Hokageho kancelář

pro **Assasin Senju** Thu Aug 21, 2014 2:14 pm

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Hokageho kancelář - Stránka 18 Fire-adminbldg

Budova uprostřed skrývá Hokageho kancelář, služební byt a knihovny. Budova vlevo obsahuje sklad zbraní a budova vpravo je určena pro dešifrovační oddělení, laboratoř a kancelář ANBU.

Hokageho kancelář - Stránka 18 Hokage's_office

Hokage Konohy:

[/color]

pro **Seito Senju** Sun May 17, 2015 12:24 pm

Jenom jsem tam stál a poslouchal její slova. Bolelo to, ale bylo to její rozhodnutí. Nevzdával jsem to, ale teď bych nic nezmohl. A tím, že by mě odstranila, tak to by situaci moc nezlepšilo. Možnost volby jsem ji taky dal, ale možná už bylo pozdě.
Pak se ke mně otočila a já se jí podíval do očí. Poznal jsem, že to myslí vážně. Sklesle jsem ji pozoroval, ale neměl jsem jinou možnost, takže jsem musel odejít. ,,Nevzdám to. Jednou tě přivedu zpátky." Pak jsem se k ní otočil zády a udělal pár kroků ke dveřím. Trochu jsem natočil hlavu, abych ji ještě jednou spatřil. ,,Znovu se shledáme." Otevřel jsem dveře a vstoupil na chodbu. Následně jsem je zavřel a zůstal na chodbě stát sám.
Měl jsem takový pocit, že život mi spíše více bere, než dává. Někdy to tak ale bývá a já se s tím musím smířit.(přesun)

pro **Hana Ichiro** Mon May 18, 2015 8:59 am

Musela som sa poriadne ovládať, aby som sa neotočila, nezastavila ho a neobjala. Preto som sa naňho ani len nepozrela, až keď som počula zaklapnutie dverí, som sa otočila a uprela pohľad plný bolesti a utrpenia na dvere. Strašne ma to trápilo, hlavne, to čo som mu povedala, ale nešlo to inak. Niekoľko sĺz mi stieklo po líci a ja som sa po stene spustila až na zem, kde som si tvár skryla do svojich dlaní a spustila tichý plač.
V mysli sa mi objavovali jednotlivé spomienky na to, čo som so Seitom prežila. Je možné, aby som ho stále milovala? Opýtala som sa samej seba. Odpoveď bola jasná. Ale. Nemohla som nič dopustiť, musela som sa hrať na neprístupnú, kým neočistíme svet. On mi v tom bránil, a keď ho už teda nie som schopná odstrániť, tak aspoň som sa od neho musela dištancovať.
Utrela som si slzy do rukáva. Prestaň sa chovať ako malá. Zahriakla som sa v duchu a postavila sa na nohy. Už je to preč. Dodala som a nahodila ten svoj taký chladný výraz. Ešte som chvíľu zotrvala v kancli, kým sa mi vysušili oči, a vyšla som na chodbu. Odtiaľ som sa vybrala priamo za Itachim. (presun)

pro **Killunia** Wed Jun 03, 2015 7:12 pm

Sarthas přeletěl nad branou vesnice, dostatečně pomalu, aby si Hyuugové mohli prohlédnout všechny osoby, které se na něm vezly (a tím pádem se ujistili, že vesnice tím černým drakem napadená není), a zamířil přímo nad sídlo Hokage. Na střeše sice nepřistál, ale všechny čtyři nás tam vysadil. Následně si nedaleko otevřel teleport zpátky domů. Jeho práce už skončila.
"Tak jo... Jsme tady. Myslím, že tímhle naše spolupráce končí, alespoň prozatím..." pousmála jsem se na oba dva a poté jsem pohladila Makiho po hlavě. Ten již hledal místo pro svůj vlastní teleport, kterým projdu spolu s ním. "Kene, ty si zajdi do nemocnice. Jestli to neuděláš a já to zjistím, tak ti dodatečně rozbiju hubu, ano?" Tohle jsem řekla tak mile, že to muselo znít až trošku děsivě. Poté se můj výraz vrátil zpět do neutrálního. "No, tak já se tu s vámi loučím. Mějte se!" Bylo mi divné je tady takhle nechávat, ale měla jsem chuť si od celého tohohle ninja světa odpočinout. Všude kolem jen boje, hromady technik, vážné výrazy ve tvářích... Kde je to uvolnění, ta radost ze života?
Prostě i drak si musí jednou za pár tisíciletí oddechnout, ne?

(přesun - teleportem do Země draků - teleportem do Kiri)

pro **Ken Uchiha** Thu Jun 04, 2015 12:51 pm

Ako už spomínala Killunia, vďaka nej som sa sem dostal. Aj keď som bol pomerne obmedzený v pohybe už som si bol pomerne istý, ako sa dostanem do nemocnice. Popravde som tam nechcel ležať, len si tam nechám ošetriť rany ale uvidíme, čo vymyslia oni. "Hehe... neboj. Nebudem ti pridávať ďalšie starosti s bitkou." Aj keď aj to raz bude na pláne. Netrvalo dlho a pobrala sa kade ľahšie. "Ja teraz teda pôjdem do tej nemocnice, ak by si ma hľadala budem tam." Povedal som Kameko a pomerne viditeľným kulhavým pohybom som sa dostal na kraj strechy a zo-štveral som sa za pomoci rúk dole. Tam ma už videl ďalší shinobi z konohy a pomohol mi sa dostať ďalej.
(presun)

pro **Seito Senju** Mon Jul 27, 2015 5:21 pm

Došel jsem ke kanceláři, nebo alespoň tam, kde by měla sídlit rada. Když je teď Hana pryč, tak rozhodují oni. Teď jsem si ale nebyl jistý, kdo vlastně v radě je. To však brzy zjistím. Zaklepal jsem na dveře a zatím čekal na to, až mě vyzvou ke vstupu. Netušil jsem, co mě čeká, až těmito dveřmi projdu. Možná ponesu následky za své činy, možná dostanu druhou šanci. To se uvidí...

