Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.



Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její sekretář/ka.

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
BTW: Neberte to doslova, Mizukage je taky jen člověk
BTW: Autorská práva na tenhle post patří Lady Hitomi Yamada, Hachidaime Mizukage. xD

Vešel jsem do budovy, kde měl Mizukage-sama kancelář a vyrazil jsem bez otálení rovnou k ní.
Jak už to tu většinou bývá, někdo tu čekal předemnou. Byl to mladý Jounin (Gats Terumi).
"Zdravím." Řekl jsem a kývl mu na pozdrav. Sice jsem ho neznal, ale byla to slušnost. Přeci jen, všichni ve vesnici jsme jako jedna rodina.
Potom jsem si stoupl o kus dál, aby bylo jasné, že on je teď na řadě a počkal jsem, až Mizukage pozve jeho a poté i mě.

Faito

Okolo všech čekajících proběhl zpocený, špinavý muž a zaklepal na dveře kanceláře.
Přišel jsem mu otevřít.
"Pane, při rekonstrukci vesnice jsme zjistili, že  nosné sloupy v prvním patře JIPky jsou naprasklé. Jsou to menší praskliny, práce asi na dvě noci, ale potřebujeme někde ubytovat nemocné, a nemáme kam, vše je již plné..."

Kývl jsem a vyndal jsem klíče. Podal jsem je muži.
"Uložte je do mého sídla, jen tam musíte utřít prach. nechte to nějakým dětem, starší ať dělají důležitější věci a pomohou přesunout raněné."

Pak jsem se podíval na Toujoua a ostatní. Na chvíli jsem zalezl zpět do kanceláře, a když jsem znovu vyšel, podal jsem mu zapečetěný papír.

Mise::

"Děkuju. Myslím že se stejně nezdržím dlouho." Řekl jsem Gatsovi, když mi nabídl, abych k lordu Mizukagemu šel ještě před ním.
Chvíli na to přišel další shinobi z naší vesnice. Pamatoval jsem si ho z knihovny. Byl tam spolu s Akumou, tou dívkou a Kangaem. Nejspíš náhodou, nevypadalo to, že by s nimi byl nějak zapletený. A ta dívka už tuplem nevěděla, o co se tam jednalo.
Nevěděl jsem, jestli mě v té knihovně odhalil, nebo si mě nevšiml, každopádně jsem směrem k němu kývl na pozdrav (což bych udělal i u kohokoliv jiného).
Když se přiřítil ten neznámý muž a Mizukage-sama vyšel z kanceláře, postavil jsem se do pozoru a uklonil se, jak mi nařizovalo mé postavení a profese.
Žádná výzva ke vstupu nepadla, tudíž jsem dál setrval na místě a čekal na další pokyny.

Faito

Když se sebranka před kanceláří dohodla, kývl jsem na Keiga a vešel jsem dovnitř.
"Co tě sem přivádí?" zeptal jsem se.

Ještě jednou jsem se uklonil a všel jsem dál, do Mizukageho kanceláře.
"Pane, přišel jsem podat stručné hlášní a nahlásit splnění úkolu, který jste zadal mně a Hine Kuretovi ve vězení."
Lehce jsem si odkašlal a poté pokračoval.
"Pečlivě jsme střežili vchod do vězení, ale nepřítel nás obelstil. Pomocí techniky, která mu umožňovala vymazat jeho přítomnost prošel zdmi vězení a speciální technikou ovládl všechny ANBU hlídky, které se na patře nacházeli. Naštěstí, díky schopnostem Hineho jsme jeho přítomnost odhalili a na nepřítele zaútočili.
V zájmu našeho bezpečí jsem byl nucen z boje vyřadit všechny členy jednotek ANBU, protože jim nepřítel nakázal, aby osvobozovali vězně.
Protivníci byli dva členi Hakuei. Jednoho z nich se mi podařilo hned na začátku trefit do srdce. S druhým, který měl velice dobré schopnosti v ninjutsu, jsem dlouho zápolil, abych získal čas Hinemu. Ten bojoval s tím prvním, který se po chvilce zvedl, i přes to, že měl v srdci šíp. Ukázalo se, že jeho schopnosti regenerace, rychlosti a brutální síly byly na neuvěřitelně vysoké úrovni.
Hine nakonec svého nepřítele porazil, díky jeho vyjímečným technikám. Když ten druhý zjistil, že jim teče do bot, použil větrno ohnivou techniku, která pokryla celé patro. Posloužil jsem Hinemu jako štít, on zase naopak ochránil pavučinou ANBU i vězně a poté donutil nepřítele ustoupit.
Také zjistil, že v sobě nepřítel měl jakousi kouli, která by v případě jeho smrti či aktivaci z jeho vlastní vůle explodovala a zničila celou vesnici.
Díky Hinemu Kuretovi mise proběhla úspěšně, vězni i jednotky ANBU přežili požár a nepřítel tak nedosáhl svého a byl zahnán.
Hlášení podávám až teď, protože jsem po zásahu tou technikou zůstal dlouhou dobu v nemocnici. Nyní jsem již použitelný a chci přidat ruku k dílu tam, kde je to nejvíce potřeba."
Řekl jsem asi s největším studem v hlase, jakého jsem byl schopen. Dokud šlo o taijutsu, byl jsem ve výhodě a držel krok i s nepřítelem na mnohem vyšší úrovni. Jakmile ale použil nějaké mocnější ninjutsu, v tom uzavřeném prostoru jsem nebyl schopen udělal vůbec nic. Navíc si nedovedu představit, co by se stalo za katastrofu, kdybych ho trefil šípem, zabil a vesnice by se vypařila...
"Jediné co chci, je být vesnici co nejvíc užitečný, pane. Bohužel toho nemohu nabídnout tolik, co jiní."

