Okolí Kirigakure

pro **Faito Dansaku** Wed Jun 18, 2014 7:00 pm

First topic message reminder :

Okolí Kirigakure vypadá stejně skoro ze všech stran. Borové lesy porostlé břeč´tanem, zalité hustou mlhou. Je zde spousta pastí a bezpečnostních prvků, které brání přímému napadení Kirigakure. O to méně je tu divoké zvěře...

pro **Hirin** Fri Jan 02, 2015 6:42 pm

Loutkařová rychlost se nedala zapřít. Bylo celkem rychle a zaskočilo mě to. Musela jsem použít plán B a to samehadu. Naštěstí jsem byla dost blízko,aby se mohl zakousnout.do loutkáře.Samehadův stisk by měl mít dostatečně silný na překousnutí tepny či masa. Přeci jen samehada měl nějaké znaky s žraloky a já počítala i s tímhle faktem o nich. Zuby samehady se měly zakousnout v oblastí kyčle, kde by mělo dojít k rychlému vykrácení při poškození tepny.(Tedy pokus si to pamatuju dobře ze školy) Jestliže stojí loutka přede mnou, tak samehada je dostatečně schopný se ohnout a provést útok. Loutka by neměla mít žádnou možnost samehadu nějak odrazit,když teprve jedná ruka dorůstá a ta druhá je zaměstnána úderem.
Loutka byla znovu přivolaná "znovu" svitek, tudíž by úder loutky neměl způsobit bolest břicha, posunutí několik metrů dozadu a vytrhnutí katany díky chakrových vláken. Pokud by to možné bylo mělo to pro mě katastrofální následky a to poškození orgánu, pravdě podobně i vnitřní krvácení a schůzku mých zad se stromy přes které bych proletěla.

pro **Kenji Uesugi** Wed Jan 07, 2015 11:38 am

Dost překvapeně jsem zamrkal při výbuchu posledního útoku a vyskočil na strom o kousek vedle abych mě to neodhodilo. Vlastně i fakt, že loutkář se nakonec ubránil a zároveň rozdával rány je fascinující. Všechno vypadalo v podstatě dost blbě. Tedy aspoň podle dosavadních informací. No nejspíš byl nejvyšší čas něco podniknout. Vrhnul jsem jeden přesný kunai přímo na jeho hruď s tím, že ho vykryje, nebo snad zastaví. Já jsem se shunshinem dostal do třetí strany, ze zadu a už s vytaženými meči a jedním jsem se bránil a druhým mířil na bok. Tentokrát jsem stál s určitým odstupem, abych využil plný potenciál meče.

pro **Sora no Sen** Sat Jan 10, 2015 1:59 pm

(Omlouvám se, že tak pozdě... chtěl jsem naspat již včera, ale přišel jsem o připojení na internet... dřív jsem nenapsal z důvodu školy, omlouvám se.)

Kashikeho technika loutky ranila, čím mu znemožnila používat jednu ruku, ale to mu nezabránilo podniknout další útoky, které v kombinaci s Hirininými a Kenjiho byly pro mne dosti náročné na vykrytí, ale podařilo se mi to až na jeden, a jak? Zjistěte sami. Byl jsem sice přinucen přivolat loutku, což mi chvíli trvalo, ale samotná Hirin ve svém předešlém postu zmiňovala, že není dostatečně silná, aby se samehadou zaútočila rychle, což je někdy požadováno. Její katanu vyblokovala loutčina ruka a zaútočila na ní rukou druhou. Hirin si usmyslila, že stihne samehadou zaútočit. Nejspíš nyní byla více odhodlaná než v předešlém postu, kde si netroufala tasit samehadu kvůli zdržení, které z toho plynulo. Počítala s tím, že loutkař se není schopen loutkou bránit, když se zdá, že je její potenciál plně využit. To však zdaleka není pravda.

Samehada se patřičně ohnula, aby se ji útočilo lépe, dřív než se však stihla zakousnout do loutkaře, odrazila ji noha loutky, čím ji odhodila dozadu. Loutkařova síla pramen sice z loutky, ale je to k ničemu, když loutkař nestíhá loutkou patřičně zareagovat na dané okolnosti. Já jsem nebyl žádné Bčko, a ačkoli jsem se řídil pouze senzibilskými schopnostmi loutky, dokázal jsem pořád fungovat skoro stejně jako loutkař, který využívá vlastní smysly. Krátce po odražení samehady Hirin pocítila na svém břiše pěst loutky, která ji odhodila dozadu ke Kashikemu. Současně s těmito manévry jsem uskakoval Kashikeho projektilům. Jednalo se o něco, co každý den neuvidíte, a čeho není schopen dosáhnout každý loutkař. Pomocí senzibilských schopností loutek jsem vnímal chakru v projektilech a uskakoval jim, ovládaje u toho loutku stejně dobře jak ve chvíli, kdy jsem postával na místě a mohl se zcela koncentrovat. Toto jen svědčilo o mé úrovni. Hirin možná bude mít zlámané minimálně jedno žebro, ale úder loutky, ačkoli byl neuvěřitelně silný, ji nezabil. Hirin si mohla myslet, že svými pohyby stačí pohybům loutky a loutkařovým reflexům, ale nebylo tomu tak z důvodu neustále aktivovaného Hachimonu a faktu, že můj postřeh byl na dosti vysoké úrovni.

I když to tak nevypadalo, byl jsem pořád ve střehu. Být na mém místě, by jste taky byly neustále ve střehu, a to nejen z důvodu, že bojujete proti přesile. Hirin tedy se samehadou neměla ani moment překvapení. V povaze mám totiž to, že nikoho nepodceňuji, takže od každého očekávám pořád a pořád něco nového. Mohlo se zdát, že Kirigakure no shinobi opět dopadli neúspěšně, taky tomu tak bylo, ale pouze do okamžiku, kdy se do boje nezapojil Kenji. Proč jeho útok byl na rozdíl od těch předchozích úspěšný? Kenji nebyl nijak extra rychlý, neovládal žádné speciální techniky. Za to však zaútočil na mou slabinu. Řídil jsem se pouze senzibilskými schopnostmi, takže jsem nebyl schopen vnímat kunaie, shurikeny a podobně. Kashikeho projektily jsem vnímal, protože byly tvořeny chakrou, taktéž i Hirininu samehadu, neboť také využívala chakru, třebaže pohlcenou tím, že ji dávala Hirin. Kenjiho kunai mě zasáhl přímo do hrudi, kde mířil, v důsledku čeho jsem padl na kolena, aby mě nedostaly Kashikeho projektily, jsem před sebe přesunul loutku, která pomalu nestíhala regenerovat ze všeho toho poškození. Mezitím se Kenji dostal za mne s jediným úmyslem. Podaří se mu tento boj ukončit? Jediné zaváhání jej může stát život, čehož si je určitě vědom. Hrálo u ale do karet, že loutka Sarutobi Sena byla zaměstnána Kashikem.

