VEĽKÁ BRÁNA (jediný vchod a východ Otogakure)

Bylo na čase začít pracovat. Využívala jsem toho, že momentálně moc nepřitahuji pozornost Otokageho. Moje obvyklé návštěvy mimo vesnici přinášeli ovoce a tentokrát jsem se hodlala zaměřit na nové jutsu. 
"Uvidíme jestli troufneme Gedo mazo." pomyslela jsem si a opět jsem nechala klona u brány a sama jsem odešla pryč. (přesun)

Po pár hodinách se v lese ztratil, když tu náhle uviděl něco v dálce velkého. A vydal se tím směrem. Když dorazil, uviděl tam několik shinobi a nějakou Paní. Čím víc se přibližoval, tím víc mu lezl mráz po zádech. Jakmile uviděl, keřík automaticky se schoval.  A doufal, že jeho nezahlédly. V keříku se zamyslel, proč to náhle udělal. Došel k závěru že to byl jen put sebezáchovy. Chvilku je pozoroval a za nedlouho vylezl. Byl tu totiž z jiného důvodu než se schovávat. Přišel ke skupině a na chvíli se zarazil, protože nevěděl co říct. Při tom bylo vidět, že se třese jak nějaký, vystrašený děcko. Po chvilce z něj vyšli slova. „Dobrý den, byla by tu práce a ubytování?“  „Sakra co to melu to jsem se zmohl jen na tomhle?“  Začal se potit a čekal, co mu na to řeknou nebo ho zabijou.

Muži u brány se na něj dívali podezřívavě. Asi nevěděli, o co tu jde. Jestli je to nějaký vtip. Tak se začali rozhlížet, kolem jestli neuvidí někde nějaké jednotky jiné vesnice. Ale když po pár minutách byl pořád klid a ani senzibil nezaznamenal jinou chakrovou aktivitu jen toho hocha, začali se nahlas smát. Já jsem byla na odchodu podat hlášení Otokagemu, ale ten smích mě zarazil a tak jsem se zase vrátila. Nejen, že muži dostali vynadáno za hluk a smích, ale ještě dostali každý pohlavek.
"Kdo je to?" utkvěl mi pohled na tom mladíkovi. Masku jsem si nesundavala, už tak se klepal jako osika, při pohledu na mou popraskanou tvář by asi omdlel.

Jak se začali ostatní smát tak se uvolnil, ale jakmile tam přišla Paní.  Začal se znova klepat. Polknul a paní si prohlížel ze shora, až dolu pak promluvil. „Jsem Rei a hledám tu práci a ubytovaní možná i jednoho člověka jménem Reina Kana?“   Když Paní přišla, byla mu povědomá, ale nevěděl odkud a proč tak se zamyslel a zkoušel jsi vzpomenout, odkud jí zná.

"Záleží na tom proč ji hledáš." zamračila jsem se na na něj, i když to nemohl vidět. Nezdál se jako nebezpečný, ale byla jsem zvědavá co mi chce, tak jsem vyčkávala na jeho odpověď.

Furt přemýšlel, ale nemohl si vzpomenout těch historek, bylo o Reina Kana trochu víc a každá jiná. Kouknul se na ní a opatrně jí odpověděl.   „Tak za prvý Práce a za druhý už nemam kam jít tak se toulám po světě.“ Neměl v úmyslu cizímu člověku říkat své plány.  Tím víc ho zaujala, když se ptala, proč jí hledá. A čim víc byl v její blízkosti tak si začal zvykat a pochvilce se už netřásl.

"Z jaké vesnice jsi a proč si od ní odešel?" zasypávala jsem ho otázkami, nedám přeci práci prvnímu, kdo si o ní požádá.
"Jsem velitel ANBU v Otogakure, doporučuju ti mluvit, jinak mám nemilou povinnost ukončit tvůj život."

„Jsem z Amegakure no Sato a odešel jsem kvůli mým plánům.  To Vám bude stačit. A pokud mě chcete zabít poslušte si nemám co ztratit. Povzdechli si a začal si myslet, že tady jeho život končí. Kouknul se k nebi a bylo vidět, že dneska je dobře zemřít. Mraky se pohybovali pomalu a ptáčci zpívali.

Povytáhla jsem obočí, otočila se a odešla cestou jsem něco řekla strážným a pokračovala jsem ve své cestě za Otokagem.
Strážný k němu přišli a prohledali ho, vzali mu případné zbraně a za lokty ho odváděli do věznice.
"Strávíš tam jedno odpoledne hochu, aby se ti rozvázal jazyk a nechtěj pocítit mučení, velitelky." domlouval mu jeden.

