Domeček č. 19

pro **Mikasa Aomine** Thu Aug 20, 2015 10:12 pm

First topic message reminder :

Domeček č. 19 - Stránka 3 The_old_house_by_owen_c

Domek není ani moc velký, ale pár lidí se do něj určitě v pohodlí vejde. Je téměř celý dřevěný a docela jednoduchý, žádná okázalost ani výstřednost. Nachází se v obyčejné čtvrti, obklopuje ho veliká zahrada a několik stromů. Vzadu je na jednom dubu pověšená stará houpačka, zatím co v přední části se nachází venkovní posezení. Kolem terasy je zbudováno pár záhonků s růžemi.
Uvnitř se nachází prostorná kuchyně s jídelnou, obývák, dvě koupelny, dvě ložnice a pokoj pro hosty. Zařízení není nijak luxusní, ale je pohodlné a užitečné.

pro **Mikasa Aomine** Sat Aug 29, 2015 8:08 pm

Ano, měla jsem dostatečné množství energie, abych pokračovala, přesto jsem pauzu docela uvítala. Nebyla jsem unavená fyzicky, ale psychicky. Soustředit se na tolik věcí naráz mi dělalo problémy. Posadila jsem se do trávy a pozorovala děti, jak si hrají se starými hračkami, které jsem našla. Vypadali spokojeně, musela jsem se nad tím pousmát. Pak jsem pohled přetočila na Naa a prohlížela si pro změnu jeho. Přemýšlela jsem, kde teď je a jestli je v pořádku. Uměl se o sebe postarat, o tom žádná, ale těch pocitů jsem se i tak nemohla zbavit.
Naštěstí odvedl mou pozornost svou otázkou. Věděla jsem, na co naráží. Už předtím mě napadlo, že bych mohla využít svých přirozených schopností. V podstatě jsem se nepotřebovala bránit, moje kekkei genkai mě chránilo automaticky. Byla by to určitě výhoda. Jen jsem si nebyla jistá, jestli bych dokázala zkombinovat obě tyto techniky dohromady. I když, kdybych opravdu tvrdě trénovala..
Zvedla jsem ruku. "Umím.." odpověděla jsem jednoduše a snad na důkaz svých slov jsem právě ruku nechala rozplynou se v šedavý dým. Od doby, kdy jsme spolu trénovali naposledy, jsem se zlepšila. Chtěla jsem mu dokázat, že i já na to mám. Jednou jsem ho chtěla porazit. Naučila jsem se ovládat se, kontrolovat své schopnosti bez pečetí a řídit i to, jak velká část mého těla se promění.

pro **Nao Okumura** Sat Aug 29, 2015 8:49 pm

Snažil som sa zakryť malý úžas spojený s malým strachom z nej, keď som videl čo práve urobila predo mnou. Na malý moment som nahodil farbu rovnakú ako mala stena v kuchyni, biela ako prvý sneh. A epicky to vyzeralo vďaka mojim obväzom ktoré pokrývali celé moje telo, takže som vyzeral naozaj zvláštne, ako skamenený. Chvíľku som uvažoval že vstanem a utečiem kým sa bude dať.
„Prisahám že ju už nikdy nenaštvem..“ Ozvalo sa mi v hlave, pričom chvíľku trvalo než sa mi vrátila pôvodná zdravá farba, následne čoho som sa postavil a oprášil sa od zeminy. V ten moment som jej začal vysvetľovať ako sa útočí, brániť sa už vedela, teraz bolo potrebné ju naučiť bojovať. Vysvetľoval som jej to dlhú dobu, ukázal jej veľa pohybov ale najdôležitejšiu vec čo som jej povedal, bola táto.
„Štýl ktorý ťa učím je o improvizácii. Musíš si vyčistiť myseľ a nemyslieť na nič. Alebo mysli na rámen, ja neviem, večeru, sex, hocičo, len nie na boj. A potom ťa neporazí ani Sharingan..“ Vysvetlil som jej ako to funguje s mečovým umením môjho klanu, nepredvídateľným umením ktorý bol schopný poraziť aj Sharingan, tak chaotický, že ho nebolo možné predvídať, vďaka čomu sa stal nebezpečný. Uvažoval som prečo ju to učí, skončí to napokon tak že ma nakope a ja budem musieť splniť snáď každé jej želanie. A hlavne pri tom ako som jej vysvetlil ako sa bojuje, muselo jej dôjsť jedno. Človek aby zvládol takéto umenie, musí byť tak trochu cvok. Ako som to dorozprával, zdvihol som svoj drevený meč a pozrel sa jej do očí.
„Teraz ma poraz. Stačí že ma raz trafíš.. Vyhrala si a ja ti splním tri želania, hocijaké v hocijakom čase. Ak nie, tak ten dom len čo sa vráti originál bude v takom stave, akoby v ňom býval kráľ..“ Zaškeril som sa a postavil sa. Budem sa len brániť, to áno. Musí ma trafiť aspoň raz. Aspoň raz ma poraziť, inak bude drhnúť a luxovať celý dom. Bolo to kruté, ale predsa len mala tri želania, ktoré mohla využiť ako chcela.

pro **Mikasa Aomine** Sat Aug 29, 2015 9:29 pm

Naklonila jsem hlavu na stranu a prohlížela si, jak zbledl. Neměla jsem se ho zeptat, co mu je? Přece jenom, už nebyl nejmladší! Bála jsem se, jestli mu třeba nekolísá tlak.. nicméně za chvilku se jeho zdravá barva vrátila zase do normálu a on vstal. Napodobila jsem ho. Začal mi vysvětlovat, jak se útočí a ukázal mi množství pohybů, zatím co já jen přikyvoval a pozorně ho sledovala. Teorii jsem vždycky zvládala dobře. Otázkou zůstávalo, jak zvládnu využít nově nabyté poznatky v praxi.
Ve chvíli, kdy mi dal poslední nejspíše nejcennější radu, jsem tedy začala přemýšlet o ničem, jak mi poradil, no samozřejmě jsem se musela chytit toho nejméně vhodného, co vyjmenoval, a tak nebylo divu, že mi najednou zčervenali tváře a já pohled od něj odvrátila stranou. Fajn, zkusím ten ramen..
Ze zamyšlení mě vytrhla až jeho výzva. Tři přání byla lákavá, ale mnohem více motivující pro mě byla ta hrozba, že budu muset uklidit. Já.. uklidit.. celý.. dům..
"Neprohraju.." oznámila jsem pevným hlasem a postavila se do naučené pozice. Nedovolím mu vyhrát a získat ten pocit nadvlády, ani za nic! "Můžu použít svoje schopnosti?" měla jsem na mysli samozřejmě kouř, i když jsem si nebyla ani trochu jistá, jestli kombinovaný útok vůbec zvládnu. Jedna věc byla si to hezky vymyslet, ta druhá to potom bez nepříjemných starostí vykonat.
"A ještě jedna věc-" pohlédla jsem mu do očí. "Ber mě vážně..." nechtěla jsem, aby mě podceňoval a outlocitně mě bránil. Ne, chtěla jsem znát pravdu a vědět, jak na tom jsem a co dokážu.

