Ulica klanu Terumi

First topic message reminder :

Je to veľká súkromná ulica, ohraničená vysokým múrom, do ktorej sa vchádza veľkou bránou. Vo vnútry sa nachádza množstvo domov, v ktorých bývajú členovia klanu. V strede oblasti sa nachádza veľká budova slúžiaca pre administratívne prvky klanu. Mladý členovia sa tam vzdelávajú a učia používať svoje Kekkei Genkai. Nepovolaným osobám je sem vstup zakázaný.

" Tak to by ses měla začít bát. " Dal jsem jasné varování, že by to asi měla začít brát trochu vážně. Jelikož všechna má zlost, vztek a všechno ostatní právě přešlo do mojeho zápalu k boji. Až bude vyčerpán bude po všem. Jestli bude ale Yoko v jednom kuse to nikdo nezaručí. Moje pohyby se zrychlovali, přičemž jsem v jednu chvíli utvořil pečet pro Mizu bunshin, který se přidal a byl jsem tu dvakrát. To už pro ni nevypadalo moc dobře.

"To by si sa musel veľmi snažiť, aby som vôbec nejaký strach pocítila." Nebála som sa, nech už jeho výraz vyzeral akokoľvek vražedne. Možno to začal brať až príliš vážne, čo som nečakala, nepočítala som s tým, že k niečomu takému vôbec dôjde, skôr s tým, že sa bude prispôsobovať môjmu tempu, aby som to zvládala a neprišla k úrazu. Asi som tú situáciu precenila. Sakra. Kataro začal zrychľovať, už som viac nestíhala a získavala som čoraz viac utŕžených rán, nehovoriac o tom, že privolala svoj klon. Ak by som tu ostala, bol by mi asi ámen, čo si Kataro vôbec neuvedomoval. Vlastne mi prišlo, že si neuvedomoval absolútne nič. Ako keby som bola úplne cudzia osoba. Bola to však výzva! Prudko som od nich oboch odskočila dozadu, na čo som zložila pečate.
"Hiden: Rinpungakure no Jutsu!" Po vyslovení názvu techniky som na oboch vypustila obrovské množstvo lesknúceho sa prachu, ktoré malo za úlohu ich oboch na krátko oslepiť, teda za predpokladu, že zavreli oči, inak by oslepli nadobro. Poskladala som ďalšie pečate.
"Katon: Hōsenka no Jutsu!" Prudko som sa nadýchla a následne na nich vychŕlila niekoľko ohnivých gúľ, ktoré som zamierila presne na miesto, kde som videla ich obrysy. Zlepšila som sa. Nebola som už taký antitalent ako kedysi, ale zase...Kataro bol mnohonásobne silnejší.

Zas tak agresivní nebyl, něco ve mě potlačovalo mé rány abych Yoko skutečně neublížil, ale i tak jsem nepřestával útočit. Skoro jako by mě ta všechna zlost zaslepila a já neviděl co je skutečně přede mnou. Byla to chyba Kaori, že jsem tak dopadnul a má sestra nastavuje vlastní krk aby mě zbavila mého trápení. Jak krutý to osud postihl naši rodinu. Proč to musím být vždycky já. Yoko se mě z prvu snažila oslepit. Zavřel jsem na chvíli oči to jo, ale její ústa tak tiché nebyly, abych neslyšel co se děje. Vytvořil jsem pečeť a použil techniku Suiton: Mizurappa. Vodní vlna spláchla kouli po níž zůstal jen kouř, kterým jsem proskočil k Yoko. Klon nebyl k vidění, kampak zmizel.

"Už som ti rozprávala o tom, ako ten Suiton nenávidím?" Preniesla som smerom k nemu, keď som začula to syčanie. Očividne zas použil nejakú vodnú techniku, čím môj útok úplne zmaril. Čo iné sa však dalo čakať. Zaujímavé však bolo, že ten jeho klon sa kamsi vytratil. Nebola som dostatočne pozorná, preto som si to ani len nevšimla. Obrovská chyba, ktorá by sa mi mohla v klasickom boji stať osudnou. Nebola som senzibil ani som nemala perfektne vyvinuté zmysly, aby som ho mohla nejakým spôsobom vystopovať. Ostávalo mi si len dávať pozor. Odskočila som od Katara a zasypala ho niekoľkými kunaimi, po ktorých opäť leteli ohnivé gule.

