Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.



Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její sekretář/ka.

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
BTW: Neberte to doslova, Mizukage je taky jen člověk
BTW: Autorská práva na tenhle post patří Lady Hitomi Yamada, Hachidaime Mizukage. xD

Faito

Poslechl jsem si požadavek Hirin a posadil jsem se.
"Na učení..." dumal jsem.
"Myslím, že bys určitě měla sehnat ostatní šermíře a měli byste začít trénovat jako jednotka. Pokud ale chceš někoho na učení, pak ti dávám za úkol najít dalšího potencionálního šermíře..."

Dorazila jsem s Tanakim ke kanceláři. Soudě podle hlasů z kanceláře, nás někdo předběhl, takže musíme počkat. Trochu jsem se bála. Tanakiho slova mi moc nepomohla. U předchozí Mizukage bych se nebála. Současný Mizukage nahání hrůzu komukoli, i když se proti němu a vesnici nijak neproviní. Neznám ho příliš dobře. Setkala jsem se s nim asi jen jednou. Možná jsem ho špatně odhadla. Uvidím.
"Snad." Povzdychla jsem si a podívala se na svou ruku, která se mi strachem celá třásla. Neustále jsem si opakovala, že to nemůže dopadnout špatně. Jelikož Mizukageho ale nijak dobře neznám, je to pro mě cizí osoba, od které nevím co čekat. Toto je možná právě ten důvod, proč jsem se tak bála.

"Jak myslíš." Po těchto slovech jsem zaťala ruce v pěst, a pak je uvolila. Přestaly se mi třást. Nemůžu zaručit, že se mi neroztřesou, když vejdu do kanceláře, ale prozatím jsem to zvládla. "Co říkáš na tu skupinu Hakuei?" Zeptala jsem se Tanakiho zvědavě. Bojoval s nimi, takže určitě má fůru věcí, které by mohl vyprávět.

"Monstrum, které pohlcovalo mrtvá těla a stávalo se tím silnější?" Je to neuvěřitelné. V životě jsem o něčem podobném neslyšela. Možná že ti Hakuei jsou padlí na hlavu, ale jejich schopnosti jsou úplně na jiné úrovni než ty mé. Stát proti nim, nemám moc velké šance na vítězství. Mám velké nedostatky. Pokud chci vesnici chránit i proti takovému nepříteli, musím do svého tréninku dát vše, o tom není pochyb. "Myslíš, že je možné kenjutsu přemoci ninjutsu?" Nemyslela jsem střet ve stylu shunshin no jutsu a nějaká kenjutsu technika. Měla jsem na mysli něco jako kenjutsu a Gōka Mekkyaku.

Faito

Zapsal jsem si techniku k sobě a pak dal Hirin propustku do archivu.
"No jak je ctěná libost. Ale když už tu budeš, dohlédni taky na bezdomovce v přízemí. Skutečně nemáme místo na spaní, tak jim aspoň dones nějaký guláš..."

Zamyslela jsem se. Je pravda, že kenjutsu mají výhodu v tom, že nevyžadují žádné pečetě. Z kanceláře vyšla armáda identických žen, která sešla následně po schodišti dolů. Asi nějaká charitativní činnost. Tanaki vešel do kanceláře, a já za ním. Zavřela jsem dveře a porozhlídla se kolem. Byla tu jedna žena, identická těm, co odsud vyšly, a Mizukage. "Mizukage-sama." Zopakovala jsem to, co řekl Tanaki. Plánovala jsem říct zdravím, dobrý den, nebo něco podobného, ale jednala jsem bez přemýšlení. Primitivně jsem napodobila Tanakiho, dokonce i s tím úklonem. Na žádné další slovo jsem se nezmohla, a tak jsem stála potichu, čekaje zvědavě, co bude následovat.

Faito

Banda klonů vyšla z kanceláře a přišla dvojice imitátorů. Lehce se mi nadzvedly koutky, když se oba zcela identicky uklonili i pozdravili.
"Vidím, že tvá zranění už jsou v pořádku, Tanaki..." řekl jsem pak a pokynul jim, že mohou mluvit.

Tanaki začal. Myslela jsem si, že bude povídat jen o sobě, ale musel vzpomenout i mě, a to tím nejhorším možným způsobem. Copak musel říct na rovinu znovu přijetí? Neřekla bych, že jsem odešla ze služby. Byla to spíše pauza odůvodněná tím, že jsem se musela starat o děti. Ve skutečnosti se o děti staral Kataro, a já byla mimo vesnici. No, nejsem zrovna vzorná matka. Chtěla jsem k Tanakimu něco dodat ohledně mě, ale nemohla jsem. Dříve mi skákání do řeči nedělalo problém, a to i v blízkosti důležité osoby. Jenže teď... za tu dobu co jsem byla mimo vesnici jsem se změnila, a ta změna mě děsí pořád čím dál, tím víc. Byla jsem zticha. Nevím na co jsem čekala, ale neodvážila jsem se promluvit.

Faito

"Propustit od ANBu?" zopakoval jsem po Tanakim otázku.
"Škoda, doufal jsem, že z tebe budu mít Oinina. Jednoho z nejlepších, vzhledem k tvým schopnostem..."
Povzdechl jsem si a zadíval jsem se kamsi do prázdna. Byla pravda, že elitní jednotka nám stále chybí. Když ale promluvila Hirin, přivřel jsem oči.
"Jak tě napadlo, že jsi velitelem šermířů?"
Na odpověď jsem ani nečekala znovu jsem se zadíval na ty dva.
"A slečna Terumi hodlá upustit od svého Kekkei Genkai? Láva je jeden z mála destruktivních elementů, kterými naše vesnice disponuje. Byla by škoda se jí vzdát jen pro máchání mečem..."
Odmlčel jsem se a čekal jsem na vyjádření obou dvou.