pro **Nao Okumura** Sat Aug 29, 2015 9:51 pm

Mala jediné šťastie že sa nespýtala. Naozaj fakt veľké šťastie že tú poznámku o tom aký som starý, pričom som bol od nej starší len o necelých 5 rokov, nepovedala nahlas. V tú chvíľu by podľa všetkého Kumo zažila samotnú Sodomu Gomoru pretože by som od hnevu fakt vypálil do základov aj len s klonom celý svet. Síce som sa jej bál, ale takto by prekročila všetky medze a podľa všetkého by som ju prizabil. Avšak, keď som pohliadol nato ako sa jej začervenali tváričky, musel som sa pousmiať. Vyzeralo to naozaj sladko, lenže v ten moment sa začervenali aj mne, to som zakryl tým že som sa otočil.
„Si robíš srandu, teraz nato budem myslieť ja..“ Mala výhodu, že nebola chlap a ja som sa len pozrel dole k svojmu tajnému „meču“ obalenému obväzom a len pomocou sile vôle som sa ho snažil udržať na uzde aby sa neukázal v plnej svojej kráse. Totiž, nikdy pri boji nemyslite práve na túto činnosť. Bolo mi jasné že pri tomto by som sa zabil na meči aj sám a skončilo by to fakt zle. Asi približne takto. Klon by sa rozplynul, dlho by nechodili správy a originál by tŕpol strachom kým by do Oto nenapochodovala Mik. Neviem či som si to chcel urobiť, takže som len potriasol hlavou a zahľadel sa na ňu.
„Nehovor hop keď si ešte neskočila..“ Zareagoval som na jej poznámku o tom ako by rada vyhrala. Vedel som len jedno, ako prvé, nechcem jej dať tie tri želania. Ako druhé, chcel som vidieť ako sa bude tváriť pri prataní tohto domu. Takže bolo nadmieru jasné že urobím všetko preto aby som vyhral.
„Jop, môžeš.. bol by som rád keby si to využila. Aspoň nejakú šancu ti dať..“ Zaškeril som sa a na jej poznámku o tom že ju nemám šetriť som len neisto prikývol. Pravdou bolo že ju budem šetriť tak či tak, nech si povie čo chce. Síce som ju chcel naučiť sa brániť, ale ako mohla čakať že na ňu budem po tom všetkom zlý. Wtf? To nedávalo zmysel! Nato som sa postavil do svojho režimu obrany a čakal kým zaútočí.

pro **Mikasa Aomine** Sun Aug 30, 2015 3:36 pm

Jeho poznámky jsem víceméně ignorovala. Já nikdy nebyla moc ten typ, co se nechá vyprovokovat a pak jedná zbrkle. Naopak jsem obvykle vypustila všechny myšlenky z hlavy a zůstaly jen úvahy, jak neefektivněji využít situace. A bylo jedno, jestli šlo a trénink nebo skutečný souboj. Tak jsem se teda hodila do svého ingoruj-všechno-kolem stavu a rozeběhla se na něj. Mé taijutsu i má rychlost na tom nebyly úplně nejhůř, i když bylo samozřejmě co zlepšovat. Zaměřovala jsem se hlavně na své schopnosti, dvě předchozí věci jsem víceméně nepotřebovala. Tedy až do teď. Bylo opravdu zvláštní na někoho útočit s tak jasným záměrem a i on si musel všimnout, jak nesvá se cítím. Útočit ve tmě, z úkrytu nebo alespoň za pomoci kouřových bomb, to bylo moje.. teď jsem si přišla hrozně obnažená a se svým záměrem průhledná. Musel mě přece odrazit, bylo jasné, co chci udělat!
Připomínala jsem si jeho rady a trochu uvolnila zápěstí, abych meč nedržela jako smeták. Byl tak lehký a běžet s ním mi přišlo nesmírně harmonické. Těsně před Naem, když jsem pravačkou vedla meč do středu jeho hrudi, jsem se snažila využít své schopnosti. Chtěla jsem se ztratit a donutit ho ke zmatku, ale jak jsem očekávala, nebylo jednoduché kombinovat dvě schopnosti v akci. Vlastně jsem se přestala soustředit na meč a věděla jsem, že ho nejen že dokáže vykrýt, ale určitě mi ho z ruky vyrazí. Byla jsem příliš pomalá. Maličko jsem se zamračila. Tak takhle ne!

pro **Nao Okumura** Sun Aug 30, 2015 4:06 pm

Mik sa nenechala rozhodiť, čo ma na malý okamih prekvapilo, ale bol som zato rád. Mať počas boja čistú hlavu, práve to bol kľúč k úspechu, aj keď sa to väčšinou nezdalo, pretože ja sám som bojoval takým štýlom, že toskôr vyzeralo že si zo súpera robím srandu. Faktom bolo že som bol úplne pokojný, ale taktiež som mal niečo čo v sebe Mik strácala. Vieru v seba samú. Keď totiž zaútočila na moju hruď, ani v najmenšom som sa nesnažil to vykryť. Proste som sa len otočil o 90 stupňov na päte a o krok ustúpil, čo malo za následok že meč skĺzol svojou dĺžkou popri mojej hrudi a zastavil sa vo vzduchu, pričom celá jeho dĺžka sa len otierala o moju hruď. Vtedy som švihol svojím dreveným mečom a udrel Mik po nohe.
"Myslel som si že tvoje umenie je útočiť z tieňov, a nie takýto prudký útok priamo, ktorí bolo jasné ž vykryjem. Snaž sa vyhrať, použi proti mne všetko čo máš.." Prehovoril som a odskočil od nej, takže nás delilo od seba približne 5 metrov. Mohla použiť všetko, dym, dymovnice, blafy a hocičo k tomu, báť sa nemusela. Zasiahnuť ma aj tak nemohla. Ale vedel som že sa v nej skrýva viac ako sa na prvý pohľad zdá, takže som sa postavil do bojového režimu.