Tolik adrenalinu jsem neměl v sobě už roky. Yoko mi připoměla co jsem už skoro zapoměl. Možná i mé tělo trochu zlenivnělo těmi domácími pracemi. Přeci jen práce shinobi je mnohem náročnější pro tělo. Měl jsem dobrou rychlost, ale pohyby o úroveň slabší. Musel jsem se hodit zpět do formy, nebo to se mnou v budoucnu na misi dopadne špatně. Yoko si dala tu práci aby mi to připoměla, čímž jsem pomalu začínal zapomínat na ten vztek a začal jsem se při boji bavit. Její plán vycházel, jen aby se jí to nevymstilo. Může mě to začít bavit až moc. Když vystřelila ohnivé koule tak jsem sklouzl po zemi. Neposlala to těsně po zemi, vždy tam byla mal mezera. Ještě, že jsem nestloustnul po té době, jinak by mě to trochu připeklo. Najednou jsem byl před Yoko a klon se objevil za ní a položil ji ruku na rameno. Já jen dodal. " Díky "

Ten jeho manéver...No, pripomenulo mi to tak trochu Matrix. Môj brat nevyšiel až tak z cviku, ako si mohol myslieť. Stále bol na tom lepšie ako ja, hoc som trénovala, stále moje schopnosti neboli na dobrej úrovni. Na poslednej misii nebyť Chomeia najskôr by sme boli obaja, Kiseki i ja, mŕtvi. Takmer som infarkt dostala, keď mi Katarov klon priložil ruku na rameno, až som si poskočila a divne vyvalila oči, pričom sa mi srdce divo rozbúchalo.
"Toto mi už nikdy v živote nerob!" Prižmúrila som na Katara oči vyčítavo. Takto ma strašiť! Po jeho poďakovaní mi však môj rozhorčený výraz ustúpil a nahradil ho jemný úsmev.
"Súrodenci si pomáhajú, nie?" Usmievala som sa ako mesiačik na hnoji, pričom som mu rozstrapatila vlasy. Keď som bola mladšia, zvykol mi to robiť, čím ma nehorázne štval, teraz sa to trochu vymenilo.

Alespoň má sestra měla trochu pochopení k mé situaci a za to jsem byl opravdu rád. Když jsem jí ale poděkoval tak málem vyletěla z kůže což bylo v jejím podání trochu komické. Alespoň něco z minulosti se nezměnilo. Co budeme ale dělat teď nemám tušení. " Jasně, příště zas já pomůžu tobě. " Usmál jsem se přirozeně jak už dlouho ne. Konečně se vracelo vše co bylo dávno zapomenuto.

Pousmiala som sa.
"To si zapamätám." Zamrmlala som si popod nos, túto službičku som rozhodne v budúcnosti mienila využiť. Momentálne som ju však nepotrebovala, aj keď on mal byť jedným z tých, ktorí sa budú podieľať na mojom tréningu. Bohužiaľ, nedošlo k tomu, predovšetkým kvôli Hakuei a situácii, ktorá nastala po tom, čo sme ich spoločnými silami porazili. Tak povediac ma odsunuli niekde na bok, nepovažovali môj výcvik za dôležitý a tak mi neostáva nič iné, než sa učiť sama. Nehovoriac o tom, že som ešte od ukončenia Akadémie nebola priradená do žiadneho tímu.
"A teraz...Eeeeeeh. Neviem, nechceš si zahrať pexeso?" Navrhla som prvú blbosť, ktorá ma napadla.

" Pexeso? Nejsme už na takové hry moc staří? " Překvapilo mě, jaká blbost z ní vylezla tentokrát. Když jsem byl na akademii tak bych si pexeso ještě zahrál nebo až bych byl malomocnej stařík, ale v mém věku hrát pexeso? Ne dík, radši neriskuju. " Chce to něco originálnějšího. " Já si však nevěděl nikdy vybrat. Trochu nevýhoda, když jste ten typ člověka, co se neumí hned rozhodnout mezi něčím.

Prižmúrila som naňho oči. To snáď nemyslel vážne! Starí na pexeso? To nebudem nikdy! Pexeso je spoločenská hra pre ľudí v každom veku. Či už pre trojmesačné bábätká alebo 150-ročných dedulov...pre každého!
"Si robíš srandu zo mňa nie? Pokiaľ dobre viem, chlapi sú psychicky zaostalý, mal by si byť niekde na úrovni 15-ročného chlapca, tak sa nehraj na dospeláka hej?" Prepálila som ho velice prapodivným pohľadom. Ja som sa síce trochu zmenila, to je pravda, ale stále som bola dieťaťom, hoc som sa pomaly blížila k hranici dospelosti. Milovala som rozprávky, hry, sladké...
"Originálnejšie? No prosím, tak vymýšľaj, keď ti pexeso nepríde dostatočne originálne!" Založila som si ruky na hrudi a čakala, čo originálne z neho vylezie.

