Hranice země Větru

pro **Assasin Senju** Sun Jun 08, 2014 10:37 pm

First topic message reminder :

Hranice země Větru - Stránka 2 596677KawanoKuni

země Větru hraničí na východě s Tani no Kuni a Amegakure. Na severu hraničí s Kiba and Fang country.

pro **Torii** Sat Jun 14, 2014 9:45 pm

Historie se vždy odvíjela pouze od jmen. Hashirama Senju, Uchiha Madara... Uzumaki Naruto. Prvně byly jména, a pak skutky. Gobiho jsem neoslovoval jeho pravým jménem, protože skrze naši temnou minulost jsme dospěli k závěru, že Kokua budu oslovovat podle jeho síly, nikoli jména, které ho spojovalo z jeho minulostí. Byl si vědom toho, že byl svěřen do rukou Iwagakure no Sato, kde slouží jako zbraň, na kterou je Iwagakure no Sato hrdá, společně se mnou. Tento osud jsme si nevybrali, ale činili jsme to, co od nás bylo očekáváno. Jména nebyla nutná, protože nyní jsme společně pouze biju a jinchuuriki z Iwagakure no Sato!!! "Gobi... nezklamem lidi, kteří v nás vkládaji svou důvěru. Nezklamem naši vesnici, a ani Lorda Tsuchikageho!!!" Promluvil jsem ke Gobimu, jakmile se okolo nás začal svírat písek. "Já vím... nezklamem." Gobi byl opravdu jedinečné stvoření. Možná to bylo způsobené, tím kolik let od rozdělení Juubiho na devět části uběhlo, a nebo vlivem ideologie Iwagakure no Sato, že nejspíš jako jediný bijuu přijmul fakt, že slouži jako nástroj. Příjmul ho stejně jako jeho jinchuuriki. Neměli práva samostatné existence, ale pouze mohli žít jako nástroj, který si prošel již leda čím. Torii s Gobim v minulosti zažili příliš špatných věcí,a když se jednou objevil někdo, kdo začal tvrdit, že tyto špatné věci jsou součástí těch dobrých, a proto to bez ních nepůjde. Nechali jsme se svést na tuto cestu. Aby mohlo být dobro, musí existovat zlo, kterým se stala pro toto období Iwagakure no Sato.

Hranice země Větru - Stránka 2 Tumblr_mjhj5znQiN1r9uuuso1_500

Před tím než mě stihl Sajinův písek zapečetit jsem stihl dokončit svou porměnu. Stál jsem tam ve Gobiho podobě, a zařval na celé bojiště, čím jsem dodal svým druhům odvahy. Všichni jsme pouhý nástroj, všichni zemřeme!!! Já zemřu pro Lorda Tsuchikageho!!! V mé aktuální podobě bylo příliš snadné uhýbat jeho písku. Neplatilo zde to, že čím větší tím pomalejší... bijuu společně s jinchuurikim byla vždy ultra tajná zbrn každé vesnice. Reprezentovala ji v každém boji, svou děsivostí a nebezpečností hnala nepřátele do úkrytu. To jsem my... Bijuu a jeho Jinchuuriki!!! Nehodlal jsem nechat žít nepřátele Iwagakure no Sato déle než bude nutné, a tak jsem to s něma měl v plánu okamžitě zkoncovat.

Hranice země Větru - Stránka 2 Tumblr_lzl9u0pbPm1r7lbzxo1_400

Chystal jsem se s Gobim použít další techniku. Tentokrát ale skutečnou bijuu damu v její plné síle, která Benjira se Sajinem pošle, tam kde patří, do hrobu!!!

pro **Uchiha Benjiro** Sat Jun 14, 2014 10:08 pm

Slyšíc Sajinovu otázku jsem se pokoušel postavit na vlastní nohy. Ty se však pod náporem mé váhy podlamávaly. Skutečnost, že tady je můj konec, jsem ale odmítal příjmout. "Dal jsem slib... složil jsem přísahu. Musíme ho zastavit... dřív než bude pozdě." Pomyslel jsem si, nabírajíc více síly. Mnoho lidi podceňovalo sílu vůle, ale to je právě ona, která nás drží na nohou v situacích, kdy už nemáme žádné síly. Já jsem složil jako anbu, tak i jako shinobi, slib, že budu chránit Konohagakure no Sato za všech podmínek. Přísaha byla otázkou cti. Zemřít beze cti, bylo horší než tato ukrutná bolest, kterou jsem cítil kvůli používání Susana.

Hranice země Větru - Stránka 2 Tumblr_ms48812r7T1qj760fo1_500

Pomalu ale jistě jsem se opět pokoušel vstát, kymácejíc se při tom do všech možných stran. Cítil jsem bolest jako by mě čtrvtili, a ty čvrtky opět rozčvritli. Nejhorší na tom bylo to, že jsem fyzicky byl naporsto v pořádku. Když se mi podařilo po tomto namáhavém pokusu úspěšné vstat, otevřel jsem po dlouhé době oči. Jakmile jsem je otevřel bylo v nich možné zahlédnout Mangekyou Sharingan, který jsem nedeaktivoval ani když jsem klečel na kolenou. Žel, nestihl jsem Sajina vzepřít v jeho útoku, takže ten vyšel na zmar. Co hůř... naplnily se mé nejhorší obavy. Jinchuuriki se zcela přeměnil do podoby Gobiho, a tím získla veškeru jeho sílu. Z očí mi vytekl pramínek krve z vysokého tlaku v mých očích, neaktivoval jsem však amaterasu, ale více jsem se zaměřil na zkoumání MS Gobiho slabin. "Každá technika má nějakou slabinu... nemáme příliš času, ale musíme zjistit slabinu této techniky." Itachiho slova ohledně slabin technik, byly logické, a proto si je po krátkém zamyšlení mohl uvědomit každý. Neexistovala dokonalá technika. Nyní scházela jediné... pokud chceme přežít... musíme zjistit slabinu bijuu damy a využít ji. Mé Susano by nápor takové obří bijuu damy neustálo, a co hůř... postihlo by to i ve značné míře okolí, a tím pádem i všechny tři armády, které zde byly. Tolik shinobi dnes nemuselo zemřít!!!

