Sídlo klanu Utsushi

First topic message reminder :







V sídle žije kromě členů klanu, mezi něž patří Daisuke Utsushi a Naoki Utsushi, také Mizukage Hitomi Yamada s dcerou Kairi Utsushi,
Jelikož byly na Hitomi podniknuty útoky před válkou, je sídlo hlídáno tříčlenným týmem ANBU, který se vždy vystřídá s jiným týmem.

Chodba s pokojemi, koupelnou a WC:

Obývák:

Ložnice:

Dětský pokoj:

Povzdychla jsem si. ,,Dobře, dejte nám, chvíli abychom se připravili na cestu." požádala jsem ho o chvíli strpení. Malou Kairi jsem nechala ležet na gauči a odběhla jsem k ní do pokoje, abych jí sbalila to nejnutnější. Já sama jsem potom odešla do ložnice, abych se připravila. Sedla jsem si však na postel a zasekle se dívala před sebe. Měla jsem v hlavě hrozný guláš.

Vyrazil jsem do ložnice a sbalil si jen to nejnutnější. Podíval jsem se na Himi a zamával jí rukou před očima. "Pojď Himi.. musíme si pospíšit." usmál jsem se a vyrazil i s taškou dolů.

Zatím jsem se uvelebil v křesle a něco nesmyslného si broukal. Můj pohled zaujal malý pavouček na stropě.

Daisukeho hlas jsem vnímala, i když jen z dálky. Zvedla jsem se, zbraně i jedy jsem měla připravené. Zavázala jsem si čelenku Kiri kolem krku, abych naposledy skryla pečeť a vrátila se zpět do obýváku. Kairi jsem si vzala na ruce.
,,Jsme připraveni vyrazit. Počkej prosím tady, alespoň do doby, než se tu objeví Yuuki. Jsem si jistá, že se tu objeví brzy. Řekni jí, kam jsme šli, ale také jí řekni, že ji prosím, aby ohlídala vesnici, že je to mnohem větší zodpovědnost, než kdyby mi měla pomoci." pousmála jsem se.

"Dobře, děkuji Vám oběma. Počkám tady a budu vše strážit," usmál jsem se a přehodil si nohu přes nohu. Vypadalo to na dlouhou noc.

,,Děkuji." Ještě jsem mu nehala klíče od kanceláře, kdyby bylo potřeba. Podívla jsem se na Daisukeho a vyrazila ven. Hned před sídlem jsem se rozeběhla směrem k bráně. (Přesun i Daisuke)

Odkryl jsem si sharingan a namířil na pavouka. Chtěl jsem na něj použít nějaké genjutsu. Přemýšlel jsem s mírně vystrčeným jazykem jsem se na něj zaměřoval a pořád přemýšlel, čím toho malého chudáčka umučit. Použil jsem na něj slabší verzi Genjutsu shibari, s minimálním množství čakry. Momentálně spřádal sítě, ale místo toho, aby ji dokončil ztuhl a zůstal viset.

Nakoniec som sa objavila v sídle Utsushi, žiaľ Jashinovy, objavila som sa v strede miestnosti.
Eh? Čo vy tu robíte? Spýtala som sa Assasina, ale tušila som že to nebude skutočný Assasin - Je predsa Hokage, nemôže si len tak odskočiť sem do Kirigakure. Poobzerala som sa okolo seba. Okrem Hokageho v kresle tu nebolo ani živej duše.
Kde sú všetci? Spýtala som sa znova, prekvapene.

"Ahoj Yuuki!" pozdravil jsem ji vesele a zamával ji. "Požádal jsem Kirigakure o pomoc, máme trochu větší problémy a nemám žádné ninji ve vesnici, všichni jsou na misi, tak Hitomi je s rodinkou u nás v Konoze. Žádá tě o to, jestli bys nemohla pohlídat vesnici, zatímco ona bude pryč. Je to větší zodpovědnost, než bys ji měla pomoci."

