KANCELÁŘ RAIKAGE

Následovala jsem Rin do nemocnice

(přesun)

Do haly som vošiel už pomalým a kľudným krokom. Nebol tu nikto, to bolo veľmi zvláštne. Moc ma to síce netrápilo ale aj tak. Došiel som až k dverám a chytil kľučku. Po pár sekundách mi došlo že sú dvere zatvorené. Ešte som si jemne kopol do dverí dúfajúc, že niekto otvorí. Cítil som vo vetre konflikt a to sa mi páčilo. Keď je vojna, je možnosť učenia a skúšania techník. Eh, to tu budeme teraz čakať večnosť? Povedal som si mrzute a oprel sa o najbližšiu stenu.

Dorazila jsem ke kanceláři.
"Natao, konichiwa," pousmála jsem se překvapeně. "Kde máš Yunu?"
Odemkla jsem a pozvala jsem ho dál. Byla jsem překvapená. Nemohla jsem o něm rozhodovat, dokud Yuna nepodala hlášení. A vlastně jsem o něm už ani rozhodovat nechtěla. Před časem jsem ho tužkou dopsala ke Speciálnímu týmu. A tak to i zůstane. Je to tak nejlepší. Nová rozhodnutí dělat nebudu, ani kdyby jeho posudek nebyl dokonalým. Nechci už nést zodpovědnost za vše, co jsem kdy rozhodla špatně.

Konečne sa objavila. Mal som na srdci viacej vecí než si mohla myslieť. Dobrý deň, Raikage.. Neviem, bola presne za mnou. Otočil som sa a všimol si, že tu neni. Teraz som mal príležitosť. Vošiel som dovnútra a zatvoril za sebou dvere.
Pristúpil som bližšie a jemne sa uklonil. Ďakujem, že ste mi dali šancu aj po mojom cirkuse. I keď som si myslel, že tá anbu ktorú ste na mňa pripravila ma má najprv zabiť.. Usmial som sa a neprestával som rozprávať ďalej. Mala výbornú kamufláž to sa musí uznať, prezradila ju však žena z Konohy a fialový amulet ktorý na sebe mala. Čítal som o ňom v knižnici takže viem že ho len taká obyčajná sestrička mať nemohla. Až v Konohe som si uvedomil čo je mojou úlohou a poslaním. Narážal som tým nato, že sa už pravdepodobne nezbláznim. Bude mi cťou pre vás slúžiť, žiadam vás len o jedno.. musíte mi pomôcť zosíliť aby som dokázal ochrániť to najcennejšie čo mám.. a tým je chuť pomsty.

Zamračila jsem se. Shinobi se příliš často chtějí mstít. Nehodlala jsem ale zasahovat do jeho rozhodnutí.
"Mám pro to dvě podmínky," dodala jsem, když jsem se posadila za svůj stůl. "První je, že tvá pomsta nikdy neohrozí jediného člověka z Kumogakure no Sato, nezaprodáš jí životy svých budoucích kolegů a nikdy do ní nezatáhneš vesnici jako takovou, její jméno a čest." 
To bylo pochopitelné. Nebudu mu bránit, ale nesmí ohrozit, co je mi drahé. 
"Druhá podmínka se vztahuje k tvé službě," pokračovala jsem, aniž bych na sobě dala cokoli znát. "Jsi skutečně skvělý shinobi a já bych ocenila, kdyby ses stal součástí speciálního týmu. Ten je zvolen pro ty nejtěžší mise. Vyžaduje to ovšem výbornou spolupráci s tvými budoucími kolegy. Jednoho z nich už znáš, je jím Hiashi Ken - muž, se kterým jsi bojoval po svém příchodu do naší vesnice."
Už to byla i jeho vesnice. Měl pro to všechny předpoklady. A já měla povinnost dořešit jeho záležitost před nástupem nového Raikage. 
"Navíc," dodala jsem po chvíli. "Moje funkční období Nanadaime Raikage bude za pár dní, možná už hodin, u konce. Je vysoce pravděpodobné, že nakonec budeme ve stejném týmu."
Bylo to dobré. Nakonec se z toho stalo jedno z mála rozhodnutí, kterým jsem si byla jistá. První od onoho útoku. Tým, který by se skládal z nás tří, by byl naprosto neprůstřelný. Tedy přesně to, v co jsem doufala, když jsem jej zakládala a když jsem pověřila Yunu prověřením jeho budoucích potencionálních členů. Zdálo se, že na ně měla štěstí. Narozdíl od ostatních prověřujících zatím pokaždé uspěla.