pro **Mikasa Aomine** Sun Aug 30, 2015 5:14 pm

Jak jsem předpokládala, nevyšlo mi to tak, jak bych si přála. Potřebovala jsem rozložit své soustředění do dvou věcí a to mi tak úplně nešlo. Rozhodně jsem se ale nevzdávala. Sice jsem mohla využít některou z technik, kterými bych ho dokázala omráčit, nebo ovládat, ale to by mi v tréninku moc nepomohlo. Své schopnosti jsem měla plně pod kontrolou, musela jsem se jen naučit je správně využít. Ale od toho tu přece byl můj sensei.
Teď jsem potřebovala, aby mě donutil použít schopnosti pasivně. Vlastně už tím, že se dřevěným mečem dotkl mé nohy, to udělal, protože ta část, kde by meč normálně dopadl, se prostě vypařila. Samovolně, bez mého přičinění. A já se teď snažila, aby to bylo cílené.
Tak fajn.. Vzala jsem jednu z kouřových bomb, které jsem nosila v brašničce a hodila ji mezi nás. Oba nás zahalil černý dým, ale zatím co jemu nejspíš stěžoval vidění, já si přišla jako ve svém živlu. Vyhodila jsem měč vysoko do vzduchu do míst, kde by měl stát. Pak jsem se rozplynula ve stejný kouř, který byl všude kolem něj. Pohybovat se vzduchem bylo daleko jednodušší a také rychlejší. Vynořila jsem se nad ním, ale jen jednou rukou a částí tváře. Meč jsem chytila v letu a zaútočila zezhora. Pro zatím pro mě bylo jednodušší zbavit se jedné věci, v tomto případě meče. Ani tentokrát jsem úspěch nečekala, ale v kouři jsem si přišla o moc lépe, jistěji a známé prostředí mi vlévalo do žil klid.

pro **Nao Okumura** Sun Aug 30, 2015 5:34 pm

"Pozrime sa.." Pousmial som sa v duchu keď som zahliadol, ako sa zmenila na dym, v momente ako som ju udrel dreveným mečom. Za žiadných okolností by ma nenapadlo že sa bude vedieť tak dobre brániť bez pečatí až to vyzeralo že sa mení na dym pasívne. Na chvíľku som začal uvažovať prečo nešla do Oto, možno by bola ešte viac užitočná ako ja. Až teraz som sa pri nej cítil staro, keď som začal chápať že moja žiačka a teoreticky aj priateľka je schopnejší Shinobi ako ja. Prečo som ju já podceňoval. To som ale musel na teraz odložiť, pretože nás aj celé naše okolie zahalila čierna dymová clona, ktorú využila aby ma obrala o zrak. Plán to bol dobrý, ale bojovala s majstrom, nemohla očakávať že práve nejaký dym ma zastaví. Avšak útok ktorý predviedla ma nechal v úžase.
"Výborne.." Znova mi prešlo mysľou keď som si v posledných sekundách uvedomil ako útočí zhora. Čakal som útok z hocijakej strany, ale takto zhora to nešlo očakávať a chýbali by možno sekundy mojej nepozornosti a musel by som použiť magnetizmus, aby som sa uhol. Možno nevydávala zvuk, ale meč áno. To mi pomohlo, preto som proste urobil na päte otočku a švihol do vzduchu, priamo proti meču, pričom druhou rukou som sa načiahol aby som ju chytil. Doslova som jej dlaňou mieril na krk, pričom samotný meč vykryl celý jej útok, čo ju muselo vo vzduchu dosť prekvapiť, predsa len vo vzduchu nemala až takú dobrú pohyblivosť. V momente som zabudol že vlastne je ako dym.

pro **Mikasa Aomine** Sun Aug 30, 2015 6:24 pm

Jak jsem řekla, věděla jsem, s kým mám tu čest. Přece jen, byl to ten Nao, kterého jsem se při trénincích nezvládala ani dotknout, pokud nechtěl. Byl mistr v tom, co dělal, o tom nebylo pochyb. Už tehdy, když na mě prvně zaútočil, nebo se spíš jen bránil, jsem byla u vytržení z jeho rychlosti, z ladnosti jakou dokázal vládnout svým pohybům a svému meči. Já byla proti němu jen neohrabané kuře.. Ale už jsem nebyla malá holka a měla jsem v rukávu pár triků, na které nebyl zvyklý. Vykryl můj útok poměrně snadno a rukou zamířil na můj krk, ale nemělo to smysl. Už jsi někdy chytal dým holýma rukama? Bylo to jako by jeho ruka mnou doslova prošla. Nebylo to tak, že bych byla nezranitelná, ale věděla jsem, co se chystá udělat a prostě jsem zmizela. Celá.
Nao byl rychlý a vlastně jsem věděla, že zatím co já proti němu využívám většinu svých schopností, on téměř nic, ale i tak jsem rychlou úvahou zhodnotila situaci. Dostala jsem nápad. Meč, který jsem po mém zmizení už nikdo nedržel, začal klesat díky gravitaci na zem, prostě padal vedle Naa a právě toho jsem využila. Byl rukou natažený nahoru, takže měl odkrytou část těla právě pod rukou. Zhmotnila jsem se polovinou těla někde v úrovni jeho hrudníku, chytila meč v letu a obkreslila ve vzduchu půlkruh míříc na Naovu nekrytou hruď.

pro **Nao Okumura** Sun Aug 30, 2015 7:19 pm

Bola fakt dobrá, naozaj fakt dobrá a ja som bol idiot že som sa nechal nachytať a to že som urobil chybu som si uvedomil v momente, ako moja ruka prešla cez jej krk akoby tam Mik ani nebola. V ten moment som pochopil že ju nemôžem takto ľahko napadnúť bez toho aby som sa poriadne na ňu pripravil, aby som ju donútil sa zhmotniť. V ten moment ako jej padal meč k zemi, som svoj meč dosiahol do inej úrovne. V momente som sa začal točiť, rýchlo reagujúc na práve vzniknutú situáciu. Nebola jediná kto dokázal rýchlo uvažovať na vzniknutú situáciu a adaptovať sa, takže v momente ako útočila som stál chrbtom k nej. Predsa len, akonáhle som použil meč na vykrytie jej meča, dostal som sa do ošemetnej situácie, pretože som sa musel fakt takto otočiť. Ale vtedy sa niečo stalo.

