Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.



Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její sekretář/ka.

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
BTW: Neberte to doslova, Mizukage je taky jen člověk
BTW: Autorská práva na tenhle post patří Lady Hitomi Yamada, Hachidaime Mizukage. xD

V klidu a bez přerušování jsem je nechal, ať si vymění názory na to, jak je strašné že vzhlížím ke svému mistrovi a musím se nad tím smát. Což oni díky bohu nevidí. Když pak dojde na Haminu otázku, úsměv mi trošku zmrzne a já si uvědomím, že teprve teď se bude krájet chleba. 
Vaše otázka je více než oprávněná a bude mi velkou radostí na ni odpovědět jak nejupřímněji budu schopen. Máte pravdu v tom, že pouze síla nedělá vůdce. I já se tomuto faktu naučil. Dovolte tedy, abych tu poukázal na svou minulost. Od 15 let jsem sloužil jako osobní ochranka velkých lidí. Nejdříve Reiny Kany, která byla stejně strašlivým vrahem, jako byla významným politickým hráčem. Když jsem se konečně dostal do Kiri, do místa které mělo být vždy mým domovem, stál jsem vždy po boku dvou Kagů, jež jsem tu zažil. Za tu dobu jsem byl přítomen řadě jednání a řadě politických rozhodnutí, která mi ukázala jak hrát Hru mocných. A jsem plně ochoten jí hrát pro dobro vesnice. 
Co se týče citu pro ekonomické záležitosti, dovolte abych vás v příštím týdnu přivítal na drobné oslavě v sídle klanu Kaguya. Jistě si pamatujete, že se jednalo o sto let starou ruinu a při prohlídce současného stavu pochopíte, že bez dobré orientace na poli ekonomiky bych nikdy nezískal prostředky na takovou rekonstrukci. 

Radní si bedlivě vyslechli, co měl Kashike na srdci. Dalo se říct, že jim poskytl ústní formu svého životopisu. Jistě to nebyla snadná situace. Hama celou dobu pokyvovala hlavou a tu a tam si něco poznamenala na papír. Občas zdůraznila řádek v textu, který si přinesla s sebou. Kohaku Kashikemu doslova visel na rtech. Poté co se Kaguya odmlčel, měl v plánu promluvit, avšak Hama jej předběhla.

"Je hezké, že jste se účastnil některých politických jednání. Výjimečně si odpustím poznámku ohledně zločineckého prostředí, v jakém se odehrávaly. Nepochybuji o tom, že Dansakova škola pro vás byla cenným přínosem. Přesto si však musíte uvědomit, že vesnice nežije jen z velkých činů a vedle jednání a srazů kage, je povinností Mizukageho rozhodovat i o nejrůznějších drobnostech, se kterými jste se doposud nesetkal. Možná vám to přijde jako maličkost. Doprovod pro obchodníka? Záchrana uprchlé kočky? Vězte však, že aby vesnice mohla prosperovat a financovat mise, například vašeho ražení, potřebuje stálé příjmy, které obstarávají právě úkoly a povinnosti pro civilní lid. Mimo jiné jsou tu potřebná také jednání s nejvlivnějšími obchodními společnostmi. Nevěřte tomu, že kancelářské práce, které Faito-sama vykonával, byly o bezduchém podepisování papírů. Všechno může mít své důsledky." pokračovala Hama ve vysvětlování a ohledně bezduchého kancelářského života si nedělala iluze. Zvláště pokud se jim věnovalo Edo Tensei.

"Ale Hama-sama. Náš kandidát si toto jistě uvědomuje. Samozřejmě že žádný učený z nebe nespadl a chápu kam míříte. To, že se stará o svůj soukromý majetek, je něco docela jiného, než vést celou vesnici. Ani já sám nevím jaké veškeré obchodní vztahy Faito-sama udržoval. Zůstalo tu po něm mnoho nedokončených záležitostí a bude obtížné navázat..."

