Amekageho kancelář

First topic message reminder :

,Velká oválná budova svým stylem vybočující od ostatních, na jejím předku je znak Ame

"Hikaru, to zvládneme," usmál jsem se a usmál i na Sakuru. Tak do toho! Jsme ninjové z Konohy!

"Hai!" sice se mi nelíbilo, že to je až na hoře, ale rozběhla jsem se směrem, který mi diktoval Hikaru. Musela jsem jednat rychle, tato technika nevydrží věčně. Běžela jsem po schodech a cestou prorážela ANBU svou silou. Rychle jsem se dostala k patřičným dveřím a jednou ranou rozrazila půlku zdi.
"Teď!"

Trosku z povzali jsem sledoval SAkuru co nebyl problem. Jakmyle rozrazila zed a dala signal Za pomoci Shunshinu sem se presunul k Siranui a i s papirm se snazil vypadnout ven i s ni a Tobirem.

Následoval jsem Sakuru a Hikaru, pomocí Shunshinu jsem se probleskl na druhou stranu Shiranui a pomohl Hikaru. Doufal jsem, že nějakým způsobem jeho Juukenem pomůže rozříznout ty papíry a uvolnit pouta, abychom se mohli dát do boje.

Jak překvapující. Abych pravdu řekla, počítala jsem s takovou možností, že to bude past a nevyjde to tak snadno, i když jsem si naivně myslela, že ano.
"Hm, co se dá dělat," zamračila jsem se na Amekageho. Gofu Kekkai..už si vzpomínám!
"Odtud se jen tak nedostaneme, potřebujeme odstranit všech pět pečetí a najednou, ale tenhle, nás nenechá jen tak odejít a hledat pečetě."

Ja vedel ze to nebude tak jednoduche. "A Je to v riti. Jelikoz jsme jenom ctyri takze to nebude sranda." Pak jsem se podival na Shiranui a jen rekl "Omlouvam se za tu bolest" A v ten moment do ni proudila ma Juukenova cakra jenz by ji nezpusobila zadne zraneni ale mela by zrusit cakru Amakageho a listky odpadnout samy. Minimalni nasledek byl to ze to musleo svinsky bolet. Spise jsem cekal az se neco stane.

Nevypadalo to dobře, náš původní plán selhal. Byly jsme tady jako prasata na porážku. "Budeme muset bojovat a porazit nepřítele. "poskládal jsem pečeť a soustředil čakru do rukou. POkud by Hikaruova technika nezabrala, mohl bych zkrystalizovat papíry a pak by mohla uprchnout. Nemohl jsem si nevšimnout vzdouvajících se balónů..

Konečně jsem se mohla hýbat, ale pořád mi papíry blokovali chakru. Zatím se nebojovalo tak jsem mohla využít šance. Odskočila jsem od Hikarua když ze mě většina lístků odpadla a schovala jsem se za Sakuru. " Díky, ale zbytek si radši sundám sama. Mohla by jste mi prosím Sakuro-sama dělat krytí? Nerada bych byla šmírována. " Trochu stydlivým pohledem jsem se na všechny podívala což asi kageho šokovalo jelikož předtím jsem se chovala úplně jinak. Přeci jen jsem žena a nechtěla jsem aby mě sledovali jak si něco vyndávám z intimních míst.

Nelíbil se mi, ani jeho techniky ani jeho vizáž. "Ano, moje zlatá," roztáhla jsem plášť a zakryla jí. Tohle vidět opravdu nemusí a pokud ano..sevřela jsem ruku v pěst a zakřupala klouby.

"No co se tyce vyjednavani se nejsem si jisty zda se s teroristy vyjednava?!!" Rekl jsme sam za sebe a sledoval jej pricemz jsem na chvili deaktivoval Byakugan abych nebyl za perverzaka.Ale sdtal ejsem sledoval AMAKAGEHO.

Sakura dala jasně najevo, co chce a co nechce. Nemluvil jsem jen jsem se soustředil na našeho nepřítele. Co teď? Co teď!? Roztřásl jsem se, ale ne tak, aby to bylo velmi zjevné. Měl jsem trochu strach, ale nic, co by se nedalo zvládnout. To bylo normální, cítit trochu strach, z každého nepřítele. Je to určitá forma respektu.

Tohle bylo nebezpečné, přimhouřila jsem oči a okamžitě provedla potřebné pečetě.
"Kuchiyose no jutsu!" stihla jsem rychle přivolat na každého z nich svou menší verzi Katsuyu, která je okamžitě "vcucla" a ochránila před popáleninami. Byla jsem rychlá, stejně jako Tsunade-sama ochránila celou Konohu před Shinra Tensei.

