Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :


Kirigakure je zahalená mlze, tudíž ani brána není vidět. Najít Kirigakure je celkem těžké a většina lidí, kteří zde zatím nebyli, bloudí. V blízkém okolí jsou však shinobi, kteří cestu do vesnice hlídají, takže Vám můžou pomoct.
U brány je několik ANBU, kteří hlídají všechny, kdo přichází i odchází. Po několika hodinách se stráž vystřídá. Dále se tu střídají dva Jounini, kteří zapíší každého, kdo z vesnice odchází a právě přichází dovnitř. Samotřejmě jsou tu i dva medici, kteří jsou připraveni na vše.
Ti, kteří přicházejí do vesnice potřebují nějaké povolení či prohlášení od svého Kage, proč do vesnice přicházejí. Nemají-li ho, pobýt ve vesnici můžou až na základě rozhodnutí Mizukage.
Ti, kteří z vesnice odcházejí, musí mít povolení od Mizukage, že můžou opustit vesnici. Povolení předloží u brány.
Brána vesnice se uzavírá přesně ve 21:00. Poté už nikdo neodejde z vesnice ani se nedostane dovnitř. Výjimky pouze v případě nouze (napadení, válka, na příkaz Kage/Kageho)

Rin se na Totsukiho radostně podívá a trochu nervozně se ho zeptá. No víte já ještě žádného Senseie nemám a docela hodně bych potřeboval aby mě někdo trénoval potřebuji se stát silnějším a silnějším a jednoho dne se stanu Mizukagem. ! Rin se usměje ještě víc a dá palec navrch.

Při jeho poznámce o tréninku jsem se trochu zarazil. Chvíli jsem popřemýšlel a podrbal se ve vlasech-spíše na klobouku.
"Trénovat?" zopakoval jsem a z mého hlasu bylo poznat mírné váhání. "No, já s tím nemám problém. Nemám vlatně teď nic na práci, tak bychom se do toho mohli pustit ihned, jestli tedy chceš." usmál jsem se. Při těchto slovech jsem změnil dočista názor s Ne na Ano. Mohla by to být i zábava. Vstal jsem z lavičky a otočil se na něj.
"Počkat, řekl si Hokagem? Ty by ses chtěl přestěhovat do Konohy, nebo si myslel Mizukagem?" otázal jsem se ho a povytáhl zvědavě jedno obočí.

Ne omlouvám se přeřekl jsem se nikdy bych neodešel z této vesnice.... Tak tedy stanu se Mizukagem !. Široce se usměje a dá palec nahoru jako před tím. Klidně můžeme začít ihned mě to vůbec nevadí. !... Ale chci se naučit Kuchiyose no Jutsu. Pomůžete mi se naučit tuto techniku ?. Rin má v očích jen zář konečně se našel někdo kdo má čas ho učit novým technikám. A kde budeme trénovat ? Rin se zeptá zvědavě.

Přivětivě jsem se zasmál jeho menšímu přeřeku. "Stane se." uklidním ho. Takže se chce učit Kuchiyose. Trošku smutněji se ušklíbnu. Škoda, že ho neumím. Otočil jsem se k němu zády.
"Takže Kuchiyose, jo? To bude menší problém, jelikož já tuto techniku neovládám." pravil jsem a otočil se zpět na něj. "Ale něco o ní vím, takže to zkusit můžeme. Máš už svitek či smlouvu s touto technikou?" zeptal jsem se ho a protáhl si ruce.

Rin se zase zarazí a smutně odpoví... NO vlastně ne... Rin zasmutní.

Podrbal jsem ho, vlastně spíš rozcuchal, ve vlasech, abych ho trochu rozveselil. "Něves hlavu. Budeme muset zajít za Mizukage-sama, aby ti nějaký dal." vysvětlil jsem mu a pokynul hlavou směrem k jeho kanceláři. Ještě jsem se ho zeptal: "Už víš, jaké zvíře bys chtěl přivolávat?"

