Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.



Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její sekretář/ka.

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
BTW: Neberte to doslova, Mizukage je taky jen člověk
BTW: Autorská práva na tenhle post patří Lady Hitomi Yamada, Hachidaime Mizukage. xD

Vstoupila jsem do místnosti a viděla Kageho u zrcadla Mizukage-sama přála bych si nějakou misi, hodnou mých kvalit, poslední dobou je tu opravdu nuda a nic se neděje . Stála jsem v pozoru s rukama podél těla lehce před výstupem na chodbu, dveře jsem ani za sebou nezavřela.

Faito

Pokud jsem si dobře pamatoval, tahle kunoichi měla velice zajímavý posudek z jedné mise.
"Katsuragi, že?" zeptal jsem se na klan, kteý byl nepodstatný nebo malý, jelikož o něm nebylo moc záznamů.
"Nu dobrá, když se nudíš... Mám pocit, že áme ve vesnici skupinu sabotérů. Ničí naše minová pole a pašují ven zboží. Najdi je a pak je nahlaš ANBu."
řekl jsem a zadíval se na ni, zda je to všechno.

Po poslechnutí jsem jen přikývla že rozumím misi a zmizla.

Faito

Pousmál jsem se. Vypadalo to, že následující generace začíná chápat podstatu věcí. Otevřenými dveřmi jsem uviděl Kenjiho a kývl na něj, aby šel dál.

Faito

Bezeslova jsem přešel místnost a vytáhl ze zaprášené vitríny svitek pro přivolávání legendárních zbraní, které si zvolil. Dal jsem mu je s lehkou úklonou.
"Nos je s hrdostí..." řekl jsem jen a znovu jsem se posadil.
"Dej mi tu obálku a řekni, jelikož ti ještě dlužím laskavost, chceš zbytek klanu živý nebo mrtvý?"
Na jeho odpovědi záviselo, zda pošlu Oininy nebo ANBu, případně diplomaty.

Faito

"Dobře..." řekl jsem, ale obálku jsem nerozbalil.
"Bude to všechno?"
Na chvíli mi hlavou prolétla myšlenka, jak se asi lidé cítí v mé přítomnosti. Přeci jen, právě jsem bez mrknutí oka rozhodl o smrti několika lidí. Zrádců, to ano, ale pořád to byli lidé. Nedivím se, že máme u ostatních vesnic takový respekt. Vyměnili jsme ho za lidskost.

Faito

"Budou v archivu ve speciálních složkách." řekl jsem a napsal povolení.

//Ano, techniky si dohodni s adminem a pak napiš do archivu, co sis vzal.

Faito

Na okno začal ťukat drozd a v ruce nesl vzkaz. Vzkaz jsem rozbalil a pousmál jsem se.
"V přístavu se něco děje. Můžeš vyrazit hned. Nemáš žádné jiné informace, jen, že se tam našla mrtvola..."
Počkal jsem, až Kenji odejde a zavolal dalšího.

"Vďaka." Povedal som tomu človeku, ktorý práve vyšiel z kancelárie. Ja som pre zmenu zasa vstúpil dnu. Mizukage ma tu mohol vídať pomerne častejšie, lebo som chodil stále po nejaké misie. "Dobrý deň Mizukage sama." Slušne som pozdravil a potom som dodal. "Chcel by som sa Vás opýtať, že či by nebolo možné ešte raz prehodnotiť moje skúšky k Anbu. Rád by som ich podstúpil ešte raz." Hneď som naňho prišiel zo svojím návrhom ale stále som pokračoval. "Ak by to ale možné nebolo tak by som chcel aspoň  na nejakú misiu. Bolo by dobré, ak by to bol aspoň B rank." Dohovoril som a čakal som, čo na to povie Mizukage.

Faito

"Zkoušky ANBu budou přibližně za měsíc. Budeš je moci zkusit. A mise zatím žádná není, je mi líto..." řekl jsem. Je pravda, že mise by byly k mání, ale někdo by mi musel dát čas na to mise sepsat.
"Myslím ale, že soužití s dalšími členy vesnice by nebylo od věci.

Faito


"Ano, mám tu bandu sólistů, kteří odmítají jakkoli se společensky angažovat a pak se nudí." řekl jsem s kyselým obličejem. Což mi připomíná, jak se asi daří Kashikemu, přeci jen, ztratil Asuku, ale objevil Hisu. Měl bych s ním někdy někam zajít.
"Já s tím něco udělám. Teď běž..." řekl jsem, jestli už nic nepotřeboval.

(presun)

Společně s Yoko jsem úspěšně dorazil až do této budovy kde jsme měli jako rozcvičku několik desítek schodů. Aby toho nebylo málo tak Yoko vypadala celkem nervózně, že jsem si říkal, zdai tu vůbec jsem k něčemu platný když jí moje přítomnost neukidňuje. Každopádně jsem stál za ní a čekal až vejde do kanceáře. Já bych samozřejmě zůstal za dveřmi a čekal co se z toho nakonec vyrbí. Jen jsem doufal, že na ni nebude křičet.

Faito

"Dále..." řekl jsem.
"Už nemáme moc času. Tak rychle..."

Faito

Už už jsem vstával s tím, že zase bude chtít misi jako všichni tady. Její žádost mě ale usadila zpět. Chvíli jsem mlčel. Bylo celkem šlechetné, že chtěla ovládnout sílu svého bijuu. Jak jí vlastně šla válka? Viděl jsem ji na bojišti, ale po svých neodešla. Možná dobře, že se neproměnila.
"Dobře..." řekl jsem po chvíli.
"Budeš ale pod dohledem dvou jouninů - Katara, když o tebe tak stojí..." pohlédl jsem ke dveřím, kde stál její příbuzný.
"A Hirin. Ta tě bude krotit Samehadou, kdyby náhodou. Prozatím je ale na misi... Zkoušej své limity, ale s mírou. Nerad bych tě zabíjel, protože neudržíš tu bestii na uzdě a likviduješ vesnici, jasné?"
Podíval jsem se jí vzpříma do očí. Vím, ten pohled u mnohých naháněl hrůzu, ale ten, kdo dokázal odolat a podíval se do mých očí zpět, byl dle mého plně přesvědčen o tom, co chce. Ten, kdo uhnul pohledem, ještě nebyl připraven na to, co žádá, a sám to věděl.