pro **Sajin Yatoshi** Sat Jun 14, 2014 10:23 pm

Moje technika skončila. Nedokázala jej udržet. Benjiro na tom nebyl nejlépe. "Benjiro!" Pomohl jsem mu vstát a chvíli ho přidržoval. Vypadalo to, že jeho vůle bojovat a jít dál je ohromná. "Dřív než bude pozdě." Byli jsme v průšvihu. Sledoval jsem techniku, jak se dává dohromady světlá a tmavá část a soustředěně analyzoval. "Musíme mu zabránit v tom, aby to dokončil." natáhl jsem obě ruce před sebe a soustředil zlatý písek, který jsem předtím použil na techniku. Zlatý písek se zformoval v ruce podobné Shukaku. Z každé strany mířily na bijuu damu z úmyslem ji rozbít nebo zatlačit zpátky do Kokua.
Benjirova vůle mi pomáhala stát pevně nohama a nenechat se smést Shukakuho vůli. Neustále mě to trhalo na několik částí, ale byl jsem odhodlán vytrvat až do konce. Neustále jsem měl před sebou svůj sen...Mír a znovuzkvétající Sunagakure. Nic nedokáže změnit to, co se stalo, ale Sunagakure lze obnovit. Musíme se o to pokusit!

pro **Torii** Sat Jun 14, 2014 10:37 pm

Nyní přišel jejich konec!!! Ačkoli se zdálo, že Sajin svůj útok správně načasoval, nevyšlo mu to. Bijuu dama se totiž dotvořila dřív než předpokládal, a protože jeho reflexy nebyly na dostatečné úrovni, aby stihli sejmout letící bijuu damu. Jejich naděje prévě nyní uhasla, a naděje Iwagakure no Shinobi k vítězství vzplála...

Hranice země Větru - Stránka 2 Tumblr_lz6317nLbZ1r3049uo2_500

Bijuu dama, která si to proti nim mířila, nepůsobila nějak giganticky a nebezpečně, ale každý, kdo kdy o této technice něco slyšel, se právoplatně obával jejich ničivých následků. "Už nám nebude nikdo stát v cestě Gobi..." "Neukvapuj se, ještě není rozhodnuto." "Není šance, aby se tomuto vyhli..." "Ghhh..." Byla jediná reakce na mou poslední větu. Gobi se kvůli těmto shinobim cítil ne svůj. Možná to bylo tou jejich ohnívou vůli, a možná se obával toho, jak bude reagovat Ichibi, když ho osvobodíme. Tak či onak se mnou nyní přestal komunikovat, přenechávajíc mi jeho veškerou sílu. Nyní po smrti těchto dvou klíšťat, je řada na samotnou Amekage společně s Hokagem!!! Není možnost zde neuspět!!!

pro **Uchiha Benjiro** Sat Jun 14, 2014 10:53 pm

Se Sajinem nás napadl stejný plán, jenže on neměl správné předpoklady k tomu, aby ho uskutečnil. Kdybch se ho pokoušel zastavit ještě před tím než vypustil bijuu damu, tak též bych selhal. Přemýšlejíc nad tím, co tato technika děla, jsem přišel na to, že její výhoda je zároveň její největší slabinou. Bijuu dama exploduje, když do něčeho narazí. Její exploze je natolik ohromná, že pokud by se nám podařilo sestřelit bijuu damu poblíž Toriiho, mělo by to vůči něj katastrofální následky. "Udělám to..." Promluvil jsem ke Sajinovi, abych ho ujistil v tom, že tady dnes nezemřeme. Mé Susano zaujala svůj bitevní postoj a v jeho ruce se opět objevilo kopí.

Hranice země Větru - Stránka 2 2857726_o

Kopí Susano následně ohromnou rychlostí a silou hodilo směrem ke bijuu damě. Měl jsem všechny předpoklady k tomu, abych ve svém hodu uspěl. Sharinganem jsem určil správnou polohu dopadu, Mangekyou Sharinganem jsem vyvinul potřebnou rychlost a sílu u Susana a svým postřehem jsem kopí stihl poslat včas. Doufal jsem, že to výjde, ale něco ve mě mne nutilo pochybovat. Čas se jakoby zpomalil, ba dokonce úplně zastavil až do té míry, že mi můj nádech a výdech přišel snad hodinový. Byl to takový zvláštní pocit.

