Hoshigakure no sato

Pff, já byl tak zdvořilý a ona mě ignorovala ? Tak tohle ne. "Tak co, jak žiješ ?" Šťouchl jsem si do ní, protože odpověď byla jasná, nijak přece. "Potřebuji si s tebou mluvit dostal jsem to rozkazem , počkáme tedy až si dohrajou. Jo.. a už sem táta, jak si na tom ty ?" A opět, dneska mi to šlo tak nějak samo.

Kdyz Benjiro vytvoril Susano byl pro me konec. A kdyz mi rekl co rekl  pri pohledu na jeho krvacejici oci my bylo jasne ze jej c muze potkat stejny osud jaky jsem mel ja. "Vedel jsem ze tento boj je predem prohrany kdybych dostal tebe zasahla by Reina. Ale pokud budes pouzivat techniku jako je tohle. Tvuj osud bude podobny tomu memu. Budes zit a tapat v temnote. Prisel jsem o zrak uz davno ale me schop nosti mi to vynahrtadily." Rekl jsem a pak pokracoval. "Jake je tve jmeno Uchiho? At vim jak se jmenuje nekdo kdo je ochoten obetovat to nejcenejsi pro svou vesnici." Rekl jsem Benjirovi a cekal  na jeho odpoved z meho postoje mjohl usoudit  ze nechystam nic co by jej ohrozovalo  nebo jeho spojence. Stale jsem ale neubiral na ostrazitosti. Jelikoz tu nebyl sam.

Tak kruté... pomyslela jsem si. Byl konec a já čekala, že se víc pobavím. Na tuhle misi mohli Benjira poslat i samotného. Byla jsem tu nadměrně zbytečná.
"Výborně Benjiro, už si poradíš sám." Otočila jsem se na Kisukeho a bojovala s nutkáním dát mu facku. Ale ve finále jsem mu položila jen ruce na ramena a pomalu odcházela do Hoshigakure s úsměvem pro své lidi. Kisukeho tělo začal od ramen obalovat krystal až po nohy.

Npolevil sem v ostražitosti, tušil jsem že udělá neco takového, a byl jsem připravený. Me tělo dříve než jeji krystal obalilo susanoo které me zároveň chránilo a dovolovalo mi si reinu chytit a podržet. "Jsi tak hrubá, ja byl natolik slušný že jsem tě hned nenapadl a ty tohle ?" Zeptal jsem se jí. Když krystal pod náporem Susanoo praskl mohl jsem ho zrušit, a to jsem udělal, jen ruku co držela Reinu jsem nechal tak jak je. Sáhl jsem si do brašny pro list s pečeťí Kentara a hodil ho Benjirovy.

/jsem fakt hodná tak ti nevytknu že si neudělal žádnou pečeť nebo náznak vytvoření susana dřív než jsem napsala tamten post./

"Oplácím ti to ještě za tu minulou návštěvu." pronesla jsem chladně. Jedna návštěva z Konohy mi dneska stačila nepotřebovala jsem další.
"Jestli mi něco chceš říct, tak hned mám ještě práci."

/1. psal sem už v prvním postu že jsem byl stale ostražitý to znamená že jsem si dával pozor na každý tvůj poyb atp..,2. susanoo nepotřebuje pečeté ))/ "Čas, to je dost relativní pojem, dejme tomu že tě chci zbavit toho tvého trápení, chci tě zničit" Odpověděl jsem jí. Nehodlal jsem ji říkat že je to mise, ani nic o dědovy. Doteď jsem však neměl potuchy jak, kromě zpečetění , ji zapudit. Mé tsukiyomi zdáse že rozdýchala.

Predpokladal jsem ze Benjiro zautoci a tim co zautocil me prekvapil. Pouzil jsem Hakkeshou kaiten Do kttereho jsem dal maximum cakry Muj proti utok nebyl zcela uspesny pouze jsem docilil jedineho a toho ze jsem ten zasah odklonil pouze tak ze jsem prezil. Podival jsem se na Benjira a rekl. "Dekuji ti Benjiro Uchiho. Dal jsi mi posledni boj hodneho pro generala." Rekl jsem a vykaslal krev. "Hauken- Iwagakure no Himitsu byl porazen a znicen. Oba bojujeme za to v co verime nebo za nekoho v koho verime. A toto nas stavi proti sobe. Muj konec byl urcen ve chvili kdy jsem vysel ze stinu a byl jsme si vedom toho co se stane. Ale snazil jsme se ubranit svou jednotku a selhal jsem. Tudis mym osudem je smrt! Bylo mi cti s tebou bojovat!" Bylo posledni co jsem ze sebe vydal Rekl jsem Benjirovy a udelal jednu jednoduchou pecet pri ktere si Benjiruv Sharingan mohl vsimnout maleho zablesknuti a naslednych vybuchu. Aktivoval jsem vybusne listky z druhe strany meho obleceni coz zarucilo ze me telo bude bezpecne rozmetane po celem okoli a nickdo nic nezjisti o me nebo informace z meho tela o vesnici.

Než jsem mu stačila odpovědět objevil se výbuch. Škoda. Teď přišla na řadu ta část, kdy se musím vrátit do vesnice a čelit Madarovi. Ale ještě předtím...
"Zkus přijít s něčím novým tohle slýchávám už čtyři roky. Mám ráda třeba ráda kočky." moje tělo se změnilo v krystal a já se objevila na opačné straně bojiště. Ruka držela už pouze jen krystalickou sochu. U mě se v kouři najednou objevila celá má jednotka.
"Všichni Iwagakure no shinobi byli zabiti, madam." hlásil jeden.
"Skvěle, naše mise je u konce. Výborně Benjiro." zasalutovala jsem mu. Potom dva ANBU před nás hodily kouřové bomby a my jsme v tu chvíli zmizeli v dýmu.

Vyběhli jsme směr Oto.

(přesun)

"Ah... to se tak bojíš ?" S povzdychem jsem prohodil. Utíkat jí šlo, ale postavit se mi tak to jenom s madarou za zády. Co se dalo dělat, co jsem musel teď bylo informovat radniho o neúspěchu. Vydal jsem se zpět do konohy. Taková cesta a zbytečně. Příště ji utéct nenechám. (přesun)