Amekageho kancelář

First topic message reminder :

,Velká oválná budova svým stylem vybočující od ostatních, na jejím předku je znak Ame

Naniii!? vytřeštil jsem oči. To bylo bláznivé, ten chlap je snad připravený i na to, kdyby si náhle nadělal do kalhot!
Odskočil jsem dál, ať nezavazím ostatním. Hodil jsem do shluku papíru další shoutonové shurikeny a poté jsem začal skládat ruční pečetě. Zkusím tuhle techniku...všechny jeho okolní papíry zkrystalizuji!

Konečně se mi podařilo sundat poslední papír, který byl na intimním místě. Na zádech mi papíry po tom žáru popadaly. Škoda že to nespálilo hned všechny na začátku, ale konečně jsem byla volná a mohla se hýbat. Prozatím jsem ale chakru nevyužívala a místo toho si vzala výbavu, kterou mi hodil. " Konečně se mohu taky zapojit " vzala jsem celkem čtyři kunaie a napadla mě jedna lest. Když jsem je hodila, vypadalo to jako bych hodila dva. Ve skutečnosti jsem hodila ale čtyři. Za každým byl schovaný další kunaie, který nebyl vidět díky tomu, že ho kryl kunai před ním. Amekage tak mohl vidět jak se něj řítí dva kunaie místo čtyř. Kdyby  odrazil ty první tak by ho trefili hned ty za nima.

To co tady Predvadely mi nahravalo na prekvapivy utok prece jen nemohl sledova vse okolo najednou. To jsem tady umel jen ja. Dale jsem na jen utocil svymy cakrou obalenymy pestmi az do chvile kdy se zacaly pridavat utoky ostatnich. To ze byl tak blyzko hralo v muj proslech. a Hodlal jsem toho vyuzit. Ve chvily kdy se pokousel zablokovat utoky ostatnich se ma cakra jakoby ztratila ale v ten okamzik se na nej ritilo Hakke Hasangeki (drtič hor), tomuhle snad nemel sanci se vyhnout, jelikoz byl extremne blyzko a jea jen doufal ze jej to poradne zrani. Jinak jsem mel velky problem. Doufal jsem ze takova nahla zmena stylu boje mi da navrch.

Mému útoku dokázal odolat. To bylo velmí nepředvídatelné! Odskočila jsem zamračená k ostatním. Navíc nám omezil výhled. Tenhle kouř byl hrozný. Něco mě však napadlo. "Klid, zrak nepotřebujeme, musíme se soustředit na sebemenší zvuk, ale mám plán." ztišila jsem se, aby to nezaslechl.
"Má sice všechno perfektně připravené, ale my jsme čtyři a pokud budeme spolupracovat, zvládneme to. Musíme spojit naše nejsilnější techniky. Hikaru, podpoříš Tobirův katon svým hakke kyusho. Já podpořím tebe svou čakrou a tím zvýšíme účinnost a rozsah techniky. Musíme vytvořit takový katon, který on nespláchne. Shiranui, ty nás budeš chránit svým suitonem..Připraveni?"

Dokončil jsem svou techniku a použil Omiwatari no jutsu na mířeno na místo, kde se nacházel Amekage.
Achjo, že já jsem se sem vůbec dostal..Mohl jsem ležet doma v Konoze, pojídat sladkosti, číst si tajně Icha Icha..a místo toho, tady bojuji o svůj holý život..
Tobiru však nečekal, že stejně těžký boj má i jeho otec. Možná, že to byl osud, zásah vyšší moci, kdoví...
Dostal se tedy ke skupince blíž a poslouchal Sakuřin nápad. Docela se mi líbil.
"Tak do toho!" řekl jsem a skládal pečetě potřebné na katon. Čekal jsem také na signál k útoku.

Poslouchal jsem taky co SAkura rikala. Vytvoril jsem jeden KAgebushin ktery se posleze premenil pomoci Henge na papirek kterych ty byly tuny Mel jsem pripraveny zalozni plan o kterem jsem nic nerikal jelikoz by jej vsichni zdrejmne zamitly. Ale tady to uz zacinalo byt zoufale. Jedine do me napadlo rict: "Pokud to nevyjde, mam jeste jeden plan ale ten zahrnuje pouze me. Pokud se to povede zbytek bude na vas." Rekl jsem hodne tise. Nevedel jsem zdali si toho vsimly ale to ze nedokazal odhadnout me utoky mmi davalo jistou vyhodu. Takze jsem to planoval vyuzit ve svuj prospeh ikdyz to mozna nebude zrovna nejhezci pohled.

Začala jsem si připravovat pečetě na silnější techniku suitonu abych nás mohla uchránit před plameny a zároveň Amekageho útoky. Doufala jsem, že by to mohlo vyjít takže jakmile jsem měla vše připravené, čekala jsem na Sakuřino znamení.

