KANCELÁŘ RAIKAGE

"Vidíte Daimiyo? Nemusíme se obávat." významně kývnul na Crystal nejstarší.
"To je skvělá zpráva. Teď mi dovolte, abych Vás seznámil s rozhodnutím Rady za podpory Daimiyo." významně si odkašlal a podíval se na všechny přítomné a v poslední řadě na Yosukiho.
"Jistě víte, že nám již nějakou dobu chybí Raikage. Arata je stále indisponován, ale na lůžku již komunikuje, kdyby jste potřeboval poradit, třeba. Nicméně zřekl se své funkce. Slečna Kagayaki tu působila jako prozatimní Raikage. Svou práci si odvedla. Domlouvali jsme se, kdo by byl ideální kandidát na tento post. Bylo navrženo mnoho lidí i z Vaší branže. S Daimiyo jsme se dohodli, že Vy budete ten pravý Raikage. Obětoval jste se pro vesnici, Vaše reference jsem výtečné. Zbývá nám se však zeptat, zda-li by jste funkci Raikageho přijal." všichni Radní se teď významně dívali na Yotsukiho.

Celou dobu jsem byl za tím ANBU chlápkem a sledoval své okolí. Ta dáma mi řekla abych sem přišel též, takže jsem tak i učinil. Ale nakonec mi došlo, že to spíš bylo myšleno na něj, a proto jsem raději odešel do kanceláře Raikage kde jsem počkal co bude dál.

Kývla jsem radnímu na znamení, že vím.
"Bylo to od Vás velice statečné s tím bijuu. A jsem nesmírně ráda, že přijímáte psot Raikageho. Abych odpověděla na Vaši předešlou otázku. Myslím, že by měl nový Raikage o sobě dát vědět sám. Zvládne to i bez mé pomoci." usmála jsem se na něj a mírně sklonila hlavu

"Výborně. Jmenujeme Vás tímto oficiálně do postu Kyuudaime Raikageho. Devátého Raikageho. Pevně věříme, že svou funkci budete zastávat zodpovědně, nebudete vesnici vystavovat nebezpečí a budete ji chránit vlastním tělem. Svého postu nezneužívat a naopak díky němu pomáhat ostatním. Kdyby jste cokoli potřeboval my nebo Daimiyo jsme vám plně k dispozici." pronesla rada a žena vedle mu podávala balíček s kloboukem na vrchu.

"Přejeme Vám do úřadu jen to nejlepší nastolte konečně pořádek." řekl Radní a rukou pokynul, že může odejít.

Vstala jsem a uklonila se.
"Pojďte snad se s tím nějak popereme. A to si určitě vemte na sebe." povzbudím ho a popostrčím ke dveřím, které vedou do jeho nové kanceláře.
"Základní věci vám jistě ukáže bývalá Raikage. Můžu tu s Vámi být tak týden, pak musím zpět do Konohy pro své lidi." upřesním mu

"Vy dáváte rozkazy, stačí někoho poslat. Když už jsme u toho, až budete mít čas, podívejte se na to." podala jsem mu desky. "Posouzení o zdravotnictví v Kumogakure. Jste na dobré úrovni." pronesla jsem jen tak. "Teď už se toho na vás bude navalovat hodně. zvykejte si." mrknu na něj

"Možná nebude od věci naučit se vařit kávu a pořídit si sekretářku." posadila jsem se na židli před stolem. BUde to mít těžké teď po těch dvou útocích nastolit pořádek a rovnováhu také finanční stránka vesnice utrpí jasnou ujmu, kvůli postavení nových domů

"Výborně, potřebujete vůbec moje rady? Já myslím že si vystačíte i sám." usměju se na něj a podívám se na Rin a na toho genina co přišel s Yotsukim.

"Pokud to tu zvládnete mohu pokračovat do Konohy, A mohu jim předat i váš list aby se ušetřila jedna cesta pokud chcete." dala jsem si nohu přes nohu a dívala se na něj

"Nedám si nic, díky, a kdyby se něco stalo, tak si jistě poradíte i beze mě, zdravotnictví tu máte pečlivé a uspořádané, moje práce tu jest skončila Vašim jmenováním." mrkla jsem na něj.
"Potřebují mě i jinde byla jsem tu už dost dlouho. Klidně tomu mladému udělám doprovod." nabídnu se

Musel jsem tu nějakou dobu čekat než mě konečně pustili k něčemu. Vypadalo to, že ten anbu se stal kupodivu novým Raikagem. Byl jsem poměrně zmaten, ale rozsudek rady nezměním takže jsem se s tím musel smířit. Natáhnul jsem se pro svitky a uložil si je. " Bez problémů, tohle zvláenu i sám. Raději už vyrazím na cestu. Mějte se. " Rozloučil jsem se a odešel.
/přesun

"Je to moje práce, ale jestli mě chcete pozvat neodmítnu." zavrtím se na židli. Bude to příjemná změna po té izolaci, kterou jsem měla po Assasinově zklamání.

Uchopila jsem jeho ruku a postavila se.
"Gentleman hned první den ve funkci, už se nemůžu dočkat až bude nějaký sraz kage." usmála jsem se a zamířila ke dveřím

Zůstala jsem tu zaraženě stát, když mi zabouchli dveře před nosem. Úplně mě ignorovali. Nepočkali, až se vyjádřím, nenechali mě promluvit. Sice byl zvolen Raikagem, ale tímhle si u mě už teď vysloužil absolutní neúctu. ANBU sice byli nemluvní a rádi jednali sami, ale pořád jsem pro něj byla senpai, pořád jsem byla Nanadaime Raikage. A to, co jsem slyšela od rady bylo... ŠÍLENÉ! Bylo to jako kdyby se zbláznil svět. 

ARATA HIASHI DÁVNO ZEMŘEL. A rada přitom tvrdila, že je indisponován na lůžku.

NEBYLA JSEM PROZATIMNÍ RAIKAGE. NIKDY!!! Ale zdálo se, že oni to tak brali. Těch několik měsíců mé práce pro ně bylo prozatimní. Možná ji nějaká k***a všechnu zničila, když mi zaútočila na vesnici, ale to ji nijak nesnižovalo. 

Ani mě nenechali říct, že je hloupost posílat posla do Konohy, když je tam teď Yuna a zařizuje možnosti humanitární pomoci. Cítila jsem se zrazená a odstrčená. Otřáslo to mnou snad víc než předchozí psychický šok, ze kterého jsem se ještě teď dostávala. Založila jsem ruce na hrudi, ale nebylo to v zamyšleném ani uraženém gestu. Bylo to jako obrana. Měla jsem pocit, že se roztřesu a že to nezvládnu. Atsuka navíc někam zmizela. Co "dospěla," jen se toulala a moji přítomnost už zřejmě nepotřebovala. Nikdo ji nepotřeboval. Rozhodla jsem se opustit prázdnou kancelář. Tady už bych stejně nic nedokázala. Jen bych se ponížila ještě víc, než mě ponížili oni.

//Přesun