" To říkají všechny ženy, které si myslí, že jsou nejinteligentnější bytost ve vesmíru. To si zdědila po babičce. Stejně tak i tvé neustálé maléry, které jsem za tebe řešil místo otce. Takže bych se být tebou inteligencí moc nechlubil. " Potřebovala trochu uzemnit, aby si něco uvědomila. Tenhle pohled na inteligenci mezi pohlavími byla jedna z těch nejhorších věcí, co si lidé vymysleli, aby si šli co nejvíce na nervy. Některé ženy mají tak nízko IQ, že i přivolávací zvíře si přebere víc informací než ony. To se ale liší od jednotlivce. Každý člověk má vlastní osobnost a je jen na něm jak se bude reprezentovat ve skutečném světě. Pro někoho může být člověk šílenec, ale z jiného pohledu zas člověk, který se zbavil svých zábran, které ho svazovali. " Co třeba se soustředit na tvůj trénink s bijuu? Bude se ti to v budoucnu víc hodit než nějaké pexeso. "

Pery sa mi roztiahli do mierného úsmevu. Ak si myslel, že ma tým uzemní, tak bol na veľkom omyle, pretože ja som si takéto slová nikdy nebrala k srdcu a to sám dobre vedel.
"Poukazovať na to, že som hlupaňa, len preto, čo som kedysi zvykla stvárať, nie je veľmi múdre, pretože to s mojou inteligenciou nemá nič spoločné. I babička bola veľkou kunoichi, braček." Opravila som ho.
"Nevravím, že si magor, ale nemal by si byť ani tak vážny. Život je príliš krátky na to, aby sme ho prežili nezáživným spôsobom, tak sa trochu uvoľni a nauč sa užívať si, aspoň trochu." Narozdiel od neho som taká suchárka nebola a popri tréningu som si vedela nájsť čas na zábavu. Pri jeho návrhu mi úsmev zamŕzol na tvári a potom jednoducho zmizol, pričom ho nahradila vážna tvár.
"Neviem, či je to dobrý nápad. Je viac...eh...dychtivý po voľnosti než som si myslela." Mierila som tým na svoju poslednú misiu, kde sa ma snažil ovládnuť len čo som vyviazla z nebezpečenstva. Možno so mnou nebude chcieť ani len rozprávať. Neviem.

" Někdo musí být vážný. Bez takových lidí bychom už neexistovali. Právě tito lidé ochraňují jak své vlastní životy pečlivě, tak i ostatní. Jelikož jsem se však narodil první, tak toto břemeno bylo předáno mě. Vy jste měli to štěstí, že jste se s Gatsem narodili později. Měli jste tak více volnosti. Netvrdím, že mi to vadí, zvykl jsem si na takový způsob života, který se stal mou součástí. Já tu ale nebudu navždy, takže to musí potom po mě někdo převzít. Neříkám, že nepotřebujeme odpočinek nebo zábavu, ale být vážným můžeš předejít spoustě nepříjemnostem. Nebudu tě však do ničeho nutit, je to tvůj život, který ti byl dán. Určitě si říkáš, že jsem suchar, ale je to jinak než myslíš. " Připadal jsem si jak nějakej učitel a Yoko jako moje studentka. Taková hodina rodinné výchovy nejspíš. " Když se budeš pořád bát, že někoho kvůli tvému bijuu zraníš, že se neovládneš, tak nikdy nepokročíš dál. Je třeba udělat krok vpřed. "

"Tak, je šťastím pre celý klan, že som sa narodila ako druhá, inak by som ho celý zruinovala." Zavtipkovala som, ale to bolo len tak na margo, predsa len Kataro viedol pomerne vážnu debatu so mnou, aj keď to moje šaškovacie ja by mu rado odseklo niečo...vtipné. Pre mňa. Nie preňho a asi by sa cítil trochu...no...Blbo, preto som to potlačila a na tvári sa mi opäť usadil vážny výraz.
"Ja viem, Kataro, ja viem." Prikývla som. Poznala som ho. Vedela som, čo je jeho prioritami i cieľmi. Vedela som o ňom veľa.
"Nebol si však jediný, na koho bol kladený veľký tlak, na mňa i Gatsa tiež, hoc v menšej miere, ale predsa. Odzrkadlilo sa to na každom z nás, Kataro." U mňa však inak než u neho. Odlišovali sme sa, obaja. Naučila som sa nebrať nič vážne, pretože ak by to tak bolo, najskôr by som sa zbláznila. Už len z toho, ako som musela často krát počúvať o tom, aký bol Kataro v mojom veku perfektný, v čom všetkom exceloval, nehovoriac o Gatsovi, ktorý bol už Jouninom a to bol o rok mladší odo mňa.
"Nie je to tak ľahké, ako si myslíš. Neviem, či by som ďalší pokus o ovládnutie zvládla. Je to obrovská psychická záťaž." Nemohol vedieť ani zďaleka, aké ťažké je mať niečo tak zatrpknuté a temné v sebe. Niečo, čo hľadá akékoľvek momenty k ovládnutiu. Mala som právo na obavy.

