Cvičiště č. 3

First topic message reminder :

Cvičiště u vody. Je dobré pro ty, kteří mají vodní podstatu ^^

Kashike


Počkám až ten týpek odejde. To má být restrukturalizace armády. My dva... a doufejme že se časem přidá ještě alespoň jeden člen tým... máme za úkol zabezpečovat raněné na bojišti. Jinými slovy já jsem u tebe, abych tě chránil, zatímco ty ošetřuješ a evakuuješ raněné. Jinak, rád tě opět vidím.

Eh, aha, podotknu dost přešle. Rozhodně nejsem ráda, že mě teď převeleli pod něj. Snažím se to na sobě nedat znát, ale obávám se, že on to stejně pozná.

Kashike


V čem je problém? optám se narovinu. Myslel jsem, že budeš radši sloužit s někým, koho znáš.

Nemůžu mu říct v čem je problém. Vlastně si tím ani sama nejsem jistá. Čím začneme? snažím se zamluvit tohle téma.

Kashike


No nic, tak později.... Tvůj úkol bude dostávat z bojiště raněné a ošetřovat je. Předpokládám že samotnou techniku přesunu raněného jsi se učila při lékařském výcviku, takže můj úkol bude tě naučit totéž provádět během bitvy. Cítíš se na to?

Nic jiného mi nezbývá, zamumlám si pro sebe. Myslím, že to zvládnu, pronesu o něco zřetelněji k němu.

Pousmál jsem se. Stál jsem tam se zavřenýma očima a čekal, až uslyším, jak na mě zaútočí a náhle jsem se dočkal zničeho nic jsem slyšel rámus zepředu, ze stran a z vrchu. Pousmál jsem se a udělal pečetě. Když jsem ucítil, že jsou všichni skoro u mě, sáhl jsem si do báglu, který jsem měl na zádech. Chytil jsem pár kunaiů a vyskočil do vzduchu. Hned na to jsem se roztočil jako káča a vrhnul všechny kunaie. Trefil jsem 3 klony, který při doteku kunaie zmizeli. Otevřel jsem oči a dopadl na hladinu vody. Kleknul jsem si a pousmál jsem se. ,,Tak pojď Ruko, aspoň jednou se mě dotkni." koukal jsem se na Ruka a dal hlavu na stranu. Uvidíme, co podnikne teď.

Už mě to pomalu přestávalo bavit. Zničil mé 3 klony, ale byl tu ještě jeden (zničil jsi 5 a já vytvořil 6). klon,který přežil se zařadil vedle mě. Rozběhli jsme proti Naokimu. 6 metru předním jsme oba vyskočili. Za pomocí klona jsem se dostal víš,než bych mohl ze země vyskočit.Chtěl jsem využít toho, že by slunce bylo za mnou a Naoki by se do něj musel dívat. Tohle jsem však nedomyslel, protože kdo, kdy viděl silný sluneční svit v kiri. Za vše mohla ta mlha co se vznášela nad vesnici. Musel jsem vymyslet náhradní plán a nenapadlo mě nic jiného než to co udělal Naoki. Ale točit se okolo své osy se mi moc nechtělo, kdoví jak by to dopadlo asi moc dobře ne. Vytáhl jsem kunaie. Už jsem padal dolu a tak jsem je hodil vstříc Naokimu.

Pousmál jsem se, když jsem zpozoroval, jak na mě letí zeshora. ,,Hmm, dobrý plán, ale nemáš tam slunce." pousmál jsem se. 'Tohle to jsem chtěl minule udělat na Hitomi a pak mi došlo, že není slunce tak silné, aby ji oslepilo.' Já jsem to ale nechal být. Kunaie letěly na mě. 'Mno páni, co teď?' se my nějak extrémně uíkat nechělo, tak pustil jsem chakru z nohou a spadnul pod hladinu. Kunaie narazily na hladinu a pozastavily se, takže pod hladinou neměly rychlost ani sílu. Vynořil jsem se trošku dál. Když spadnul Ruko na hladinu, tak jsem dal ruce k sobě a řekl: ,,Tak jo Ruko, beru to trochu vážně." pousmál jsem se a udělal Suiton: Suiryuudan. Proti Rukovi se objevil vodní drak, který mířil přímo na něj. ,,Tak schválně, jak se s tím popereš, Ruko.."

