Budova Tsukikage

Vyšla jsem poslední schod a na chvíli se zastavila. Tak nějak jsem čekala, jestli se kolem mne rychlostí blesku neprožene bílá chlupatá koule, ale nic se nestalo.
Trochu jsem se zamračila. Od té doby, co Shi vyrazila na hon toho kance je už oba nikdo neviděl. Pak se po ní budu muset jít podívat.
Všimla jsem si Reie před kanceláří. „Dobré ráno,“ pozdravila jsem ho a šla odemknout. Když se tak stalo, vešla jsem dovnitř a dveře nechala pro Reie otevřené.

Posadila jsem se za stůl a vyslechla si Reie.
„Dobře, co tobě?“ opětovala jsem mu otázku a pak se zaměřila na ty ostatní.
„Yonbiho je třeba do někoho zapečetit...Bohužel ještě nevím, do koho,“ řekla jsem popravdě. Neměla jsem zrovna chuť ztěžovat nějakému nevinnému pravděpodobně-geninovi život.
„Naše vesnice bude ve spojenectví s ostatními bojovat ve válce proti nepříteli,“ řekla jsem v dost velké zkratce podstatu celé věci. „Ale je dobře, že jsi tady,“ usmála jsem se způsobem, který nevěstil nic dobrého. „Přibližně za týden budu muset opustit vesnici na dobu neurčitou. Dokud se nevrátím, svěřuji ti velení.“

Jak jsem tak seděla za tím stolem, začala jsem si přerovnávat papíry, aby to nějak vypadalo. S jemným úsměvem jsem si vyslechla, jak se má a pak čekala na jeho odpověď na to, že to tu bude mít na starost.
Byl asi ta nejlepší volba. Momentálně bylo plno lidí mimo vesnici a Rei mi připadal nejvhodnější z těch, co tu byli. Zprvu jsem uvažovala i nad takovými existencemi, jako byl Ishi, ale nakonec jsem došla k závěru, že bych se vrátila a vesnice by už dávno pravděpodobně skonala pod náporem nějakého upraveného kmenu moru nebo tuberkulózy.
Po pravdě, nečekala jsem, že by to mohl odmítnout. Když tedy začal odporovat, okamžitě jsem se zarazila ve veškerém pohybu a pomalu k němu zvedla své kočičí oči.
„Co prosím?“ zeptala jsem se klidně. Lokty jsem si opřela o desku stolu a ruce složila pod bradou. „Pochybuješ snad o mém rozhodnutí?“ vyslovila jsem ledově otázku. Tón jasně ukazoval, že při vyslovení kladné odpovědi by nedopadl moc dobře.

S rybářským prutem a bedýnkou v jedné ruce jsem to ještě vzal do kanceláře, jenom dát Tsukikage nějaké papíry a poptat se jestli nemá nějaké přání.

Nakouknu do otevřených dveří a vidím, že má hosta. I tak vejdu tiše jako kočka, lehce se ukloním, bleskově položím papíry které touží po podpisu naší milé Tsukikage a odeberu se před kancelář, kde počkám... až na mě dojde řada.

Podívám se znovu a host zmizel, podrbu se na hlavě a pokrčím rameny, stejně počkám, až budu zavolán.

Podezřívavě jsem ho sledovala, jak se přesunuje pryč. Periferním viděním jsem zpozorovala Yuna, jak se vplížil do kanceláře a pak z ní zase vyběhl.
V tom Rei řekl pro něj osudovou větu a následně vyskočil z okna. No to si dělá... Okamžitě jsem se zvedla ze židle, ale hned na to si uvědomila, že venku čeká Yun. Po chvilce nerozhodného rozhlížení jsem na své původní místo vytvořila květinového klona. Za tu dobu už mi Rei stihl někam zmizet. Já mu dám...
Ještě jednou díky za to, že mám přehled po celé vesnici... řekla jsem si v duchu, než jsem se rozpadla na lístky.
Klon se mezitím usadil do křesla, přitáhl si k sobě papíry a zavolal „Dále!“.

A konečně na mě došlo, vejdu tedy do kanceláře, rychle se opět ukloním.

Odkašlu si "Dobrý den, jen jsem přinesl nějaké papíry vyžadující Váš podpis" řeknu a po krátké odmlce pokračuji 
"A ještě jsem se chtěl zeptat, zda-li nemáte nějaké přání či rozkaz pro mě či logistické oddělení" ukončím  svou řeč a čekám na odpověď, už se těším na ryby.

„Dobrý den,“ opětuje klon s úsměvem pozdrav, po mém předchozím rozčarování ani stopy. Vezme pero a po krátkém přečtení opět papíry podepíše. Pak je Yunovi podá zpátky.
„Vlastně ne, nic nepotřebuji,“ znovu se usměje klon a dává mu tak volno, pokud vyřeší všechny své běžné pracovní povinnosti.