pro **Hideo Hatake** Sat Jan 10, 2015 10:21 pm

Sám som sa pýtal, čo tu vlastne robím. V cudzej dedine, ktorá mojim príchodom nadšená nebude, na dobrovoľnej misii pri ktorej som mohol samozrejme zomrieť, bez dostatočného vybavenia nato aby som poskytol naozaj plnú pomoc. Na malý okamih ma táto otázka zastavila od postupu vpred, ale pri pohľade na ničiace sa brány mocnej Kirigakure a pri výkrikoch, ktoré som započul smerom od Kirigakurských jednotiek, som sa pohol dopredu. Po celý ten čas som súboj sledoval z diaľky, hlavne pri bráne kde sa odohrával súboj medzi Kurumi a Mizukágem, snažiac sa pochytiť čo najviac informácií. Avšak pri stave ktorý mali spočiatku obrancovia voči Hakuei, sledujúc okolie a skrývajúc svoju čakru pred všetkým čo tu v mojom okolí bolo, som sa snažil pomáhať Kirigakurským armádam ako najviac to šlo, či už šlo o zabezpečenie pre ranených alebo pomoc ustupujúcim jednotkám, pomáhal som v súboji proti Hakuei. Predsa som len sledoval hlavnú časť armády, a tá spočinula svojou silou na mohutných hradbách ktoré ešte dlho ostanú zjazvené. Avšak moje kroky ma zaviedli oveľa ďalej, ešte prv ako Faito dokázal zvíťaziť nad Kurumi. Len čo vydal rozkaz jeho pravej ruke aby sa vydal bojovať proti Sora no Senovi, neodolal som. Bol som tu ako výpomoc, avšak tiež som sa snažil zozbierať čo najviac informácií, a tak som sa po chvíľke pohol priamo smerom ku miestu, kde by sa mal podľa všetkého Sora nachádzať.

Moja cesta od dediny bola pomalá, už len kvôli tomu ako som sa snažil maskovať všetku moju čakru ktorú som dostal an minimum, taktiež som sa snažil vyhnúť akémukoľvek konfliktu, na ktorý som mohol naraziť. V tomto som bol jeden z najlepších, za pomoci mojich senzibilných schopností a oka bolo pre Sora no Sena nemožné ma vystopovať, keďže sa stretol s rovnakým senzibilom ako je on sám. Vedomí že nemôžem používať čakru, pretože by som sa hneď prezradil, som sa presunul na miesto, odkiaľ som mohol perfektne sledovať počínanie elitnej skupiny z Kiri v zápale súboja proti Sora no Senovi, ktorý sa zdalo že začína mať nejaké tie problémy ustáť ich nápor. Keď sa zdalo že by som mohol zasiahnuť a predsa len im pomôcť, zahliadol som niekoho.. alebo skôr, niečo iné. Svoj pohľad som upriamil na Sarutobi Sena, na mladého a potencionálneho Shinobiho z Konohy, bývalú ochranku Assassína. Až teraz, keď som pohliadol čo sa predo mnou dialo, pochopil som čo sa s ním stalo. A komu skrížil pri svojej púti za stratenou sestrou, cestu. V tom okamihu sa vo mne vzbúrila zlosť, ktorej nemohol konkurovať nikto z prítomných. Bol to Shinobi z Konohagakure, blízky človek a tak povediac, rodina tak ako všetci ostatný. A nikto, ani len on, nemal právo takto sprzniť jeho telo ktoré si zaslúžilo konečný odpočinok!

Teraz prišla voľba, pretože som mal skvelú šancu na kradmý útok ktorému sa nešlo vyhnúť, či sa rozhodnem zničiť bábku predo mnou alebo zaútočim priamo na telo ktoré ho ovládalo.
„Raikiri!“ V tejto chvíli si mohol Sora no Sen všimnúť, alebo pocítiť, prítomnosť novej postavy, ktorá bola dokonca po celý čas ukrytá aj pred jeho schopnosťami. Pretože v momente ako pokľakol na zem, nad ním sa objavila postava, držiac v ruke jednu z najprieraznejších techník vôbec, a keď cez ten zhmotený blesk pozrel na užívateľa, všimol si bielu hrivu, červené oko a Konožského bieleho vlka. Možno som nemal nejako epický príchod, avšak, jeho koniec epický bude!

pro **Kashike** Wed Jan 14, 2015 12:41 pm

Celá akce na oko opravdu nevypadala nějak vesele. Hirin dostala pěkně namláceno, ale mě se ruka konečně srovnala a tak jsem bleskově vyrazil vpřed. Můj cíl byl pořád stejný, zaměstnat loutku, aby mohli Hirin, Kenji a nově příchozí, o němž jsem se dozvěděl díky Kiriganu, vyřadit z boje loutkáře. Zasypu loutku přívalem seků meče a jakékoliv jeho odezvě nastavím do cesty štítek, o jehož schopnosti zatím stále ještě nemá nepřítel ani tušáka. Do toho, pořádně si do něj práskni, je to přece jen kus kovu...

pro Kaemon Mon Jan 19, 2015 2:40 am

V průběhu cesty jsem šel celkem v klidu ale čim více jsem se blížil tím jsem měl divnější pocit. Podíval jsem se za chůze na Kana a prohodil, Máš stejný pocit že jo? a tiše kývl hlavou a vypadal čim dál tím víc neklidně.
Zanedlouho jsem ucítil neuvěřitelné množství ruzné chakry. S hlasitým zaklením jsem zahodil cigaretu a vytáhl zbraně. Aniž bych se na partnera podival řekl jsem Drž se dál, cítím problém, když nebude zbytí přijedeš posily... a stále jsem zrychloval. Konečně jsem dorazil na místo určení. Zůstal jsem opodál abych ohlédl situaci.
To je sakra ten loutkář z Bingo knihy...jsou na něj čtyři a přesto to nevypadá že by měl problém..
Vidím tam Kashikeho, Hirin, Kenjiho a jednoho mě neznámého shinobi. Právě ve fázi útoku. Kdybych zaútočil bylo by to spíše problém než k užitku. Přihodím si šálu aby nepřekážela a klobouk zasadil do očí aby ale neovlivnil můj výhled. Spolu s tasenými zbraněmi jsem se nejrychleji ale zároveň nejtiššeji přesunul za jeho záda. Za běhu použiji techniku jménem Hien, při níž prodloužím délku své zbraně což on neuvidí a toho využiji. Počkám na příležitost zaútočit zezadu.

pro **Kisuke Uchiha** Mon Jan 19, 2015 2:49 pm

Konečně, našel jsem je. Přesněji tedy můj orel. Už dávno jsem byl tady u Kirigakure, bohužel orlovi dělalo problém najít cíl v tomto hustém lese. Jakmile mě orel doprovodil na místo souboje usadil se na větev, což mohlo ohlásit můj příchod. Hideo moc dobře znal můj summon, mohl poznat i masku na mém obličeji jakmile ji o pár sekund později uvidí. Byla to ta maska kterou jsem měl na obličeji když jsme se na posled utkali. Je to tady. Z předchozího souboje sem Sora no Sena poznával i jen zkrze loutku Sarutobiho. Druhé kolo jak to vypadá. Co jsem ale nevypozoroval byla senzibilita, přesněji zda tato schopnost patřila Senovy nebo té hromadě třísek kterou kdysi nazýval svou loutkou. Bylo tedy zbytečné snažit se schovávat. Za pár sekund po těchto úvahách jsem se vynořil ze stínů. Sen nemohl tušit že právě já jsem jeden z těch co mu zničili jeho loutku, jiné oblečení a maska mu v tom zabraňovala. Beze slova jsem stál kousek od nich dávaje pozor na Sena i případný útok loutky proti které jsem byl schopný použít svůj již aktivovaný Sharingan