"Faito-san měl poněkud svérázné způsoby. Mnohokrát jsem vyjádřila s některými jeho praktikami nesouhlas, avšak marně. Obávám se, že tento mládenec by pokračoval v jeho díle. Jistě namítnete, že naše zem prosperovala. Ovšem podívejte se kam jsme se dostali. Hrdost a odvaha je krásná věc, avšak je to diplomacie a inteligence vůdce, která zajistí, že nedojde na zbytečné konflikty. Co je na tom ekonomickém růstu, když jsme přišli o tolik schopných lidí? Bůhví jaká špína vyplave na povrch co se týče Faitových slibů a uzavřených dohod..."

"Vidíte ho až v příliš špatném světle! Nový Kage má plné právo rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Pokud nebude s něčím souhlasit, nemůže mu nikdo případné změny a reformy vyčítat. Jestliže byl Faito v tomto ohledu osobou, která šla přes mrtvoly, pak by nový přístup mohl být našemu lidu sympatický."

"Je otázka, či se nějakých sympatií dočkáme. Faitovy metody nebyly u některých lidí neoblíbené, ale jiní si je pochvalovali. Nový Kage se dočká nevděčné role. Buď se za jeho vlády něco změní a nebo bude stejně jako Faito-san chladnokrevný vypočítavec."


"Nikdy se nelze zavděčit všem! Je důležité, když jeho nástupce chce, aby Země Vody prosperovala. Cesty k tomu vedou různé!" ohradil se Kohaku. 


"Ale jistě. Takových ovšem máme na seznamu více. Kashike-san má vlastně štěstí, že jej Faito-sama neurčil jako svého nástupce přímo. Zavánělo by to protekcí. Proto bychom neměli opomenout současného velitele Anbu jednotek. Neoplývá sice řadou Kekkei Genkai, avšak není zdaleka ovlivněn Faitovou propagandou a vyniká svou inteligencí a včasným rozhodováním." pronesla Hama tónem, kterým dala jasně najevo, že Kashike je sice inteligentní, ale v tomto má druhý kandidát evidentně navrch. Kohaku se zabořil do spisů a bylo na něm znát, že cosi zuřivě hledá.

Když se dva hádají, třetí se směje. Mám velké nutkání počkat si, co Kohaku vytáhne ze svých papírů, ale to by mohlo trvat dlouho. 
Skoro si říkám, zda mě nepovažujete za slepce. Jako jouninovi Kirigakure mi opravdu nemusíte vysvětlovat, kde bere vesnice své finance, také jsem kdysi dávno chytal kočky a hlídal rolníky na polích. Ovšem narozdíl od velitele Anbu jsem svůj další život zasvětil ochraně lidí... ne jejich likvidaci. Nechci tím nikterak poškodit vámi zmíněného muže, jistě by byl v mnoha ohledech i lepší než já... avšak v současné době si myslím, že není moudré oslabit zrovna Anbu jednotky výměnou velení. 
Co se mých praktik týče, jsem kdo jsem a víte od koho jsem se učil. Na srdci mi leží pouze dobro a prosperita Kirigakure a Země Vody. 
Nakonec svého výroku jsem se jen lehce naklonil kupředu, abych dodal poslední větě větší váhu: A nezapomeňte, kdo vycvičil většinu ANBU jednotek včetně vámi obdivovaného velitele... ano, byl to Faito, který mu svěřil současnou pozici. 