Domeček č. 19 - Stránka 3 Tumblr_m7ttw5u8vY1rqxa7po1_500

"Kumo-Ryū Uragiri.." Takmer som až šepol, keď som sekol pred seba. Stál som k nej chrbtom a ako idiot som sekol dopredu, to jej isto dalo nádej že je koniec a ona vyhrala. V ten moment ale pocítila niečo zvláštne, ako sa meč od niečoho odrazil a v ten moment v plnej sile útočil na ňu. Akoby narazil do neviditeľnej steny, odrazil sa od nej a zaútočil na vlastného užívateľa. Predsa len, Kumogakurský štýl som ešte nikdy nevyužil a tieto techniky ktoré som mal tajne schované boli aj jej neznáme. V ten moment som odskočil, pričom som sa snažil nájsť východ z dymu, hádžuc po nej kunaie. Načasoval som si to, ak by chcela meč zhmotnene zastaviť, musela by sa vysporiadať s kunaimi, inak ňou meč preletí a kto vie kde v tom dyme skončí. Ja som bol ale pripravený na ďalšiu techniku.

pro **Mikasa Aomine** Mon Aug 31, 2015 6:16 pm

Tak trochu by mě zklamalo, kdybych ho skutečně zasáhla. Byl to přece někdo, ke komu jsem vzhlížela, a i když jsem mu nahlas řekla, že neprohraju, uvnitř sebe jsem si stanovila jiný, poněkud realizovatelnější cíl - donutit ho se trochu aktivně zapojit. Měl v ruce dřevěný meč! Musela jsem ho donutit brát mě více seriózně, jinak mu nikdy nebudu stačit, nikdy se nepostavím po jeho boku.
Když mečem švihl před sebe, zatím co já byla za ním, věděla jsem, že ještě něco přijde, protože Nao byl vždycky zatraceně rychlý a jen tak by se ke mě zády neotočil. Já tak rychlá naopak nebyla a jeho meč mnou bez velkého přičinění prostě prošel. Ohromeně jsem na to zírala, netušila jsem, že něco takového umí. Zjevně i on na sobě dělal, když jsme nebyli spolu. Ne, vážně jsem si naivně nemyslela, že bych byla jediná, kdo se sebou něco dělal. Právě to, že se neustále zlepšoval a pokaždé, když se zdálo, že na něj už konečně dosáhnu, předvedl něco nového, z něj v mých očích dělalo nejlepšího senseie.
Hodil po mě ještě kunaie, ale protože jsem měla dostatek času díky tomu, že jeho meč jsem prakticky neřešila, dokázala jsem je odrazit.

Jednomu jsem se úkrokem vyhnula, u druhého jsem počkala na dobré načasování a do jeho ouška se trefila špičkou meče. Rukama jsem pokračovala ve směru letu, ale pak jsem trhla, opsala oblouk a tím mu kunai zase vrátila. Byl ode mě moc daleko a já věděla, že ho nesmím nechat opustit dým, to byla má největší výhoda. Hodila jsem meč přímo na něj, zatím co sama jsem se rozpadla a vynořila se mu v cestě. Vytáhla jsem z pouzdra kunai a rozeběhla se mu vstříc co největší rychlostí.

pro **Nao Okumura** Tue Sep 01, 2015 7:14 pm

Mikasin útok bol vskutku naozaj dobrý, využila všetky svoje zbrane proti mne. Predsa len ani niekto na mojej úrovni nemohol tak s ľahkosťou bojovať s niekým kto sa vedel tak ľahko zmeniť na dym. Predsa len, Nao práve očakával len na ten moment, kedy bude môcť vidieť Mikasu bez jej schopnosti, len aby ju dokázal udrieť práve v momente, kedy bude zhmotnená. A aby to urobil bol len jeden spôsob. Mika ale zabudla že bojuje s niekým, na koho neplatia takmer žiadne fyzické útoky. Hlavne nie oceľových zbraní a síce to bol klon a on si nedovolil využívať magnetizmus, predsa len bol schopný jasne určiť odkiaľ útok ide akou zbraňou. V momente ako sa jej dotkol, stala sa magnetizovaná a on mohol určiť jej polohu a tak keď kunai vyletel proti Naovi, ten sa len trochu uhol a chytil ho rukou, čím dokázal vyblokovať letiaci meč ktorý bol taktiež pod vplyvom magnetizmu. A práve v ten moment ako ho vyblokoval, vyhodil svoj drevený do vzduchu a prázdnou rukou zachytil ten Mikasin, čím ju pripravil o zbraň, keďže práve Mik útočila z boku. Presne vedel čo musí teraz urobiť. Meč zažiaril, okamžite vodil čakru a tak ho obalila práve Raiton čakra, ktorá dokázala pretínať aj vzduch. A tak sekol do boku. Síce bola Mik len vzduch, práve tento mocný švih ju musel rozdeliť na dve chumáče dymu, čo dalo Naovi možnosť vyletieť vpred, keďže Mik ho zmenená na dve polovice celkom obkolesila. A práve tento výpad vpred mu slúžil nato aby sekal dopredu a delil jej odhmotnenú stránku na rôzne časti a tie potom práve na základe sekov a ich tlakovej vlny delil a tak kompletne Mik „roznášal“ po okolí, čo by mu dalo čas kým sa spojí v celok. Pravdou ale bolo že práve teraz bol dosť nechránený a ak by sa Mika dokázala včas spojiť, dokázala by ho udrieť, pretože sa zdalo že Nao nemá možnosť sa teraz brániť.

pro **Mikasa Aomine** Wed Sep 02, 2015 11:54 am

Objevil pravděpodobně mou největší slabinu, kterou bylo právě rozdělování mého já na méně částí a ty oddělovat od sebe. Nemohla jsem se zhmotnit tak rychle znovu zpět, jak bych si přála. Naštěstí nepoužil to nejhorší, kdyby to byl vítr, klidně bych se mohla zhmotnit několik kilometrů odtud. Takhle jsem se jen celkem marně snažila spojit rozlétané části k sobě. Věděla jsem, že teď mám jedinečnou šanci. Musela jsem to zvládnout, větší šanci už možná mít nebudu, byl teď nechráněný.
Přestala jsem se soustředit na cokoliv jiného a snažila jsem se zhmotnit. Musela jsem se dostat z jeho vlivu, z dosahu jeho meče. Musela jsem se opravdu stáhnout, což mi samozřejmě trvalo poměrně dlouhou dobu. Nevěděla jsem, jestli bude ještě stále ten správný čas, ale i tak. Neobjevila jsem se před ním, ale začala se zhmotňovat nad ním. Měla jsem jen jeden cíl a ten se mi právě podařilo chytit - dřevěný meč. On měl můj, jiná zbraň v dosahu nebyla, navíc byl dřevěný, tudíž mimo Naův dosah. Zdálo se to perfektní! Díky jeho snaze jsem se zhmotňovala pomaleji a můj útok postrádal silnou razanci, ale stejně. Doufala jsem, že to vyjde!