Vedel som to, dala mi podmienky. Pravou rukou som sa chytil za srdce a uklonil sa. Prisahám, že ja, Natao Hyuurai nezapredám ani nijako neohrozím Kumogakure no sato. Úprimne povedané.. s terajším levlom mojich schopností to bude trvať viacej než som čakal. Smutne som si povzdychol a narovnal sa. Špeciálna jednotka? Prešiel som si rukou po tvári. Po tele mi prebehli zimomriavky. Akoby to bolo včera keď mi oznámili, že sa stanem členom špeciálnej jednotky. Tentokrát nie.. Hiashi Ken? Ktorý to bol? Aaah áno! Ten čo ma skoro uškrtil. Zasmial som sa a prešiel si dlaňou po krku.
Bude mi cťou byť v tíme s bývalou Raikage. Povedal som spokojne a opäť sa uklonil. Potrebujem ale aj senseia ktorý mi pomôže sa naučiť niektoré techniky, je tu osoba toho schopná? Chcel som ju za senseia, pokiaľ tu všetci Shinobi boli na úrovni ich dvoch, tak potom potrebujem Raikage.

Spokojeně jsem přikývla. Pohled jsem přesunula k Yuně a kývla jsem na pozdrav.
"O tvém učiteli rozhodne nový Raikage," dodala jsem. "Kdybych to udělala já, nemuselo by to být na dlouho. Pravděpodobně budou aktuální týmy pozměněny."
Nedělala jsem žádné změny a časem se v některých udělala určité mezery. Lidé zkrátka umírali velice lehce.
"Předpokládám, že pokud chceš zesílit, budeš si chtít vypůjčit svitky k nějakým technikám," zamyšleně jsem se na něj zadívala. "Nevím, jak moc ti budu nápomocná ve výběru."
Vytáhla jsem seznam technik s jejich stručným popisem a podala jsem mu jej.
"Tohle je základ našich technik," dodala jsem. "Můžeš si naráz vypůjčit dva svitky. Nesmíš je opisovat ani kopírovat, ale doba, po kterou je můžeš mít, není nijak významně omezena, pokud je nežádá nikdo další. Obvykle se svitky vrací po týdnu až po měsíci."
To záleželo na tom, jak rychle se daný shinobi naučil pečetě a teoreticky zpracoval danou techniku. Praktický výcvik mohl probíhat i bez svitku.

// Odkaz na seznam technik Kumogakure no Sato. Domyslet si můžeš techniky, které se používají po celém světě (min. ve třech odlišných vesnicích) nebo v u nás neexistujících/ignorovaných vesnicích včetně Sunagakure no Sato.

Vrátila jsem se zpět do hlavní budovy. Vešla jsem po zaklepání dovnitř a uviděla opět pracující Rin. Posadila jsem se na židli u dveří a čekala, až vše vyřeší. Potřebovala jsem se již setkat s radou termín útoku na Iwu už hořel a oni stále neměli Raikageho

Len som sa pousmial a povedal. Ďakujem, ale žiadnu z techník tejto dediny zatiaľ nepotrebujem. Mám pár techník ktoré sa potrebujem naučiť. Potreboval som len človeka ktorý by mi poradil.
Až potom som si všimol ženy ktorá vstúpila do miestnosti. Vyzerala tak zvláštne, ani shinobi ani občas. Čo bola? Toto však bola iba rýchla myšlienka ktorá sa ihneď vyparila. Dúfam, že dostanem nejaké ubytovanie a čelenku. Nie, že by mi vadilo spať vonku, ale tak posteľ je posteľ nie? Na teraz sa poberiem preč, ak bude treba niečo, viete kde ma nájdete. Kývol som rukou na pozdrav a prešiel som popri žene ktorú som z úcty pozdravil. Vyšiel som von a všimol si Yunu. Bol som trochu rýchlejší. Ďakujem za pomoc, dúfam, že si sa zo mňa nezbláznila. Rád si s tebou niekedy zabojujem, chcem vedieť aká si silná. Škodoradostne som sa usmial a pokračoval ďalej.

Přikývla jsem. Byla to jeho volba.
"Zajdi na ubytovnu, každý ti řekne, kde ji najdeš," pousmála jsem se. "A vybavení si můžeš vyzvednout ve spodním patře budovy, dej jim tohle..."
Sepsala jsem pro něj žádanku.
"Tady," pousmála jsem se.
Nechala jsem ho odejít. Potřeboval se jistě aklimatizovat.
"Yuna-san?" zavolala jsem si ji blíž.
Ještě jsme to musely probrat spolu, dlužila jsem jí odměnu za její špionážní mise a chtěla jsem jí hlavně dát na nějakou dobu volno. Zaslouží si ho.

