NÁMĚSTÍ A ULICE

pro **Kagayaki Rin** Thu Jul 18, 2013 10:37 am

First topic message reminder :

pro **Kuroashi Sanji** Wed Aug 12, 2015 9:38 pm

Rozhodl sem se podniknout takovou menší výpravu za hranice vesnice. Nebylo to odtud zas tak daleko, takže se zase brzy do vesnice vrátím a kdyžtak se u Atsuky omluvím. Nakoupil jsem si na trzích pár věcí na cestu a pomalu jsem se rozešel k bráně.
(přesun)

pro **Ken Hiashi** Wed Mar 16, 2016 6:44 pm

Tak mal som zas voľný deň. Príjemný pocit, keď sa človek môže len tak flákať a nemusí nič riešiť ... Ale o môj prípad nebol, síce som mal voľný deň, ale.. vždy je tu to odporné ale... ale dnes som mal upratovať ja a pravdupovediac, mne sa táááák hrozne nechcelo, že som radšej zdrhol sa vyvenčiť na čerstvý vzduch. Veď upratovanie nie je práca pre chlapa!...
*Isto ma zabije* Pomyslel som si na Yunu a pri tej krásnej myšlienke som sa zastavil pri stánku s kvietkami. Prečo aspoň nepotešiť vraždiacu priateľku krásnym kvietkom? To je predsa ideálny nápad. Ouč... nastal však menší problém... Ja som nevedel, ktorý kvet by mohla mať najradšej. Teda určite mi to rozprávala a ja som dával pozor, ale... niečo ma vyrušilo .. určite!
*Ľalie, ruže, tulipány?* Výberu tu bolo teda neúrekom, ale ja som vedel pomenovať asi len tieto tri kvietky. Kto vie, koľko som stál pri tom stánku a premýšľal nad tým, čo by potešilo Yunu najviac... Možno by som mal u nás doma už krásne upratané.. namiesto toho tu vyberám kvietok. Premýšľanie nepomohlo. Začal som klasickou vyraďovacou metódou profesionálnych inšpektorov... Ententíky dva špendlíky.. veď ďalej to už poznáte... Zobral som dve biele ľalie a vysmiaty som sa konečne pohol z pred toho stánku.

pro **Seishin Yuna** Wed Mar 16, 2016 6:54 pm

Zdrhol mi. Aj keď som ho tak pekne prosila o to, aby mi pomohol s upratovaním. Alebo som ho k tomu donútila svojimi špeciálnymi donucovacimi prostriedkami? To je jedno, veď je to takmer to isté. Ak si však myslel, že predo mnou ujde, tak bol na omyle, pretože som veľmi dobre vedela, kde sa nachádza a bez rozmýšľania sa vybrala za ním. S navretou žilou na čele. Predsa len. Nechal ma na to samú! Rútila som sa ako tornádo pomedzi vystrašených ľudí, ktorý na mňa hľadeli s akýmsi...rešpektom a radšej sa odo mňa vzdiaľovali. Niet sa čomu diviť. Vyzerala som tak, že pridrbem každého, koho stretnem. Zastavila som sa tesne za Kenom, ktorý zjavne o mne nevedel a štuchla ho prstom do ramena, nech sa ku mne otočí.
"Ale, ale...kto si myslel, že predo mnou zdrhne, heeee?!" Zamračila som sa naňho. Založila som si ruky na hrudi a nervózne poklopkávala nohou.

pro **Ken Hiashi** Wed Mar 16, 2016 7:19 pm

Z mojej krásnej chvíle pokoja a pohody, kde som nechal všetky myšlienky plávať ma vytrhlo celkom priame a cielené ťuknutie. Otočil som sa na tú osobu, hľadel som jej na nohy, postupne som presúval pohľad po jej tele až k očiam. V rukách som držal ľalie.... Všimol som si ten zamračený pohľad plný lásky. Táto nádherná osoba, s tým zamračeným pohľadom plným lásky bola Yuna. Moja terajšia priateľka sa mračila... Určite to bude to vyplýženie sa z našej spoločnej domácnosti...
Nahodil som taký nevinný úsmev. "Ale ja som nezdrhol, len som ti chcel spraviť radosť." Kútiky úst sa rozšírili a tie biele ľalie som držal medzi nami dvoma. *Huehuehue.. Teraz príde na ňu zlý pocit, že som chcel spraviť len niečo dobré a mne to prejde... Teda pokiaľ doupratovala.* Pomyslel som si a čakal na jej reakciu.

