Domeček č. 19
2 posters
Naruto Stories: Go on - Revival :: RPG hra :: NS - Revival :: Herní místnosti :: Inabikari Renmei :: Kumogakure :: Obytná oblast
Strana 4 z 6
Strana 4 z 6 • 
1, 2, 3, 4, 5, 6
Domeček č. 19
pro Mikasa Aomine Thu Aug 20, 2015 10:12 pm
First topic message reminder :
Domek není ani moc velký, ale pár lidí se do něj určitě v pohodlí vejde. Je téměř celý dřevěný a docela jednoduchý, žádná okázalost ani výstřednost. Nachází se v obyčejné čtvrti, obklopuje ho veliká zahrada a několik stromů. Vzadu je na jednom dubu pověšená stará houpačka, zatím co v přední části se nachází venkovní posezení. Kolem terasy je zbudováno pár záhonků s růžemi.
Uvnitř se nachází prostorná kuchyně s jídelnou, obývák, dvě koupelny, dvě ložnice a pokoj pro hosty. Zařízení není nijak luxusní, ale je pohodlné a užitečné.
Uvnitř se nachází prostorná kuchyně s jídelnou, obývák, dvě koupelny, dvě ložnice a pokoj pro hosty. Zařízení není nijak luxusní, ale je pohodlné a užitečné.
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Domeček č. 19
pro Nao Okumura Tue Sep 15, 2015 6:41 pm
No úprimne ani ja som nevedel čo povedať. Zvláštne ani nebolo to ako som sa správal, ale ako to zrazu na mňa prišlo. Po jednej noci tak rýchlo zmeniť svoje stanovisko voči všetkým ženám a prenechať svoj život jednej, jedinej, no to bolo zvláštne. Ale faktom ostávalo, že práve až vtedy zistíme čo máme, až to stratíme. Doteraz bola len moja študentka a asi najlepšia kámoška, len človek ktorého som bral tak ako bral, nijako vážne čo sa týkalo vzťahov a tak mi nerobilo problém naháňať sa za ženskými aj s jej pomocou. Koľko krát som ju použil keď bola ešte malá aby som zbalil mladú mamičku. Teraz keď som nato pomyslel, som by sa najradšej hanbou prepadol pod zem. Nechápal som ani prečo som to urobil, prečo som jej to urobil, síce sme sa o tom ešte nebavili ale prečo som prijal ju, a tak jej do života pridal takého parchanta keď si podľa môjho názoru zaslúžila oveľa lepšie, som nevedel. Faktom ale ostávalo že som chcel urobiť všetko aby bola ona šťastná, čo som si ani neuvedomoval. Robil som to takmer automaticky, bez rozmýšľania. Tak isto ako pri tom bozku, keď som si pravé city uvedomil aj v čase kedy som mal ísť do vojny, z ktorej som sa nemusel vrátiť a niečo vo mne hovorilo že by to mohla byť posledná šanca to urobiť. Doteraz študentka a len dobrá kamarátka, odteraz .. no, to sa ani popísať slovami nedalo. Vtedy som ale pocítil jej dotyk a na malý okamih sa mi zastavilo dýchanie.
„Len sa predvádzaš..“ Prehovoril som ironicky a urazene, keď vzala odo mňa handričku a odišla čistiť poličku, čo jej očividne šlo oveľa lepšie ako mne. Nehovorím že som si jej lesklých očí nevšimol, len mi to v tú chvíľu nedošlo, prečo ich tak mala. Neuvedomoval som si akú váhu majú moje slová ktoré počula, ani som nevedel že ma vlastne počula. Ako som už spomínal, pre mňa bolo niečo nové cítiť niečo také, vlastne ani nie. Niečo také som cítil stále, len som to definoval ako obyčajné kamarátstvo medzi ňou a mnou. Až časom, dlhých 10 rokov, mi trvalo zistiť pravdu. Vtedy mi ale došlo že som asi niečo pokazil. Nato som bol talent a za hlavou sa mi objavila kvapka voči mne. Chcel som si jednu vraziť ale uvedomil som si že by som sa rozpadol, takže som ruku v polovici ťahu zastavil a vtedy ma to napadlo.
„Okey..“ Odpovedal som sucho a nechal ju samú v izbe, načo som sa vzdialil. Nehodilo sa to. Nebol som romantický typ, ktorý by teraz za ňou šiel, zozadu ju objal a pobozkal. Moje „romantické“ situácie boli väčšinou dosť trapné, ale niekedy sa zadarilo. V momente ako si myslela že idem spať a nechal som ju samotnú som doslova šprintom vyletel z domu a aspoň pol hodinu sa v dome neukázal. Jasne som dúfal že nemá zapnutú svoju schopnosť a cítiť ma nebude a tak som pol hodinu bol v dedine, kým som sa vrátil domov. Ešte pratala mno, tak rýchlo zas ten bordel upratať nešiel. Znova som vybehol po schodoch, nie, sľúbil som si to, už nebudem to hovado. Už nebudem cynický hajzel n ktorého není spoľahnutie, kvôli čomu sa ešte bude trápiť. Proste nie. V ten moment som vošiel do izby a sledoval ako pratá poličku a snaží sa dosiahnuť na ten najvyšší vrchol, lenže, bola príliš nízka. Rýchlo som za ňu podišiel a jemne ruky obmotal okolo jej pása, načo som ju zdvihol do vzduchu aby dočiahla.
„Je fajn byť vysoký, čo?“ Na romantické reči som nebol práve macher, teda ak som nechcel babu dostať do postele. Ale v tento moment aký som bol vyčerpaný by ma „sex“ zabil, takže som to robil pre niečo úplne iné. A práve preto bola iná, výnimočná. V mojich očiach určite. Zdvihol som ju a keď sa zahľadela na ruky aby zistila či ju držím pevne, alebo hocičo iné, niečo tam zahliadla. Lízatko, fakt čo najviac sladké lízatko aké som v tejto prekliatej dedine mohol nájsť, v dedine kde som za neho musel uplácať, inak by mi ho nedali lebo sme boli vo vojne.
„Nie, samú ťa už nenechám..“
„Len sa predvádzaš..“ Prehovoril som ironicky a urazene, keď vzala odo mňa handričku a odišla čistiť poličku, čo jej očividne šlo oveľa lepšie ako mne. Nehovorím že som si jej lesklých očí nevšimol, len mi to v tú chvíľu nedošlo, prečo ich tak mala. Neuvedomoval som si akú váhu majú moje slová ktoré počula, ani som nevedel že ma vlastne počula. Ako som už spomínal, pre mňa bolo niečo nové cítiť niečo také, vlastne ani nie. Niečo také som cítil stále, len som to definoval ako obyčajné kamarátstvo medzi ňou a mnou. Až časom, dlhých 10 rokov, mi trvalo zistiť pravdu. Vtedy mi ale došlo že som asi niečo pokazil. Nato som bol talent a za hlavou sa mi objavila kvapka voči mne. Chcel som si jednu vraziť ale uvedomil som si že by som sa rozpadol, takže som ruku v polovici ťahu zastavil a vtedy ma to napadlo.
„Okey..“ Odpovedal som sucho a nechal ju samú v izbe, načo som sa vzdialil. Nehodilo sa to. Nebol som romantický typ, ktorý by teraz za ňou šiel, zozadu ju objal a pobozkal. Moje „romantické“ situácie boli väčšinou dosť trapné, ale niekedy sa zadarilo. V momente ako si myslela že idem spať a nechal som ju samotnú som doslova šprintom vyletel z domu a aspoň pol hodinu sa v dome neukázal. Jasne som dúfal že nemá zapnutú svoju schopnosť a cítiť ma nebude a tak som pol hodinu bol v dedine, kým som sa vrátil domov. Ešte pratala mno, tak rýchlo zas ten bordel upratať nešiel. Znova som vybehol po schodoch, nie, sľúbil som si to, už nebudem to hovado. Už nebudem cynický hajzel n ktorého není spoľahnutie, kvôli čomu sa ešte bude trápiť. Proste nie. V ten moment som vošiel do izby a sledoval ako pratá poličku a snaží sa dosiahnuť na ten najvyšší vrchol, lenže, bola príliš nízka. Rýchlo som za ňu podišiel a jemne ruky obmotal okolo jej pása, načo som ju zdvihol do vzduchu aby dočiahla.
„Je fajn byť vysoký, čo?“ Na romantické reči som nebol práve macher, teda ak som nechcel babu dostať do postele. Ale v tento moment aký som bol vyčerpaný by ma „sex“ zabil, takže som to robil pre niečo úplne iné. A práve preto bola iná, výnimočná. V mojich očiach určite. Zdvihol som ju a keď sa zahľadela na ruky aby zistila či ju držím pevne, alebo hocičo iné, niečo tam zahliadla. Lízatko, fakt čo najviac sladké lízatko aké som v tejto prekliatej dedine mohol nájsť, v dedine kde som za neho musel uplácať, inak by mi ho nedali lebo sme boli vo vojne.
„Nie, samú ťa už nenechám..“
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Domeček č. 19
pro Mikasa Aomine Wed Sep 16, 2015 6:29 pm
Ne, že bych byla až takový uklízecí maniak, že bych si vůbec nevšimla, že odešel, ale ano, byla jsem do práce docela zabraná a moc jsem nevnímala své okolí. Naivně jsem si myslela, že jedinkrát v životě poslechne mou dobře míněnou radu, i když na jeho obhajobu musím dodat, že to byl fakt hodně nereálný požadavek. Měl svou hlavu a vždy si dělal, co chtěl, takový byl, když jsem ho prvně potkala a takový je dodnes. Nikdy mi to nevadilo, díky tomu jsem se naučila stát si za svým. Vlastně to, čím jsem dneska, zformuloval on, protože do doby, než jsem ho poznala, jsem snad ani žádné vlastnosti neměla. Byla jsem tichá a neviditelná, ale nevzpomínám si na nic dalšího, čím bych se dokázala popsat. Až on mi tehdy ukázal, v jak malém světě jsem doposud žila. Bez něj bych se nikdy nedostala tam, kde jsem teď.