Faito

Vešel jsem na cvičiště. Bylo tam celkem nacpáno, ale byl jsem rád, že si všichni naši "prohru" vzali k srdci a chtěli být silnější. Já sem ale přišel, abych jeden trénink přerušil. Došel jsem ke Kashikemu a Asuce.
"Potřebuji, abys šel se mnou..." řekl jsem, jako bych si ani nevšiml toho, že se mi poklonil personál cvičiště.
"Je mi líto, ale je to velice důležité a není tu nikdo jiný, kdo mi v tomhle může pomoct. Snad nám slečna odpustí..."
Slova možná patřila vlídnému člověku, ale tón hlasu byl stále stejně ledový, jak ho všíchni znali.

Kashike


Už už jsem se nadechoval že vysvětlím Asuce co budeme cvičit, ale v tom přišel kapitán a povolal mě na misi. Dobrá pane, hned jsem u vás. Otočím se zpět na Asuku a předám jí nějakou dokumentaci. V tomhle je kompletní popis naší budoucí činnosti rozpracovaný až po pětičlenné družstvo, se kterým nakonec počítám. Nastuduj si to a zkus se kouknout po někom z řad geninů a chunninů, kteří by se na to hodili. Věřím tvému úsudku a tvůrčí invenci. Lehce se jí ukloním a dojdu za kapitánem. O co jde pane?

Faito

Podal jsem Kashikemu zapečetěnou obálku. "Půjdeme se mrknout na naše přátele do Konohy. Mají něco, co chci..." dopis jsem ale ještě nepouštěl a zvážněl jsem.
"Tohle není rozkaz od kageho pro jounina, tohle je rozkaz od přítele příteli. A já chci, aybs mi slíbil, že rozkaz splníš, jakmile ti řeknu, abys ho otevřel. I kdyby to bylo uprostřed Konohy a stálo tam, abys zabil kageho. Nemusíš do toho jít, možná se nevrátíme..."

Kashike


Příteli? To slovo mi rezonovalo v hlavě jako hlas tisíce zvonů. Podívám se kapitánovi zpříma do očí, do těch očí co většině lidí nosí smrt. Tak tedy přítel. Co bych to byl za přítele, kdybych TĚ v tom nechal samotného. Shrábnu dopis a pošoupnu si meč u pasu. Jdeme, ať jsme na večeři doma... prohodím s hraným klidem.

Faito

Můj výraz se nezměnil. O to víc jsem uvnitř litoval těch slov, která jsou napsána na tom papíře, který právě uložil.

//přesun

Naoki poprvé zaútočil. Podíval jsem se na toho vodního draka a pomyslel jsem si: "Ale to snad ne." Dvakrát jsme uskočil drakovi pak mně něco napadlo. Uskakoval jsem až jsem pocítil, že jsem dopadl na zem. Stál jsem na místě ani jsem se nehnul. Vodní drak do mě narazil a přitom narazil do země, tudíž K.O. Ale co já? Já nic. to co mohl Naoki vidět na místě, kde jsem stál, byl jen špalek dřeva. Kawarimi no Jutsu,které bylo vytvořeno potom, kdy mi zničil mé první dva klony. Kde jsem? Tuhle otázku si Naoki nejspíš kladl. Vylezl jsem se svého ukrytu. "To ti to trvalo než jsi zaútočil " řekl jsem a usmál jsem se. Věděl jsem že jsem přišel o taktickou výhodu. Stál jsem na místě a čekal co bude dělat dál.

Pousmál jsem se a zmizel přek Rukem a objevil jsem se za ním. Dobře Ruko, asi jsem to nebral vážně, tak dám do toho všechno." odkopl jsem ho přiměřenou silou, přeci jsem mu nechtěl ublížit. ,,Víš Ruko, líbíš se mi. Jsi dobrý hoch, který naslouchá a jsi jeden z mála, kdo se se mnou baví. Všichni leda tak utíkají, ale ty ne. Řekni mi, proč ty neutečeš jako všichni ti ostatní a nevyhýbáš se mi co?" optal jsem se ho a čekal na odpověd. ,,Mno, řekl bych, že ukončíme tenhle boj, co říkáš?" čekal jsem na odpověd a sedl si na zem.