pro **Seishin Yuna** Wed Mar 16, 2016 7:55 pm

Ak si myslel, že mu takáto výhovorka prejde, bol na omyle. Avšak, problém bol ten, že na Kena som mala slabosť...odjakživa. Pohľad mi klesol na ľalie, ktoré mi kúpil. Privrela som oči a sťažka si povzdychla.
"Ach...ty vždy vieš, ako ma obmäkčiť." Pozrela som sa naňho najprv vyčítavo, pretože rovnako ako som ja manipulovala s ním (donucovacími prostriedkami, prípadne inými ženskými), i on manipuloval so mnou. A, sakra, vedel veľmi dobre, ako na to! Prevzala som si od neho ľalie a pričuchla si.
"Voňajú nádherne, ďakujem." Preniesla som s úsmevom. Nemala som najobľúbenejšie kvety, bolo mi prakticky jedno, o aké ide, hlavné bolo, aby pekne voňali. Na to si veruže potrpím.
"Ale tak, dokončila som tú prácu i za teba, tak...nezájdeme niekam?" Opýtala som sa. Prečo trčať doma, keď bolo vonku tak pekne? Je pravda, že aj trochu chladno, ale to tu bolo úplne normálne. Zababušená som bola dosť.

pro **Ken Hiashi** Wed Mar 16, 2016 8:17 pm

Yuniné oči klesli na ľalie, čas sa spomalil, na hodinách tikala ručička.. Tik, Tak, Tik, Tak... Prišiel rozhodujúci moment a v tom som započul z jej úst tú vetu... Začal som v duchu oslavovať, že katastrofa bola zažehnaná, svet bol zachránený a mne sa nič nestalo... Tak tento deň som už považoval za úspešný... Dokonca stihla za mňa aj upratať a kvety sa jej páčili. Naozaj nádherný deň..
"To si nemusela, ja som sa chystal vrátiť a svoju prácu si dorobiť." Uškrnul som sa, samozrejme kto vie, čo bolo na tom pravdy. "Etooo a kam by sme šli? Bar? Park? Nejaké jedlo v reštaurácií ? " Opýtal som sa a obzrel som si Yunu znova. Bože, aké som ja mal šťastie, že som si našiel tak dokonalú ženu... Pokiaľ nezačne používať tie svoje "vyjednávacie prostriedky".. Potom nemám šancu... "Hovoril som ti, že tá drsná jazva cez oko ti pridala na kráse?" Hneď som nadhodil nejaký kompliment, veď s tou jazvou vypadala Náááozaj ppč, drsňácky!! Nehovorím ani o tom, že bola viac príťažlivá!!

pro **Seishin Yuna** Wed Mar 16, 2016 8:54 pm

"Áno, jasné, poznáme to tvoje chystanie sa na návrat. Prišiel by si ráno o desiatej, ožratý ako delo s Naom s otravou krvi." Bohužiaľ, toto bola úplne bežná vec, pretože keď tí dvaja sa stretli...no, neostalo to len pri jednom poháriku, ako mi to občas Ken sľubuje, ale tak. Zvykla som si už.
"Čo táááák...na pivo?" Možno sa to k žene nehodí, neviem, ale pivo som mala veľmi rada. No. Narozdiel od tých dvoch som to ale nikdy neprehnala a vypila len toľko, koľko je môj organizmus schopný zniesť. Pri jeho komplimente som sa úprimne usmiala.
"Ale choď, ty lichotník jeden." Uchechtla som sa. Na tú jazvu som nemala veruže dobré spomienky, takmer som prišla o oko, ale v konečnom dôsledku sa páčila aj mne. Vyzerala som drsnejšie, to je pravda. Priblížila som sa ku Kenovi a voľnou rukou ho pohladila po líci. Zmenil sa za tých pár rokov, čo sme spolu, aspoň vzhľadovo teda, ale mne sa to hrozne páčilo. Možno si ani sám neuvedomoval, ako sexy mi pripadá.
"Pôjdem si teda odniesť tie kvety, stretneme sa pri bare, dobre?" Postavila som sa na špičky (za tých pár rokov som nevyrástla ani o piaď, prťavá som oproti nemu bola stále) a vlepila mu krátku pusu na pery. Potom som sa otočila a zmizla v nejakej uličke.