pro **Kenji Uesugi** Sat Jan 24, 2015 6:41 pm

Takže situace se vyvinula poměrně zajímavě, protože loutkaře zasáhnul můj kunai, i přestože vlastně zvládal v pohodě vykrývat i mnohem složitější útoky a vlastně i poměrně bez problému. Ve chvíli kdy musel dělat úkroky a padl na koleno, jsem se mu objevil za zády s připravenými kibami na finální zásah. Tedy nebyl jsem sice z nejrychlejších shinobi, ale řekněme že rychlost byla jedna z mých předností a tak jsem v tuhle chvíli měl přesně ten správný pocit, protože to vypadalo že už ho mám. Ale nepodceňoval jsem ho a nedělal zbytečné pohyby. Byl jsem za ním asi metr a tak jsem ho mohl pěkně přeseknout ostřím katany vejpůl, v části boku a hlavy. Tím že šel útok ze stran, bych mu vyblokoval možnost jít do stran a vlastně díky špicím na kibách i pohyb dopředu. Jenže má pořád dost možností, včetně rychlosti, ale je zraněný.
Ve chvíli kdy jsem už útočil, jsem ucítil další chakru a z ničeho nic se tu objevilo několik dalších lidí. Nade mnou, nebo spíš nad loutkařem se objevil chlapík co ho chtěl dorazit s Raikiri a pak další co jsem jen zavál. Bylo to celé dost zvláštní, ale teď jsem nad tím rozhodně nemohl přemýšlet.

pro **Sora no Sen** Sun Jan 25, 2015 1:43 pm

Ve chvíli, kdy to vypadá, že se karta obrátila a elitní tým Kirigakure no sato konečně zaujal místo, skrze které určuje průběh této bitvy s jejími následky, se do tohoto souboje rozhodl přidat Hatake Hideo s Uchihou Kisukem. Kisuke je blázen, pokud si myslí, že když má jiné oblečení, nepoznám jej, jak napsal ve svém postu. Už minule, kdy proti mě stál, měl příležitost zjistit, že jsem slepý. Mé chování to zcela dávala najevo. Taktéž i popis v bingo knize, který říkal, že se pravděpodobně řídím pouze senzibilskými schopnostmi. Tato má nevýhoda skvěle posloužila Kenjimu, aby, i když nechtěně (myslel si, že pouhým kunaiem nic nezmůže) mě dostal tam, kde nyní jsem. Kisuke svou chakru změnit nemůže tak jako svůj oděv, a proto jsem jej poznal. Hidea jsem si díky senzibilským schopnostem také všiml s dostatečným předstihem. Nejednalo se o stejnou situaci, kdy Hatake Kakashi svým raikiri připravil Kakuzu o jedno z srdcí. Kakashimu tehdy hrál v jeho prospěch moment překvapení. Kakuzu o jeho přítomnosti v okolí vůbec netušil, což jej stálo srdce.

Jelikož jsem si dalších shinobi byl vědom, počítal jsem s jejich zapojením do tohoto souboje. Na neštěstí jediný shinobi z těch dvou, od kterého jsem alespoň trochu věděl, co čekat, se rozhodl prozatím nezapojovat. Místo toho se druhý shinobi plně angažoval. Jeho rychlost byla ohromující a možná by skutečně něco zmohl, kdyby můj plán, s kterým jsem počítal u Kenjiho, nešel aplikovat i na něj. Byl jsem připraven na okamžik, kdy se Kenji pokusí svou kibou toto vše ukončit. Najednou jsem na chvíli nemohl ucítit chakru od Hidea. Nebyl na místě, kde ještě doposud setrvával. Znamenalo to jediné. Dal se do pohybu. Kenjiho čepel se blížila. Všichni si byli vědomi toho, že toto je nejspíš jediná šance, kterou můžou mít, aby něco zmohli, loutkaře, mně, alespoň nějak v této bitvě znevýhodnili. Těsně předtím než Kenji i Hideo udeřili nastalo PUF a oni si rázem uvědomili, že kláda, která to schytala, už nebude vhodná ani na podpal. Kawarimi no jutsu je jednoduchá technika ranku E, která dokáže pomoci i v těch nejtěžších situacích. Může znít absurdně to, že E rank správně využit (s několika sekundovou přípravou), může pomoci i proti technice ranku S, ale je tomu tak. Síla shinobi se ani v Narutu neměří počtem A a S rankových technik, nýbrž správným využitím i těch nejslabších technik. Příkladem z Naruta nám může posloužit amaterasu, technika, které se na pohled nedá vyhnout, a přes to pokud jste alespoň trochu náchylní na cítění chakry, postačí vám pouhý nečekaný úskok, jak bylo v Narutu předvedeno.

Objevil jsem se nedaleko na stromě. Kawarimi má tu nevýhodu, že výměna s nějakou věcí neprobíhá nenápadně, takže jste hned na ráně, a to nepřítel nemusí mít ani sharingan. Naštěstí hned po kládě, na kterou mířilo raikiri s kibami, pozornost všech zde přítomných mohla zaujmout loutka Sarutobiho, která po tom, co jsem ji přestal ovládat kvůli potřebě provedení kawarimi, začala celá ještě více intenzivněji rudě zářit a explodovala. Výbuch to byl nemalých rozměrů. Byl způsoben tím, že loutka dosáhla nepředstavitelných výkonů na úrovni Hachimonu, které jsem zvládl jen tak tak kontrolovat. Ve chvíli, kdy jsem byl přinucen přerušit chakrové nitě, kterými jsem ovládal loutku, z loutky se stala nepředvídatelná zbraň, jelikož aktivovanou osmou bránu Hahimonu pořád měla, ale nikdo ji neovládal. To mělo katastrofální následky. Loutka v tomto stavu nemohla být dlouho. Byla to přeci jen loutka. Nevydržela bez jakéhosi vedení zvládat nápor osmé brány Hachimonu a explodovala.

Mezitím se všem zde přítomným odhalila další postava, o které doposud nikdo neměl ani páru. Hlavní útok Hakuei sice je na hlavní bránu, ale to ještě neznamená, že se jejich členové nemohou nacházet i v širém okolí Kiri. Doposud postava nebyla k nalezení kvůli své potlačované chakře na takové úrovni, co v současné době zvládne jen pár lidí. Jaký byl její úkol, když se přímo nezapojovala do tohoto boje, těžko říct. Přiskočila zezadu, ze strany lesa nikoli vesnice, ke mně a upalovala se mnou pryč. Možnost pronásledování připadá v úvahu, ale taktéž i to, že výbuch loutky způsobil nejednomu, kvůli blízkému výskytu Kirigakure no shinobi, vážnější zranění. Bohové mi očividně i tentokrát odepřeli naplnit jejich vůli zničením Kirigakure no sato. Myslím, že si všichni uvědomujeme to, že by to Kirigakure no shinobi zvládli i bez podpory Konožanů, ale otázkou je, jak pak by se tento souboj vyvíjel, kdyby Kenjiho nenapadlo primitivně zaútočit kunaiem? To už se však pravděpodobně nedozvíme. (Je nás tady už hodně, takže by se to jen zbytečně protahovalo... čekání na posty etc., a tak to už takto ukončím)

