Velká síň - taneční sál

First topic message reminder :



Po celou dobu slavností je tohle hlavní místo všech možných jednání a společenských aktivit. V prvním patře se nabízí catering, v patře druhém je pak velký taneční sál, ve kterém by měla (až na nejnutnější výjimky) hrát živá hudba všech možných žánrů, ale hlavně těch vážných, na které se dá tančit.
Tak s chutí do tance, vážení!

Poslouchal jsem ty dva a nejspíš byl někde myšlenkama jinde,  u mě nic neobvyklého, takže když na mě potom brácha koukal a nejspíš čekal, že se k nastalé situaci nějak vyjádřím, prostě jsem jen pokrčil rameny. Správně, bylo mi to fuk!
Říkal jsem si, že rodinnou dovolenou s náma si Kashike přeje asi tak zhruba stejně jako malárii, na druhou stranu jsem z Hisiina vyprávění pochopil, že spolu mají dobrý vztah, takže by nebylo ani nic divného, kdyby na ní chtěl dohlédnout. Mě osobně to bylo vážně docela jedno, těšil jsem se na ty koláčky..
Pak jsem mrkl zpět na spící Michie a na Reinu a pokýval hlavou. "Myslím, že je čas vypadnout.." oznámil jsem, když se místnost postupně vylidňovala. Docela jsem se těšil, až se svalím doma na kanape a budu tam umírat nudou.

Tak snad už bylo těch keců dost... pomyslím si a pomalu vykročím k té trojici. Jestli si mysleli, že jsem totální idiot, nejspíš se spletli. Narozdíl od nich, já se nepotřebuji nutně na někoho přímo dívat, když chci odezírat ze rtů. Díky Kiriganu můžu být klidně otočený zády a vyjde to na stejno. To ale oni vědět nemusí. Cestou vezmu z podnosu dvě skleničky šampaňského a dojdu až k nim. Zdravím pánové... baví tě dobře drahá? Při druhé půlce věty věnuji Hise milý pohled, věnuji jí jednu skleničku a obejmu jí kolem pasu. Doufám pánové, že se s vámi dáma nenudí a dobře ji bavíte. Jak se vám vůbec v Oto vede? Pořád je Reina posedlá svou vlastní bezpečností jako v dobách, kdy jsem jí dělal ochranku já?

Pozdravil jsem nově příchozího společníka. Ne, že by mě až tak zajímal. Jen s povytaženým obočím jsem sledoval Kashikeho počínání a říkal si, že bejt tou holkou, beru kramle neznámo kam. Ale nic jsem neříkal, Tatsu to zvládl výborně za mě a já jsem jenom vehementně tlumil výbuch smíchu, který se mi hrnul přes rty. Takže jsem se tak nějak ironicky šklebil, dokud neprohlásil, že je čas jít.
Znovu jsem jenom kývl na ty dva a s rukama v kapsách vyrazil ke stolu. Teď bylo už skoro jistý, že pokud by vážně chtěla přijít, měla by ho celou dobu za zadkem, ale nijak mi to nevadilo. Vlastně s Kashikem byla docela zábava!
Postavil jsem se kousek od bráchy s Mizuki a čekal na Reinu. Michie nevypadala, že by to zvládla, takže jsem si jí prostě zvedl na záda s tím, že jí domů odnesu. Přece jenom to byla moje vina, že vypadala takhle.. ale neměla si začínat.
"Musíte jí omluvit, chudinka chtěla přechlastat zrovna mě." zazubil jsem se. Vážila tak dvacet kilo, nebyl problém ji unést.
"Co blondie? Snad jí ten srdceryvnej proslov nedojmul natolik, aby se nemohla zvednout, víc lidí už neunesu." zašklebil jsem se a čekal, až se vyrazí.

usmívala jsem se, když dorazil Kashike a důvěrně se ke mě začínal tisknout, což předtím nedělal. A ještě k tomu všemu "drahá"? Překvapeně jsem se na něj dívala, a když kluci začali dávat zpátečku pochopila jsem, že se ti tři opravdu nemusí. Lákal mě výlet do Oto, podívat se také jinam a nebýt pořád zalezlá doma. Mohla bych Kashikeho přesvědčit. Ale to si nechám na jindy.
"Ráda jsem vás poznala." zamávala jsem na ně ještě, a pak se obrátila na Kashikeho.
"Ty žárlíš!" oznámila jsem mu s úsměvem.