Faito

Celou dobu jsem Keiga poslouchal.
"Zahnán..." řekl jsem s nepředstíranou nespokojeností. Nakonec se ale má zakaboněná tvář přeci jen uklidnila.
"Dobrá práce. Myslím ale, že celá vesnice si potřebuje odpočinout. Venku se lidé připravují na slavnosti. Pokud chceš, můžeš s něčím pomoci. Ale mnohem lepší bude, když budeš v plné síle na slavnosti. Bude tu chaos. Zkusíme ho alespoň trochu organizovat... A po slavnostech si dojdeš pro toho parchanta, co zdrhnul..."

Když jsem slyšel Mizukageho nechuť, s jakou konstatoval výsledek naší mise, sklonil jsem hlavu ještě níž, až se mi brada dotýkala hrudi. Tak moc jsem se styděl.
Pak se mi ale v oku objevila nová jiskra. "Mám ho... eliminovat, pane?" Nechtěl jsem, aby to znělo nadšeně, svůj tón jsem krotil, jak nejlépe jsem uměl, ale byla to výzva. A já miloval výzvy. Navíc toto nebyl standartní úkol pro ANBU jednotku, na vraždy jsme tu měli elitnější jednotku, Oininy. Důvěra ve mě vložená mi tak nějak vlila krev do žil.
"Spolehněte se, Mizukage-sama. Vystopuji nepřítele a dokončím svoji práci. Hned po slavnostech."
Znovu jsem se hluboce uklonil. Byl jsem pyšný, že mohu být nějakým způsobem užitečný a nedbal jsem na to, jaké obrovské nebezpečí mi bude hrozit. Věřil jsem tomu, že si s tím problémem dokážu poradit.
Vymyslím způsob, jak Ichishimu zabít na dálku, aniž bych riskoval, že mě výbuch té smrtící techniky zabije. A pokud budu mít štěstí, vezme s sebou i nějaké další pozůstatky Hakuei.
"Pokud pro mě nemáte žádné další rozkazy, Mizukage-sama, dovolte mi prosím odejít. Hned po slvnostech vyrazím a nevrátím se, dokud úkol nebude splněn."

Faito

"Ano...způsob je na tobě..."
Chvíli jsem mlčel, a pak, když už se Keigo otáčel, jsem znovu promluvil.
"Bereš své mise hodně vážně, neptáš se na zbytečné detaily a nevymlouváš se. Dokonce kývneš i na úkol, který není pro tvou funkci vhodný, jen, abys prokázal čest vesnici...nebo je za tím něco jiného?"
Tak trochu jsem přemýšlel nahlas. Už jsme se párkrát setkali, hlavně jsem si vzpomněl na večer, kdy jsem roznášel kondolence. Keigo mi byl, hned po Kashikem, nejbližším člověkem ve vesnici. Bylo to hlavně kvůli jeho věku. Byl sice jen o pár let starší, než ostatní aktivní shinobi, ale bylo to těch důležitých pár let.
"Co kdybych ti, před tím, než odejdeš, dal trochu rad, jak se někoho zbavit? Pokud na to tedy bude čas..."