-PRESUN-

pro **Ken Hiashi** Wed Mar 16, 2016 9:36 pm

"Héééj, to sa stalo len... parkrát?..." Uškrnul som sa, no tak s Naom sme to parkrát prehnali, ale to len po dajakej super úspešnej misií, alebo sme oslavovali narodeniny, sviatok, úspechy.. A vlastne ono sa to zdá, ale príležitostí na pitie je vždy dosť, pokiaľ sa chce. Ale tak ja som sa naozaj snažil obmedzovať alkohol !
Popravde jej nápad, ísť na pivo bol.. Naozaj zaujímavý, kto vie možno sa ma snažila opiť, netušil som čo sa v tej diabolskej hlave rodí a čo jej prišlo na um... Alebo má naozaj chuť na pivo. "Vieš, že ja s pivom nemám problém." Uškrnul som sa a kývol plecami. Pohladila ma po líci, mňa jej dotyky vždy oslabovali. Len som prikývol a po krátkej puse som sa otočil zas ja a zmizol v nejakej uličke.. Teda nezmizol som, len som šiel do baru. Vždy sme chodili do toho istého baru, U bavlnenej ponožky... Akože kto vymýšľal ten názov? .. Ale musím uznať, že aspoň alkohol tam je fajn.
Presun

pro **Akemi Kagayaki** Thu Mar 17, 2016 7:33 am

Z rozhledny jsme dosli az sem. Mi-chan byla opravdu hodne prekvapena, jeji reakce byla ale k popukani. Sla jsem hned vedle ni a pozorovala okoli, lidi kteri sli naproti nam, stejne jako stanky a obchudky u ulic. Hledala jsem ramen. Sli jsme ale pomalou chuzi, takze jsme meli docela dost casu. "Odkud vubec pochazis, Mi-chan?" Podivala jsem se na ni a mile se usmala. Zajimalo me to. Prosla jsem spoustu kontinentu a vesnic. Proto me zajimalo, kde ona ma sve koreny.

pro **Miya** Thu Mar 17, 2016 3:12 pm

Dostali jsme se tam, kam jsme se dostali. Cestou jsem se rozhlížela, jestli náhodou neuvidím někde, kde se prodává ramen. Viděla jsem i spoustu lidi, kteří na mně koukali s různými pohledy, od těch příjemných až po ty méně příjemné. Moc jsem se nedivila. Málo kdy uvidíte, malou holku s velkou zbraní. Byl to ovšem jejich problém, mě to bylo šumák fuk. Akemi se svou otázkou mě vyrušila při mém pátraní po jídle.Docela zdálky, usmála jsem se na ní "Oni no Kuni." Odpověděla jsem jí na otázku a koukala okolo sebe. "Kde pak máme ten ramen?" zeptala jsem se Akemi, celá nadšená na ramen.