Přesun

pro **Kashike** Wed Feb 04, 2015 8:09 pm

Hned jak se náš protivník stáhne, nemarním ani vteřinu a otočím se na zbytek svých lidí. Kdo je jakkoliv zraněn, vyrazí okamžitě do nemocnice a nechá se ošetřit. Ti co jsou v pořádku se se mnou vrací k bráně... rozdám rychle rozkazy a tak nějak podvědomě doufám, že i ti z Konohy se jimi budou řídit, už jen protože jsou jinak sami na neznámém území. Ať tak či tak, vyběhnu rovnou k bráně. (přesun)

pro **Hideo Hatake** Sun Feb 08, 2015 3:41 pm

Netušil som ako to dokázal. Po celý ten čas som sledoval okolie a dával pozor na svoju čakru, aby nebola odhalená ale on si ma všimol. Skôr ako som zakričal názov techniky, vedel to oveľa skôr ako som vôbec vyrazil. Hlavou sa mi prehnala jediná otázka, či je ešte silnejší senzibil ako ja. Viac som to ale neriešil, moje oko som mal uprené na neho, nebola šanca že vyviazne tak ohromnému útoku. Hakuei útok ustával, a na tomto priestore sa objavilo množstvo ďalších ľudí ktorých by nezvládol poraziť. Červené oko sledovalo postavu pred ním, približoval som sa. Bol som tak blízko, cítil som jeho dych na ruke, v ktorej mi hralo Raikiri, prechádzalo mi rukou a pomaly sa zarezávalo do jeho tela, keď tu zrazu, sa ocitla moja ruka v dreve a ja som bol nútený okamžite zrušiť techniku len aby som neprešiel kusom dreva ďalej, a neporanil Kirigakurčana stojaceho predo mnou s rovnako prekvapeným výrazom.

„Sakra..“ Zahrešil som si popod nos, načo som reagoval na túto situáciu, okamžite po páde na zem, rýchlejšie ako očakával aj náš utekajúci súper. Zranil som si ruku, pri prechádzaní cez drevo sa mi vytvorila rana na ruke, malá a neškodná ale krv postačila nato aby som povolal celú svoju psiu smečku. Tá okamžite dostala rozkaz, pátrať, sám som vycibril svoje Senzibilské schopnosti na maximálnu úroveň a následne som sa so psami rozbehol do okolia. Vedel som že sme vo vojnovom stave, že by bolo vhodné pomôcť Kirigakure, ale už odtiaľ som cítil mocné čakry, ako posily, ktoré prišli napomoc. Tiež som zacítil Kisukeho, videl som ako sa potuluje tajne medzi stromami a sleduje moje oko. Moje červené oko, môj Sharingan. Chápal som aký to môže mať dopad na všetko, ale v túto chvíľu som nemohol reagovať na jeho malicherné potreby ohľadom pomsty klanu Uchíha a ostatných volovín. Musel som jednať, jediná reakcia na neho bol môj vážny pohľad keď som okolo neho prebehoval. Možno bolo tiež dôležité kto a čo je Sora no Sen a aké má spojenie s takzvaným Tsuki no Senom. Bolo prvoradé získať tieto informácie, a tak som Kashikeho nenasledoval, sám som sa vybral iným smerom spoločne so svojimi psami ktoré sa rozprostreli do okolia a rýchlym tempom som sa snažil Sora no Sena vypátrať.

~Presun~

pro **Kisuke Uchiha** Mon Feb 09, 2015 9:35 pm

Přišel jsem akorát na konec boje, jaká škoda. Ale jako by osud chtěl abych přišel.. stalo se něco co mě srazilo na kolena. Jen metaforicky samozřejmě. Potom co loutka vybouchla a Sora no Sen opět unikl viděl jsem něco co bych si přál nevidět. Jediný člověk kterého jsem v posledních patnácti letech považoval za přítele byl vlastně celou dobu můj nepřítel. Jak se to stalo ? Jak jen mohl ? Měl jsem v hlavě spoustu otázek. Byla to sice jen sekunda co jsem spatřil rudou záři z jeho obličeje, tenhle moment pro mě ale trval nekonečnou dobu, a nikdy nezapomenu. Mísil se ve mě vztek s mnoha dalšíma pocitama, věděl jsem že jestli se za ním teď vydám ničemu neprospěju a proto jsem se otočil na druhou stranu a odešel, dávajíc pozor na možné nepřátele v okolí. (přesun)

pro **Hirin** Sat Feb 28, 2015 8:42 pm

Podcenil jsem schopnost loutky odrazit útoky a za to budu pykat. Samehada mi byla vykopnuta z ruky a já silným i když ne smrtelným. Letěla jsem několik metru a přitom narazila na několik stromů. Pak jsem se zastavila o strom, kde jsem těžce rozdýchávala své zranění. Doufala jsem, že nemám nějaké vážné zranění, i když jsem cítila bolest v oblastí hrudí. Nejspíš zlomená žebra, díky té raně od loutky. Vytáhla jsem svitek a přivolala sem si samehadu k sobě. Jeho rukojet se mi omotala okolo ruky. Po chvilce jsem už necítila bolest na hrudi a byla jsem připravená dál k bojí. Naštěstí se boj chýlil ke konci. Loutkář ztratil kontrolu nad loutka a ta vybouchla. Že by konec? pomyslela jsem si. Konec to byl aspon pro zatím a týkalo se to Sora no sena. Ještě tu byli ti u brány. Kashike rozdal rozkazy a já se podle toho rozhodla.
//přesun

