Brána Tsukigakure

Přišel jsem ke strážnému brány a moc jsem ho nepoznával, možná to byl někdo nový možná ne, přeci jen od doby co jsem se tu objevil naposledy to byli 2 roky. " Zdravím jsem Akasuna no Ruki, mmmm jak to říct jsem ninja odsuď pracoval jsem přímo pod bývalou Tsukikage Reinou Kanou, vracím se po 2 rocích z mise. " Po reakci, která ke mě byla směřována jsem pochopil, že to možná bude problém se dostat do této vesnice po dlouhé době, no uvidíme zda tu budu jako vyhnanec nebo budu normálně přijat. Pro jistotu jsem pevně uchopil své kopí, protože nevím proč Reina již nebyla Tsukikage a jak znám jí, tak bych se nedivil kdyby jí vesnice nenáviděla.

Divil jsem se že mi připomínal situaci ohledně Reiny, když jsem naznačil již v první větě, že vím o všem ohledně Reininy nedostupnosti. " Ano to vím že již nezastává, ne naprosto chápu, přeci jen je to na vaší zodpovědnost a reálně pokud se sem dostane nepřítel, tak o krk příjdete vy. Je mi líto nepodléhal jsem nikomu kromě Kagemu, a tak to aji zůstane. Detaili mise sdělím jen jemu a nikomu jinému, i když pro něj velkou váhu nebudou mít. Jediné co vám mohu říct ohledně této mise je, že šlo o soukromou věc bývalé Kage, takže reálně nebude ani ve spisech. " Misi jsem si vymyslel a začalo mi hrát trošku do bot, jelikož jsem neočekával že Reina odejde z postu a byla seznámena že odejdu pryč mimo vesnici sbírat informace o světě, ale to co nevěděla, tak i že jsem hledal informace o Shoovi(kdyby někdo nevěděl bývalý velitel jouninů Tsuki, Reinin manžel, který ze dne na den zmizel).

Promiňte ale dovnitř se dostanu, znám vesnici celou nazpaměť, přeci jen jsem tu vyrůstal snad celý život. To že jsem přišel hlavní bránou snad dokazuje, že nemám v plánu nic nekaleho. Jsem ochoten se nechat aji spoutat, přeci jen jsem ninja z Tsuki, tak jako vy." Z části jsem chápal proč mě nechcou pustit, avšak mé úmysly nebyly nijak špatné, jen jsem se chtěl vrátit do vesnice, kde jsem vyrůstal. Nevěděl jsem nic o současné Tsuki, o organizaci Shuuketsu jsem jen zaslechl od Reiny, ale nijak mě to nezajímalo, třeba ti lidé mají aji stejné ambice jak já. " Myslím že kdybych byl nepřítel, tak bych už zde dělal trochu nepořádek jestli mi rozumíte, chci se jen vrátit domů.

Moje výprava šla celkem pomalé tempo, nikam jsme nespěchali. Dopis jsem samozřejmě zapomněla poslat po včerejším večeru. Ale snad to nebude takový problém. Stačilo by jen přijetí na čaj a zase mohu odejít. Už v dálce jsem ucítila známou chakru. Chvíli jsem se zastavili, pár metrů od brány, než jsme přišli přímo k ní a čekali.
"Ach Ruki, my na sebe ale máme štěstí." pronesu lehce pobaveným tónem a otočila jsem se na strážné a ukázala jsem jim svou pečeť.
"Můžete mě brát jako malou inspekci." promluvila jsem vážně. Takže Yotsuki měl pravdu. Tsuki se vážně rozjela.
"Mohl by jste mě prosím doprovodit k vašemu Tsukikagemu?"

Po tom co jsem se bavil se strážným jsem uslyšel známý hlas a otočil se uviděl jsem Crystal a viděl jsem jak si to míří k bráně " Že vy mě špehujete ? " Jen jsem řekl usměvavým hlasem a všiml si jak dává nějakou pečeť do brány, no v tom momentě jsem dostal silnou ránu do břicha. Ninja měl velkou sílu a po nárazu pěsti jsem se lehce předklonil a vyflusl nějaké sliny. Postavil jsem se a v očích mi začal zářit sharingan, chtěl jsem to řešit mírovou cestou, jelikož nesnáším násilí, ale i červ by měl znát své místo. Rychle jsem se vzpamatoval a znova uchopil své kopí, které mi předtím spadlo. Použil jsem rychlý výpad kopím, ale druhou tupou stranou, abych mu neudělal velká zranění. Výpad lehce proběhl z levé strany, tupá strana kopí mířila směrem na krk a já s aktivovaným sharinganem pro jistotu sledoval situaci.

"Nešpehuji." pousmála jsem se i já. Byla jsem z Kumogakure až příliš dobře naladěná, než abych se pustila do hádky se strážným.
"Tak mě pusťte aspoň v těmi málo důvody co máte." odpověděla jsem strážnému na to.
"K Tsukikagemu trefím i sama." jeho chakra byla až moc velká na to, abych ji necítila.
"Ve zlém nepřicházím to snad víte." ukázala jsem mu své prázdné ruce.