pro **Akemi Kagayaki** Thu Mar 17, 2016 6:02 pm

Mi cestou sledovala také obchůdky okolo vesnice. Což nám docela ulehčilo práci. Celou dobu jsem jí poslouchala a zamyslela se nad její odpovědí. Byla jsem v hodně krajích světa, stejně tak jako ve vesnicích, jak hlavních, tak i těch malých. O Oni no Kuni jsem zaslechla jenom pár věcí.
Hned co jsem své myšlenky ukončila, jsme se zastavily před menším stánkem. Proč? Před ním byla cedule s menu a rámen na něm byl, takže...Bingo Pomyslela jsem si a kývla hlavou na Mi-chan, aby šla za mnou. Sedla jsem si na barovou stoličku a objednala 2x rámen. "Oni no Kuni povídáš...Slyšela jsem o tomto místě jenom pár věcí. O kněžce a tak. Hmm, nejspíš to bude stát za prozkoumání, pokud se odtamtud jeví lidi jako ty." Sundala jsem si svou bundu a nechala si na sobě jenom mikinu. Mohlo to vypadat, jako kdybych byla trošku mimo, ale já většinu času trávila svými myšlenkami o tom, co udělám, co bych měla udělat atd...až příliš jsem přemýšlela, což bylo dost únavné, proto jsem se rozhodla na chvilku vypnout. Bylo by to dobré, když už jsem po nějaké té době ve společnosti. "Před tím, jak jsem řekla, že můžeš jít s informacemi za Atsukou, moc si se netvářila." Zazubila jsem se na ní do široka a pokračovala. "Vypadá jako andílek, občas se jeví jako démon. Ale můžu tě ujistit, že to je jeden z nejlepších lidí a shinobi, které jsem kdy poznala. Takže, pokud budeš chtít nějaké informace, můžeš semnou zajít právě za ní. Mám v plánu tam co nejdřív zajít. Neviděla jsem jí už docela dlouho." Oznámila jsem Mi-chan a čekala na její reakci. Bylo by fajn, kdyby šla semnou. Proč? Mělo to více důvodů. Měla bych skvělou společnost, určitě by mi ve společnosti někoho nepřidělila nějaký tým dětí a třeba bychom dostali ještě misi, která stojí za to si protáhnout kostru! Chtěla jsem vidět její práci s touto zbraní. Nikdy jsem takovou na nikom neviděla, proto mě pořád hodně fascinovala.

pro **Miya** Thu Mar 17, 2016 7:45 pm

Konečně jsme našli stánek, byla jsem natěšená, že se najím. Sedla jsem si na stoličku a čekala na své vytoužené jídlo. Ještě k tomu zdarma! Nebo aspoň to tak vypadalo a měla jsem takové tušení. 4as ukáže pravdu. Ani jsem se moc nedivila,že nic neslyšela o místě odkud jsem pocházela. "Na to bych moc nevsázela, že to stojí za to" reagovala jsem na její "budoucí plán" navštívit tuhle zemi. Není toho tam moc. "Pokud, ale budeš chtít ukážu ti chrám,kde jsem vyrostla" kouknu na Akemi, nakloním hlavu na bok a usměji se, poté se vrátím zpět k vyhlíženi mého jídla.
Když se vrátila zpět k tématu Atsuka, tak mě střepala zima. "Brr" zamumla jsem se, přitom jsem dala ruce kříž a rychle třela dlaně o páže. "Jashiniste jsou velmi strašidelní a nebezpeční." Z mé strany to bylo pokrytecké, protože moje povaha v bojí nebyla 2x...nejhezčí? Možná psychický labilní?... "Když půjdete se mnou,tak joo" zakňourala jsem. Popravdě jsem z jashinistu měla i strach i přesto, že jsou jako já...uctívači boha.

