Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :


Kirigakure je zahalená mlze, tudíž ani brána není vidět. Najít Kirigakure je celkem těžké a většina lidí, kteří zde zatím nebyli, bloudí. V blízkém okolí jsou však shinobi, kteří cestu do vesnice hlídají, takže Vám můžou pomoct.
U brány je několik ANBU, kteří hlídají všechny, kdo přichází i odchází. Po několika hodinách se stráž vystřídá. Dále se tu střídají dva Jounini, kteří zapíší každého, kdo z vesnice odchází a právě přichází dovnitř. Samotřejmě jsou tu i dva medici, kteří jsou připraveni na vše.
Ti, kteří přicházejí do vesnice potřebují nějaké povolení či prohlášení od svého Kage, proč do vesnice přicházejí. Nemají-li ho, pobýt ve vesnici můžou až na základě rozhodnutí Mizukage.
Ti, kteří z vesnice odcházejí, musí mít povolení od Mizukage, že můžou opustit vesnici. Povolení předloží u brány.
Brána vesnice se uzavírá přesně ve 21:00. Poté už nikdo neodejde z vesnice ani se nedostane dovnitř. Výjimky pouze v případě nouze (napadení, válka, na příkaz Kage/Kageho)

Byl jsem svázaný a to se mi ale vůbec nelíbilo. Nějaký šílenec se na mě vrhl se svým hladovým mečem, nechtěl jsem aby měl dostatek mé čakry, tak jsem po něm vypálil několik menších bijuudam. Pak se na mě vrhla ta obří liška a slyšel jsem něco o zapečetění. Vůbec se mi nelíbila ta myšlenka, ale něco tady bylo špatně. Museli si všimnout, že místo svých temných očích mám sharingan, byl jsem ovládán. Já jsem byl jeden z bijuu, který nebyl tak agresivní, spíš naopak. Jsem přece Choumei Šťastná sedmička. Ale technika byla silnější, vzpíral jsem se a vypouštěl menší tlakové vlny, nesoustředil jsem se, tak jsem je vypouštěl někam úplně mimo.

Na To ze jsem nebyl senzibyl ale tu cakru musel snad citit kazdy. Pomalu jsem sel smerem kterym byla brana kdyz jsem byl dostatecne blyzko videl jsem neco velkeho a nakonec mi doslo co to bylo. Ale nesel jsem o moc blyz nez na tolik abych videl co se deje.

"Dělej co musíš, jsi kage, musíš rozhodnout o bezpěčí své vesnice." Podíval jsem se na Nanabiho a následně na Shigera. "Dostal jsem další ze svých blbých nápadů, vydrž." Vyskočil jsem na Shigera a přeběhl přes něj k hlavě Nanabiho. Shigeru mu přirazil hlavu k zemi, aby mi přístup usnadnil. Já vytasil Kubikiri a vší silou jsem mu bodl do hlavy v oblasti pod krunýřem hlavy.

Tušila jsem, že se to Daisukemu nebude moc líbit, ale momentálně jsem neměla moc na výběr. Dívala jsem se na kluky, jak bojují. Nemohla jsem dopustit, aby se to stalo znovu. Než jsem ale začala, vylekal mě hlas, který tu byl slyšet. Ta chakra...Co se tu sakra děje?!
Neměla jsem ale moc času přemýšlet. Potřebovala jsem jednat, dokud byl Nanabi v tomto stavu. Dostal se do stavu nepříčetnosti a to by nemuseli zvládnout ani krabi, ani Yuki.
Klekla jsem si na jedno koleno a položila ruku na zem. Soustředila jsem chakru. Po chvíli se  kolem mě utvořil pečetící kruh. Spolu s pečetícím kruhem i svitek. Kousla jsem se do rtu a svou krví jsem svitek zpečetila. Tím jsem podepsala smlouvu. Nakonec jsem přešla k Nanabimu, poskládala jsem pečetě. ,,Hakke no Fuuin Shiki." zašeptala jsem. Při poslední pečeti jsem soustředila chakru do svého těla a soustředila jsem se na Nanabiho. V tu chvíli se Nanabi změnil pouze energii, která vstupovala do mého těla, respektive do mého břicha. Byl to nárůst obrovské, opravdu obrovské chakry. Věděla jsem, jak je to silné, ale tohle jsem nečekala. Musela jsem se ale dál soustředit a chakru pobrat. Jakmile bylo po všem, na břiše se mi utvořila pečeť Bijuu. Padla jsem na kolena. Vyčerpala jsem chakru, sílu a navíc mě bolelo břicho. Spíše mě pálilo. Rchle jsem se vydýchávala.

