NÁMĚSTÍ A ULICE

Nukenin si v klidu vyčkával a pak si všiml jak z budovi vyšla jenom jedna osoba. "No nic, budu muset zneškodnit jen jednu." řekl si v hlavě a vyskočil před dámu. "Nehan Shōja no Jutsu!" zakřičel a techniku použil.

Když chcete použít Genjutsu, tak je trochu hloupé před někoho vyskočit a vykřiknout jeho název. Okamžitě jsem vytvořila jedinou pečeť pro "Kai." Pírka sice dál padala, ale na mě již neměla žádný účinek. To by dokázal i šikovný Genin, kdyby na to přišlo. Respektive kdyby dostal tak jasné varování jako já. Okamžitě jsem pokračovala s další pečetí. Kolem těla mi začaly probleskovat jiskřičky Kuroi Kaminari.
"Kdo jsi? Co chceš?" pozvedla jsem obočí a čekal na jeho odpověď, než se to pokusím oficiálně vyřídit.

Nukenin se trochu vyděsil. Oklepal se a pak si z kapsy vytáhl flétnu. Začal na ni hrát a u toho použil Mateki: Mugen Onsa.

Pootočila som sa ku chalanovi a len som mierne pokývla ramenom.
"Aspoň mi povieš keď ho uvidíš." Zamumlala som a len som pokračovala z kanclu ďalej. Nemusela som ísť ďaleko, keďže sa to odohrávalo hneď pred vchodom.
"Riin-chan.. už sa prebral." Zazubila som sa a poukázala som smerom na chalana, ktorý ma následoval. Následne som započula "tú" melódiu a trocha som stuhla. Po chrbte mi vybehli zimomriavky a ja som po nunkeninovi hodila mierne vražedný pohľad.

Přišel jsem před vchod krátce co tý holce a podíval se na nukenina. Dostal jsem trochu strach, ale rychle jsem se z toho probral. Teď už neuteču. Pak jsem uslechl zvuk jeho flétny,přestal jsem se hýbat a klekl jsem si.

Otočila jsem se na Atsuku. Vzhledem k tomu, že jsem právě z celého těla vypouštěla chakru díky svému bleskovému brnění, sotva mě mohl chytit do Genjutsu. I když to jeho pískání, pravda, mi bylo velice nepříjemné.
"Opravdu?" pozvedla jsem obočí. Pak jsem si všimla, že si klekl. "Ty dnešní děti... nic nevydrží," povzdechla jsem.
"A z té věci co vyluzuje tak protivné zvuky zešílím!" 
Po poslední větě jsem vytasila katanu, kterou jsem měla jako vždy připnutou přes záda. A použila jsem Ura Kasumigiri.

//Vidíš? Takhle to vypadá, když proti tobě někdo použije techniku, kterou neznáš, aniž by ti vysvětlil, co přesně dělá. Pěkně prosím, rozepisuj to.

/Dobrá
Nukenin se díval,jak na něj ze všech stran letí kloni. Rychle se jim vyhnul,ale přece jenom ho jeden zasáhl do ruky. Nukenin si přidržel ránu a díval se na tři osoby. "Doton: Doryüheki!" řekl a mrzi ním a třemi Shinobi se objevila veliká kamenná zeď. Pak začal utíkat.

Ura Kasumigiri byla technika spočívající ve vytvoření tří klonů, přičemž originál útočí zeshora. Nukenin rychle vytvořil pečetě a dotonovou stěnu před třemi mými klony, které se okamžitě rozplynuly. Já ovšem byla v té chvíli nad ním i s připraveným mečem k seku mířícímu někam k ramenu. Zabít jsem ho nechtěla, pokud nebude zbytí, jen chytit. V opačném případě bych se asi před svým nástupcem neukázala jako schopná shinobi.

Nukenin si všiml té pravé Shinobi teprve až když byla nad ním. Rychle dal ruce křížem a postavil se do obranné pozice. Nechal se katanou seknout do rukou. Vystříkla krev. Nukenin vyskočil na zeď, vytáhl čtyři shurikeny a použil Fûton: Kaiten Shuriken. Shurikeny se začali pomocí větru točit. Nukenin dva namířil na dospělou Shinobi a dva na ty dvě děti.

Problém je, že když se necháte ostrou katanou ve chvíli, kdy má její uživatel aktivované bleskové brnění, tak vám ty ruce buď obě šikovně amputuje nebo skrze ně alespoň vyšle výboje, které vám zamezí v pohybu. 
Se shurikeny mířícími na mé společníky jsem si nedělala starosti, narazily přece do zdi, která stála přímo před nimi. Shurikeny mířící na mě byly větší problém. Vystřelila jsem z dlaní dvě větší jehlice z černého blesku, které měly nejen zastavit jejich rotaci, ale i je "zelektrizovat," aby okamžitě po styku s nimi zbraně skončily na zemi.