pro **Sajin Yatoshi** Sat Jun 14, 2014 11:11 pm

Můj první útok nevyšel. Benjira však napadl stejný plán jako mě. Kapacita útoků bijuu byla ohromná. Sledoval jsem ho s pocitem, že jednou to budu umět taky. Benjiro nás ale zachránil.
Ještě jsem měl několik technik v rukávu, ale to spíše působilo proti ninjům bojující proti jiným. Ne proti jinchuuriki. Ještě nikdy jsem proti nim nebojoval.
Soustředil jsem čakru a začal skládat pečetě. Položil jsem ruce na zem a soustředil svou magnetickou sílu na techniku. Míchal jsem zlato s pískem a vytvořil jsem daleko těžší substanci..
Hranice země Větru - Stránka 2 Magnet_Style_Gold_Dust_Tidal_Wave

Hranice země Větru - Stránka 2 Magnet_Style_Gold_Dust_Tidal_Wave

Zlatá vlna byla okolo Kokuoa, zasypala jej a zároveň pevně chytila jeho nohy. Hranice země Větru - Stránka 2 Gold_Dust_Wave

pro **Torii** Sat Jun 14, 2014 11:28 pm

"Gobi... měl si pravdu, neměl jsem je podceňit." Exploze z bijuu damy na neštěstí zasáhla pouze mě s Iwagakure no Shinobmi. Nečekal jsem, že proti nám použijou, naše vlastní útoky. Bijuu dama plnila svůj účel výborně. Měl zničit vše co ji přišlo do cesty, ale když explodovala v mé blízkosti dostal jsem se do její cesty i Já, a to byl ten problém. Exploze narušila mou koncentraci a soustředěnost při ovládání Gobiho síly, a tak jsem opustil bijuu mod, stojíc před obří pískovou vlnou, která nevypadala nejpříjemněji. "Gobi... odpusť mi." Promluvil jsem zklamaně ke Gobimu. Měl jsem dát na jeho rady a více vážit své kroky, dávajíc pozor na každý svůj útok. Toto byla má vina, což mě přivádělo do deprese. "Copak se tak brzo vzdáváš?" "Eee???" Nechápavě jsem poslouchal Gobiho. On přerušil svou komunikaci se mnou, nechal mě zde samotného a nyní mi vyčítal můj pesimistický přístup. Spíše než pesimistický byl realistický. Viděl jsem to jasně. Nyní se ale něco změnilo. Věděl jsem, že bez pomoci Gobiho jsem odsouzen k neúspěchu, nyní se mnou Gobi, ale opět komunikoval. Nenechal mě zde jen tak zahynout!!!

Hranice země Větru - Stránka 2 Tumblr_lu5i2rZdWI1r1qoq4o1_500

Mé tělo krátce před tím než jsem byl zasypán obalil bijuu plášt. Tohle ale nijak nezabránilo této vlně mě zasypat. Plášt však zabránil tomu, aby se mi něco stalo. Zasypán od krku až ka patám, nemoci se hnout, jsem čekal... nikoli na svou smrt, ale opět na pomoc Gobiho. "Gobi... Gobi... Gobi..." Opakoval jsem si pořád dokola, očekávajíc z jeho strany jakýsi zázrak. Takhle jsem nemohl dopadnout. Co Lord Tsuchikage a Iwagakure no Shinobi, kteří na mě spoléhají?

pro **Uchiha Benjiro** Sat Jun 14, 2014 11:39 pm

Současná Toriiho poloha byla velmi prospěšná k jeho eliminaci. Nejen že se nemohl hnout, ale po již nějaké době spolupráce se Sajinem, jsem zjistil, že je schopen ovládat zlatý písek, a nyní když v něm setrvával Shuukaku, dokázal ovládat i písek normální. Tohle byla jedinečná chvíle, kdy jsme mohli Toriiho zneškodnit. "Dokonči to." Abych však Sajinovi zajistil úspěch, použil jsem sharingan k jinému účelu než-li doposud. Pomocí Shunshin no jutsu jsem se dostal do jeho blízkosti a podíval se mu sharinganem do očí. Ať už se snažil jakkoli mi do oči nepohlédnout, instinktivně to alespoň jednou udělal, a pokud ne... budu pokračovat jiným stylem. Když se mi však do nich podíval, přenesli jsme se do jeho nitra, kde byl spoutaný Kokuo. "Kokuo... mýlim se snad?" Toriiho jsme se Sajinem museli eliminovat jako tým, a jak pak by jsme ho lépe zneškodnili, než jeden po fyzické stránce a druhý po té duševní? Jmény bijuu jsem si jist nebyl, a proto jsem Gobimu položil otázku ohledně jeho identity.

pro **Sajin Yatoshi** Sun Jun 15, 2014 9:55 am

Cože? My jsme ho porazili! Udiveně jsem pohlédl na zasypaného Gobiho. Benjiro chtěl, abych to dokončil, ale něco mi v tom bránilo. Doraž ho! Dělej! zaječel Shukaku.
Měl bych ho dorazit a udělat to, co chce Shukaku?? Natáhl jsem ruku a písek ho ještě víc omotal. Když to udělám ochráním Konohu, svůj nový domov, ale bude mi líp?
Dělej, doraž ho, zab ho! Chci cítit jeho krev, jsi slaboch! zaváhal jsem. Shukaku toho okamžitě využil a jeho vztek se projevil na mé vůli. V očích jsem měl temnotu a prázdnotu. Pocítil jsem chuť zabít kohokoliv, kdo jen bude chtít ohrozit mou samotnou existenci. A ten někdo byl Torii. Možná by si zasloužil soucit, ale v téhle situaci...