Nemohla jsem myšlenky na to, jak se všechny změnilo, vyhnat z hlavy. V podstatě nebylo nic divného na tom, že náš vztah vygradoval právě sem. Byl mým vzorem, nejlepším přítelem, cítila jsem bezpečí pokaždé v jeho přítomnosti, věřila jsem mu a měla o něj strach. Sice bylo maličko infantilní, že jsme si ty city museli projevit až ve chvíli, kdy začala válka, ale i tak..
Pokračovala jsem v úklidu horního patra, aniž bych nějak přemýšlela, že uklízení nemám ráda a trvá to extrémně dlouho. Dům byl několik měsíců docela opuštěný, nebylo se čemu divit. Byla jsem zrovna v ložnici a snažila se utřít i vršek poličky, ale ani postavení se na špičky situaci neřešilo. Nespokojeně jsem se zamračila a bývala bych si došla pro židli, nebo se rozplynula, ale než jsem se nadála, vzal mě kolem pasu a zvedl do výšky, jako bych byla vzduch. Tiše jsem vyjekla překvapením, protože jsem ho vůbec neslyšela přicházet a zkrátka mě to trochu vyděsilo. Už bych mu bývala něco nepěkného odvětila, přece jen jsem na svou výšku nebyla nikterak pyšná a neměla jsem ráda, když mě s tím provokoval, ale mou pozornost upoutalo lízátko v jeho ruce.
"Nany?" dívala jsem se na jeho ruce a přemýšlela, kde ho vůbec vzal. Nespal do teď? Měla jsem zato, že byl celou dobu poblíž, takže mě prostě překvapovalo, jak se mohlo to lízátko objevit v jeho ruce. Byla jsem si jistá, že v domě nebylo.
Nemohla jsem myšlenky na to, jak se všechny změnilo, vyhnat z hlavy. V podstatě nebylo nic divného na tom, že náš vztah vygradoval právě sem. Byl mým vzorem, nejlepším přítelem, cítila jsem bezpečí pokaždé v jeho přítomnosti, věřila jsem mu a měla o něj strach. Sice bylo maličko infantilní, že jsme si ty city museli projevit až ve chvíli, kdy začala válka, ale i tak..
Pokračovala jsem v úklidu horního patra, aniž bych nějak přemýšlela, že uklízení nemám ráda a trvá to extrémně dlouho. Dům byl několik měsíců docela opuštěný, nebylo se čemu divit. Byla jsem zrovna v ložnici a snažila se utřít i vršek poličky, ale ani postavení se na špičky situaci neřešilo. Nespokojeně jsem se zamračila a bývala bych si došla pro židli, nebo se rozplynula, ale než jsem se nadála, vzal mě kolem pasu a zvedl do výšky, jako bych byla vzduch. Tiše jsem vyjekla překvapením, protože jsem ho vůbec neslyšela přicházet a zkrátka mě to trochu vyděsilo. Už bych mu bývala něco nepěkného odvětila, přece jen jsem na svou výšku nebyla nikterak pyšná a neměla jsem ráda, když mě s tím provokoval, ale mou pozornost upoutalo lízátko v jeho ruce.
"Nany?" dívala jsem se na jeho ruce a přemýšlela, kde ho vůbec vzal. Nespal do teď? Měla jsem zato, že byl celou dobu poblíž, takže mě prostě překvapovalo, jak se mohlo to lízátko objevit v jeho ruce. Byla jsem si jistá, že v domě nebylo.
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Domeček č. 19
pro Nao Okumura Wed Sep 16, 2015 6:54 pm
To si ako vážne myslela že ju budem provokovať bez záložného plánu? Dobre som vedel ako nemala rada kecy o jej výške, pretože tie kecy som mal stále a naučil som sa že by som ich nemal spomínať. Naposledy keď som si to ani neuvedomil, som skončil na týždeň v nemocnici ako ma zmlátila. Fakt mi verte a nesmejte sa mi, vôbec ani v najmenšom netušíte čo sa v tejto krehkej žene skrýva. Niekto by povedal občas, že samotný démon by stiahol všetky chvosty a s hlasným zavýjaním by utiekol.
„No čo to asi je, lízatko ne? Si nikdy nevidela?“ Odpovedal som, mala ich rada. Teda aspoň som v to dúfal, nevedel som či je to pravda alebo klam, pretože som ani v najmenšom netušil či sa to týkalo jej alebo niekoho iného z mojej minulosti. Pravda, na také veci som hlavu nemal mno, v tomto som sa možno aj mýlil pravda, nevedel som čo má rada, čo nemá, teda, vedel som že miluje sladké! Vlastne, aj jej sen. Jej vlastnosti, jej .. sakra ja som o nej vedel fakt dosť. No napriek tomu som si teraz nebol istý a tak som sa len snažil. Pretože keď som videl jej zvlhnuté oči, automaticky mi napadlo len jedno.
„Chápeš, na zlú náladu a tak..“ Zatvoril som oči keď som ju zložil a nevinne sa poškriabal na zátylku vlasov, ak som urobil chybu. Pravdou bolo ale že som si myslel že som urobil niečo fakt zlé, preto plakala, nie že som ju dojal alebo niečo na ten zmysel, myslel som si že som urobil nejakú hovadinu a hodilo by sa ospravedlniť. V tom som dobrý nebol, takže som vymyslel niečo s lízatkom a dúfal som že to výjde, pretože som vôbec nevedel čo robiť, keďže som ani nevedel prečo mala vlhké oči.
„No čo to asi je, lízatko ne? Si nikdy nevidela?“ Odpovedal som, mala ich rada. Teda aspoň som v to dúfal, nevedel som či je to pravda alebo klam, pretože som ani v najmenšom netušil či sa to týkalo jej alebo niekoho iného z mojej minulosti. Pravda, na také veci som hlavu nemal mno, v tomto som sa možno aj mýlil pravda, nevedel som čo má rada, čo nemá, teda, vedel som že miluje sladké! Vlastne, aj jej sen. Jej vlastnosti, jej .. sakra ja som o nej vedel fakt dosť. No napriek tomu som si teraz nebol istý a tak som sa len snažil. Pretože keď som videl jej zvlhnuté oči, automaticky mi napadlo len jedno.
„Chápeš, na zlú náladu a tak..“ Zatvoril som oči keď som ju zložil a nevinne sa poškriabal na zátylku vlasov, ak som urobil chybu. Pravdou bolo ale že som si myslel že som urobil niečo fakt zlé, preto plakala, nie že som ju dojal alebo niečo na ten zmysel, myslel som si že som urobil nejakú hovadinu a hodilo by sa ospravedlniť. V tom som dobrý nebol, takže som vymyslel niečo s lízatkom a dúfal som že to výjde, pretože som vôbec nevedel čo robiť, keďže som ani nevedel prečo mala vlhké oči.
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Domeček č. 19
pro Mikasa Aomine Fri Sep 18, 2015 2:41 pm
Zatvářila jsem se ironicky. "Ne, nikdy jsem ho neviděla.." zabrblala jsem nespokojeně. Milovala jsem sladké - lentilky, bonbóny, šušenky, cukrovou vatu.. Všechny ty věci jsem zbožňovala, ale na pomyslném vrcholu této pyramidy, stála právě lízátka. Už jako malá jsem stávala před výlohou obchodů a dívala se na různobarevné obaly. Když jsem pak začala cestovat a trénovat s Naem, prvně mi jedno koupil, když jsem moc otravovala, a tehdy jsem se na nich stala závislou. Nicméně jsem pochybovala, že tohle Nao ví, že si to pamatuje.. ale na druhou stranu on mě uměl vždycky překvapit..
Chtěla jsem se zeptat, proč ho má, ale vzápětí jsem dostala odpověď. Pozvedla jsem obočí. Na špatnou náladu? Nechápavě jsem naklonila hlavu na stranu. Kdo má špatnou náladu? Fakt jsem netušila, o čem to tu vlastně mluví. Položil mě na zem a já ještě chvíli přemýšlela, co tím chtěl říct, ale nakonec jsem pokrčila rameny. Proč to řešit, proboha, to nejdůležitější měl stále v ruce. Nejspíš podle mého pohledu, který neomylně směřoval stále na to samé místo, musel poznat, co že po něm chci - to lízátko!
Chtěla jsem se zeptat, proč ho má, ale vzápětí jsem dostala odpověď. Pozvedla jsem obočí. Na špatnou náladu? Nechápavě jsem naklonila hlavu na stranu. Kdo má špatnou náladu? Fakt jsem netušila, o čem to tu vlastně mluví. Položil mě na zem a já ještě chvíli přemýšlela, co tím chtěl říct, ale nakonec jsem pokrčila rameny. Proč to řešit, proboha, to nejdůležitější měl stále v ruce. Nejspíš podle mého pohledu, který neomylně směřoval stále na to samé místo, musel poznat, co že po něm chci - to lízátko!
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Domeček č. 19
pro Nao Okumura Fri Sep 18, 2015 4:18 pm
Úprimne? Nevedel som to. Nie že by som si to nepamätal, ale nepamätal som si to naozaj. Predsa len to boli roky a ja som jej to kúpil len aby už mi dala pokoj, ach jaj, keď som si uvedomoval ako som sa voči nej kedysi správal až som mal chuť odísť za originálom a prepichnúť ho týmto lízatkom, ktoré by som po ceste zastrúhal. Ale to teraz nehralo rolu, ale práve fakt, ako pozerala na lízatko. Na ten moment som zabudol prečo som ho kúpil a že som sa chcel ospravedlniť, čert to vem, práve som našiel najdrahší poklad na svete, keď som zahliadol ako jej oči upriamene pozerajú na sladkosť v ruke. Trochu som lízatkom pohol aby som sa presvedčil že po ňom ide fakt, a potom som sa zaškeril. Síce ona mala svoje prsia, ja som práve narazil tiež na jackpot!
"Ale ešte nie je dopratané.." Na tvári sa mi objavil naozaj zlovestný úškrn ktorý značil len jedno, hra na vydieranie sa práve započala! Ešte pred chvíľou to síce vyzeralo že sa tu budú grciať skítlsky, my sme očividne taký neboli.