pro **Akemi Kagayaki** Thu Mar 17, 2016 7:57 pm

"Každé místo stojí za to, protože má svou historii." Pousmála jsem se na ní, zatímco nám sem donesli rámen. Vzala jsem hůlky do rukou a podívala se na ten teplý pokrm. Nejspíš jí byla zima, ale byla jsem si jistá, že toto jí dostatečně zahřeje! Poslouchala jsem jí, nebo spíš, vnímala jsem její reakci na toto. Takže to že je Jashinista je problém, hmm? Pomyslela jsem si a rozlomila hůlky. Avšak, ještě jsem jíst nezačala. Toto téma mě docela zajímalo. Bylo mi jasné, že obě jsou věřící, to měli společné. Každá ale v někoho jiného. Pravdou bylo, že Jashnisté zabíjeli poněkud hravějším způsobem, vyžívali se v tom a při tom až strašidelně uctívali toho, komu věří, byla to pro jeho boha oběť. "Nevím, jestli to bude znít zvláštně, ale já v tom nevidím problém. Každý máme své bojové zaměření. Každý zabíjíme jiným způsobem. Všichni jsme monstra, i kdybychom zabíjeli pro dobro, pořád bereme životy. Jashinista si to jenom dokáže jistým způsobem užít. Bere to jako oběť pro někoho, koho ucítívá. Řekla jsem stroze a zřetelně, spíš to vypadalo, jako kdybych si to řekla pro sebe, ale zároveň bylo mým plánem, aby to slyšela. "Itadakimasu." Řekla jsem a nabrala si první porci rámenu. Byl vynikající opravdu. Takto jsem si nabrala ještě další dvě sousta a otřela jsem si pusu, pořád jsem nad tímto musela přemýšlet! "Atsuky by ses měla bát v případě, kdyby jsi proti ní bojovala. To by bylo i samozřejmé, je hodně silná. Je to ale pouze na bojišti, tam jsme každý jiný." Pohlédla jsem na Mi-chan a držela hůlky od rámenu v levé ruce, loket jsem měla opřený o pult. "Každopádně, mimo bojiště jsme jiní. Jsme více lidmi než shinobi, naše chování se může změnit, pokud chceme. Atsuka je velmi starostlivá a citlivá, vnímavá. Nemáš důvod se bát. Zvlášť ty, která se jí tolik podobá." Zazubila jsem se na ní. Chtěla jsem jí vysvětlit tuto situaci, nebo jí alespoň naznačit, jak by to měla brát. Nebo...ukázat, jak to beru já a budu doufat, že si z toho něco vezme. I přes to že byla dospělá, dávala na mě dojem dítěte, nevěděla jsem proč, ale líbilo se mi to. Člověk měl ty zatracené mateřské pudy. Nevím, jestli jí to štvalo, ale kdyby jo, věřila jsem, že to řekne. Zatím jsem dál pojídala ten skvělý a vřelý rámen, který mě zahřál od hlavy až po paty.

pro **Miya** Thu Mar 17, 2016 8:48 pm

Koukala jsem na svůj pokrm. Mohla vůbec taková prosta věc jako ramen, takovou radost? Mě jo! Fakt jsem se toho nemohla dočkat! Moje reakce mluvila za vše. Moje oči se rozzářili jak hvězdy na nebi. Skoro jsem ani nedýchla. Zírala jsem na něj, jako by to bylo něco extra. Akemi sice mluvila, ale já už nereagovala. Možná se jí zdálo, že nevnímám, ale opak byla pravda. Slyšela jsem vše, jen jsem se více soustředila na ten úžasně vypadající ramen. Vzal jsem si hůlky a rozlomila je. ""ITADAKIMASU!" pověděla jsem a pustila jsem se do jídla. Svým tempem pojídaní to vypadalo, že jsem dlouho nejedla, to taky nebyla pravda. Byla jsem prostě moc komplikovaná a dětská.
"Našup prosím" pověděla jsem a natáhla jsem ruce s prázdnou miskou. Byla jsem šťastná, kdo ví proč. Že by ten ramen? Nebo samotná Akemi?... Otočila jsem na Akemi a usmívala jsem se jak jelito. "Mate pravdu" řekla a za chvilku jsem dodala "um, budu vám věřit, Akemi-sama."

pro **Akemi Kagayaki** Thu Mar 17, 2016 9:02 pm

Nemýlila jsem, opravdu měla elán dítěte. Chování teenagera, vzhled ještě mladšího jedince. Byla ona opravdu tak dospělá, jak by měla být? Nebo to vše dělala prostě charakter, který k její maličkosti dokonale pasoval? Nevím. Nikdy jsem nic nezažila, ale ještě chvíli bude pokračovat a já jí snad adoptuji, i když to ne ní možné! Musela jsem se zasmát, nad její reakcí při rámenu. "Dej si co hrdlo ráčí. Mají toho dost." Mrkla jsem na ní a po nějaké době dojedla svou porci. Abych pravdu řekla? Já jsem byla plná, když jsem sledovala, jak do sebe dává další porci..."Jak se do něčeho tak malého, může vlézt tolik?!" Křikla jsem. Ne naštvaně, ale udiveně. Samozřejmě, i já měla své přejídací dny, ale dvě velké polívky bych do sebe nekopla ani náhodou. "Hmmm, dojíš tu porci a bude ti špatně." Cukla jsme směrem k ní, obočím a objednala ještě dvě vody. Já nepila vlastně nic jiného, než vodu, nebo vodku...Každopádně, měla by mě poslechnout. Ten vývar, ze kterého se dělá rámen je opravdu silný, mít víc porcí by bylo nebezpečné, s její výškou. Je tam spoustu soly, což taky není nejlepší...Ten břichabol bych opravdu mít nechtěla. Každopádně, jen jsem pobaveně koukala na to, jak to do sebe hází. Usmívala jsem se. Kdo ví, jakej styl úsměvu to byl. Neměl ani svůj název, spíš vyzařoval větu..."Těším se na to, až ti řeknu...Já to říkala Mi-chan, já to říkala." Zasmála jsem se a opět upila ze sklenice vody.

