Ulica klanu Terumi

First topic message reminder :

Je to veľká súkromná ulica, ohraničená vysokým múrom, do ktorej sa vchádza veľkou bránou. Vo vnútry sa nachádza množstvo domov, v ktorých bývajú členovia klanu. V strede oblasti sa nachádza veľká budova slúžiaca pre administratívne prvky klanu. Mladý členovia sa tam vzdelávajú a učia používať svoje Kekkei Genkai. Nepovolaným osobám je sem vstup zakázaný.

Po příjemném spánku jsem se vzbudil opět normální ve své staré posteli. Chvíli mi trvalo než jsem se zorientoval a přešel do koupelny kde jsem se postaral o hygienu a pokračoval dál. Šel jsem se podívat na škvrňata, která spala ve svých postýlkách tiše jako myšky. Byl to krásný pohled na ně. Nechal jsem je spát a přešel do obývacího pokoje kde jsem hodil řeč s rodiči o tom co se stalo. Pak jsem dostal od matky jistou knížku, která mi mohla aspoň trochu pomoc se staráním se o své děti. Četl jsem si zatímco jsem čekal na Tojoua než vstane.

Když jsem zahlídl Tojua hned jsem ho oslovil. " Zdar Tojou, díky že si mě sem přinesl. Mohl by jsi mi prosímtě říct co se stalo? Já si za poslední dny nic nepamatuju " Nepamatoval jsem si ze včerejška nic. Prooto jsem se ho ptal abych zjistil co jsem provedl a tak. Zavřel jsem knížku a položil ji na stůl. " Klidně si sedni. " Nabídl jsem mu pohodlí, když tu byl jako host.

" Tak teda díky. V poslední době nejsem ve své kůži. Měl bych se dát, ale brzy do pořádku. " Dodal jsem na jeho odpověď a pak jsem se chytil za hlavu. Pořád mě ještě trochu bolela, ale jinak jsem byl už v pořádku. Co ale bude nyní jsem nevěděl. " Chtěl bys něco na oplátku? Jen si řekni. " Nabídl jsem mu nějakou kompenzaci za to, že mi pomohl a nenapráskal mě Mizukagemu za nedostatek disciplíny.

" Hm, myslimže ti budu moct pomoc. Tak tedy dohodnuto. Pomůžu ti " Souhlasil jsem s jeho žádostí a postavil se. Nevěděl jsem jestli k tomu chce něco dodat, ale raději jsem počkal. Měl jsem sice jiné povinnosti, ale když už mám dodržet slib tak ho dodržím. Měl bych také něco vymyslet abych se stal silnějším.

Tak jdeme trénovat. Většinou trénuji spíš sám, ale byla to Tojouova žádost, kterou splním. Nechtěl jsem ho nechat čekat tak jsem vyrazil hned za ním a zavřel dveře. Byl jsem zvědav na jaké místo mě zavede a co se nakonec bude dít. Snad se při tréninku mic nestane.
/přesun

Přispěchal jsem jak nejrychleji to šlo k domu svých rodičů, kde jsem v jejich péči nechal své drahocenné děti. Byly cennější než můj život a já chtěl pro ně jen to nejlepší. Rodiče se doslechly o mé misi a tak chápaly naštěstí proč jsem byl tak dlouho pryč. Hned jsem se vydal za svými dětmi a konečně je spatřil po tak dlouhé době, nechtěl jsem je už víckrát opustit na takto dlouho. Proto jsem se domluvil s rodiči a pro teď si vzal na starost je já. Musel jsem se řadu věcí naučit, ale nic co bych nezvládl, dostal jsem i nějaké příručky. Přesto jsem se nevzdal a pokračoval. Dělalo mi však radost se o ně starat, tohle se nestane za život rozhodně mockrát.