"Ale ešte nie je dopratané.." Na tvári sa mi objavil naozaj zlovestný úškrn ktorý značil len jedno, hra na vydieranie sa práve započala! Ešte pred chvíľou to síce vyzeralo že sa tu budú grciať skítlsky, my sme očividne taký neboli.
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Domeček č. 19
pro Mikasa Aomine Fri Sep 18, 2015 7:09 pm
Nemohla jsem si pomoct, vždyť bylo pomerančové! Vážně jsem byla jak pes, pozorovala lízátko přesně tím směrem, kudy pohyboval rukou, aby si ověřil, že teď vnímám jen jeho. To bylo teda pěkně hnusný! Ale jak jsem řekla, nemohla jsem se bránit. Našel mou slabinu..
Stačil jediný pohled na ten jeho zlověstný úsměv a bylo mi jasné, že mi ho jen tak nedá. Sakra! Měla jsem se tvářit naštvaně! V duchu jsem sama sobě vynadala za tu neprozřetelnost, ovšem čas jsem vrátit nemohla. Sice jsem to neměla ráda, ale rozhodla jsem si pro jednou hrát na křehkou slečinku. Třeba to zabere..?
Nahodila jsem ten nejvíc nevinný výraz level ztracené štěně a sladce na něj zamrkala. "Dáš mi ho, prosím?" jestli z tohohle nebude zvracet skitlesky, tak už nevím.. No ještě můžu ukázat ty prsa, pohodička!
Stačil jediný pohled na ten jeho zlověstný úsměv a bylo mi jasné, že mi ho jen tak nedá. Sakra! Měla jsem se tvářit naštvaně! V duchu jsem sama sobě vynadala za tu neprozřetelnost, ovšem čas jsem vrátit nemohla. Sice jsem to neměla ráda, ale rozhodla jsem si pro jednou hrát na křehkou slečinku. Třeba to zabere..?
Nahodila jsem ten nejvíc nevinný výraz level ztracené štěně a sladce na něj zamrkala. "Dáš mi ho, prosím?" jestli z tohohle nebude zvracet skitlesky, tak už nevím.. No ještě můžu ukázat ty prsa, pohodička!
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Domeček č. 19
pro Nao Okumura Fri Sep 18, 2015 8:50 pm
Bolo nadmieru jasné ako si tento pocit užívam. Predsa len pocítiť takú moc sa nestane každý deň a hlavne nie pri nej, keďže úprimne som mal chvíľami pocit ze ma má v moci ona. Ale práve teraz keď hľadela na to lízatko som sa cítil skvelo.
"Zaslúžená odmena po zaslúženej práci.. " Odvetil som sladko ale nasadila v ten moment proti mne jej druhu najsilnejšiu zbraň. Jej psie oči ktoré má takmer dorazili a ja som sa takmer zlomil. Odolával som strašne urputne a zo silami som bol takmer na konci, na dorazenie bolo potrebné viac. Už to vyzeralo že jej ho dám ale v poslednej sekunde som sa so zbytkami vôle zastavil. Ešte o moc neprídem, nie tak ľahko.
"Zaslúžená odmena po zaslúženej práci.. " Odvetil som sladko ale nasadila v ten moment proti mne jej druhu najsilnejšiu zbraň. Jej psie oči ktoré má takmer dorazili a ja som sa takmer zlomil. Odolával som strašne urputne a zo silami som bol takmer na konci, na dorazenie bolo potrebné viac. Už to vyzeralo že jej ho dám ale v poslednej sekunde som sa so zbytkami vôle zastavil. Ešte o moc neprídem, nie tak ľahko.
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Domeček č. 19
pro Mikasa Aomine Fri Sep 18, 2015 9:18 pm
Nespokojeně jsem se zamračila, když se vážně z posledních sil zastavil a já to na něm viděla, jak už jsem ho měla.. stačilo tak málo! No co, měla jsem vědět, že je jenom jedna věc, která bude stoprocentně fungovat. Možná se za těch pár posledních týdnů změnil, jedno ale nezměněné zůstalo - on a jeho vztah k ženám. A já jsem se rozhodla svoje ženství využít!
Netvrdím, že to bylo fér, ale když není zbytí.. pro lízátko cokoliv! Věnovala jsem mu podivný úsměv, jakousi směsici nevinosti a zvrhlosti, přičemž jsem si špičkou jazyka olízla spodní ret a mírně ho skousla mezi zuby.
Rukama jsem pomalu klesla k lemu svého trička a jediným plynulým pohybem si jej přetáhla přes hlavu. Jestli jsem se styděla? Jestli ano, nenechala jsem to na sobě znát. Byla jsem si jistá, že teď se jeho pozornost sto procentně přesune na nově odhalenou část mého těla a tak jsem jen natáhla ruku a s klidným výrazem se usmála.
"To lízátko.."
Netvrdím, že to bylo fér, ale když není zbytí.. pro lízátko cokoliv! Věnovala jsem mu podivný úsměv, jakousi směsici nevinosti a zvrhlosti, přičemž jsem si špičkou jazyka olízla spodní ret a mírně ho skousla mezi zuby.
Rukama jsem pomalu klesla k lemu svého trička a jediným plynulým pohybem si jej přetáhla přes hlavu. Jestli jsem se styděla? Jestli ano, nenechala jsem to na sobě znát. Byla jsem si jistá, že teď se jeho pozornost sto procentně přesune na nově odhalenou část mého těla a tak jsem jen natáhla ruku a s klidným výrazem se usmála.
"To lízátko.."
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Domeček č. 19
pro Nao Okumura Mon Sep 21, 2015 7:42 am
No, už som si naivne myslel ako som nad ňou vyhral. Bolo mi to vskutku jedno či vyhrám alebo nie, napriek tomu to bol fakt príjemný pocit niekoho kontrolovať na základe niečoho tak obyčajného. Na tvári sa mi roztiahol zlomyseľný úškrn a už veľa nechýbalo k tomu aby som lízatko skryl s domnením že som vyhral, keď sa ukázala so svojou asi najsilnejšou zbraňou akú mala.
"Nehovor že.." Prehralo sa mi v hlave keď som zdesene pozeral na jej výraz a ako sa jej ruky obmotávajú okolo trička, ktoré šlo príliš rýchlo dole. V tejto chvíli som sa ocitol už po tretí krát v živote na hrane života a smrti. Avšak toto by bola konečne smrť akú by som si prial, síce je to zahanbujúce, pre mňa bola dôstojná. Strhla si tričko. Nastalo hlboké ticho ktoré nič neprerušovalo a ja som len hľadel na Mikasu a jej telo. Nič som nehovoril, nehýbal som sa a tvár mal kamennú. Zdalo sa že vzdorujem? Nie, opak bol pravdou. Bol som mierne v šoku že urobila niečo takéto. A tak ticho pár minút neustávalo a aj keď mala natiahnutú ruku ku mne, ignoroval som to. A presne o pár minút neskôr sa konečne niečo prihodilo, to ako mi z nosa vyšiel prvý pramienok krvi. Z druhej nozdry po chvíli tiež. A v ten moment sa môj výraz tváre zmenil. Oči nahradili obrovské ružové srdcia a lkaždé líce mi sčervenalo. Zamilovane som na ňu hľadel. Až teraz keď som sa na ňu pozeral čo urobila mi došlo jedno.
"Tá je dokonalá.." Moje stále sa upierajúce oči na jej hrudník sa ani nepohli, len ju zbožne sledovali zatiaľ čo ruka s lízatkom sa pomaly približovala k jej ruke, aby som jej ho podal. Prácu odviedla perfektne!
"Nehovor že.." Prehralo sa mi v hlave keď som zdesene pozeral na jej výraz a ako sa jej ruky obmotávajú okolo trička, ktoré šlo príliš rýchlo dole. V tejto chvíli som sa ocitol už po tretí krát v živote na hrane života a smrti. Avšak toto by bola konečne smrť akú by som si prial, síce je to zahanbujúce, pre mňa bola dôstojná. Strhla si tričko. Nastalo hlboké ticho ktoré nič neprerušovalo a ja som len hľadel na Mikasu a jej telo. Nič som nehovoril, nehýbal som sa a tvár mal kamennú. Zdalo sa že vzdorujem? Nie, opak bol pravdou. Bol som mierne v šoku že urobila niečo takéto. A tak ticho pár minút neustávalo a aj keď mala natiahnutú ruku ku mne, ignoroval som to. A presne o pár minút neskôr sa konečne niečo prihodilo, to ako mi z nosa vyšiel prvý pramienok krvi. Z druhej nozdry po chvíli tiež. A v ten moment sa môj výraz tváre zmenil. Oči nahradili obrovské ružové srdcia a lkaždé líce mi sčervenalo. Zamilovane som na ňu hľadel. Až teraz keď som sa na ňu pozeral čo urobila mi došlo jedno.
"Tá je dokonalá.." Moje stále sa upierajúce oči na jej hrudník sa ani nepohli, len ju zbožne sledovali zatiaľ čo ruka s lízatkom sa pomaly približovala k jej ruke, aby som jej ho podal. Prácu odviedla perfektne!
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Domeček č. 19
pro Mikasa Aomine Tue Sep 22, 2015 9:49 am
Co na to říct.. Roky s ním žijete, roky sledujete jeho navlas stejné chování, roky ho taháte opilého nebo s kocovinou z cizích postelí.. Naučila jsem se, co na Naa platí a co ne. Nejvyšší kalibr jsem sice použila prvně, ale sledovat tu jeho reakci, ah bože, je vážně jako malé dítě. Se spokojeným úsměvem jsem sledovala, jak je chudák naprosto mimo. Jestli jsem se já chovala jako pes kvůli lízátku, jak potom nazvat tohle..
Pohledem sledoval jen jedinou část mého těla, zatím co natáhl ruku a vložil mi do ní ono lízátko, pro které jsem to všechno vlastně dělala. Zručně jsem z něj strhla obal a okamžitě ho strčila do pusy. Na malý moment jsem neodolala zatvářit se vrcholně blaženě, to když jsem jazykem prvně objela hladkou kuličku a pomerančová chuť mi explodovala v ústech. Nadšeně jsem se usmála a stočila pohled na Naa, který ještě stále stál v té samé poloze s totožným výrazem. Rozhodla jsem se nebýt tak zlá a udělala k němu těch pár kroků. Lehce jsem ho políbila na tvář a usmála se. "Děkuju."
