NÁMĚSTÍ A ULICE

Zakřičela jsem Nechce si semnou někdo povídat!

[quote="Aloi Senfai"]Zakřičela jsem Nechce si semnou někdo

"Pff.. a kde je tady nějaká hospoda ?" Promluvil jsem kračejíc vedle ní a přitom myslel jak je na to asi Lucy

"Pozri sa napravo." Uškrnula som sa. Hneď na pravo bol taký podnik, kde som občas chodievala, keď som dostala chuť na pivo. Zamierila som teda dnu, vzadu vedľa takého akvária bol ako vždy voľný box. "Bude ti tak prekážať, keď si zložíš masku?" Sadla som si a ruky len tak založila nahrudi. V tej maske vzbudzoval veľa pozornosti, navyše blo divné kecať so zamaskovaným človekom.

Jen jsem přikývl a sundal si masku s kápí "Takže ty už jseš ANBU jo ? " Pousmál jsem se "Gratuluji... mimochodem... přece jenom tě budu potřebovat... musím vymyslet plán... plus plán ůniku, říkala si že konoha byla napadena.. to znamená že si budou hlídat krk.." Mluvil jsem potichu tak aby mě slyšela jen ona. Připomělo mi to staré časy a naše plánování akcí

"Nie je to nič, za čo by gratulácie stáli." Oprela som sa lakťami o stôl. "Nepovažujem to za úspech." Pri spomienke na ťažký a krutý tréning som si len povzdychla. "Mohla by som ťa tam prepašovať pod zámienkou, že som chytila nukenina a že ťa vediem k hokagemu, ktorý o tvojom osude rozhodne. Výhodou ANBU je to, že ma nebudú upodozrievať, plus netušia, kto som." Prehovorila som ticho. Keď sa pri nás objavila čašníčka, objednala som dve pivá. "Odchod nebude tak jednoduchý. Určite sú v Konohe nejaké tajné východy, ale neviem kde. Mohli by sme s pomocou kujaku myoho odtiaľ odletieť, ale stále nemáme istotu, že použijú nejakú bariéru alebo niečo podobné." Opäť som sa ozvala, keď čašníčka odišla.

Pousmál jsem se, v plánování byla vždy lepší než já. "Ta cesta ven bude opravdu problém, ale s tím by mi mohla pomoct Lucy... každopádně... ač nechci a příčí se mi to.. budu muset zastavit každého kdo se mi postaví do cesty..." Obsluha se vrátila s naší obědnávku a v tu dobu sem domluvil. Vzal jsem pivo a nastavil tak aby mohla ťuknout "Na konec zlým časům a na úspěch mého plánu"

"Keby niečo, môžem odlákať pozornosť." Dodala som ešte a vzala si do rúk pohár s pivom. "Dúfam, že k niečomu takému nedôjde." Zamračila som sa. "Pomôžem ti pod zámienkou, že nikomu smrteľne neublížiš. Vieš, že sa špecializujem na jedy. Môžem ti ponúknuť jed, ktorý útočí na nervovú sústavu a človeka na pár hodín paralyzuje. Stačí jediné škrabnutie na to, aby sa dostal do tela." Dívala som sa naňho vážne, po chvíli som sa usmiala a ťukla si svoj pohár s ním. "Na šťastný koniec." Uchechtla som sa a odpila si z piva.

Zamyšleně jsem se na ní podíval "Jedy ?... zajímavé. Jak si říkala..útočili na konohu hm ? .. bojovala i Lucy ?" Podívl jsem se jí do očí. Měl jsem o Lucy strach

Jop, jedy. Som taký polomedik, neovládam síce Shosen, ale vyznám sa v ľudskej tele, chémii a podobne. Ozvala som sa a opäť si odpila z piva. Vravela som ti, že div dušu nevypľuvne preto, aby ochránila to, čo jej je drahé. Pokiaľ ma oči neklamali, použila Hachimon. Nadvihla som obočie.

