Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Tak to vypadalo, že náš příchod Satsuki dost vyvedl z míry. Moc jsem se ji nedivil, protože by mě taky štvalo, kdyby mi někdo rozbil dveře. Bohužel to ale nešlo řešit jinak. Když se nám do toho tam venku přimotal Rino, musel jsem zvolit tuhle cestu. Bylo mi jasné, že je to tajná mise, ale pokud se chystali zavřít velitele jouninů, tak si toho nejeden člověk všimne, že nám chybí někdo tak důležitý.
Než jsem stihl však cokoliv říct, začala Satsuki obviňovat Hidea. Nadále jsem nic neříkal a jen je poslouchal. Hideo pak dokonce navrhl, že jí ty dveře zaplatí. Ještě aby ne, když je rozbil...
Pak situace ale nabrala opačný směr. Držel jsem Hidea za ruku, takže jsem cítil, jak celý na chvíli ztuhl. Nedokončil ani větu, kterou chtěl říct. V tu chvíli mě docela zajímalo, co měl Hideo na mysli, ale bylo už pozdě. V dalším momentě totiž padal k zemi a nakonec zůstal ležet. Vypadal jako v bezvědomí.
Nevím, co se přesně stalo, ale měl jsem pocit, že za to může jeden z těch, co stáli za Satsuki. Možná genjutsu, možná úplně něco jiného. Nic dalšího mě zatím nenapadalo.
Teď mi však bylo Hidea i docela líto. Byl připravený se vzdát a nést následky. Místo toho tu leží na zemi a nemůže se ani pohnout. Takže mi celý ten zákrok přišel dost nepřiměřený vůči němu. Na malou chvíli jsem uvažoval i o tom, jestli ho opravdu čeká nějaký soud, když se s ním rozhodli zacházet takhle...
Poodstoupil jsem kousek dozadu a byl připraven odejít. Něco mi však říkalo, že tady to ještě neskončilo.

Mlčky jsem poslouchala dění v kanceláři ačkoliv jsem nechtěla. Rozbité dveře ale moc hluku nezadrží. Jediné co jsem ale pochopila bylo to, že někdo někoho unesl a půjde za to do vězení? Dál jsem se věnovala své špičce od bot když jsem ucítila nějakou vůni. Zavětřila jsem a natočila hlavu k dívce, která před kanceláří čekala jestli to náhodou nejde od ní. Ne. Přenesla jsem váhu na levou nohu a trochu se naklonila do strany, čímž jsem maličko nakoukla do kanceláře ve chvíli kdy se nějaký muž složil na zem. Pootevřela jsem ústa a sváděla v sobě boj. Nebyla to moje věc, a i navzdory tomu, že dveře chyběli jsme neměla právo nahlížet dovnitř protože se tam očividně řešilo něco důležitého. Na druhou stranu ten muž ale vypadal jako mrtví a já měla nutkání mu pomoci. Pomůže mu někdo?Zoufale jsem sjela všechny pohledem a pak sklopila oči, když druhý muž jen tak poodstoupil připraven odejít.
Nechápala jsem proč jsou všichni v kanceláři klidní, přenesla jsem váhu zase na druhou stranu a mohla koukat opět jen do zdi. Smutně jsem si povzdechla a dál spořádaně čekala ačkoliv už se mi tam nechtělo. Co když řeknu něco špatně? Nebo dostanu vynadáno, že jsem nepřišla už dřív a skončím jako ten muž na zemi? Možná že kdybych teď odešla... Letmo jsem se koukla na ty dva před kanceláří a zavrtěla hlavou. Ne.

Sledovala som, ako  Anbu zobral Hidea a odišiel s ním. Celá moja veselosť spred dverí bola uź dávno fuč, no teraz som sa cítila tak prázdne? Vôbec som mu nepomohla. Zvesila som ramená a len som prikývla.
"Hai.. Satsuki-sama." Zamrmlala som potichu. Pravdepodobne to nebude tak skoro... a ja som naozaj chcela vedeť, ako vážne na tom je. Bol to elitný shinobi.. naozaj silný shinobi.. a niečo ho tak ľahko zložilo do kolien. Z vesty som vytiahla zvitok, ktorý som nakoniec položila na stôl pred Satsuki a tak klasicky som sa poklonila, ako sa to od ľudí vyžadovalo keď prejavovali rešpekt.
"Hokage-sama mi zverila túto techniku na naučenie, už som ju zvládla, tak zvitok vraciam." jednalo sa o rasengan, no na tom teraz moc nezáležalo. Schválne som sa už ani Satsuki a ani tej zvyšnej Anbu nepozrela na tvár. Potlačovala som .. slzy? Kto vie. Bola som rada, že som sa zatiaľ nezačala klepať od rôznych nie príliś pozitívnych pocitov. "Dovidenia Satsuki-sama." Dodala som. Síce som sem prišla za vidinou nejakej misie ale, prešla ma chuť. Vyšla som z miestnosti a tie dvere no, ani sa už zatvoriť nedali. Skôr sa teraz jednalo o rám v stene bez dverí.. s troskami na zemi. Nepozrela som sa ani na Rokura, aj keď on si mohol všimnúť podivného červeného záblesku v mojich inak svetlo zelených očiach. Až keď som začala kráčať späť, ruky som zaťala v päsť a skúsla som si spodnú peru od toho, ako som mala chuť na niekoho niečo zakričať. Až sa mi po pere spustila krv. Oči nabrali rubínovo červenú a žiarivú farbu.. na konci chodby som sa eśše za tými dvoma obzrela, no môj pohľad nič nehovoril.. pomerne rýchlo som sa nakoniec z budovy aj vytratila. Rýchlejšie, než by som normálne mala byť schopná.
(presun)