Pak jsem se k němu prostě otočila zády, natáhl si tričko zase zpátky a šla pokračovat v úklidu domu.
Pohledem sledoval jen jedinou část mého těla, zatím co natáhl ruku a vložil mi do ní ono lízátko, pro které jsem to všechno vlastně dělala. Zručně jsem z něj strhla obal a okamžitě ho strčila do pusy. Na malý moment jsem neodolala zatvářit se vrcholně blaženě, to když jsem jazykem prvně objela hladkou kuličku a pomerančová chuť mi explodovala v ústech. Nadšeně jsem se usmála a stočila pohled na Naa, který ještě stále stál v té samé poloze s totožným výrazem. Rozhodla jsem se nebýt tak zlá a udělala k němu těch pár kroků. Lehce jsem ho políbila na tvář a usmála se. "Děkuju."
Pak jsem se k němu prostě otočila zády, natáhl si tričko zase zpátky a šla pokračovat v úklidu domu.
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Domeček č. 19
pro Nao Okumura Tue Sep 22, 2015 11:29 am
Na moju obhajobu, keďže bola žena a nevedela objektívne porovnávať, nedokázala svoje telo primerane ohodnotiť! Bola predsa žena a len muž vie kedy je žena nádherná a kedy nie. A keby len videla mojimi očami to čo som videl na nej ja, pochopila by to. Lenže asi by ma aj strieskala, keby som jej to povedal, asi by sa jej zdalo že som sa do nej zaľúbil len kvôli vzhľadu. No to bolo fuk, v momente kedy sa priblížila a pobozkala ma, v tom momente ešte niečo pocítila, keďže som mal ruku natiahnutú k nej, nezmizla keď si vzala lízatko a ja som mal možnosť nie len jej poprsie vidieť, ale aj si šiahnuť! No v ten pocit to všetko pokazila keď sa otočila a navliekla si tričko. Akoby som sa vrátil späť do svojho režimu a prebral sa z delíria, síce to pár minút trvalo ale prebral sa.
"To nebolo fér.." Zamrmlal som po chvíli smerom k nej, keď sa stiahla do inej izby kde pokračovala v prataní, keďže táto už bola kompletne vybavená. V tom ma niečo napadlo, podišiel som k nej a jemne jej zastavil ruku.
"Myslím že si už pratala dosť, nechaj to tak, ja to dorobím, choď si oddýchnuť.." Povedal som, predsa len sme pred chvíľou trénovali a od tej doby bez zastavenia pratá. Predsa ju nenechám. Teda tak sa aspoň zdalo, avšak ja som mal svoj diabolský plán! To však ona nevedela! Muhaha. Poslal som ju preč, do obývačky, aby si ľahla a oddýchla, aby to nechala na mňa a ja som začal chystať prekvapenie.
"To nebolo fér.." Zamrmlal som po chvíli smerom k nej, keď sa stiahla do inej izby kde pokračovala v prataní, keďže táto už bola kompletne vybavená. V tom ma niečo napadlo, podišiel som k nej a jemne jej zastavil ruku.
"Myslím že si už pratala dosť, nechaj to tak, ja to dorobím, choď si oddýchnuť.." Povedal som, predsa len sme pred chvíľou trénovali a od tej doby bez zastavenia pratá. Predsa ju nenechám. Teda tak sa aspoň zdalo, avšak ja som mal svoj diabolský plán! To však ona nevedela! Muhaha. Poslal som ju preč, do obývačky, aby si ľahla a oddýchla, aby to nechala na mňa a ja som začal chystať prekvapenie.
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Domeček č. 19
pro Mikasa Aomine Tue Sep 22, 2015 4:53 pm
Přišlo mi to vážně vtipné, jako když vypnete vypínačem světlo, zhruba tak se dal ovládat Nao. Chvílemi jsem měla nutkání své konání zopakovat, abych viděla, jestli bude stejně zábavně reagovat i na podruhé, ale zas taková mrcha jsem nebyla, takže jsem si tričko nechala pěkně oblečené. Kdepak, obnažování až ve chvílích nouze.
"Život není fér." odvětila jsem mu z druhé místnosti se smíchem, když jsem se chystala hadrem utřít prach na stole, ale vešel a chytil mou ruku. Zvedla jsem k němu zvědavý pohled, copak nám asi zase vymyslel?
Podezřívavě jsem přimhouřila oči. Nejdřív mě za to lízátko, co mám v puse, donutí svléknout si tričko a pak mi jen tak řekne: choď si oddýchnuť? Něco tu nesedělo. Co zase chystal? Podala jsem mu hadr a odkráčela zase zpět do obýváku, kde jsem se natáhla na sedačku a zavřela oči. Nicméně mé smysly byly našponované k prasknutí, jak jsem přímo očekávala nějaký skvělý nápad. Když nic jiného, krátila jsem si čas slastným olizováním oranžové kuličky, kterou jsem v rukách držela jako spásu. Užívala jsem si tu chviličku klidu, jako by měla být poslední. U Naa člověk totiž nikdy nevěděl, kdy má čekat na rakev..
"Život není fér." odvětila jsem mu z druhé místnosti se smíchem, když jsem se chystala hadrem utřít prach na stole, ale vešel a chytil mou ruku. Zvedla jsem k němu zvědavý pohled, copak nám asi zase vymyslel?
Podezřívavě jsem přimhouřila oči. Nejdřív mě za to lízátko, co mám v puse, donutí svléknout si tričko a pak mi jen tak řekne: choď si oddýchnuť? Něco tu nesedělo. Co zase chystal? Podala jsem mu hadr a odkráčela zase zpět do obýváku, kde jsem se natáhla na sedačku a zavřela oči. Nicméně mé smysly byly našponované k prasknutí, jak jsem přímo očekávala nějaký skvělý nápad. Když nic jiného, krátila jsem si čas slastným olizováním oranžové kuličky, kterou jsem v rukách držela jako spásu. Užívala jsem si tu chviličku klidu, jako by měla být poslední. U Naa člověk totiž nikdy nevěděl, kdy má čekat na rakev..
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Domeček č. 19
pro Nao Okumura Tue Sep 22, 2015 5:21 pm
Ako, ani ja sám neviem čo to do mňa vošlo. Väčšinou to bolo také, kostrbaté. Ak som nejakú ženskú balil tak som väčšinou nerobil takmer ani nič. Bolo to tak ľahké, zbaliť nejakú, aspoň pre mňa. Vyzeral som dobre a vedel som čo povedať, pri nej to bolo iné, akoby som súťažil v nejakej súťaži pre expertov. Bola iná, výnimočná a hlavne pre mňa dokonalá. Väčšinou času som ani nevedel čo robím. Ale vždy som si bol istý že to robím správne, lebo tak sa namáhať pri nejakej inej, to som nerobil nikdy. Čím to bolo? Asi tým že bola božská ako ja. Tým že bola možno aj viac božská. Tým že proste.. Neviem, nedávalo to logiku a práve vďaka tomu ma tak moc priťahovala že som si nevedel pomôcť. To ale teraz nehralo rolu. Práve v momente kedy si ľahla a čokoľvek robila, ja som tvoril plán. A ten vyvrcholil aj keď som po pol hodine sa neukázal jej na tvári. Ako senzibil vnímala moju prítomnosť, ale to čo som robil nevededal vyčítať. A až sa rozhodla to skontrolovať, môj plán praskol. Jediné čo si všimla bola cesta zo samotných ruží vedúca smerom hore, po schodoch až niekam do kúpelne.
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Domeček č. 19
pro Mikasa Aomine Tue Sep 22, 2015 8:21 pm
Ležení bylo příjemné, lízátko chutné a mě těch několik desítek minut tak nějak zmizel svět, než jsem se dostala až na tyčku. Ne, že by mi to vadilo, nechala jsem ji v puse a spokojeně ji kousala, zatím co jsem stále čekala na nějakou živelnou katastrofu, nebo nějaký podobný úkaz, co Nao vytvoří. Že by šel vážně uklízet? On? Dobrovolně? Vyloučeno! Nebo jsem mu jen křivdila? V tom případě by to ale bylo ještě horší, protože by se u toho pravděpodobně zabil. Na pohotovost ho kvůli vypití lahve sava nepovezu..
Nakonec jsem to nevydržela, ticho bylo už moc dlouhé a mě to až moc znervózňovalo.
Vyskočila jsem na nohy a přešla obývák. Zastavila jsem se pod schody, kde mě zaujaly růže lemující cestu do patra. Zůstala jsem stát a jen to pozorovala. Růže? Naklonila jsem se a jednu zvedla. Přivoněla jsem si ke květu a pro sebe se usmála. Pomalými kroky jsem se vydala po květované cestičce nahoru. Vůně desítek květů se vznášela všude kolem mě a já si přišla příjemně omámená. Následovala jsem ji až ke koupelně. Zlehka jsem otevřela dveře a nahlédla dovnitř.
"Nao?"
Nakonec jsem to nevydržela, ticho bylo už moc dlouhé a mě to až moc znervózňovalo.
Vyskočila jsem na nohy a přešla obývák. Zastavila jsem se pod schody, kde mě zaujaly růže lemující cestu do patra. Zůstala jsem stát a jen to pozorovala. Růže? Naklonila jsem se a jednu zvedla. Přivoněla jsem si ke květu a pro sebe se usmála. Pomalými kroky jsem se vydala po květované cestičce nahoru. Vůně desítek květů se vznášela všude kolem mě a já si přišla příjemně omámená. Následovala jsem ji až ke koupelně. Zlehka jsem otevřela dveře a nahlédla dovnitř.
"Nao?"