pro **Nao Okumura** Thu Sep 03, 2015 5:48 pm

Po celý ten čas som sa snažil z nej dostať to najlepšie, vedel som že je dobrá, ale sama o sebe bola nepopísaná kniha ktorá bola plná práznych stránok a ak by ju chytil do ruky niekto poriadny, vedel by z nej urobiť plnohodnotného Shinobiho. Tak som ju videl keď mi prvý krát kradla hodinky a teraz keď som s ňou bojoval som pociťoval to istá. Bola úplne brilantná. Bolo to ako bojovať s niekým kto len potreboval poriadne pero na písanie. A to som sa jej snažil poskytnúť. A ako sa hovorí, práve v ten moment kedy žiak dopíše svoje stránky, predbehne svojho učiteľa.
"Nani?!" Ozvalo sa mi v hlave keď som pochopil čo sa stalo. Práve, nemal som Fuuton ale Raiton a ten mi bol prd platný proti dymu. Práve preto som využíval seky a práve za pomoci tlakových vĺn som ju rozsekával, ale práve to nemalo zmysel. Nebolo to tak silné ako plnohodnotný vietor a to že som sa ju snažil zahnať do kúta aby využila všetko čo vedela sa mi snáď stalo aj osudným. Mika totiž videla len jedno, ako sa s dreveným mečom blíži k môjmu chrbtu ktorý mala pod sebou zatiaľ čo ja som sa snažil stále sekať dym pred sebou. Iba v poslednú chvíľu som si uvedomil kde je. Bol to snáď koniec? V posledných sekundách som sa snažil otočiť aby som jej zabránil udrieť ma, ale bola rýchla aj na mňa a k tomu ten prekvapivý útok.
"Kde sa to v tebe vzalo?"

pro **Mikasa Aomine** Thu Sep 03, 2015 6:48 pm

Trochu nechápavě jsem sledovala, jak dřevěný meč snadno pročísl vzduch. Žádný odpor? Sledovala jsem Naa, stále ke mě otočeného zády. Přimhouřila jsem oči, jako bych čekala nějakou levárnu a vlastně jsem čekala, že zmizí nebo něco podobného, nevěřila jsem, že bych ho opravdu překvapila natolik, abych ho dostala tak lehce. To se mu nepodobalo. Byl ale tak blízko, nezbývalo mi než věřit, že jsem to zvládla!
Cítila jsem adrenalin, který jsem si předtím ani neuvědomovala, jak mi exploduje v těle a mé srdce bije jako o závod. Tak blízko! Uchopila jsem meč silněji, jako by mi to mohlo pomoct zasáhnout ho, nebo vyvinout větší rychlost mého seku, což se samozřejmě nestalo. Teď, nebo nikdy! Špička dřevěného meče se dotkla Naovo zad. Neměla ani dostatečnou rychlost, ani nezasáhla nic důležitého, tak abych skutečného protivníka vůbec nějak ovlivnila, ale dotkla jsem se ho! Nebo jsem v to alespoň doufala.

pro **Nao Okumura** Thu Sep 03, 2015 7:11 pm

Žiaden odpor. Nijaký necítila takmer do moment, než sa dotkla môjho chrbta. Teda, aspoň si myslela že je to môj chrbát. Čo som sa ale naučil pri nej ja? To že mi vysvetlila ako jej senzibilizmus funguje a ako ho ide prekabátiť. Na jej nešťastie som si práve to pamätal, pretože som vedel že ju nemôžem poraziť bez toho aby sa sama nevzdala. Aby sa sama neotvorila a nedovolila mi dať tú ranu. A práve vďaka tomu že ona vedela čo je a ako funguje môj magnetizmus som ho nevyužíval, tiež som vedel ako bojovať proti senzibilizmu. Pretože proti dymu som si nemal ako poradiť. A práve v ten moment ako meč narazil na chrbát, moja postava sa rozplynula a ona zahliadla ako narazila mečom dreveným práve na oceľový čierny meč. Ktorý som doslova vymenil za mňa. Kde som bol ale ja? Mohla očakávať že sa ocitnem ďalej, práve na mieste kde doteraz bol meč, ale tam nebol ani meč ani ja, nebolo tam nič. Tak čo sa stalo a kde som bol? Tam kde to najmenej čakala, pretože jej meč sa jej rozplynul v rukách a ona najviac pocítila ako ma drží za hruď. Držala meč silno a o to mi šlo. Namiesto toho zvierala obväzy na mojej hrudi. A môj úškrn keď som jej pevne stlačil ruky s mojimi kým sa stihla zmeniť na dym, čím som ju zmagnetizoval a ona sama vedela čo by sa stalo keby sa zmenila na dym. Čiastočky magnetizmu by som vedel rozoslať s jej dymom po okolí čo by ju stálo fakt veľa. A vtedy keď sa zdalo že použijem hlavičku aby som ju udrel mohla len prekvapene sledovať, pretože moja blížiaca sa tvár neznamenala práve to. Namiesto toho aby som ju udrel som ju proste pobozkal, či už sa zmenila na dym alebo nie. Normálne by som ju udrel, predsa len som bol hovado, ale taktiež som bol sebec. A vedel som že budem šťastný ak bude šťastná ona, pretože tým že sa ma dotkla prvá, tým vlastne vyhrala. Teoreticky. Som ju nechal vyhrať. Nie len preto že keby sa boj pretiahol tak by som podľa všetkého sa rozplynul, keďže som bol len klon, tiež som vedel že časom keby sa naučila Kenjutsu tak ma porazí priamo v boji s originálom. Avšak namiesto toho ako som ju držal vo vzduchu a my sme padali, nepadli sme na zem. Pomaly som vďaka magnetizmu nás znášal k zemi kým sa môj chrbát zľahka nedotkol zemi a ona nakoniec nepristála na mne.
"Remíza?" Spýtal som sa s úškrnom na ňu, keď som sa od nej odtiahol a pozrel jej priamo do očí.

