš priťahovalo pozornosť. Prechádzal som ulicou, v polovici som zrýchlil krok. Nemal som chuť aby si niekto všimol čo idem robiť. Chcel som mať skutočné súkromie, aby som sa mohol sústrediť na svoju prácu. Nakoniec som dobehol až k špeciálnemu cvičisku pre ninjov z klanu Terumi. Bola to veľká budova, ale čo bolo najdôležitejšie, tak aj nehorľavá. Táto budova bola postavená na úplnom kraji ulice, ak by sa niekomu vymkol jeho živel z pod kontroly. A prečo som vlastne podnikol také opatrenia?? Chystal som sa vytvoriť nové, vlastné techniky Youtonu. A to si vyžadovalo obrovské sústredenie. Sadol som si do rohu budovy a začal premýšľať, premýšľať a ešte tuhšie premýšľať...

Z neznámého důvodu se začal meč vypařovat z mých zad a mě opouštěla jeho síla a vliv. Nyní jsem byl už ten starý Kataro jako dřív. Dokázal jsem už konečně myslet plně sám za sebe. Avšak když se zdálo, že mě veškerá síla meče opouští tak jsem cítil novou sílu. Meč probudil mé skryté síly, ale nepustil je na povrch. Bylo na čase abych tyto nové síly využil k prospěchu ostatním a ochraně vlastní rodiny. " Prosím postarejte se o moje děti, musím si něco zařídit. " V ten moment jsem vyšel ze dveří. Věděl jsem, že moji rodiče se budou o svá vnoučata starat s láskou a péčí když zrovna u nich nebudu. Samozřejmě jsem se hodlal o své děti starat, ale nyní jsem si potřeboval pár věcí zařídit. Hodlal jsem jít i za naší tajnou Mizukage Hitomi. Doufal jsem, že si nikam neodběhla, ale nyní jsem spíš hodlal jít na cvičiště abych si prohlídnul novou mládež mezi shinobi.
/přesun

Když Tojou vešel dovniř tak spatřil pár překvapených očí. Děti byly v kolébkách ve vedlejší místnosti kde byl klid a ticho. Spinkali jak to mají ve zvyku, už trochu povyrostly za tu dobu co jsme se o ně všichni starali. Tojou byl pozván dovnitř a já byl uložen do své bývalé postele. Tojouovi byl nabídnut nocleh aspoň přes noc aby se mohl vyspat též. Aspoň tak mu mohli poděkovat, že přinesl unaveného Katara domů.