Vtipné na tom bylo, že jestli mi zničí příležitost spojit se s Amekagem, půjdu Konohu zatratit a je mi jedno co Madara říkal. Došla jsem před budovu ale dovnitř jsem už nemohla tak tohle jsem nečekala. Střípky krystalu byli sice volně na zemi , ale bariéra mi bránila jít k nim. nasadila jsem si svou černou masku a kápi aby na mě nebylo vidět. Tuhle bariéru jsem znala velmi dobře, sama jsem tuhle techniku ovládala. Takže přišel na řadu rinnegan. Začala jsem se poohlížet po pěti dalších lístků, které mají stejnou značku a hlavně chakra body. Pak už jen stačilo ve správnou chvíli vytvořit pět klonů a strhnout to, ale bavila jsem se a chtěla jsem zjistit kdo je ten zmetek s krystalem. A taky jsem mu chtěla trochu zavařit. Tak když už ten krystal v té bariéře je tak proč ho nevyužít. Střípky z shotonu Tobira se začaly zvedat ze země a vířit kolem jako tornádu a vystupovali až ke skupince Konožanů, pouze je to mělo vyvést z rovnováhy.

Najednou jsem začala cítit chvění. Poznala jsem, že se semnou chce sppojit Rei, tak jsem odstoupila od brány chvíli to bez pozornosti vydrží a spojila jsem ruce a zavřela oči v techniku holografu

Po chvíli jsem skončila a opět sledovala dění tam nahoře a případně kontrolovala krystal toho druhého

Postavila jsem se v před, před Hikara a před ostatní. Byli jsme dost znevýhodnění, nikdo z nás neovládal Hiraishin a zdá se, že boje venku ještě zdaleka neskončili. Jediná věc, která by nás mohla zachránit je tato technika. Byla to velmi zapeklitá situace!
Zaregistrovala jsem zvuk jeho hlasu, naše smysly použil čistě proti nám. Chtěla jsem skočit před shurikeny, ale zřejmě mě zasáhly z druhé strany. To pro mě nebylo rozhodující. Rána se postupně vyléčí. Položila jsem ruce na Hikaru.
"Pojďme ho dodělat! Shanaroo!" začala jsem pumpovat čakru a doufala, že to zabere.

Kouř..smrad..nějaký šmejd a teď nás zasáhl svými shurikeny. Sakuřina vůle, jakoby se šířila vzduchem. postavili jsem se rovně a můj obličej se ani nezkřivil bolestí. Navíc kolem mě začal blbnout krystal, mávl jsem rukou, aby se ke mě nedostal blíž, bylo to zvláštní, jako kdybych se s někým přetahoval. Nemožné!
"Katon: Endan!" nadechl jsem se a začal vydechovat plamen.

To ze se Sakura nechala zasahnout me  prekvapilo. Byl bychj to vykryl. To ze do me zacala pumpovat cakru mi pomohlo ten kour mi dost omezil zrak ale i tak jiste pohyby jsem videl a to mi stacilo. Nakonec jsem se jen nadechl a soustredil svou cakru do dlane jak nejvice jsem mohl. Chtel jsem poskytnout co nejvetsi tlak vzduchu na podporu  Tobiruho techniky. Kdy vypustil svou techniku tak jsem  jej podporil svou. Ted me stvalo ze neovladam zadnej element. Nakonec jsem jen rekl techniku ktera zde jeste nezaznela. "Hakke Kūshō (prázdná dlaň)"
Ale Sakurina cakra i me snazeni melo sve nasledky. Po vypusteni techniky  jsem mel dost vazne popalenou ruku od koncentrace cakry. Ale to byl ted maly problem. Vetsui bude pokud to ten smejd rozchodi.

Byla jsem celkem překvapená shurikeny a byla jsem od nich také pořezána, ale bolest jsem musela potlačit. Chtěla jsem nějak pomoc, jenže já ovládám vodní techniky, takže bych akorát překazila útok Tobira. Soustředila jsem se na své okolí a chránila Sakuru před překvapivými útoky. Nemohli jsme si dovolit přijít o medika.

Připadala jsem si bezmocně víc, než kdy jindy. Tenhle pocit, už jsem mít neměla! Dávno jsem se ho vzdala, vždycky jsem byla kuprospěchu ale tady, jsem momentálně nic nezmohla. Jediné, co můžu dělat je čekat. Hikaru byl napumpovaný mou čakrou, dotkla jsem se Shiranui a začala ji léčit a předávat čakru, aby se zotavila.