pro **Goku** Sun May 10, 2015 4:52 pm

Mojou prvou zastávkou nebola ani tak kancelária Mizukageho, kde som sa plánoval prihlásiť o spomínanú S rankovú misiu. Momentálen som skôr zašiel do lesa. Potreboval som si ešte niečo overiť. Predsa len som už ovládal Nuibari na slušnej úrovni, no existovala tiež jedna.. dalo by sa to nazvať technikou, ktorú som potreboval vyskúšať aj v praxi. Nachádzal som sa medzi stromami v časti lesa, ktorá nebola zasiahnutá útokom Hakuei. V jednej z rúk som držal Nuibari a v druhej kotúč ocelových laniek. Rozmýšľal som nad tým, ako správne techniku vytvoriť. Popravde to bol dosť veľký mindfuck. Bolo veľmi ťažké pochopiť, na akom princípe technika fungovala. Predsa len v minulosti ju ovládal len jeden shinobi a to ćo bolo napísané vo svitku, bol skôr opis už výsledku.
Upustil som Nuibari z rúk, pri čom som zachytil len lanko pri jeho konci. Roztočil som ju v rukách týmto spôsobom, po čom som ju oblúkom hodil k jednému zo stromov. O ten sa obmotala a pokračovala ďalej, to už som ju však zachytil a podobným spôsobom som ju hodil k ďalšiemu.. ďalšiemu a ďalśiemu. Hádzal som ju aj krížom, popri čom som si dával pozor, aby samotné lanká neboli príliš napäté. Nakoneic som mal pocit, že to mohlo pripomínať pavučinu, alebo niečo na ten štýl. Postavil som sa na jeden z konárov a silno som ocelovým lankom trhol. Nenastal však požadovaný efekt, pretože sa mi lanko zaseklo o jeden zo stromov a ja som s ňou nemohol pohnúť ďalej. Pravda bola taká, že sa stiahla len čas položených nití, no po jednom zo stromov ten zvyšok ostal uvoľnení a tým pádom neškodný.
Povzdychol som si. Naozaj to bol celkom chaos. Zdalo sa mi však, že som na niečo zabudol. Predsa len nositeľ Nuibaru pri tejto technike zložil pečať. Že by predsa len obsahovala základy chakry? To mohol byť trocha problém, aj keď nejaký minimálny efekt by som mal byť schopný vyuźiť aj ja.
Rozmýšľal som nad tým, źe možno práve pomocou chakry navodenej do ocelových nití, ich dokázal stiahnuť a vytvoriť poźadovaný efekt. Musel som však zaćať odznova, pretože som taktiež ptoreboval upraviť polohu nití. Urval som preto ocelové lanko, ktoré sa mi minulo a nasadil som na koniec Nuibari ďalší kotúč. Začal som s celým procesom znova. Pasca bola tento krát premyslenejśia a hlavne na inom mieste. Na prvý pohľad lanko ani len nebolo vidieť. Aj keby na neho niekto stúpil, ani by to neucítil. Samotné Nuibaru bolo schované v zemi a ja som sa ocitol s prázdnymi rukami. Pasca bola pripravená, no pochopil som, že do nej budem musieť môjho prípadného súpera nahnať nejakým spôsobom.. rozhodne som bol rád, že sa o mne kao o šermiarovi s Nuibari zatiaľ nevedelo, aspoň človek nevedel, čo odo mňa očakávať. Zložil som pečať hada, po čom som "aktivoval" nakoncentrovanú chakru do ocelových laniek a tie sa vysunuli spoza zeme, po čom sa v celkom sluśnej rýchlosti zaćali sťahovať. Ako by niekto stál medzi nimi, mal by po nohách. Považoval som to za úspech.. a navyše som sa mohol prehlásiť za ćestným nositeľom Nuibaru, keďźe som ju zvládol touto technikou ovládnuť na viac než dobrú úroveň. Už stačila len misia ranku S a budem plnohodnotným členom šermiarov.
(presun)

pro **Hyuuga Mikomi** Sat May 23, 2015 9:32 pm

Bylo to pár chvil, co jsem prošla bránou Kirigakure a pokračovala v chůzi neznámo kam. Mohla jsem rovnou zamířit do přístavu, mohla jsem přivolat svého orla a zmizet. Nechat hlavu v oblacích a vrátit se tam, kam patřím. Avšak z nějakého důvodu mi bylo příjemné ztratit se v lese. Nechat se pohltit tmou a sledovat hvězdy nad hlavou.

Po chvíli však po hvězdách nebylo ani památky. Dokonce cesta předemnou začala mizet. Dávno jsem minula majestátní sousoší Hakuei a začala si uvědomovat, že Kirigakure se neskrývá v mlze jen tak, pro nic, za nic. Nebyl důvod panikařit. Nepospíchala jsem. Věděla jsem, že cestu mohu najít kdykoliv. Zatím jsem si vychutnávala ticho, přerušované jen zvukem mých kroků. V dáli zahoukala sova. Jemný větřík si pohrál s mými vlasy. Rozpustila jsem je. Nebylo potřeba držet je ve svazujícím, nicméně jistě slavnostním účesu.

pro **Tetsuya** Sat May 23, 2015 11:32 pm

Mikomi zatiaľ ani len netušila, že to, čo sa odohralo na oslave, ešte možno nebude ani zďaleka to najhoršie, čo ju v túto zdanlivo pokojnú nočnú hodinu čaká. Pravdou totiž je, že jej na stope bola istá osoba, ktorá mala chuť trochu sa zabaviť a ako bonus získať prehľad o niektorých udalostiach v Konohe z pohľadu veliteľky polície. Neobjavila sa však okamžite. Nemožno poprieť, že si mladá návštevníčka predsa len užila aspoň trochu kľudu. Muž, ktorý sa sem blížil, totiž predtým zahájil lov informácií na oslave, čo ho stálo niekoľko tancov. To pár minút zaberie. Aby toho nebolo málo, orientovať sa v okolí Kirigakure bez byakuganu nebolo vôbec jednoduché. Nejeden človek by si myslel, že ak by niekto Mikomi cielene našiel, bol by to zázrak, ale v jeho prípade v tom zohrávala rolu istá schopnosť, ku ktorej sa mu pred nedávnom podarilo dostať.

Keďže nič netušiace dievča upínalo svoj pohľad k nočnej oblohe, nebolo veľmi zložité prekvapiť ju. Ako to mám zvykom, začal som sa vynárať z jedného zo stromov, ktorý sa nachádzal v jej blízkosti. Dal som si záležať na tom, aby som nebol jednoducho odhalený, pričom ako náhle som sa uistil, že som na správnom mieste, zvesil som sa dole hlavou na akomsi mohutnejšom konári.
Hooo, ďalšia výhoda používania prírodnej chakry. Hoci nie som žiadny senzibil, ak sa počas toho dostatočne sústredím, dokonca aj ja dokážem matne vycítiť prítomnosť cudzích chakier. Telo Kiyomi-chan je úžasné, viac než jedným spôsobom...

Vymýšľať nejaké zložité postupy na jej vystrašenie mi v aktuálnej situácii neprišlo ani prospešné, ani veľmi vtipné. Predsa len to nebolo zasa až tak dávno, čo som ju podobným spôsobom vyľakal v okolí Konohy. Nie som ten typ človeka, ktorý sa rád bezdôvodne opakuje.
"Ako som sľúbil, prišiel som ťa už konečne zabiť. Len žartujem," vydal som zo seba na úvod nečakane, čo samo o sebe Mikomi vydesiť mohlo, aj keď som to tentokrát naozaj neplánoval.
"Vlastne som ti prišiel povedať, aká je Reina-chan úžasná osoba, ktorá stojí za to, aby si jej dala druhú šancu ukázať svetu svoje krehké srdce. Len žartujem," dodal som hneď v zápätí na to. Môj zmysel pre humor bol očividne rovnako uštipačný ako vždy, čuduj sa svetu.
"Čo zasa chcem? Nic moc, prišiel som si pokecať. Nech vypadnem? Pf, na to sa akosi necítim. Hej, viem, že som otravný," reagoval som vopred na jej potenciálny pozdrav.

pro **Hyuuga Mikomi** Sun May 24, 2015 8:32 am

Lhala bych, kdybych řekla, že mě nečekaný pohyb v koruně stromu nepřimněl zbystřit. Tím spíš, pokud jsem slyšela známý otravný hlas. Zprudka jsem se nadechla, avšak nezdálo se, že bych měla důvod propadat panice. To je zase jen Tetsuya. A ano, myslela jsem právě na to, že je to otravná štěnice a měl by vypadnout.
"Skoro se mi začalo stýskat. Jen žertuju." odvětila jsem na jeho bláboly a pokračovala v cestě. Nechala jsem ho viset a přemýšlela o tom, za jak dlouho se mu překrví mozek. Nakonec jsem se však po pár krocích zastavila a otočila se k němu bokem. Obezřetně jsem po něm loupla okem.
"Spusť, stejně mi nedáš pokoj, dokud se nepobavíš na můj účet. I když narozdíl od ostatních snobů v tom tanečním sále jistě víš, co mě pobouřilo."

