Amekageho kancelář

First topic message reminder :

,Velká oválná budova svým stylem vybočující od ostatních, na jejím předku je znak Ame

Potom co Nas Hana zavedla pod budovu sem si to vzal na starost ja. Udelal jsem jednoduchou pecet. A Aktivovla Byakugan a kolem mych oci se objevyli male zilky. Nakonec jsem hleda Shiranui jsem sice nasel ale celkove se mi nelibylo ze jsem nevidel nejak extra strezene misto. Neco mi rikalo ze to neni normalni. "Neco se mi nelibi. Myslel jsem ze ji budou hlidat vice skoro to vypada jako........" Nachvili jsem se zarazil a pak dorekl. "Past. Museli vedet ze ji tu nenechame, asi to zajdu omrknout." Spise jsem cekal na svoleni nez bych chtel jen tak neco podnikat.

Vzbudila jsem se poměrně po dlouhé době na neznámém místě kde jsem ještě nikdy nebyla. Krátce na to jsem si vzpoměla na všechno co se událo. To mě upozornilo i na to, že jsem spoutána, ale měla jsem divný pocit. Místo provazu na mě byl papír, který se mi nedařilo roztrhnout a navíc jsem cítila jak mi něco blokuje chakru takže jsem nemohla Neru přivolat na pomoc.

Všimla jsem si dvou osob v místnosti přičemž jsem jednu z nich poznávala. Byl to malér, být zajatá v místnosti s tím chlápkem, který měl dávno natáhnout brka aby netrpěl. Nenapadalo mě momentálně nic co bych mohla dělat a tak jsem se trochu změnila. Nejdřív jsem se dívala na toho ANBU, ale potom jsem od něho s odsekem odtrhla zrak jako kdybych s ním neměla nic společného. Podívala jsem se na druhého muže a odpovědělamu. " Ty papíry jsou celkem dost utažené. Bolí mě celé mé ztuhlé tělo " Mrkla jsem se vyzívavě na svá prsa jako bych ho pobízela.

Docela brutálně jsem se lekla toho ANBU až se mé tělo instinktivní silou pohlo a napálilo do zdi. Nemohla jsem se ani dotknout hlavy jak se to dělá na umírnění bolesti. " Au " Měla jsem chvíli zavřené oči, protože mě ta hlava nesmírně bolela. Ten chlápek vypadal děsivě až jsem měla chuť mu taky něco podobného udělat. Ale zas se mu nedivím, ale s takovými věcmi jako ANBU musí počítat. On zabil mnohem víc lidí než bylo mojich spolužáků ve třídě a to byla naše třída spojená. Následně po dlouhé bolesti hlavy jsem otevřela oči a podívala se na Amekageho. " Ach jo. Zase jsem všechno zvorala " Postěžovala jsem si sama sobě shrbená u zdi se sklopenýma očima.

Jeho plán vycházel. Ponořila jsem se ještě do větší deprese když to i on zmínil. Sklonila jsem hlavu ještě níže, jelikož tohle mě prostě položilo. Bylo mi pomalu do breku, ale udržela jsem to. Naopak jsem musela přemoct svůj zármutek a začít něco dělat. Jsem na tom nejdůležitějším místě hned u cíle, ale nemohu se hýbat. Musela jsem přijít na způsob jak se zbavit toho otravného papíru.

Byla jsem zase tam kde jsem byla před chvílí. " Ach jo lidi. To je s váma nuda. Nemůžete aspoň chvíli předstírat, že mi dáte šanci? Baví vás tady být zavření s touhle horou papírů a jen se dívat? " Zeptala jsem se trochu uraženě, jelikož tu se už opravdu nic dělat nedalo a začal mě z té země docela už bolet zadek, ale poškrábat se od něj nenechám.

Dostala jsem ránu do obličeje což opravdu bolelo. Byla jsem na něj nehorázně naštvaná a mohl vidět a dokonce slyšet jak papíry šponují jako by se tlačilo vší silou na provaz. " Tohle si přehnal. Naprostej zakomplexovanej stroskotanče mlátící ženy bez sebemenší známky sebekontroly. Měli by tě poslat léčit, ještě se utrhneš ze řetězu a ublížíš někomu z vesničanů. To nedovolím " Začala jsem vší svou silou tlačit na papír jako bych ho chtěla brutální silou přetrhnout. Ale čekala jsem kvůli jeho mentálnímu stavu další ránu, a proto kdyby se mě pokusil udeřit tak tentokrát bych ho kousla a to dost tvrdě.

Vůbec jsem nečekala že mě udeří znovu. On mě dokonce vší silou kopnul, že jsem měla podezření o zlomení některého z žeber, ale to mohla být jen má představa. Vykašlala jsem však pramínek krve před sebe a popadávala dech zatímco jsem mohla sledovat jen zem. Na horší misi jsem ještě nebyla, z tohohle ještě budu mít nakonec trauma, ale musela jsem to překonat. Snažila jsem se něco říct, ale bolest mi to nedovolila. Vypadalo to jako bych něco říkala, ale z úst nic nevycházelo.