Vzal jsem svuj  Klon premeney v papirek a do druhe Kunai z predchoziho boje kdyz je odrazil potom co je Shiranui hodila. Pak jsem se otocil na Tobiru a rekl." Jednou jsem rekl :Takze pokud bude ta moznost ani se nepokousej zasahovat. Ale vyuzijte situaci aby jste jej dostaly!" Rekl jsem velice tise. Tobiru  mohl vedet ze se chystam udelat nejakou silenost nejvetsiho Kalibru. Z Kuaniem jsem se rozbehl proti AAmakagemu do jeho tesne blyzkosti a nutil jej ustupovat smerem K Tobiruovi. Vypustil jsem premeneny klon ve chvili kdy jsem byl naproti Amakagemu  a muj klon se okamzite pustil do utoku. A pouzil Hakke Hasangeki    Ale rozdil byl tentokrat v tom ze ja byl jako rizena Strela ktera okamzite tlacila Amakageho k Tobiruovi. (Pokud teda nejak neuhnul ale to nepredpokladam.) A Doufal jsem ze to ho Tobiru a ostatni vyuzijou. Kolem sveho tela jsem  v okamziku zasahu vypoustel cakru ze vsech tenketsu coz tvorilo jakysy stit kolem meho tela a mel by minimalizovat zraneni. Tohla uz byla taktika zoufalstvi a slo o hodne vitestvi enbo smrt vsech. Radeji jsem svuj vlastni zivot dal v sazku jak zivoty ostatnich.

Náš plán nevyšel. Přetlačoval jsem se a pak začal Hikaru se svým plánem. Rozhodl jsem se mu trochu pomoci a Amekageho trochu pocuchat. Už jsem neměl moc čakry, i když jsem byl Senju, bylo toho na mě moc. Přestal jsem s Katonem a vyrazil proti Amekagemu, který letěl na mě. Konečně použiju techniku, kterou jsem se naučil od otce! Dívej se!!! "Sežer si to!Rasengan!" v mé pravé ruce se zformovala čakra a byl slyšet obvyklý zvuk rasenganu.

Všichni už provedli svoje části a nyní byla na řadě ta má. Sformovala jsem svou chakru ve větším rosahu abych jich mohla přivolat co nejvíce. Po zásahu rasenganem jsem neváhala a udělala to. " Senei Tajashu " Z obou mích rukávů se začalo objevovat poměrně velká skupina hadů, které mířili na Amekageho. Měli za úkol mu zabránit v úniku kdyby se o to pokusil. Byli trochu větší a bylo jich hodně, takže měli větší šanci na úspěch.

Únik? pomyslela jsem když jsem sledovala celou tu věc co se děla. Neunikli mi chakrové body rychle se vzdalující se. Měla jsem v plánu je hned následovat, al enedalo mi to a ještě jsem použila krystalickou techniku uvniřt bariéry, abych jim zmírnila popáleniny tak jsem byla hodná. Skupinku měla pozřít malá krystalická bariéra zformovaná z Tobirových krystalů. avšak měla vydržet jen první náraz. Já se vydala po stopách chakry
(přesun)

Musela jsem v rychlosti sestavit pečetě abych nás všechny uchránila před výbuchy. Bylo na to potřeba strašně moc chakry i když se mi doplnila. " Suiton: Suishōha " Kolem nás se sformovala do víru ohromná masa vody jako to kdysi dokázal i druhý hokage. Díky tomu jak nás voda obklopovala jsme byli víceméně v bezpečí před výbuchy, byl však otzka jak z toho vytěží ostatní. " Nevím jak dlouho to udržím "

Ja byl mimo hru byl sem potriskany ze sve vlastni techniky me telo bylo totalne potriskane Hakke Hasangeki melo vetsi silu nez jsem si myslel. Muj klon zmizel. Tohle bylo opet me selhani. Nebo tak jsem si pripadal. Nakonec jsem ze sebo dostal jen. "Gomena sai mina zvoral jsem to." Bylo posledni co jsem ze sebe dostal nez jsem ztratil vedomi.

Výbuch...
Ten proradný šmejd. Vůbec jsem si ničeho nevšimla, byla jsem si tak jistá, že je to on a přitom to byl klon! Seskočila jsem k ostatním. Krystal nás ochránil před první zničující vlnou a potom se blýskla Shiranui. Kousla jsem se do prstu.
"Vy tři...už dávno nejste na úrovni Chuunina. Doporučím Vás jako kapitán Vašeho týmu na Jouniny. Kuchioyse no jutsu!" Výbuch, voda..Vše se spojilo a z kouře vykoukla plná verze Katsuyu. Byla značně ohořelá, ale oheň neměl šanci se rozšířit a zničit nás. Byla jsem značně ohořelá a klečela na kolenou. Oddechovala jsem a cítila jak se má kůže sama léčí.
"Sakuro-chan, co se to děje? Proč jsme v Ame?" Zeptala se Katsuyu.
"Katsuyu-sama, děkuji. Přitiskněte se k těm třem a také k shinobi z Konohy a zraněným civilistům z centra Ame prosím.." Enkaku chiyu..
"Sakuro-chan, byakugou no jutsu..Ta technika, víš, že za chvíli ta technika zmizí a změníš se..Enkaku chiyu nemusí být úplné," naléhala Katsuyu.
"Katsuyu-sama, prosím.." Sakuřino odhodlání ji nakonec donutilo uposlechnout rozkaz. Začala se rozpadat a zůstala jen menší verze, ve velikosti malého domu na kterém stála Sakura, Tobiru, Shiranui a Hikaru. Další části se k nim přitiskly a začaly je léčit z popálenin a zranění.