Vzdychl jsem "To není dobré... musím tam..." Z mého hlasu byl cítit strach "Musím zjistit jak tom je"

Prudce sem do sebe to pivo nalil položil peníze na stůl a povídám "Jdu tam... i kdyby vyhrávali... musím se presvědčit že je v pořádku.... uvidíme se v konoze ?" Zeptal jsem se jí ještě než jsem vztal

Tak isto ako on som rýchlo pivo dopila a s pomerne pokojným výrazom ho pozorovala. Neviem, či ma tam ešte budeš potrebovať. Zabezpečiť prechod som mu teda nemusela. Že by som šla pomôcť Konohe? S únikom z dediny ti predsa pomôže Lucy, nie? Nadvihla som jedno obočie a postavila sa, pričom som pohľadom skákala z jedného opilca na druhého. Ale ak chceš, aby som tam šla, nerobí mi to absolútne žiadny problém. Letmo som pokrčila ramenami. Ale bez masky tam nepôjdem. Uškrnula som sa.

"Máš recht.. masky jsou in.. jdeme ti pro masku a pak směr konoha ?" Nečekal jsem na odpověď, nasadil si svou masku, přehodil přes hlavu kápi a s penězma se vydal k baru kde jsem zaplatil

Přikývl jsem a po zaplacení jsem se vydal k bráně (přesun)

Procházely jsme se ulicemi. Nikdo se nám nevyhýbal. Naopak se mi zdálo, že se několik chlapců na Atsuku usmálo. Já na ně byla stará, ale ona vypadala velmi mladě a doslova přitahovala pohledy Geninů a studentů akademie. Musela jsem se nenápadně smát, i když to ode mě bylo trochu zlomyslné.
"Atsu-chan?" nadhodila jsem.
"Jak podle tebe vypadá ideální chlap?"
Zase ten můj mateřský instinkt. Cítila jsem se, jako kdybych se na to zvědavě ptala dcery.
"Nebo ideální dívka?"

Rozesmála jsem se.
"Na můj vkus dívkám chybí něco podstatného," mrkla jsem na ni. "Počkej, až poznáš nějakého zajímavého chlapce, hned mi utečeš."
Rozhodně jsem ale s jejím popisem nebyla spokojená, i když jsem to nakonec nechala být. Zastavila jsem se u obchodu s maskami napodobujícími ANBU.
"Co říkáš na tuhle?" ukázala jsem na jednu rozesmátou.
Malá narážka na její zamračenou tvář.

"Isas Michio," zavzpomínala jsem, když se mi vybavilo jeho jméno. "Myslíš, že mě měl rád?"
Hodila jsem po ní zamyšlený, snad i překvapený pohled. Nečekala jsem, že si na něj vzpomene.
"Pamatuji si na něj dobře. Šel mě hledat, snad i pomstít... alespoň to říkají... a nikdy se nevrátil."
Polil mě pocit smutku a chladu. Ano, určitě jsem ho měla ráda, ale i kdyby se nyní vrátil, asi by to bylo pryč. Znali jsme se příliš krátce a neměli jsme možnost se poznat.
"Přivolával orli," vzpomínala jsem. "Měl delší, hebké vlasy a byl občas trochu nezdvořák. Ale spíš jen neuměl vyjádřit, co chce říct, byl jinak... roztomilý. Věrný a svého času pro mě byl určitě důležitý. A kdyby nebyl a já za ním nešla do té vesnice, ani bychom se nepotkali."
Konečně jsem se na ni usmála.
Možná jen to, abych střetla ji, bylo jeho úlohou v našem příběhu.
Jako kdyby odhadla, že mě pořád tíží trocha smutku, zkusila si onu masku.
"Koupím ti ji!" rozesmála jsem se. "Rozhodně ti ji koupím."
Trošku jsem se lekla, když se tak tak chytila krámku, aby nespadla, ale musela jsem se jen dál smát.
Je úžasná!