Seskočil jsem, podíval se na Himi a následně na Torua. "Postarej se o ni prosím.." požádal jsem svého kraba, který následně odešel k Hitomi a zakryl ji svými klepety. "Jestli vás to neobtěžuje Shigeru-sama, rád bych, aby jste tu ještě zůstal." řekl jsem svému většímu krabovi. "Jistě, že ne, rád protáhnu svá klepeta." Podíval jsem se směrem za hlasem toho týpka a očekával nějaké dění.

Jakmile jsem Nanabiho zapečetila, Yuki ke mně doťapala. Byla zraněna tlakovou vlnou.
,,Děkuji moc, Yuki-hime. Zase jste mě zachránila." pousmála jsem se na ni unaveně.
,,Dávej si na sebe už konečně pozor." zavrčela na mě. Pohladila mě ocasem a zmizela. Já zůstala u jednoho z Daisukeho krabů. Cítila jsem se tak divně. Ta chakra mě dusila, bylo jí tolik, byla tak silná. A já už jim nemohla pomoct v boji.

Faito

Když jsem přicházel k vesnici, už z dálky bylo zřejmé, že se něco děje. Přinejmenším zajímavá chakra se kumulovala před branou a dle mého skromného odhadu za ni mohl muž postávající opodál. Prošel jsem kolem něj. Podíval jsem se na něj a zapamatoval si jeho tvář, i když z ní moc vidět nebylo. Ale neřekl ani neudělal jsem nic, jako by tam ani nebyl. Došel jsem k bráně a pohledem sjel všechny, kteří před ní byli. Neříkal jsem nic. Ptát se, jestli se něco stalo, by napadlo jen hlupáka. Navíc...nechtěl jsem moc provokovat.

Ten muž odtud nešel pryč. Nelíbilo se mi, že tu zůstává, i když neútočil. To mě znervózňovalo ještě víc.
Zle jsem se na něj podívala. Kvůli němu mám zase poničenou vesnici. Kvůli němu mám mrtvé ANBU.
,,No jistě, nic lepšího jsem si představit nemohla." ušklíbla jsem se. ,,Proč někdy nemůže přijít někdo, kdo má čistý a milý úmysl a opravdu nám dá dárek?" zeptala jsem se jen tak.
,,Proč tu ještě stále jsi? Snad už ses pobavil, ne?" vydechla jsem. Nepokoušela jsem se postavit, věděla jsem, že by to teď moc nešlo.

Kashike

Nevím, jestli byl můj pokus o upoutání pozornosti úspěšný, protože mě průlet onoho Bijuu dama poslal do bezvědomí. Respektive ohromný kus kamene, který koule vytrhla a který mě udeřil za běhu do spánku. Teď ležím kousek stranou bojiště pod nějákým tím haraburdím a ze spánku mi vytéká malý pramínek krve. Krom klíčových životních funkcí jsou všechny ostatní, včetně regenerace, offline.

(ne, nejsem jelito abych se nechal trefit šutrem, jen uklízím svou postavu do nemocnice. Budu nějakou dobu neaktivní a nerad bych překážel ;-) )

Sledovala jsem ho, upřeně jsem se na něj dívala. A mračila jsem se u toho. Nebylo mi nejlépe a z toho chlapa jsem tak neměla dobrý pocit. Navíc jsem měla vztek, velký vztek. Kolem mě stáli mí shinobi, uprostřed zpustošené brány.
Nic neříkal, ale...Sundal si kapucu, takže jsem konečně viděla jeho tvář. Zůstala jsem v šoku, plně omámená. Nekolikrát sem pootevřela rty a zase je zavřela.
,,Madara...?" zamulala jsem jeho jméno nevěřícně. ,,Jak to? Proč ty?" křikla jsem po něm.
,,A proč já mám být posel? Ta, kdo opět roznáší ty špatné zprávy..." ztišila jsem hlas. Madara? Jak to? Měl by být...mrtvý...Assasin říkal, že není nesmrtelný.