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Domeček č. 19
pro Nao Okumura Tue Sep 22, 2015 9:18 pm
Len čo prehovorila, nevidela mňa. Sledovala stopy ruží, to je samozrejmé. Keďže som ich vytvoril. Vedel som že je na tom, no neviem ako na tom bola. Celý život sledovala ona mňa a ja som ju ignoroval, pretože proste, neviem, nie že by mi neprišla zaujímavá, predsa len bola moja študentka, ale bral som ju ako samozrejmosť. A teraz keď som si uvedomil všetky city k nej, som vedel čo robiť. Prvý krát v živote, prvý krát, som vedel že niečo urobiť musím. Neviem čo mi to našeptávalo, možno ja, možno nejaký duch, vedel som že toto čo som sa chystal není len moja práca. A tak keď vstúpila do kúpelne nevidela mňa ale cestu lemovanú ružami smerom k napustenej vani, ktorá až moc voňala vonnými sviečkami ktoré voňali všade okolo a tvorili podivný tvar. Keby videla zhora. Videla by srdce. A vedel som taky že sa chýli ku koncu dňa, takže som sa jej rozhodol pripraviť teplý a najviac romantický kúpeľ ako šlo, preto bola vaňa napustená. Ale to nebolo všetko!
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Domeček č. 19
pro Mikasa Aomine Thu Sep 24, 2015 12:16 pm
Rozhlédla jsem se po místnosti a plna úžasu zůstala stát mezi dveřmi. Kdybych měla použít jedno slovo, které by vystihovalo mé pocity, bylo by to překvapení. Nechápala jsem to. Tohle připravil on pro mě? Nebylo to tak, že bych nevěřila, že tohle zvládne vymyslet a zorganizovat, jen jsem nikdy nepoznala nikoho, kvůli komu by se chtěl obtěžovat.
Několika krůčky jsem vešla do místnosti a rozhlédla se kolem sebe. Vůně svíček a růží se mísila v mlžném oparu a já si přišla omáměně a lehce. Do ticha se ozval můj smích, nějak jsem to pořád nemohla pobrat. Rozhlédla jsem se, mé oči ho hledaly, ale nikde jsem ho nenašla, což mi na chvilku vyčarovalo na tváři lehké zklamání. Došla jsem až do středu místnosti a bez váhání ze sebe stáhla všechno oblečení. V koupelně panovalo šero a zima okamžitě udeřila na mé nahé tělo, a tak jsem bez dalšího otálení došla k vaně a spokojeně do ní vlezla. Horká voda byla jako balzám na duši, milovala jsem horkou vodu, všechnu tu pěnu a vůni. Nechala jsem se obejmout mokrou náručí a hlavu položila na okraj vany. Vlasy mi padaly přes ramena a vznášely se na hladině, ale nevadilo mi to. Zavřela jsem oči a slastně vydechla. Pravděpodobně jsem se rozpouštěla blahem.
Několika krůčky jsem vešla do místnosti a rozhlédla se kolem sebe. Vůně svíček a růží se mísila v mlžném oparu a já si přišla omáměně a lehce. Do ticha se ozval můj smích, nějak jsem to pořád nemohla pobrat. Rozhlédla jsem se, mé oči ho hledaly, ale nikde jsem ho nenašla, což mi na chvilku vyčarovalo na tváři lehké zklamání. Došla jsem až do středu místnosti a bez váhání ze sebe stáhla všechno oblečení. V koupelně panovalo šero a zima okamžitě udeřila na mé nahé tělo, a tak jsem bez dalšího otálení došla k vaně a spokojeně do ní vlezla. Horká voda byla jako balzám na duši, milovala jsem horkou vodu, všechnu tu pěnu a vůni. Nechala jsem se obejmout mokrou náručí a hlavu položila na okraj vany. Vlasy mi padaly přes ramena a vznášely se na hladině, ale nevadilo mi to. Zavřela jsem oči a slastně vydechla. Pravděpodobně jsem se rozpouštěla blahem.
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Domeček č. 19
pro Nao Okumura Thu Sep 24, 2015 1:07 pm
O to mi šlo. Aj keď, úprimne ani ja sám som nevedel o čo mi šlo. Nikdy som taký nebol, to bola pravda, a tak jej reakcia nebola prehnaná. Okrem vodnej kúpeli si mohla všimnúť množstvo sviečok ktoré lemovali každé zákutie kúpelne, len kvôli nej. Nechápal som čo to robím. Nikdy som niečo tak intenzívne necítil, niečo také, keď myslíte radšej na blaho toho druhého ako na seba samého. A hlavne s ňou. Hlavne pri nej, keď som sa cítil šťastný len z jej prítomnosti. Len z toho že bola pri mne. Kedy vám len prítomnosť danej osoby prinesie šťastie. Takto som sa cítil vždy pri nej. Šťastný. Ako ešte nikdy v tomto poondtiatom živote čo som mal. A práve kvôli tomu som sa rozhodol že urobím práve toto. Predsa len, pretrpela si niečo kvôli mne, vojna, robenie poriadku a hlavne, trénovala so mnou takže sa isto ušpinila. Zaslúžila si to. A z toho dôvodu som po chvíli ticha vošiel do kúpelni. Ja som na sebe oblečenie mal, teda ak sa tie obväzy dali nazvať oblečením ale tento krát som nečumel na jej telo, aj keď som chcel a silou mocou som sa presviedčal aby som to neurobil. Nešlo o to aby som ju videl nahú, prvý krát som chcel niečo urobiť aby sa cítila dobre ona. V rukách som držal poháriky plné vína. Nemala rada alkohol, ale vybral som to najlepšie biele víno čo som našiel a s pohárikmi som vošiel do vnútra. V pozadí hrala čo najviac ukľudňujúca hudba a ja sám som sa snažil jej pozerať len do očí.
"Všetko najlepšie.." Prehovoril som po chvíli ticha. Stál som tam prí ráme dverí a len pozoroval ako sa o jej telo obtiera teplá voda plná bubliniek a peny, ktorú som pripravoval fakt dlho! Asi tri krát som to posral pri príprave, konečne ale vyšlo dokonalé dielo. A pravda? Nemala sviatok, tak prečo som to asi robil. S tým som podišiel k nej, čupol si na kolená pri okraji vane a podal jej pohár, s podivným úsmevom aký u mňa asi nikdy nevidela. Bol to šťastný úsmev. Šťastný že moje oči videli ju.
"Všetko najlepšie.." Prehovoril som po chvíli ticha. Stál som tam prí ráme dverí a len pozoroval ako sa o jej telo obtiera teplá voda plná bubliniek a peny, ktorú som pripravoval fakt dlho! Asi tri krát som to posral pri príprave, konečne ale vyšlo dokonalé dielo. A pravda? Nemala sviatok, tak prečo som to asi robil. S tým som podišiel k nej, čupol si na kolená pri okraji vane a podal jej pohár, s podivným úsmevom aký u mňa asi nikdy nevidela. Bol to šťastný úsmev. Šťastný že moje oči videli ju.
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Domeček č. 19
pro Mikasa Aomine Thu Sep 24, 2015 4:51 pm
Někdy bylo skoro škoda, že jsem okamžitě věděla o jeho přítomnosti. Líně jsem pootevřela oči a věnovala mu zvláštní, mimo-realistický úsměv. Byla jsem ráda, že přišel. Tiše jsem se zachichotala, ta jeho snaha vnímat mě jako osobu a ne jako nahý objekt ženských tvarů, mě skutečně pobavila. Natáhla jsem ruku a vzala si od něj víno. Spokojeně jsem se napila a olízla si vlhké rty.
"Čím jsem si zasloužila takovou pozornost?" volnou ruku jsem vztáhla k jeho tváři a teplou dlaní ho pohladila. Věnovala jsem vděčný úsměv, nejspíš jsem mu nemusela vykládat, jak spokojená a uvolněná jsem, musel vidět, jak se přímo roztékám blahem. Byla jsem mu vděčná. Byla to změna, kterou jsem nějak nečekala. Nemilovala jsem ho pro romantická gesta nebo jeho starání se o mě a nemusel mi to nijak dokazovat. Mou lásku si získal už dávno, nejspíš pokaždé když pro mě přišel ve chvíli největší nouze. Vždycky jsem myslela, že jsem sama, ale ve skutečnosti jsem nikdy nebyla. Vždycky byl někde na blízku, aby mě zachránil, kdybych potřebovala pomoc a já mu za ten pocit bezpečí byla vděčná.
"Nemusíš to dělat, nic z toho.." zamumlala jsem tiše, jako by mě celá ta situace - svíčky, růže, hudba,.. prostě nějak nutila nemluvit. Nespouštěla jsem z něj pohled, chtěla jsem si všechno vtisknou hluboko do paměti.
"Čím jsem si zasloužila takovou pozornost?" volnou ruku jsem vztáhla k jeho tváři a teplou dlaní ho pohladila. Věnovala jsem vděčný úsměv, nejspíš jsem mu nemusela vykládat, jak spokojená a uvolněná jsem, musel vidět, jak se přímo roztékám blahem. Byla jsem mu vděčná. Byla to změna, kterou jsem nějak nečekala. Nemilovala jsem ho pro romantická gesta nebo jeho starání se o mě a nemusel mi to nijak dokazovat. Mou lásku si získal už dávno, nejspíš pokaždé když pro mě přišel ve chvíli největší nouze. Vždycky jsem myslela, že jsem sama, ale ve skutečnosti jsem nikdy nebyla. Vždycky byl někde na blízku, aby mě zachránil, kdybych potřebovala pomoc a já mu za ten pocit bezpečí byla vděčná.
"Nemusíš to dělat, nic z toho.." zamumlala jsem tiše, jako by mě celá ta situace - svíčky, růže, hudba,.. prostě nějak nutila nemluvit. Nespouštěla jsem z něj pohled, chtěla jsem si všechno vtisknou hluboko do paměti.
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Domeček č. 19
pro Nao Okumura Thu Sep 24, 2015 5:24 pm
Nevšimla si to! Našťastie si nevšimla ako som pri kľačaní vedľa nej občas očkom predsa len prešiel na jej telo. No čo, bol som chlap a keď vedľa vás je tak nádherná ženská, kto by očkom nemykol! Našťastie som ale do vani strategicky umiestnil penu a tá zakrývala veľkú časť jej tela, takže som nebol rozptyľovaný a mohol som sledovať len ju. Síce na jednu stranu to bola škoda, na druhú stranu som bol zato rád. Až teraz som si uvedomil aký má nádherný úsmev, a to som dokázal oceniť aj ja!