Hama se zamračila, což na jejím obličeji vytvořilo o třetinu více vrásek. 
"Nepochybuji o tom, že jste začínal od píky. Jen vás varuji, že z pozice Kage, jsou tyto skutečnosti mnohem složitější a obsáhlejší. Faito-san narozdíl od ostatních smrtelníků nepotřeboval spát. Je až strašidelné do kolika věcí se stihl angažovat. Bude velmi náročné projít veškeré jeho záznamy. Navíc byl velmi opatrný a většinu těch nejdůležitějších rozhodnutí a plánů ani nezaznamenával na papír." dodala. Hama věděla o čem mluví. Když Faito odstoupil, radní se okamžitě pustili do obstarávání věcí, které byly pro chod vesnice klíčové. Systém, který Faito nastolil, byl pro něj samotného jistě srozumitelný, ale pro cizího člověka trochu záhadný a až mučivě podrobný. Kohaku stále hledal jakýsi záznam.
"Ten muž o kterém mluvím, je vynikající stratég, ale je pravda, že je též žákem Faita Dansaku. Zároveň však víme i o muži, který by mohl být jeho nástupcem. Faito-sama zastával také funkci velitele Oininů..." pokračovala Hama ve svém proslovu, ale v tom Kohaku evidentně nalezl co hledal.
"Mám to! Současný velitel Anbu skutečně zvážil náš návrh. Dokonce i uvažoval o talentovaném shinobi, který by jej mohl ve funkci zastoupit, myslím, že by tomu nemělo nic bránit..." náhle se však Kohaku odmlčel. Cosi jej zarazilo.
"Přišla ještě jedna zpráva. Je stará sotva pár hodin." začetl se radní a po chvíli promluvil.
"Obávám se, že velitel Anbu jednotek by za současných podmínek raději zůstal ve své funkci. Potvrzuje to i jeho písemné vyjádření, mám to tu černé na bílém. Samozřejmě pokud nebude zbytí, ujme se funkce Mizukageho, ale jediný muž, který jej mohl zastoupit je na dobu neurčitou mimo službu. Navíc bude potřeba zastoupit velitele Oininů, takže žádá, aby bylo umožněno jednotkám Anbu a Oinin umožněno projednat návrhy na možné kandidáty. Myslím, že by bylo skutečně lepší do těchto záležitostí nezasahovat a do pozice Kage dosadit někoho více neutrálního. Zde Kashike Kaguya vypadá, že by to zvládl." snažil se Kohaku prosadit svůj názor a podložit jej pádnými argumenty. Snad se tomu nebožákovi, co je mimo službu nestalo nic vážného. Zmatek v řadách těchto oddaných a spolehlivých shinobi je to poslední co by Kirigakure potřebovala.

Hama nepřerušovala jeho řeč. Bylo vidět, že i ona o vzniklé situaci přemýšlí. Ztráta jednoho muže způsobí tolik zmatku. Ovšem Faito Dansaku nikdy nebyl pouze Mizukage.
"Jak nemilé okolnosti. Jak vidím Kohaku-san, hlasujete pro zde přítomného Kashikeho Kaguyu. Je mi jasné, že když nemáme jiného kandidáta a současný velitel Anbu jednotek ze závažných důvodů odmítl, nemá smysl hlasovat proti vám. Nemíním nechávat vesnici bez autority v těchto těžkých časech. Jsem přesvědčená, že i třetí radní by se přiklonil k tomuto řešení a právě tak feudální pán." ušklíbla se Hama. Ti dva opilci by stejně v téhle situaci odhlasovali cokoliv, jen aby si mohli zase natáhnout krovky a dát na hlavu obkládek.
"Než se však stane Kashike-san Mizukagem, dovolte mi vznést jednu podmínku. Trvám na tom, aby měl neustále k ruce jednoho z radních. Kohaku-san, vy se v ekonomice Kirigakure orientujete nejlépe a pokud Faito-sama výjimečně potřeboval radu či pomoc, obrátil se právě na vás. Myslím, že minimálně pro začátek, budete pro nového Kage nezbytným pomocníkem, který jej bude neustále informovat o obchodních příležitostech, objednávkách a v neposlední řadě vím, že se skvěle orientujete v právu. Ušetříte tím pádem Kagemu spoustu času a ten se bude moci lépe soustředit na obnovu vesnice a jejích sil, která je zoufale potřebná." pravila Hama nekompromisním tónem. Kohaku nastoupil do funkce radního přibližně ve stejnou dobu jako Faito Dansaku, který se stal Mizukagem. Navíc měl bystrou mysl a na svůj věk velmi zachovalou tělesnou schránku, takže mohl vyřídit i některé pochůzky. Hama si musela přiznat, že ona dávno není ten typ, který by měl nervy na dohadování se s Faitovým nástupcem a docházet každý den do Mizukageho kanceláře by pro ni vzhledem k jejímu věku, bylo značně vyčerpávající.

