Budova vedení vesnice

First topic message reminder :

V centru vesnice se postavila nová budova, která měla pojmout úřední zaměstnance a archiv. Pracuje zde v jednom kolem personální tým, který zajišťuje posílání lékařské péče do okolních vesnic a na jejich výslovné žádosti a koho poslat kam. Každou žádost musí schválit osobně feudální pán vesnice to jest Crystal Takaishi. Do její kanceláře pouští jen velice důležité osoby, ostatních se ujímá buď její sestra a nebo asistentka.


po vstupu do budovy jím dominuje velké a široké schodiště na jejímž konci jsou dubové dveře. Za nimi se nachází zasedací místnost, zde se konají konference, porady, srazy důležitých osobností třeba kage a další. 

 
Kromě archivu, který se nachází pár metrů pod budovou, je celý objekt nestřežený. Je to riziko, ale tady je útok na budovu možný 1:1 000. Budova je přístupna všem, kdo potřebují nebo chtějí zdělit informace nebo si nechat poradit. O všem se dá mluvit, stačí jen se nebát.

"On měl být budoucnost světa!" vykřikl jsem ale jen co jsem slyšel tu melodii, tak jsem se tak blaženě usmál a uklidňoval se, chakra zmizela a já s největší opatrností uchopil hrací skříňku a šel si zase pomalu sednout. Uchopil jsem do dovu prstů ucho hrníčku a upil jsem horkou tekutinu a byl jsem zase spokojený.

Naštěstí ho melodie uklidnila. Nahlas jsem si oddychla. Mráz kolem mě ustal, srdce přestalo bušit a já jsem si mohla zase sednout. Nepřestala jsem ale na něj dávat pozor. Na rusovlásku jsem se ale děkovně usmála.
,,Vidíš, je to v pohodě." povzbudil mě Nanabi.
,,Naštěstí." odpověděla jsem a snažila se dál tvářit nad věcí, jako do teď. Nebo alespoň do doby před konfliktu s Raikagem.

Co to sakra je? Chvíli jsem nevěřícně sledoval celou situaci, když jsem se podíval na rusovlásku. Byla mi povědomá. Pohled mi sklouzl na její hrudník, okamžitě jsem ji poznal. Probodl jsem ji s Kusanagi přece. Ušklíbl jsem se. No trochu jsem i zčervenal, na takové věci přeci Hokage nemyslí!!

Ucítila jsem chlad.
"Vše je v pořádku, Mizukage-sama. Omlouvám se," uklonila jsem se jí a mírně jsem se pousmála, abych svá slova dokázala.
Opustila jsem chladné prostředí a vrátila jsem se za Raikageho záda. Zavřela jsem oči, poslouchala jsem uklidňující melodii a oddechla jsem si. I mé srdce se pomalu dostávalo do obvyklého rytmu.
Yokatta...
Když jsem se rozhodla zase se dívat, všimla jsem si Hokageho pohledu.
Ettoo?
Nebyla jsem si jistá, co si o tom mám myslet. 
Díval se... nebo se mi to zdálo?

Samotní říkali, že se tento sraz stává nudným, a tak jsem se rozhodl změnit postoj k nastále situaci. "Mě zajímají vyšší cíle drazí Kagové." Byla jediná věta, která se mě vypadla. Pak se započal koloběh mého klidného sezení s kamenným výrazem na tváři. "Šmudlík... pudlík??? A toto jsou Kagové?" Netušil jsem, kde jsem se to dostal, a tak třesouc hlavou, nad těmito ohavnostmi, jsem dál posedával. Kdo to kdy videl dávat jméno psu? Je to jen nemyslíci zrůda, sloužíci k močení na koberce, nahánění koček na ostro etc. Čekajíc, jsem dal posedával na své židli. Ostatním Kagům by mé chováni mohlo přijít nyní podezřelé. Nevěštilo to nic dobrého. Po chvíli to bylo tu... hlasíté BUM, znějíci ze směru brány!!! Na mé tváři se objevil úsměv... konečně. "Jak se zdá... drahá Daimyo Sora no Kuni... jak jsem řekl na začátku. Tohle bude trocha jiný sraz." Co to mělo znamenat? Pokud byla tak dobrý senzibil.. jak říkala na začátku... poznala to. Já následně po těchto slovech vstal ze židlo, zaujal bojový postoj a kývl na Shurado... ta zaujala bojový postoj následně také.