Rin se sekundově zamyslí a řekne. Jasně že vím jsou to netopýři jsou to nejvzácnější zvířata v klanu Saito. Rin se usměje a zvedne se z lavičky. Tak pojďme konečně uvidím Mizukageho Kancelář ale stanu se Mizukagem takže se jdeme podívat na mojí budoucí kancelář ! Yoosha ! Rin mávne rukou, vzpřímí palec a natáhne jí před sebe. Široce se usměje.

V klanu Saito? Tato myšlenka mne donutíla se zamyslet. Začal jsem si drbat bradu. Trochu je mi líto, že nemám vousy, alespoň by bylo co drbat. Oklepal jsem se. Na co to zase myslím?
"Když říkáš, že je to klanu Saito, neměli byste smlouvu mít spíš vy? Je totiž dost běžné, že Mizukage nemá všechny smlouvy." namítl jsem. Nechtělo by se mi chodit zbytečně ty schody k Mizukage-sama. Mohl bych použít Shunshin, ale těžko říci, jestli ho ten chlapec umí taky.

Rin se na chvíli zamyslí .. No já vlastně ani nevím ale můžeme se jít zeptat. Ale nejdříve musíme jít za Mizukagem aby mi dal svitek na přivoláváni Summona. Rin se usměje a čeká.

Zhluboka jsem se nadechl a započal svou řeč: "Víš, se summony je to takhle: S jejich přivolání stačí mít smlouvy s určitým zvířetem, kterou má buď Kage vesnice nebo vlastníci této smlouvy, což může být klan, nebo samostatný Shinobi. Teď akorát nevíme, jestli to v tomto případě vlastní Mizukage-sama, nebo váš klan. Co myslíš, že je pravděpodobnější?" ukončil jsem svou řeč a pousmál se. Je celkem hezké sledovat, jak se postupně učí. I já jsem býval dříve takový a občas bych se do těchto let zase vrátil. Teď ale není čas na nostalgie.

Rin se na chvíli zamyslí a odpoví jednoznačně. Myslím si že by bylo nejlepší jít za mým otcem do Sídla Klanu ten nám určitě pomůže. Rin se usměje a naznačí Totsukimu ať Rina následuje. Rin přemýšlí co otci říct jako první, jak mu to vysvětlit. Měl docela strach a zároveň byl docela nervózní z otcové odpovědi. Jelikož ho otec neměl v lásce tak jako Akumu. Myslím si že Otec udělá pro jednou výjimku. Řekne si Rin v hlavě a pomalu se rozejdu k jeho Sídlu.

"Jsi si jistý, že vám tam nebudu překážet?" ujistil jsem se, ještě než jsme vyrazili. Bylo by mi takové blbé tam býti nevhod. Navíc, moc na návštěvy nechodím a sám žádné nemám, takže nevím moc, jak se chovat. No, uvidíme, co se dá dělat.
Následoval jsem ho klidným krokem až do jeho sídla.
/Přesun

Dorazím do vesnice a projdu branou. Strážím může být trošku divné že jdu dvakrát dovnitř, ale na tázavé pohledy jen klepnu na podivnou konstrukci u mé kyčle a oni rychle pochopí.

//přesun

Konečně jsem dorazil k branám Kirigakure no Sato abych mohl doručit svitek Mizukagemu. Jak je zvykem tak jsem se nechal odzbrojit u brány. Moc jsem toho neměl, vzhledem k tomu, že se zabývám útoky jen nohama. Přesto jsem se ještě zeptal strážců. " To je vše, pustíte mě do vesnice? Mám zprávu pro Mizukageho od našeho Raikageho. " Zeptal jsem se normální způsobem a čekal kdy mě pustí.

Stráže Kuroashiho prohledaly a nakonec ho pustily dovnitř s doprovodem (4 ANBu, 1 Oinin).