"Já... Samozřejmě. Pokud bude Kashike-san souhlasit, velice rád mu budu nápomocen. Avšak nebudu pak trávit tolik času u nás..." naznačil Kohaku, že má na úřadě také své povinnosti.
"Nemějte starost. Ten mládenec, kterého jsme nedávno přijali, měl dle mého názoru až příliš volný režim. Ostatně počítal s tím, že dříve či později zaujme místo jednoho z nás. Bude se muset mnohé naučit, aby dosáhl vašeho rozhledu a zkušeností. Nemějte strach. Dohlédnu na něj." zahnala Hama poslední stín pochybností. Čekalo se jen na vyjádření budoucího Kage.

Založím si ruce před sebou a bedlivě je poslouchám. Naprosto nepochybuji o tom, že mi v současné situaci zachránil zadek právě ten papír, který Kohaku našel. Teď se jen postarat o to, aby té skutečnosti nikdo v budoucnu nelitoval. S onou podmínkou bezvýhradně souhlasím. Kdybyste ji, vážená paní, sama nevyslovila, nejspíš bych musel vymyslet podobný ekvivalent. Ovšem takhle to bude daleko jednodušší a mě bude ctí spolupracovat s tak moudrým mužem, jakým je Kohaku - senpai. 
Samozřejmě chápu, že většina formalit a věcí okolo téhle záležitosti se musí teprve připravit, ovšem ujišťuji vás, že nehodlám zahálet ani minutu. Musím si projít Faitovu dokumentaci a promluvit si s pár lidmi, abych získal celkový obraz o situaci ve vesnici. 
Na ta slova vstanu a udělám několik kroků směrem k radním s napřaženou pravicí. Bylo mi ctí s vámi jednat, ctihodní starší. 

"Kashike Kaguyo, rada je jednotně rozhodla. Od této chvíle se právoplatně stáváte Juudaime Mizukage. Vše co souvisí s chodem vesnice, od tohoto okamžiku závisí na vašem rozhodnutí." pravila radní Hama. Raději by na jeho místě viděla kohokoliv jiného, avšak dnes si uvědomila, že i kdyby nakrásně zvítězil současný velitel jednotek Anbu, i on je z velké části ovlivněn odkazem Faita Dansaku. Nejspíš se už nedožije vymýcení tohoto moru. Cítila se jako bezmocná loutka, která byla již podruhé poražena. Ani její zadostiučení v okamžiku, kdy poukázala na to, že došlo na její slova, jí náladu o mnoho nespravilo. Co je to platné, když se ženeme do té stejné propasti, ze které jsme se právě horko těžko vyhrabali? Přála si jediné. Pokud Kirigakure pod vedením tohoto mladíka čeká další pád, nerada by se toho dožila.

Kohaku, stejně jako Hama, potřásl Kashikemu rukou a poté beze slov sledoval její odchod. Znal ji nějaký pátek a tušil co se jí honí hlavou. Věřil však, že rozhodnutí, které učinili bylo správné. Jakmile zůstal sám, pouze s novopečeným Mizukagem, lehce se uklonil a řekl:
"Když dovolíte, porozhlédl bych se tu. Jsem si jistý, že poblíž bude kancelář pro asistenty Mizukage. Podívám se na systém, jakým jsou písemnosti uloženy a zkontroluji, zda nebude něco naléhavého." počkal na vyjádření.

Potřesu si rukou jak s Hamou tak s Kohakem a pak nechám starou paní odejít. Tak tohle bychom měli... pomyslím si a na tváři se mi objeví odlehčený výraz s mírným úsměvem. Jistě, porozhlédněte se jak je libo. Tuším že dveře do kanceláře asistenta budou za tou stěnou s vínem. Jak znám Faita, počítal s tím že v případě výměny majitele kanceláře půjde tahle skříň pryč jako první. Sám se do té kanceláře musím jít podívat, takže vás doprovodím. Bez dalších průtahů vykročím a otevřu staršímu muži dveře. Pak společně zamíříme do kanceláře. 
Zámek na dveřích držel fest a jelikož jediný klíč měl u sebe Faito, musel jsem použít místo hlavy patu boty. Ne zrovna důstojné antré, jen co je pravda... prohodím při vstupu do kanceláře a rozhlédnu se kolem. Všechno zůstávalo stejné jako jsem si to pamatoval. Přistoupím ke stěně s vínem a obratnými pohyby z ní vyskládám lahve stranou. Pak ji uchopím a odsunu, načež se uvolní cesta ke dveřím. Bingo. Prosím, dál je to na vás pane. 