Nukenin se pomalu přestal chvíli hýbat. Zásah katanou ho znehybnil trochu později, ale zato víc. Neudržel rovnováhu a spadl z kamenné zdi. Byla to velká rána a nejspíš si zlomil nohu. Jentak ležel na zemi a nehýbal se. Díval se jak se shinobi vypořádala s jeho shurikeny. Když shurikeny vypouštěl tak právě STÁL na dotonové zdi, takže by to mělo dolétnout i k dětem. Nukenin už se mohl trošičku hýbat, tak začal velmi pomalu vstávat.

Vmžiku jsem byla u něj s katanou u jeho krku.
"Jestli si chceš zachovat život," navrhla jsem. "Tak nevstávej."
A nejlépe už nikdy.

Postavila som sa pred toho chlapca a len som k shurikenom natiahla ruku. Na chvíľku po mojom tele začala behať podivná, čierna chakra a akonáhle sa shurikeny priblížili, celú techniku som akoby absorbovala a tak stratili väčšinu svojej prieraznej sily. Takto sa mi len neškodne zabodli do dlaní a ja som si ich so zamračeným výrazom z dlaní vytiahla.
"Tsch.. hajzlík malý." Zamumlala som si skôr pre seba a zatiaľ čo som shurikeny hodila na zem, pozerala som sa na krv, ktorá mi z menších rán v dlaniach tiekla.

Nukenin se vylekal a hlasitě polkl. Začal se ze strachu potit. Opatrně zvedl ruce a díval se do země. "D-dobrá,hlavně mě prosim nezabíjejte." vykoktal ze sebe a strachy zavřel oči.

Zavolala jsem stráže, aby ho spoutali a odvedli do vězení. Raikage se o něj určitě postará. Když bylo vše v pořádku, zamířila jsem k Atsuce.
"V pořádku, Štístko?"
Vzala jsem její ruce opatrně do dlaní.
"Zajdeme pro obvazy a nejlepší by bylo ještě zavolat tým mediků."
Zase se ve mě probudila má neskutečně starostlivá povaha.

Naklonila som hlavu na stranu a pohľad som mala stále zabodnutý na moju vlastnú krv. Už to bolo nejaký čas, čo som ju nevidela. Mierne som sa striasla a znova som sa kyslo zatvárila.
"Som v poriadku.. viac menej." Zamumlala som no nakoniec som len pokývala hlavou na nesúhlas.
"Netreba medikov heh.. vieš že .. neeh.. som nesmrteľná.. Aj keby tam bol nejaký jed, neublíži mi." Dodala som a s menším úsmevom som pokračovala. 
"Obväzy budú stačiť." 

"Dobrá," kývla jsem. "Mám nahoře lékárničku a třeba už nám stihli donést i stůl."
Překročila jsem "mrtvolu," aniž bych se zajímala, jestli chlapec žije - jsme přece ve světě, kde přežívá silnější - a vydala se po schodech ke kanceláři. Tam jsem k němu mohla znovu zavolat lékařský tým, ale bylo by to k ničemu, však on se časem vzpamatuje a na ulici mu v Oblačné nikdo neublíží. Čelenka, kterou mu předtím nukenin vzal, zůstala ležet na zemi.

//Přesun

Byl jsem z toho ještě trochu ztřeštěný. Letěli na nás shurikeny, pak mi pomohla ta holka a všichni zmizeli. Seběhlo se to tak rychle. Oklepal jsem se a vzal si svou čelenku kterou zde ten nukenin nechal. Nasadil jsem si ji a rozhlédl se kolem. Co teď? . Rozhodl jsem se že půjdu těm dvou poděkovat a pak se zeptat Raikageho, jestli pro mě nemá nějakou misi.
/Přesun

Přišel jsem na náměstí hledat nějakou lékárnu nebo nemocnici. Po delším hledaní jsem konečně našel malou nemocnici.Vešel jsem do ní a našel sestru které jsem předložil papírek s chybějícími věcmi.Řekla mi ať chvíli počkám,tak jsem si sedl a díval se oknem ven na náměstí. Za chvíli přišla sestra s věcmi a já se vydal zpět do kanceláře.
/Přesun

Vesměs jsem se toulal po vesnici. Neměl jsem nic moc co dělat a Raikage byl pryč. Najednou se ozval Eleuni.
Váhy se hýbou. Oznámil mi jen. Přikývl jsem. Na jakou stranu? Zeptal jsem se a posadil se na zápraží jednoho domu tak, abych nepřekážel ostatním občanům. Chvíli počkej. Odpověděl mi. Přikývl jsem a čekal až mi dodá přesnější informace.

Po chvíli mého rozjímáním s Eleunim mě vyrušila jakási žena.
*Co teď?* Optal jsem se Eleuniho. *Co by, pohovoř si s ní* Pobídl mě.
Vstal jsem tedy a uklonil se. Ano, Taiki Nobu. A vy jste...? Počkal jsem až odpoví. A jestli se mohu zeptat, jak víte o mně a Eleunim? Moc lidem to neříkám. Zeptal jsem se opatrně, jedna ruka na mé kataně.

Usmál jsem se. Je pravda, že příliš lidí v košili a kravatě tu není vidět. Eluni zjevně stále kontroloval váhy. Já osobně jsem sundal ruku z katany, ale z mého pohledu se stále nevytrácela jistá ostražitost. No, potřebujete něco? Další úsměv.