Přijmu podepsané listiny, lehce se ukloním "Nebudu tedy nadále rušit, neshledanou" řeknu a pomalu vycouvám ze dveří, které za sebou potichu zavřu.

Plán je jasný, papíry odnést do naší centrály, pak huráá na ryby, usměji se a bryskně pádím za povinnostmi.


/Přesun/

Došourala jsem se s lízátkem v puse před budovu a chvíli prostě jen tak stála se založenýma rukama na prsou.
Zase mě čeká ta výzva...
Přimhouřila jsem bojovně a nenávistně oči.
..schody!
Zhluboka jsem se nadechla a vydala se hrdinně do budovy a pak po schodech nahoru. Posledních pár schodů nahoru jsem se šourala jako šnek a myslela, že vypustím duši.
S jazykem skoro na zemi jsem zdolala poslední schod a udýchaně si otřela čelo.
Pro dnešek byla schodů až až..
Když jsem zklidnila dech vyrazila jsem ke kanceláři a zaklepala.

V práci jsme měli fofr... inventura, kontroly skladů... našlo se pár zajímavých věcí, které po kontrole trvanlivosti a doby užití byly roztříděny. Takže teď nesu velkou krabici s všelijakým obsahem ku Tsukikage, zda-li by něco z toho nechtěla přednostně.

Před kanceláří, už někdo stojí, takže lehce pokynu hlavou na pozdrav, usadím se na lavici a čekám, až budu vyzván ke vstupu, tedy po slečně.

Klon stále seděl v kanceláři, když někdo zaklepal.
,,Dále,'' zavolal a počkal, kdo vstoupí.

Koukla jsem se na příchozího a mlčky se na něj usmála.
Když se ozvalo dále vešla jsem a zavřela za sebou.
"Ooii~ Tsukikage-samáá!"
Zářivě jsem se usmála a spojila ruce za zády.
"Chtěla jsem se zeptat na misi mimo vesnici, nebo jestli se můžu skočit kouknout do jiné vesnice."

,,Zdravím,'' usmál se klon na Junku a pak zvážil její žádost.
,,Momentálně tě na žádnou misi mimo Tsuki nepotřebuji...Do jaké vesnice by ses chtěla vydat?'' chtěl vědět klon, s myšlenkou, že jí když tak povolí týdenní výlet za hranice.
Stejně jako Yuki. Ta už by se měla každou chvílí vrátit.

Když řekla, že žádnou misi mimo vesnici nepotřebuje povzdechla jsme si ale když se zeptala kam bych chtěla rozzářila jsem se.
"Do Kirigakure! Ráda bych vyzkoušela jejich lázně a tak."
Vyhrkla jsem okamžitě. O lázních v Kirigakure jsem slyšela vážně hodně a chtěla jsem si vyzkoušet co je na tom pravdy.

Klon přikývl, vzal čistý papír a pero a začal psát. Nakonec se podepsal, dopis přeložil a dal na něj pečeť Tsuki. S tímhle by neměla mít problém dostat se přes bránu Kiri a prokázat se u Mizukage, pokud by přesto měli námitky.
Klon podal dopis Junce. ,,Máš na to týden,'' upozornil ji ještě a přidal úsměv.

Vzala jsem si dopis a vypadala jsem uplně nadšeně.
"Přinesu Vám odtamtud jahody!"
Zakřenila jsem se a rychle otevřela dveře.
"Naschléé!!"
Křikla jsem a už mě nebylo.

~Přesun~

Docourala jsem se před kancelář a zaklepala.
Doufala jsem, že tam bude a nebudu muset obíhat celou vesnici a shánět se po Tsukikage.
Málem bych zapomněla..
Sundala jsem si batůžek a vytáhla krabičku, kterou jsem měla na vrchu aby se jí nic nestalo.
Nyhéhé
Uculila jsem se a čekala na vyzvání.

Klon, který od mého odchodu stále seděl v kanceláři, při uslyšení zaklepání zvedl hlavu od dokumentu, který pročítal. Ani jemu se nevyhnula pravidelná dávka mnohdy zbytečného papíru, který se musel projít a většinou recyklovat.
„Dále!“ zvolal klon dostatečně nahlas, aby ho bylo slyšet a čekal na příchozího.

Otevřela jsem dveře a s širokým úsměvem vešla dovnitř.
"Ooooi! Tsukikage-samá!"
Zanotovala jsem pozdrav a položila jí jahody z Kiri na kraj stolu.
"Jsem zpátky a tady jak jsem slíbila jsou jahody z Kiri."
Pousmála jsme se a olízla si rty.
"Mizukage jsem v Kirigakure nezastihla ale místo toho jsem byla hned při příchodu obviněná jejím zástupcem, že jsem špeh z Tsuki."