pro **Miya** Thu Mar 17, 2016 9:25 pm

Moc se mi líbila věta: "Mají toho dost". Zněla tak krasně a lahodně. Přinesli mi další porci a já byla štěstím bez sebe. Pustila jsem se do něho, ale už pomaleji než ten první. "Prej rychlý metabolismus nebo tak něco" pověděla jsem s plnou pusou a cpala jsem se dále. Bylo to strašně moc dobré, i když trochu starostlivost od Akemi mi kazila chuť k jídlu, ale přitom to bylo tak zajímavé. Když mě varovala, tak jsem spolkla sousto. Pomálu jsem k ní otočila s přivřenýma očima a řekla jsem "Já to zvládnu" poté jsem se usmála a vrátila jsem se k jídlu. Vůbec jsem netušila, že to bude mít neblahý vliv na můj organismus. Ale já si věřila, že to zvládnu. Jsem totiž velká holka.

pro **Akemi Kagayaki** Thu Mar 17, 2016 9:36 pm

Očividně, i její myšlení bylo na té úrovni. Bylo to ale kawaii, ta holka potřebovala dozor, docela jsem se divil,a že jí z Oni no Kuni pustili samotnou s takovouto zbraní. Bože...představa nad tím, jak bujuje mě děsila. Popravdě? Docela mě vždy strašili menší jedinci, s velkou zbraní, povahou dítěte...při zabíjení, než nějací namakaní a arogantní týpci, kteří měli plnou hubu keců a pak skutek utek.
Jen jsem pokrčila rameny s úsmevem a objednala si jednoho panáka. Dneska jsem nechtěla, ale po té polévce jsem prostě chuť měla. Někdo si zapálí, já si to zapiju po svém. Dívala jsem se na ní, jak se cpe a na jednu stranu sejm z toho měla radost, že se alespoň nají. Na druhou? Opravdu se mi nechtělo někde stát pod klečící malou dívkou, která zvrací, nebo se plazí v křečích v zapadlé uličce. Proč? No...někdo by řekl, že proto, že by ho viděli lidé a kdo ví, co by si pomysleli. To mě ale vůbec netrápilo. Můj dávící reflex byl omnoho horší. Jakmile jsem slyšela ten zvuk zvracení, nebo ten zápach, možná bych se k ní přidala. Pff, nebudem si lhát, i já stále potřebuji dozor...v jistých situacích. Pomyslela jsem si.
Po chvilce mi přinesli panáka. Vzala jsem ho do ruky a podívala se na Mi. "Ok, tak na to, ať ti není špatně. Jsi určitě dospělá, hádám, že víš co děláš. hm?" Kopla jsem to do sebe a trošku se ušklíbla. Ten její výraz při tom, kdy odhodlaně řekla, že to zvládne, byl každopádně k nezaplacení! No joooo, kolikrát jsem už toto slyšela. Opřela jsem si hlavu ruku, podloženou pultem, s pohledem na ní. "To bude ještě sranda." Zabrblala jsem si popodnos s úsměvem a napila se vody. "Máš nějaké ubytování?" Optala jsem se. Popravdě, ani já nevěděla, kam jít. Jestli do našeho sídla, nebo do buňky v okrsku, kterou mi nabídla Atsuka. Nechtěla jsem se dvakrát vracet k minulosti a klanové sídlo byla hodně zašlá minulost...hmm, musela jsem nad tím ještě chvíli polemizovat. Nechala bych jí vlastní pokoj. Vypadala nevinně, takže jak bych mohla někoho takového nechat platit za nocleh, když jsem jí ho mohla taky nabídnout a zadarmo, no ne?