V Kirigakure mají celkem rychlou ochranku, která dlouho neotálela a vyřídila můj vstup do vesnice velmi rychle. Bylo to pozoruhodné, kéž by i naše vesnice byla tak rychlá v jednání. Každopádně musím nyní zanést zprávu Mizukagemu osobně. S doprovodem jsem se vydal do jeho kanceláře abych mu předal vzkaz.
/přesun

Opravdu to netrvalo moc dlouh a já byl zase zde. Opět u bran Kirigakure, tentokrát na cestě z Kiri do Konohy. Bude to podstatně dlouhá cesta, ale nic co bych já nezvládl. Byl jsem zvyklý na chůzi, ještě, že jsem vytrénoval dostatečně své nohy. Tím pádem se ani moc neunavím po tak dlouhé cestě. Odkráčel jsem tedy směrem ke Konoze.
/přesun

Kráčel jsem pomalu mlhou nevědíc kam. Mlha byla tak hustá že jsem neviděl pořádně ani na své ruce když jsem je natáhl před sebe. Ještě nějakou dobu jsem naslepo bloudil mlhou, dokud ke mě nedorazili nějací shinobi z Kirigakure. Pravděpodobně tu fungovali jako nějací 'průvodci' jelikož se na nic nevyptávali a jen mě vedli, dokud jsem si nevšiml velké brána necelých deset metrů přede mnou. Když jsem jim pokynul že už bránu vidím, ihned beze slova zmizeli. S nádechem jsem vkročil dovnitř a nechal se odzbrojit stráží. Byli tu pravděpodobně ninjové na úrovni minimálně Jounina a nějací medici. Byl jsem úplně klidný když mě připravili o mé zbraně, konec konců všechno se může stát mou zbraní hlavně v této vesnici, kde je všude voda a mlha, což by mi hrálo velmi do karet kdybych chtěl někoho zabít. ''Jsem vyslanec z Konohagakure, člen jednotky Sabisu. Jsem tu na výslovné přání rady a potřebuji mluvit s Mizukagem'', záměrně jsem neřekl své jméno, neznal jsem tu vůbec nikoho a necthěl jsem aby podle jména poznali mé schopnosti, přece jen Reinu znal snad každý. Záměrně jsem vytáhl čelenku Konohy a uvázal si jí kolem ruky, aby mi o trochu víc věřili že nejsem nějaký 'terorista'.

Stráže zařídili Takerovi schůzku s Mizukagem, a k ní i nádherný dorpovod - 4 ANBu a jeden Oinin až do kanceláře, kde ho hned uvedli.

V okolí Kirigakure jsem nebyla dlouho. Naposledy jsem byla navštívit zesnulou Hitomi, abych ji trochu pocuchala nervy. Povzdychla jsem si. To byly časy. Natáhla jsem si kapuci přes hlavu a nasadila masku, nemusí vidět jak vypadám. Odhodlaně jsem přišla k bráně. Se vší počestností jak jsem slíbila.
"Ráda, bych mluvila s Mizukagem, vyřiďte mu, že mu přišla návštěva z Otogakure." řekla jsem pevným hlasem a vyčkávala na vyřízení.

Faito

Dorazil jsem k bráně a mé obavy se potvrdily.
"Už? Čekal bych, že si dáš načas. Nebo mi Otokage posílá vzkaz?" zeptal jsem se nevzrušeně.

"Jen jsem odešla z mise dřív. Musím se na ní vrátit." obeznámila jsem ho se skutečností, místo pozdravu. Co jsem mohla čekat. Rozhodně se s mou návštěvou nepáral.
"A kdyby posílal vzkaz, neposlal by mě."

Faito

"A co bys ráda?" zeptal jsem se chladně. Stačí, že se mi po vesnici fláká špeh z Konohy, ještě tahle tady. Rozhodně šla nevhod. Ale to by šla jindy, tak je to stejně jedno.

"To na čem jsme se dohodli, nebo si to snad pamatuju špatně?" dívala jsem se na něj a přitvrdila jsem tón, když on taky a odhalila jsem mu z pod pláště kytici napůl z krystalických růží na půl z živých.