To že si mě Mizukage-sama spletl s členy klanu Terumi mě nepřekvapilo. V záznamech jsem skutečně vedena jako jedna z nich. "Heh." Usmála jsem se a podrbala se na hlavě. Toto se nám jaksi komplikuje. Tanaki musí být skutečně silný shinobi, že si ho Mizukage-sama tolik v anbu řadách cení.
"V době, kdy jsem se omluvila, že se musím starat o děti, a odstoupila z aktivní služby, jsem byla poprvé zapsána jako členka tohoto klanu. Ty děti jsou z klanu Terumi." Nejraději bych minulost nechala minulostí, ale tento problém se musel vyřešit. "Nevím, jestli to je chyba ve spisech. Jsem ale úplně obyčejná kunoichi. Mé schopnosti nejsou ani zdaleka na takové úrovni, co klanu Terumi, Mizukage-sama." Pořád jsem byla nervozní. Teď ještě dokonce o něco víc než předtím. Na můj život s Katarem se snažím zapomenout. Nejedná se zrovna o nejšťastnější kapitolu mého života. Nic víc jsem se neodvážila říct. Rozhodně nechci, aby za mě někdo mluvil, ale s vyjadřováním asi budu mít problémy, takže jsem Tanakimu tak trochu i vděčná za to, že odpovídá za mě.

Faito

Podíval jsem se do spisů.
"Aha...to jseš ty..." řekl jsem namručeně, když jsem zjistil, s kým z klanu Terumi je spojena. Rozhodl jsem se ale vrátit k Tanakimu, ten byl pro mě teď stěžejní. Vstal jsem a začal jsem přecházet po místnosti. Nakonec jsem se zastavil opět před stolem a zadíval jsem se na ty dva.
"Projednou udělám výjimku. Ale jen proto, že jsi pro vesnici velikým přínosem. Odteď budeš vlastníkem Nuibari a pokud ji zvládneš, staneš se legendárním šermířem. Dokud ale nesplníš misi ranku S, může tě velitel šermířů kdykoli vyhodit. Vstup do ANBu centrály ti je zapovězen a byl bych ti vděčný, kdybys zapomněl, kde vlastně je..."
Natáhl jsem ruku před sebe.
"Masku..."
Když mi ji podal, hodil jsem ji na zem a na znamení obřadu jsem ji rozdupl.
Vyndal jsem ze sejfu svitek a podal ho Toujouovi.
"Taktéž se staneš senseiem zde přítomné Kaori. Budeš ji ale cvičit pouze v osobním volnu nebo pokud to nebude vadit ostatním šermířům..."
Podíval jsem se mu zpříma do očí.
"Je ti všechno jasné?" zeptal jsem se ledovým tónem.

Mizukage Tanakimu vyhověl. Stane se z něj nepochybně dobrý šermíř. Ke mě se naštěstí Mizukage vyjádřil krátce, což jsem ocenila. Tón s kterým se mnou Mizukage mluvil nebyl příjemný. Jako by mu něco vadilo. Netušila jsem, oč by se mohlo jednat. Jediné, co mě napadlo, bylo to, že asi jsem řekla něco špatně. Proto jsem se posunula ke dveřím. Chtěla jsem být pokud možno neviditelná. Když Tanaki domluvil, najednou mě něco napadlo. Bylo to ale tak troufalé, že jsem si nebyla jista s tím, jestli nebude lepší, když budu mlčet. Vyšla jsem kousek dopředu, abych byla celá vidět. "Mizukage-sama, ráda bych posloužila více vesnici, a proto si troufám vás požádat o kabutowari." Na dlouhý proslov jako Tanaki jsem se nezmohla. Ne že bych neměla, co říct, ale byla jsem tak nervózní... žádat o něco takového s mou hodností a mými zkušenostmi. Myslím si ale, že toto mi jen prospěje. Po tom, čím jsem si prošla, se musím opět na něco zaměřit, s něčím se ztotožnit, splynout. Nerada bych, aby se jednalo o člověka. Neříká se pro nic za nic, že meče mají duše, takže si myslím, že toto je pro mě to správné.

Faito

Kaori promluvila a má pozornost byla tedy upoutána na ni.
"Budu o tom uvažovat. Ale musím mi dokázat, že na to máš. Budeš tedy trénovat se šermíři, a pokud tě doporučí, dám ti Kabutowari..." řekl jsem nekompromisně.

"Arigato Mizukage-sama." Poděkovala jsem Mizukagemu za to, že mi dal šanci kabutowari získat, a mírně se uklonila. "Ráda bych jen věděla, kde bych je asi našla." Tanaki se vypařil neznámo kam. Žádného dalšího šermíře jsem neznala. Nechtěla jsem zdržovat, ale nemyslím si, že bych měla štěstí a narazila bych čistě náhodou na všechny šermíře na ulici. Hirininé samehady jsem si nevšimla, jelikož jsem se neustále dívala na Mizukageho. Kdybych tak nedělala, ještě by si mohl pomyslet, že mu nevěnuji pozornost, když se mnou hovoří. Takový omyl si  někdo mého postavení nemůže dovolit.