Zarazil jsem se. "Něco jiného, pane? Nerozumím... Vesnice, je pro mě vším. Přišel jsem o rodinu, o své blízké i o svého učitele. Byl jsem sem poslán, protože zde měla naše rodina kořeny. A tady jsem vše znovu nalezl. Rodinu, přátele, domov i učitele. Cítím, že sem patřím. Že jsem sem odjakživa patřil. Jsem tu ani né rok, ale zvykl jsem si tu natolik, že to tu považuji za svůj domov. Domov, který chci chránit, proslavit a dobře reprezentovat."
Nebyl jsem si jistý, zda jsem toho neřekl příliš. Přeci jen to byla řečnická otázka, na kterou se nečekala odpověď. Ale měl jsem potřebu říct, jak to cítím. Pro jednou.
Když pak Mizukage-sama vyřkl svůj návrh, málem jsem oněměl.
Mě aby trénoval nejlepší z Oininů, kterého Kirigakure kdy měla? Čím jsem si to sakra zasloužil?... Nerozumím tomu.
Na dlouhé přemítání ale nebyl čas. Musel jsem si stále zachovat svou tvář a důstojnost. Ještě jednou jsem ale poklonil.
"Bylo by mi ctí, Mizukage-sama. Budu kdykoliv připraven, stačí dát vědět."

Faito

Pousmál jsem se, když jsem slyšel slova Keigovy oddanosti.
"No vidíš... podobná slova jsem odříkal jedné známé postavě v Otogakure. A přitom... Ale existují lidé, kteří by o tomhle nikdy nelhali. A je jich málo, Keigo."
Nakonec jsem vstal a odnesl jsem lahev zpět do kabinetu na víno.
"Dobře, najdu si tě po slavnostech. Na nich máš ale rozkaz se bavit. Navazuj kontakty, hledej přátele, zapomeň na všechny strasti. Udělali jsme toho pro svět už dost, teď je čas si trochu odpočinout..."
Počkal jsem, pokud již nic nechce, a gestem ruky jsem jej vyprovodil z kanceláře. Věděl, že má automaticky zavolat dalšího.
"Jo, a...jestli půjdeš za Hinem, řekni mu, že se za ním brzy stavím..."

"Provedu, Mizukage-sama. A děkuji. Zatím nashledanou."
Řekl jsem a vyrazil z kanceláře pryč.
Takže po slavnostech si mě nejdřív vezme do parády Mizukage-sama. Výborně. Alespoň budu mít dost času na přípravu a vymyšlení precizního plánu.
Když jsem vyšel z kanceláře, kývl jsem na Gatsa. "Můžeš jít dovnitř. Měj se." Rozloučil jsem se a vyrazil jsem z budovy Kageho ven.
Nejspíš zajdu zase za Hinem. Jednak doručit vzkaz a taky se s ním poradit... navíc je tam i Kashike, ten by mi mohl taky pomoct.
(přesun)

Vošiel som teda do kancelárie k Mizukagemu a na pozdrav som sa uklonil.
"Doumo Mizukage-sama. Chcel by som sa vás niečo spýtať. Hľadám skúseného šermiara. Z istých osobných dôvodov potrebujem trenéra v oblasti taijutsu. Veril som, že by ste mi vedeli poradiť."

Faito

Už jsem se chtěl připravovat na slavnosti, proto jsem jen kývl na Hirin.
"Po slavnostech ti pomůže. Teď ale musíme jít..."
Načež jsem zašel do druhé místnosti, tam jsem se převlékl, zamazal praskliny na těle, dokonce jsme se i navoněl, a vyrazil jsem.

//přesun

Rázným krokem vystoupám nahoru po schodech do patra, kde je kancelář Mizukageho. Dveře jsou zamčené, což je pochopitelné ale já jen projdu a zabočím do zasedačky. Cestou jen odchytím jednoho ze štábních poslíčků a nařídím mu předat vzkaz všem radním: Svolává se schůze za účelem volby nového Kageho. V zasedací místnosti. Okamžitě. 

V zasedačce si vyberu místo, na kterém budu mít okna za zády, tudíž mi kvůli světlu nebude vidět pořádně do tváře a počkám si, až dorazí ta banda gerontů.

V místnosti se sešla společnost dvou radních v doprovodu Anbu. Starší žena byla notoricky známá postava, pověstná svou skepsí vůči novým věcem a nebylo pochyb o tom, že na nedávno proběhlých událostech nenechá nit suchou. Sice si přála, aby se mýlila, avšak nakonec došlo na její slova. Hama byla již v pokročilém věku a tak se nedalo rozhodně mluvit o žádném spěchu. Přišla rozvážným krokem a usadila se na místo.

O několik minut později dorazil i druhý radní Kohaku. Nutno dodat, že podstatně svižnějším tempem. Na to, že za dva roky oslaví padesátiny, působil svěžím a energickým dojmem. Patřil mezi nejpilnější radní a kdyby Hama nevynikala svými zkušenostmi a léty strávenými v pozici radní, pravděpodobně by to byl on, kdo by měl hlavní slovo. 

Proto, aby byla společnost kompletní, už chyběl jen benjamínek, mezi radními, který pravděpodobně stejně jako feudální pán, rozdýchával společenskou únavu, způsobenou bujarými oslavami. Hama si pomyslela něco o tom, že tyhle oslavy akorát odvádějí lidi od práce a odpočívat se dá i kulturně na úrovni. Kohaku byl rád, že jej už přešla bolest hlavy.

Když byli všichni připraveni, Hama se ujala slova.
"Zahajuji schůzi. Ráda bych na úvod podotkla, že aktuální situace naší vesnice není právě růžová, avšak myslím, že každý z nás očekával, že dříve nebo později něco podobného nastane. Oceňuji vaši pohotovost a připravenost. Ale jsem si jistá tím, že Kashike Kaguya má nejspíš na srdci návrh na řešení a nezbytná opatření, jinak by nás sem nesvolal."

Hama mluvila hlubokým, zastřeným hlasem, zatím bez projevu emocí. Jen ona sama věděla, jak velmi ji obtěžovalo vláčet se do budovy Kage, když příhodnou zasedací místnost má většinu dne pár kroků od své kanceláře. Kohaku se mezitím díval do spisů a hodnotil případné hrozby spojené se ztrátou Mizukageho.

Když průvod hodnostářů vstoupí do místnosti, projevím jim úctu tím že vstanu a usednu znovu na své místo teprve až se posadí i oni. Ze stínu, který oni vidí díky vhodně voleným světelným podmínkám, na ně hledí dvě nesourodé oči, které si je měří nevyzpytatelným pohledem. 
Po oficiálním zahájení schůze mi Hama předala slovo a já mohl nerušeně začít. Na úvod dovolte, vážení představitelé Rady, abych vás tu dnes ráno přivítal. Pevně doufám, že i přes neklid, jež zmítá naší zemí, žijete své životy šťastně a spokojeně. Pokud tomu tak opravdu je, vděčíte za to jedinému muži. Tím mužem je Faito Dansaku, poslední Mizukage, člověk, kterého jsem vždy choval ve veliké úctě coby svého učitele a přítele. Tento člověk nás však nyní opustil z důvodů, které si umím představit, avšak nepřísluší mi je nikterak soudit. Mou povinností je pouze uchovat odkaz velkého muže dál živý. A abych tak mohl učinit, rozhodl jsem se obětovat své vlastní pohodlí a spokojený život pro blaho vesnice. Tímto žádám zde přítomnou Radu, aby mi svěřila titul dalšího Mizukageho nebo vybrala kandidáta, jež se mi postaví v Krvavé zkoušce. 
Po poslední větě se odmlčím a pohledem se doslova zakousnu do dvojice, jež sedí proti mně.

Kashike měl samozřejmě také nárok na to, mít na schůzi vlastní doprovod. Klon se tak dostal dovnitř bez nějakých problémů. Následoval Kashikeho proslov. Hama si o Faitově přístupu myslela své. Přesto zatím volila nenápadné mlčení. Kohaku zpozorněl a napjatě poslouchal každé slovo. Na jeho slovech byla velká část pravdy avšak byla tu drobná ale.


"Je pravda, že Faito Dansaku pro naši vesnici vykonal mnohé. Nepochybuji o tom, že obětoval velkou část svého pohodlí pro to, abychom prosperovali. Nemyslete si však, že naše životy jsou peříčko." nadhodil s přátelským úsměvem. Někdy se cítil jak bezbranný tvor, který se musel spoléhat na věrnost svých strážců. Ale toto byly jeho soukromé pocity a do jednání nepatřily.
"Víte, ve skutečnosti jsem doufal, že když jste mnoho let Faitovi sloužil jako jeho pravá ruka a věrný spolubojovník, tak víte nějaké okolnosti, které nám zůstaly zatajeny. Ten náhlý odchod nás překvapil a do jisté míry i vyděsil. Pochopte že..." náhle však zmlknul. Pokynutím rukou mu dala Hama znamení, že jí to stačilo.