Hranice země Větru - Stránka 2 Image_131

Nebylo zde zbytí a skončilo to tak, jak jsem nechtěl. Zdá se, že mě čeká velký problém v budoucnosti se Shukaku.

pro **Torii** Sun Jun 15, 2014 11:50 am

Nezvládl jsem to a Bejirovi se podíval do jeho sharinganu, spoléhajíc na to, že pokud by aktivoval nějaké genjutsu, pomůže mi se z něj dost Gobi. Benjiro použil něco velmi podobného genjutsu, ale tímto nevytvořil iluzi. Nahlédl do mě samotného. Jednalo se o stejný případ, když Sasuke v Narutovi byl schopen spatřit Kyuubiho a promluvit si s ním. Přenesli jsme se všichni tři do místnosti s velkými vraty, která však byla otevřená, nikoli zavřená, a Gobi se zde svobodně pohyboval.

Hranice země Větru - Stránka 2 Kurama's_initial_cage

"Nande???" Nechápal jsem Uchíhovo počínáni, a co víc nerozuměl jsem tomu, proč je klec otevřená. Ikdyž byl jinchuuriki s jeho bijuu jedním, klec zůstavala zavřena. Kdyby se otevřela, znamenalo by to, že bijuu získal absolutní sebekontrolu nad sebou samým etc. Sehraný bijuu s jinchuurikim byli v jisté rovnováze. Nikdo se nedostával do popředí, pokud s tím nesouhlasil ten druhý. S Gobim jsme se na něčem takovým nedomluvili. Kdo byl však schopen zneškodnit pečeť, která ho držela uvnitř mě? Podíval jsem se na Benjira vražedným pohledem: "Ty?!" Pokud to byl on, draze mi za to zaplatí. Benjiro to však být nemohl, protože sharinganem pečeť zlomit nešlo. Benjiro nic kromě sharinganu nepoužil. "Tak tady Tvá cesta končí..." "Kso..." Konečně jsem to pochopil. Krátce poté co jsem se podíval Benjirovi do očí, musel ten spratek ze Sunagakure no Sato mě zabít pomocí písku kolem. Jinak by to nedokázal tak rychle. Čas v této dimenzi ubíhal jinak než v realným světě. "Gobi... pomsti mě." Promluvil jsem ke Gobimu s úsměvem na tváři. Někdy jsme spolu nevycházeli, ale vždy jsme se byli schopni nakonec nějak dohodnout. Mé tělo pomalu mizlo a Já se ubíral do země mrtvých, kde jsem doufal, že naleznu posmrtný pokoj. Svůj úděl jsem na tomto světě splnil tak jak to učil Lord Tsuchikage. Ponížil jsem se na tu úroveň, že jsem se chopil postavení zlého v tomto světě, čím jsem dal vzniknout dobrému. Tam kde je zlo, musí být i dobro a obráceně. Jakmile jsem zmizel, Benjiro se oslovil Gobiho. "Už nejsem Kokuo... jsem Gobi z Iwagakure no sato!!!" Zařval Gobi mohutným hlasem, a po chvíli se pečeť, kterou měl Torii na břiše, uvolnila a začalo z ní prchat mnoho chakry, která se následně formovala do Gobiho podoby. Gobi byl tak též do značné míry postižen ideologii Iwagakure no Sato. Jak si s tím dokáže Benjiro se Sajinem zůstavalo do značné míry záhadou...

pro **Uchiha Benjiro** Sun Jun 15, 2014 12:27 pm

Vnímajíc Gobiho vztek, promluvil jsem. "Ne... byl si Kokuo, a proto vždy budeš Kokuo." Z jedné strany mi ho bylo líto, ale ze strany druhé jsem musel splnit svou povinnost vůči Konohagakure no Sato. Před tím než ho ale porazíme jsem mu chtěl nabídnout možnost volby, stejně jak u Shukaka. Nerad jsem odpíral někomu jeho svobodu, ale pokud Gobi jinak nedá, budu muset udělat to, co se svým sharinganem umím nejlépe. Nevyžadovalo to ani zapojení MS, a proto se toto ovládnutí bijuu zdálo být opravdu výhodné. Někomu v tom ale bránilo jeho svědomí, a však v zájmu Konohagakure no Sato musely jít všechny osobní pocity stranou. Ještě před tím jsem ale musel Gobimu připomět důvod proč Juubi byl rozdělen. Juubi nebyl již pouhou legendou jako za časů Naruta, ale skutečným historickým faktem. "Rikuudou no Senin Tě učinil jedním z devítí, abys zachoval v tomto světě mír. Svěřil několik z vás každé vesnici pro udržení stability. Nejsi nástrojem pomsty a chaosu, ale si ochráncem míru..." Nyní bylo pouze na Gobiim, jak se rozhodne. Tím, že Torii zmizel, jsem přišel na to, že Sajin dokončil svou povinnost. Jednou pochopí, proč tak musel učinit. Říká se, že malinkaté zlo je přijatelnější než velké. Shinobim a Anbu bylo ale bližší tvrzení, že shinobi musí sloužit jak ve světle, tak i v temnotě, a to pro zájmy své vesnice. Na tomto bojišti se nejednalo pouze o zájmy jedné vesnice. Zničení další jedné z velkých shinobi vesnic by moc a vliv Iwagakure no Sato stoupla ještě výše, což nikdo nechtěl. Obával jsem se ale toho, že této Sajinovi povinnosti využije Shukaku, pak jsem si ale zpoměl, jak mu Hokage-sama slíbil, že mu pomůže toto břímě nést. Přesně něco takového Sajin potřeboval...