pro **Mikasa Aomine** Sat Sep 05, 2015 12:47 am

Řekla bych, že to byla ulice, která ve mě vypěstovala ten šestý smysl vždy očekávat tu horší možnost, takže když jsem se mečem Naa dotkla a on zmizel, vlastně mě to nepřekvapilo. Nemohla jsem ale očekávat, jak to bude pokračovat, protože ano, předpokládala jsem, že se zjeví na místě kovového meče, což se nestalo. Odpověď na otázku kde teda sakra je, přišla vzápětí, když se objevil přímo přede mnou. Mohl vidět můj šokovaný výraz, protože tohle jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že mě má hned v tu chvíli, kdy se dotkl mých rukou. Kdybych se rozplynula, mohl si se mnou dělat, co by se mu zlíbilo a třebaže by to jako klon asi nezvládl, nebo by to minimálně čerpalo jeho síly, princip byl pořád jasný.. ve skutečném boji bych prohrála. Ne, že by mě to nějak hluboce zasáhlo, ale jistou dávku smutku jsem cítila. Byla jsem tak blízko! Smutek ale daleko více převyšovala radost, protože jsem cítila zlepšení svých schopností a to mě činilo šťastnou. Ještě na něj nemám, ale jednou.. jednou ho porazím!
No a ta druhá zásadní věc, proč jsem se nezměnila na dým a nepokusila se ještě zvrátit výsledek boje ve svůj prospěch, byl jeho polibek. Vážně to chvilku vypadalo, že mi dá čelovku, ale to co udělal bylo snad ještě více překvapující a troufám si říct, že i daleko příjemnější. Zavřela jsem oči a poddala se mu, jako bych v tu ránu na nějaký trénink úplně zapomněla. A vlastně.. jo, zapomněla!
Nebránila jsem se, ani nepoužila své schopnosti. Spokojeně jsem se uvelebila přímo na něm, jednu ruku položenou na jeho hrudi, druhou v trávě. Pobaveně jsem se usmála. "Víš, že tohle byl docela zákeřný způsob, jak odvést mou pozornost?" zazubila jsem se, ale nakonec jsem zavrtěla hlavou. "Nebyla to remíza, prohrála jsem.." bylo to prostě jen konstatování a já jsem nezněla ani naštvaně ani smutně, prostě jen klidně. "Ale příště.." slíbila jsem se zářivým úsměvem a tentokrát jsem si krátký polibek ukradla sama. "Příště použiju ten tvůj trik hned na začátku!" znovu jsem se hravě usmála. Měla jsem dobrou náladu, i když jsem prohrála. Stále to byly cenné zkušenosti.

pro **Nao Okumura** Sat Sep 05, 2015 1:10 am

No úprimne popravde som si v tomto štádiu už nemohol dovoliť využívať magnetizmus. Už len ten boj ktorý tu bol ma tak vyčerpal, že som mal s tým aby som nezmizol naozaj na mále. Nechýbalo by veľa, keby sa boj pretiahol ešte o pár minút dlhšie, podľa všetkého by namiesto bozkávania mňa musela pri páde pobozkať trávu. Našťastie som sa nejakým zázrakom udržal pokope, možno zato mohla čakra a možno práve vôľa, vôľa udržať sa ďalej pri nej. Už len vďaka tomu klon vedel že originál sa vráti, lebo isto cítil to isté. Opatrnosť pretože teraz som už nebol len obyčajným pustovníkom bez domova. Mal som sa kde a ku komu vrátiť. A tá osoba práve ležala na mne.
"Myslíš ten vyhodený meč aby som ťa mohol poraziť? Alebo to že som si tento súboj vymyslel len preto aby som sa k tebe dostal tak blízko a mohol ťa pobozkať? A mať ťa v moci?" Spýtal som sa v túto chvíľu ja. Síce som mal ale úsmev na tvári, po čele mi stiekla prvá kvapka potu od sústredenia sa aby som nezmizol, takže som si nemohol vychutnať plne túto chvíľku. Ale nemusel som, vedel som že ten útok prežijem.
"No ak chceš prehrať, pratáš dom no, navrhoval som ti remízu aby si z toho taky niečo mala.." Bol som rád že nebudem musieť plniť všetky tie príkazy ktoré by si vymyslela a bolo jasné že by boli hrozné, ale pravdou bolo že vyhrala. Náš súboj spočíval v tom že ani jeden z nás sa nedokázal dotknúť toho druhého, ona bola ako dym a ja som mal ultimátnu obranu s magnetizmom. Avšak ona sa ma dotkla práveže prvá, takže teoreticky vyhrala kompletne a nemusela čistiť dom. Ale keď to chcela brať tak ako chcela, no povedzme, kto by sa hádal? V tú chvíľu mi prerušila bozkom znova tok myšlienok.
"Príšte .. sa ním nechám nachytať.." Prehovoril som, pretože ak myslela že ma uprostred boja len tak pobozká, bolo jasné že sa rád nechám. Ostal som teda ležať v tráve na zemi, jemne som ju pri tom držal za ruky a oddychoval. Bolo to naozaj príjemné, cítiac tú mäkkú zem podo mnou, nechávajúc vietor ničiť môj hodinu tvarovaný účes pričom na mne ležala Mik, ktorá vážila ako ten dym ktorý používa.. Len čo sa rozlyniem a originál zistí čo sa tu stalo, keď ja som si to tu úžasne užíval zatiaľ čo on potil v Oto krv, bolo jasné že sa schválne techniku klonovanie odnaučí aby klon potrestal.