Po ráně, která se ozvala od brány jsem zpozorněl a vstal. "Slyšel jsi to?" řekl jsem na Meiza a podíval se směrem, odkud zazněl výbuch. Mohl to být snad někdo zevnitř? Snad jsou v pořádku, je jich tam přece dost.

Prudce jsem vstala. To je zase on!
"Ryuu okamžitě uvědom jednotky nikdo se k němu nepřibližovat a otevři ochranou bariéru vesnice, okamžitě!" vydala jsem pokyny své ochrance a podívala se na kage.
"Jsme bombardováni! Jeho člověkem." ukázala jsem na Tsuchikage a měla jsem sto chutí mu jít jednu kotonovou praštit.

,,Už zase?" postavila jsem se, když se ozval výbuch. Každý sraz končí stejně, povzdychla jsem si. Podívala jsem se na Tsuchikageho. Ušklíbla jsem se. ,,Už je vám můj verdikt jasný, proč jsem Vám nevěřila?" luskla jsem prsty. Moje zbraň, která byla u hlídky zmizela. Kousla jsem se do rtu a krev použila na přivolání své zbraně. Znovu bylo kolem mě chladno.
,,Takže akce nakonec bude." ozval se Nanabi.
,,Hai...Ale zatím se prosím neprojevuj." poprosila jsem ho.
Nanabi souhlasil. ,,Když budeš potřebovat pomoc, řekni." a zase se odmlčel.

Vstal jsem. "Potřebuju svoje Kunaie...Crystal, ať mi je vrátí!" v oku mi žhnul plamen. Sakra, ještě neumím Senjutsu. v nitru se objevilo semínko pochybností, které jsem nemínil zalévat.
Kdo jen se mohl dostat tak daleko?

"To se dalo čekat." jako jediný Kage jsem zůstal sedět. Nemínil jsem zatím používat své loutky, ještě jsme ani nevěděli proti komu stojíme. Jen proti Tsuchikagemu, který je už starý. Ušklíbl jsem se. Cítil jsem podivné vzrušení, které ve mě dokázal vzbudit jen Hine.

Jak se mohli odvážit?!
Z očí mi létaly blesky, když jsem vyskočila na stůl, abych stála před Raikagem, kterého jsem měla chránit.
Ten Kage si to odnese. Znala jsem schopnosti Midotsuchiho. Snad mi to k něčemu bude, až budu odhadovat jeho styl boje.
"Kuroi Kaminari no Yoroi," prohlásila jsem klidně.
Stačila jediná pečeť a kolem těla mi začaly probleskovat temně černé blesky. Možná byla chyba používat své eso hned. Ale tady bylo třeba ujasnit si postavení. Přese mě se k Raikagemu nikdo nedostane. A když dnes Kumo někoho důležitého porazí, upevníme si postavení a zcela smyjeme podezření ohledně údajného shinobi z Kumo útočícího na Tsukigakure.
Yosh. Tohle přijde naše nepřátele draho.

"Obávám se že je nedostanete zpět Hokage-dono pokud jste je nechal u brány. Celá severní brána byla právě vyvražděná a shořelá." informovala jsem ho o použití techniky a o tom že já přišla o svou jednotku hlídající vchod do Sory. Zaklela jsem.

"No konečně se něco děje jdeme mordovat." vstal jsem zase prduce ze židle s jiskřičkami ve tvářích ale vražedným výrazem na Tsuchikagem. Prostě a normálně jsem šel k němu čapl ho za oblečení a vyzvedl do výšky. S mou silou to nebyl problém.
"To bylo velice chytré ale vy nebudete ničit tak krásnou létající zem madam Crystal, odvolejte ho okamžitě, zkouším diplomacii, dokud jsem ještě mladý, rozumíte?"