pro **Sajin Yatoshi** Sun Jun 15, 2014 6:32 pm

Náš útok se povedl. Sledoval jsem jak se písek zabarvuje krví a pocítil jsem lítost. Klekl jsem si a těžce oddechoval. Armáda Iwagakure se dozvěděla o konci svého velitele a zřejmě začali utíkat. Asi.
Projevil jsem slabost a nést Shukaku ve svém nitru není moc jednoduché. Cítil jsem ho, pořád. Pečeť nebyla dostatečně silná, možná byla, ale já nebyl. Bylo to tím že jsem se stal jinchuurikim jako dospělý muž a ne jako nemluvně. "Ne, já jsem silný.." zašeptal jsem a zaměřil se na třes. "Jsem silný a nenechám se ovládnout!" objevil jsem se znovu před Shukakuho klecí.
"Držím tě v šachu, ty držíš v šachu celý svět. Společně jsme silní a můžeme najít společnou cestu ostatním. Shukaku, dokud se neumoudříš, budu si brát svou daň, za poskytnuté ubytování, baketanuki!" Cítil jsem odhodlání, jako nikdy dřív.
"Ty jeden spratku, já tě zabijuu!" zaječel Shukaku, ale už jsem ho nevnímal. Třes přestal a já se postavil. Viděl jsem, jak se Kokuou formuje a zřejmě začíná druhé kolo.

pro **Torii** Sun Jun 15, 2014 6:46 pm

"Právě proto Uchího... byl jsem svěřen do rukou Iwagakure no Sato, a proto ji nemůžu zklamat!!!" Zakřičel jsem agresivně na Benjira. Nastal čas náš rozhovor ukončit, trval příliš dlouho. Už přišel čas vzít si to, co mi bylo dlouhá léta odpíráno... SVOBODU. Vše však vybírá svou daň. Já za svou svobodu budu muset naplnit Tsuchikage vůli. Zničit nepřátele Iwagakure no Sato, a rozputat opravdový CHAOS! Nemohl jsem dopustit, aby Torii zůstal zahanben. Byl sice mladý a neurvalý, ale byli jsme jedním, a to stejně podřadným nástrojem. Nikdo z nás si však nestežoval, ba dokonce jsme za toto Lordu Tsuchikagemu děkovali.

Hranice země Větru - Stránka 2 Tumblr_m9svvfW9cB1r3sabqo1_500

Konečně jsem získal svou pravou podobu! Teď mě nedokáže jen tak někdo zastavit. Ikdyž... soudě podle síly sharinganu Uchíhy, obával jsem se nejhoršího, a to toho, že dospěl na stejnou úroveň jako jeho salvní předci. Sharinganem nedokázal jen tak někdo ovládnout bijuu. Musel mít patřičně rozvinutou podstatu sharinganu, a tím bylo genjutsu. Tenhle Uchíhy z genjutsu ještě nepředvedl nic, a proto ve mě vzplálo věčné odhodlání je tu zničit. Cítil jsem se neomezován... byl to výborný pocit.

pro **Uchiha Benjiro** Sun Jun 15, 2014 7:12 pm

"Chápu..." Bylo jediné, co jsem Gobimu na jeho větu řekl. Tak jak on sloužil své vlasti, jsem ji sloužil i já. Mnoha shinobi by neuvěřilo, že bijuu dokáže dospět do takového stádia, podřizování a uvědomění si své role ve světě. Tahle jeho reakce mi do hlavy dala další nápad. Pokud si je bijuu schopný uvědomit svou existenci, když je svěřen do rukou některé z velkých vesnic, a její smysl až do té míry, že je ochoten za ní zemřít, můžu mu vysvětlit poměry v tomto světě etc., a tím s nim dojít do stádia, kdy by nemusel být kontrolován a nebyl by uvězněn v nějakém jinchuurikim. Měl jsem výborný plán. Jeho však první část sebu nesla temné následky, kterými jsem musel projít, abych došel do světla. Toto byla má cesta shinobi! Konečně jsem pochopil, pčo mi bylo dáno s Gobim bojovat. Dám mu alespoň 75% svobodu! Dříve než se tak stane budu muset ještě několikrát napodobit mé předky. "Madaro... Obito..." Obitovo jméno jsem pronesl s mírným úsměvem na tváři. Jak on tak i Madara svými sharingany byli schopni ovládnout Kyuubiho. Činili tak však z lásky. Z lásky k bližním, které ztratili. Dovolili aby se tato láska přeměnila v nenávist, a proto je většina lidí vnímá jako padouchy. Já jsem však byl schopen vnímat jejich předešlou situaci a vzít si s ní ponaučení. Lásku je třeba omezit, aby se tím u Uchíhu zamezilo vzniku nesmírné nenávisti. Možná právě kvůli tomuto přístupu jsem i v mých nejhorších chvílích nedovolil lásce se přeměnit v nenávist. Lásku vyměnila v její pozici služba vesnici a nová existence stínu, kterým jsem se stal. Stín, služebník, ale za každých okolností Uchíha. nebyl jsem však pouhý Uchíha. Byl jsem Uchiha Benjiro z Konohagakure no sato!!!