Musel jsem se usmívat nad tím, jak rychle stáhli ocasy mezi nohy a vycouvali i přes ty rádoby drsné kecy. Jistě že teď už je ochranka Reiny snadná, když Reina nemůže fyzicky umřít. Hlídat Edo Tensei narozdíl od nich zvládám v jednom člověku. Spíš šlo o to jim připomenout, že jsem měl na rukou krev v době, kdy oni cucali dudlíka na flašce. Pak se na mě obrátila Hisa. Místo odpovědi se jen usměju, lehce se k ní nakloním a přiblížím svá ústa k jejímu uchu. Pak teprve velmi potichu špitnu. Ano. A navíc jsem nemohl vystát ty blafy, kterými tě krmí. Nemluvě už o jejich chování. Pak se zase odtáhnu, jakoby nic.

Pánové se objevili u mně. I já cítila, že je konec. Bez Faita jsem neměla motivaci tu zůstávat dále.
"Dobrá odcházíme." vstala jsem a ještě se rozhlédla kolem a když můj zrak spočinul na dívce, kterou měl Tetsu na zádech, povytáhla jsem obočí. To je kdo?
"Tetsu nerada bych řešila, že jsme unesli přímo z Kiri nějakého shinobiho." varovala jsem ho a sešla schody.
"Počkejte na mě venku před bránou přijdu hned za vámi." rozkázala jsem jim a namířila si to ke známé osobě, ke Kashikemu. Byla u něj i ta dívka o kterou dvojčata zřejmě jevili zájem.
"Kashike?" oslovila jsem ho.

Za mnou se ozve hlas, který jsem byl zvyklý slýchat půl života. Otočím se proto na patě a můj pohled padne na Reinu. Ano, lady Otokage? Jak vám mohu pomoci? Otázky byly proneseny neutrálním tonem, avšak ne nepřátelsky. Nikdy jsem proti ní nic neměl, když jsem sloužil jako její ochranka tak se ke mně chovala mile a jednala se mnou slušně.

Mírně jsem se otřásla, ale zimou to nebylo.
"Jsou trochu neomalení, ale výlet mimo Kiri mě dost lákal a láká i teď." opáčila jsem stejně tak tiše. Ucítila jsem za námi pohyb,  tak jsem se otočila stejně jako on. To byla ta blondýnka. Viděla jsem ji konečně zblízka. Přišla mi typově stejná jako Mizukage, také měla praskliny. Ale přesto byla neuvěřitelně krásná. Podívala jsem se na své šaty a pak na ní. Nemám šanci. Stiskla jsem Kashikeho paži a dala mu tak najevo, že tam jsem taky, kdyby měl náhodou myšlenky jinde a zapomněl mě té dámě představit. Jen jsem ji mlčky pozorovala a obdivovala ji. Hlavně ty vlasy.

Na bráchu jsem se ušklíbl. "Nestraš.. i když uznávám, že jsem se už dlouho tak nepobavil.." Stále s hnědovláskou na zádech jsem postával a čekal na to, co bude následovat. Když mě oslovila Reina, jen jsem se usmál a kývl hlavou. "Neboj blondie, ta je z Oto.. měla bys mě vlastně pochválit, že se vzorně starám o spoluobčany!" ušklíbl jsem se a ten fakt, že kdyby mě nepotkala, nejspíš by ještě zvládala chůzi, jsem si nechal pro sebe.
Pak se ale stalo něco nečekané, to když se ona hnědovláska probudila. Zamumlala tu větu dost potichu, ale protože jsem jí měl tak blízko, neušlo mi to. Škodolibě jsem se zazubil. "Ale, ale.. takže už ne Popelka, ale Šípková Růženka? Ty jsi na ty pohádky nějak zatížená.." podle toho, jak malátně mluvila a jak "obrovskou" silou mě bušila do zad jsem vydedukoval, že pouštět ji by nebyl dobrý nápad a tak jsem se rozhodl zahrát na hrdinu a gentlemansky se o ni postarat.
"To mě těší, lásko.." usmál jsem se na ní provokativně. "Mimochodem, jsem si jistá, že to víš, ale vyhrál jsem.. co odměna pro vítěze?"

"Jsi tu zřejmě jediný vysokého postavení zde, já a mí lidé odcházíme. Slavnost jsme si velice užili, po dlouhé době jsem se zase bavila." pousmála jsem se, a pak zvážněla.
"Kdyby ses cokoli dozvěděl o Faitovi, kde je, proč to udělal nebo cokoli, tak tě prosím, ne jako Otokage, ale jako přítel, dej mi to prosím vědět. Dost mu dlužím a to co udělal dnes.... potřebuji vědět, jestli je v pořádku." moje slova byla vážná a bylo vidět, že si nedělám srandu, ani že to není nějaká lehkovážná věc.
"Doufám, že tím, že se Faito rozhodl odejít, neskončí spojenectví mezi Otogakure a Kirigakure a mohu se na vás spolehnout, kdyby se něco dělo." ano už ve mě rostly pochyby z Atsuki varování.