Kohaku s nedůvěrou pozoroval počínaní nového Mizukage. Trochu svérázný... Ale toho vína by byla škoda. Rozhlédl se a pozvolna kráčel do místnosti.
"Když myslíte, že tu není žádná ochranná bariéra, která mi spálí vous, tak vám budu věřit." zasýčkoval a překročil práh. Pohled mu padl na vrstvu prachu, které se na každé zdejší ploše dařilo více než skvěle. Příliš ho nepotěšily ani všudypřítomné pavučiny. Že by práce toho potrhlého vědátora? Přešel až ke knihovně a namátkou vytáhl jeden ze šanonů. Jednalo se o faktury z předminulého roku.
"Bude to chtít důkladné popisky, aby se v tom člověk na první pohled vyznal." zamrmlal.

Zatímco Kohaku si prohlíží kancelář, já kompletně přemístím stěnu s vínem na jiné místo, abych nebránil ve vstupu do kanceláře. Možná nám seženu ještě sekretářku. Tři živí lidé by mohli zvládnout to, co je jeden Edo Tensei. 
První co udělám je kontrola inventáře kanceláře. Především se ujistím, že jsou na svém místě všechny svitky k technikám, seznamy a rozpisy shinobi a smlouvy k dohodám. Především se ujistím o přítomnosti spojenecké smlouvy s Otogakure. Pak znovu přejedu pohledem místnost. Pod prahem dveří, které jsem ehm... otevřel... leží lístek. V rychlosti ho projdu a založím do prázdného šanonu jako věci "na vyřešení". Na jeden čistý papír si začnu dělat různé poznámky ohledně papírů a věcí je třeba vyřešit. Už chápu přítomnost tolika lahví vína. Dáte si sklenku kolego? Skoro bych řekl, že tohle není úkol pro střízlivého... řeknu dost nahlas, aby mě kolega vedle v místnosti slyšel.

Po dvou hodinách procházení papírů a věcí ohledně vesnice vstanu od stolu a přejdu ke skříni. Otevřu jí a můj pohled padne na plášť a klobouk Mizukageho. Stejný, jaký nosil Faito přede mnou. Vyndám je ze skříně a prohlédnu si je. Opravdu na to mám? I tak už není cesty zpět. Moje ruka instinktivně sáhne po mikrofonu od tlampače a zapne knoflík přijmu. 

Občané Kirigakure. Moji bratři a sestry. Volám vás naléhavě v tuto těžkou hodinu a vyzývám vás všechny, abyste se dostavili na nádvoří před Hlavní budovou. Začíná se psát nová kapitola našich dějin. 

Vypnu mikrofon a položím ho zpět na stůl. Když průšvih, tak pořádný. Mám asi 20 minut než začne peklo... 

Doběhla jsem jak nejrychleji jsem mohla. Náměstí bylo skoro plné a to jen lidmi z vesnice. Takhle na něj neuvidím. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Střecha proč ne. Odrazila jsem se a vyskočila na jednu střechu, která byla blízko a zároveň daleko od balkonu hlavní budovy. Všechno skvěle uvidím a uslyším. Ještě jsem se musela vydýchat, celou cestu jsem běžela.

Stanul jsem před budou, plný očekávání. Takový zájem, se dal jen předpokládat. Naštěstí lidé, kteří mne poznali, si drželi uctivou vzdálenost, neboť jeden nikdy neví, zda se nechystám provádět nějaké pokusy, s injekčními stříkačkami, naplněnými rozličnými tekutinami.


Je to strašné, co se poslední dobou v Kiri odehrává. Někdy mám dojem, že jsme prokletí a tomuhle kolotoči katastrof nenastane nikdy konec.

Konečně jsem našel příhodné místo, kde jsem měl dobrý výhled, ale zároveň jsem se o osobní prostor nemusel dělit s dalšími lidmi. Ještě toho trochu.