pro **Mikasa Aomine** Tue Sep 08, 2015 11:36 am

"Mít mě v moci?" věnovala jsem mu drzí úsměv a hravě ho políbila na špičku nosu."Sni dál." dodala jsem a vyplázla na něj jazyk, i když byla pravda, že teď už bych se tak snadno nemohla rozplynou, magnetismem mě měl dokonale pod palcem, no na druhé straně jsem si byla jistá, že ten boj ho vyčerpal a nejspíš by zmizel docela, pokud by své schopnosti použil, teď jsem na to ale myslet nechtěla. Sice jsem stále nesouhlasila a mínila, že by si své síly měl šetřit do skutečného boje, ale pokud byl někdo minimálně stejně tvrdohlavý jako já, byl to právě on. Nemělo cenu s ním diskutovat, stejně by si dělal, co by chtěl.. a neříkám, že já jsem teď nebyla spokojená..
"Jo, stejně bych s tím měla něco dělat.. dřív jsem obývala jenom jednu místnost, teď to vypadá, že dům bude konečně trochu k něčemu." pousmála jsem se. Dělalo mi to radost. Když jsem dům zdědila, chtěla jsem ho prodat, přišel mi moc veliký a prázdný, teď jsem byla skoro nadšená, že je tu Nao i děti a konečně to bude dávat trochu smysl. A co se týkalo uklízelo, nebudu říkat, že je to moje hobby, ale na druhou stranu jsem z toho ani nedělala nějaký horor. Prostě normálka úklid.
"Jen aby nějaké příště bylo." znovu jsem ho popíchla, ukradla si ještě jeden krátký polibek a aktivně se vyšplhala na nohy. Z hora jsem na něj shlížela a ušklíbla se. "Mám pro tebe dva návrhy. Buď půjdu uklízet a ty budeš zatím hlídat děti, anebo mi pomůžeš a pak se můžeme kouknout na nějaký film.. takže?" jestli čekal, že se tu bude celý den válet, chudáček, trochu se spletl!

pro **Nao Okumura** Tue Sep 08, 2015 9:24 pm

"Áno, v moci zlatíčko, v moci.." Povedal som znova aby som potvrdil svoju pravdu a práve v ňu som veril. Predsa len, ako to sama ona nazvala, tá mužská ješitnosť bola ako osina v zadku a práve v mojom podaní, aký som bol hrdý a tvrdohlavý cynik, bolo jasné že práve táto vlastnosť bude to najhoršie na mne. Ale v túto chvíľu som to bral ako žart, nevediac že sa niečo vo mn rodí. Práve používaným magnetizmom.
"No, ako prvé musíme posvätiť snáď každú miestnosť, zatiaľ to bola len spálňa, takže až tak nanič ten dom nebude.." Uškrnul som sa provokatívne, isto vedela čo som tým mienil. Ja som bol ale rád že som nakoniec skončil u nej, svoj dom som predal, tak ako takmer celý svoj majetok a ten som takmer všetok minul za tie roky mimo dedinu. Až teraz som si uvedomil ako blbo sa cítim že nemám takmer nič a práveže ona má takmer všetko. Vlastne mala v moci ona mňa, ale to si zatiaľ neuvedomovala a to som bol tentoraz ja. Avšak, ako si ona kradla polibky, ja som si kradol pohľady a práve sa mi jeden božský naskytol, keď sa totiž zdvíhala zo mňa, jasne som skončil na dlhý čas očami na jej hrudníku a hypnotizovane som ich sledoval, aj počas toho ako mi dávala istý návrh. Z tranzu ma prebrala nakoniec podľa všetkého až po dlhšom čase a ja som zareagoval približne takto.
"Ach čo? Hej máš pravdu.." Bola moja jediná reakcia, takže som jej vlastne nedokázal odpovedať na nič, keďže môj pohľad zaujalo niečo iné a teraz som sa len nevinne na ňu pozeral akoby sa nič nestalo.

pro **Mikasa Aomine** Wed Sep 09, 2015 1:21 pm

Rozhodla jsem se mu tu jeho ješitnou povahu ponechat, říká se, že naděje umírá poslední a já nechtěla být ta, co mu rozdupe jeho představy a sny. Ve skutečnosti to bylo úplně naopak a já si toho byla moc dobře vědoma. Vlastně mě na to sám dovedl, když jsem místo srozumitelné odpovědi dostala tu naprosto zcestnou. Ne, že bych si nevšimla, kam směřuje jeho pohled. Protočila jsem oči. Chlap.. Nikdy nejspíš nepochopím, co na tom mají..
Každopádně jsem se zamračila a založila si ruce právě na hrudník. "Vážně mi musíš celou dobu koukat na prsa?" konstatovala jsem nespokojeně a přemýšlela, jestli ho budu muset probudit něžnou fackou nebo něčím podobným, aby mě začal poslouchat, jenže pak mě napadlo, že tu jeho sladkou nevědomost bych mohla využít.
Rozzářila jsem se jako sluníčko a nahodila ten nejvíc roztomilý výraz, jaký jsem dokázala. Na normálního Naa by to sto procentně neučinkovalo, no na zamilovaného a ještě ke všemu zjevně zabraného do mého hrudníku, by to šanci mít mohlo. "Vážně? Tak to jsem moc ráda, že to uklidíš za mě, zatímco já se budu koukat na telku! Jsi vážně miláček!" sklonila jsem se a políbila ho vesele na tvář načež jsem se otočila a rozešla se k domu. Musela jsem, jinak by viděl ten škodolibý úsměv. Teď jsem byla zvědavá, jak se z toho hodlá vykroutit!

pro **Nao Okumura** Wed Sep 09, 2015 2:56 pm

Takže nakoniec ostala ticho, takže sa vzdala. Iste uznala že som oveľa mocnejší ako ona a tým pádom musí ostať poslučne potichu, keďže som tu ten dominantný pánko ja. A tým že mlčala s tým len potichu súhlasila, takže mi len pridala na egu. Síce nádej podľa nej umierala posledná, neumierala. Umierala predposledná, posledný som umieral ja.
"Ehm, čo? Počkaj, ale na moju obhajobu, oni si začali prvé!" Obhajoval som svoj pohľad na jej poprsie dosť závažným argumentom, pri ktorom bolo jasné, že ho len tak napadnúť nemôže. Tie kozy ma doslova nútili aby som sa na ne pozrel, veď sakra, nebola muž tak nevedela objektívne zhodnotiť ich krásu! Takže som chápal že sa iste urazila, ale na druhú stranu to mohla považovať ako kompliment.
"Samozrejme.." Prihlúplo som sa pousmial keď ma pobozkala a keď sa vraciala k domu, môj pohľad skĺzol z jej hrudníka na jej pozadie. Sakra, nevediac že to ona ma má v moci mi chvíľku trvalo a až bola pri prahu dverí som sa prebral zo svojho tranzu, do ktorého ma uviedla isto schválne!
"Počkaj čo?! Nie nie nie!! Na tom sme sa nedohodli! Sakriš, veď som klon, ak by som pratal, rozplynul by som sa.." Nahodil som strašný trpiteľský výraz alá umieranie a snažiac sa ju dobehnúť, ale až v poslednej minúte som si spomenul na deti, takže som to bral otočkou naspäť na dvor, kde som zobral deti a znova sa pomaly vybral dovnútra, s nimi v náručí, hľadajúc Mik aby sme si vyjasnili, že pratať bude ona!