Najednou se objevil za mnou a kopl mě. Udělal jsem kotoul a po něm přemet. Otočil jsem se. "Tohle bylo nečestné a nesportovní" řekl jsem a ušklíbl se. "Nebral to vážně? Konec? Takže jsem vyhrál." pomyslel jsem si a objevil jsem mi na tváří úsměv od ucha k uchu. "Dobře, děkuji za trénink" pověděl jsem a v hlavně jsem si připadal jako zlatokop, když najde zlato. Pří jeho otázce jsem se musel zamyslet. "Proč? Proč bych měl. Je rozdíl mezi tím co máš v sobě a tebou. Jsou to rozdílné osoby s rozdílnými vlastnostmi. To je asi vše. Už je jen na tobě, jak si s tím popereš. To je vše. " odpověděl jsem. Tahle odpověd by mu měla stačit.

Prišiel som na cvičisko s úmyslom si zatrénovať, keďže Mizukage povedal, žeby mali byť čoskoro uvedené do provozu nové misie. Než sa tak stane tak sa potrebujem nejako zabaviť. Niekto tu už je. Povedal Khairuni. A ja som sa poobzeral okolo seba a vlastne hovoril pravdu. Ja som sa preto vyštveral na strom, čo najvyššie aby som zistil, že čo robia. Možno to nebolo veľmi slušné ale ak trénovali tak som ich nechcel rušiť aj keď tréning by sa hodil aj mne.

Když jsem odcházel z jiného cvičiště tak jsem z dálky zahlédl známou tvář. Byla tu překvapivě Kaia, která seděla u vody. Řekl jsem si, že poptat se jak dopadla u Mizukageho nebude špatný nápad. Přišel jsem tedy na cvičiště a zamířil si to přitom k ní, ale nebyli jsme tu sami, byl tu ještě jeden mladík, který tu trénoval. Já jsem však pokračoval až k ní kde jsem se ohnul přes její rameno na které jsem položil ruku. " Ahoj, tak jak to šlo? "

Když jsem si poslechl Ruka, tak jsem se pousmál a poděkoval. Z ničeho nic jsem začal pšíkat. Někdo na mně myslí ? Pomyslel jsem jsi a šel jsem si sednout na hladinu vody. Asi budu chvilku meditova,t pousmál jsem se a hned si všiml u břehu dvou mladíků. Doufám, že jim nebude vadit, když si sednu do půlky jezera a budu tam meditovat. Hmm, mno jo, být mladý má výhody. Začal jsem se červenat, protože tam byla dívkam která byla pěkná. Vzal jsem hrst vody do dlaní a opláchl si obličej, abych na ni radši zapomněl a soustředil se na meditaci. Pousmál jsem se, když jsem dosednul, a zavřel oči. Po chvilce se okolo mě začaly vznášet bublinky a já byl štastný, jako kdyby mě Hitomi objala, byl to nádherný pocit. A hlavně to bude nádherné, až budu ovládat tebe, šestko.
Když jsem se zamyslel, tak bublinky vzlétly k holčině u břehu a oklopily ji. Byly teploučké na dotek a příjemně hebké. Nevěděl jsem, že se k ní dostaly, já se pořád usmíval. Naklonil hlavu směrem dolu, pořád se zavřenýma očima, a začal jsem se chichotat. ,,Úžasné." řekl jsem a otevřel oči. Hned na to se bublinky ke mě vrátily a já stále koukal do vody na můj odraz. Myslel jsem na to, jaké by to asi tak bylo ho ovládat. Pousmál jsem se a díval se na sebe ve vodě .

Zoskočil som zo stromu smerom na zem a ladne som dostúpil na zem vďaka tomu, že som pomocou vetra stlmil rýchlosť ktorou som klesol. Khairuni... ja viem, že ku mne sa to nehodí lebo to nepotrebujem, ale potrebujem zosíliť. Prehovoril som k nemu a porozhliadol som sa okolo seba. Vytiahol som z pochvy katanu v ktorej som videl svoj odraz a hneď nato som ju zastrčil späť. Na to ti nepoviem nič iné len trénuj a trénuj, nikdy sa nestane silnejší shinobi ak nebudeš trénovať. Prehovoril ku mne môj drak. Sám vieš, že trénovať sám je otravné a nezlepšujem sa tak rýchlo ako keby ma niekto uvedie na správnu mieru. Po tom, čo som v hlave dopovedal poslednú vetu som rozmýšľal, že či za niekým zájdem a poprosím ho o tréning so mnou. Nakoniec aj keď s menším presviedčaním samého seba som sa odhodlal a zamieril som za človekom, ktorý stál u jazera s akýmsi dievčaťom, ktoré som už kdesi videl. Nerád som za niekým chodil a otravoval bolo to proti mojej povahe ale vyskúšať som to musel. Stál som blízko Katara na, ktorého som prehovoril. Pri tom som vôbec nebol vo svojej koži. "Um ... dobrý deň, ... máte chvíľu čas?" Nevedel som, či mi môže pomôcť ale bol to asi Jounin a nebol zaneprázdnený meditovaním ako ten druhý, inak by som sa asi opýtal toho druhého. V tom to dievča obalila akási bublina, ktorá prišla od toho čo meditoval. Ja som len udivene odstúpil lebo som vôbec nevedel, že čo to vlastne je.