Překvapeně jsem vše sledovala stejně jako moje ochranka, která okamžitě reagovala a stoupala si přede mě. Nebylo jim o nic platné. Zavřela jsem na chvíli, abych aktivovala svou obranu a pak jsem se postavila před Rukiho a tu jednotku.
"Nikdy jsem nezažila, aby byla Tsuki až tak moc agresivní na lidi, kteří ji chtějí navštívit." obořila jsem se na ně. "Ruki, jsi jako tvoje matka, stůj a nic nedělej!" sykla jsem k němu a dál se dívala na kapitánku.
"Z pravomoci aliance mě okamžitě odveďte k Tsukikagemu, protože ač se vám to líbí nebo ne, Tsukigakure je stále pod aliancí národů." zvýšila jsem hlas, i když jsem zněla stále ještě poměrně vyrovnaně.

Když jsem zaútočil po strážném, tak jsem aji zaslechl šumění větru a rychle směřující kunaie se senbony. Mým prvotním plánem bylo mečem jenom vystrašit strážného, nikdy jsem neměl v úmyslu ho přímo napadnout, kdybych ho měl trefit, tak bych se zastavil u krku, bohužel jsem prvotně nevěděl že zde jsou příhledící. Chtěl jsem se velkou rychlostí otočit kopím a protočit ho kolem sebe jako obranu, ale v tom se tam objevila Crystal. Velkou silou jsem zastavil své točení, ale bylo to jen těsně " Crystal, nevměšujte se prosím do mé situace, děkuji za pomoc, avšak muž si má své problémy řešit sám. Nejsem jako má matka, nechtěl jsem mu ublížit." Poté jsem se pootočil směrem na tu speciální jednotku. V očích jsem již sharingan neměl, protože jsem se uklidnil a reálně kdyby do toho nezasáhla, asi bych se neovládl a použil onu techniku. " Omlouvám se, ale má výchova mi tvrdí,že pokud dostanu ránu měl bych jí vrátit. Takovéhle bývalo moto ninjů z Tsuki za mé doby, ale s tím jste jistě seznámena." Podle hlasu jsem poznal že to byla dívka a cítil jsem se trošku zvláštně, protože mi pravděpodobně Crystal zachránila krk, nevím jak silní jsou tyto ninjové, ale ještě pár minut boje a zřejmě bych měl na sebe vypsanou odměnu, stačilo mi že jsem byl kdysi zapsán jako unesená osoba. Poté se do toho vložila slůvkami Crystal a já se jí jednou rukou dotkl ramena a podíval se na ní, aby ustoupila. " Omlouvám se za své chování a jsem za něj ochoten převzít veškerou zodpovědnost. Chápu v jaké situaci je vesnice a asi bych zareagoval stejně, v dnešní době se nedá věřit nikomu prosím přijměte mojí omluvu." Lehce jsem se uklonil na náznak omluvy a poté narovnal, nechtělo se mi hlavně bojovat, protože proti celé vesnici bych asi jen tak neobstál a nemám rád přímé potyčky.

No skvěle. pomyslela jsem si a už jsem viděla jak moje ochranka reagovala, když jsem jim utekla z formace. Opět se postavili kolem mě.
Problesklo mi hlavou, že tu nouzi zřejmě myslely ukrývat nukeniny třídy S a organizaci Hakuei. Ale nahlas jsem to neřekla, to jsem si nechávala pro Tsukikageho.
"Máte zde něco jako čekací listinu?" pronesla jsem ironicky, protože pustili Rukijo přede mnou. Jistě museli tušit, že bych jim to mohla zavařit u srazu káge. Ale i přesto jsem se obrnila trpělivostí a čekala.

Nevím o co jim přesně šlo, hrát hru kdo dříve uhne pohledem jsem neměla v plánu. Hned na začátku jsem byla milá, tak proč se takto unáhlili. Postavila jsem se za Rukiho a tohle mi bylo odměnou. Nebýt mě už by tu byl útok na Tsuki, ale to si zřejmě moc neuvědomovala. Rezignovala jsem v tu chvíli, kdy i mě přišlo už trapné jak mí lidé kolem mě krouží jako supy. Odvolala jsem je pryč i když protestovali.
"Promiňte opravdu nemám moc času, mohli by jste mě prosím pustit dovnitř?" už podruhé jsem je prosila a bylo mi to dost nepříjemné. Horší jak Kiri

Poděkoval jsem a šel jsem spolu s dvěma strážnými směrem k budově Kageho, no ještě předtím jsem zamával na Crystal " Uvidíme se uvnitř a děkuji za pomoc" Přátelsky jsem se na ní usmál, ale jakoby nefalšovaně. Dokážu se smát od rána do večera, přeci jen přetvářka je druhá stránka Shinobiho, no úsměv, který byl směřován Crystal jsem za poslední dobu ukázal jen Reině.

"Děkuji." usmála jsem se mile, i když to byl pro mě velký herecký výkon. Jsem poctěna. Doplním v duchu ironicky a pokyn svým mužům, aby jsme vyrazili dovnitř.

(přesun)