Amekageho kancelář

First topic message reminder :

,Velká oválná budova svým stylem vybočující od ostatních, na jejím předku je znak Ame

Se zatajeným dechem jsem sledovala jak se klika pohybuje směrem dolů. Dveře se lehce zachvěly a následovala exploze. Navzdory tomu, že jsem připravila na útok, či případné utržení rány, nic takového se nestalo. Za dveřmi zůstalo jenom pár papírků. Že by konečně přišel člen klanu Ichiro?

Můj obličej již opět poztrácel svou celistvost a rýhy se objevily na mých tvářích. Rozhodla jsem se jít blíž. V tomto stavu jsem si mohla dovolit zariskovat a případně koupit první ránu. Udělala jsem krok do neznáma a rozhlédla se. Nikde nikdo. Jen pár ohořelých papírků leželo na zemi. Po pravé straně již chodba končila. Když jsem se podívala doleva, spatřila jsem několik dveří vedoucích do ostatních kanceláří. Úplně vzadu, na konci chodby se nacházely schody, po kterých jsme přišli. Odtud pravděpodobně přišly i papíry. Je to opravdu tak jak se mi to jeví?

Z ruky jsem oddělila papír, který obsahoval nám známou pečeť. Ven vyletělo několik papírků, které se ihned zformovaly do mé věrné podoby. Klon se vydal ven stejnou cestou, kterou jsme přicházeli před několika minutami. Situace se mi přestávala líbit.
"Co jsi měla na srdci?" otázala jsem se Homury. Možná se na to celou dobu dívám špatně.

Zničí budovu i s námi? Opravdu chtějí zajít tak daleko? Ano, je to možné, avšak měla jsem vážné pochybnosti, že by skutečně zničili budovu s kancelářemi, tím spíš, když jedna z nich náležela samotné Amekage. Jsme jenom tři, to se opravdu uchylují k tak zbabělému kroku? Slova Homury mě přinutila o této možnosti reálně uvažovat. Kdyby to bylo doopravdy tak, měla bych rychle vymyslet plán, jak nás odtud dostat.

Jakmile se budova začala chvět, bylo mi jasné, že Homura měla pravdu.
"Okamžitě z okna! Ven!" vykřikla jsem a v ten moment se rozpoutalo peklo. Vlivem ohně se aktivovaly mé výbušné lístky, takže Kouga a Homura měli svůj útěk zpříjemněný alespoň tím, že se vyhnou pořezání. To vše jsem stihla sotva vnímat. Oheň byl téměř všude. Naštěstí jsem mohla aktivovat pečeť Meitonu a velkou část žáru pohltit. Zároveň jsem udělala několik rychlých kroků, přeskočila psací stůl a vyletěla oknem za svými spolubojovníky. Mám-li být přesnější, doslova jsem z něj vypadla.

Skok do neznáma by byl pro běžného shinobi značný risk. Jakmile jsem však byla na čerstvém vzduchu a padala volným pádem pryč z dosahu plamenů, opět jsem použila techniku Shikigami no Mai.


 
Máchla jsem křídly a letěla střemhlav za Homurou a Kougem. Chvíli na to mohli pocítit uklidňující objetí mého papíru. Nebylo příliš jednoduché orientovat se v dýmu, ale poslední oč bych stála bylo zůstat na místě a nečinně levitovat nad nepřátelským územím. Zakroužila jsem mezi budovami, až jsem našla vhodnou věž, na jejímž vršku jsme se mohli usadit. Dosedli jsme na střechu a já se rozkašlala. Povedlo se mi pohltit velkou část žáru ohnivé techniky, avšak nadýchala jsem se zplodin, které požár způsobil. Mohli jsme být rádi, že nás během toho šíleného letu nepřekvapily padající sutiny.

Mezitím, co jsem popadala dech, snažila jsem se dohlédnout na místo, kde možná ještě před pár okamžiky stál můj klon. Černá mračna mi téměř znemožňovala dohlédnout na zem.

Jsou to šílenci. Co to proboha provádí s budovami Amegakure? Tohle musí být práce Konohy!

Přesun - Ulice Amegakure