Hranice země Větru - Stránka 2 Madara_uchiha_y_kyubi_by_afrrael-d3bmdms

V očích Gobiho se objevil sharingan, a já započal neuvěřitelný masakr. Iwagakure no Shinobi se kvůli svému přesvědčení šíření chaosu, nerozhodli vydat na ústup, ačkoli jejich velitel zemřel. Měl jsem dvě možnosti. Zachránit životy Konohagakurea Amegakure no shinobi, a zabít zde všechny Iwagakureno Shinobi, a nebo čekat jak se to zde vyvine. Nechtěl jsem však Sajina více zatěžovat tímto bojem. Byl příliš mladý na to, aby si své ruce ušpinil krví tolika nepřátel. postačilo že na nich měl již Toriiho krev. Já jsem byl služebník ve stínu. Kdokoli zemřel mou rukou, byl zabit služebníkem Konohagakure no Sato, nikoli shinobim jako každý jiný. Necítil jsem vinu, ale povinnost. Povinnost vůči své vesnici a těmto shinobim, kterým můžu zachránit život. Skočil jsem na hlavu Gobiho a pokračoval v tomto masakru. Měsíc na obloe se zbarvil do červena... poznamenal ho tento nejkvavější den v historii této války. Nebyl jsem zde ale sám... pořád zde byli Konohagakure no Shinobi s Ame, kteří tak též bojovali...

pro **Sajin Yatoshi** Sun Jun 15, 2014 7:35 pm

Začalo to. Nejkrvavější den v historii Konohagakure. Benjiro byl velmi mocný a podařilo se mu ovládnout Kokuoa, který si vybral svou cestu. Nechtěl jsem, aby toto břímě nesl sám. Jsme Shinobi a musíme dělat svou práci, i když je taková. Použil jsem Shunshin a objevil se vedle Benjira.
"Nemysli si, že TO uděláš sám,"ušklíbl jsem se. Vybral jsem si, stejně jako si vybral Gobi. Pomocí písku jsem z hlavy Kokua zabíjel další a další Shinobi pomocí písku. Za každého zabitého shinobi, připadal další zachráněný život, který ONI už nemohli vzít. Za to to stálo. Byl jsem rozhodnutý, vydat se jinou cestou. Jako Shinobi Konohagakure a zároveň dědic Suny. Tam jsme se takových věcí neštítili.

pro **Shinobi** Sun Jun 15, 2014 7:52 pm

Bojovali jsme až dokonce. Válčili jsme s plným odhodláním. Vedla nás vůle Tsuchikage, naše vesnice, ale hlavně naše osobní přesvědčení. Lord Tsuchikage nám dal jistý návod, kterým jsme se měli řídit. To jak ho každý shinobi pochopí on už neurčoval. V naší ideologii byly jasně stanovená pravidla... šířit CHAOS dál až nakonec světa. Po smrti Toriiho jsme to nevnímali jinak. Byli jsme si pouze vědomi toho, že zde zcela jistě dnes zemřeme. Co však naši nepřátele nevnímali bylo to, že jsme zde dosáhli svého cíle, a tím uspokojili lorda Tsuchikageho. Šířili jsme CHAOS dál. Ničili jsme stanovený systém, a zaváděli zmatek. Zničili jsme již dvě vesnice, Sunagakure a Tsukigakure no Sato, čím jsme zničili zavedený systém při hranicích. Pomalu ale jistě se nám dařilo nastolit CHAOS. Ať už dnes zemřeme, nezemřeme zbytečně!!! Naše činy, které zde dnes vykonáme, budou žít a vzbuzovat strach z válek po mnoha dalších generací. Strach zaručoval paniku... panika, zmatek, a zmatek dal vzniknout CHAOSU. Nebyla jiná možnost... nyní bez velitele jsme nebyli schopni udržet nápor konohagakure a Amegakure no shinobi. Když zde ale padneme, nepadneme zbytečně, a proto nikdo z nás neutíkal, a pořád stál na svém stanovišti. Můžou nás zabít třeba tisícekrát, ale toto přesvědčení nám nedokážou vzít. Byl to důvod naší existence. "Arigato... Tsuchikage-sama." Pronesl každý Iwagakure no shinobi před tím, než zemřel.
Po dlouhém a namáhavém boji byl konečně konec. Jelikož jsme bojovali na hranicích země Větru, měli jsme zde různá zvířata uzpůsobená teplému počasí. Mezi ně patřili i supi, kteří se po této bitvě slétli na hostinu. Konožanům se prozatím podařilo zmařit plány iwagakure no Sato. Vyhraná bitva, však neznamená vyhranou válku. Pořád Iwagakureno Sato disponovala početnou armádou. Pokud Iwa tuhle válku má prohrát, bude muset Konoha s dalšími vesnicemi vyhrat víc než jen jednu bitvu.

pro **Hana Ichiro** Sun Jun 15, 2014 8:12 pm

Hokage ma odhodil preč z dosahu tej nebezpečnej dotonovej techniky, a sám sa nechal rozpučiť. Najskôr to bol klon, originál by sa tak rýchlo zabiť nenechal. Navyše, by to bolo nedôstojná smrť. Nechať sa rozpučiť...Velenie bolo teda prenechané mne. Armáda Ame sa konečne zmiešala s armádou Konohy a spoločne bojovali, bok po boku, proti Iwagakurčanom, ako keby nikdy medzi nimi nikdy žiadne nezhody neboli, ako keby pochádzali z jednej jedinej dediny. Sama som sa do boja zapojila a nepriateľov bombardovala jednak s papierom, a jednak s výbušnými lístkami, pričom som im bránila v akomkoľvek útoku na našich dvoch shinobi, ktorí bojovali s oným jinchuurikim. Ten čoskoro padol. Bohužiaľ. Ale muselo to tak byť.
Naša armáda začala pomaly tú nepriateľskú dorážať. Bolo mi ale jasné, že to nebol ani zďaleka koniec. Toto bolo len časť toho, čo by ešte mohlo prísť, a to ma vôbec netešilo. Nemala som rada vojny a zbytočné krviprelievanie. Netúžila som po ničom inom, že po mieri. Kiež by bol na svete hrdina, podobný Narutovi Uzumakimu...