"Čo je, pokazil som niečo? Urobil zle? Alebo.. Sakra, myslel som si že práve také veci nato zaberajú.. A oceňujú sa." A bolo po romantike, keď som na chvíľu hodil zdesený výraz len čo skritizovala moju prácu. Jop, v tomto som bol majster, ak niekde predsa len vznikla romantická chvíľka, ja som ju vedel extrémne dobre pokaziť mojimi kecami a reakciami, keďže som nato nebol zvyknutý. Ale počúval som. Chodil som s veľa holkama, takže som vedel čo majú a nemajú rady a tak nebol problém urobiť to. Jedno bolo divné, že som si nato dokázal kvôli nej spomenúť a druhé to zrealizovať. Ach jaj, menila ma a to sa mi nepáčilo!
"To je zakázané niekomu urobiť fajn chvíľku vo vani len tak?" Spýtal som sa, čím si to zaslúžila? No ja ani neviem, proste som to chcel urobiť. Tiež ale mohla zabudnúť že také veci budú často, proste som to urobil lebo mi prišlo po dnešku vhodné to urobiť. Trénovali sme a celý deň pratala, kúpeľ by sa bodla a to že som pridal takéto efekty, to som urobil asi preto, že som ju nechcel stratiť. Od všetkých som utekal a bolo mi to jedno. Od veľa žien som tiež dostal kopačky, a taky mi to bolo jedno. Ak by som prišiel o ňu? Neviem či by som to ešte dokázal prežiť. Teraz bola pre mňa priorita číslo jedna, či už to chcela alebo nie.
"Tiež musíš hneď do všetkého rýpať.." Odsekol som naočko urazene a hlavu odtiahol od nej, keďže som ju chcel pobozkať. Odpil som si zo svojho vína, teda. Ak si to nevšimla bolo to dobré, ona mala slabé víno, ja som mal v pohári vodku. Ktorú som zalial ďalšou vodkou. Síce asi nebolo dobré piť ako klon, ale tiež som vedel že aj môj čas na tomto svete sa chýli ku koncu, ako, že klon už nemusel dlho vydržať a ak by to mali byť posledné chvíle s ňou, nech si po rozplynutí Nao pamätá aj niečo viac ako nejaký barbarský sex. Nech si pamätá tieto pekné chvíľky.
"Čo je, pokazil som niečo? Urobil zle? Alebo.. Sakra, myslel som si že práve také veci nato zaberajú.. A oceňujú sa." A bolo po romantike, keď som na chvíľu hodil zdesený výraz len čo skritizovala moju prácu. Jop, v tomto som bol majster, ak niekde predsa len vznikla romantická chvíľka, ja som ju vedel extrémne dobre pokaziť mojimi kecami a reakciami, keďže som nato nebol zvyknutý. Ale počúval som. Chodil som s veľa holkama, takže som vedel čo majú a nemajú rady a tak nebol problém urobiť to. Jedno bolo divné, že som si nato dokázal kvôli nej spomenúť a druhé to zrealizovať. Ach jaj, menila ma a to sa mi nepáčilo!
"To je zakázané niekomu urobiť fajn chvíľku vo vani len tak?" Spýtal som sa, čím si to zaslúžila? No ja ani neviem, proste som to chcel urobiť. Tiež ale mohla zabudnúť že také veci budú často, proste som to urobil lebo mi prišlo po dnešku vhodné to urobiť. Trénovali sme a celý deň pratala, kúpeľ by sa bodla a to že som pridal takéto efekty, to som urobil asi preto, že som ju nechcel stratiť. Od všetkých som utekal a bolo mi to jedno. Od veľa žien som tiež dostal kopačky, a taky mi to bolo jedno. Ak by som prišiel o ňu? Neviem či by som to ešte dokázal prežiť. Teraz bola pre mňa priorita číslo jedna, či už to chcela alebo nie.
"Tiež musíš hneď do všetkého rýpať.." Odsekol som naočko urazene a hlavu odtiahol od nej, keďže som ju chcel pobozkať. Odpil som si zo svojho vína, teda. Ak si to nevšimla bolo to dobré, ona mala slabé víno, ja som mal v pohári vodku. Ktorú som zalial ďalšou vodkou. Síce asi nebolo dobré piť ako klon, ale tiež som vedel že aj môj čas na tomto svete sa chýli ku koncu, ako, že klon už nemusel dlho vydržať a ak by to mali byť posledné chvíle s ňou, nech si po rozplynutí Nao pamätá aj niečo viac ako nejaký barbarský sex. Nech si pamätá tieto pekné chvíľky.
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Domeček č. 19
pro Mikasa Aomine Thu Sep 24, 2015 9:58 pm
Všimla, jen se rozhodla nekazit situaci..
Zahihňala jsem se, on chudák vážně něměl páru, jak být zamilovaný. Bylo to docela komické, jak se snažil, byl nejistý a nechápavý, jako by to ani nebyl ten arogantní, samolibý Nao. Ne, že já bych byla nějaký expert. Sice jsem nebyla tak zběhlá jako on, ale nebyla jsem úplné nevińátko, no na druhou stranu zamilovaná jsem nikdy nebyla a nic podobného pro mě nikdy nikdo neudělal, takže jsem mu v konečném důsledku ani nemohla vyčítat, že neví, jak na to.
Znovu jsem se usmála a schovívavě kývla hlavou. "Nic, nic.. všechno je skvělé! Oceňuju to jen,.. jen si musím zvyknout." zakřenila jsem se a chomáček nadýchané pěny mu foukla spokojeně na špičku nosu.
Když se ode mě uraženě odtáhl, musela jsem se smát ještě víc, to daleko víc odpovídalo Naově popisu. Odložila jsem skleničku a nahnula se přes okraj tak, abych ho mohla obejmout kolem krku. "Promiň, už mlčím. Děkuju." promluvila jsem vážně a zblízka mu hleděla do očí. Asi měl pravdu v tom, že jsem měla své nadšení projevit víc, ale byla jsem prostě až příliš překvapená a vykolejená jeho náhlou proměnou, že jsem na to musela reagovat tak nechápavě. Nechtěla jsem ale, aby to chápal špatně. Udělalo mi to obrovskou radost.
Zahihňala jsem se, on chudák vážně něměl páru, jak být zamilovaný. Bylo to docela komické, jak se snažil, byl nejistý a nechápavý, jako by to ani nebyl ten arogantní, samolibý Nao. Ne, že já bych byla nějaký expert. Sice jsem nebyla tak zběhlá jako on, ale nebyla jsem úplné nevińátko, no na druhou stranu zamilovaná jsem nikdy nebyla a nic podobného pro mě nikdy nikdo neudělal, takže jsem mu v konečném důsledku ani nemohla vyčítat, že neví, jak na to.
Znovu jsem se usmála a schovívavě kývla hlavou. "Nic, nic.. všechno je skvělé! Oceňuju to jen,.. jen si musím zvyknout." zakřenila jsem se a chomáček nadýchané pěny mu foukla spokojeně na špičku nosu.
Když se ode mě uraženě odtáhl, musela jsem se smát ještě víc, to daleko víc odpovídalo Naově popisu. Odložila jsem skleničku a nahnula se přes okraj tak, abych ho mohla obejmout kolem krku. "Promiň, už mlčím. Děkuju." promluvila jsem vážně a zblízka mu hleděla do očí. Asi měl pravdu v tom, že jsem měla své nadšení projevit víc, ale byla jsem prostě až příliš překvapená a vykolejená jeho náhlou proměnou, že jsem na to musela reagovat tak nechápavě. Nechtěla jsem ale, aby to chápal špatně. Udělalo mi to obrovskou radost.
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Domeček č. 19
pro Nao Okumura Thu Sep 24, 2015 10:22 pm
Áno, bol som v tom nový, nechápavý a bolo pre mňa ťažké o tom hovoriť, alebo sa správne správať. Ale úprimne, sú nejaké pravidlá nato ako sa má zamilovaný správať? Všetko je individuálne a je úplne jedno čo ten človek robí, každý lásku prejavuje inak. Najdôležitejšie je že ten človek sa cíti pri svojom milovanom šťastný a chce aby bol jeho milovaný taktiež šťastný a tak preto robí všetko. Že daného človeka nenechá nikdy samého a je tu pre neho vo dne a aj v noci, nech sa deje čo sa má. Aspoň tak som to vnímal ja a preto mi bolo zvláštne keď si myslela že som v tom neskúsený. Ale pravda. Nikdy som necítil k nikomu inému to čo k nej. A to som jej kedysi hovoril že sestra. My god. Trvalo mi roky kým som to zo seba dostal, možno som mohol aj skôr.
"No tak, ako každý večer to nečakaj.." Zaškeril som sa. No bol to klam, ak ju to malo urobiť šťastnou, bol som ochotný to robiť každý večer. Až mi prišlo blbo zo mňa samotného že ja si niečo také myslím! Ja ktorý videl v ženách len nástroj na sex tu úplne zložene kľačal pri nej. V takom stave keby ma videli moji priatelia, čo ma mali za to najväčšie hovado na svete, asi by si niečo nepekné pomysleli o mne. A taky by si pomysleli že Mik je bohyňa keď toto so mnou urobila. Teda, oni si to už vďaka tomu čo robil originál, mysleli dávno.
"Ak niekomu povieš že niečo také robím, popriem to.." Prehovoril som. Samozrejme, nepoprel by som, ešte by som sa tým chválil, ale mal som pocit, keďže bola stále prekvapená, že sa musím ďalej správať ako to hovado. A čo ak tak, bol som taký aký bol. V tom sa ale natiahla a objala ma. Možno sa mi pozerala do očí, ale ja som svoje zatvoril a pobozkal ju, pričom som ju jemne držal aby sa neprevalila cez okraj vane. Moje prsty jemne prechádzali po jej chrbte a sám som cítil jej vôňu ako mi udierala do nosa. Teraz keď som zatvoril oči, som tieto pocity pociťoval oveľa viac intenzívne, a boli mi oveľa príjemnejšie. Keďže tak trochu mala svoje telo aj blízko mojej hrudi, asi cítila dôkaz, keďže moje srdce bilo ako o závod.