Kdyz se rozpadly zidle ktere vytvoril okamzite se objevily zilky kolem mych oci a Byakugan byl opetovne aktivni drive nez se  objevila Katsui tak jsem zamiril na Amakageho svou nejsilnejsi techniku kterou jsem  zatim  umel.
Sezer si tohle!!!  Hakke Hasangeki (drtič hor)
 Technika jenz dokjazala drtit skaly a Kamyny  by mela ty jeho papirky roztrhat na kousky tedy alespon ty co byly mezi mnou a Amakagem a v dosahu techniky. Doufal jsem ze jej to bud na chvili vyradi a nebo alespon zrani a useti nam to boj. Ale to uz me Katsui vcucla do sebe a pripadny vybuch be me nezranil. I kdyz teoreticky predemnou nemelo co vybuchnout.

Abych pravdu řekl, všechno se seběhlo tak náhle, že jsem nevěděl, co dělat. Nebýt Sakury a jejího zásahu, tak bych byl jako grilovaný čuník.
"A..arigatou," uvědomil jsem si však, že se chovám jako strašný zbabělec. Přitom jsem dokázal bojovat mnohem líp. Mávl jsem rukou.
"Kesho: Rokkaku Shuriken!"
Ve vzduchu jsem vytvořil několik desítek shurikenů a hodil je proti létajícím papírům.

Toto situaci zkomplikovalo víc, než jsem si mohla kdy představit.
Nic jiného mi nezbývalo..Soustředila jsem čakru hned, jakmile papíry obklopily Katsuyu. Katsuyu zmizela, ale papíry explodovaly. Nestihla sebou vzít veškerý výbuch a tak utrpěli poranění...
Shiranui byla pořád indisponovaná a pořád se nezdálo, že by to mělo být jinak. Hikaru dělal, co mohl a Tobiru jak se zdá, byl plný strachy. Možná, že jeho krystal bude jediná věc, která ho bude moci plně zastavit. Moje brutální síla zde nic nezmohla.

Nakonec jsem byla opět zraněná, dnešek se mi tedy vůbec nelíbí. Neustále na prahu smrti. Nemohla jsem nic dělat a i když jsem byla zraněná snažila jsem se sundat zbývající lístky, které neuhořely. V tuto chvíli to bylo asi jediné co jsem mohla dělat. Vrhnout se po něm jen s pěstmi a nadávkami by byla sebevražda a tak jsem doufala, že se na mě nezaměří. Moc papíru nezbývalo.

Podival jsem se na Shiranui a nakonec ji hodil moji Kapsicku s ZNV aby tedy  mohla alespon sebe branit. Ja utrpel dost popalenin po celem tele ale preci jen jsem na tom byval i hur. "Takze takhle chces hrat svou hry ty Smejde!"  Postavil jsem se a nakonec jsem udelal vec ktera byla celkem riskantni ale moc na vyber jsem nemel. Byly jsme v malem prostoru tk jsem mel v planu toho vyuzit ve svuj prospech. Jūho Sōshiken (Jemný krok: Lví pěsti)- Jūho Ryuuken (Jemný krok: Draci pesti)  (Mensi upozorneni   Misto lvi hlavy tam ma draka. Jen pro Infio) A rozbehl jsem se proti nemu coz mohlo byc celkem rychle jelikoz zde moc prostoru na utek nemel. Snazil jsem se jej nekolikrat zasahnout pokud jsem uspel bit jen jednou tak byl paralizovany. Rany mirily do oblasti Hrudniku a bricha.

Skládal jsem už další pečetě, Sakuřina Katsuyu zmizela. Cítil jsem na těle popáleniny, ale bolest jsem nevnímal. Ne teď...skutálel jsem se, hledal jsem správnou pozici na zaútočení, abych nepřekážel Hikarovi.
"Gamayuu dan!"
pokropil jsem amekageho a papír nacházející se okolo něj olejem.

Stála jsem tam a pozorovala jeho styl boje a boj ostatních. Absolutně mě nenapadalo, jak jeho přípravu narušit. Moje brutální síla zde moc nepomůže, nemělo smysl to zkoušet a plýtvat čakrou. Místo toho se musím soustředit na analyzování jeho schopností. Možná jed? Ne. Tohle nebyl můj styl. Vrhla jsem se tedy vpřed.
"Shanarooo!"