Dokázala jsem si představit, co všechno nejsou lidé schopni vymyslet. Co si o tom myslí Tetsuya? Pro něj je všechno jiné. Určitě si je jistý, co má Reina za lubem a jestli je s ní pan Dansaku jedna ruka, nebo je jen další nevinná oběť její budoucí zrady.

pro **Tetsuya** Sun May 24, 2015 4:51 pm

Ako náhle som mal istotu, že sa predo mnou Konožanka nepokúsi uniknúť, prípadne na mňa okamžite nejakým spôsobom zaútočiť, pochopiteľne som brzko zliezol zo stromu a podišiel k nej dostatočne blízko na to, aby som jej mal možnosť vidieť do očí. Dúfal som, že sa mi toho v priebehu nášho rozhovoru podarí zistiť čo najviac, ako to len bude možné. Predsa len som v poslednom čase nemal možnosť zbierať informácie ani zďaleka tak dôkladne, ako kedysi.
"Ale samozrejme. Nemusím sa ani namáhať s čítaním tvojej pobúrenej mysle, aby som voľačo tušil. Chýba ti niekto, komu by si mohla dôverovať," zahájil som svoju analýzu.
"V poslednom čase toho na teba bolo priveľa, nemám pravdu? Nástup Kentara k moci, náhla zmena hokageho a incident so špehom, na ktorého som ťa naviedol. A najhoršie na tom je, že hoci sa ti ho podarilo vypátrať, nemáš sa komu zdôveriť, pretože podľa jeho slov sú do toho zapletení aj konožskí ANBU. Asi by si s tým mohla ísť za rodinou, ale stavím sa, že sa ti niekto neznámy vyhrážal, takže ich do toho nechceš zaťahovať."

"Čo sa to s tebou deje? Prečo si odrazu vo vlastnom domove pripadáš tak bezmocná a sama? Prečo máš pocit, že všade tam, kam sa pozrieš, číhajú nepriatelia a zradcovia, ktorí sa ti svojou prítomnosťou vysmievajú do tváre? Možno ti aspoň tá oslava v Kirigakure v spoločnosti starého dobrého strýčka Faita pomôže na chvíľu zabudnúť na všetky starosti... ups, takže nie. Namiesto toho vidíš usporiadateľa osobne sa líškať bývalej agresorke krvavej svetovej vojny, ktorá navyše opakovane pošliapala tvoju česť. Pridajme k tomu, že sa zrejme cítiš zodpovedná za jej oživenie, a dostávame skvelý recept na depresiu. Celý svet sa ti obracia chrbtom a osoba, ktorá má najbližšie k porozumeniu, je zároveň jednou z tých posledných, s ktorými by si chcela tráviť svoj čas," vokalizoval som čo najpresnejšie a najdôkladnejšie svoje domnienky týkajúce sa psychického rozpoloženia Mikomi. Nič z toho som si neprečítal priamo z jej mysle, takže som tentokrát zväčša hádal.
"Keď ťa všetko neustále zrádza, prečo by si pre zmenu nemohla byť zradkyňou ty?"

pro **Hyuuga Mikomi** Sun May 24, 2015 5:34 pm

Odvrátila jsem zrak. Momentálně jsem skutečně neměla náladu nechat vyšinutého stalkera jako je on, hrabat se v mých myšlenkách. Nehledě na to, že od doby co pracuji jako velitel Konohagakurské policie, mám přístup ke klíčovým informacím, co se mé rodné vesnice týká.

Nerada jsem si to přiznávala, ale měl pravdu. Ve všem, do puntíku. Dávno už nepotřeboval číst z mých očí. Dokázal mé pocity shrnout a vyjádřit mnohem lépe, než bych to zvládla já. Byla to jedna z věcí, která mě na něm spolehlivě vytáčela. Byla jsem spolehlivý zdroj informací. Za výhodnou cenu a s mnoha bonusy. Nechutné. Avšak takových jako jsem já má jistě v Konoze víc. Nemá to cenu skrývat obsah svého mozku. Ale dnes fakt nemám náladu.

Na něj nemám náladu vlastně nikdy.

"Nepokoušel ses mi vnuknout myšlenku na zaječí úmysly už jednou?" zapátrala jsem v paměti. Přísahala bych, že se historie opakuje. Nevím proč právě tuto noc si slibuje velký zlom v mém chování. Byla jsem přesvědčená, že nic na světě mě nedonutí změnit své přesvědčení.
"Ale jinak máš ve všem pravdu. Nejsem z toho nadšená, ale jsi asi jediná osoba na světě, která mě pochopila. Proto se zeptám, co tou zradou myslíš?"

pro **Tetsuya** Sun May 24, 2015 6:30 pm

Tak sa zdá, že mi Mikomi bude všemožnými spôsobmi brániť v tom, aby som s ňou udržal dlhodobejší očný kontakt. Ako bolo obzrejmené už v minulosti, nie je nevyhnutné, aby sa obeť pozerala priamo do mojich očí - primárne postačí, ak mám ja možnosť hľadieť do ich. Ak sa odo mňa ale bude odvraciať fakt úplne, výrazne mi to skomplikuje a možno aj absolútne znemožní.
"Pokúšal, ale nebolo to ani zďaleka tak beznádejné. Viem veľmi dobre, že si bola a podľa všetkého ešte stále si na pochybách. Niečo v tebe neúprosne kričí, aby si sa dala na moju cestu, ale všetko ostatné to úspešne ignoruje. Si asi presvedčená o tom, že to zvládneš ignorovať po celý svoj život, aj keby si mala byť neustále obeťou, ale to nie je správne."
Pokúšal som sa ju naozaj dostať na svoju stranu, alebo som sa s ňou len pohrával, ako to mám vo zvyku? Ťažká otázka. Jej odpoveď ale nič nemenila na tom, že som bol tentokrát úprimný.

"Čo tým myslím? Hm, tak sa na to pozrime. Ver či nie, aj ja som bol niekoľkokrát na rozcestí. Bol som svedkom toho, ako sa mi život rúca pred vlastnými očami, a to nie raz. Niet pochýb, že je svet zo všetkých najviac krutý k ľuďom, ktorí sa ho boja uchopiť do vlastných rúk. Tak to proste funguje. Jediná možnosť, ako zabrániť tomu, aby ťa zradil, je proste tá, že ho zradíš skôr. Aby som uviedol konkrétny príklad - ak chceš zachrániť Konohu v stave, v akom sa práve nachádza, musíš ju zradiť a nebáť sa ublížiť aj tým, na ktorých ti čo i len čiastočne záleží. Vlastne si trúfam povedať, že by bolo lepšie, ak by si po tom sama túžila. V opačnom prípade sa skrátka ocitneš v jednej veľkej pasci, ktorá ti bude navždy zväzovať ruky a než sa nazdáš, všetky svoje obmedzujúce rozhodnutia v konečnom dôsledku oľutuješ," poskytol som Konožanke neúplný náhľad do svojej filozofie.