pro **Miya** Thu Mar 17, 2016 10:01 pm

Kdybych se viděla z třetí osoby, tak bych se možná ani nepoznala. Moje chování bylo dosti odlišné než teď. Nejspíš za to vážně mohla Akemi. Celou dobu jsem cestovala sama a nikoho jsem neměla poblíž, ani jsem se s nikým neseznámila. A teď? Sedím tu s Akemi a jsem šťastná. Přípitek na mně jsem jenom odkývala, jak jinak než s úsměvem na rtech. Akemi se nejspíš moc bavila pohledem na mně, ale co už. "Mno, mám tu jeden pokoj" odpověděla jsem jí. Od té doby co jsem vyrazila na cestu, tak jsem si musela zvykat na malé místnosti. V chrámu jsem měla velký pokoj a měkoučkou postýlku. Musela jsem se povznést na touhle věci. Měla jsem jiné plány než se flákat v pohodlí.

pro **Akemi Kagayaki** Fri Mar 18, 2016 7:36 am

Sledovala jsem Mi-chan po celou tu dobu. Nevim proc, ale pripominala mi nekoho. Nevedela jsem koho, vsadila bych se, ze mi pripomina i nekoho, koho jsem v zivote nevidela. Hmm, zvlastni pocit to byl, ale co uz. Polemizovat nas tim muzu jindy. Mi ocividne dojedla svou porci ramenu a ja jsem se podivala na prazdnou misku. Predstava toho, kolik v podstate soli do sebe dala, jsem objednala jeste par kulicek sladkeho danga. "Neni zrovna dobre jist sladke hned po slanem, ale s mnozstvim soli ktere jsi snedla, by ti to nemelo udelat problem." Usmala jsem se na ni a sama si dala do pusy jednu kulicku, kterou jsem snedla.
Pro jeji odpovedi jsem zpozornela, pousmala se a kyvla hlavou. Necekala jsem, ze uz tu neco bude mit, ale pokud ano, tim se tato situace vyresila. "Hmmm, dobre. Pokud budes chtit, muzes se kdykoliv zastavit ke me. Vlastne jsem premyslela o nejake party nasich shinobi v nasem sidle. Takove provitani, nebo mozna by se to dalo brat jako uvolnujici vecirek." Opet jsem zacala premyslet...Aby si nekdo nemyslel, ja byla milovnikem alkoholu a pokud delsi dobu nebyla nejaka akce, tak jsem jinoroste usporadala ja. Jen to jeste musim domluvit s Atsukou, ale to pujde. Ta, co se tyka alkoholu, taky nema problem!"Jak jsi na tom s pitim?" Optala jsem se zvedave.

pro **Miya** Sun Mar 20, 2016 5:28 pm

"SUGOI" pověděla jsem,když přinesli danga. "Sladkéééé!" řekla jsem si v hlavě. Akemi byla skvěla! "Dobře, dobře, stavím se" odpověděla, když řekla, že se můžu zastavit k ní domů. "Třeba dneska?" zeptala jsem se jí. Pokud bude nějaký problém s tím co jsem dneska snědla. Byla jsem trošku překvapena, že se ptá. Já nepiji" odpověděla jsem ji s úsměvem.

pro **Akemi Kagayaki** Tue Mar 22, 2016 5:36 pm

Musela jsem se zasmát při její reakci. Divila jsem se dokonce teď víc než před tím, že tolik se toho dokáže vejít do tak malého člověka, fakt. Každopádně, s tou její otázkou..."Um, dnes se domů nestavím, musím si ještě něco vyřídit, zítra by to šlo, co ty na to?" Pousmála jsem se na ní. Samozřejmě, přátele u mě byli vždy vítaní. I přes mou otázku na to, jestli pije, jsem tak nějak tušila, že pít nebude. Trošku jsem se ironicky usmála, ale ne nijak zle. "Hehééé, to je dobře. Prodali by ti to vůbec?" Nemohla jsem si odpustit lehčí podpíchnutí.