pro **Hodnostári** Mon Jul 27, 2015 9:05 pm

Keďže bol na povel radnej Seito stiahnutý z centra diania, nemal sa veľmi ako dozvedieť o tom, čo sa odohrávalo v blízkom okolí dediny. Nebolo by ani vôbec divné, keby to bol vonkoncom i jej zámer. S kým mal ale vlastne tú česť? Jednalo sa o Hikarovu starú mamu, zástupkyňu vedľajšej rodiny v starešine Hyuuga klanu, ktorá sa už v minulosti opakovane účastnila takmer všetkých významnejších porád. Dôvod, prečo na post radnej tak náhle zasadla akurát ona, bol skrátka ten, že prakticky nikto iný z postarších predstaviteľov konožskej politickej sily po tom všetkom ani nezostal. Veru tak. Ako náhle by niekto z hry odstránil i ju, vedenie dediny by už zostalo len na najvyššom vodcovi ANBU, Itachim, ktorý by bol neodkladne povinný zvolať väčšinu jouninov a ihneď vybrať nového hokageho. Tak či onak to aktuálne ešte stále mala v rukách práve ona.

"Ráčte vstúpiť!" zvolala spomínaná radná, Hyuuga Satsuki. Sotva Seito Senju prekročil prah dverí, do nosa mu udrela prenikavá vôňa, kdežto jeho pohľad pravdepodobne zasadol nielen na postaršej žene. Zaujať ho tam mohli i dvaja elitní ANBU, postávajúci po jej stranách, ktorých identita mu však musela byť neznáma. Istotne ich nikdy predtým nevidel, a aj keby áno, zaručene nie na takých vysokých pozíciách. Jednalo sa pravdepodobne o nejakých jej osobných strážcov, ktorých si spomedzi ANBU z neznámych príčin vybrala radná sama.

"Želám vám príjemný večer, Seito-san," prehovorila konožanova hostiteľka úctivo. Keby mohla, určite by mu ponúkla miesto na sedenie, ale to žiaľ aktuálne z nedostatku stoličiek nebolo uskutočniteľné.
"Prosím, nebuďte zbytočne nervózny. Určite sa sami seba pýtate, čo také by som od vás asi tak mohla požadovať, že som si vás nechala neodkladne zavolať do kancelárie. Možno tak trochu aj tušíte, o čo by sa asi mohlo jednať," prihovárala sa k nemu Satsuki dôstojne.
"Než prejdeme k veci, dovoľte mi na niečo sa vás opýtať," pokračovala, zatiaľčo jej na tvár nabehli žilky. Bolo zrejmé, že práve aktivovala byakugan, asi aby si overila, či hovorí pravdu.
"Neviete náhodou o niečom, s čím by ste sa mi mali zveriť? Ak áno, som samé ucho."

pro **Seito Senju** Tue Jul 28, 2015 6:31 pm

Po vyzvání jsem vstoupil dovnitř a hned spatřil Satsuki. Vypadala jako fajn babička. Akorát používala až moc voňavky, protože vůně byla cítit po celé místnosti, ale nevadilo mi to. ,,Dobrý večer." Svůj pozdrav jsem mířil na ni a na její ochranku, která zde byla. V dnešní době je ochranka potřeba, takže mi to moc divné nepřišlo.
Pak začala mluvit a po chvíli aktivovala i byakugan. Myslel jsem si, že už jí to Itachi řekl, ale asi se to k ní ještě nedostalo. Nemělo cenu nic skrývat, protože by se to stejně dozvěděla, takže jsem byl připraven se přiznat. ,,Jde o to, že jsem neudělal to, co jsem v dané situaci měl. Když Hana zradila, mohl jsem jít s pravdou ven hned, ale já se ji rozhodl krýt a tím se to celé protáhl až do téhle situace." Tou situací jsem myslel to, co se teď dělo v Konoze. Neřekl jsem ji, že jsem k Haně cítil něco více, ale na důvody, proč jsem ji kryl, zatím nepřišla řeč. ,,Jsem ochotný to jakkoliv odčinit." Pokud tedy ještě nějakou šanci dostanu. To však teď záleží na Satsuki, která rozhodne co se mnou.

pro **Hodnostári** Wed Jul 29, 2015 3:39 pm

Seitove slová zanechali v Satsuki ziešané pocity. Na jednu stranu bola rada za to, že sa bez nejakých zbytočných problémov priznal, no na druhú si nebola tak úplne istá, či mu môže veriť. Súdiac však podľa jeho spôsobu reči a reakcií, ktoré vďaka byakuganu analyzovala s maximálnou presnosťou, sa podľa všetkého nemusela ničoho obávať. V tom prípade jej zostávalo zvážiť, aké bude najlepšie podniknúť ďalšie kroky. Má ho potrestať, alebo bude lepšie zaujať iný postoj?
Vynikajúco. Všetko zatiaľ ide viacmenej podľa plánu. Keďže sa mi osobne priznal, využiť svoju autoritu na to, aby som ho dočasne dostala za mreže aspoň do tej doby, než sa situácia s Hanou upokojí, by bola hračka. Odporovalo by to síce verzii, s ktorou som oboznámila Hyuuga políciu a Manabuovu skupinu, ale ak si dám pozor... nie, to zatiaľ nebude nevyhnutné. Mám lepší nápad...

"Hm, rozumiem," prehovorila radná zdanlivo ustarostene.
"Pravda. Neoznámiť niečo tak dôležité okamžite po zistení pravdy nadriadenému je chyba hodná prísneho trestu. Pre tentokrát ale asi urobím výnimku," upokojila ho prekvapivo.
"Obávam sa, že si nemôžeme dovoliť taký luxus, aby sme zatýkali našich najlepších ninjov. Určite ale pochopíte, ak vám už zakážem akýmkoľvek spôsobom sa angažovať v jej prípade. Ničoho sa nebojte, situáciu s Hanou-san mám plne pod kontrolou. Vypusťte to na teraz z hlavy a s nikým o tom za žiadnu cenu nehovorte. Nemôžeme si dovoliť vyvolávať v našich radách znepokojenie."