Začali ho obírat o věci a v tu chvíli si uvědomil, že to asi přehnal.  Když ho chytli za lokty a odváděli tak se nechal nést. A ještě byl drzí. „To je divná zem spatně se po ní chodí.“ Pak se kouknul na toho, co na něj mluvil. „Hmm ve vězení?  A myslíte, že budu mluvit? Tak to jste pěkně naivní."
/Přesun

Přišel k bráně. A u jednoho shinobi se zastavil a zeptal se. Mám si tu prý vyzvednout mojí výbavu. Nevěděl jestli má si to vzít a jít. Tak se radši zeptal. Nechtěl přeci skončit zase ve vězení. A čekal co se bude dít.

Ruka začala Reie pálit na znamení, že je od Reiny a vojáci měli vidět jak ho začalo něco bolet.
Podali mu věci a neřekli ani slovo jen se divně usmívali. Tušili, že jestli tenhle mladík Reinu zklame tak je po něm.

"Auč to pálí. A jak se divně usmívali tak to bylo celkem divný. Tady mi nějak něco uniká." Vzal si teda to své vybavení a odcházel. A nemohl, se rozhodnout do, který vesnice jako první.

/Přesun

Pomalu jsem přicházel až k branám do Otogakure, úkol sem splnil ted už jen vybrat odměnu, vznést požadavky a může započít příprava. Když jsem byl až u brány požádal jsem o vstup, nechtěli mě však kvůli mé nové masce pustit dovnitř, ani když jsem jim řekl kdo jsem, trvali na důkazu mé totožnosti.

ANBU

"Poslední výzva, jestli se neprokážeš můžeš si začít kopat hrob." pronesl jeden ANBU už dost naštvaně. Dva další, kteří stáli kousek od něj si už pomalu mnuli klouby na ruce.

Sundal jsem si kápi. "Kdybych chtěl někoho zabít.. už dávno vaše řady prořídli.. " V očích se mi objevil můj dokonalý sharingan který jim dokazoval to, že jakékoli napadení budu muset oplatit, a taky to že to když jsem říkal své jméno byla pravda, Jsem členem nejznámějšího klanu na světě.

ANBU

"Není nám známo, že by jste měl povolený vstup pane Uchiho." pronesl jeden z ANBU a nejistě se podíval někam nahoru, a pak zase dolů na mladíka bez kapuci.

"Vaše velitelka mě moc dobře zná.. jen jí zavolejte.. nebo je někde tu ? .. Reino ?" Koukal jsem se kolem sebe a hledal ji, mezi tím jsem si nasadil kápi.

ANBU mlčeli, věděli moc dobře, že pokud mě dotyčný zná, budu nepříčetná. Zkoušela jsem ho trpělivost moc dlouho mu nevydržela.
Seskočila jsem dolů a postavila se vedle ANBU, který na něj mluvil.
Já však směrem ke Kisukemu neprohodila ani slovo

Vzdychl jsem si "Takže vy mě nepustíte hm ? ... zahráváte si s ohňem... nemyslím mě ale vůdce.. vážně takhle chcete riskovat život ? ... jsem ve službě nejmocnějšímu z Uchihů a v jeho jménu vám rozkazuju: Ustupte" mluvil sem vážně.... taková drzost!

"Važ slova, Kisuke, nikdo z nejvyšších Uchihů zde není a nikdy nebyl. Co tu děláš? nebyl si náhodou vyhoštěn?" promluvila jsem na něj chladným hlasem.

Otočil jsem hlavu za hlasem "Tady je naše loutka...vyhoštěn ? ... těch míst už bylo.. víš moc dobře že jdu za tvým mistrem loutkářem... jsi nějaká podrážděná, není to mou podobou s "ním" ? Nevyvolává to v tobě vzpomínky ? ..moc dobře to vím" Narážel sem na její vztah mým dědem

"Ano jsem podrážděná. Už tak pět let v kuse." Na jeho narážky na loutku jsem nereagovala. Jednou ho zabiju taky, i když je podobný Sasukemu. Začnu Uchihy asi nenávidět.

"Takže ?" zeptal sem se naposled "Víš ... celkem ho chápu.. jsi celkem pohledná... škoda jen že.. no však víš.." Popošel jsem blíže k hranici vesnice

Sarkasticky jsem se zasmála.
"Tak pohledná?" vyslovila jsem ironickou otázku a sundala si kapuci a masku. Celkem jsem byla zvědavá na jeho výraz až uvidí mou popraskanou tvář.
"Ale teď vážně co tu chceš?"