pro **Natao Hyuurai** Wed Mar 23, 2016 11:40 pm

V budove Raikageho som zistil, že sa tam nenachádza, nemienil som ho hľadať, vedel som, že si ma nájde sám. Aj keď som zbežne sledoval politiku, nevedel som, že už je ďalší Raikage. V podstate som toho nevedel viac, celé tieto cisárstva mi prišli zvláštne. Jediné, čo som vedel, bolo, že prichádza vojna, ktorá pripraví kopec ľudí o životy a domovy.
Prechádzal som sa po námestí a hľadal nejaké známe tváre, ktoré by som možno rozpoznal. Cítil som sa tak divne.. chodiac bez masky. Už to môžu byť tak dva roky, čo som sa ukázal svetu bez masky, vždy som sa obával o svoju identitu, preto som ju aj chránil. Pripadal som si ako pred troma rokmi, keď som sa tu prechádzal ako teenager. Ubehli tri dlhé roky v tejto krajine.
Po chvíľke som si sadol na lavičku pri strome a vytiahol si svoju starú čelenku Kumogakure no sato. Zaujímalo ma, ako zareagovať, keď stretnem Yunu a Kena. Nevedel som, či ju pozdraviť, alebo sa skôr držať v ústraní, predsa len ma ani raaz nehľadala. Dúfal som, že tu uvidím aj usmiatu Rin, kto vie, kam zmizla.. Bolo to príliš veľa nostalgických pocitov na jedného nukenína..

pro **Akemi Kagayaki** Sat Mar 26, 2016 12:28 am

Dřív než stačila Mi-chan zareagovat se nad námi začalo probleskovat. Ve svodidlech kolem vesnice. Akemi, už je čas... Tento hlas jsem mohla slyšet pouze já. Díky svému Hijutsu. Všichni o mě v této vesnici věděli, že používám Raiton a že to je prostě...věc, která je mou součástí a málo kdo se mi v boji s touto podstatou vyrovná. Už jen proto, že samotná elektřina semnou komunikuje, stejně jako já s ní. Našli jste to? Mi-chan mohla jen vidět jak jsem na něco zpozorněla, ale nemohla mít páru na co. S povzdechem jsem jenom kývla hlavou a položila na pult peníze. Slezla jsem se stoličky a hodila přes sebe bundu. Rozcuchla jsem Mi-chan vlasy s menším úsměvem. "Gomenasai, už budu muset jít. Pak se někde shledáme." Hned na to jsem se rozběhla. Vylezla jsem na střechy budov, po kterých jsem začala skákat. Nepřipadá ti to sobecké? Mírně jsem se zamračila. Nevíš vůbec nic...ona to pochopí, časem. Trošku jsem sklopila pohled k zemi a zamračila se, při běhu. Potom jsem z ulic zmizela.

Přesun

pro **Miya** Sun Mar 27, 2016 2:28 pm

Dobře,dobře, tak zítra. Pověděla jsem s úsměvem. Těšila jsem se až uvidím, kde Akemi bydlí. Určitě měla větší bydlení než já. Ale tak nějak jsem vůbec netušila,kde může tak bydlet, ale to se určitě nějak vyřeší. Povšimla jsem si jejího ironického úsměvu a trochu jsem tušila co přijde. Na její otázku jsem se ďábelský usmála. "Ne, ale já bych je donutila." Oči jsem koukla na svou zbraň a poté zpátky na Akemi a ďábelský jsem se začala smát. No, popravdě mi to moc nešlo. Vypadala jsem až moc jako roztomilý andílek.
Okolí se začalo chovat jinak, začalo se tu probleskovat. Akemino chování se najednou změnilo. Zbystřila a já netušila proč. Bylo to zvláštní. Akemi dávala peníze na pult a už věděla, že půjde pryč. Koukala jsem na ní a tak trochu nevěděla co dělat. Tohle mě celkem překvapilo "Um, arigato. Tak naviděnou." Řekla jsem na rozloučenou a dívala jsem se, jak pro mně netypicky odchází pryč. Upravila jsem si vlasy,které mi rozcuchala. Vzala jsem si svou zbraň a odešla od stanku. Netušila jsem, co budu dělat a proto jsem se nechala vést svými nohy.

//přesun

pro Sponsored content

NÁMĚSTÍ A ULICE

NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE

Re: NÁMĚSTÍ A ULICE