A je to tu znovu!
"Ra... Rai... Raikage-sama!"
Chvíli jsem nemohla najít slova. Vždyť jeho jednání bylo neskutečně nezodpovědné! Pak jsem jen povzdechla a přešla po stole blíž k nim.
"Raikage-sama, obávám se, že to není moudré. Neznáme jeho schopnosti!"
Rovnou ho zabít by bylo nejlepší, kdyby nebyly třeba informace.

"Rin, Lucy, postarejte se o Tsuchikageho." zuřil jsem. Madara..
"KAGOVÉ POVSTAŇTE!" nasadil jsem si klobouk na hlavu. "Zaletím si pro kunaie do Konohy...Vy ostatní, začíná souboj na život a na smrt. Nemůžeme si dovolit slabosti. Pokud to má být náš poslední boj, nesmíme zahanbit titul který nosíme! Tenhle boj je na nás. Zvítězíme, není to jen jediná věc, za kterou jsme v tomto světě odpovědní. Byl NÁM DÁN TITUL KAGE A TO ZNAMENÁ, ŽE NA NÁS VŠICHNI SPOLÉHAJÍ, nesmíme zklamat!!!"
tohle jsem chtěl vždycky říct.. zmizel jsem.

Jejich rozohnění kvůli psímu jménu mě téměř rozesmálo, ale při zaslechnutí výbuchu šla veškerá legrace stranou. Postavila jsem se ze židle a to už vedle mě stál Rei.
Nepřítomnost mých zbraní mě nijak nerozčilovala, stejně jsem je používala minimálně. Jakmile se rozrazily dveře a dovnitř vešel nějaký chlapík, Shi proběhla hned vedle něho rovnou ke mě.
„V pohodě?“ zeptala se s naprosto nemístným škodolibým výrazem a naklonila hlavu na stranu. „Chceš tím snad něco říct?“ ušklíbla jsem se na ni.
To už Hokage začal křičet na celou místnost povzbuzující slova. „Zajímalo by mě, jestli si to někam píše předem...“

"Jaké zbraně potřebujete k obraně?" optala jsem se kagů protože jsem byla schopná jim hned teď tady nějaké udělat. Cítila jsem jak jednotky běží přes vesnici k obraně.

Povzdechla jsem.
Nejdřív mě propíchne Kusanagi, pak se mi dívá do výstřihu a teď mi dává rozkazy?
"Wakarimashita," odvětila jsem a otočila jsem se, abych zjistila, kdo je Lucy.
Když jsem si tím byla jistá, jelikož doprovod tu měl přece jen jenom jeden, druhý zřejmě venku, zabodla jsem pohled do Raikageho zad.
"Raikage-sama, my se o to postaráme. Přece si nebudete špinit ruce s někým takovým..."
Ne, že bych nechtěla, aby si špinil ruce za nás, ale kdybych to řekla jinak, nespíš by ho nepustil. Ani takto jsem si nebyla jistá.

"Hai Crystal-sama." Okamzite jsem Jsem se vydal spustit poplach. Kde jsem zacal mluvit do rozhlasu. Mezitim se koelem vesnice otevrela bariera.
"Pozor vesnice byla napadena. Vsechny jednotky se pripravte na napor zranenych. Bojove sily do pohovotosti. Za zadnych okolnosti se nepoustejte do primeho boje. Obcane at se schovaji do svych domu zaterasy dvere a ukryji se v ukrytech."

Já byla připravená, očekávala jsem, že něco přijde. Přesně jak Meizu řekl. V tu chvíli dokonce přišel dovnitř. Telepatie, zamrkala jsem. Byla jsem ale nervozní z toho, že je venku Daisuke. Ačkoliv je schopný shinobi, proti Madarovi je to slabé, stejně jako bych byla já.
Kso, chci jít ven, skousla jsem si ret a zadívala se směrem ke dveřím.
,,Ještě chvíli vydrž, krásko." zastavil mě Nanabi. Užuž jsem chtěla proběhnout ven.
,,Ale..." namítla jsem.
,,Prostě vydrž." nařídil mi a já ho poslechla.