Když jsem se staral o své poklady tak se zde ukázala osoba, jenž se mi přišla omluvit po tak dlouhé době. Pokud jde o mě, tak já jí už dávno odpustil. Jsem přeci jen její starší bratr, už od malička jsem se o ní staral, pomáhal ji a odpouštěl ji její průšvihy. Měl jsem teď sice novou rodinu, ale na svou starou jsem nezapoměl. Podíval jsem se na Yoko, která byla smutná a nemohla se mi ani podívat do očí. Já jsem k ní však přišel a jednou rukou jsem držel Hime v náručí a druhou jsem trochu pozvedl hlavu Yoko, kterou jsem jednou rukou objal. " To nevadí, dyť víš, že tě mám taky rád a nemohl bych se na tebe zlobit dlouho. " V tom ale se stalo něco nečekaného. Hime natahovala své ručky k Yoko, přičemž malá Yukina se doplazila z koberečku až k Yoko. Obě dvě byli celkem čilé, narozdíl od Gina, který to už měl za sebou. Byl déle vzhůru než ty dvě a tak spinkal ve své postýlce. Malinká Yukina zatáhla za šaty Yoko a dívala se na ní jejím roztomilím kukučem. Jak na to Yoko zareaguje bude velice zajímavé, já jen dodal. " A heleme se kdo tě tu vítá " Usmál jsem se.

Překvapilo mě velmi chování Yoko, tohle bych do ní opravdu neřekl. Dokonce si i chová miminko. Byl jsem opravdu rád za takovouto chvilku. " Tak tahle princeznička, která na tebe kulí očka se jmenuje Hime. Ta, kterou chováš se jmenuje Yukina. A nakonec ten poslední maličky se jmenuje Gin. Támhle spí ve své postýlce. Pojmenovávání zbylo nakonec na mě když jejich matka zmizela, ale věřím, že se k nim tato jména hodí. " Pousmál jsem se na Hima a nadzvedl jí před sebe. Hime jako miminko vypadala rozkošně a opravdu jak princezna. Jaká bude asi tak v dospělosti, to je zahaleno tajemstvím. Zdali z ní bude překrásná dáma, nebo princezna bojovnice. Necháme se překvapit. Každopádně Yukina vypadala jako ztělesnění mé dobrosrdečnosti, takže bych jí tipoval v budoucnu možná na sestřičku nebo něco podobného. Určitě nějakým dobrým způsobem bude pomáhat světu. A nakonec Gin, ten vypadá, že zdědil moji lenost pro některé věci, ale to nevadí, i to k životu patří. Procházela mi kupa myšlenek hlavou a radostně jsem se usmíval. " Ale jsem rád, že jsou aspoň tři. Budou si alespoň moct spolu hrát a ochraňovat se. Nebylo by na škodu, kdyby si i ty jednou nějaké měla. Děti jsou radost, když je správně vychováš " Řekl jsem milým tónem a celkem přesvědčivě.

Dětičky konečně spinkaly ve svých postýlkách a my jsme raději odešli na chodbu, abychom je neprobudili. Vypadali tak drobounce když spali, že by to byl hřích je probudit. Zavřel jsem za sebou potichu dveře a přešel k rozhovoru s Yoko. Vyslechl jsem si její obavy a snažil se vyvodit nějakou srozumitelnou odpověď. " Jsou tu tři možnosti. Ta první, že se za tebe zeptám já. Ta druhá, že tam pudem společně, a ta třetí, že budeš trénovat pod mým osobním dozorem. " Dal jsem ji tři návrhy na možnosti a čekal jestli si nějaký vybere.

" Víš ty co? Tak já budu čekat za dveřmi a počkám až to vyřídíš. Budu ti na blízku, takže nebudeš tak nervózní. Stačí jen říct kdy chceš vyrazit a můžem jít. " Povzbudil jsem svou sestřičku trochu a poplácal ji po rameni s úsměvem tak jak jsem to vždy dělával. Vyčkával jsem tedy na její verdikt, abych se podle toho mohl zařídit, jelikož jsem měl i jiné starosti. Kdyby chtěla jít hned tak by se to i celkem hodilo, jelikož děti spinkají v postýlkách, takže nic nepotřebují prozatím.