Došli jsme tam, kam nás Hana vedla. Bylo to čím dál divnější, podezřelejší a nebezpečnější. Kupodivu jsem byl ticho a přestal se chovat jako idiot. Došlo mi, že to začíná být pro chuuniny vážně nebezpečné, ale my jsme Konožané, my z boje neutíkáme! Máme ohnivou vůli Prvního hokage.
"Hikaru, co se to tam děje? Musíme si pohnout a něco udělat nebo nás to tady zabije!" zašeptal jsem Hikaru do ucha.

Poslouchala jsem a uzavírala naší skupinku. Zastavili jsme se a čekali na Hikaru a jeho instrukce. Plán byl velmi zajímavý, já bych osobně volila jinou strategii. Musím rychle přivolat Katsuyu, bez ní jsme nahraní. Pokud to nepůjde jinak, budeme muset odlákat Amekageho.
"Jestli to tam nevypadá dobře, dej vědět."

Nakonec jsem jenom dodal. "Shiranui trochu provokovala a schytala par ran. Tobiru vim ze chces neco udelat ale tohle neni sranda. Tohle chce plan a ne tam skocit proti po hlave. Pred par mesici kdyz jsme bojovali proti typkovy co zabil Feudalni pani. Jsem ztratil hlavu a nechal se hloupe chitit kdyz se tam obevil madara bylo mi jedno co se semnou stane. Ale uvedom si ze neuvazena akce a reakce nas i To devce stat zivo. Zadalsi je tam jen Amakage a jeho straz. Neni to jako stim Hozukim. Mozna bych mel nejdrive poslat klon  aby zjistil situaci. Nebo pokud mate jiny plan tak sem snim. Jsem si vedom ze moc casu nemame ale taky tam nemuzeme jen tak vlatet Navic zde letaji nejaci papirovy motilci jenz zdrejmne Slouzi jako typ spehovani takze taky moc casu nemame.". Trochu to byl nezvyk ze kazdy se spolehal na me informace, ale taky sem nehodlal ohrozit ani Shiranui a ani skupinu. Spise sem cekal na reakci Sakury preci jen ona byla velitel.

Tohle už jsem zažila několikrát, když jsem bojovala s Madarou a se spoustou dalších. Tsunade-sama, co byste udělala vy?
"Já to udělám, půjdu tam a odvedu jeho pozornost, pak přijdete a zachránite Shiranui. Potom přivoláme velkou trojici a dáme se do úkolu. Neznáme jeho schopnosti, takže nesmíme riskovat Vaše životy a mou pozdější reakci. Já nezemřu," spojila jsem ruce v pečeť a uvolnila byakugou pečeť. "Byakugou no jutsu!"

Stál jsem a s otevřenou pusou sledoval Sakuřino jutsu. Bylo to úžasné. Její plán dával smysl a věřil jsem, že to zvládne. Důležité bylo, abychom to zvládli mi tady a věřili těm venku. Tohle byl velký plán, bylo jasné, že nám to nevyjde 100%, ale alespoň něco vyjít musí. Škoda, že ještě neumím Sennin módo! Přikývl jsem a čekal tiše na Hikaru a na první krok ostatních.

Nevedel jsem co se chysta ale dobry pocit jsem z toho nemel. Nakonec jsem ze sebu vysoukal. a podival se na Tobiru. "Tobiru pokud se neco pose*e tak utec, Jsi prilis cenny na to aby te zajaly. O me tady nejde a jelikoz to asi nebude typek na Taijutsu tak tady toho moc nezmuzu." Mozna to bylo celkem tvrde a ne hezky receno ale nebyl cas na jednani v rukavickach. Pocital jsem stim ze si asi zase polezim nejakou dobu v nemocnici. Kdyz ne kvuli tomu co se stalo tady tak mozna az si me veme do parady Fuu. Momentalne jsem si pripadal jako zatez a nejslabsi clanek. ALe to uz jsem vsak nahlas nerekl. A cekal jsem az co se bude dit.

Podívala jsem se na ně. "Nedovolím, aby se někomu z mého týmu cokoliv stalo," otočila jsem se a usmála se. Myslela jsem to vážně.
"Hikaru, řekni mi kam mám jít. Já bych mohla rozbít celou budovu, ale mohlo by to Shiranui zabít."

Poradne jsem se porozhledl kolem pro jistotu. Nakonec jsem se nadechl a rekl: V te vysoke budove napravo a v predposlednim patre. Ale nejsem si jis zdali nas tam necakaji jina prekvapeni krom toho ze jdeme navstivit Amakageho." Rekl jsem Sakure a pak se pripravoval na akci.