Když se ta dívka neudržela a šla do kanceláře aby tomu muži pomohla upřímně a nahlas jsem si oddechla. Pak jsem zrudla, protože jsem to nebyla já. Na to abych něco udělala jsem se až moc bála a za to jsem se styděla. Natočila jsem hlavu bokem a sklopila oči zatímco jsem nedobrovolně dál poslouchala konverzaci v kanceláři. Ach jo. Jak chci lidem pomáhat když jsem srab? Kousla jsem se do rtu a nevěděla kam s očima. Začínala jsem cítit úzkost, za chvíli na mě měla přijít řada a mě se do té kanceláře teda vážně nechtělo!
Zhluboka jsem se nadechla a postřehla studený pot na čele. Cítila jsem se na té chodbě stísněně a začalo mi být až moc velké horko. Hlavně sebou nesmím seknout. Polkla jsem a pomalu si dřepla abych pomohla svému nízkému tlaku jak mi to radila doktorka.
Když vyšla ta dívka zvedla jsem k ní oči a chtěla utéct. No co to sakra bylo?! Konečně jsem se odhodlala sem jít a stane se tolik věcí?! Nějaký člověk se tu složí...nikdo si s tím nedělá hlavu...nejsou tu dveře a ještě pak tahle dívka co právě vypadala jako démon pomsty? Potichu jsem zoufale zaskučela a opřela se čelem o kolena.

Situace se tu zajímavě vyvíjela. Poslouchal jsem Satsuki a při tom pozoroval dění okolo Hidea. Natsuki byla jediná, která mu chtěla nějak pomoct. Moc jsem se ji nedivil. Jestli totiž k sobě chovali až rodinné city, tak se nebylo čemu divit. Spíše mě dost zklamalo vystupování těch Anbu jednotek. Vypadali tak nějak nafoukaně, alespoň mi to tak připadalo. S tím jsem ale nic dělat nemohl.
Pak Satsuki opět promluvila na mě. Po všem, co jsem tu dnes viděl, mi bylo i docela jedno, že se to na můj seznam splněných misí nepřipíše. Proto jsem jen pokrčil rameny a díval se jak blonďák odnáší Hidea. Měl jsem v plánu si s ním někdy promluvit, až bude zase při vědomí. Hideo totiž něco věděl, nebo tušil a to něco bych se rád dozvěděl. Má na sobě moji značku, takže to nebude pro mě problém. Předpokládal jsem, že to budu ale moct provést až za pár dnů, či týdnů.
Měl jsem v plánů se teď něco naučit. Kývl jsem tedy jen hlavou a bez zbytečných řečí jsem jen prostě použil Hiraishin a zmizel pryč.(přesun)

Dřep jako vždy pomohl. Tlak se mi lehce srovnal a já se už aspoň necítila, že tady každou chvíli seknu. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu se zvedla ve chvíli kdy ten muž vyšel ven. Po jeho mrknutí jsem jen zrudla a propleskla si tváře. Pomalu jsem se rozhlídla po chodbě. Nikdo tu už nebyl. Jenom já. To opět podnítilo úzkost. Nikdo mi nepomůže. Uvědomila jsem si a nejistě jsem udělala krok do strany. Po pár sekundách další až jsem se ocitla na hraně. Znova jsem se zhluboka nadechla a přenesla váhu na levou nohu jako minule a nakoukla trochu do kanceláře. "Můžu?" Pípla jsem směrem ke skupince v kanceláři. Trochu mě zarazilo, že je Hokage tak...mmm stará. Byla jsem si jistá, že mi jí popisovali jinak.

Nejistě jsem vešla dovnitř kanceláře a pohledem se na chvilku zastavila na místě, kde před tím ležel ten muž. Pak jsem se koukla na Satsuki a osobu za ní. "Minako Nara." Představila jsem se a hlas mi trochu přeskočil. Zamračila jsem se a trochu si odkašlala. "Genin." Dodala jsem pro jistotu ale podle mého chování to musela vědět dávno. "Um..já jsem...se jen přišla zeptat." Odmlčela jsem se a přešlápla. "Jestli pro mě máte tým." Koukla jsem se na maskovanou osobu za ní. "Ale jestli ne, tak to nevadí. Ráda zůstanu v nemocnici a budu se učit tam." Vyhrkla jsem rychle a vykouzlila slaboučký úsměv. V nemocnici mi to bylo příjemnější. Nebyla jsem zrovna typ na boj. Mlčky jsem sledovala Satsuki a snažila se pohledem neodbíhat k masce.