"To mám infarkt?" Pošepkal som, chcel som si to pomyslieť ale teraz keď som ju mal tak blízko, som nedokázal moc premýšľať. A úprimne, nevedel som že láska sa prejavuje aj takto. Divnými pocitmi v bruchu a následne aj silným bušením srdca. A tým, že som sakra ju nevedel dostať z hlavy.
"No tak, ako každý večer to nečakaj.." Zaškeril som sa. No bol to klam, ak ju to malo urobiť šťastnou, bol som ochotný to robiť každý večer. Až mi prišlo blbo zo mňa samotného že ja si niečo také myslím! Ja ktorý videl v ženách len nástroj na sex tu úplne zložene kľačal pri nej. V takom stave keby ma videli moji priatelia, čo ma mali za to najväčšie hovado na svete, asi by si niečo nepekné pomysleli o mne. A taky by si pomysleli že Mik je bohyňa keď toto so mnou urobila. Teda, oni si to už vďaka tomu čo robil originál, mysleli dávno.
"Ak niekomu povieš že niečo také robím, popriem to.." Prehovoril som. Samozrejme, nepoprel by som, ešte by som sa tým chválil, ale mal som pocit, keďže bola stále prekvapená, že sa musím ďalej správať ako to hovado. A čo ak tak, bol som taký aký bol. V tom sa ale natiahla a objala ma. Možno sa mi pozerala do očí, ale ja som svoje zatvoril a pobozkal ju, pričom som ju jemne držal aby sa neprevalila cez okraj vane. Moje prsty jemne prechádzali po jej chrbte a sám som cítil jej vôňu ako mi udierala do nosa. Teraz keď som zatvoril oči, som tieto pocity pociťoval oveľa viac intenzívne, a boli mi oveľa príjemnejšie. Keďže tak trochu mala svoje telo aj blízko mojej hrudi, asi cítila dôkaz, keďže moje srdce bilo ako o závod.
"To mám infarkt?" Pošepkal som, chcel som si to pomyslieť ale teraz keď som ju mal tak blízko, som nedokázal moc premýšľať. A úprimne, nevedel som že láska sa prejavuje aj takto. Divnými pocitmi v bruchu a následne aj silným bušením srdca. A tým, že som sakra ju nevedel dostať z hlavy.
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Domeček č. 19
pro Mikasa Aomine Fri Sep 25, 2015 4:19 pm
Usmála jsem se. Konečně jeho odpovědi zněli trochu více v Naovském stylu, pak jsem se i já cítila jistěji, protože když se on choval tak nejistě, musela jsem taky. Takhle jsem ho znala a mohla na to reagovat po svém.
"Ani bych nechtěla." oznámila jsem na jeho informaci o tom, že to nebude každý večer. Věcně jsem se pousmála. "Ztratilo by to své kouzlo." byla jsem zastáncem toho, že všeho moc škodí. Teď to pro mě byl nezapomenutelný zážitek a sladké překvapení. A to bylo to, co jsem chtěla. Nemusel dělat nějaká velká gesta, stačilo mi vědět, že mě má pořád rád. K tomu mi ale stačila obyčejná pusa nebo upřímné objetí.
Nakonec jsem se jen tiše zasmála. Jasně, že jsem měla nutkání někomu se svěřit a hrdě se chlubit, co pro mě udělal, cítila jsem totiž opravdu vyjímečně, ale na druhou stranu se mi líbilo nechat si to pro sebe, bylo v tom něco intimného a tajemného, něco jen mezi námi dvěma.
Nějak jsem ale přestala myslet, když mě políbil, tak nějak jsem doufala, že to udělá a nezklamal. Zavřela jsem oči. Tiše jsem se zasmála, když se zeptal, jestli má infarkt. Původně jsem chtěla vzít jeho ruku a položit ji na vlastní srdce, které rovněž bilo jako o závod, ale protože jsem byla nahá, nakonec jsem ten nápad zavrhla a jen se zazubila.
"Ne, to je láska.. nebo máme infarkt oba." vpletla jsem mu ruce do vlasů a nepřestávala se usmívat. V tuhle chvíli mi asi vážně nic nechybělo.
"Ani bych nechtěla." oznámila jsem na jeho informaci o tom, že to nebude každý večer. Věcně jsem se pousmála. "Ztratilo by to své kouzlo." byla jsem zastáncem toho, že všeho moc škodí. Teď to pro mě byl nezapomenutelný zážitek a sladké překvapení. A to bylo to, co jsem chtěla. Nemusel dělat nějaká velká gesta, stačilo mi vědět, že mě má pořád rád. K tomu mi ale stačila obyčejná pusa nebo upřímné objetí.
Nakonec jsem se jen tiše zasmála. Jasně, že jsem měla nutkání někomu se svěřit a hrdě se chlubit, co pro mě udělal, cítila jsem totiž opravdu vyjímečně, ale na druhou stranu se mi líbilo nechat si to pro sebe, bylo v tom něco intimného a tajemného, něco jen mezi námi dvěma.
Nějak jsem ale přestala myslet, když mě políbil, tak nějak jsem doufala, že to udělá a nezklamal. Zavřela jsem oči. Tiše jsem se zasmála, když se zeptal, jestli má infarkt. Původně jsem chtěla vzít jeho ruku a položit ji na vlastní srdce, které rovněž bilo jako o závod, ale protože jsem byla nahá, nakonec jsem ten nápad zavrhla a jen se zazubila.
"Ne, to je láska.. nebo máme infarkt oba." vpletla jsem mu ruce do vlasů a nepřestávala se usmívat. V tuhle chvíli mi asi vážně nic nechybělo.
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Domeček č. 19
pro Nao Okumura Sat Sep 26, 2015 10:41 am
Bolo to zvláštne. Vždy som vedel odhadnúť situáciu a podľa toho sa aj zachovať a hlavne, vždy som si vedel udržať chladnú hlavu, vždy som vedel čo urobiť a čo nie, čo je správne a čo nie. Jednoducho som to nejako vždy vedel. Ale teraz? Som nevedel či sa správať ako sa správam, či sa nechať poddať a správať sa inak, či sa nechať zmeniť alebo nie, či si nechať zo seba niečo a niečo nové prijať.
"Ehm.. nechoď do spálne teda.." Prehovoril som, len čo hovorila ako niečoho veľa škodí. Bolo by lepšie keby tam nešla, pretože som to nechcel nechať len pri vani a určite som vedel že sa budem musieť na chvíľu vzdialiť a upratať tú izbu. Jop, bál som sa. Bál som sa toho že proste prekonala nejako všetky moje obrany voči ľuďom a že to nedopadne dobre. Mal som svoje hradby, veže a bariéry okolo môjho pravého ja, bariéry cez ktoré sa ešte nikto nikdy nedostal a ona sa cez ne nejako prestrčila. Učil som sa že nemať city nebolí, že keď sa niečo poserie, nebudem sa cítiť zle, pretože nebudem mať nič ani nikoho na čom by mi záležalo a mohol by som žiť ďalej. Ale teraz to bolo úplne iné.
"Ehm, to je nejaká choroba?" Spýtal som sa s úškrnom. Kiež by vedela akoby som vyvádzal keby som vedel, že mi kvôli takej somarine nechcela dať ruku na hrudník! Chcel som toho povedať viac ale polibek mi oplatila a ja som v ten moment zabudol na všetko. Zabudol som aj nato ako som sa tohto citu bál a tým pádom som ho odmietal. Vedel som že také veci so sebou prinášajú bolesti, ale tiež som myslel na jedno. Že to zato stojí. Pretože som bol spokojný. A ako sme tam obaja sa nachádzali v tesnom objatí a ja som s bozkaním neprestával, na malý okamih som sa od nej odtrhol. Ako prvé, chcel som vzduch. Ako druhé, niečo na mňa prišlo.
"Je čas.." Povedal som, nič viac. Muselo jej to dopnúť, podľa môjho sťaženého dýchania, a to ako bola senzibil aj cítila aké nízke hodnoty má moja čakra. Čakra, tá sa používala na všetko. Na chodenie, dýchanie a hlavne, bol som po tréningu a k tomu aj bez odpočinku. A keďže som bol klon, čakra sa mi neregenerovala. Ľutoval som že tu není Ken alebo Sorata, alebo že nemám nejaké čakra pilulky ktoré by mi predali čakru. Nechcel som ešte odísť ale boli to len minúty kedy moja čakra klesne na minimum a ja sa budem musieť rozplynúť.
"Ehm.. nechoď do spálne teda.." Prehovoril som, len čo hovorila ako niečoho veľa škodí. Bolo by lepšie keby tam nešla, pretože som to nechcel nechať len pri vani a určite som vedel že sa budem musieť na chvíľu vzdialiť a upratať tú izbu. Jop, bál som sa. Bál som sa toho že proste prekonala nejako všetky moje obrany voči ľuďom a že to nedopadne dobre. Mal som svoje hradby, veže a bariéry okolo môjho pravého ja, bariéry cez ktoré sa ešte nikto nikdy nedostal a ona sa cez ne nejako prestrčila. Učil som sa že nemať city nebolí, že keď sa niečo poserie, nebudem sa cítiť zle, pretože nebudem mať nič ani nikoho na čom by mi záležalo a mohol by som žiť ďalej. Ale teraz to bolo úplne iné.
"Ehm, to je nejaká choroba?" Spýtal som sa s úškrnom. Kiež by vedela akoby som vyvádzal keby som vedel, že mi kvôli takej somarine nechcela dať ruku na hrudník! Chcel som toho povedať viac ale polibek mi oplatila a ja som v ten moment zabudol na všetko. Zabudol som aj nato ako som sa tohto citu bál a tým pádom som ho odmietal. Vedel som že také veci so sebou prinášajú bolesti, ale tiež som myslel na jedno. Že to zato stojí. Pretože som bol spokojný. A ako sme tam obaja sa nachádzali v tesnom objatí a ja som s bozkaním neprestával, na malý okamih som sa od nej odtrhol. Ako prvé, chcel som vzduch. Ako druhé, niečo na mňa prišlo.