Po týchto slovách Hyuuga Satsuki bez čo i len najmenšieho zaváhania pokračovala vo svojej reči, nedávajúc Seitovi absolútne žiadny čas na rozmýšľanie o tom, čo mu tým vlastne povedala.
"Ak vám na tom ale až tak záleží, dovolím vám to odčiniť. Odpustiť vám je jedna vec, ale akcie istej inej osoby už viac ignorovať naozaj nemôžem. Určite poznáte bývalého veliteľa jouninov, muža menom Hatake Hideo," prešla rovno k veci, položiac na stôl kompletnú zložku s niekoľkými spismi spomínanej osoby, obsahujúcu skoro všetky, dokonca i utajované informácie.
"Nepôjdem až do detailov, ale v skratke ide o to, že tento muž navzdory prísnemu zákazu najvyšších nadriadených jednal na vlastnú päsť, uniesol významné deti Uchiha Kisukeho a bez slova aj so svojim sharinganom, ktorý mu bol venovaný z našej dobrej vôle, na dlhú dobu ušiel z dediny. Nerada by som niekoho jeho kalibru vyhlasovala za nukenina, preto chcem, aby ste si preštudovali tieto dokumenty, pripravili sa a neodkladne vyrazili vypátrať ho. Prineste mi ho v stave, v ktorom nebude schopný klásť odpor."

pro **Seito Senju** Wed Jul 29, 2015 4:52 pm

Bylo vidět, že Satsuki si to nechala pořádně projít hlavou a rozhodovala se, co se mnou udělá. Já zatím jen čekal. Pak začala mluvit a nedala mi skoro žádný prostor na odpověď. Překvapilo mě, že mě nepotrestá, ale že mi dá další šanci. Když mluvila o Haně, jen jsem přikývl hlavou a poslouchal dál. Měla pravdu. Teď bych na to neměl myslet.
Pak přešla k tomu, co bych měl udělat. Jednalo se o Hidea. Nevěděl jsem o tom, co udělal, takže mě to docela překvapilo. Vzal jsem si ze stolu složku a počkal až Satsuki domluví. Pak jsem složkou rychle prolistoval a přikývl hlavou. Lehký úkol to zrovna nebude, ale udělám pro jeho splnění maximum. ,,Rozumím." Byla to docela suchá odpověď vůči tomu, co tu navykládala Satsuki, ale nebylo potřeba více slov. ,,Bude to všechno?" Chtěl jsem si být jistý, že už po mně nic nechce a já budu moci opustit místnost. Bylo mi jasné, že až opustím kancelář, tak se stanu její člověk, ale mám co dělat, abych Konoze všechno splatil.

pro **Hodnostári** Wed Jul 29, 2015 5:51 pm

HYUUGA SATSUKI - radná

Všetko už nasvedčovalo tomu, že náš rozhovor nebude nijak zvlášť dlhý. Nebolo ale ani potrebné, aby mi čokoľvek hovoril. To najdôležitejšie som sa z jeho úst vonkoncom už dopočula.
Nemám z neho pocit, že by sa chystal nedodržať svoje slovo. Výborne. Nielenže ho teda na istý čas dostanem z dediny, ale v najlepšom prípade sa zbavím ešte i toho otravného Hidea. Následne mi už len zostane vysporiadať sa s podozrievavým Naotom a Itachim. Nemôžem uveriť tomu, aké je to zatiaľ úplne jednoduché. Tá nepríjemná žena robí fakt zázraky.

Vzhľadom na to, že Seito bez problémov všecičko akceptoval, som s ním už nemala veľmi čo riešiť. Nadišla chvíľa prepustiť ho a vyslať na spomínanú misiu. Hneď jak dočítal spisy, odložila som ich naspäť k sebe a dodala.
"Áno, bude. Myslite na to, že táto úloha je prísne tajná. Oficiálne ju zaznamenám ako A-rankovú misiu, ale v prípade, že uspejete, zaplatím v hodnote S-rankovej. Môžete ísť," dokončila som a už sa s ním aj pomaly lúčila. Ako náhle sa však priblížil k dverám, predsa len som si ešte neodpustila nejakú motivačnú poznámku. Bolo vidno, že to s ním myslím smrteľne vážne.
"Nesklamte moju dôveru. Dovidenia a veľa šťastia," s týmito slovami som z neho spustila oči a svoju pozornosť opäť venovala halde papierov na mojom stole. Práca sa kvôli Hane nakopila.

pro **Seito Senju** Wed Jul 29, 2015 7:28 pm

Byl jsem rád, že Satsuki už nic dalšího nechtěla a já tak mohl odejít. Ještě jednou jsem proletěl složky a pak si je vzala. Přikývl jsem na znamení toho, že ji rozumím ohledně hodnocení mise. Bylo mi to jedno, jestli mi to zaplatí jako A-rank, nebo S-rank misi. Důležité pro mě bylo uspět.
Než jsem však odešel, tak jsem ještě všem věnoval pohled. Nejdříve jsem se podíval na muže s blond vlasy, pak na Satsuki a následně na ženu s černými vlasy. Nevím proč, ale na té ženě jsem spočinul pohledem nejdéle. Pak jsem zakroutil hlavou a trochu se zamračil. Už teď to muselo vypadat divně, takže jsem se raději trochu pousmál a otočil se ke všem zády. ,,Nezklamu." Otevřel jsem dveře a odešel pryč.(přesun)

pro **Killunia** Thu Jul 30, 2015 8:09 pm

Ano, už mě nebaví sedět na zadku. Ano, je asi trapné sem jít a nic nevědět. Víte, já nemám ani ponětí o tom, co se stalo s Hanou nebo kdo sedí právě teď v kanceláři Hokage. Jenže mně to je jedno. Lidé jsou krátkověcí, vyměnitelní. Až sem přijdu za padesát let, určitě tady nebude posedávat ten samý člověk jako dnes.
Potřebovala jsem se nějak dostat z vesnice. A zároveň jsem se chtěla dostat zpět do bojového tempa. Nehodlala jsem se stát hrdinkou tohoto místa, ale bez misí nejsou peníze, no a bez peněz není bydlení, jídlo, nic. Tohle je má práce a já ji nehodlám zanedbávat.
Proto jsem nyní kráčela po schodech do nejvyššího patra budovy. Musela jsem si zažádat o nějakou misi - jakoukoliv. Tedy... jakoukoliv, která mě dostane z vesnice ven. Nepředpokládala jsem, že mi to jako geninovi projde. Však my jsme podřadní shinobi, vykonáváme druhořadé práce. Navíc nemám ani tým (ne, že bych o něj zrovna stála... nebo spíše ne, že by kdokoliv stál o mě). Už předem jsem čekala, že odejdu s nepořízenou, takže kdyby se tak skutečně stalo, nevěšela bych hlavu. Akorát bych se prostě otočila a šla zpátky domů. Nebo bych si našla vlastní způsob, jak se na chvíli dostat ven.
Když jsem se ocitla před dveřmi, opatrně jsem na ně pravou rukou zaklepala. Po fiasku na cvičišti jsem se neodvažovala na cokoli využívat svůj levý pařát. Ještě neumím ovládat jeho sílu, takže radši nic zkoušet nebudu.
Doufám, že na mě nečekají žádné problémy. I když na draky potíže čekají vlastně pořád... Takže nyní jsem tam tiše stála a čekala na povolení ke vstupu. Pokud k němu tedy dojde. Ale Hokage by nemusela mít krom papírování moc práce, ne?

pro **Hodnostári** Fri Jul 31, 2015 3:46 pm

HYUUGA SATSUKI - radná

Sotva Seito vykročil z dverí kancelárie, už sa aj blížila akási ďalšia, tentokrát na rozdiel od neho vlastne nepozvaná osoba. Jednalo sa o konožskú geninku Killuniu, ktorá zrejme oplývala dostatočným vychovaním na to, aby len zaklopala na dvere a vyčkala na vyzvanie. Niet divu, že sa ho teda predsa dočkala.
"Ďalej!" zvolala som jednoducho a naďalej nespúšťala oči zo svojich dokumentov. Killunia mala hneď po vstupe možnosť nielen uzrieť mňa, poslednú postaršiu radnú v spoločnosti dvoch tajomných elitných ANBU, ale ešte jej aj do nosa zaručene udrela až neobyčajne prenikavá vábivá vôńa.

"Želám vám dobrý deň. Ako určite vidíte, naša milovaná hokage-dono je aktuálne z utajených pracovných dôvodov neprítomná, takže ju v rámci svojej povinnosti radnej osobne zastupujem. Ospavedlňujem sa za moju nevedomosť, ale vopred vás musím požiadať, aby ste sa mi pred prejednaním vašej žiadosti predstavili, nech si aj pripomeniem, s kým mám vlastne tú česť," prehovorila som takmer okamžite za predpokladu, že Killunia zbytočne nelenila a vošla. Dôvod, prečo som ju doposiaľ nepustila k slovu, bol skrátka naozaj iba ten, že som chcela hneď na samom začiatku predísť všetkým nedorozumeniam, aby sme sa zbytočne nezdržiavali. Keďže som vykonávala nielen povinnosti kage, ale ešte aj radných, mala som toho celkom dosť veľa na práci. Očakávala som teda, že nech už sa bude jednať o čokoľvek, vybavíme to fakt čo najskôr, ako to len bude možné.

pro **Killunia** Fri Jul 31, 2015 4:52 pm

Skoro ihned se mi dostalo povolení, takže jsem vstoupila. Jakmile jsem otevřela dveře, div mě neporazila ta silná vůně. Byla skutečně intenzivní, a to mohu říci já jako člověk. Dračí čich (který je lepší než ten lidský, ale ne tak dobrý jako třeba psí, pf, to ani zdaleka) se mi jaksi nepředal. Ale mohla jsem ve svém nitru uslyšet hluboké zavrčení - Drak ohně nebyl spokojený.
Hluboce jsem se uklonila a okamžitě jsem si vyslechla vysvětlení starší ženy, proč tady Hokage není. Zdá se, že se tady Kagové vrhají někam pryč a práci v kanceláři nechávají na svých zástupcích. Pamatuji si tady jako zástupce Kentara, Seita, no a teď tu sedí tato žena. Napřímila jsem se a svou levou ruku jsem schovala za záda, takže na ni bez Byakuganu Satsuki nemohla vidět, stejně tak ani jeden z těch podivně působících ANBU. Normálnímu člověku by nijak zvláštní nepřišli, jenže já dokázala slabě cítit i jejich auru. A opravdu vážně se mi nelíbila.
Ale to bych teď neměla řešit, připomněla jsem si a raději jsem se soustředila na to, co vlastně vůbec chci.
"Killunia Nekotatsu," vyslovila jsem své jméno tiše, ale pevně. "Hodnost genin." Za tohle jsem se vždycky cítila tak trapně. V papírech stále visela tahle nízká, podřadná hodnost. Už aby se konaly nějaké chuuninské zkoušky nebo něco takového - za svůj život jsem neměla možnost se něčeho takového účastnit. "Chtěla bych požádat o nějakou... misi. Misi pro jednoho a s co největším rizikem nebezpečí." Jak si mohu dovolit žádat o něco takového? Jako genin? Vždyť jako genin si sama můžu vyvenčit akorát pár psů nebo pochytat pár koček! "A pokud nebude mise, tak bych alespoň chtěla poprosit, zda bych nemohla dostat svitek s technikou Katon: Gouryuuka no Jutsu. Protože shinobi, kteří mají sloužit vesnici by měli být silní a schopní." Protože já nechci zaostávat za ostatními.
Trochu jsem se bála, že jsem zase řekla něco, co jsem neměla (to je tak, když člověk nemůže lhát...), takže jsem snad trošku vyděšeně očekávala odpověď. Ale jak už jsem předtím řekla, zamítnutí žádosti mě nijak nepřekvapí. Takže jediné, čeho jsem se mohla bát, by bylo, kdybych nějak Satsuki urazila.

pro **Hodnostári** Fri Jul 31, 2015 6:13 pm

HYUUGA SATSUKI - radná

Killunia splnila všetky požiadavky a slušne sa nám predstavila. Je nutné podotknúť, že ani po vypočutí jej celého mena sa mi nevybavilo, o koho presne sa jedná, no bez ohľadu na to som už mala dostatok informácií na to, aby som mohla posúdiť, čo s ňou bude najlepšie urobiť. Všetko nasvedčovalo tomu, že ju vôbec nepoteším. S úsmevom na tvári som sa jej prihovorila.
"Oceňujem vašu odhodlanosť a statočnosť, Killunia-chan. Jedného dňa z vás bude veľmi mocná a obávaná kunoichi so srdcom prekypujúcim ohnivou vôľou. Každopádne sa obávam, že vašu požiadavku pre tentokrát zamietnem."

Žiaľ, mladá Konožanka sa nedočkala prívetivej odpovede.
"Sklamem vás, ale neviem o žiadnej sólo misii pre geninku mimo dediny, a už vôbec nie s vysokou náročnosťou. Ninjovia by mali na obtiažnejších úlohách pracovať v skupinách," prehovorila som s istou dávkou empatie. Na jej zmienku o ohnivej technike som sa zatvárila trochu tázavo, nakloniac sa k blonďavému ANBU po mojej ľavici, aby som sa radšej uistila.
"Aaaaah, takže Gōryūka no Jutsu. Priznám sa, že si tým nie som úplne istá, ale pokiaľ viem, tak sa jedná o techniku Uchiha klanu, no nemám pravdu? Zvitok k nej by sa teda mal nachádzať niekde v ich sídle, prípadne konkrétne v rukách ich aktuálneho vodcu," ubezpečila som ju, že o súčasnej polohe požadovaného dokumentu nič neviem. Nemusí to byť vôbec klamstvo. Klanové techniky si zvyčajne predstavitelia zmieňovaných rodov strážia.

pro **Killunia** Sun Aug 09, 2015 3:08 pm

Čekala jsem, že odejdu s nepořízenou, no a mé očekávání se dokonale naplnilo. Samozřejmě, že mise pro geninku byla prakticky nepřípustná. Bez týmu se nikam nepohnu, i když já sama ho nechci, abych neotravovala nějaké další lidi se svou osobností a svými choutkami. Technika, o kterou jsem žádala, mi byla nepřístupná. Patřila klanu Uchiha, tak jako skoro všechny ohnivé techniky. Znala jsem Uchihy dva - Kena a Rokura. Pochybovala jsem o tom, že by byl kterýkoliv z nich ochotný mě něco takového naučit, takže se zjevně budu muset spokojit opět s vlastními nápady.
Vlastně když se nad tím zamyslím, tak už mě něco napadlo, něco, nad čímž jsem už dříve přemýšlela, akorát to mělo jinou, poněkud složitější a ničivější podobu.
Když jsem se tedy rozhodla, že si všechno vyřeším po svém, shodla jsem se s Killunim na tom, že tady jsme už hotovi. A přestože se mi dostalo záporné reakce od postarší radní, uklonila jsem se a jala jsem se slušného děkování.
"No, nevadí. I tak vám děkuji za váš čas, paní." Nějak jsem zapomněla zmínit, že neznám její jméno - v politických záležitostech Konohy se nevyznám (a ani mě z dlouhodobého hlediska příliš nezajímají) - a tudíž jména radních skutečně nepoznám. "Tak tedy na shledanou," rozloučila jsem se ještě, než jsem se otočila a vyšla ven. Při otáčení jsem si dávala pozor, aby nikdo z těch tří neviděl mou levou ruku. Jak jsem řekla, nemusím každému ukazovat svou nelidskost, přestože se s ní nyní prakticky dobrovolně promenáduji po vesnici. Něco mi říkalo, že tahle trojice o mém draku nemusí mít ani ponětí. Čím méně toho o mně hodnostáři a ANBU vědí, tím lépe.
Stejně se tady necítím zrovna bezpečně, poznamenala jsem v mysli. Bude lepší, když zůstanu u svých záležitostí.
Když jsem vyšla z kanceláře zpět do chodby, cítila jsem se hned o dost lépe. Ta příšerně silná vůně byla pryč - jak ulevující. Okamžitě jsem seběhla po schodech dolů a skoro jsem vyletěla do ulic Konohy (tedy... ne doslova, křídla jsem se nerozhodla použít).
Je čas se posunout zase o něco výš.
(přesun)

pro **Seito Senju** Mon Aug 10, 2015 9:11 am

S Hideem jsem se teleportoval rovnou do kanceláře. Byla to ta nejrychlejší možná cesta, tak proč ji nevyužít? Objevili jsme se přímo u dveří a byli čelem k Satsuki. Doufal jsem, že její strážci nás stihnout poznat včas, než něco podniknou. Takový neočekávaný příchod by totiž mohl vyvolat jejich okamžitou reakci.
Každopádně jsem zatím Hidea pořád držel, aby nestihl udělat nějakou blbost. Vypadal sice na to, že je se vším smířený, ale jistota je jistota. Nic jsem však neříkal a rovnou čekal, až promluví Satsuki. Svoji část mise jsem splnil, teď už to je na ní, co s Hideem udělá.

pro **Rokuro** Mon Aug 10, 2015 11:19 am

Prišiel som pred kanceláriu, kde by sa mala nachádzať Satsuki-sama. So mnou šla aj Natsuki. "Yo, tak sme tu. " Pousmial som sa a zaklopal som na dvere. Samozrejme som čakal, že tam niekto dnu už je.
"No a ako sa ti darí? Myslím misie.. púšťajú ťa na misie vôbec, keď máš v sebe.. no veď vieš." Spýtal som sa Natsuki. Skôr len tak, pretože som musel čakať a čo iné sa tu dalo robiť? Naviac ma to zaujímalo, pretože sám by som niekoho tak strategicky dôležitého pre Konohu bál len tak vypustiť na nejakú nebezpečnú misiu. O démonoch som toho teda veľa nevedel, ale vedel som, že dokážu ovládnuť Jinchuurikiho, pokiaľ im to dovolí. To by sa napríklad mohlo stať na nejakej misií..

pro **Natsuki Uzumaki** Mon Aug 10, 2015 11:25 am

Cesta ubehla pomerne v tichosti, až pokiaľ sme nevošli do budovy. Oprela som sa o stenu, zatiaľ čo sme čakali a vyzvanie k vstúpeniu.
Spýtal sa ma pomerne zaujímavú otázku, na ktorú asi poznal odpoveď.
"Meh.. nope.. v podstate vôbec. Mimo dediny ma von odvtedy nepustili. Aspoň že mi to vynahrádzajú nejakými no vieš, finančnými príspevkami, inak by som asi umrela od hladu z nedostatku peňazí na jedlo hah." Uškrnula som sa. Popravde ma to dosť štvalo.
"Jediné miesto kam môžem ísť, je hora.. minule som sa tam naučila novú techniku.. niekedy ti ju ukážem." Znova som na ňu žmurkla. Naozaj sa nejednalo o senjutsu, ale aj tak to bola pomerne zaujímavá technika na využitie.

pro **Hideo Hatake** Mon Aug 10, 2015 11:31 am

Nebolo by to vlastne prvý krát kedy som bol presunutý s niekým za pomoci Hiraishinu. Bol to presne ten zlomok sekundy, ktorý by človeka normálne na chvíľu dostal do kolien, zvyk je železná košeľa a ja som sa po presune ani v najmenšom nepohol. Čo však Seito neočakával bolo, že som nechával techniku zapnutú a tá teraz tiež so mnou prerazila dvere. V dverách ostala po mne diera ako cíp, keďže som stál naproti Seitovi, tesne pri ňom a s Raikiri v ruke som bol v polohe, kedy moja ruka bola za ním.Preto práve teraz, keď bol chrbtom voči dverám, v dverách ostala len obrovská diera po mojej technike, ktorú som okamžite na túto škodu zrušil.
„Čaute vy dvaja.. .“ Prehovoril som s úsmevom na Rokura a Natsu, cez dieru vo dverách, predsa len som ich poznal. Rokura som poznal bližšie a o Natsu som dosť počul, predsa len bola Kyuubiho Jinchuuriky a ja som bol veliteľ Jouninov takže som tie informácie mal. Nato som sa pomaly otočil smerom k rade, napriek tomu že ma Seito držal, držal ma len za ruku a to mi neprekážalo.
„Pardon za tie dvere..“ Pod maskou som sa usmieval, snažiac sa práve úsmevom zakryť to že som pred chvíľou rozbil dvere. Bola to ale Seitova chyba, nie moja, to on nás tak teleportoval že som trafil dvere. Napriek tomu bolo jasné že ma tie dvere naozaj mrzia.
„Hideo Hatake, k Vašim službám..“ Prehovoril som potichu a s úctou, pričom som sa len zľahka poklonil, následne čoho som sa pomaly zdvihol hore. Už len z toho úkonu bolo jasné že nemienim spraviť nič vážne, ale niekedy mohlo práve to zdanie klamať najlepšie. Preto práve v okamihu ako som zdvihol pohľad, všetci mohli zazrieť, ako mi chýba čelenka a oni hľadia do oka červeného ako krv. Moje oči spočinuli na radnej, moje oko sa ale nepohlo a ja som ju len sledoval. Nezdalo sa že som niečo urobil, avšak nikto nikdy nevedel. Nemuseli sa predsa báť, ak by som na nich zaútočil, bola tú celá budova plná Anbu, ktorá by ma zastavila, napriek tomu že som bol veliteľ. A hlavne, uspokojil som sa s mojím osudom.
„Kde je Hokáge-sama?“ Spýtal som sa po chvíľke času, ktorý som strávil sledovaním radnej. Predsa len Seito mi to nevedel povedať, a ja samotný som spadal priamo pod ňu, a práve jej som sľúbil onú vernosť, vernosť jej, Konohe a jej obyvateľom, ale nie rade.

pro **Rokuro** Mon Aug 10, 2015 11:51 am

Môj rozhovor s Natsuki prerušilo Raikiri v dverách, po ktorom tam ostala obyčajná diera. Uhol som stranou a keďže všetko vypadalo v poriadku, tak som nerobil nič unáhlené len so trošku ďalej dostúpil od dverí. "Rád si ju pozriem, ak bude čas." Povedal som Natsuki. Dnes vyzerala celkom optimisticky naladená ako vždy. Teda až na to jej žmurkanie, snáď mi tym nechcela niečo naznačiť...
Teraz som mlčal, asi by náš rozhovor bol počuť v kancelárií a ja som nechcel rušiť, no a vlastne my sme práve počuli tiež rozhovor v kancelárií, kde sa Hideo Hatake pýtal na Hokage, čo ma zaujalo. Hidea som poznal, nie moc, ale mal meno v Konohe. Dlhší čas som ho tu nevidel a nevedel som, čo malo znamenať to Raikiri v dverách, ale možno sa to dozviem čoskoro.

pro **Natsuki Uzumaki** Mon Aug 10, 2015 12:04 pm

Nastala celkom vtipná situácia, pri ktorej som spadla na zadok s rukami v krite nad hlavou a vydeseným výrazom upreným na dvere, v ktorých bola.. diera.. a Hideov vysmiaty ksicht. Teda usudzovala som to podľa jeho očí.
"Yo!" Kývla som mu rukou na pozdrav no nebola som si tak úplne istá, čo si mám myslieť. Radšej som sa len rýchlo postavila a hrala som to na to, že sa nič nestalo. Oprášila som si vestu a prikývla som na Rokurovu vetu.
"Yop, môžeš doniesť aj Airis." Zasmiala som sa. Kto vie, ako som to myslela.

pro **Minako Nara** Mon Aug 10, 2015 2:53 pm

Po dlouhém uvažování a přemýšlení jestli se mám připomenout a nebo ne jsem se zastavila před velkou budovou. Ach jo.. Byla jsem si jistá, že kdybych se nepřipomenula tak by se na mě zapomnělo a já bych dál mohla trávit veškerý svůj volný čas v nemocnici abych se naučila další věci, ale mé svědomí mi to nedovolilo. Rozpačitě jsem přešlápla a s hlasitým povzdechnutím jsem se vydala do útrob budovy. Vystoupala jsem po schodech až do chodby, která vedla ke kanceláři a zaslechla hlasy. "Nenápadně" jsem se přiblížila aby se se mnou počítalo, že jdu do kanceláře taky ale v podstatě jsem dělala, že tam nejsem. Spojila jsem ruce za zády a dloubala špičkou boty do země. "Dobrý den." Zamumlala jsem, protože pozdravit byla slušnost a v tichosti čekala.

pro **Hodnostári** Mon Aug 10, 2015 6:21 pm

Vzhľadom na to, že Killunia nanešťastie pre ňu nezískala nič z toho, po čo si sem vlastne prišla, bola nútená odísť naprázdno. Satsuki tak nezostávalo nič iné, než sa s ňou definitívne rozlúčiť a vrátiť sa naspäť k svojej kopiacej sa práci. Skôr než sa bude môcť pustiť do záležitostí, ktoré si totiž plánuje už prekvapivo dlhú dobu, potrebuje aspoň dočasne upokojiť vzniknutú situáciu, či už prostredníctvom vydávania nejakých ďalších pokynov, vypĺňaním a triedením hromadiacich papierov, alebo i po tej ekonomickej stránke. To však ale ešte vôbec netušila, že skôr či neskôr už bude konfrontovaná chaosom, ktorý sa do jej kancelárie privalí sťa stádo nahnevaných býkov. Jednalo sa samozrejme práve o príchod Seita s Hideom a Rokura s Natsuki, zavŕšený dokonca aj nesmelou geninkou. Posledné tri menované osoby ale našťastie zatiaľ zostávali stáť na chodbe.

"Čo to má znamenať?!" nadskočila hneď doslova zo svojej stoličky, pustiac všecičké papiere na zem. Dokonca i ANBU za ňou zostali zjavne v šoku, minimálne aspoň ten blonďavý.
"Jak si to dovoľujete, urobiť niečo tak nezodpovedné?! Vari ste sa už dočista zbláznili?!" vykríkla očividne veľmi nahnevane, čo jej ozaj nemožno zazlievať. Jasne vonkoncom dala Seitovi najavo, že sa má jednať o prísne utajovanú misiu, takže doviesť ho takto za bieleho dňa do dosť navštevovanej miestnosti bolo na elitného jounina naozaj nevýslovne hlúpe.

Aby toho ale nebolo málo, ešte mu k tomu aj povedala, že jej má Hidea priniesť v stave, kedy nebude môcť za žiadnu cenu klásť odpor, čo si tuto profesionál podľa všetkého predstavoval tak, že bez problémov zvládne rozbiť dvere kancelárie s odkrytým sharinganom. Vyzeralo to tak, že niekto bude degradovaný.
"Nemyslite si, že sa z vašich prúserov dostanete len trochou prejavenej úcty, Hideo-san. Nechystám sa vám odpovedať na vaše otázky. Ste obvinený z porušenia prísneho zákazu nadriadenej a neschválenému únosu dvoch Uchihovských detí, rovnako ako aj z absolútneho odmlčania a ignorovania akýchkoľvek výziev k návratu. Teraz sa v pokoji presuniete na iné, chladnejšie miesto, kde preberieme detaily a dodatočne vás postavíme pred náležitý súd."

Sotva mal Hideo možnosť oponovať, jeho pohľad istotne padol na tú dlhovlasú ANBU nachádzajúcu sa za Hyuuga Satsuki. Dôvod bol skrátka ten, že sa odtiaľ valila akási prenikavá vôňa, zasahujúca dokonca i nosy návštevníkov stojacich pred už deravými dverami, ktorú už niekedy v minulosti jednoznačne mal možnosť cítiť. To najhoršie ale prišlo až potom, keď sa naňho tak isto cez masku usmiala. Následky preňho boli katastrofálne. Práve aj vďaka tomu, že do toho neúmyselne vpadol už niekedy predtým, boli účinky tajomného chystaného mučenia niekoľkonásobne neúprosnejšie a silnejšie.

Hideovi sa z ničoho nič z neznámych príčin zdalo, že ho obkolesovala akási monštrózna cudzia chakra, znemožňujúc mu vydať čo i len jedinú hlásku či pohyb. Na to všetko sa i sformovala do prazvláštnej podoby príšery, ktorá sa postupne začala živiť na jeho duši a pekne od základov ju trhať. Boli to obrovské muky porovnateľné i s úrovňou presláveného Tsukuyomi, akurát s o čosi krátkodobejšími, no o to intenzívnejšími následkami, ktoré v jeho hlave trval a trvali. Hideo tak pred očami všetkých klesol na zem, postupne strácajúc svoje znenazdajky krehké vedomie. To najzaujímavejšie na tom ale bolo, že aj keby sa tu niekto pokúsil o analýzu senzibilizmom alebo dōjutsu, nenašiel by absolútne žiadnu príčinu tohoto stavu. Všetko sa to odohrávalo čisto len a len v jeho mozgu, neovplyvňujúc nijak zvlášť dokonca ani len samotné prúdenie jeho chakry.