To co mi řekla mě trochu rozladilo. Pravda...tým jsem nechtěla ale udělala jsem už na akademii něco špatně, že mě nikam nikdo nepřidělil? Sklopila jsem oči a kousla si rty zatímco jsem přemýšlela nad tím co budu dělat. Nakonec jsem zvedla oči opět k ní a pousmála se. "Mm to bylo vše. Děkuji...zůstanu teda v nemocnici." Přikývla jsem ale stále jsem nechápala co se stalo, že já nemám tým. Tohle doma říct nemůžu. Stačilo, že byl můj otec zklamaný z toho, že neprojevuji nadání pro klanové techniky. "Na shledanou." Rozloučila jsem se a zmizela z kanceláře i z budovy jak nejrychleji jsem dokázala.

Dorazil jsem před dveře kanceláře Hokage. Cestou sem jsem zašel ještě na centrálu, kde jsem se pokusil zjistit, co nejvíce informací. Kurumi, Hakuei, Satsuki... divná vůně květu, kterou jde v její přítomnosti cítit. Hideo ji popisoval jako nejsilnějšího uživatele genjutsu v historii světa shinobi. Ať už jsou její techniky jakkoli silné, mají své slabiny, které budu muset najít jinak můžu v případné střetu dopadnout špatně. V kanceláři se ale nemusím ničeho obávat, i když tam na ní narazím.
Horší místo na souboj by si vybrat nemohla. Nejspíš bude beze slova celou dobu stát u boku Satsuki. Aspoň si ji prohlédnu. Má se jednat o černovlasou anbu. Tvář ji určitě neuvidím, ale jsou tu jiné věci, které by to chtělo zkontrolovat. Nejvíce mě zajímá ta vůně. Jestli je Kurumi tak silná v genjutsu, jak říkal Hideo, její síla může souviset s tou vůní. Zaklepal jsem na dveře a počkal.

Vešel jsem do kanceláře, zavřel za sebou dveře a uklonil se. "Dobrý den, Satsuki-sama." Jak jsem čekal, anbu, která odpovídala Hideově popisu, stála za Satsuki. Cítil jsem také tu vůni, o které Hideo říkal. Zatím to vypadá, že nelhal, a Konoha má skutečně problém s jakousi Kurumi. Dostal jsem nápad, jak zjistit, jestli ta vůně má něco společného s nějakou technikou. Sharingan je schopen vidět chakru v okolí. Jestli ta vůně je součástí nějaké techniky, zjistím to. Teď jsem ho aktivovat ale ještě nechtěl. Satsuki by si to mohla špatně vyložit.
"Nedávno jsem se vrátil zpátky do vesnice, a byl jsem informován o tom, že došlo k nedorozumění u Benjira, Hikara a Mikomi. Měli Hanu zastavit. Zjistilo se, že to ona je zodpovědná za útok na radní. Už jsem toto nedorozumění začal řešit, ale je potřeba ho vyřešit hlavně s vámi, Satsuki-sama. Shinobi z vesnice reagovali pouze na Vaše příkazy. Nevím, kde se stala chyba. Asi někde v komunikaci. Někdo špatně poslouchal a pozici Hany vyměnil s tou Benjira, Mikomi i Hikara." Satsuki jsem z ničeho nevinil, což šlo poznat i z mého tonu hlasu, i když vím, že za ní stojí osoba, která je za to všechno nejspíš zodpovědná.

Hana byla ovládaná Benjirem? Překvapilo mě to. Byl by vůbec něčeho takového schopný? Jaký má asi tak motiv? Že by se zrovna Benjiro spojil s někým z klanu Hyuuga? Benjiro, co jsem ho znal, by určitě něčeho takového nebyl schopný, ale... i já jsem se mohl nechat oklamat. Benjiro je talentovaný shinobi. Neměl bych ho podceňovat. Slova Satsuki jsem vzal v úvahu, ale nedělal jsem předčasná rozhodnutí. Vše si budu muset ověřit.
"Dobrá, beru na vědomí, Satsuki-sama. Rád bych se zeptal na jistou Kurumi. Byl jsem informován o tom, že tak jak Benjiro i ona disponuje silnými genjutsu technikami, a také se mi doneslo, že je spjata se skupinou zvanou Hakuei. Nechci zbytečně situaci v Konoze dramatizovat, ale... rád bych o ní něco věděl kvůli bezpečnosti vesnice." Snažil jsem se být slušný a nepůsobit tak, že Satsuki z něčeho podezírám. Nebylo by moudré na mě zaútočit v kanceláři, ale i tak musím být opatrný.