"Vieš veľmi dobre, čo som za človeka. V živote som už zmanipuloval a zradil toľkých ľudí, že to nespočítam ani na všetkých svojich končatinách, ale tak to skrátka má byť. Život je hra ako každá iná. Zvíťaziť znamená poraziť ostatných, a to dokonca aj spojencov. Jeden bystrý človiečik raz povedal - priateľa si drž blízko a nepriateľa ešte bližšie. Ak sa nad tým ale zamyslíš, neznamená to, že tými najväčšími nepriateľmi sú práve tvoji najbližší? Nenechaj sa toľko využívať. Chop sa kormidla a využívaj ostatných. Ak sa ti to nepáči, môžeš si ušetriť trápenie a vziať si život hneď teraz, pretože inak dopadneš ako istá Sayuri," vysvetlil som jej svoj postoj čo najpodrobnejšie a zasa vytiahol citlivé meno. Niet ale divu, sama Mikomi sa s ňou do značnej miery stotožňovala a mnohí ju považovali za akúsi jej reinkarnáciu. Či chce alebo nie, v istom zmysle ju bude prenasledovať po celý jej život.

pro **Hyuuga Mikomi** Sun May 24, 2015 7:24 pm

Naslouchala jsem bez jediného slova. Měla jsem své hodnoty, své přesvědčení, které bych nikdy nedokázala zradit. Avšak mnohokrát jsem došla k závěru, že účel světí prostředky. Mnohokrát jsem jednala svéhlavě, bez toho, aniž bych čekala na rozkazy lidí na vyšších pozicích. S odstupem času mohu dokonce říct, že jsem žádného rozhodnutí nelitovala. Ale zároveň jsem nebyla bezchybná.

"Stále si nejsem jistá, co se mi snažíš naznačit. Mám být falešným zrádcem podobně jako Itachi? V tomto případě bych opustila své blízké, ranila je, avšak nepřítele bych si skutečně mohla držet dostatečně blízko u těla, tak jak radí ono moudré přísloví. Skvěle bych zapadla do víru chaosu, který v našem světě nastal. Avšak to není svoboda. Pořád bych měla jak říkáš svázané ruce. Měla bych povinnost vůči Konoze, i navzdory tomu, že by mne zavrhla." zavrtěla jsem hlavou. Nevděčná to pozice.

"Pak tedy máš na mysli něco jiného. Jestliže se chci osvobodit od vyčerpávajícího způsobu života, měla bych být k sobě upřímná a být větší sobec. Zahodit břemena, která byla na má záda naložena a začít od začátku, jako někdo jiný. Najít si nové cíle, nové zázemí, nové kontakty. Vydat se do neznáma na cestu za štěstím. Ale i tu jsou zádrhely. Člověk je tvor společenský. Po čase mi začne záležet na mém novém životě a jeho hodnotách. Opět budu chránit něco, co mi bude drahé. Stanu se otrokem společnosti kolem sebe, nebo chceš-li, svého života. A stín zrady Konohagakure mne bude pronásledovat až do smrti. Není to tak?" uvažovala jsem nahlas nad možnými scénáři. Skutečně. Ono se řekne zrada, ale i ta má mnoho tváří.

"A konečně další pohled na věc je tento. Vzít situaci do svých rukou, mohu chápat i tak, že ačkoliv zůstávám Konoze věrná, přesto balancuji na hranici zákona. Podnikám různé kroky bez požehnání a vědomí kage. Nejsem jen něčí loutka. To, že si zachovám svou tvář mi umožní občas zapomenout na ta omezení, která by mi diktovala co je správné a co ne. Vylít víno do tváře Mizukageho, to rozhodně nemám mezi povolenými aktivitami. Ano, zatímco svět se zbláznil a všude naokolo je chaos, mám pocit, že to co nejvíce potřebujeme jsou lidé, kteří jsou tímto nedotknutelní. Dokud jich pár zůstane, pak i ti co ztratili na okamžik svou cestu, mají naději na záchranu. Ale bohužel, tato cesta si žádá risk, odvahu, odříkání a chvíle splínu, právě tak jako ty ostatní." dodala jsem s povzdechem.

"Sayuri nechme odpočívat v pokoji. Souhra okolností k ní byla neskutečně krutá. Ale spoustu rozhodnutí udělala sama. Ke konci života ztratila samu sebe. To je chyba, které se snažím vyvarovat. Nepovažuj mě za slabocha. Mám-li si sáhnout na život, rozhodně to nebude proto, že se zaleknu možných překážek." zamračila jsem se a věnovala Tetsuyovi poprvé během naší debaty přímý pohled.

Moje sestra se zabila. Důvod nebyl ten, že by ji zchvátil žal. Ona uvěřila tomu, že nemá žádnou hodnotu, pokud přijde o svůj zrak. Dcera, sestra, kamarádka, učitelka... to všechno byla pro ni prázdná slova. Měřila se jen podle toho, co vidí její oči. Nebo ji tak měřila společnost a přijala tento názor za svůj? Kdo ví...

pro **Tetsuya** Sun May 24, 2015 8:26 pm

Kto by bol povedal, že sa Mikomi skutočne tak rozkecá. Pravda, nebolo to prvýkrát, čo sa so mnou pustila do rozsiahlejšej debaty, ale nespomínam si na to, že by to prebiehalo v takom slušnom duchu. Venoval som jej teda svoju pozornosť. Dá sa povedať, že mi to do značnej miery vyhovovalo. Tým, že som ju nútil zamýšľať sa a nešetriť slovami, určite poľavila v ostražitosti a nadviazať očný kontakt bolo o čosi jednoduchšie. Nepotreboval som tých informácií priveľa, stačilo mi zopár. Musel som však zabezpečiť, aby rozhovor ešte chvíľu pokračoval, a to ideálne bez toho, aby som sa bol nútený nejakým spôsobom pretvarovať. Úprimnosť na Mikomi fungovala najviac. Nespomínam si na to, že by niekedy vykonala niečo, čo by nezapadalo do mojich plánov. Určite aj to bol jeden z mnohých dôvodov, prečo som nemal to srdce zabiť ju.

"A že vraj ja som ukecaný. Jeeeeeeeeez, stavím sa, že aj tá oslava už skončila," venoval som jej znudený pohľad, ktorým som sa ju snažil malinko vyprovokovať. Patrilo to vonkoncom k mojej povahe.
"Nič ako falošný zradca neexistuje. Ak mám byť úprimný, moc sa o vašu históriu nezaujímam, ale príde mi, že Itachi zo všetkých ľudí zradil najviac sám seba. Zradiť nepriateľov v záujme stať sa obetnou figúrkou je síce exemplárne chovanie shinobiho, ale s tým, o čom hovorím, to nemá veľa spoločného. Domnievam sa, že najsprávnejšou cestou by pre teba bolo niečo medzi zvyšnými dvomi možnosťami, ktoré si uvádzala, ale nemienim ti diktovať, čo presne máš robiť. Čo by to potom bolo za hru?"