pro **Uchiha Benjiro** Sun Jun 15, 2014 8:16 pm

Sajinova věta mi připoměla, jak v minulosti dopadl Itachi. Selhal, a to protože jednal sám. Kdyby se tedy svěřil svému malému bratrovi Sasukemu, mohla budoucnost našeho klanu dopadnout jinak. Sasuke byl ale příliš maldý na tyto fakta. Nemohl je rozumět, a vnímal je dětinským způsobem. Možná právě proto by mohl náš klan změnit. Dítě však nikdo z pravidla nevnímá vážně. Považuje ho za nějakého snílka, který si žije ve svém světě. "Arigato... Sajin-san." Promluvil jsem ke Sajinovi, jakmile již byl konec. S mou reakcí na jeho větu jsem jaksi otálel, ale nejlepší chvíle mu na ní něco říct se naskytla teprve nyní. Měl jsem štěstí, a tak i většina shinobi na tomto světě, že jsme se nenacházeli ve stejné situaci jako Itachi. Měli jsme někoho na každém kroku, o koho by jsme se mohli opřít. Možná jsme toto neviděli, a nebo nechtěli vidět, ale takové lidi jsme měli téměř na každém rohu. Postačilo pouze přijít a požádat o pomoc. Někdy nás ale naše pýcha a nadutost přinutí jít cestou, kterou jsme kráčet v plánu neměli. V takových chvílích se musíme vrátit zpět. Tento krok udělal Itachi těsně před tím než se uvolnilo jeho Edo Tensei. Vrátil se se Sasukem zpátky, aby dohnali ztracené chvíle a vysvětlil mu jeho počínání. Sasuke vyrůstal pouze ve stínu svého bratra, a vzhlížel k němu. Byl pro něj šok, když si uvědomil, co jeho bratr provedl jeho klanu. není divu, že ho to poznamenalo na dlouhá léta. Nyní přišel čas na druhou část mého plánu s Gobim. Ukážu a připomenu mu cestu, kterou mu svěřil Rikuudou no Senin. Dřív než tohle ale uskutečním, budu jej muset přesvědčit o tom, že jeho momentální smýšlení o světě je z části mylné. Tohle nebyla však záležitost na pár minut. Proto jsem byl nucen najít způsob, jak Gobimu nevzít jeho svobodu zapečetěním jej do některého ze shinobi, ale nemohl jsem ho zde ani nechat na pokoji. Vždy jsem si sebou nosil jeden prázdný svitek. Člověk nevděl, kdy něco takového bude potřebovat. Mohl jsem tím předat zprávu etc. Nyní jsem ho ale použil k tomu, abych Gobiho prozatím přesunul na místo, kde bude v bezpečí. Kunaiem jsem mu rozřízil nepatrný kousek jeho kůže, a to pak i udělal mě samotnému. naši kerv jsem obtiskl na svitek, který jsem pak opět sroloval. pak jsme se Sajinem seskočili dolů a Gobi zmizel v obláčku kouře. Přišel čas odejít a podat hlášení Hokagemu-sama. Hlášení obsahující zdůvodnění mého zacházení s Gobim. Podíval jsem se na Sajina a čekal na jeho pokyn. Byli jsme zde jako tým, aproto jsem nemohl odejít bez něho. pokud by zde chtěl chvílit zůstat, chápal bych to. Nacházeli jsme se přece na územi jeho bývalé vesnice.

pro **Sajin Yatoshi** Sun Jun 15, 2014 8:34 pm

Opravdu nebylo zbytí. Po smrti feudálního pána jsem se rozhodl, že se vydám cestou nenásilného řešení konfliktů. Chtěl jsem se stát politikem tím, že budu mocný shinobi a budu ochraňovat ty, kterým budu věřit. To měl být můj první krok. Chtěl jsem se stát mocným, aby mi ostatní politici věřili a uznávali mě. Aby brali mé názory vážně. Chtěl jsem něco změnit, jenže vypukla válka. Brzy na to zhynula Sunagakure a já jsem se stal jinchuriikim. Zjistil jsem jedno...Nezáleží na tom, jak daleko půjdu a jak daleko se dostanu, nic nejde podle plánu.
Po skončení naší mordy mi Benjiro poděkoval.
"Nemáš zač, Benjiro-san," usmál jsem se a setřel si pot z těla.
"Půjdeme?"

pro **Uchiha Benjiro** Sun Jun 15, 2014 8:48 pm

Přikývl jsem Sajinu, ale pak si všiml Amekage, která setrvávala v pozadí. Nebýt ni a jejich vojisk, Konohagakure no shinobi by nejspiš neuspěli. "Nejdřív by jsme měli ale nejspíš poděkovat Amekage-sama ve jménu Konohagakure no Sato." Soudě podle toho, že s Amekage přišel pouze klon jsem usoudil, že armáda Amegakure no sato se přidala na poslední chvíli, Navzdory tomu však dorazila včas. Pomalou chůzi jsem se vydal směrem k ni, ale, jakmile jsem učinil pár kroků, zhroutil jsem se bezvládně na zem. Tento boj na mě vybral svou daň. Už na počátku jsem měl problémy kvůli udržení Susana. Nyní mě mé všechny problémy obdržené během boje dorazili. Násilné uzavření smlouvy s Gobim bylo vyvrcholením mé námahy. "Kso... škoda, že jsem osobně nestihl poděkovat Amekage. Zajímá mě jaká pak je..." S těmito myšlenkami jsem upadl do hlubokého bezvědomí. Opravdu jsem byl na Amekage zvědav. V životě by mě nenapadlo, že se naše armády dokážou sjednotit. Žel, ke osobní zkušenost s ní očividně nedojde.