Všimla jsem si nenadálé změny v jejím přístupu. Vracela se ke své původní roli, ale ještě to neměla zapotřebí. Sice jsem nyní měla učinit rozhodnutí, ale tentokrát jsem neměla žádný velký strach, nemělo totiž takřka nikoho ovlivnit. Možná s ním i "napáchám" nějaké to dobré.
"Hodnocení Nataa beru jako vyřízené," začala jsem, ještě než stihla mluvit.
Respektive jsem nechtěla slyšet její názor. Musela bych se potom rozhodnout, co s ním. A tohle rozhodnutí už by něco ovlivnit mohlo.
"Tady máš odměnu," hodila jsem jí váček s penězi. "A patří k ní i volno. Maximálně týdenní, takže si ho užij."
Dodala jsem šibalské mrknutí, i když moc věrohodně nevypadalo. Moje obvykle jistá pozice, jasný postoj a uvažování, to vše vzalo po útoku na mou vesnici za své. Minule jsem takřka umřela. Ale bylo to lepší než přežít a neudělat nic.
"V případě válečné pohotovosti, která může brzy nastat, se volno přeruší a ty se vrátíš ke svým povinnostem ANBU," dodala jsem pro jistotu. "V opačném případě se k nim vrátíš až ti dovolená sama doběhne do konce."
Mohla ji samozřejmě ukončit i dřív, ale o tom jsem sama pochybovala. O dny volna se v každé vesnici dobrovolně okrádali jen Kage.

// POZOR! V kanceláři se aktuálně nachází pouze asistent Raikage Tori.

Splnil som čo som mal. Malý chlapec pribehol a kunaiom zabodol do steny zvitok a papier. Posadil sa a počkal na niekoho komu by ho mohol odovzdať. Nebol to žiadny shinobi ani nič podobné, bolo to úbohé chudobné dieťa ktoré dostalo zaplatené za túto jednoduchú úlohu vysokou sumou peňazí. Prečo nie, osoba ktorá mu zato zaplatila sa predsa veľmi ponáhlala. Na papieri stálo.

"Drahý Raikage, v tomto zvitku je napísané všetko čo budete potrebovať. Kontaktoval som veliteľa Anbu jednotiek a oznámil som mu všetko čo ste chceli vedieť. O všetko je vraj postarané, osone sa za vami staví a vysvetlí vám všetko osobne. Kontaktoval ma môj známy ohľadom Sunagakure no sato, obávam sa, že opustím nachvíľu Kumogakure no sato s vaším dovolením. Ďakujem a prajem príjemný deň."

Před kanceláří již čekala rada. Zřejmě nám hodlali něco říct a mé zastupování tím končí. Nejspíš se ani nedozvím, jak dopadla. Ale na Kena se zeptám. Tak dlouho jsem ho neviděla. Tak dlouho jsem byla daleko od něj. A pak tu byla návštěva Crystal, její montování se do našich záležitostí a současně oba dva útoky... Zastavila jsem se a čekala na ostatní. Rada své rozhodnutí zřejmě nebude chtít opakovat.

Dostavila jsem se do budovy. Rada na mě a ostatní již čekala.
"Pojďme si promluvit, je čas." pokynula jsem jim a přešli jsme s nimi do místnosti vedle kanceláře Raikage.

Sotva se usadili promluvila jsem.
"Váš typ na Raikageho se mi velice zamluvil, obětoval se pro vesnici. Bylo to vážně nutné? Spousty jinchuuriky jsou veliteli, ale on se to bude muset nejdříve naučit." poznamenala jsem.

"Chápeme Vaše obavy, Daimyo-sama, ale zvládne to. Postaráme se o to, aby se uměl kontrolovat, jestli chcete můžete zde zůstat a hlídat ho." založil si ruce do klína ten nejstarší.
"Budete kontaktovat ostatní vesnice o znovuzvolení Raikageho? Nebo se o to máme postarat my?"

Zaslechli jsme klepání. Podívali jsme se významně na Crystal, a pak do ticha, které hned nastalo promluvil hlavní Radní.
"Vstupte!"

"Tak povídejte." vyzvali ho.
Bylo lepší nejdřív ho nechat mluvit a až potom mu sdělit rozhodnutí Rady.