Vzhledem k mýmu dokonalýmu orientačnímu smyslu a výšce, jsem měla pocit, že se z tohohle vypráskanýho davu nikdy nevymotám. Cítila jsem se značně utiskována. Nejhorší na tom je, že si ani nevzpomínám, jak se mi to podařilo, přimotat se téměř do centra dění.

O tři zašlápnutí později, jsem měla štěstí. Vyšvihla jsem se na zídku, která lemovala část ulice a oddělovala náměstí a parčík. Toto místo se nacházelo téměř u postranních uliček a tak jediné, co jsem bezpečně viděla, byly mraky lidí. No, nevadí. Důležité je, zda všechno potřebné uslyším.

 
Už notnou chvíli sedím v křesle a poslouchám rostoucí hluk venku. Umím si živě představit ten dav, ale neumím si představit, jak před ně mám předstoupit a říct jim co se děje. Natáhnu před sebe ruku a vidím, že se lehce třese. To se mi nestává ani v žáru bitvy, abych se klepal nervozitou. Proboha proč? Protože nikdo jiný tu není… odpovím si sám a vstanu. Ke krku si připnu mikrofon, schovám ho pod límec a připojím k systému amplionů. Je čas.

Dveře na terasu se otevřou a já vyjdu do plného denního světla. Na parapet položím Faitův klobouk a pomalým pohledem přejedu všechny z vesnice, kteří se dostavili. Je čas…

Občané Kirigakure. Stojím tu dnes před vámi a na svých bedrech nesu tu nejtíživější povinnost, s jakou jsem se kdy setkal. Povinnost oznámit vám, že muž, jež nás dovedl až sem, tu nadále není.


Zůstali jsme sami tváří v tvář světu, který nás chce vidět na kolenou. V tento těžký čas si nikdo z nás nemůže dovolit zahálet, a proto Rada Kirigakure rozhodla o novém vůdci bez meškání. Vložili do mých rukou nejtěžší možný úkol. Já jej neodmítl. Hodlám se zasadit celým svým bytím o pokračování odkazu svého učitele a přítele.


Podívejte se všichni kolem sebe. Co vidíte? Já vidím své bratry a sestry. Vidím svůj domov a svou zem. Zem, jejíž tep cítím ve svých žilách. A v těchto těžkých časech jsou tu lidé, kteří přišli a zkusili zastavit tep naší země. Zkázu, kterou přináší, můžete dodnes vidět hned za branou svých domovů. A proč ji přinesli zrovna k nám? Řeknu vám proč. Protože z nás mají strach. Vidí v nás hrozbu a je tomu tak oprávněně. Vždyť občan Kirigakure je člověkem z mlhy a vody! Nepolapitelný a vážící si svobody víc než čehokoliv jiného.


Jednou přijde doba míru, kdy si každý z vás sedne doma u krbu, vezme si na klín své dítě a bude mu vyprávět příběhy. Příběhy o statečných mužích a ženách, kteří stáli pod třepotajícím se praporem Kirigakure. Nevím zda v tom příběhu bude místo i pro mě, ale pokud ne, nevadí mi to. Protože já bez vás všech, moji druzi, nejsem nic. Vy beze mě… jste pořád hrdými občany mocné vesnice. 


Dělejte to, co vám velí svědomí a co vám dovolí odvaha, nic víc po vás nemohu žádat. A na oplátku vám slibuji, že já budu ten první, kdo vkročí do pole. A jako poslední z něj odejdu.

Moje pravá ruka sjede k jílci meče a čepel bezhlučně vyklouzne na denní světlo. Zvednu zbraň nad hlavu a nastavím jí paprskům slunce.


Co říkáte?! Půjdete se mnou dál?!

Došel jsem před budovu Kage. Kashike už mluvil. Nepřekvapilo mě, že jsem ho tam viděl. Překvapen jsem byl, když jsem uslyšel jeho hlas z amplionů, který nás svolával sem. Po cestě ze mě překvapení stihlo opadnout a dovtípil jsem se, co se tu děje.
Bylo to logické. Kashike byl hned po Faitovi nejsilnějším shinobi ve vesnici. Nikdo se nemohl měřit s jeho silou a s jejíma očima... okem. Vesnice bude nadále v bezpečí, pokud Kashike dokáže držet lidi po hromadě tak, jak to uměl Faito.