pro **Hideo Hatake** Mon Aug 10, 2015 9:02 pm

Samozrejme to čo sa udialo v túto chvíľu v kancelárii nemohol nikto len čakať. Pochybovať sa o tom nedalo, že práve Hideo práve predstavoval pre istú časť Konohy extrémne nebezpečenstvo, nie čo sa týkalo jeho sily, ale toho čo si už zažil a dokázal prirovnať k tomu čo sa dialo v Konohagakure teraz. Práve v tú chvíľu som sa snažil len o jednu jedinú vec, a to zachovať si vážnu tvár veliteľa Konožských Jouninov. Práve pri takomto poste bolo práve nutné zachovať si rešpekt voči nadriadeným, z čoho vyplývala môj prejav úcty voči radnej proti mne.
„Je mi to ľúto, pri mojom zatýkaní sme narazili na pár problémov, preto bol Seito nútený nás okamžite teleportovať preč, čo malo za následok zničenie týchto dverí, nič s tým nemá. Sľubujem že tie dvere samozrejme zaplatím.“ Ak som sa niečo za ten čas pod velením samotného Assasina Senju-a naučil, bolo ukázať úctu nie len voči priateľom, ale aj nepriateľom, aj tým ktorí sa ma snažili zatvoriť, načo mali samozrejme právo. Cítil som vinu, predsa len čo sa do mňa pustila Satsuki, mlčal som a so sklopeným pohľadom som počúval každé jej slovo. Mala pravdu že som si dovolil príliš, keď som uniesol z Konohy dve Uchíha deti, ale ako mohli očakávať že nechám svojho priateľa v štichu. Napriek tomu aký to bol idiot, stále bol mojím priateľom. Avšak jedná vec ma zarazila, keď dorozprávala Satsuki o tom ako sa musím presunúť na iné miesto a do nosa mi udrela zvláštna vôňa. Vôňa ktorá mi toho tak veľa pripomínala. Vôňa ktorú som už pár krát cítil, keďže som strávil mesiace mimo dediny práve prenasledovaním tejto vône. Vtedy sa mi rozšírili zreničky a tie sa pod náporom ohromenia začali triasť, keď som zdeseným pohľadom pozrel priamo na Anbu za Satsuki, na čiernovlasú dievku s nádherným kvetom vo vlasoch, kvetom z ktorého vychádzala tá prenikavá vôňa. Vtedy mi to všetko zapadlo v hlave do seba, ako skladačka ktorú som sa snažil postaviť tak dlho ale nevedel som ju vyriešiť. Tá skladačka sa práve sama poskladala predo mnou na mieste na ktorom by som ju nedokázal predstaviť si ani v tom najdivokejšom sne. Pozrel som sa priamo na ňu, avšak už neschopný pohybu. Hakuei, Kurumi, Hana, dianie v Konohagakure, to zatýkanie, radná. Všetko zrazu začalo dávať pomaly zmysel. Bolo ale neskoro.
„Ty si..“ Nedokončil som. V ten moment ako som pohliadol do jej tváre a ona sa na mňa cez masku usmiala bol koniec. Môj koniec a snáď nádejný koniec pre vyriešenie tejto veci. Stalo sa niečo, čo ani môj samotný Sharingan nedokázal odhaliť alebo nejako zastaviť. Jednalo sa o Kuruminu asi najsilnejšiu techniku Genjutsu, proti ktorej nebolo úniku len čo ste do nej vošli. Nešlo proti tomu bojovať, vo väčšine ste si ani neuvedomili že sa jedná o nejakú ilúziu pretože to čo sa dialo vo svete ktorý si pre vás nepriateľ prichystal, počas toho ste neboli schopný premýšľať. Začalo to jednoducho, zmĺkol som, striaslo ma. Chvíľku som nepochopil.
„Kedy ma stihla..“ Nedokázal som však svoju myšlienku dokončiť. Chcel som vedieť čo sa to stalo keď celé moje telo stŕplo a bolo neschopné jediného pohybu. Dokázal som tam len nečinne stáť, čo sa ľuďom okolo mňa mohlo zdať ako len zlomok sekundy, pre mňa to bolo omnoho viac. V ochromení som padol na kolená, moje oči sa zatvorili a ja len v nemom úžase s črtami neutíchajúcej bolesti som dopadol z kolien na zem úplne, v bezvedomí. Moje dýchanie bolo rovnako ako telo kompletne stuhnuté a na malý okamih sa zdalo že som mŕtvy. Nie že by som umieral, ale od toho stavu som nemal ďaleko.

Hokageho kancelář - Stránka 18 Tumblr_mqt14nsYmy1qg6g6oo1_500

~Genjutsu~

Nebudem hovoriť o tom akú extrémnu fyzickú bolesť som cítil, že by som sa priznal v túto chvíľu k hocičomu, div sa mi mozog neroztrhol aby mi uľahčil od toho všetkého náporu. Bolesť bola naozaj neskutočná, prežil som si toho dosť, veľa mučenia, samotný Anbu tréning, ale tá bolesť bola mnohonásobne vyššia. Nedalo sa porovnať s ničím, akoby do vás zapichovali na najvyššiu teplotu rozpálené kovové kolíky a tie prebodávali vaše telo každú milisekundu. A vždy keď sa hrot vytiahol, moje telo sa vrátilo do normálu ale len preto, aby sa tam ten kolík zabodol viac. Niečo horšie bola ale bolesť vo vnútri, akoby sa ma niečo snažilo roztrhať z vnútra. Už z toho popisu je jasné že moja psychika prestávala byť pri normále, veď kto by z takejto bolesti nezošalel. Ale čo bolo horšie, to čo som videl. Boli to naozaj len sekundy, ale pre mňa to trvalo večnosť. Pretože namiesto toho aby som stál v kancelárii Hokágeho, som stál uprostred horiacej Konohy a s Rakiri pred sebou som zazeral do tváre svojho študenta. Videl som pred sebou jeho tvár, jeho zhrozenú tvár ako na mňa v prekvapení pozerá, rovnakú tvár akú som nasadil keď som zistil kto je osoba v Anbu maske. Sledoval som tvár svojho žiaka, ktorého som uprostred zničenej Konohy, ktorú som miloval neskutočne, prebodol za pomoci mojej vlastnej techniky. Hrôza a des, bolesť oveľa horšia ako akákoľvek fyzická ktorú mi mohla spôsobiť Kurumi. Boli to sekundy, ale práve tieto okamihy patrili k tým ktoré trvali veky. Pretože som pocítil tečúcu krv a len čo som sa pozrel dole, zazrel som ako ruka môjho študenta je zabodnutá v mojej hrudi. Ak sa niečoho človek bojí najviac je nie len strata blízkeho, ale strata vlastného života. V ten okamih srdce prestávalo biť a ja som odpadával. Skĺbila obe strachy dohromady, pričom sa bolesť z toho čo sa stalo prenášala priamo do fyzickej. Akoby mi niekto trhal dušu. Technika tak mocná, ako žiadna iná. Pre mňa svet pominul.
„Sensei.. vy.. ste sklamal..Celú Konohu..“ Prehovoril zrazu Nao a ja som len už s trasúcimi sa zreničkami sledoval ako obaja padáme do priepasti. V tú chvíľu mi začal prebehovať celý život pred očami, všetky úspechy ale aj neúspechy. Zistenie že tých neúspechov bolo viac a najväčší sa odohral práve v kancelárii v ktorej som doteraz bol. Ma donútilo pri páde zatvoriť oči a dopadnúť do temnoty ktorá ma pohltila.

pro Sponsored content

Hokageho kancelář

Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář

Re: Hokageho kancelář