Vyslechnu si co mi chce říct s klidnou tváří. O Faita strach mít nemusíte. Je jedno co ho v jeho životě potká, rozhodně to pro něj nepředstavuje hrozbu. Ovšem pokud bych získal nějaké zprávy, pokusím se dát vědět. Máš mé slovo jako přítele... ano, to tyknutí bylo záměrné... Co se týče spojenectví Kiri a Oto, zasadím se plnou měrou o to, aby zůstalo neporušené. Nenechám odkaz největšího z Mizukagů a mého přítele pošlapat bandou byrokratů, i kdybych tu z toho měl udělat Krvavou Mlžnou.

Kývnu na něj, vždycky na něj bylo spolehnutí.
"Děkuji, doufám, že se někdy ukážete v Otogakure." pousmála jsem se i na to děvče vedle něj.
"Nezávidím ti, že to tu teď budeš mít zřejmě na povel. Tolik cizinců." rozhlédnu se kolem.
"Ráda jsem tě viděla." kývnu na něj s cíle se rozloučit

Tiše jsem se zasmál. I v dost špatným stavu byla vtipná, to jsem prostě nemohl ignorovat! Nemít plné ruce, snad jí i zatleskám! Takhle jsem jenom uznale pokýval hlavou. "Zrovna jsem se chtěl zeptat, jak bys to chtěla udělat, když se neudržíš na nohou, alkoholičko.." uštěpačnost z mého hlasu přímo křičela.
"Vlastně jsi fakt roztomilá.." pronesl jsem se smíchem, protože mi něco říkalo, že to je něco, co určitě slyšet nechtěla. Nakonec jsem si jen povzdechl. Každou druhou bych na tu zem fakt hodil a kašlal na to, ale ona? Slečinka si prostě zasloužila jiné zacházení. Tak jsem rezignoval.
"Jak si princezna přeje.." rozešel jsem se ke dveřím, a když mi Michiina tvář klesla na rameno, bylo mi jasné, že princeznička potřebuje dospat. To bude zítra kocovinka..
Škodolibě jsem se ušklíbl a rozešel se za bráchou, kterej se mi bude rozhodně v brzký době smát, že jsem vyměknul.

Zjevně si to konečně srovnala v hlavě... pomyslím si a lehce se usměji. Nemáš za co děkovat, ještě jsem nic neudělal. Tu návštěvu v Oto zvážíme, tady mojí drahou společnici Hisu tam lákali ti tvoji dva frajírci a ona je zjevně dost nalomená... navíc co jsem si všiml, je tvoje fanynka. Což mi připomíná... vezmu Hisu za ruku a přivedu jí o krok blíž. Hisa Kaguya... a tohle je lady Otokage, miss pevniny za loňský a předloňský rok, Reina Kana. Díky fyzickému kontaktu cítím, jak má Hisa vysokou tepovku. Lehce se k ní nakloním a špitnu jí do ucha: Nestyď se a řekni si třeba o podpis, jen tak tu šanci zase nedostaneš.

Omámeně jsem se dívala na ní, a pak mě Kashike popostrčil k ní. Musela jsem být červená všude, jak jsem se styděla.
"No já....viděla jsem Vás poprvé, ale jste opravdu moc krásná." zakoktala jsem se. Taková normálně nejsem. A Kashike s ní mluví a dostal i pozvání. Lehce jsem se chvěla. Nemůže být tak špatná jak Keigo říkal.
"M-moc mě těší." říct si o podpis? To se neslušelo, ale pokud Kashike přijme její nabídku, tak ji ještě uvidím.

Překvapeně se podívám na tu dívku, která vypadá, že každou chvíli omdlí. Mile se na ní usměju a reaguju na Kashikeho komentář, ale dívám se na ní a stisknu ji ruku.
"Doufejme, že ten titul získám i letos." mrknu na ní.
"Děkuji za pochvalu." Je to další Kaguya, jak jsem si myslela. Přesto působila velice mile a mě velice imponovalo, že ke mě vzhlíží. Ani nevím jestli to tak někdy bylo a měla jsem fanoušky.
"Umíš si vybírat, Kashike." pronesla jsem a pokračovala: "Mí lidé čekají, domů je to ještě kus cesty, má nabídka stále platí." mávnu na oba a pyšně odcházím ze sálu, konečně domů.

(přesun)