Kashike mluvil a mluvil, snažil se si získat lidi na svou stranu, dát jim něco, čeho by se mohli chytit, jako tonoucí stébla. Já jsem nebyl ten typ, co by skandoval, křičel radostí a skákal štěstím. Navíc jsem ani šťastný nebyl. Pro Faita jsem nasazoval život, jeho ztráta mě prostě zasáhla. A i když jsem měl za Kashikeho radost, za to, že to dotáhnul takhle daleko, nedokázal jsem ji v tuto chvíli dát najevo. A když nás vybídl k následování, nemohl jsem vykřiknout, jako všichni ostatní. Jen jsem pokorně svěsil hlavu. "Jak poroučíš..." ztěžka jsem polknul "... Mizukage-sama."

Cestou do knihoven jsem narazil na dav lídí kteří poslouchají nějakou řeč. Byl jsem celkem zvědav co se tak duležitého děje. Vzhledem k událostem jsem chtěl slyšet o čem je řeč. Slyšel jsem skoro vše protože hlas byl slyšet celkem daleko. Stoupl jsem si do davu a sledoval jsem nového Mizukageho, pro občany a shinobi Kirigakure to byla dobrá zpráva ale já byl ještě radči protože právě Faito Dansaku zastavil Hakuie a změna Mizukageho by znamenala že Faito odstupuje a nastupuje nový Mizukage. Pochybuji že tento Mizukage je na úrovno Faita a proto předpokládám že vesnice je slabší a nachylnější k útokum tento čas.

Ruka s mečem mi klesne zpět. Ve tvářích mnoha jsem viděl víc než jen radost z překonání další krize. Obavy, smutek, zmatení. Vím, že to potrvá dlouho, než se prokážu jako dobrý nástupce svého učitele, ale o to víc se musím snažit. Mírnou úklonou hlavy poděkuji všem přítomným z vesnice za podporu a pak opět zmizím v hloubi kanceláře. Usednu do křesla a na pár dlouhých minut se jen dívám do stropu. 
Když se dostatečně vzpamatuji, zavolám si jednoho z poslíčků a řeknu mu, aby vyhledal Hineho a Keiga, že s nimi potřebuji mluvit.

Hned jak jsem přišel byl konec proslovu. Slyšel jsem ale skoro všechno, krom žvástu o radě. Tato informace se bude šéfovi hodit a nehodlám tu cokoliv meškat. Otočil jsem se a svižným krokem odchazím pryč. //přesun

Úžasné jak na něj lidi reagovali. Jedna má část se cítila pyšná, ta druhá zklamaná. Ale nemůžu být sobecká. Jen jsem začala tleskat jako ostatní. Sám se toho bál, musel mít odvahu před ty lidi vystoupit. Usmála jsem se. No vypadá to, že mám v době Mizukageho. To by chtělo připravit mu zázemí. Jakmile odešel. Šla jsem nakoupit suroviny a pak přímo do sídla
(přesun)

Zamával jsem na blížící se Kairi, která měla ruku omotanou pavučinou. Ne že by mne to překvapovalo.
"Ahoj, vidím že máš nového mazlíčka. Je rozkošný. Dokážeš jich přivolat i více?" podrbal jsem pavouka prstem na zádech a opět věnoval pohled řečnícímu Kashikemu. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že celá řeč je právě tak dojemná, jako by ji prezentoval sám Faito. Evidentně měl na našeho nového Mizukage velký vliv. Když skončil, pousmál jsem se a věnoval mu potlesk. Věřil jsem mu, a spolehál na to, že vesnice bude v dobrých rukou.

Přesto mne na duši tížily nevyslovené otázky, na které jsem neměl ani sebemenší právo znát odpověď. Faito Dansaku byl tím, kdo mi poskytl nový domov a díky komu jsem se mohl vrátit do rodné vesnice, aniž bych tušil, že tu opravdu naleznu zalíbení. I přes pachuť ztráty, která otrávila mou mysl, jsem se však usmíval a nedal zklamání najevo.