pro **Mikasa Aomine** Wed Sep 09, 2015 9:28 pm

Protočila jsem panenky. Vážně se s ním musím bavit o tomhle? Nestačí ty jeho pubertální řeči? Člověk by si myslel, že když jsem o pár let mladší, tak se já budu chovat jako dítě, ale opak je pravdu. Ženy asi opravdu dospívají dřív než muži a někteří evidentně nedospějí nikdy.. Nicméně jsem na něj měla celkem dobrou páku. Ne, že bych hodlala chodit a při každém přání, které by mi nechtěl splnit, bych si sundavala tričko, ale člověk nikdy neví, kdy se mu to může hodit!
Cestou do domu jsem poslouchala jeho nářek a pro sebe se usmívala. Chudáček malá, možná jsem byla škodolibá, ale mě se vážně nechtělo uklízet celý dům! Minimálně ne samotné! A když se tak ochotně nabídl..
"Určitě to zvládneš, zlato!" křikla jsem za ním celá roztomilá, ale usmívala jsem se u toho jak Šklíba. Došla jsem do obýváku a spokojeně se schoulila na sedačce. Zapnula jsem telku přepínala z jednoho kanálu na druhý. Kromě nějaký Esmeraldy a Ordinace se tam nedělo vůbec nic a tak jsem to vypla úplně a zavřela oči. Nao běhal někde po domě a já věděla, že přijde, ale do té doby jsem si chtěla užít toho krásného klidu a míru!

pro **Nao Okumura** Wed Sep 09, 2015 10:05 pm

No na niečo si musela práve Mika zvyknúť, a práve na ten fakt, že som bol taký aký som bol a že takéto reči a chovanie proste mať budem. Ale čo šlo čakať, bol som chlap a nebol som práve slušňák. No taky bolo jedno jasné, ak tento trik s tričkom použije na niekoho iného, zabijem ho. Nech je to aj Madara samotný. Avšak, ak to použije na ženskú a tá urobí to isté, vytiahnem kameru a začnem to natáčať!!
"Héj, prehrala si, máš pratať!" Zakričal som ešte raz k dverám ale zjavne moje slová mali rovnakú váhu ako práve povaľujúci sa prah na poličkách, ktoré nevideli nejakú handričku snáď celý svoj dlhý život. No čo som mohol robiť, v momente ako si Mika ľahla na gauč a pozerala na telku, len s nebezpečným pohľadom som okolo nej prešiel a deti odložil do svojich postielok, pričom sám som ostal hore. Mika mohla aj zaspať, pretože som sa dole fakt dlho neukazoval, zdalo sa že som bol urazený a nechcel som s ňou hovoriť, predsa len mužská ješitnosť. Ale ak sa ma rozhodla hľadať, uvidela ma na hornom poschodí robiť niečo čo nikto by nečakal práve odo mňa. Bol som hore a pratal som, ako na férovku fakt. Síce mi to šlo rovnako ako varenie, keďže izba vyzerala ešte v horšom stave ako keď som začal, snažil som sa to všetko pratať. Bol snáď väčší dôkaz lásky? Dokonca som dosť divne dýchal, ako klon som potreboval odpočinok a aj tak som sa namáhal aby som to urobil. Ak ju toto neporazilo na kolená, tak práve vec čo som hovoril deťom pri prataní.
"Čumíte smradi čo? Mužský ktorý bojuje niekde vo vojne a musím pratať zatiaľ čo vaša maminka dole oddychuje. Ach jaj.. hej decká, už ste niekedy mali niekoho za koho by ste dali všetko aby ste s ňou boli snáď každú minútu života? Pfe, čo trepem, na také veci ste malý. Hlavne si nenájdite nejakú ženskú alebo mužského čo vám bude rozkazovať, to čo si teraz zažívam ja. Na lásku máte čas.. Síce ani ja nechápem čo to je, ale je to najviac fajn pocit.." Zhováral som sa s deťmi. Asi mi fakt jeb*lo.

pro **Mikasa Aomine** Tue Sep 15, 2015 5:56 pm

Opravdu, sedačka byla stará ale pohodlná a já na ní během chvilky usnula. Ne tedy, že bych vydržela spát dlouho, vlastně jsem se probudila po několika desítkách minut a zmateně se rozhlédla kolem. Nao nikde nebyl a já se ušklíbla, asi někde trucuje. To by mu tak bylo podobné. Vyskočila jsem na nohy, protáhla se a vydala se na průzkum domu s jasným cílem a to nalezením toho morouse.
Našla jsem ho v patře, odkud jsem slyšela jeho hlas. Vešla jsem do dětského pokoje a stanula na zápraží s pusou pootevřenou, jak jsem mu chtěla něco říct, ale ve skutečnosti ze mě nic nevypadlo a jen jsem Naa poslouchala. Cukaly mi koutky. Bylo to celé tak zvláštní, slyšet tyhle slova zrovna od něj. Pamatovala jsem si své dětství, jak ráno přišel a co nejrychleji jsme museli vypadnout, aby nás nezmlátil manžel některé z jeho nočních návštěv, nebo aby utekl samotné aktérce. A teď jsem tu stála já a on, zapřísáhlý sukničkář a notorický cynik tu nevlastním dětem vyprávěl o lásce. V matrixu se stala chyba..
Udělala jsem k němu pár neslyšných kroků a něžně ho chytila za ruku. "Já to radši udělám, mohl by jsi si zlomit svůj pěstěný nehet." ušklíbla jsem se s ironií v hlase, no jo, ráda jsem si hrála na tvrďáka, ale jak mi zjihli oči jsem nějak nedokázala zamaskovat. Sebrala jsem mu hadr a začala utírat prach daleko rychleji a zručněji než on před chvilkou. "Běž si lehnout, dodělám to.." zamumlala jsem směrem k němu, nechtěla jsem dodávat, že bych o něj nerada přišla. Strach o něj byl už dost velký, svou přítomností mě konejšil a já si nebyla jistá, jak bych to jinak zvládla. Možná bych se sbalila, vykašlala na Raikageho rozkaz a šla za ním.
Nechtěla jsem na to myslet a o to víc jsem se snažila realizovat v uklízení.

pro Sponsored content

Domeček č. 19

Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19

Re: Domeček č. 19