"Jako bych ten otravnej zjev už někde viděl.." řekl jsem zamyšleně, ikdyž jsem věděl, kdo to je. "Už mě nebaví jak svět pořád jen válčí s nějakými Madary od Uchihů.. začíná to být .. trapné." vyjádřil jsem se k situaci, někdo ji musel nějak odlehčit.

Faito

Podíval jsem se zpět na toho muže. "Já to roznesu. Ty se připrav na válku. Shromáždi legedární šermíře a najdi bijuu. Tohle bude drsnější, než s Reinou..." řekl jsem směrem k Hitomi. Ani jsem si neuvědomil, že jí tykám jako za starých časů. Hlavou se mi hnaly stovky myšlenek a vzpomínek. Na to všechno, co jsem obětoval, abych vymýtil ze světa jedno zlo, na to, jak jsem odpřisáhl Narutovi, že už se takové krveprolití nebude opakovat. Na to, jak bych se měl teď sebrat a odejít s Madarou, udělat to samé jako před pár lety. Nebo lépe, pokusit se ho zlikvidovat na místě. Ale všechno bylo k ničemu. Válka je tady a já s tím nic neudělám. Zase budu bojovat jen za sebe a zase budu riskovat život pro něco, co ani neznám- klid, domov, rodinu...K čertu se vším!
Všiml jsem si přicházející mlhy. Jako na zavolanou. Krásně okresluje atmosféru. pomyslel jsem si kysele a pak jsem se otočil směrem k domovu.

Chytila jsem se kraba za klepeto a díky tomu se vyškrábala na nohy.
Nebudu jednat unáhleně. Kiri má svou neutralitu, ale tohle se probere s několika Kage. Problémy jsou v každé vesnici, tuším že se bude konat sněm Kage. Přidržovala jsem se klepeta malinko se motala. Doufala jsem konečně v nějakou odpověď. Potřebuji něco zjistit. V jednom měl Faito pravdu. Tohle bude drsnější než s Reinou...Protože Reina, Madara a napodobenina Kabuta je apokalyptická kombinace.

Faito

Hitomi neříkala nic. Asi byla v šoku z někoho, kdo už měl být dávno mrtvý. Daisuke se ani trochu nezměnil a zase si hrál na prořízlou hubu. Vzal jsem Kashikeho, přehodil ho přes rameno a když jsem procházel kolem Meiza, jen jsem řekl tlumeným, ale velmi nevrlým hlasem: "Přečti si něco o historii, idiote..."
Pak jsem vešel do brány a zamířil k sobě do sídla.

Poslouchala jsem ho pozorně. Vůbec se mi to nelíbilo, představa, že by se pro mě vrátil a já bych zemřela, jako náš Jinchuuriki....
Mezitím se u nás shromáždili medikové a ANBU.
,,Mrtvá těla odneste do márnice, zítra se s nimi vypořádáme. Medici můžou prohlédnout Meiza." ukázala jsem na Hoozukiho, pak jsem se usmála.
,,Dobrá práce, všichni, kdo jste pomáhali." poděkovala jsem jim a pochválila.

"Dobře, konec srandy, jdeme domů, párty skončila!" pousmál jsem se a poté se otočil na Shigera. "Mockrát děkuji Shigeru-sama, můžete se vrátit.." on jen jednoduše odvětil. "Bylo mi potěšením Daisuke. Pojď Toru, jdeme domů!" došel jsem k Hitomi a vzal jí do náruče. Krabi v tom momentě zmizeli. "My jdeme taky domů." usmál jsem se a odnesl jí do svého sídla, kam jsem nechal také přivolat medika. (přesun)