"Je čas.." Povedal som, nič viac. Muselo jej to dopnúť, podľa môjho sťaženého dýchania, a to ako bola senzibil aj cítila aké nízke hodnoty má moja čakra. Čakra, tá sa používala na všetko. Na chodenie, dýchanie a hlavne, bol som po tréningu a k tomu aj bez odpočinku. A keďže som bol klon, čakra sa mi neregenerovala. Ľutoval som že tu není Ken alebo Sorata, alebo že nemám nejaké čakra pilulky ktoré by mi predali čakru. Nechcel som ešte odísť ale boli to len minúty kedy moja čakra klesne na minimum a ja sa budem musieť rozplynúť.
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Domeček č. 19
pro Mikasa Aomine Sat Sep 26, 2015 7:47 pm
Tiše jsem se zasmála. "Jo, něco takovýho.." odvětila jsem vesele na tu jeho otázku s chorobou. Já jsem nějak nepotřebovala nahlas definovat, co cítím nebo prožívám, vlastně jsem ani neměla potřebu to nějak promýšlet nebo řešit. Stalo se. Rozebíráním, odůvodňováním nebo jakýmkoliv bráněním se citům bych stejně nijak nezměnila fakt, že ho mám ráda. Byl jaký byl. Věděla jsem, že je jen málo lidí, kteří ho znají tak jako já, kteří znají jeho špatné ale i dobré stránky. Já věděla jak ho naštvat, rozesmát, vyprovokovat nebo upokojit a to samé věděl on o mě. Znala jsem jeho chyby. Znala jsem jeho vyjímečnost. Nemusel se měnit, nemusel se mi snažit něco dokazovat, získal si mě už dávno.
Když se ode mě odtáhl, hluboce jsem se nadechla a lehce se pousmála. Mé tváře byly bezpochyby červené, kdo ví jesti od horké páry, která stoupala z vody, anebo z činnosti, kterou jsme právě přerušili. Oznámil mi, že je čas a nic nemusel dodávat. Věděla jsem to, cítila. Přesto jsem se vlastně netvářila nijak zklamaně nebo smutně, což mohlo v tuhle chvíli působil docela nevhodným dojmem. Přece jenom kdo by zrovna teď chtěl končit? Já rozhodně ne. Ale bavilo mě ho trochu natahovat. Bezpečně jsem věděla, že neví o té technice, naučila jsem se ji až po jeho odchodu. Podporovala mou strategii držet se ve stínech, v pozadí a pomáhat svým kolegům. Pravda, když jsem se jí učila, nenapadlo by mě, že ji někdy použiju zrovna takhle, ale všechno je jednou poprvé. Místo toho, abych se zatvářila smutně, usmála jsem se, ruku nespouštěla z jeho vlasů a jen jsem se naklonila abych si mohla opřít čelo o to jeho.
"Ne, ještě ne.." zamumlala jsem tiše a zavřela oči. Nemínila jsem ho nechat zmizet. Možná jsem to nikdy neřekla nahlas, ale potřebovala jsem ho. Nechtěla jsem tu být sama a strachovat se, jestli ještě žije. Nechtěla jsem se dívat, jak mizí a pak se dlouze hrabat ve vlastních pochybách.
Moje vlastní chakra se začala pohybovat a z mého těla proudit do toho jeho. Bylo mi jedno kolik mu jí budu muset dát, nebo jestli to mě samotnou vyčerpá. Daleko důležitější bylo udržet ho tady. Ne, ještě není čas..
Když se ode mě odtáhl, hluboce jsem se nadechla a lehce se pousmála. Mé tváře byly bezpochyby červené, kdo ví jesti od horké páry, která stoupala z vody, anebo z činnosti, kterou jsme právě přerušili. Oznámil mi, že je čas a nic nemusel dodávat. Věděla jsem to, cítila. Přesto jsem se vlastně netvářila nijak zklamaně nebo smutně, což mohlo v tuhle chvíli působil docela nevhodným dojmem. Přece jenom kdo by zrovna teď chtěl končit? Já rozhodně ne. Ale bavilo mě ho trochu natahovat. Bezpečně jsem věděla, že neví o té technice, naučila jsem se ji až po jeho odchodu. Podporovala mou strategii držet se ve stínech, v pozadí a pomáhat svým kolegům. Pravda, když jsem se jí učila, nenapadlo by mě, že ji někdy použiju zrovna takhle, ale všechno je jednou poprvé. Místo toho, abych se zatvářila smutně, usmála jsem se, ruku nespouštěla z jeho vlasů a jen jsem se naklonila abych si mohla opřít čelo o to jeho.
"Ne, ještě ne.." zamumlala jsem tiše a zavřela oči. Nemínila jsem ho nechat zmizet. Možná jsem to nikdy neřekla nahlas, ale potřebovala jsem ho. Nechtěla jsem tu být sama a strachovat se, jestli ještě žije. Nechtěla jsem se dívat, jak mizí a pak se dlouze hrabat ve vlastních pochybách.
Moje vlastní chakra se začala pohybovat a z mého těla proudit do toho jeho. Bylo mi jedno kolik mu jí budu muset dát, nebo jestli to mě samotnou vyčerpá. Daleko důležitější bylo udržet ho tady. Ne, ještě není čas..
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Domeček č. 19
pro Nao Okumura Sat Sep 26, 2015 8:41 pm
"Dá sa to liečiť? Ako, ak je to smrteľné.. to je fuk, naučím sa s tým žiť.." Pousmial som sa, bol to asi posledný kompliment ktorý som predpokladal že jej dám. Síce som to vzal svojím spôsobom, ako vždy, trošku láskavosti, trošku irónie, trošku tajomna, no kto vie čo si po tomto pomyslela. Ale moje oči prezrádzali viac. Že som mal oči len pre ňu a odrážala sa v mojich tmavých očiach ako maličká bodka, maličké svetielko ktoré jasne rozjasňovalo všetkú tú temnotu vo mne, ako síce maličké svetielko, ale každou minútou s ňou bolo svetielko jasnejšie a jasnejšie až jedného dňa možno ožiari všetku temnotu. Proste ne, ona bola to slnko, ja tým tieňom. Hlavne som sa ale divil že som dokázal hovoriť o chorobách keď, no to je fuk. Bude to všetko dobré.
"Vrátim sa, aj keby som mal prejsť peklom. Nechcem o teba prísť, nie teraz.." Prehovoril som keď sa dotkla môjho čela a ja som zatvoril oči. Cítil som to, ako odpadávajú posledné kvapky čakry a ja pomaly miznem, cítil som že stačia sekundy a ja budem len obláčik dymu, všetky spomienky sa prenesú do originálu a ten podľa všetkého aj sám zničí Oto aby prežil a vrátil sa k Mik, ktorá ani v najmenšom netušila čo všetko so mnou porobila. Ale v ten moment ako som čakal koniec som zrazu pocítil príval tepla a nebolo to len z vani a telesného tepla z Mikasi, keď bola takmer na mne nalepená. Síce to bolo extrémne príjemné, čakra ktorú do mňa dávala bola snáď ešte teplejšia, predsa len ma chránila pred zmiznutím viac ako len jej prítomnosť. Samozrejme ale, ja som mal oveľa väčšiu zásobu čakry ako ona samotná a ak to pumpovala takto do klona prvý krát v živote, jasne ju to vysávalo. V ten moment som sa zdesil.
"Nie.." Ozval som sa potichu a razantne sa od nej odtrhol, čo malo za následok že som skončil na zadku na druhej strane miestnosti ako bola ona s vaňou. Až teraz si možno niečo prvý krát v živote všimla. Môj strach? Nebolo to až tak nebezpečné, ale riziko bolo. A aj to riziko čo tam bolo že sa príliš vyčerpá ma donútilo sa o ňu báť. Nevedel som sám čo to do mňa vošlo, keby sme boli stále študent a učiteľ, asi by som nič neurobil, aj keď asi aj jo, ale teraz som takmer okamžite sa od nej odtrhol. Našťastie pre ňu ma načerpala dosť. Môj strach sa ale perfektne odrážal v mojich očiach. Aj ja som cítil, že ju to dosť vyčerpávalo, nato som nepotreboval byť ani senzibil.
"Vrátim sa, aj keby som mal prejsť peklom. Nechcem o teba prísť, nie teraz.." Prehovoril som keď sa dotkla môjho čela a ja som zatvoril oči. Cítil som to, ako odpadávajú posledné kvapky čakry a ja pomaly miznem, cítil som že stačia sekundy a ja budem len obláčik dymu, všetky spomienky sa prenesú do originálu a ten podľa všetkého aj sám zničí Oto aby prežil a vrátil sa k Mik, ktorá ani v najmenšom netušila čo všetko so mnou porobila. Ale v ten moment ako som čakal koniec som zrazu pocítil príval tepla a nebolo to len z vani a telesného tepla z Mikasi, keď bola takmer na mne nalepená. Síce to bolo extrémne príjemné, čakra ktorú do mňa dávala bola snáď ešte teplejšia, predsa len ma chránila pred zmiznutím viac ako len jej prítomnosť. Samozrejme ale, ja som mal oveľa väčšiu zásobu čakry ako ona samotná a ak to pumpovala takto do klona prvý krát v živote, jasne ju to vysávalo. V ten moment som sa zdesil.
"Nie.." Ozval som sa potichu a razantne sa od nej odtrhol, čo malo za následok že som skončil na zadku na druhej strane miestnosti ako bola ona s vaňou. Až teraz si možno niečo prvý krát v živote všimla. Môj strach? Nebolo to až tak nebezpečné, ale riziko bolo. A aj to riziko čo tam bolo že sa príliš vyčerpá ma donútilo sa o ňu báť. Nevedel som sám čo to do mňa vošlo, keby sme boli stále študent a učiteľ, asi by som nič neurobil, aj keď asi aj jo, ale teraz som takmer okamžite sa od nej odtrhol. Našťastie pre ňu ma načerpala dosť. Môj strach sa ale perfektne odrážal v mojich očiach. Aj ja som cítil, že ju to dosť vyčerpávalo, nato som nepotreboval byť ani senzibil.
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Strana 4 z 6 • 1, 2, 3, 4, 5, 6
Naruto Stories: Go on - Revival :: RPG hra :: NS - Revival :: Herní místnosti :: Inabikari Renmei :: Kumogakure :: Obytná oblast
Strana 4 z 6
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru