Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.



Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její sekretář/ka.

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
BTW: Neberte to doslova, Mizukage je taky jen člověk
BTW: Autorská práva na tenhle post patří Lady Hitomi Yamada, Hachidaime Mizukage. xD

Od začátku Tanakiho mise uběhlo několik týdnu, a pořád jsem se o něm nic nedozvěděla. Proto jsem se rozhodla zajít za Mizukagem. Snad mi odpustí mou zvědavost ohledně Tanakiho mise. Nemůžu si pomoct. Musím to vědět už jen proto, protože je divné bydlet u někoho, kdo se neukázal už pár týdnů. Mám pak takový zvláštní pocit, jakoby mi to tam patřilo.
Přede dveřmi kanceláře čekal nějaký anbu. Nevoněl zrovna po fialkách. Svou uniformu měl špinavou od něčeho černého, co jsem nedokázala na první pohled identifikovat. Totéž měl i v lahvičkách kolem pasu. Páchlo to ale hrozně. Pokud s tím pracoval nějakou dobu, nedivím se mu, že nic necítil, protože si na ten puch zvykl. Jestli to ale cítil, že se nestydí tady takhle ukazovat!
Snažila jsem se tomu nevěnovat pozornost, a jen se zařadit, ale nešlo to, takže jsem byla nucena od Akumy držet odstup pár metrů. Když jsem se zmohla na to, abych otevřela ústa, dokonce jsem ho pozdravila. "Konichiwa." Pak jsem už ale raději ani nedýchala.

"Všichni jsme postradatelní. Každý je nahraditelný." Řekl jsem potichu se svěšenou hlavou.
Pochopil jsem, že mi Kashike dává najevo, abych už vypadnul. Nejspíš měl další lidi za dveřmi a spoustu práce za stolem.
"Ať se ti daří. Pokud cokoliv bude potřeba zařídit, víš kam se máš obrátit." Neodpustil jsem si formální úklonu a vyšel jsem ven z kanceláře.
Na ty dva čekající jsem se mile usmál a klasickým "Zdravim" jsem projevil i trochu slušnosti, která se odemě možná neočekávala.
"Jsem rád že tě vidím v celku, devítko." Řekl jsem Akumovi, když jsem procházel kolem něj. Byl to trochu paradox, protože naposledy mě táhnul do nemocnice s rozpraskanými stehy na zádech. Bohužel jsem neměl moc času se zastavit na kus řeči a myslím že ani Akuma nechtěl být zdržován od své práce. Odebral jsem se tedy k východu.

//přesun

Vyjdu za Keigem na chodbu a pohledem víc otcovským než co jiného ho vyprovodím. V tom se velmi pleteš příteli... bleskne mi hlavou a pak už svou pozornost věnuji lidem před kanceláří. Nevím, kdo z vás tu byl první, nicméně ten dotyčný to jistě ví. Takže směle dál, ať se nezdržujeme... Na ta slova se otočím a projdu kanclem zpět ke stolu, kde se usadím.

S vážným výrazem si vyslechnu hlášení ANBU a prostuduji papíry, které mi předal. Další rest od Faita vyřešený. Jsem zvědav, kolik toho na mě ještě čeká... pomyslím si a vzhlédnu. Dobrá tedy. Přestože nejsem zadavatelem mise, jsem s výsledky spokojen. Každý střípek informace je pro nás teď klíčový, nicméně tvůj návrh na vyslání skupiny do Tetsu no Kuni musím zamítnout. Když se podíváš na vesnici, musí ti být jasné proč. Nicméně nějaké kroky tím směrem jistě podniknu, to se neboj. 
Co se týče toho proplacení nákupu výstroje, hlavní finanční tok teď taky vede jinam. Nicméně, myslím že se můžeme domluvit na proplacení ... řekněme 70 % z ceny. Je to sice horší než celková kompenzace, na druhou stranu to uklidní úředníčky. Co ty na to?

Pravé obočí mi povyjede v němé otázce a pohled mi lehce bleskne k malému papírku, který byl na stole mezi ostatními. Ne, teď ho nemůžu poslat pryč. Rozhodnuto jsem měl ve vteřině. Je mi líto chlapče, ale momentálně si nemohu dovolit tě poslat na samostatný A rank někam pryč. Co ti ale mohu jisto jistě slíbit je, že se dočkáš dřív než bys čekal. Jedna operace se chystá v brzké době a já budu potřebovat své nejlepší karty pěkně pohromadě, než je vynesu na stůl. Teď si jdi odpočinout. Doporučuji ti vesnické lázně... kývnu na něj a naznačím mu, že tím je schůzka u konce.

(průzkumná mise ranku A je splněna, můžeš si jí připsat)

Mizukage pak otevřel dveře a přikázal prvnímu, který tu byl, aby vešel do kanceláře. O nově zvoleném Mizukagem jsem se už stihla dozvědět, takže mě nová tvář nepřekvapila. Působil na mě tak jak Faito, což jsem nečekala. Další člověk vedle kterého si připadám úplně maličká? Hodností to není, protože jsem tento pocit u Hitomi neměla.
Když byl anbu hotov, otevřel dveře, vyšel z kanceláře a odešel. Nebyl tam dlouho. Teď přišla řada na mě. Neodvážila jsem se však vstoupit bez Mizukageho svolení. Mohl tam s tím anbu řešit něco vážného. Kdybych teď vešla bez svolení dovnitř, ještě bych zahlédla něco, co není určeno pro moje oči. Raději jsem se rozhodla počkat.

Tak kdepak je ta holčina? přemýšlím chvíli po tom, co Akuma odešel. Nakonec se zvednu a dojdu ke dveřím. Otevřu je a vyhlédnu na chodbu. Asi si sem dám stejnou ceduli jako v ordinaci u doktora. Neklepat, Mizukage pravidelně vychází. Můj pohled padne na onu dívku a v hlavě mi rychle vyskočí její spis. Kaori viď? Tak pojď dál... vyzvu jí a nechám jí projít dovnitř. Pak za námi zavřu dveře. Copak máš na srdci děvče?

Když se mě Mizukage zeptal na jméno, přikývla jsem, a pak jej následovala do kanceláře. Připadala jsem si divně, když mi Mizukage přišel osobně otevřít dveře. Čekala jsem, že se z kanceláře ozve dále. Nový Mizukage asi zavádí v přijímání shinobi do kanceláře změny, a nebo to tentokrát bylo výjimečně kvůli mě? Ne, tomu anbu přede mnou taky otevřel dveře.
"Konichiwa Mizukage-sama." Pozdravila jsem Mizukageho s mírným úklonem, a pak se rukou podrbala na temeni hlavy. Nevěděla jsem, jak Mizukagemu vysvětlit důvod mé návštěvy, aby jej nebral jako vměšování se do záležitostí, do kterých mi nic není. Kdo jsem, abych věděla něco bližšího o Tanakiho misi? Nikdo, jen obyčejný chunín.
"Chtě-chtěla jsem se zeptat na mého senseie, Toujou Tanakiho. Už je to doba, co opustil vesnici kvůli misi. Měl mě dle instrukcí minulého Mizukageho trénovat, spolu s legendárními šermíři a jistým Kashikem, a na závěr Mizukagemu sdělit, jestli jsem hodna jednoho z legendárních mečů." O novém Mizukagem jsem věděla, ale jeho jméno mi bylo neznámo, takže jsem nevěděla, že novým Mizukagem je právě Kashike.

Na střechu budovy se snesl velký černý drak. V pařátě stále svíral svitek, který s nutností musel předat a rychle odletět do světa draků pro další posily. Hodlal na sebe co nejvíce upozornit a tak sletěl ze střechy až k oknu Mizukageho a přichytil se tam. Hlavou si okno otevřel, možná spíše vysklil.
Mizukage, má paní potřebuje pomoc. Promluvil a hodil mu na stůl svitek

pro Mizukage:

Když ta dívka promluvila, po tváři mi přelétl stín obav. O Toujovi jsem věděl více než dobře. Jen jsem si teď nebyl jistý vztahem téhle dívky k němu. Než jsem však stihl cokoliv říct, objevil se tu drak. Jen tak, jako by se nechumelilo. Převezmu si vzkaz, otevřu ho a na přelétnu pohledem. A to jsem chtěl jen klidnou večeři doma... k čertu s tím, jediný snadný den byl včerejšek. Otočím se zpět k dívce s vážným výrazem. Povím ti, co chceš vědět, ale teď na to není čas. Upaluj si připravit věci do bitvy, máš na to hodinu. Za krkem nám sedí válka... Pak, aniž bych jí věnoval jediný další pohled či vysvětlování, se otočím na draka. Děkuji ti za vzkaz. Do hodiny tu poskládám jednotku a poletíme s tebou pomoct tvé paní dle dohody. 

Drak vděčně kývnul odfrknul si.
Za to okno se omlouvám, má paní to napraví. řekl a sletěl před vchod do budovy, kde čekal na pokyny Mizukageho.

Podle reakce Mizukageho jsem poznala, že o Tanakim něco ví, ale nevypadalo to, jakoby se mělo jednat o dobré zprávy. Že by zemřel? V tom případě by to mělo být sděleno nejbližším. Není možné, že by mě pak tato zpráva ve vesnici minula. Takže... copak se mu asi stalo?
Už jsem si myslela, že se dočkám nějakého vysvětlení, ale v tom se za oknem objevil drak. Vyděsilo mě to. Nikdy jsem žádného neviděla. Bylo to půvabné a zároveň hrůzostrašné stvoření. Ten drak "předal" Mizukagemu vzkaz. Po jeho přečtení Mizukage zvážněl a rozkázal mi, abych se připravila na válku. Copak se asi mohlo stát? Další válka? Copak toho není nikdy dost? Přikývla jsem, uklonila se, a okamžitě se bez zaváhání vydala běže pro vše potřebné k bitvě. (Přesun)

Skvěle, to bychom měli. Rázným krokem vyjdu ven na chodbu a odchytím prvního ANBU, které potkám. Okamžitě ho zmermomocním aby mi sehnal Keiga a Akumu. Dobře, to jsou dva... plus Kaori a já. Potřebuji ještě dva lidi a aby za něco stáli. Mysl mi pracovala na plné obrátky, zatímco jsem rázoval budovou abych našel dalšího kurýra. Když jsem ho našel, už jsem měl jasno v tom, kdo půjde. Vyslal jsem ho okamžitě pro Hirin a Tatagamiho. Pak vyrazím do sídla pro svoje vybavení. 

//přesun

Připravená jsem se vrátila ke kanceláři. Mizukage-sama mi neřekl, kde se mám za hodinu objevit, takže jsem se chtěla ohlásit zde. Mizukageho jsem ale nikde neviděla. V kanceláři nebyl. Asi si musel někde odskočit. Jestli se chystá válka, bude muset mobilizovat v nejkratší době co nejvíce boje schopných shinobi. O co se asi bude jednat? Ten drak, který Mizukagemu doručil zprávu s voláním o pomoc, určitě nebyl podřízený slabému shinobimu. Pokud někdo takového kalibru žádá o pomoc, pak nepřítel, s kterým se budeme měřit, není žádné Bčko.

Po ani ne půl hodině se objevím před hlavní budovou. Na sobě mám svůj kompletní battlegear sestávající z černé uniformy, 3D výstroje, meče, pukléře a masky u pasu. Všechno doplňuje modrý plášť a klobouk Mizukageho. Hergot na tohle si nezvyknu... zahartusím nahlas, když se snažím plášť upravit tak aby nepřekážel v tasení meče. Pak můj pohled padne na Kaori. Tak co děvče? Připravená?

Mizukage-sama se tu po chvíli objevil. Kdyby tu masku, co měl u pasu, měl na tváři, určitě bych ho nepoznala. Měl úplně jiné oblečení, no a... ten Mizukageho klobouk byl stejný. Na jeho otázku jsem přikývla. Nezměnila jsem si oblečení, ale za to jsem si vzala pár svitku, které jsem měla v shinobi brašně, a katanu. Netroufala jsem se na nic Mizukageho zeptat, ačkoli jsem o této misi nic nevěděla. Určitě mi řekne všechno ve správnou chvíli. Najednou se tu objevil tentýž anbu, co Mizukageho v kanceláři navštívil přede mnou. Poznala jsem ho podle stejné masky. Že by posila na bojiště? Asi. Anbu byl stejně neinformovaný jako já, takže se zeptal na nějaké podrobnosti. Byla jsem zvědavá, jestli se dozvím něco jiného než jen to, že nás čeká válka.

Klidným, vyrovnaným pohledem přejedu přítomné. V hlavě jsem pořád počítal jak to vychází se silami a zda to bude stačit. Můj pohled se zastaví na Hirin. Tobě taky, Hirin. I když ten výstřih bych ocenil větší. Trocha šibeničního humoru před bojem nikdy neublíží. Takže o co jde lidi... ten drak, na kterého se koukáte, patří našemu spojenci, který z nějakého důvodu naléhavě volá o pomoc. Bohužel mi lady Otokage neposkytla dostatek informací, na základě kterých se mám rozhodovat a já tudíž odmítám mobilizovat celou vesnici. Rozhodl jsem se proto poskládat dohromady tým zhruba pěti lidí a vyrazit do Otogakure jako podpora. Přestože se jedná o misi ranku S, nepředpokládám že by se kdokoliv z nás vracel domů v pytli, protože jak už jsem řekl, budeme tam pouze coby podpora. Zabíjet a umírat budou primárně ti, kdo brání svůj domov. Pokud má kdokoliv z vás jakékoliv pochybnosti, prosím abyste mi to sdělili. Máte plné právo tuhle misi odmítnout.

Nic jsem proti této misi neměla, takže jsem mlčela. Mizukage říkal, že se má jednat o S rankovou misi. Jelikož má být ale podpůrná, zabojujeme si minimálně. Mizukage, ten anbu a Hirin se možná trochu více zapojí. Nemyslím si, že se tam najde prostor i na mě. Jakožto podpora ale nemusím pomáhat jen s válčením, takže se snad něco najde, abych tam jen tak nestála a nedívala se na všechny jak tele na nové vrata.
Hirin jsem poznala. Čekala jsem na ní před kanceláři snad věčnost. Měla mě doprovodit do dojo, kde jsem měla zahájit svůj trénink. Na ní se nedá zapomenout. To jak mluvila s Mizukagem mě pohoršovalo. Kdo je, že si dovoluje takhle mluvit se svým nadřízeným? Nedovolila jsem si ji však nic říct. Ona je jounín. Kritizovat ji nebudu.