KANCELÁŘ RAIKAGE

Ten človek na mňa zaútočil ale čakal som to, len to oslepenie bolo o niečo horšie. Ucítil som zopár rán na svojom tele až som bol u steny. Objavila sa predo mnou Risoku, ktorú okamžite ten človek prebodol. Moje zorničky sa okamžite zúžili, prečo sa tam kurňa hodila?! Hneď som ju zobral do rúk ešte pri tom, ako rozprávala. Neprichádzalo do úvahu, aby mi tu teraz zomrela. Keď sa snažila zavtipkovať snažil som sa usmiať ale tentoraz to nešlo proste som sa bál ... o ňu. Za toto mi zaplatí. Vrel som z vnútra ale teraz som nemal čas nad tým rozmýšľať. "Prosím Risoku, nerozprávaj musíš šetriť sily." Vedel som, že sa mi vyznala ale bolo to, ako priznanie pred smrťou a tomu som musel zabrániť. Niekedy nechápem, ako môžem byť tak slepí, no nedovolím, aby to takto skončilo! Zatvorila oči no v tom som ju v sekunde lepšie zovrel v rukách tak, aby som jej neublížil ale tak, aby mi pri tom, ako vyštartujem nevyletela  a nemohla byť prenosom zranená. Vystrelil som z tejto budovy, ako neriadená strela. Moje telo obklopovala chakra, čo spôsobilo, že som bol ešte rýchlejší. Mal som ju oprenú o svoje telo, ktorým som ju chránil teraz pred všetkým, čím som prešiel. Napríklad také dvere pri mojom presune nevydržali, lebo som ich neotváral a len som cez ne preletel. Akosi tam ostal môj obrys a diera v nich.
(presun).

Všimol som si toho, že moja odpoveď sa mu nepáčila, čo som pomerne nechápal. Predsa len som povedal, že ak by to pomohlo vzťahom medzi našimi dedinami bol som ochotný to prediskutovať, takže som to tým pádom nezamietol. "Môžeš mu odkázať, že som mu veľmi vďačný za jeho pomoc veľmi si ju cením. Teším sa na spoluprácu medzi našimi dedinami." Možno to bolo trocha klišé ale to, čo som teraz povedal bolo povedané uprímne, lebo kto by nebol rád za pomoc? K tomu určite im nejako časom vynahradíme túto ich pomoc.

Konečně jsem byl zde v této budově po takové době. Mé oči ale byly velmi překvapené jakou osobu v kumo vidí jako první. Byla to velepřekrásná Atsuka, která snad nikdy nestárne. Přistoupil jsem k ní blíže a oslovil ji. " Atsuka-swaaan. Rád vás zase vidím. To už je ale doba " Pousmál jsem se, možná jsem ji připadal praštěný a nebo jsem se moc dvořil, ale to jsem měl v povaze. Má závislost na ženách snad asi nikdy nezmizí. Atsuka ale byla mezi prvníma, které jsem si jasně zapamatoval. Bylo na ní něco vyjímečného a já věděl, že jsem na správné adrese. Pro jistotu jsem i zaklepal na dveře.

" Já se mám skvěle, zrovna jsem se vrátil z mise. " Usmál jsem se na ní a pak se zamyslel nad tou bradou a začal se prohlížet. " Vážně? Ani nevím " řekl jsem udiveně a pak se přestal prohlížet. Nevěděl jsem však jestli mě vidí ráda, nebo mě jen nechce urazit. Každopádně k ženám neumím být nezdvořilý. Chovám se k nim jako k bohyním, jelikož jsou to jedny z nejvzácnějších stvoření této planety. " A jak se dařilo vám? Vypadáte ještě lépe než předtím. A ta vůně je nový šampón? " Ta vůně pocházela z jejích vlasů, zřejmě použila nějaký nový šampón co je na trhu.

Z ničeho nic mě zatáhla Atsuka do místnosti kanceláře, kde jsem měl podat hlášení o své misi. Ale její záměr byl jasný když jsem viděl další krásku v místnosti. Měl jsem povinnosti, ale ignorovat krásku by byl v mém případě zločin. Proto se stala velmi očekávaná věc před kterou mě předchozí Raikage varovala, i když to bylo u nepřátel a ona jako nepřítel nevypadala. Dostal jsem se k dívce tak rychle, že to až ke mě bylo podivuhodné. Vytáhl jsem ze saka rudou růži a podal ji Risoku se slovy. " Bonjour mademoiselle. Puis-je savoir votre nom ? " Dodal jsem k tomu francouzský přízvuk abych tomu dal nějaké to kouzlo a absolutně jsem si neuvědomil, že jsem ještě před chvílí stál u Atsuky, avšak na tu jsem nezapoměl. Co však v tuto chvíli udělá Raikage když mě takto vidí bude velice zajímavé. O tomto chování vědělo jen pár zasvěcenců co to viděli nebo zažili na vlastní kůži.