"Dôvod, prečo Sayuri prehrala, nebol nutne ten, že stratila samú seba. V mojich očiach bolo o jej osude rozhodnuté už dávno predtým. Na dno ju dostali jej hlúpe rozhodnutia. Dá sa povedať, že mala veľmi blízko k tomu, čo si ty nazvala "falošným zradcom". Nech je to už ale akokoľvek, mŕtvi sú mi ukradnutí. Figúrky mimo šachovnice nemajú žiadnu hodnotu, obzvlášť tie, ktoré sa o víťazstvo pripravia z vlastnej vôle. Vieš veľmi dobre, o kom hovorím. Vy, Hyuugovia, ste fakt mizerní hráči," naznačil som Mikomi, že sa tentokrát obúvam do niekoho iného z ich klanu, s najvyššou pravdepodobnosťou do jej zosnulej sestry.
"Som si istý, že momentálne ani len netušíš, v akých sr*čkách sa Konoha topí. Nečudoval by som sa, informovanosť nikdy nebola tvoja silná stránka. Ak budeš naďalej čakať a spoliehať sa na to, že ťa niekto povedie za ručičku, prídeš o všetko, nie len o rodinu. Dúfam, že ti táto oslava otvorila oči. Sympatií sa od cudzincov nedočkáš, jednaj."

pro **Hyuuga Mikomi** Sun May 24, 2015 8:54 pm

Sevřela jsem ruku v pěst. Sdílet s ním svůj pohled na věc evidentně nemá smysl. Přišel si jen vymlít pant. Málem jsem jej považovala osobu, která se dokáže nad stanoviskem druhého člověka alespoň zamyslet. Při stopových prvkách inteligence to asi možné není.
"Děkuji za názor, každopádně vodit za ručičku nepotřebuji. Snad ti při tvé inteligenci došlo, že jsem schopná pro dobro vesnice udělat ledacos. Avšak obětovat příliš mnoho a nebo se zařídit podle toho co preferuješ ty, ne. Musím ti vážně poděkovat. Poté co jsme si popovídali mám naprosto jasnou představu o tom co chci dělat a co je podle mého názoru správné. Žádná cesta není jednoduchá, každá nám klade překážky a jedinou útěchou pro nás může být, že jsme si ji zvolili sami. Někdy mám pocit, že je to naše jediná svoboda, kterou si nesmíme za žádnou cenu nechat vzít." opětovala jsem Tetsuyův pohled, který aktuálně působil poněkud slabomyslným dojmem.

"Pleteš se. Ti, kteří už nejsou mezi námi zaujímají důležitou roli. Historie, kterou psali, do velké míry ovlivňuje i naše jednání. Myslím si, že někdo jako ty nemá právo brát si je do svých nevymáchaných úst." připomněla jsem mu, že i když jsem si s ním dnes kupodivu popovídala víc, než by se dalo očekávat, rozhodně to neznamená, že si může dovolit cokoliv si zamane.

"A Konohagakure ohlídám. Ne proto, že je to má povinnost, ne z toho důvodu, že se cítím zavázaná. Já to chci udělat. Nejsem ničí otrok, i když si myslíš možná opak. Co na tom. Nemůžu se líbit všem." pokrčila jsem rameny. Například u Kirigakurčanů si můžu doslova na sympatie a nesympatie hodit mincí.

pro **Tetsuya** Sun May 24, 2015 9:31 pm

Je možné, že sa Mikomi domnievala, že ma týmto urazí, ale nech si už myslela čokoľvek, pravdou je, že som bol s výsledkom opäť, ako prakticky po každej našej konverzácii, viac než spokojný.
Konečne! Takto sa mi to páči! Presne to som chcel vidieť, povedal som si v mysli po vypočutí jej nelichotivých slov, následkom čoho som sa pomaly chystal na odchod. Už som tu viac nemal čo dosiahnuť. Dôvod bol prostý. Nielenže sa mi prostredníctvom prerušovaného, no predsa existujúceho očného kontaktu podarilo voľačo zistiť, v prvom rade som v jej očiach konečne videl záblesk odhodlania. Môj nepriateľ číslo jedna bol aktuálne Sora no Sen a Hakuei. Nebol som však ten typ, ktorý by sa sám od seba vrhal do bezhlavého bojovania. Potreboval som pešiakov. Konoha sa musí postarať o zvyšky tej naničhodnej organizácie, lepšia príležitosť už nebude. Žiaľ, Kentaro, ktorého som práve aj kvôli tomu dosadil do vedúcej funkcie, zlyhal.

"Bravo. Ver, čomu sama chceš, ale presne na toto som čakal. Stojím si za tým, že ste naozaj mizerní hráči, ale ak mám byť úprimný... to je presne to, čo na vás mám zo všetkého najradšej," prehovoril som tajomne a venoval jej chladný úsmev. Čo to zasa malo znamenať? Nech si to už Konožanka prebrala akokoľvek, ako obvykle som začal miznúť v zemi, skoro ako keby šlo o vodnú hladinu. Je mi jedno, čo Mikomi urobí, ale jedným som si bol istý - určite to bude stáť za to.
Milá moja Mikomi-chan. To si si ešte neuvedomila, že ti hnev pristane viac ako depresia?

Niečo mi hovorilo, že to, čo Kirigakure začala, Konoha definitívne dokončí. Finálny súboj s Hakuei je na spadnutie, ale tentokrát nepôjde o žiadny priamy útok na bránu. S vedomím, že sa mladá veliteľka polície nenechá naďalej vydierať a určite v nadchádzajúcich udalostiach odohraje významnú rolu, som preto mohol celkom spokojne opustiť toto miesto a sústrediť sa na samotného Sora no Sena. Ako náhle zo svojej cesty odpracem i jeho, či už priamo, alebo opäť prostredníctvom nejakých iných taktík, revolúcia, na ktorú sa tak dlho teším, bude môcť konečne započať. Jediné, čo budem ľutovať, je skutočnosť, že na moje slová naozaj dôjde. Mikomi sa totiž potom definitívne stane nepriateľkou a jej pravdepodobnosť na prežitie vo všetkom tom chaose, ktorý sa chystám rozpútať, bude veľmi malá. Sama si ale vybrala svoju cestu. Hoci som to pred malou chvíľou v záujme vyprovokovať ju k jednoznačným rozhodnutiam naznačil, pochyboval som o tom, že by naozaj dopadla ako Sayuri, a to bolo to hlavné.

=> PRESUN <=

pro **Hyuuga Mikomi** Mon May 25, 2015 3:07 pm

"Hlavně že ty neumíš hrát bez cheatů." odvětila jsem opovržlivým tónem a ušklíbla jsem se, zatímco jeho škaredá hlava mizela v zemi. Připomínala mi míč, který křičí - kopni do mě! Ano, Tetsuya byl člověk, který věřil tomu, že může cokoliv. Že pravidla si určuje on. Vše je dovoleno. Herní plocha navrhuje neomezeně možností a jen špatní hráči jich nevyužijí.

Mám svou hrdost. Nejsem jako on. Ale přesto si dokážu představit nespočet situací, kdy se nezachovám o mnoho lépe. Zvláštní pocit. Ale jestli jsem si v tomhle šíleném světě něčím jistá, pak tím, že jednoho krásného dne na to doplatí.

Ostatně, nebyla jeho dnešní návštěva také cheat, když mi vyhrožoval smrtí?

Možná jsem zatím až příliš cenný zdroj informací. Jednoho dne se ta situace může změnit. Jednou možná bude boj nevyhnutelný. Ale do té doby může být Tetsuya za své hříchy stokrát potrestán někým jiným.

Opřela jsem se o kmen stromu a pohlédla na kapesník, který již zářil karmínovou barvou. Opatrně jsem jej odmotala z ruky a prohlédla si hlubokou jizvu. Možná by bylo lepší reagovat příště na podobnou situaci depresí, protože vztek je až příliš impulzivní. Jizvu jsem potřela hojivou mastí a použila nový kapesník na obvaz. Tenhle je poslední. Bylo by lépe už nekrvácet.

pro Sponsored content

Okolí Kirigakure

Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure

Re: Okolí Kirigakure