V tvári som mala prázdny výraz. A uvedomuje si že mi dala na starosť dedinu? Uvedomuje si to vôbec?? V kancelárií môže byť teraz milión ľudí! To ma radšej mohla poslať na nejakú S rankovú misiu z ktorej by som sa vrátila až o rok?!  Prechádzala som sa hore-dolu po miestnosti. A ani mi neposlala správu! Ja, aj keď som sa nerozlúčila z očí do očí tak som jej poslala aspoň správu po havranovy! No nato že má rodinu tak je riadne nezodpovedná! Funela som nervózne, nič z toho som nemyslela zle len som netušila že po tak krásnej prechádzke dostanem takúto facku. Hovorila zo mňa nervozita pretože som mala strach že niečo pokazím. Radšej plním príkazy. Potom som sa ale posadila na gauč a dala som si hlavu do dlaní. A potom sa divia prečo som radšej potulná kunoichi... Zamumlala som.

"Hehe," ušklíbl jsem se. "Ničeho se neboj Yuuki, vzkaz poslala, ten jsem ti předal. Neměla čas, sbalili si to nejnutnější a rychle vyrazili. Snaž se to pochopit prosím."

A prečo ste tu hlavne vy? Včera som síce bola s ňou keď posielala ten odkaz ale nič bližšie mi k tomu nepovedala. Teraz aspoň viem že tá správa patrila Vám... čo sa stalo z Mizukage-sama? Niečo mi tají a nechce mi to povedať. Vy to viete. Čo jej je? Spýtala som sa ho a pozrela som sa mu do očí.
Keď už sa mám hrať na ochrancu dediny, tak by som mohla vedieť aspoň detaily čo sa s ňou presne deje. Prehovorila som formálne, nervozitu nahradilo niečo čo som pochytila od Manzoua - autoritatívny tón hlasu.

"Já jsem tu proto, abych ti ten vzkaz předal, také jsem slíbil, že pomohu s ochranou vesnice. A také ji mohu předat zprávu o stavu vesnice v případě útoku co nejrychleji," pak jsem se na ní podíval.
"Mizukage je v pořádku," nepříslušelo mi mluvit o jejich záležitostech.

Áno, jasné... je v pohode, samozrejme... Sarkasticky som odpovedala a zdvihla som sa, povšimla som si kľúč na stolíku. Od pracovne? Fajn. Idem tam. Aj tak si musím ísť pre svoju masku... Ani som nečakala či mi odpovie, ten kľúč bol určite od pracovne, inak by ho nenechávala doma. Pôjdete so mnou alebo tu zostávate? Spýtala som sa ešte, aj tak som mala v pláne kanceláriu zavrieť, musím to tam poukladať a prehrabem sa aspoň v papierovačkách čo tam má. Teda pokiaľ tam nejaké budú.

"Zůstanu tady, pokud můžu," přikývl jsem a vzal si poslední kousek tiramisu.

Okay. Sayonara. Povzdychla som si a shunshinom som sa premiestnila vonku, kráčala som do kancelárie.

(Presun)

Seděl jsem v obýváku a popíjel čaj. Kairi byla venku s mými rodiči a tak jsem měl chvilku klidu pro sebe a na pořádný relax. "Měl bych se jít nějak zabavit .. pořád jen práce, dítě a vysedávání doma.. už jsem dlouho nikde nebyl." přemýšlel jsem nahlas. Snažil jsem se přijít na něco čím bych se zabavil a nakonec jsem vyrazil ven na čerstvý vzduch. (přesun)

Prudce jsem otevřela oči. Bolelo mě celé tělo, měla jsem ho úplně ztuhlé. Bodejť by ne, když jsem prospala celý den. Nyaaaaa, chtělo by to pořádnou masáž, zívla jsem si a posadila se. V ložnici jsem byla sama, byla tu tma. Vstala jsem z postele. Všimla jsem si svého oblečení. Bla jsem převlečená do nočního úboru. Chmm, nevzpomínám si, že bych se sama převlékla. Ať tak, či onak, pomalu jsem sestoupala schody do obýváku. Tam se ale nikdo nenacházel. Rozstvítila jsem si v kuchyni a natočila si do skleničky vodu, abych se napila. Byla jsem vyprahlá jako Sahara. Vrátila jsem se do obýváku a posadila se na sedačku.
,,Kde jen všichni jsou?" ptala jsem sama sebe. Přišla jsem si zvláštně, přitom to nebylo jen tím, že jsem v sobě cítila nějak moc chakry. Cítila jsem se...sama. Zase. Lehla jsem si na gauč, ležela jsem na břiše, abch si alespoň trochu narovnala záda, přičemž jsem přemýšlela o tom, co všechno se včera stalo.