" Tak tedy vyrazíme " Řekl jsem a vydal se za Yoko, která mířila ke dveřím. Já jsem však za náma ještě trochu uklidil v předsíni a potichu zavřel dveře. Nechtěl jsem přeci vzbudit maličké. Avšak mířili jsme za Mizukagem, i když tam mám být jen jako podpora, obávám se, že si mě Mizukage odchytne a bude něco po mě chtít. To však zjistím až na místě.
/přesun

Konečně jsem se vrátil domů podívat se na ty své rošťáky, kteří mezitím stihli vyrůst. Už jsou to zhruba dva roky co se o ně starám a nikdy jsem nebyl šťastnější. Pravda, začátek byl drsný, jelikož jsem na to byl sám, ale alespon mi s tím pomohli moji rodiče, kteří mi poradili jak na to. Chtěl jsem pro všechny jen to nejlepší a vydával vždy ze sebe jen to nejlepší. Dnes naštěstí bylo celkem pěkné počasí a tak cesta sem byla příjemná. Potkával jsem známé tváře jako vždycky a už jsem se těšil domů, ovšem při cestě jsem si vzpoměl, že bych měl někdy zajít i do svého starého soukromého domu. Měl bych ty tři nejradši u sebe doma, jenže tam se nemá o ně kdo starat když nebudu zrovna doma a nechávat je s nějakou placenou chůvou se mi moc nechce.
Došel jsem domů a oznámil svůj příchod. " Jsem doma. " Odložil jsem si bundu na věšák a boty dal do botníku. V tom se na mě vyříli všichni tři a hlavně ty dvě. " Tatííí " Byl jsem velice mile překvapen. Štěstím jsem z toho dokonce spadl na zem když se na mě sesypaly. Pohladil jsem je s úsměvem na hlavičkách.  Ty děti rostou jako z vody, jako by to bylo včera co poprvé otevřely svá očka a dnes už mě to povalí i na zem. Akorát škoda, že to nemůžu sdílet i s Kaori. Taková chvíle by nenechala ani toho nejchladnějšího člověka chladným. " Tak jak jste se měli vy tři? Nezlobili jste babičku s dědou když jsem byl pryč? " Všichni naráz odpověděli stejně. " Vůbec ne " Oddychnul jsem si a postavil se, šli jsme pak společně do kuchyně když máma zrovna dovařila a podávala na stůl, skoro jako by mě dnes očekávala. Pojedli jsme, poděkovali za jídlo a pak se mě Yukina zeptala. " Tati, vezmeš nás prosím znovu k tomu jezeru? " Ostatní se hned přidali a prosili mě o to. Nemohl jsem prostě říct ne když mám zrovna volno. " Tak dobrá, ale teple se oblečte než půjdeme. " Samozřejmě začali jásat a hned se utíkali převlíct, mamka jim šla s tím trochu pomoc zatímco já uklízel nádobí, které po všech zbylo. Jakmile byly připraveni tak jsme vyrazili. Vzal jsem sebou i nějakou tu deku s košíkem abychom si tam pak udělali takový menší piknik. Košík s dekou jsem si nasadil na záda a ty dvě princezny jsem si vyzvedl na ramena, aby měly lepší výhled. Gin odmítl mou nabídku, řekl, že chce jít vedle mě. Nebránil jsem mu, ale dával jsem na všechny tři pozor. Na Gina aby se neztratil a na ty dvě aby mi nespadly z ramenou, což se nestane, držely se jak klíšťata. Naše cesta k jezeru právě započala, to bude dneska den.


/přesun

Do čtvrti Terumi klanu se jen tak nikoho nepouští. Jelikož prakticky jediný vchod do ní vede skrze bránu, zbytek je ohraničen velkou zdí, není snadné se do ní nepozorovaně dostat. Když teď ale útočí na vesnici, takže všichni shinobi jsou zaneprázdnění, mohlo by to jít snáz.
Kousek před bránou jsem se zastavila a rozhlédla se. Nikoho jsem neviděla, což je asi dobře. A nebo špatně? Začala jsem vymýšlet rychle plán, jak projdu bránou. Dřív než jsem však udělala první krůček směrem k ní, musela jsem se zastavit a podívat na Tanakiho. "O jeho současném bydlišti nic nevím." Řekla jsem zklamaně. Spoléhala jsem ale na to, že se Tanaki nabídne, že mi ukáže, kde Kataro bydlí. Když toho Katara tak dobře zná. Čtvrť nebyla velká, ale s mým orientačním smyslem, bych strávila hledáním Katarova domu celé dny.