pro **Sajin Yatoshi** Sun Jun 15, 2014 8:54 pm

Benjiro měl pravdu. Měli bychom jí osobně poděkovat, že nám zachránila krky. Můj písek ještě než dopadl na zem jej jemně zvedl a držel ve zpřímené poloze. Pomalu jsem šel k Amekage a uklonil se.
"Arigatou Amekage-sama. Nikdy jsem nevěřil, že by se dokázala Ame někdy s Konohou spojit. Ty časy už jsou pryč. Můj společník Benjiro Vám chtěl osobně poděkovat, ale nevydržel to.." chtěl jsem udělat to, co Benjiro nestihl. Doufám, že je tohle předzvěst v novou dobu..

pro **Hana Ichiro** Sun Jun 15, 2014 9:49 pm

Iwa bola pre tentoraz porazená. Pristála som na zemi a zložila papierové krídla. Obzrela som sa. Straty nebolí príliš veľké, avšak bolo mnohých zranených a o tých sa už starali medici. Napadlo má, že by som padlým z Ame mohla vybaviť uctyhodný pohreb, zaslúžili si to. Nahlas som si povzdychla. Keď ku mne niekto prehovoril, otočila som sa k nemu a pohľad mi padol na oného shinobiho, ktorý bojoval proti jinchuurikimu. "Nemáte za čo, bolo nám cťou bojovať spoločne s vami." Jemné som sa usmiala, a potom sa s obavami pozrela na Benjira. "Bude v poriadku?" Opýtala som sa a zamračila sa.

pro **Sajin Yatoshi** Sun Jun 15, 2014 10:19 pm

Amekage mě mile překvapila. Byla to krásná žena a zároveň působila klidně, mile a docela silně.
"Amekage-sama, i nám bylo ctí. Bude v pořádku, jen příliš namáhal své oči." vysvětlil jsem Benjirovu slabost a všiml si, že se dívala po tuně zraněných.
"Je mi líto padlých a zraněných. Válka přináší ztráty oběma stranám. Je to jen ohromný nesmysl, kruh nenávisti ve kterém jsme všichni zataženi. Opět. Smrt a ztráty na každém kroku. Kdyby svět dospěl k odzbrojení a demokracii, nemuseli bychom válčit technikami, ale slovy." Benjiro nějak klouzal, tak jsem ho ještě víc omotal. Jemně, abych ho nezabil.
"Amekage-sama, když dovolíte, musím podat zprávu Hokagemu. Prosím, následujte nás poté, co to tady ohlédnete zpátky." naposledy jsem se uklonil a pádil zpátky do Konohy.
PŘESUN

pro **Hana Ichiro** Mon Jun 16, 2014 5:42 pm

Kývla som hlavou a Benjirovi v bezvedomí venovala krátky pohľad. To je dobre. Bojoval statočne, a vy tiež. Povzbudivo som sa usmiala a naklonila hlavu na stranu. Nevidela som ešte takéhoto Uchihu, ktorý by toľko obetoval pre svoju dedinu. Vždy som bola toho názoru, že Uchihovia sú nesmierne sebeckí a namyslení, dnes sa mi potvrdil opak. Existujú medzi nimi i tí, ktorí týmito vlastnosťami našťastie neoplývajú. To máte pravdu. Vojna je len nezmyselné krviprelievanie. Často sa samej seba pýtam, kedy nastane mier. Myslím ale, že to tak ale nebude nikdy. Stále sa nájde niekto so zvrátenými názormi, príkladom je onen "úžasný" Tsuchikage. Povzdychla som si. Nerada som sa dívala na mŕtvoly shinobi. Najmä ak som mnohých z nich poznala. Samozrejme. Kývla som hlavou a len oného shinobiho pozorovala, ako pomaly mizne s Benjirom. Vydala som niekoľko rozkazov, ako shinobim z Ame, tak aj z Konohy. Mŕtvym bolo potrebné zabezpečiť úctyhodný pohreb, čo sa týka mojich shinobi, klon, ktorý som nechala v Ame, sa o to všetko postará.
Zoradila som armády. Moja armáda sa vybrala aj s padlými späť do Ame. A ja na čele s tou konožskou som zamierila späť do Konohy. S nesmierne mrzutou náladou. (presun)

pro Kigiro Sun Jun 22, 2014 7:53 pm

Po úspešnom odstránení včiel som si pripravil pečate do predu na kawarimi. Bojoval som ďalej ale zrazu sa na mňa valila technika samozrejme si asi nevšimly že som si spravil pečate a hneď ako ma technika zasiahla som použil kawarimi a tak som sa tomu vyhol. Hneď som zmizol z bojiska a vykašlal sa na boj. Po páru hodinách bolo po boji kde sme vyhrali ja som teda odišiel a hneď šiel do konohy. (presun)

pro Sponsored content

Hranice země Větru

Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru

Re: Hranice země Větru