" Kdybych se stal též jinchuurikim tak by se ledacos změnilo. Já jsem pro dobro vesnice schopen toto riziko podstoupit a vzít to na sebe. Jenže to záleží na výšše postavených nadřízených, kteří z tebe mimochodem bez mého svolení udělali Jinchuuriki sedmiocasého bijuu. Měl bych si asi vydobýt větší respekt, aby naši rodinu jen tak neobcházeli aniž by se poradili s vedením klanu. Co se jinak týče tvého tréninku. Sice se bojíš, ale když se neustále budeš bát, nikdy se nepohneš vpřed a bude tě po částěch zřírat zevnitř. Tak to ve víc jak většině případů dopadá když se vůbec nejedná. " Další můj takový proslov, ale byl potřeba.

"Mýliš sa. Nemáš právo voliť smer môjho života. Ja som si to zvolila sama. Nie len že si to vyžadovala situácia, pretože v danej chvíli som bola v najvhodnejším kandidátom a on besnel, ale chcela som zároveň dokázať, že nie som tak slabá." Neuvedomovala som si vtedy, aké ťažké bremeno som na seba vzala, ale to som celá ja. Som však zároveň rada, že som takéto rozhodnutie učinila, pretože verím, že spoločne s ním toho jedného dňa veľa dokážeme.
"Nebojím sa ho. Nikdy som sa ho ani nebála. Vidím, že to jeho správanie je len povrchové. Získala som prístup k istej literatúre, ktorá nie je bežným ľuďom prístupná. Dozvedela som sa mnoho informácií, ako o ňom, tak aj o ostatných Bijuu, ktorí tu patria. Tréningy ich jinchuuriki prebiehali vždy za prítomnosti niekoho, kto ich vedel v prípade núdze zastaviť. Ty žiadnu takú techniku neovládaš. Musel by si mi ublížiť a to asi nechceš." Ešte za čias Faita ma mala učiť Hirin, ktorá by vďaka Samehade dokázala jeho chakru vysať, a tak by nedošlo k mojej premene.

" Hm, takže to chce techniku na potlačení chakry. To by snad neměl být takovej poblém s mou pozicí nějakou takovou získat. Stačí zajít za pár lidmi. Prozatím ten trénink tedy odložíme, když nejsem schopen tě zkrotit klidně během běsnění. Pokusím se na tom zapracovat a pak ti dám vědět " Asi je čas zajít za kagem pro takovou techniku. Jistě máme v archivech nějakou takovou techniku. Mohl by mi jí půjčit za mé oddané služby vesnici v minulosti a následné budoucnosti.

"Keď myslíš..." Povzdychla som si a rukou si prehrabla vlasy.
"Pozri, nemusíš to robiť. Ja to zvládnem, hoc aj sama, až sa opäť dám dohromady." Jediné, čo som potrebovala, bol poriadny oddych. Aj keď som sa ešte musela doučiť techniku, s ktorou som začala už skôr, len som...to nedokončila, pretože som sa zakecala s Kisekim. Navyše, Kataro mal dosť svojich povinností. Napríklad sa musel starať o jeho detičky, ktoré som občas potajme učila rôznym...hmmm...nazvime to, "zábavkám", o čom on nevedel. Už sa teším na deň, keď mu niečo z toho predvedú! Síce budem mať prúser, ale bude to stáť za to!

" Ono se to jednou bude určitě hodit, takže neuškodí, když se něco takového do budoucna naučím. Jinak máš něco na práci nebo jiné pochůzky? Abych tě nezdržoval, jsme tu už celkem dlouho. Ten čas letí rychle. " Když se člověk baví tak čas skutečně ubíhá rychleji, protože ho nevnímá. Vyčkal jsem než mi Yoko odpověděla. Její odpověď bude mít důsledek, zdali se plán rozběhne nyní  nebo později.

"Len aby." Pousmiala som sa. Možno sa raz vyšmyknem spod kontroly, bude potrebné ma zastaviť a nikto toho schopný nebude na blízku.
"Nooo...bolo by už na čase, aby som sa doučila istú techniku." Nepriamo som mu naznačila, že sa naše cesty budú musieť opäť rozísť. Pokiaľ teda sa nebude priamo chcieť podieľať na tréningu lávovej techniky, ktorú som sa mienila naučiť. Skôr si ale myslím, že mal vlastné plány.
"Taaaak, ja teda idem, nech to už mám za sebou. Maj sa!" Kývla som mu rukou na rozlúčku a zdrhla.