Doma se nikdo neobjevil a já nejspíš znovu usnula. Zaslechla jsem však jen výkřík. Pak už se po mně jen někdo válel.Zprvu mě napadlo, že je to Kairi, ale...Kairi mi neříká jménem. Rozlepila jsem tedy jedno oko. Zahlédla jsem blonďaté vlasy. Moc chytrá jsem z toho ale nebyla, tak jsem otevřela i to druhé oko.
,,Lizzy?" byla jsem trochu v šoku. Totiž, nečekala jsem ji. Objímala mě, až jsem se téměř dusila, objetí jsem ale opětovala.
,,Copak tě do Kiri přivádí?" zeptala jsem se, abych skryla rozpaky, že jsem před ní pouze v noční košili.

Došlo mi, že to objatie asi nie je príliš príjemné. V podstate som celú cestu z nemocnice v Konohe až sem iśla bez prestávky a medzi tým som sa ani nijak neosprchovala či nevymenila oblečenie. Aj tak som ju však naďalej objímala, len som trocha objatie zjemnila. Takmer som sa rozplakala. Do očí sa mi vyhrnuli slzy a ja som začínala pripomínať malú Kairi.
"Báka.." Zamumlala som a len som tvár zaborila do jej kośele.
"Himi no báka.." Ozvalo sa znova a ešte chvíľku trvalo, kým som sa upokojila.
"Vieš ako som sa bála ?.. m..mohla si.. mohla si ma zavolať.. vieš že by som prišla.. pomohla.. s hocičím." Trocha som sa od nej odtiahla a rukou som si pretrela uslzené oči. Nebola to síce odpoveď na jej otázku no.. to teraz bolo vedľajšie.

Zrazu sa cez pootvorené okno do miestnosti vtrepal havran. Postavil sa na stôl a sám si dal dole odkaz na ktorom bolo:

Hitomi...:

Havran bol asi rovnako unavený ako jeho majiteľka ale bolo na ňom niečo zvláštne. Vyzeral akoby tušil čo presne sa jeho majitelke v budúcnosti stane preto sa pozrel na Hitomi a tá si mohla povšimnúť že havranove ľavé akoby... strácalo farbu a po chvíľke osleplo. potom pokrútil hlavou a bol v poriadku. Po chvíľke zmizol v obláčiku dymu.

Vedle Hitomi se z lístků irisu poskládal vzkaz.

Zpráva:

Pousmála jsem se a začala ji hladit po vlasech, jak jsem to dělávala.
,,Zvládli jsme to tu. Nechtěla jsem ti přidělávat ještě víc starostí, Konoha má problémy a já si jsem jistá, že jsi jen tak nečinně nepřihlížela." pohladila jsem ji po tváři. V tom dovnitř přiletěl havran. Byl divný, a nesl mi vzkaz. Vstala jsem a pro vzkaz si došla. Přečetla jsem si ho a hned ho zmačkala a vyhodila. Ta Yuuki...Ach jo?! povzdychla jsem si.
,,Vydrž prosím." vyšla jsem schody a v ložnici se převlékla. Vrátila jsem se zase k Lizzy. To už jsem tu našla další vzkaz. Tentokrát od samotné Tsukikage. Pokývala jsem hlavou a otočila se na Lizzy.
,,Musím jít do kanceláře, ty si ale udělej pohodlí, klidně se najez, vykoupej a odpočiň." pusmála jsem se. V předsíňce jsem se obula, poskládala pečetě a pomocí Shunshin no jutsu jsem se přemístila o kus dál.

Nestihla som jej už ani nič povedať, keď vybehla po schodoch do kúpeľne a keď sa znova vrátila, rovno sa vyparila preč páč mala prácu. S povzdychom som len chvíľku ostala sedieť na gauči a jediné čoho som bola schopná, bolo prevaľovať si v ústach slinu. Po tom som sa nakoneic predsa len vybrala najprv do kúpeľne, kde som sa poraidne vydrhla.. zabalila som sa do nejakého mäkkého župana a následovala zastávka v kuchyni, kde som vyladovala chladničku.. bola to čistka.. bola som naozaj hladná a tak som z veľkech chladničky vyžrala pomaly dve poschodia plné jedla.. samozrejme tam toho ešte ostalo dosť. Následne som sa len posadila na gauč a zapozerala som sa pred seba.
"Mohla by som vyhrať cenu za.. najlenivejší shinobi pod slnkom.." Pousmiala som sa.