"Nemyslím si, že by se Faito Dansaku ve funkci přímo neosvědčil, mám však o některých jeho metodách značné pochybnosti. Jeho odchod nás upřímně řečeno - pobouřil. Na jednu stranu nám říkáte, že chce pro vesnici to nejlepší. Avšak toto chování svědčí o opaku. Bylo to velmi nezodpovědné." podotkla Hama. Kohaku na toto neměl co říct. Do jisté míry měl podobný názor, ale volil mírnější slova.
"Prosím vás, pane Kaguya, netahejte nám sem krvavé móresy. Nežijeme ve středověku a tyto barbarské metody bych ponechala minulosti. Naše vesnice se neustále vyvíjí. Toto by byl zbytečný krok zpátky."

Hama i Kohaku tak vyslovili svůj názor. Oba evidentně očekávali nějaké vysvětlení. Vysvětlení od člověka, který znal Faita Dansaku ze všech nejlépe. A který se neocitl v právě příjemné pozici.

Vyslechnu si co jejich názory a nevím, jestli se mám smát nebo plakat nad tím, co vlastně chtějí řešit. 
Dělám to opravdu nerad, ale musím vás zklamat. Faito se mi nezmínil jediným slovem o svém úmyslu a já se můžu jen domnívat co ho k jeho rozhodnutí vedlo. Tak jako tak, každý má právo na odstoupení ze své funkce. Máte ho vy, stejně jako ho má Kage. Faito to právo využil, učinil vše co je potřeba a tím jeho část skončila. Otázkami na téma co ho k tomu vedlo a kam šel se můžeme zabývat třeba po večerech u šálku čaje. Teď je potřeba vyřešit, co bude s vesnicí dál a každá minuta je drahá. 
Uvidíme, jestli trocha řízeného tlaku na tyhle osoby zabere. Znal jsem oba radní, věděl jsem co jsou zač, ale role politického hráče pro mě byla pořád trochu nová. I když jsem se učil od nejlepšího.

Oba radní si zamozřejmě vážnost situace uvědomovali, avšak hnát se do nejistoty nepovažovali za příznivé řešení.
"Oficiálně odstoupil, avšak velmi mne zarazilo, že nezvolil svého nástupce. Co ho vedlo k tomu, že opomenul tak důležitou věc?" ozval se Kohaku. Nezněl vyčítavě, spíš si opravdu dělal starosti. Nejen o Kirigakure, ale i o bezpečí Faita, neboť to téměř působilo dojmem, že byl k odchodu snad donucen. Hama si však takovýto scénář nepřipouštěla ani v nejmenším.


"Nebuďte tak překvapený Kohaku-san, jenom došlo na má slova. Myslím, že je načase, aby Kirigakure začala s čistým štítem a abychom jako hlavu vesnice zvolili osobu bez pochybné minulosti. Toto budiž dostatečným důkazem, že je sice hezké dát člověku šanci, ale je důležité se z chyb také poučit." zamračila se nejstarší za radních.
"Ale máme zde vhodné kandidáty? Vím pouze o jednom, a ten svolal tuto schůzi. Už jen jeho zájem dává tušit, že mu osud naší vesnice není lhostejný..."
"Dostat se k moci za trochu námahy stojí. V tohoto muže nemám mnoho důvěry. Faito Dansaku je jeho velkým vzorem, sám to potvrdil. Nemůžu akceptovat, že nechal Kirigakure v tomto čase a oslabenou. Jeho následovníka opravdu nepotřebujeme."

"Ale má pravdu v tom, že jde o každou minutu. Stále jsme oslabení, vesnice ještě nebyla plně rekonstruována..."

Na okamžik nastalo ticho. Radní si vyměnili významný pohled. Měli odlišné názory, ale přesto se respektovali. Velmi dobře si uvědomovali okolnosti a také to, že chtějí pro Kirigakure jen to nejlepší. Hama si povzdechla. Ještě si nechávala pár es v rukávu.
"Kaguya-san. Ráda bych podotkla, že nepochybujeme o vaší síle. Vaše věrnost, kterou jste Faitovi mnohokrát dokázal je také obdivuhodná. Avšak do jisté míry i znepokojivá. Můžete Kirigakure nabídnout vedle hrubé síly nabídnout i cit pro politické a ekonomické záležitosti?"

Hama možná tušila odpověď sama. Slyšet ji však z úst Kashikeho bylo velmi důležité. Kohaku už tušil kam postarší dáma směřuje.