Tolik chaker najednou a navíc jedna nelogicky, pro mě, silná. Seděla jsem na břehu se zavřenýma očima a přemýšlela nad tím. Jedna známá chakra se blížila ke mně. Takže když mi Kataro položil ruku na rameno, nelekla jsem se, protože jsem o jeho přítomnosti věděla. Otočila jsem se na něj. Tolik různých chaker mě ale strašně mátlo. Ještě se toho musím hodně naučit. Červená jsem už byla, díky tomu, jak jsem se třásla, takže jsem jsem více nezrudla.
,,Ahoj." pozdravila jsem ho. ,,Mluvila se mnou místo Mizukahego Metsuko. Byla to strašně příjemná a milá žena." usmála jsem se.
,,Řekla mi, že je dobře, že se chci zařadit mezi shinobi. Prý tu potřebujete sensibily." pokývala jsem hlavou. ,,Jo a taky se mám učit sama a plnit mise a taky mě máš naučit základy." naklonila jsem hlavu na stranu. Pak jsem se otočila zpátky k jezeru. Najednou mě obklopily bublinky. Lekla jsem se tentokrát. Něco takového jsem nečekala. Byly teplé a uvnitř jako by duhové. Do jedné jsem šťouchla, ale nepraskla. Rozzářila jsem se.
,,Kawaii." šeptla jsem se. ,,Ty jsou tak hezký." pinkala jsem do nich, ale ony najednou zase odlétly. Odlétly ke klukovi uprostřed jezera. Prohlédla jsem si ho a tentokrát bylo vidět, že jsem trochu zčervenala. Jenomže...To od něj šla ta silná chakra. Všimla jsem, že u nás stojí ten černovlásek, který mluvil s Mizukagem. Podívala jsem se mu do obličeje a potom sklonila hlavu. Najednou tu bylo moc lidí. A ty moc kluků! Navíc..On má tu zvláštní chakru. Znovu jsem se na něj zadívala, pak jsem zakroutila hlavou. Měla bys přestat každeému prohlížet chakru, Kaio!

" Metsuko? " Zatvářil jsem se zmateně, nejspíš ji musel Faito dostat do genjutsu, jelikož žádná Metsuko ve vesnici není. " To tě asi musel oklamat Mizukage pomocí genjutsu. Žádná Metsuko totiž není. " Podíval jsem se pak na ty bubliny, které mi přisly zprva podezřelé, ale jak jsem viděl že se jí líbí tak jsem to nechal být, ale o co tomu klukovi šlo v tom jezeře? Takhle se snažit zapůsobit na někoho kdo s někým je. Každopádně jsem se na Kaiu usmál.  " Ty si senzibil? Šikula, to neumím ani já. " Byl jsem celkem příjemně překvapen, že je z ní senzibil a pokračoval dále v konverzaci. " Základy naučit říkáš? Tak zajdem někam kde nás nebudou rušit a uděláme si názornou ukázku všech typů. Co ty na to? " Stále jsem se usmíval a pak jsem se otočil už s normálním výrazem na toho jenž na mě promluvil " Tak řekni, co bys potřeboval. Pokusím se ti pomoc "

Naozaj sa mi zdalo, že asi ruším preto som teraz nevedel, či sa to opýtať alebo nie. Trocha nesvoj som si prezrel Katara a to dievča, ktoré bolo poblízku. Ale, keď už som bol tu tak nebolo by dobré cúvnuť. "Chcel by som vás poprosiť, že či by ste mi nejako nemohli pomôcť pri tréningu. Nemám teraz senseiia a veľmi by mi to pomohlo ale ak otravujem tak nevadí pokúsim sa nájsť niekoho iného." Moja tvár bola teraz úplne bez nejakej známky pocitu, bola vlastne taká kamenná. To bol vlastne môj obranný mechanizmus, keď som nebol vo svojej koži, nebol som proste veľmi spoločenský.